Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Samek.

Posl. dr. Samek: Slavná sněmovno! Předloha zákona proti nekalé soutěži jest jedním ze zákonodárných činů, které dotýkají se našeho hospodářského života do všech jeho tajů a koutů a můžeme říci, že je to jedno z nejdůležitějších zákonodárných opatření, která v poslední době se dějí. Je ku podivu, že veřejnost naše projednávání zákona proti nekalé soutěži v parlamentě, ve výboru i v plénu celkem nesleduje s takovým živým zájmem, jak by bylo možno očekávati, a neprovází toto projednávání kritickými poznámkami resp. výklady a podobně, aby na mnohé a mnohé bylo zavčas upozorněno a aby dílo, které se tvoří, bylo po všech stránkách co nejdokonalejší. Ovšem je pravda, že tato otázka ve veřejnosti již po mnoho let byla diskutována a že kruhy odborné, zájmové korporace, dávno se domáhaly toho, aby zákon proti nekalé soutěži byl vydán. Je také pravda, že republika Československá mezinárodními smlouvami je vázána, aby zákon proti nekalé soutěži podala. Aby nebylo žádného nedorozumění, již teď podotýkám, že by byl mylný názor, že snad vůbec v naší republice není žádného předpisu, který by poskytoval ochranu proti některým případům nekalé soutěže. Máme řadu předpisů, které nejsou v podstatě ničím jiným nežli ochranou proti nekalé soutěži, ale jednotného zákona proti nekalé soutěži nemáme. Tomuto účelu, této potřebě má vyhověti předložená osnova.

Jako každé lidské dílo také tato předloha přirozeně má i dobrou i stinnou stránku. To nesluší zapírati. Dobrá je v tom, že pomocí tohoto zákona možno tlumiti jednání nekalé, nepoctivé, tedy jednání špatné, že bude pomáhati těm, kdo poctivě, pravdivě, snaživě hledí se dostati v hospodářském zápolení ku předu, na druhé straně však sluší také poznamenati, že i stinná stránka může vystoupiti do popředí. Záleží pak stinná stránka v tom, že přece jen volnost pohybu, podnikání do jisté míry se omezuje a že se určitým povahám dává příležitost, aby projevily svou škorpivost, závistivost, nepřejícnost, hašteřivost a konečně, jakž ani jinak býti nemůže, když jde o zákon na ochranu proti nekalé soutěži, že zase nám ve svobodné naší republice rozmnoží trestní kodex o řadu trestních paragrafů. My tedy současně musíme mysliti i na to, že budou snad případy, kdy budeme musiti pečovati také o to, abychom měli ty, které, když to již jinak nepůjde, chceme potrestati-, kde umístiti. Obojí stránka zde je, dobrá i stinná, a bude záležeti od prakse, nabude-li převahu ta stránka dobrá či stinná. Jak bude zákon v praksi vypadati, bude především záležeti od toho, dovedeme-li správně a vždy v celé republice a ve všech dobách rozhodnouti, co nekalá soutěž je, a zdali důsledně proti každé soutěži v kterémkoli oboru budeme bez ohledu na osobu postupovati.

Každý by očekával, že pojem "nekalá soutěž" bude vložen do zákona, ale marně bychom si lámali hlavu a marně si ji lámali učenci i praktikové. Takovou definici pojmu nekalé soutěže, která by vyhovovala všem a hodila se na všechny případy, na všechny doby, doposud nikdo nenašel a je jasno, že ji nikdy nenajde. Ostatně do zákona definici dávati není do jisté míry nutno a platí stará právníkova slova "Omnis definitio periculosa". Tedy v zákoně samém definice není.

Není-li definice v zákoně, pak je velmi nesnadno poskytnouti praksi, tedy úřadům, které se tím budou zabývati, podklad, aby proti nekalé soutěži mohly správně postupovati. Nezbylo nic jiného, než se přidržeti vzoru, který se ukázal býti schůdným, totiž vzoru německého, t. j. určité, vyhraněné a již vyjasněné kasuistické případy nekalé soutěže do zákona pojmouti a vedle toho doplniti ještě tyto kasuistické případy tak zv. generální klausulí.

