Zpravodaj posl. Náprstek: Slavná sněmovno! Nelze pochybovat o velkém významu volné soutěže v hospodářském zápase pro veřejný život. Jest dnes hybnou pákou, která donucuje výrobce k zdokonalování výrobků, tak aby co nejlépe vyhovovaly účelům, pro něž byly zhotoveny. Na druhé straně donucuje nejen výrobce, nýbrž i obchodníka upraviti režii způsobem umožňujícím mu stanoviti nejlevnější ceny. Ve volné soutěži lze též uplatniti individuelní schopnosti jednotlivcovy k získání největšího kruhu odběratel a získati tak lepší podmínky ku prosperitě, případně k
rozšíření podniku.
Na hospodářském prospěchu nemá
zájem pouze jednotlivce hledající v něm
svou životní existenci, nýbrž jest na
něm zúčastněna i samospráva
a stát.
Jako v každém zápase, tak i v zápase
hospodářském lze rozděliti používané
prostředky na dvě skupiny: Na skupinu prostředků
čestných, s dobrými mravy volné soutěže
se srovnávajícími, a skupinu výstřelků,
které poškozují v prvé řadě
spravedlivého soutěžitele odlákáním
jeho odběratelů, rovněž i v jejich poškození
vydáním méně cenných výrobků
podřadnější jakosti. (Předsednictví
převzal místopředseda Zierhut.)
Bylo nutno proto zákon upraviti tak, aby nestal se brzdou
hospodářského podnikání, nýbrž
úpravou volné soutěže byl jeho podporou.
Lze jen vítati, užila-li vláda zkušeností
získaných s prováděním podobných
zákonů v jiných státech, které
čerpány hlavně z 21 let trvajícího
zákona v Německu a Rakousku.
Výbor pro záležitosti průmyslu, obchodu
a živností přiklonil se při projednávání
zákona k mínění výboru ústavně-právního
a ponechal v čele §u 1 tak zvanou generální
klausuli umožňující zachycení
všech případů nekalé soutěže.
Vyslovovaným obavám, aby povšechného
ustanovení nebylo zneužíváno, zabraňuje
ustanovení §u 1, mluvící o soutěžiteli
a vědomém poškozování soutěžitele,
rovněž i ustanovení §u 15, že k podání
zdržovací žaloby jest oprávněn
pouze soutěžitel, případně korporace
ku hájení zájmů soutěžitelů
určená. Také ustanovení §§
19 a 20 zabezpečuje soutěžitele před
podáváním svévolných žalob
vypočtených k jeho poškození.
Zákon postihuje nejen nekalé jednání,
nýbrž i nekalou reklamu, zejména nesprávné,
neb přizpůsobené údaje. Při
tiskopisech bylo nutno uplatniti mírnější
předpisy, aby tak usnadněno bylo zachycení
pravého vinníka. Vyloučiti úplně
osoby zodpovědné při redakci vydání
a rozšiřování zodpovědnosti nebylo
možno pro nebezpečí vědomého
zneužití tisku. Ovšem mohou tyto osoby zažalovány
býti o škodu pouze tehdy, věděly-li,
že uveřejnění jest způsobilé
přivodit škodu ve smyslu ustanovení tohoto
zákona. Při uveřejnění za úplatu
lze trestati pouze původce.
Ustanovení o nesprávném označování
původu zboží přispěje k ochraně
reelního obchodu tam, kde jde o klamání veřejnosti
klamným označováním původu.
Ve výboru pro záležitosti průmyslu,
živností a obchodu podal při této příležitosti
posl. M a l í k resoluci, aby vláda na základě
§u 7 poskytla spravedlivou ochranu tuzemskému vinařství.
Výbor usnesl se resoluci tuto přijati a doporučiti
slavné sněmovně rovněž její
přijetí. Směrodatná byla pro stanovisko
výboru situace tuzemského vinařství,
která této ochrany nutně potřebuje.
Podle navrhovaného zákona jest trestno také
rozšiřování nesprávných
údajů směřujících ke
zlehčování soutěžitele. Rovněž
jest trestno zneužívání podnikových
značek a zevnějších zařízení
podniku ku klamání odběratel záměnou
podniku neb závodu.
Trestní ustanovení o podplácení uvítá
zajisté každý přítel pořádku
a odpůrce korupce.
