Námitky, které byly činěny v nynější
debatě i v projednávání ve výborech
nebo i v subkomisi, týkají se ponejvíce generální
klausule, které jsem se již dotknul a to §§
2, 10, 12, 13, 14 a 38.
V §u 2 má býti přistižena nekalá reklama. Tam se praví: "Kdo veřejně učiní nebo
rozšiřuje o poměrech vlastního nebo
cizího podniku údaje, které jsou způsobilé
oklamati a pod." Myslím, že toto ustanovení
je nutné se zřetelem na to, že právě
reklama to je, která kolikráte postihuje druhého
soutěžitele, výrobce nebo obchodníka,
který nemá tolik finančních prostředků,
aby mohl takovou reklamu, i nekalou, sobě zaplatiti a svému
podniku tímto způsobem zjednávati větší
odbyt.
Pokud se týče §u 3, zlehčování,
musím zde uvésti, že zlehčováním
jest také pomluva a hanění zboží
jednoho soutěžitele druhým a pod. způsoby,
které v dnešním obchodním styku staly
se tak používanými, že řádný
soutěžitel v zájmu ochrany tohoto ustanovení
nezbytně potřebuje.
Pokud se týče §u 5, bylo zde naznačeno,
že při podplácení jest nebezpečí,
kdyby snad některý zaměstnanec obdržel
darem tužku nebo malý předmět, že
by tím vydal se v nebezpečí, že bude
podle §u 5 stíhán pro podplácení.
Již důvodová zpráva vládního
návrhu sama uvádí tyto obavy na pravou míru,
poněvadž mluví vždy o určitých
prospěších, které by takový soutěžitel
podplácením se snažil získati, ale na
druhé straně si musíme býti vědomi,
že takové podplácení v praktickém,
výrobním a obchodním životě se
děje, že poctivý soutěžitel právem
si na to stěžuje a že v zájmu veřejné
mravnosti jest, aby takové podplácení bylo
znemožněno.
U §u 12 bylo si stěžováno také
na to, že ohroženi jsou tím ti zaměstnanci,
kteří by takovou úplatu přijali. Také
důvodová zpráva již na to reaguje, poukazujíc
k tomu, že jen v tom případě, kdyby
takovýto zaměstnanec přijal úplatu,
a ne snad nějaké podarování běžné,
a tato úplata měla znamenati získání
určité výhody pro podplácejícího,
je možno použíti ustanovení tohoto paragrafu
i proti zaměstnanci.
Pokud se týká §u 13, kde jde o porušování
a využívání obchodních a výrobních
tajemství, zde právě vládní
návrh byl doplněn odstavcem 3, který se snaží
uvésti na pravou míru obavy, že by prozrazení
takového výrobního tajemství mělo
za následek poškození dotčeného
výrobce. V odstavci 3 výslovně se ustanovuje,
že tyto předpisy nevztahují se na používání
znalosti a zručnosti, kterých zaměstnanec
neb učeň nabyli v pravidelném postupu své
činnosti s vůlí zaměstnavatele v jeho
podniku konané. Tedy zde jde jen o ochranu zvláštních
tajemství, které ten neb onen podnik, ať tovární
nebo živnostenský, pílí a snažením
svého majitele získal. Stavíme-li se při
posuzování otázek v našem obchodním
a výrobním světě na jedno stanovisko,
pak myslím, že je to nedostatečné a
musíme se postaviti na stanoviska obou dvou činitelů,
kteří tímto paragrafem jsou dotčeni,
t. j. na stanovisko výrobce i zaměstnance Jak na
druhé straně k tomu přijde výrobce,
který svou pílí a svým přičiněním
získá určitou výhodu ve své
výrobě, nějaký vynález atd.,
který jeho výrobek činí prodejnějším,
eventuelně levnějším, když použije
ve své živnosti nějakého zaměstnance,
kterému prozradí toto zvláštní
tajemství, které je jeho majetkem jeho vlastní
zásluhou nabytým, aby měl býti vydán
nebezpečí, že druhý jeho soutěžitel
prostě přeplatí jeho zaměstnance a
že tak výhody, kterých si dotyčný
mnohdy dlouholetou prací a snahou dobyl, mají býti
zaplacením a převedením zaměstnance
pro podnik ztraceny. Zde nejde mnohdy o výrobce bohatého,
zámožného, nýbrž o výrobce
malého, u něhož ztráta takového
zvláštního výrobního tajemství
znamenala by nejen jeho poškození, ale i ohrožení
životní existence jeho i jeho rodiny. Když tedy
sám osobně si dovedl takové tajemství
zaopatřiti, pak nevím, jakým právem
druhý mohl by je prozraditi a tím obrati jej o plod
snažení a práce mnoha bezesných nocí.