Z kasuistických případů, jichž je vypočítáno jenom několik, hlavní a nejčastější je lež, když vychvaluji svůj závod, a lež, když haním druhý závod, to je to nepravdivé vychvalování čili lživá reklama ve prospěch vlastního závodu a zlehčování závodu cizího. Těch případů bude nejvíce. Ty ostatní, podplácení, zneužívání známek, prozrazování tajemství atd. nebudou proti těm, které jsem naznačil, již tak četné.

Sluší ovšem poznamenati již teď, že v pojmu nekalé soutěže neleží, že je nekalou soutěží to, co se může nazvati soutěží nepříjemnou, soutěží obtížnou. Takovéto soutěže nepříjemné nebo obtížné je v kruzích podnikatelských, živnostenských, obchodnických, průmyslových a zemědělských po mém soudu nejvíce. V praksi přicházejí doby, kdy je soutěž velmi nepříjemná a tíživá. Když to někoho zlobí, je náchylný říci, že to je nekalá soutěž, ale my musíme zkoumati, je-li to pravda. Když to podrobně zkoumáme, vidíme často, že to není ještě nekalá soutěž, nýbrž pouze nepříjemná a ovšem tíživá.

Tímto zákonem nemá se stíhati soutěž vůbec, zejména nemá a nesmí se stíhati soutěž, když se stane nepříjemnou, nýbrž má se stíhati jenom soutěž nekalá, nepoctivá, neloyální. To sluší podtrhnouti, aby nebylo špatných následků, poněvadž kdybychom dělali zákon, kterým bychom znemožnili soutěž i v tom případě, bude-li jenom tíživá, nedělali bychom dobrý zákon, nýbrž zákon proti kalé soutěži a takový zákon ovšem dělati ne chceme.

Druhá velká otázka, vlastně neznámá, je, co to znamená: "proti dobrým mravům". V §u 1 máme všeobecnou generální klausuli, jak někdo v hospodářském styku, který dělá za účelem soutěže, ocitne se v rozporu s dobrými mravy. Co jsou to dobré mravy? Mám za to, kdybychom všichni, jak zde sedíme a. všichni občané republiky měli odpověděti na tuto otázku, nikdy nedáme tuto definici dohromady. Takového kodexu, který obsahuje jenom to, co jsou dobré mravy, nemáme a nebudeme nikdy míti. Jestliže tedy takovou klausuli do zákona vkládáme, musíme si říci, bude-li v praksi toto ustanovení proveditelné či ne. Od čeho to bude záviseti? Bude to záviseti především od toho, kdo to bude posuzovati a kdo o tom bude rozhodovati. Podívejte se do návrhu zákona, kde naleznete, že bude-li podána žaloba nebo návrh v tom smyslu a nebude zahájeno řízení smírčí před zájmovými korporacemi, patří to sborovým soudům, tedy .krajským soudům, v Praze obchodnímu soudu. Nedává se to okresním soudům, i poněvadž to může býti po případě velice důležitá věc. Odpovězme si otázku, jak jsou tyto naše sborové soudy vybaveny, jak mají mnoho času a jak jsou na tyto úkoly připraveny. Vidíme, že za dnešních poměrů ukládáme našim soudům takovou povinnost, že musíme od nich vlastně očekávati nejvyšší výkonnost a schopnost a lásku k věci, jestliže se máme oddati naději, že snad zavedení tohoto zákona nenarazí na obtíže. Všichni víme, že u soudu přípravy k provádění tohoto zákona není, že nemáme v tomto ohledu předběžné prakse, po případě nějaké tradice. Víme také, že dnes žádný soud, zejména sborové soudy nejsou dokonale vybaveny; a jaká je chuť k práci vzhledem k honorování u soudů. nepotřebuji vykládati. Prosím, nezastírejme si tyto obtíže, které zde máme. Pro svou osobu jsem přesvědčen, že provádění tohoto zákona tak snadné nebude, zejména pokud se týče generální klausule, a přál bych si, aby tato generální klausule náležitým způsobem k platnosti byla přivedena. Od čeho to bude záviseti? Bude to záviseti především od toho, jak úkol svůj pochopí t. zv. odborné korporace, obchodní, živnostenské, průmyslové, zemědělské, zkrátka korporace zájmové. Proč? Poněvadž všechny případy nekalé soutěže spadající pod generální klausuli mohou napřed přijíti v řízení smírčím před tyto korporace. Já bych této cestě vždy dal přednost. Nechť se všechny případy nejasné hned nenavlékají na trestní žaloby, na žaloby o náhradu škody, poněvadž k tomu je potřebí velmi školeného advokáta, aby taková žaloba měla úspěch, a stojí to také peníze. Přál bych si, aby všechny tyto zákroky odehrávaly se v řízení smírčím před korporacemi zájmovými a aby tu na konec vytvořeno bylo to, co by bylo jádrem pojmu nekalé soutěže, co by se dalo vložiti nebo shrnouti pod generální klausuli.

