Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo p. posl. Koudelka.
Posl. Koudelka: Slavná sněmovno! Dovolte,
abych nejprve poukázal na to, že základní,
definitivní úprava daní přímých
je událostí takové váhy, že musí
vyvolati živý zájem doma i za hranicemi. Tím
více pak zaráží hrubá nevážnost
poslanců stran většiny v jednání
o této věci, zejména pak to, že nikdo
z členů vlády, dokonce ani ministr financí
neujal se slova k této berní reformě. Nemá
snad vláda v této věci co říci
sněmovně a obyvatelstvu? Či má důvody
k mlčení? (Výkřiky posl. Tomáška.)
Je jí lhostejno, jak její - mírně
řečeno - nedbalost při jednání
o berní reformě bude vykládána doma
i v cizině? Mám za to, že bude třeba,
aby se strany tohoto slavného sboru bylo uvažováno
o tom, aby příště bylo zabráněno
tak nevážnému snižování
našeho parlamentarismu v jednání tohoto slavného
sboru, jako vidíme při jednání o této
tak důležité a dalekosáhlé věci.
(Souhlas poslanců čsl. strany soc. demokratické.)
Dovolte nyní, paní a pánové, abych
přešel k vlastnímu předmětu našeho
jednání.
My, českoslovenští sociální demokraté,
požadovali jsme základní změnu soustavy
daňové proto, aby v novém systému
československém došly výrazu změněné
poměry politické a zásada daňové
spravedlnosti. Dosavadní berní soustava, platná
v Československu, byla převzata z feudálního
a klerikálního Rakousko-Uherska, a proto nese jeho
stopy; ve chvatu revolučních poválečných
let bylo na této soustavě flikováno, jak
to poměry připouštěly, takže vliv
socialistického hnutí mohl se zde projeviti jen
v míře omezené. Jestliže však v
nových daních a ve změnách daní
starých uplatněn byl aspoň poněkud
spravedlivější rys sociální,
stalo se tak zásluhou socialismu, nikoliv stran buržoasních,
které právě teď s vyznamenáním
skládají zkoušku protilidové, reakční
daňové politiky. (Tak jest!)
Berní systém rakouský a uherský hověl
zájmům šlechty, buržoasie, kněží
a oficírů. Kotvil v dobách dávno uplynulých.
Velké sociální a osvobozenské proudy
moderní doby dotkly se jej v celku nepatrně. Daňová
privilegia sloupů rakouské monarchie přešla
do Československé republiky, i bylo úkolem
československé berní reformy privilegia ta
odstraniti a provésti důsledky státního
převratu i na tomto poli, uložiti každému
spravedlivé daňové břímě
a v soustavě berní uplatniti zásady sociální
spravedlnosti, ochranu chudých před vyssáváním
berním šroubem a zajistiti tak sílu a budoucnost
v širokých vrstvách pracujícího
lidu.
Dalším úkolem berní reformy pak bylo,
na podkladě účelné a úsporné
reformy veřejné správy, která by snižovala
veřejné náklady, zmenšiti daňové
břemeno poplatníkům, které válečnými
a poválečnými poměry nesmírně
vzrostlo. Plní berní reforma vládních
stran tyto úkoly? Nikoli. Reforma veřejné
správy se neprovádí. Snižují
se příjmy, výdaje však ponechávají
se nedotčeny. Privilegia buržoasie na poli daňovém
ponechávají se i nadále. Ke starým
daňovým výsadám přidávají
se výsady nové. Daňové výsady
kněží i v republice mají býti
zachovány. Rakouské osvobození oficírů
od daní budeme míti i v republice. S hlediska sociálních
úlev béře tato berní reforma i z toho,
co dosud úsilím socialismu bylo v berním
systému zavedeno a místo sociální
daňové spravedlnosti zavádí se krutá
nespravedlnost vůči nejchudším, vůči
lidu pracujícímu. (Předsednictví
převzal místopředseda inž. Dostálek.)
Berní reforma měla nás také na tomto
poli odrakouštiti. Vládní většina
však svým návrhem republiku porakoušťuje.