Při řešení otázky porušování
a využívání obchodních a výrobních
tajemství vloženo bylo do zákona ustanovení
o ochraně nabyté zručnosti a znalosti v pracovním
a učňovském poměru.
Z trestnosti nemohli býti vyňati ani zaměstnanci
pracující v soutěži i pro jiného
soutěžitele, stejně i při prozrazení
výrobního tajemství. Kde by zaměstnanci
hrozilo propuštění ze služeb neb citelné
hmotné poškození, jest beztrestný.
Předpisy zákona o údajích počtu,
míry, váhy nebo původu zboží,
o zboží z konkursních podstat, exekučních
dražeb a výprodejů, lavinových obchodů
a premiovém jednání chrání
nejen soutěžitele, nýbrž i kupujícího.
Zákonem vyplňuje také náš stát
povinnost uloženou mu celou řadou mezinárodních
smluv.
Výbor pro záležitosti průmyslu, obchodu
a živností doporučuje stejně jako výbor
ústavněprávní schválení
této předlohy a současně i schválení
obou připojených resolucí. (Souhlas.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Dávám slovo zpravodaji výboru ústavně-právního,
p. posl. Ostrému.
Zpravodaj posl. Ostrý: Slavná sněmovno!
Jménem ústavně-právního výboru
dovolil bych si vývody referenta výboru živnostenského
doplniti ještě některými podrobnostmi.
Osnova zákona proti nekalé soutěži splňuje
ovšem starý požadavek výdělečných
stavů. Již před válkou vyvolaly nekalé,
dobrým mravům odporující zvyky v obchodním
styku požadavek po ochraně proti takovému jednání.
Válečná a poválečná
doba však podkopala takovým způsobem kupeckou
morálku, že čestný a spravedlivý
živnostník a obchodník nemohl déle postrádati
zákonné ochrany proti nekalým soutěžitelům.
Zákonná osnova, která nyní dospěla
k parlamentnímu projednávání, je výsledkem
vyčerpávajících porad, vedených
s hospodářskými korporacemi, a odpovídá
ve svých podstatných znacích všem oprávněným
požadavkům. Kde osnova nenásleduje cizozemského
zákonodárství a jde vlastní cestou,
byla k takovému samostatnému vyřešení
jednotlivých otázek vedena důležitými
a oprávněnými důvody. Ve své
podstatě jest osnova vytvořena podle německého
zákona z r. 1909, má však, jak už řečeno,
jednotlivé body původně a šťastně
vyřešeny. Osnova sestává z 5 oddílů:
soukromo-právní ochrana, trestně-právní
ochrana, správní ustanovení, všeobecná
ustanovení a konečná ustanovení.
V systematice odchyluje se osnova od rakouského zákona,
který spojuje ustanovení trestně-právní
a civilně-právní, a zavdala tím podnět
k výtkám s četných stran, že
jest příliš rozvláčná
a nepřehledná. Kritika tato není však
plně odůvodněna a systematice této
dostalo se ostatně také v důvodové
zprávě patřičného ospravedlnění.
Nejspornějším paragrafem osnovy jest §
1, který obsahuje t. zv. generální klausuli.
Žádný zákon, i kdyby byl s největší
možnou péčí vypracován a podložen
největšími zkušenostmi, nemohl by postihnouti
všechny skutkové podstaty nekalé soutěže.
Z toho důvodu vzdala se osnova - a v ústavně-právním
výboru přiklonili jsme se ke znění
osnovy - taxativního výpočtu všech možných
forem nekalého obchodního styku a uvádí
jen některé z nejčetnějších
a nejnebezpečnějších skutkových
podstat. Proti tomu poskytuje § 1 svou generální
klausulí možnost, potírati účinnými
prostředky i případy, které demonstrativním
výpočtem nejsou postiženy. V souvislosti s
tím budiž podotčeno, že účelem
osnovy jest pouze ochrana řádného živnostníka
a obchodníka před nekalými machinacemi, nikoliv
však ochrana spotřebitele. Pro tuto dostačují
ustanovení občanského zákona, trestního
zákona, zákona o lichvě a pod. Že občanský
zákon svým ustanovením o náhradě
škody neprojevil se, jako ve Francii, dostatečnou
zbraní proti nekalé soutěži, možno
odůvodniti růzností kultury širokých
vrstev u nás a v zemích západních.