Druhý důvod je, prosím, ten, že odborové korporace mají usnadněnu už věc tím, že mají v rukou provádění zákona proto, poněvadž jim zákon dává do rukou možnost působiti na člena, který tam přijde s návrhem na žalobu, budou moci dříve než dojde k žalobě, věc vyložiti a probrati napřed, aby jen případy náležitě odůvodněné vedly k dalšímu řízení. Konec konců je přirozené, že soud, který má rozhodnouti věci, zejména půjde-li o hromadné žaloby, velmi spletité a důležité, kde budou momenty nejen hospodářské, nýbrž i stavovské, politické a třídní a nevím jaké momenty spletité, nepohrdne a nebude směti pohrdnouti dobrozdáním znalecké korporace.

Slavná sněmovno, takových případů, které možno právem nazvati nekalou soutěží, v hospodářském životě je dnes na sta a tisíce.

Podívejte se jenom do časopisů, slyšte řeči na schůzích, kde se o tom jedná: na jedné straně o vychvalování družstevních podniků, a na druhé straně o kvalifikování podniků tak zv. kapitalistických, lichvářských, keťasských a pod., jak se obvykle těch názvů užívá. Víte, že takovým způsobem i všelijaké podniky schovají se pod fangličku a plášť třídní, stavovský a pod. Znám spoustu případů, že podnik, který si není dobře jist svým výsledkem, vstoupí do určité politické strany, slíbí jí určitou úplatu a jde pomocí této protekce vymáhati určité dodávky. No, to je docela určitě proti dobrým mravům. A mám za to, že kdyby k vůli ničemu tento zákon dělán nebyl, že ho pro tento případ budeme musit všichni doporučovati, i také komunisté, poněvadž jsme vždy slyšeli, že komunisté jsou proti každé korupci a jistě jim nebude záležeti jenom na tom...(Hlasy: I v tomto případě bude ho možno používati? ) Bude ho moci býti používáno, poněvadž takovýto případ proti dobrým mravům je, to snad ještě každý morálně myslící člověk i bez velkých dobrých zdáních uhodne, že to je proti dobrým mravům. (Výborně!)

Tedy, abych resumoval: Jsem toho přesvědčení, že tento zákon zůstal by z valné části na papíře, že nemohl by se zvrhnouti v nástroj, aby lidé škorpiví, sudiči, hašteřivci, lidé nepřejíční, mohli si schladiti žáhu na lidech, kteří něco dokonalejšího dovedou, kteří jsou schopnější, podnikavější a hybnější, a nám by neprospěl, jak si od něho slibujeme, kdyby nepřistoupilo k provádění tohoto zákona uvědomění těch korporací, které volaly po vydání tohoto zákona v zájmu korporací průmyslových, obchodních, živnostenských i zemědělských. Jestliže tyto korporace budou na výši, jestliže tyto korporace provádění tohoto zákona v duchu vyšším, v duchu prospěchu národohospodářského, etického a celkového budou podporovati, pak jsem pevně přesvědčen, že dělali jsme zákon dobrý, a i kdyby nějakou formální vadu ten zákon měl, nebude mu to vaditi, jistě dosáhne dobrých cílů, kterých chceme dosáhnouti.

(Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Klein.

Posl. Klein: Slavná sněmovno! Vládní návrh zákona proti nekalé soutěži byl již několikráte předmětem naší oprávněné kritiky. A jestliže jsme varovali, aby zákon v této formě a stylisaci byl u nás uskutečňován, litujeme, že hlasy odborníků vyzněly na prázdno a že přes to vláda trvá na tom, aby tato osnova stala se skutkem.

I my jsme pro to, aby v obchodním a hospodářském stylu uplatnila se zásada solidnosti a seriosnosti, a kdyby vláda předložila návrh, kterým by se vyplenila korupce z našich bankovních a namnoze i veřejných úřadů, budeme jistě takový návrh podporovati. Ale materie zákona zasahuje někam jinam. Myslím, že ani zpravodajové - a ještě méně p. dr Samek - nedovedli obhájiti tento vládní návrh. Naopak, ze slov posledního mluvčího každý musel vycítiti, že celá osnova je vybudována na písku, že naprosto nemá pevnou právnickou půdu a že se judikatuře ponechává naprosto volné rozhodování, které zpravidla obrátí se proti těm, kteří nejméně nesou vinu na nekalých poměrech našeho veřejného života.

Ale slovo "soutěž" svádí nás, abychom uvážili, co jest soutěž v širším slova smyslu. A tu se mi zdá, že jest krutou ironií, když po mezinárodní hospodářské konferenci, která v nedávných dnech byla v Ženevě zakončena a která nikterak nepotvrdila správnost hospodářské politiky našeho státu - neboť vědecký materiál, diagramy, které byly předloženy delegátům, mluvily proti oficielní politice této vlády a zejména proti systému agrárních cel - přichází se s touto osnovou o nekalé soutěži.

Já jsem s tohoto místa poukázal, že velmi zajímavá statistika průmyslová - vývozní nás přesvědčila, že československý stát nalézá se v této statistice na 14. místě, ač má jinak vzhledem k své tradici, kvantitě a kvalitě své výrobnosti podmínky, aby paradoval v prvé řadě průmyslových států. Nepatří to sem, ale vzpomínám, že jsem poukázal na krátkozrakost našich podnikatelů a zaměstnavatelů, že shodou okolností jiná mezinárodní instituce nám řekla, že při mzdách jsme také na 14. místě. Tedy tyto dvě nešťastné čtrnáctky straší přímo náš hospodářský život a měly by býti mementem pro jinou, rozumnější politiku hospodářskou, nežli jest ta, která se u nás provádí. A jestliže v nedávných dnech přijal pan min. předseda zástupce delegace, která byla přítomna v Ženevě na Mezinárodní hospodářské konferenci, a slíbil, že vláda bude uvažovati o výsledcích této konference a bude hleděti se přizpůsobiti těmto usnesením, pak tato rychlá odpověď, která byla ovšem již dříve koncipována, na př. ve formě zákona o nekalé soutěži, opravdu zdá se nám, že jest naprosto nevhodná k tomu, co v nedávných dnech pan min. předseda delegaci ženevské prohlásil.

Bylo by tedy účinnější, kdyby poslanecká sněmovna i vláda a i ministerstvo obchodu starali se, aby náš průmysl pracoval s plnou kapacitou. My sociální- demokraté, máme zájem na tom, aby průmysl byl zaměstnán, poněvadž víme, že jest to jediný lék a jediná cesta, kterou pomůžeme našim nezaměstnaným. Ale, vážení pánové, málo platno. Nechce se tak dělat, ba domnívám se, že různé události spíše ukazují k tomu, aby ještě i další část našeho průmyslového podnikání, která ještě více méně živoří, byla zabita, aby továrny se ještě zavíraly, zaměstnanci propouštěli a celková bída pracujících tříd se rozmnožovala.