Pokud se týče §u 14, tedy zdá se mi,
že ustanovení tohoto paragrafu bude potřebovati
opravy, poněvadž zde máme zvláštní
případy, kdy je nutno míti ohled na tak zv.
domácké pracovníky. Ovšem, zde §
14 se vztahuje na zaměstnance jakékoliv kategorie.
Kdyby to byl dělník, který je v závodě
zaměstnán po celou pracovní dobu a pak vyhledával
práci ještě vedle toho a tím škodil
svému zaměstnavateli, tedy domnívám
se, že v tom případě dotčený
zaměstnavatel, který dává práci
a zaměstnání takovému zaměstnanci,
zasluhuje určité ochrany. Ovšem, tato ochrana
nemá býti taková, aby nepoškodila dělníka.
V tomto případě myslím v prvé
řadě domáckého dělníka,
který následkem toho, že je špatně
placen svým zaměstnavatelem a že kolikráte
jeho zaměstnavatel nedá mu tolik práce, aby
mohl vydělati na živobytí a existenci své
rodiny, je tímto způsobem nucen, aby vyhledával
a přijímal eventuelně práci také
od druhého zaměstnavatele. Zde právě
v dorozumění dovolíme si učiniti návrh,
aby za slovo "zaměstnanec" bylo pojato ustanovení
"vyjma domáckého dělníka"
vzhledem na kategorii těch nejubožejších,
poněvadž se domníváme, že ti, kteří
musejí pracovati mimo závod podnikatele a výrobce,
opravdu se zřetelem na jejich výdělky a mzdy
zasluhují toho ohledu, aby nebyli tímto paragrafem
šikanováni.
Pokud se týče §u 38, o kterém zde již
bylo mluveno, kde jde o případ, kdy není
jednání zaměstnance trestné, bylo
poukazováno na to. že je zde určitá
pilulka. Domnívám se, že je to dalekosáhlejší,
poněvadž je zde vysloveno ustanovení, že
žádný, kterému by hrozilo propuštění,
nebo který jedná z rozkazu svého zaměstnance,
trestnosti nepodléhá. Také pokud se týče
výše trestu, podařilo se ve výboru a
subkomisi, že ustanovení to bylo sníženo.
Při projednávání každého
zákona dojdeme k tomu, kdybychom přísně
a do detailů zákon ten rozebírali, že
na jedné straně snad prospěje určité
vrstvě, ale na druhé straně musíme
vzíti zřetel na zájmy a na dalekosáhlejší
ochranu těch, o které jde, a rozšiřovati
to v tom smyslu, abychom chránili pokud možno zájmy
širší veřejnosti, byť by snad v některých
případech menšina tím utrpěla.
Poněvadž po tomto zákonu proti nekalé
soutěži, zvláště u výrobců
malých, živnostníků a obchodníků
bylo po léta voláno, domníváme se,
že plníme jen svoje povinnosti, jestliže tento
zákon se stane skutkem a jestliže také my pro
některá ustanovení, která jsou přijatelná,
budeme při konečném jeho hlasování
také hlasovati.
Domníváme se, že to činíme jak
v zájmu těchto malých podnikatelů,
tak i v zájmu konsumentů, poněvadž i
oni budou tímto zákonem chráněni.
Domníváme se, že plníme tím svoji
povinnost i v zájmu lepšího a snazšího
obchodování, ke kterému zákon tento
značně přispěje. (Potlesk poslanců
čsl. strany nár. socialistické.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Muna. Uděluji mu slovo.
Posl. Muna: Zákon o nekalé soutěži
je v podstatě zákonem protisociálním.