Tato berní reforma není pokrokem moderního
daňového zákonodárství. Bude
předmětem neustálých našich útoků
a útoků všech spravedlivých lidí,
pokud nebude změněna tak, aby odpovídala
potřebám tohoto státu a spravedlivým
požadavkům chudého lidu.
Dovolte, vážení pánové, abych
se zabýval některými částmi
této berní reformy, hlavně s hlediska drobného
lidu venkovského. Tu přicházejí v
úvahu hlavně daň důchodová,
daň domovní a daň pozemková, konečně
pak řízení ukládací. O dani
důchodové pojednal zde opravdu skvěle kol.
dr Meissner. Co uvedl o této dani vůbec,
platí v plném rozsahu i pro drobné poplatníky
venkovské.
Povšimněme si však, jak se projevilo sociální
cítění vládních stran v dani
domovní. Naskýtá se nám obraz neobyčejně
zajímavý: Drobným lidem, vlastníkům
malých domků se daň zvyšuje, kdežto
vlastníkům velkých domů, buržoasii,
se daň slevuje. Slibovali lidu úlevu daňovou
a provedli ji takto: Kdo má domek o 1 světnici,
platil dosud 3 Kč, příště má
platiti 5 Kč, kdo má dům o 22 místnostech,
platí dnes 390 Kč, příště
bude platiti 290 Kč. (Slyšte!) Majitelům
domků o jedné až čtyřech místnostech
se daň vesměs zvyšuje a bude stav ten vypadati
takto: Domek o jedné světnici dosud 3 Kč,
příště 5 Kč, o dvou světnicích
dosud 6 Kč, příště 10 Kč,
o třech světnicích dosud 9 Kč, příště
15 Kč, domek o čtyřech světnicích
dosud 20 Kč, příště 30 Kč.
Odtud se potom daň snižuje tak, že dům
o 5 místnostech platil dosud 35 Kč a příště
bude platiti 30 Kč, o 7 místnostech dosud 70 Kč,
příště 50 Kč, dům o 9
místnostech dosud 90 Kč, příště
70 Kč, a u 20 místností, kde se platilo dosud
300 Kč, bude se příště platiti
250 Kč, při 22 místnostech se dosud platilo
390 Kč a příště se bude platiti
290 Kč.
Snad nebudou drobní lidé všemu rozuměti,
co je v tomto zákoně, tomuto však rozuměti
budou a budou se tázati, jakým právem zvyšují
se tak horentně daně z malých domků,
k nimž si drobní lidé těžko pomáhají,
které znamenají pro ně zpravidla dřinu
a odříkání celé generace, když
vlastníkům velkých a přepychových
domů se daně snižují. Domky o jedné
až čtyřech místnostech jsou minimum
v požadavcích bydlení. Méně než
jednu místnost nikdo přece obývati nemůže.
Bylo by proto zcela spravedlivo, kdyby toto bytové minimum
bylo daně zcela prosto. Jen si, prosím, představte
skromné domky vesnického lidu, rozstrkané
často po stráních, v nejhorších
místech, chudé tak, že často nelze si
představiti skromnějších, vzpomeňme
na chatrče chudých lidí na horách,
v zapadlých vískách, na chatrče Slovenska
a chýše chudého lidu Podkarpatské Rusi
(Výkřiky posl. Srby.), na něž
vesměs uvaluje se zvýšená daň
a porovnejte s tím dokonalé, velké, úpravné
a zdravé místnosti domů naší
střední buržoasie o 5 až 10 místnostech,
porovnejte s tím dále nádheru přepychových
a rozsáhlých místností domů
s více jak 10 místnostmi naší velké
buržoasie a pak změřte hloubku necitelnosti
a nesvědomitosti těch, kteří dělali
tento nestydatý zákon. (Výkřiky
posl. Rýpara.) - Budu mluviti, pane kol. Rýpare
také o tom, jak jste naměřili v tomto
zákoně kněžím na farách,
biskupských a arcibiskupských residencích.