Já jsem také několikráte sněmovnu upozorňoval a přímo jsem apostrofoval pana ministra financí, aby se jednou podíval na nekalou soutěž v našich bankovních závodech. Ukazoval jsem, že subalterní úředníci bankovní několik měsíců marně zápasí o kolektivní smlouvu, že dokonce pan ministr financí daňovým zákonem a jinými opatřeními spíše zasáhne malého bankovního úředníka, ale při tom trpí, že i v sanovaných bankách jest na každých 10 úředníků nějaký ředitel s platem značně vysokým; u velkobank obnášejí průměrné příjmy ředitele 1 mil. Kč. Máme ovšem také jednoho ředitele velkobanky, Živnobanky, který má příjem 7 mil. Kč, a průměrný plat v bankách prostředních obnáší u ředitele půl milionu Kč. Že takový ředitel ještě má vedlejší příjmy jako člen správních rad, atd., to je věc samozřejmá. To není nekalá soutěž? Stát zápasí, restringuje platy a zaměstnance ve svých úřadech, ale na druhé straně docela klidně přihlíží k tomu, že se náš finanční kapitál ochuzuje a že v našich bankách jsou poměry, které by opravdu zasluhovaly, řekl bych, státní prohlídky a státní kontroly! Ovšem, když se bankovní zaměstnanci domáhali toho, aby byli prostřednictvím svých závodních výborů zastoupeni ve správních radách. přispěchal také náš Nejvyšší správní soud, který famosně tehdy rozhodl, že v bankách, pojišťovnách atd. nemá závodní výbor po právu místa, ačkoliv zákonodárce i tehdy resortní ministerstvo hájili před Nejvyšším správním soudem zásadu, že má býti závodní výbor ve všech soukromých závodech, kde je zaměstnáno nejméně 30 k volbě oprávněných zaměstnanců, po právu zřízen.

Tedy, pánové, když jsme chtěli naříznouti otázku nekalé soutěže a nekalých poměrů v našem veřejném hospodářském životě, bylo by na různých stranách tolik materiálu a tolik nutností zákonných opatření, že by asi těžko se tato vláda odhodlala sáhnouti na slabiny dnešního života hospodářského.

Osnova zákona o nekalé soutěži je zahájena nešťastnou generální klausulí. Každá generální klausule je problémem nesmírně těžkým, doznávám to velmi rád, ale generální klausule v této osnově je tak nebezpečná, zejména pro sociálně a hospodářsky slabého činitele, jako je zaměstnanec, že opravdu plným právem již dnes musíme protestovati proti všem partiím této osnovy, které se dotýkají služebního poměru zaměstnanců. Na čem je ta celá generální klausule vybudována? Především první věc: Na všechny námitky ve výborech - a já sám jsem vedl deputaci ke zpravodajům vždy jsme obdrželi odpověď: Pánové, všechno se týká podmínky soutěže. Jestliže se ně kdo dopustil nějakého přečinu mimo soutěž, tedy se ho zákon ovšem netýká. To je krásně řečeno. Prakse je však úplně jiná a dovolím si přednésti jako odborník v této věci slavné sněmovně ještě několik praktických příkladů.