Generální klausule bude tedy použito všude
tam, kde se vyskytne skutková podstata nekalé soutěže,
která v kasuistickém výpočtu není
obsažena. Znění generální klausule
v osnově může zavdati ve dvou bodech podnět
k výtkám:
1. Osnova požaduje na rozdíl od rakouského a německého zákona, aby jednání proti dobrým mravům bylo způsobilým poškoditi soutěžitele. Kdo tedy za účelem soutěže
jedná proti dobrým mravům, soutěžitele
však nepoškozuje, nespadá pod generální
klausuli.
2. Osnova zavádí povinnost k náhradě
škody jen při hrubém zavinění.
Při lehkém zavinění nenastupuje povinnost
k náhradě škody.
Chtěl bych, pokud se týká projednávání
celé osnovy zákona v ústavně právním
výboru, poukázati na jednotlivé změny,
a to tím, že doporučuji k prohlédnutí
důvodovou zprávu ústavně-právního
výboru. Mimo to bylo vsunuto do §u 53 usnesením
ústavněprávního výboru nové
ustanovení, kterého v původní osnově
není. Jedná se o dání větší
pravomoci živnostenským společenstvům
tak, jak ji měla až dosud. Vsunuli jsme do §u
53 znění, že ustanovení §u 114,
odst. 3, lit. i) živn. řádu a na Slovensku
ustanovení § 160, odst. 3, lit. f) živn. zákona
zůstávají v platnosti s tím, že
členové společenstva, jednavší
proti usnesením, která se stala podle těchto
ustanovení, budou trestáni pro přestupek
§u 131 živn. řádu (§ 226 živn.
zákona na Slovensku) , byla-li usnesení ta schválena
živnostenským úřadem II. .stolice a
ve společenstvu řádně prohlášena.
My jsme toto ustanovení do zákona pojali proto,
poněvadž až dosud byla sice společenstva
oprávněna na něčem se usnášeti,
ale měla možnost nedodržování takových
usnesení trestati nejvýše do 20 Kč.
To byl jistě při nekalé soutěži
nedostatečný trest a tedy z těch důvodů
byl zmíněný pasus do §u 53 pojat.
Doporučuji osnovu slavné sněmovně
ku přijetí tak, jak se na ní usnesl ústavně-právní
výbor. (Souhlas.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
K této věci jsou přihlášeni
řečníci, zahájíme proto rozpravu.
Prve však navrhuji podle usnesení předsednictva,
aby lhůta řečnická stanovena byla
30 minutami.
Námitek není? (Nebyly.)
Navržená lhůta je přijata.
Ke slovu jsou přihlášeni řečníci:
"proti" pp. posl. L. Wenzel, Kirpalová,
Klein a Muna; "pro" pp. posl. Siegel
a dr Samek.
Za ministerstvo obchodu dostavil se k projednávání
této osnovy min. rada dr Matoušek.
Dávám slovo p. posl. L Wenzelovi.
Posl. L. Wenzel (německy): Velectěné
dámy a pánové! Hospodářský
vývoj Československa a hrozný účinek
berního šroubu způsobily nesmírný
vzrůst počtu lidí pracujících
za mzdu v živnostech a obchodě a zničily tak
řemesla a živnosti a z velké části
podrobily je kapitálu. Tento nemocný hospodářský
systém přivodil neustálý pohyb a trvalé
změny v poměrech obchodních a živnostenských.
Druhové v obchodu a živnostech nejsou dnes již
bratry, nýbrž často ostrými konkurenty,
setkají-li se na trhu, aby odbyli své zboží.
Ve středověku upravoval výrobu tehdejší
vliv cechů svými stanovami. Cechy pečovaly
předně, aby se v městě usadilo právě
tolik mistrů, kolik bylo třeba, aby vyrobili zboží,
jehož obyvatelé potřebovali. Nebylo těžko
tuto potřebu odhadnouti, poněvadž tehdejší
trh byl malý a přehledný. Vývoz a
dovoz zboží sotva přicházel v úvahu.
V městě samém muselo se vyrobiti to, čeho
potřebovali obyvatelé, a nesmělo býti
vyrobeno více, než právě potřebovali.
Takový cechovní mistr nebyl tehdy konkurentem druhého.
Takovým způsobem byla všem zaručena
slušná existence.