Otázka vzájemné konkurence a soutěže
řeší se tímto zákonem v neprospěch
konsumentů a tudíž v neprospěch dělnické
třídy. Zájmy jednotlivých podnikatelů-soutěžitelů
jsou stavěny nad zájmy širokých vrstev
konsumentů. Je charakteristické, že pánové,
kteří jinak vždy hájí stanovisko,
že hybnou pákou pokroku a hospodářského
podnikání jest iniciativa jednotlivcova, kteří
jsou odpůrci podnikání kolektivního
ať v té či oné formě, v tomto
případě považují za nutné
klásti meze podnikání jednotlivce. Toto stanovisko
by bylo chvalitebné, kdyby předloha měla
na zřeteli zájem širokých vrstev, kdyby
těmto širokým vrstvám skýtala
ochrany před dryáčnickým a nekalým
podnikáním. To se však neděje. Naopak
všechny návrhy oposice, směřující
k tomu, aby zákon chránil konsumenty, byly v rozpočtovém
výboru zamítnuty s podotknutím, že nejde
o ochranu konsumentů, nýbrž o vzájemný
poměr soutěžitelů. Bylo mluveno o tom,
že pro ochranu konsumentů stačí občanský
zákon, že je zde zákon trestní, že
tedy není třeba poskytnouti zvláštní
ochrany konsumentům v tomto zákoně. Zvláště
p. kol. Netolický mluvil o tom, že zákon
tento má chrániti slušného podnikatele
před podnikatelem neslušným a nesvědomitým.
Vážení pánové, z předlohy
tohoto zákona vysvítá, že se bude díti
pravý opak, že zákon tento bude chrániti
podnikatele nesvědomitého a neslušného
proti podnikateli slušnému a solidnímu.
V zákoně se praví: "Kdo dostane se v
hospodářském styku v rozpor s dobrými
mravy soutěže jednáním, způsobilým
poškoditi soutěžitele, může býti
žalován, aby se zdržel takového jednání
a odstranil závadný stav jím způsobený;
věděl-li pak, nebo musil-li věděti,
že jednání jeho je způsobilé
poškoditi soutěžitele atd."
O otázce dobrých mravů již zde bylo
mluveno. Již zde bylo mluveno o tom, je-li to dobrý
mrav, když na př. celý náš veřejný
život je prolezlý korupcí, úplatkářstvím
atd. a když vidíme, že nic se proti tomu nepodniká.
Naopak, vidíme celou řadu případů,
že státní návladnictví konfiskuje
časopisy, že státní návladnictví
a soudy stíhají redaktory, kteří právě
poukazují na korupci, kterou prolezlý je celý
náš veřejný život.
Je faktem, že je řada věcí, které
způsobují nekalou soutěž. Nekalé
soutěže se dopouští řada podnikatelů
a zaměstnavatelů, kteří nedodržují
zákon o osmihodinové době pracovní,
zákon o nedělním klidu, ustanovení
kolektivních smluv a kteří místo řádně
placených dělníků drží
si řadu učňů, kterým vůbec
nedávají žádnou mzdu, které vykořisťují
a následkem toho vykořisťování
laciné síly učňů jsou potom
schopni soutěžiti s podnikatelem, který dodržuje
předpisy o osmihodinové době pracovní,
o nedělním klidu, kolektivní smlouvu atd.
Zde je viděti, že není tímto zákonem
chráněn slušný podnikatel, slušný
zaměstnavatel proti tomu neslušnému, nýbrž
naopak. Když jsme ve výboru navrhovali, aby stíhán
byl na základě tohoto zákona podnikatel,
zaměstnavatel, který nedodržuje předpisy
zákona o osmihodinové době pracovní,
o nedělním klidu, který nedodržuje kolektivní
smlouvy atd., byl tento náš návrh zamítnut
a tím bylo dokumentováno, že zákonem
nemá býti chráněn slušný
podnikatel, nýbrž že tento zákon má
chrániti toho nesvědomitého, neslušného
proti tomu slušnému podnikateli. Ve výboru
mluvil jeden z pánů německých poslanců
strany živnostenské o tom, že nekalé soutěže
dopouští se také ten, kdo vrhá na trh
výrobky za tak zv. "Schleuderpreise", t. j. prodává
za babku, zkrátka prodává pod cenou. Položme
si otázku, jakým způsobem může
někdo vrhati na trh zboží pod cenou. Jen tím
způsobem, když neplatí suroviny, neplatí
účty, nebo když vykořisťuje nadměrně
pracující síly. A právě toto
nadměrné vykořisťování
umožňuje nesvědomitým zaměstnavatelům
a podnikatelům nekalou soutěž. Tedy kdyby měl
zákon fakticky chrániti slušného podnikatele
proti těm neslušným, potom by nemohli pánové
ve vládní většině zamítnouti
náš návrh, nýbrž musili by tento
návrh přijmouti, poněvadž fakticky jen
tak, když budou chráněni i slušní
zaměstnavatelé před těmi neslušnými,
když budou nuceni dodržovati zákon o osmihodinové
pracovní době, když budou nuceni uznávati
kolektivní smlouvy a podle nich platiti, jen potom nebudou
moci provozovati nekalou soutěž.