Druhá zásada generální klausule týká se onoho rozporu s dobrými mravy, který v této poloprázdné sněmovně chtěl pan dr Samek rychle vyluštiti, ale nepodařilo se mu to, poněvadž opravdu je těžko tady hledati, co je to rozpor s dobrými mravy. Naznačil jsem tu banky a jiné korupcí načichlé záležitosti, které jsou naprosto v rozporu s dobrými mravy. Ale přesto ze slavné vlády nechce nikdo pomoci proti těmto nemravům. Vím, že svého času - abych se ještě vrátil k těm špatným mravům v našem finančním světě - byla dokonce v ministerstvu financí připravena osnova zákona, podle kterého se měly kontrolovati příjmy bankovních ředitelů. Ale tato osnova náhle zmizela, nebyla předložena, ačkoliv pan ministr financí je neodvislý, není vázán na žádnou politickou stranu a měl by opravdu nestranně, objektivně tyto věci posuzovati

Prosím, p. dr. Engliš nechal zmizeti tuto osnovu a páni bankovní ředitelé dále se klidně smějí, jak u nás se ty věci vyvíjejí. Je opravdu těžko říci soudci, který bude volně. posuzovati tyto dobré mravy a rozpory s nimi, podle čeho se má říditi, a my můžeme již býti. právem zvědavi, jak tato judikatura bude proti zaměstnancům vypadati. Zásada této generální klausule týká se poškození soutěžitele. I zde stejně jako ta podmínka soutěže vůbec je to postaveno na naprosto nejasné právní hledisko a jistě měli naši právníci v příslušném resortním ministerstvu poněkud jinak zahájiti tento zákon, neboť tak, jak je to v zákoně, nelze to vůbec nazvati generální klausulí.

A pánové, nyní pokud jde o zaměstnance. My již máme podle dnešního zákonodárství několik opatření, kterými zaměstnavatel může zaměstnance trestati, dopustí-li se přečinu proti tzv. dobrým mravům. U dělníka je to § 82 živn. řádu, který opravdu zasluhuje opravy. My jsme nedávno protestovali proti tomu, že majorita dala sobě dalších 5 měsíců, aby vládní osnova, která má reformovati, vlastně jen unifikovati § 82 živn. řádu, nebyla oddalována a byla projednávána. Ale poněvadž je tam nanesena materie §u 54 živn. řádu, která zasahuje do jazykové otázky, zůstalo to viseti, ačkoliv již na Slovensku máme nové znění v živnostenském zákoně, které se týká obdobné materie. V historických zemích to nemáme. Tentokráte mohou býti Slováci pyšni, že unifikace šla obrácenou cestou.

Pokud jde o soukromé zaměstnance, je zákon ze dne 16. ledna 1910 dostatečně vybaven ustanoveními, která se týkají těchto záležitostí. Je to především § 7, jsou to dále §§ 13, 27, 28, 36, 37 zákona o obchodních pomocnících, ve kterém je jednak doložka konkurenční, jednak právo zaměstnavatele, jestliže zaměstnanec se dopustil nějakého přečinu nebo vyzradil tzv. obchodní tajemství, že může býti okamžitě propuštěn bez dalšího nároku na plat. Je tam celá řada jiných ustanovení, která částečně také v jiném rouše se objevují ve vládním návrhu zákona o nekalé soutěži. Ale my máme ještě novější zákony československé, které trestají zaměstnance, dopustí-li se podobných přečinů. Je to především zákon o závodních a revírních radách v hornictví, §§ 3 a 11 tohoto zákona, a pak § 3, odst. 3 a § 22 zákona o závodních výborech. Tam, pánové, také máte možnost, abyste trestali, když někdo se dopustil prozrazení obchodního tajemství nebo jiného obdobného přečinu.

Myslím, že není na místě, aby ještě v tomto novém zákoně podobná ustanovení, trestající zaměstnance byla utužena, když ještě do generální klausule i do celé řady jiných ustanovení poskytujete tolik nejasných možností, že jak víme ze zkušenosti, judikatura se obrátí jistě proti zaměstnancům.