Dnes je tomu jinak. Dnes výrobu nikdo neupravuje. U dnešní
československé vrchnosti vůbec nikdo se o
to nestará a nikdo nepočítá, kolik
obuvníků, krejčí a jiných řemeslníků
musí býti v městě. Když už
tu jsou, nikdo se nestará o to, aby jich nebylo příliš
mnoho. Nikdo nepředpisuje, kolik každý musí
vyrobiti. Krátce a dobře, nic není upraveno
a tím se vyznačuje československé
hospodářství. Dříve nebylo
vůbec možno představiti si takové poměry.
Když vývoj odstranil staré cechovní
zřízení a jednalo se o úplné
zrušení cechů, psal r. 1803 jeden spisovatel:
"Zrušení přivodila by nám svobodu,
při níž bychom nemohli věděti,
odkud máme vzíti boty, šaty, a dokonce i mnohé
potraviny." A přece cechy zašly. Kdo dnes má
peníze, aby mohl kupovati, dostane více bot a šatů
a čehokoliv, co si jinak přeje, než dříve.
Aby živnostenský stav byl na celé čáře
poražen bankovním kapitálem, dnešní
vládní systém podporuje tvoření
kartelů a trustů. Obchodníku a živnostníku
jest zákonem zakázáno spojovati anebo organisovati
se podle výroby a jednotné kalkulace. Banky a velký
průmysl mohou nerušeně bez jakékoliv
státní kontroly a úpravy zneužívati
kartelů. Kontrolních opatření, oznamovací
povinnosti a dozoru nad kartely a trusty není. Za to se
však vede přísný dozor nad malým
živnostníkem v jeho existenčním boji.
Praktikuje se totiž systém: Malé věší,
velké propouštějí.
Pozorujme hospodářské účinky,
jež se jeví u největšího ševce
republiky, u Tomáše Bati. Tomáš Baťa
dovede velmi rychle svoji racionelní organisací
provozu naplniti všecka skladiště. Když
jsou všechna skladiště plna a potom trh vázne,
ztratí obuvník práci a tovaryš vyletí
na ulici. Tak se stává, že obuvník stojí
v roztrhaných botách bez práce před
velkou výkladní skříní a diví
se, co dovede Baťa. Říkalo se jednou, že
jak německá, tak i česká živnostenská
strana chtějí uplatniti svůj vliv v tom směru,
aby bylo panu Tomáši Baťovi odňato právo
prováděti opravy. V tom směru se nestalo
dosud ani nejmenší. Nejinak se vede krejčímu,
on často zimou se třesa stojí bez zimníku
ve sněhu před výkladem konfekcionáře,
jemuž snad dodal kabát, který je ve výloze.
Stavební řemeslníci a jejich tovaryši
táhnou dnes bez přístřeší
ulicemi kolem domů, které sami stavěli. Dnes
ještě nemáme zákona na zajištění
stavebně právních pohledávek. Obuvníci
a krejčí musí dnes v roztrhaných šatech
choditi ulicemi, poněvadž Baťa a jiní
průmyslníci vyrábějí příliš
mnoho zboží.
Zdůrazňuji-li to s tohoto místa, chci tím
jenom zjistiti, že tato osnova o potírání
nekalé soutěže nic neobsahuje o úpravě
ve zmíněném směru. Nám všem
jsou známy účinky kartelů na odběratele
a na živnosti, jsou to účinky přímo
ničivé. V této osnově není
ani stopy, podle níž by se tento nekalý systém
v existenčním boji upravoval ve prospěch
hospodářsky slabých. Samo sebou se rozumí,
že kartely jako monopol prodávajících
mohou poškoditi odběratele a spotřebitele.
Již před 4 léty mohli jsme konstatovati ve
vládním tisku, že prý konečně
má dojíti k úpravě týkající
se kartelů a trustů. Do dnešního dne
se nic nestalo. Národně-socialistická strana
německá podává proto k tomuto návrhu
zákona příslušné návrhy,
aby v určitém směru změnila vlastní
trusty a kartely a podrobila je přísnému
dozoru.
Vládním návrhem, který byl předložen
Národnímu shromáždění,
má býti odstraněna nekalá soutěž
v hospodářském životě. Zástupci
německé a české strany živnostenské
označovali tento nový návrh zákona
za prvotřídní a výtečný.
Německá národně-socialistická
strana nemůže tohoto názoru sdíleti,
neboť právě důležité předpoklady
zde scházejí. Podrobíme-li návrh kritice,
dospějeme k přesvědčení, že
neposkytuje vůbec ochrany, pokud jde o mzdy a existenční
poměry ve stavu živnostenském.