V §u 2 máme ustanovení, které poněkud
divně kontrastuje s heslem presidenta republiky, že
pravda vítězí. Neboť v odst. 3 tohoto
paragrafu se praví, že "způsobilé
oklamati mohou býti i údaje správné,
hledíc k jejich zvláštní úpravě".
Tedy, pánové, zde se dává do zákona
ustanovení, že vůbec nesmí říci
někdo ani pravdu, kdyby tato pravda mohla poškoditi
některého soutěžitele. Podívejme
se, jak to bude v praksi vypadati. Dělnické výrobní
družstvo, na př. Dělnické pekárny,
upozorní konsumenta, že výroba zboží
u některého soukromého podnikatele děje
se způsobem nehygienickým, že na př.
v pekařském nebo uzenářském
závodě atd. je nečistota, kdežto v závodě
druhém, družstevním závodě dělnickém,
děje se výroba hygienickým způsobem.
To je pravda, to je fakt, ale jestliže dělnické
výrobní družstvo oznámí tuto
pravdu veřejnosti, jestliže veřejnost na to
upozorní, dopouští se nekalé soutěže
a může býti stíháno, poněvadž
upozorňuje na pravdu, která by mohla konkurenta,
soutěžitele, poškoditi. Ve výboru bylo
mluveno také o tom, že na př. může
onemocněti některý podnikatel a když
někdo upozorní na to, že v tom neb onom podniku,
v rodině toho neb onoho podnikatele vypukla nemoc, je to
sice pravda, ale když se to konsumenti dovědí,
nebudou tam choditi i nakupovati. Pánové, když
já si jdu koupiti na př. kabát, tedy nepotřebuji
nádavkem bacila tuberkulosy. Když si jde někdo
koupiti k pekaři rohlík, nepotřebuje nádavkem
spalničky. Tedy zde místo, aby se chránila
veřejnost a zájmy širokých vrstev konsumentských,
odsunují se stranou a nad zájmy širokých
vrstev konsumentských staví se zájem jednotlivého
podnikatele.
Zákonem tímto omezuje se také svoboda tisková,
poněvadž ve smyslu §u 3 mohou býti žalováni
redaktoři, případně vydavatelé
listů, kteří uveřejnili zprávy,
v nichž se spatřuje porušení zákona
o nekalé soutěži. Tedy prosím, i ta
u nás naprosto spoutaná svoboda tisku má
býti ještě více omezena, má býti
znemožněna kritika jednotlivých zaměstnavatelů,
jednotlivých podnikatelů, tito mají býti
chráněni i tímto zákonem, aby o tom,
co se v závodě děje, jaké jsou tam
poměry, veřejnost se ničeho nedověděla.
Bylo již zde mluveno o ustanovení §u 38, o jeho
nemorálním ustanovení, bylo zde již
mluveno taktéž o tom, že ustanovením o
zrazování obchodního a výrobního
tajemství znemožňuje se odborná prakse,
odborná kvalifikace dělníků nebo jiných
zaměstnanců. Vidíme tedy, že ani takový
zákon, o němž by se mohlo říci,
že dělnictvo nemá na něm přílišného
zájmu, neobejde se bez protisociálního ostří.
My jsme kromě toho taktéž proti ustanovení
§u 45, aby přestupky tohoto zákona mohly býti
trestány cestou administrativní. V důsledku
toho, že celý duch zákona je protisociální,
protidělnický, budeme hlasovati proti předloze.
(Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Tichi. Uděluji mu slovo.
Posl. Tichi (německy): Slavná sněmovno!
Právem konstatoval pan kol. dr Samek, že dlužno
velice litovati, že široká veřejnost projevuje
tak málo zájmu na uzákonění
tak velkého díla, jakým jest zajisté
zákon proti nekalé soutěži. Můžeme
si připomenouti jen jednání kdysi ve starém
Rakousku a také v Německu při uzákonění
této věci, víme, že to byl tehdy veškerý
tisk, jenž se touto otázkou vážně
zabýval, že to byla i celá veřejnost,
ve které povstala takřka literatura zaujímající
stanovisko k této otázce.
Postačitelný zákon proti nekalé soutěži
jest dlouholetým požadavkem řemeslníků
a kupců slovenský stát jest po této
stránce jedním z posledních evropských
států, který dnes přistupuje k zákonné
úpravě nekalé soutěže, okolnost,
která opět působila nesnáze při
uzavírání mezinárodních obchodních
styků.