Ale mluvil-li jsem o živnostenském řádu a znova apeloval, aby unifikace nebyla oddalována, týká se stejně výtka zákona o obchodních pomocnících. Co prakse opravila a co snad judikatura vytvořila, má býti podkladem pro novelisaci zákona o obchodních pomocnících. Až do omrzení musíme o této věci zde hovořiti, ale málo platno, když osnova není ještě v parlamentě, musíme ji neustále urgovati.. R. 1923 pan ministr spravedlnosti prohlásil závazně deputaci, kterou jsem vedl, že předloží určitě - to bylo prohlášeno také jménem vlády - ještě r. 1923 osnovu zákona o soukromých zaměstnancích. Referent v ministerstvu spravedlnosti dostál slovu a připravil takovou osnovu, leč dílo pana referenta vyvolalo nejen odpor organisací soukromozaměstnaneckých, nýbrž našli se i pokrokoví zaměstnavatelé, kteří vyslovili nesouhlas jednak s konstrukcí celé osnovy, jednak s jejím důsledky. A tak osnova prodělává trnitou cestu neustálých relací; podruhé již je v našem Poradním sboru pro otázky hospodářské a není tedy ještě předmětem ústavního projednávání. Mezitím však již přišla osnova o nekalé soutěži a začíná nepřímo reformovati zákon o obchodních pomocnících, ovšem v naprosto nepříznivém smyslu a tvoří již dnes vlastně ovzduší, které bude nám znemožňovati, abychom tento starý zákon z r. 1910 v moderním duchu upravili.

Je to zvláštní sociální politika, která je prováděna vládou, a jistě nemusím zvláště poznamenati, že s ní naprosto nesouhlasíme. Osnova sama pak, pokud jde o podrobnosti, jest osnovou plnou rozpaků. § 12 má nadpis; "Podplácení." Bylo zde již hovořeno, že obchodní cestující, který vezme ze své vzorkovnice nějaký vzorek, mýdlo, papír nebo cokoli jiného a daruje to děcku svého konsumenta-obchodníka, může býti podle zákona potrestán. Kol. Ostrý ovšem říká, že ne, a kdyby kol, Ostrý byl soudcem v Československé republice, který bude prováděti zákon a souditi, pak bychom se snad dohodli o tom, kolego Ostrý! (Hlasy: Sotva, to je otázka, zdali byste se dohodli!) No, jestli by to dal písemně do protokolu, snad bychom se dohodli, ale poněvadž zpravodaj nebude prováděti zákon, bude jej prováděti někdo jiný, musíme na tuto nejasnost upozorniti a dožadovati se v posledním okamžiku sněmovny, aby akceptovala opravné návrhy naše, které aspoň mají vymýtiti krajní nebezpečí, trestání nevinných lidí.

"Podplácení."

Kdo v hospodářském styku osobě ve službách nebo v příkazu podniku činné přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí nebo poskytne dar či jiný prospěch k tomu cíli, aby jejím nekalým postupem docílil pro sebe nebo pro jiného přednosti při soutěži na úkor jiných soutěžitelů, může býti žalován, aby se zdržel tohoto jednání a nahradil škodu.

K obchodníkovi přichází denně několik obchodních cestujících ze stejné branže. To se stává velmi často. A právě proto, že ten obchodní cestující jako akvisitér musí využíti umu prodavače, tedy až dosud nabídnul snad ten dar, poskytnul něco ženě obchodníkově nebo podobně, a nikdo v tom nespatřoval nic nekalého a nečestného. Pravda, on chtěl získati sympatii, chtěl dobýti touto cestou srdce obchodníkova. To se stává, neboť jinak by se těžko prodávalo.

Tento § 12 je přímo ušit na obchodní cestující, jestli se ještě zmatou a budou poskytovati nevinné dary. Namnoze je poskytují jen proto, když cestují s velkou vzornicí do sídla svého pobytu nebo firmy, aby jejich zavazadla nebyla těžká, rozdají vzorky, které nemají žádné ceny, poněvadž jsou ohmatány nebo nejsou dosti čisté. Ale o tom se tu nemluví. On poskytne dar, chce z toho těžiti, aby prodával, a § 12 již ho bude trestati, bude-li se ovšem soudce na to tak přísně dívati. Ale ono se to tak samo dostaví.