Nekalá soutěž anebo špinavá konkurence
jest, jak známo, poměr mezi dvěma nebo více
osobami (konkurenty) , které sledují stejné
hospodářské záležitosti. Tyto
hospodářské zájmy vrcholí pro
malého obchodníka hlavně v tom, aby zvětšil
odbytiště pro své zboží a pro svoji
práci a aby si zjednal přízeň spotřebitelů.
Konkurenční zápas jde často tak daleko,
že usnesení přijatá v odborných
shromážděních a pojatá do smlouvy
mzdové nebo pracovní j sou systematicky ničena
takovou nekalou soutěží. Německá
národně-socialistická dělnická
strana hájí zásadně názor,
že neoprávněné nabídky pod cenou
nutno považovati také za nekalou soutěž,
jakmile jsou jimi snižovány mzdy a platy. Mzda a cena
mají býti v určitém upraveném
poměru.
Poukazuji tu především na zásadní
rozhodnutí říšského soudu v německé
říši. Ve význačném rozhodnutí
označil říšský soud nabídky
pod cenou na základě mzdových sazeb, které
se pohybují pod mzdovým tarifem, který je
všeobecně prohlášen závazným,
za nekalou soutěž a zakázal je. Všeobecná
závaznost mzdových sazeb prohlášená
v tarifní smlouvě má ten účinek,
že veškeré podniky jednoho odvětví
v celé místní a pracovní oblasti musí
platiti takové mzdy i tehdy, když neuzavřely
vůbec tarifní smlouvy anebo jenom smlouvu s tarify
nižšími. Dohoda tomu odporující
je neplatná (§ 2 nař. z 23. prosince 1918
ř. z., str. 1456). Netvoří tedy jenom smluvní
právo mezi stranami, nýbrž stejně objektivní
státně předepsaný zákon. který
váže i každého, jenž stojí
mimo takovou smlouvu. Žalobkyně podala žalobu
proti konkurenční společnosti, poněvadž
tato svým zaměstnancům platila mzdy nižší,
než byly všeobecně mzdovým tarifem prohlášeny
za závazné pro hlídací živnosti
v městě Berlíně, a tak mohla činiti
nabídky tak nízké, že společnosti,
které zůstávaly tarifu věrné,
nebyly s to, aby se řídily takovými nabídkami.
Obě první instance vyhověly žalobě
na náhradu škody a na zákaz takových
tarifů. Tento rozsudek byl potvrzen říšským
soudem (rozsudek ze dne 12. dubna 1927-II 425/27). Právem
prohlásily obě instance, tak dovozuje rozsudek,
postup žalovaného a prostředky, jichž
v živnostenské soutěži používá,
za nemravné. Žalovaný nemůže popříti,
že jeho velmi značně nižší
ceny i při domněle mnohem větších
výkonech byly umožněny z podstatné části
jenom nižší mzdou jeho zaměstnanců
než jsou podle tarifu. Žalovaný jedná
protiprávně a protismluvně, zaměstnává-li
své zřízence za mzdy pod tarifem, který
byl prohlášen za všeobecně závazný.
Na tom by nemohla nic změniti ani okolnost, že by
se postižení zaměstnanci při trvalém
pracovním poměru mohli pravoplatně zříci
dosud propadlých nároků a že se jich
pravoplatně zřekli, při čemž
může býti ponecháno bez rozhodnutí,
zda takové zřeknutí by v jednotlivém
případě snad nebylo nezávazné
proto, poněvadž k němu došlo za více
nebo méně zabalené vyhrůžky výpovědí.
Žalovaný podle toho využívá živnostenského
prospěchu dosaženého porušením
práva a smlouvy, totiž značně nižších
výrobních cen svých živnostenských
výkonů k tomu, aby si před konkurenty, kteří
zůstávají tarifům věrni, zajistil
výhodu v živnostenské soutěži svými
mnohem levnějšími sazbami, které jsou
umožněny teprve takovým způsobem. Využívá
tedy právní vázanosti firem tarifu věrných,
jehož se sám úmyslně zříká,
k jejich škodě a ke svému prospěchu.
Takový postup odporuje ovšem svým celkovým
charakterem dobrým mravům a tím také
§ 1 zákona o potírání nekalé
soutěže a §u 826 německého občanského
zákona. Na tom nemůže měniti nic ani
to, že mzdy zaměstnanců žalovaného.
jež jsou pod tarify, třeba samy o sobě nejsou
ještě proti dobrým mravům.