V Německu již před 30 lety vytvořili
takový zákon, který byl sice r. 1909 doplněn.
také ve starém Rakousku znovu se zabývali
touto vážnou hospodářskou otázkou
a v roce 1907 parlament projednával stejný zákon,
ale neusnesl se na něm. Od té doby také v
republice Rakouské byl vytvořen dobrý zákon
proti nekalé soutěži.
Že jest naléhavě zapotřebí zákona
proti nekalé soutěži, nemohou popírati
ani ti, kteří se domnívají, že
podle jisté soustavy a zásady dlužno bojovati
proti všemu, co se tvoří v oboru zákonodárství
k ochraně živností a obchodu.
Podporovány zvláště poměry za
války a po válce vžily se často zvyky,
jejichž nesolidní ráz obchodní svět
sice pociťuje, jenž také působí
velkou škodu, proti němuž však podle platného
zákonodárství nedá se bohužel
nic dělati.
Nelze nic namítati proti tomu, když podnikatel užije
všech prostředků, které se mu zdají
účelnými a působivými, aby
si získal pokud možno největší
počet zákazníků, i když jeho
obchodování jest pro jiného podnikatele sebe
nepříjemnější. Ale v boji sil,
který se při tom rozvíjí, dochází
častěji k přehmatům, jimiž se
soutěž stává nekalou soutěží,
jež pak vrhá temné stíny na každou
výdělečnou činnost. Takovým
způsobem jednání trpí značně
solidní podniky, které neužívají
podobných praktik, a pro svou solidnost jsou hmotně
poškozovány a připravovány o zákazníky,
s nimiž počítaly. Proto musejí býti
v mezích zákona vytvořeny hranice svobodné
soutěže a vítáme, že nynější
vláda konečně jednou tuto otázku vážně
projednává.
Zákon proti nekalé soutěži nemá
jen přibíjeti na pranýř každé
nesolidní obchodní jednání, nýbrž
má také pečovati, aby pachatel byl potrestán
a nahradil škodu, byla-li solidnímu obchodníku
způsobena.
A domníváme se, když zákon proti nekalé
soutěži bude v tomto duchu nejen držán,
nýbrž také vykládán, že
pak s ním musejí souhlasiti také zástupci
spotřebitelů a musejí jej uvítati,
poněvadž i oni musejí míti zájem
na tom, aby byli solidně obslouženi a aby jim nebyla
způsobena škoda nesolidními praktikami.
Zabývám-li se nyní předloženým
návrhem zákona, musím konstatovati, že
se zákon celkem opírá o zákony rakouské
a německé, které dlužno považovati
za vzorné a které jsou to nejlepší,
co dosud bylo vykonáno v oboru tak neobyčejně
těžké zákonité materie. Byli
bychom si jen přáli, aby návrh obsahoval
pokud možno všechna ustanovení uvedených
zákonů našich sousedních států,
dlužno však konstatovati, že se to nestalo, bohužel
nikoliv ve prospěch návrhu.
Naším cílem při boji proti nekalé
soutěži jest bojovati proti nesolidním činnostem
v obchodním životě a v hospodářství
vůbec, dostati se jim na kobylku a zajistiti ochranu solidního
obchodníka.
Zákon, jenž tak hluboko zasahuje do našeho hospodářského
života a jehož ustanovení se obracejí
k nejširším a nejrozmanitějším
vrstvám obyvatelstva, nemůže býti dosti
přehledný. Musí mu lehce porozuměti
každý neodborník bez právní pomoci
a zákon musí mu poskytovati uklidňující
vědomí, že se jeho pomoci bude moci rychle
a bez velkých útrat ubrániti proti zakázaným
činnostem nekalého soutěžitele.
První návrh ministerstva obchodu z roku 1922 byl
vybudován na zásadě tak zvané výlučné
všeobecné klausule, t. j. nevypočítával
jistého počtu určitě definovaných
skutkových povah nekalé soutěže a spokojil
se s tím, že bojoval proti nim všeobecně.
Hospodářské sbory a také my odmítli
jsme tehdy tento návrh, poněvadž všeobecná
klausule byla by přinesla do judikatury něco neurčitého
a roztažitelného. (Předsednictví
ujal se předseda Malypetr.)