- Porovnejme to s tím, co jste naměřili tomu
chudému lidu, který z větší části
vás sem vyslal. Chudý občan republiky, vlastnící
jedině svou chatrč o 2 místnostech ze dřeva
a slámy, kdesi na vesnici, bude platiti, dejme tomu, tu
poloviční sazbu, tedy 5 Kč daně bez
přirážek; jemu se slevila jedna koruna, tedy
1/6 daně, avšak
boháči, vlastníku vily o 15 pokojích,
byť by měl ještě několik takových
vil a zámků, slevují vládní
strany na dani celou třetinu. Dosud platil 220 Kč,
příště bude platiti jen 150 Kč.
Agrární buržoasie chce lidu namluviti, že
mu slevila na dani pozemkové. Bude dobře, když
tomuto chudému lidu povíme, oč mu přidá
na dani domovní.
Rozmnožuje se počet míst, které napříště
budou podrobeny dani činžovní, jež bude
činiti 8% čisté činže. Daň
činžovní je nespravedlivá již proto,
že nikterak nepřihlíží k nezbytnému
minimu obývacímu; v době bytové nouze,
jakou prožíváme dnes, je to daň rozmnožující
bídu bytovou. Je křiklavou nespravedlností
vůči chudým nájemníkům,
kteří jsou tvrdě a bezohledně zdaňováni
za to, že nemají vlastního krovu nad hlavou;
avšak tato daň je také v křiklavém
nepoměru k domovní dani třídní.
Nájemné 2000 Kč z bytu o 2 místnostech
je dnes obvyklým zjevem, je spíše vyšší
nežli nižší. Z tohoto nájemného
bude činiti daň bez přirážek
160 Kč, kterou ovšem domácí převalí
na nájemníka. Bude činiti tedy více
než domovní daň třídní
z paláce nebo vily o 15 pokojích. (Slyšte!)
Strany římsko-katolického klerikalismu a
prosím váženého pana kol. Rýpara,
aby nyní dal laskavě pozor - za pomoci ostatních
vládních stran dovedly i nadále udržeti
výsady osvobození od těchto daní pro
kostely, fary, různé kláštery, biskupské
a arcibiskupské residence, děkanáty atd.
Chudák, vlastník domku o jedné místnosti,
k němuž pomohl si nadlidskou dřinou celé
rodiny a pro nějž se na desetiletí zadlužil,
a to jen proto, aby se svými dětmi nebyl na ulici
a měl střechu nad hlavou, bude platiti dokonce vyšší
daň, kdežto paláce církevní a
kláštery budou daně prosty. Chudí lidé
a Českomoravské vysočině ve svých
dřevěných chatrčích nesmějí
zapomenouti, že klerikální strany uvalily na
ně zvýšenou daň z jejich doškové
střechy, aby tak zaplatili to, co proti všemu právu
bylo prominuto kněžím na farách a mnichům
v klášteřích. Kostely slouží
dnes politické agitaci, z far a klášterů
stala se střediska politického hnutí klerikálního.
(Posl. Rýpar: Československého?) Na
farách jsou sekretariáty strany lidové, tam
konají se schůze této strany, podobně
v klášteřích. Není tomu dávno,
četli jsme o jakési schůzi vůdce slovenských
klerikálů v jakémsi klášteře
v Bratislavě. Ještě nedávno na děkanství
v Kolíně visela tabule označující,
že je tam umístěn sekretariát strany
lidové. (Posl. Rýpar: Nemohl byste říci,
v jakém?) Říkám, že na děkanství
v Kolíně do nedávna visela ještě
tabule, označující, že je tam umístěn
sekretariát strany lidové. Nestačí-li
vám toto, račte míti poněkud strpení,
předložím vám něco konkrétnějšího.
V kolínském klášteře Kapucínů
konají se pravidelně veřejné i důvěrné
politické schůze čsl. strany lidové.