Vzpomeňme si na velkou hospodářskou krisi v jabloneckém kraji. Právě tento případ v hospodářském boji mohl býti snadno vyrovnán, pokud jde o výrobu smirkového zboží. V tomto zákoně schází tak důležitá zákonná opora pro náš domácký jablonecký průmysl tak těžce postižený. Uvedený případ je podobný, jako když nabyvatel nějakého zboží, které má pevnou kupní cenu, opatří si je postranními cestami a porušením smlouvy nebo nekalým způsobem, a pak je prodává pod cenou a jenom tak svou účastí na porušení smlouvy zajišťuje si před svými poctivými konkurenty ničím neodůvodněný prospěch. Přes všeobecnou závaznost sjednávají
často podnikatelé se svými dělníky
dohodu, že budou platiti jenom nižší mzdy.
Oni sice vědí, že dělník může
žalovati zbytek mzdy, avšak také, že k tomu
případu v praxi zřídka dochází.
Zaměstnanec jako hospodářsky slabší
bojí se po žalobě propuštění
a raději se spokojí s menším platem,
než aby ztratil výdělek a zůstal bez
zaměstnání. Dopouští se tedy
stejně porušení tarifní smlouvy. Plánovité
využití práce placené pod tarif k účelům
soutěžním jest tedy podle zásad prohlášených
německým říšským soudem
nekalou soutěží i tehdy, když dělník
byl s platem srozuměn. Obavy, že se tím budou
udržovati ke škodě spotřebitelů
vysoké ceny, jsou neodůvodněné. Volná
hra nabídky a poptávky se tím nevylučuje;
zůstává dosti možností osvědčiti
větší výkonnost úsporou nákladů
a odbornou dovedností. Má býti jenom vyloučena
soutěž na útraty zaměstnancovy. Je také
neodůvodněná obava, že by byl poškozen
dělník sám. Před prohlášením
všeobecné závaznosti zkoumá příslušný
státní úřad říšského
ministerstva práce podrobně, zda poměry v
onom odvětví a mzdové sazby odůvodňují
prohlášení všeobecné závaznosti.
Rozhodnutí má jistě dalekosáhlý
význam. Mělo by především nás
zde v poslanecké sněmovně přiměti
k tomu, abychom účinnými prostředky
zamezili zneužívání nabídky pod
cenou a nespravedlivých zkracování mzdy,
jež se v poslední době vždy častěji
vyskytují. Konkurenti mohou snadněji než zaměstnanec,
zvláště jednotlivý zaměstnanec,
zameziti ziskům pouze na útraty zaměstnancovy.
Rozhodně nutno s onoho stanoviska vítati cestu,
kterou se tu dal říšský soud. Když
jsem v předposlední schůzi živnostenského
výboru mluvil k tomuto zákonu, označil jsem
již takový případ. Přítomný
zástupce ministerstva obchodu mi tehdy odpověděl,
že nejvyšší soud také může
tento zákon vykládati. Bylo by to ovšem jistou
útěchou pro ony kruhy živnosti a obchodu, které
v tom směru očekávaly vykoupení. Spoléhati
se však v určitých případech
na rozhodnutí nejvyššího soudu, že
bude podobné jako u německého říšského
soudu, jest podkladem velmi nejistým. Pak schází
nám v novém návrhu zvláštní
ustanovení, které směřuje proti nekalému
jednání živnostníků a obchodníků,
pokud jednají nekorektně proti uzavřeným
pracovním a kolektivním smlouvám s dělníky
a zaměstnanci. Dnešní návrh jest vlastně
podstatnou součástí říšsko-německého
a rakouského návrhu zákona. Když se
v Československu připravoval nový zákon,
bylo vždy první věcí, že jsme použili
zkušeností říšskoněmeckých.
Této praxe bylo snad použito při některých
důležitých částech. V této
důležité otázce, u předpisů
o mzdách a cenách, o nabídkách pod
cenou, které se dějí na útraty mzdových
sazeb a tarifů, bohužel předloha ničeho
neustanovuje.
Ve smyslu programu strany národně socialistické
a na základě dosavadních zkušeností
z praxe podal jsem příslušné opravné
návrhy, jichž přijetí očekáváme.
Zásadně bude moje strana hlasovati pro přijetí
tohoto návrhu zákona. (Potlesk poslanců
něm. nár. soc. strany dělnické.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Siegel.