Vláda se nyní v tomto návrhu rozhodla pro
smíšenou soustavu, kromě všeobecně
definované všeobecné klausule, vypočítává
zcela určité typické případy
nekalé soutěže, jež chce potírati.
Zákon potírá především
nekalou reklamu, která podle naší zkušenosti,
je-li nesolidně vybudována, může způsobiti
těžkou škodu solidnímu obchodníkovi.
Zákon zakazuje také nesprávné označování
původu zboží a trestá také toho,
jenž za účelem soutěže činí
nebo rozšiřuje o poměrech svého soutěžitele
údaje způsobilé poškoditi podnik a jmenuje
to zlehčováním.
Kdo zneužívá podnikových značek
nebo zevnějších zařízení
podniku za účelem soutěže, jest rovněž
trestný. Zákon staví pod trestní sankci
také toho, kdo podplácí osobu ve službách
jiného podniku, aby z toho dosáhl hospodářského
prospěchu.
Jedním pro dnešní hospodářský
boj neobyčejně důležitým ustanovením
jest, že porušování a využívání
obchodních a výrobních tajemství zaměstnanci
jest trestné. V tomto případě jest
trestný nejen ten, který používá
zaměstnance k takovému zneužívání,
nýbrž i sám zaměstnanec. Dále
jest rovněž trestný zaměstnanec nějakého
podniku, přijatý výlučně pro
tento podnik, který však zároveň pracuje
pro podnik konkurenční.
Zákon zabývá se dále ustanoveními
o nároku na náhradu škody a o soudní
příslušnosti.
Důležitým ustanovením jsou předpisy
o údajích počtu, míry a váhy
nebo původu zboží. V tomto oboru dělo
se velké zneužívání nejen na
škodu soutěžitele, nýbrž zvláště
na škodu spotřebitele.
Zákon zakazuje také tak zvané lavinové
obchody a vyhovuje, i když ne úplně, přáním
obchodníků po odstranění a trestání
tak zvaných premiových obchodů.
V mezích projednávání dosáhli
jsme rozličných doplnění zákona,
zvláště důležitou jest změna
§u 114, lit. i) živn. řádu. Dosud byla
usnesení společenstev pro určité obyčeje,
zvyky a novoty, které překážely věcné
soutěži mezi členy společenstva, čistě
problematického rázu, kdežto podle dnešního
znění zákona a po změně uvedeného
paragrafu živnostenského řádu taková
usnesení, byla-li schválena zemskou politickou správou
a řádně vyhlášena, mohou býti
trestána jako přestupky podle živnostenského
řádu. Byli bychom si přáli, aby byly
bývaly do zákona pojaty i přestupky živnostenského
řádu, které shrnujeme pod pojmem hudlaření
a které jsou jistě nekalou soutěží
a musejí býti označeny jako nesolidní
obchodní praktiky, bohužel nebylo to možno. Shrnujíce
vše musíme uznati, i když zákonem proti
nekalé soutěži nebyla splněna všechna
naše přání, že tento zákon
jest jedním z nejlepších zákonů,
na nichž se tato sněmovna usnesla a proto budeme hlasovati
pro tento zákon. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava jest skončena.
Žádám o přečtení podaných
návrhů.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
1. Pozměňovací návrh posl. Chalupníka,
Kleina, dr Dérera a soudr.:
§ 1 budiž škrtnut.
2. Eventuální návrh posl. Chalupníka,
Kleina, dr Dérera a soudr.:
Bude-li zamítnut náš návrh na škrtnutí
§u 1, navrhujeme znění:
"Kdo úmyslně dostane se atd...."
3. Pozměňovací návrh posl. Muny
a soudr.:
V §u 1 za slova "soutěžitele" v třetí
řádce buďtež vsunuty věty: "zejména
kdo porušuje kolektivní smlouvu v místě
nebo obvodu platnou, kdo zaměstnává nepoměrně
veliký počet učňů a kdo platí
nepoměrně nízké mzdy, jež nemohou
dostačiti k existenci".
4. Doplňovací návrh posl. Kirpalové
a soudr.:
V §u 1 budiž po slově "soutěžitele"
vsunuto "spotřebitele nebo zaměstnance".
Jako druhý odstavec budiž vloženo ustanovení:
"Spory ze služebního nebo pracovního poměru
nespadají pod ustanovení tohoto zákona."
5. Doplňovací návrh posl. L. Wenzela
a druhů:
Jako nové §§ 2 až 4 buďtež vložena
tato ustanovení a § 2 a následující
zprávy buďtež přečíslovány
na § 5 a následující.