Přátelé z Rataj poslali mně pozvánku
na výroční valnou hromadu místní
organisace čsl. strany lidové, která se konala
27 března o 10. hod. dopol. v místnosti na faře
v Ratajích n. S. (Posl. Rýpar: Když si to
pronajali, proč ne?) Pak je ovšem potřebí
z toho platiti daně, a já upozorňuji zejména
zástupce finanční správy státní,
že podle výroku p. kol. Rýpara fary,
osvobozené ode všech daní, domovní,
třídní i činžovní, se
pronajímají, tedy že je potřebí,
aby to bylo přihlášeno k příslušnému
zdanění.
Velectění! Ze svých spolkových domů
musíme platiti daně, klerikálové z
far ovšem nikoli. V tomto návrhu postarala se naše
buržoasie o odnětí daňových výhod
družstvům chudých lidí v tom případě,
prodají-li také nečlenům; nebylo by
tady více na místě opatření
proti zneužívání budov, od daně
osvobozených, z důvodu jich domnělého
určení náboženského, k účelům,
které s náboženstvím nemají pranic
společného? (Výborně!) Nás
špiclujete v družstvech, hrozíte - a dali jste
si to do návrhu - trestní sankcí, která
může míti za následek, že konsumní
družstvo může býti zdaněno dokonce
přísněji než ostatní poplatníci.
Podobné sankce nenacházíme nikde, kde jde
o osvobození daňové, o daňové
výsady pro klerus a jeho budovy.
Zvláštní kapitolou v tomto návrhu daňové
reformy je daň pozemková. Bylo tu již řečeno,
že největších úspěchů
v této reformě dosáhli zemědělci,
nikoliv však zemědělci drobní, dokonce
ne zemědělští dělníci,
nýbrž zemědělská buržoasie.
Drobní zemědělci nedosáhli ničeho,
naopak zaplatí ještě i to, co si bohatí
zemědělci na daních slevili. Na dani domovní
jsem to již ukázal; protože se právě
majitelům nejmenších domků daň
zvyšuje, nebudou tito míti naprosto ničeho
z limitu samosprávných přirážek.
Jestliže vlastník domku o 1 světnici platil
dosud 3 Kč daně a 1000% přirážek,
zaplatil 33 Kč ročně na daních a přirážkách;
budoucně bude míti daň 5 Kč, k tomu
limitovaných 600% přirážek, což
činí dohromady 35 Kč, které musí
nyní tento chudák zaplatiti. Vlastník domku
o 2 místnostech zaplatil dosud na dani 6 Kč, při
1000% samosprávných přirážek
celkem 66 Kč, příště zaplatí
na dani 10 Kč, k tomu limitovaných 600% přirážek,
tedy celkem 70 Kč, tedy zase více než dosud.
K tomu však přistoupí ještě povinnost,
zaplatiti na dávkách a jinak, co nezaplatí
poplatníci bohatí.
Daň pozemková je prastarou daní a reformy
vyžaduje. Reforma tato měla by se díti s toho
hlediska, aby daň byla spravedlivá uvnitř
zemědělství i vůči ostatním
výrobním skupinám národa. Jen takováto
úprava prospěje zemědělství,
jen takovouto úpravu mohou schváliti zemědělci
drobní. Každá jiná úprava je
zavržení hodna a provisoriem. Za takovouto úpravu
prohlašujeme onu, jež je obsažena v této
reformě. To není pokrok ve vývoji ke spravedlivému
zdanění zemědělství, to je
krok nazpět. Tato úprava pozemkové daně
není nic jiného než útěk agrární
buržoasie od daňových povinností, snaha
po výsadním postavení ve státě.
A to se musí jednou zhroutiti.
Žádná úprava daně pozemkové
nemůže rozřešiti problém spravedlivého
daňového břemene pro zemědělce
z té jednoduché příčiny, že
technický vývoj v zemědělství
pokročil již do té míry, že primitivní
pozemková daň není s to, postihnouti rozdílné
poměry individuelní. Zejména nemůže
toho dosíci naše pozemková daň, založená
na zdanění čistého katastrálního
výnosu osamocené pozemnostní parcely. Určení
čistého katastrálního výnosu
jednotlivých parcel dá se provésti jen přibližně
a velmi nedokonale. Tato práce v obvodu státu může
býti provedena pro svou obtížnost a rozsáhlost
jen ve velmi dlouhých intervalech. Poslední revise
katastru daně pozemkové byla u nás provedena
podle zákona z 12. července 1896 v roce následujícím,
tedy již před 30 lety, a není ani naděje,
že by v dohledné době došlo k revisi nové.
Tehdy komise, revisi provádějící,
složeny byly bez ohledu na drobné zemědělce
a stály pod vlivem velkostatkářů a
velkých sedláků. Z té příčiny
a pro povahu věci samé toto vyšetřování
mělo cenu jen pochybnou již v okamžiku, kdy bylo
skončeno.
Základem daně pozemkové je čistý
katastrální výnos určité parcely
půdní, tedy nikoliv soubor těchto parcel
jednoho hospodářského podniku, dokonce pak
ne výnos celého toho podniku. A přece pro
výnosnost již jedné osamocené parcely
pozemkové je důležito i to, jak daleko je od
hospodářského podniku, jakého je tvaru,
jaké velikosti. S hlediska čistého výnosu
půdního je pro zemědělce důležito
i mnoho jiných okolností, jako na příklad
zcelení či roztříštění
pozemkového majetku, vzdálenost od jeho hospodářství,
přístup, risiko z povodní a přívalů
atd. K tomu všemu však se při zjišťování
čistého katastrálního výnosu
jednotlivých parcel nepřihlíží.
Tedy základ zdanění, čistý
katastrální výnos, podle naší
soustavy je naprosto falešný a vede k nespravedlivostem
a směšnostem.
Avšak zemědělec nemá býti zdaněn
podle falešného katastrálního výnosu
jednotlivých parcel, nýbrž podle výnosu
celého svého podniku. Ty tam jsou přece doby,
kdy zemědělství bylo primitivní obilnářské
či pastvinářské hospodaření
na půdě, spojené s chovem dobytka. Především
zemědělství pěstuje dnes daleko více
kultur nežli kdy jindy, hlavně kultury průmyslové.
Moderní zemědělský podnik těží
z neobyčejných pokroků technických
u výroby zemědělské, používá
nákladných strojů, strojených hnojiv,
místo síly živočišné používá
páry a elektřiny, provádí nákladné
zemědělské operace, provozuje racionelní
chov dobytka a různých zvířat domácích,
zpracovává suroviny doma na polotovary či
dokonce hotové výrobky, provozuje dokonalou obchodní
manipulaci, zprůmyslňuje se, takže někde
lze těžko na prvý pohled rozhodnouti, jde-li
o podnik zemědělský, či průmyslový
a obchodní. Kapitál mílovými kroky
proniká i ve výrobu zemědělskou; ta
se zintensivňuje a výnos není tu již
jen dílem práce a přírody, nýbrž
také výnosem investovaných kapitálů.
K tomu všemu však se nepřihlíží
ve zdaňování zemědělství.
Zdaňuje se prostě podle fiktivního čistého
katastrálního výnosu jednotlivých
parcel. A tak dva majetkově zcela rozdílní
zemědělci platí daň stejnou. Vezměme
dva zemědělce: každý z nich má
10 ha půdy stejné bonity a stejného katastrálního
výnosu. Jeden z nich však má pozemky zceleny,
blízko hospodářství, nemá dětí,
nemá dluhů, nemá břemen jako výměnek,
dobře sklidil; ten druhý má pole rozptýleny,
daleko, má četně dítek, výměnek,
dluhy, špatně sklidil a třeba ještě
jiné nehody jej stihly; oba tito zemědělci
platí však stejnou daň. Vezměme jiné
dva zemědělce, kteří mají stejnou
výměru půdy se stejným čistým
katastrálním výnosem. Jeden z nich je blízko
města, kde vše výborně zpeněží,
má snadnou dopravu, protože má dráhu
v místě, v hospodářství má
elektriku, má dosti kapitálu, aby nakoupil nejmodernějších
strojů, kterými dokonce jezdí na výdělek
k jiným, zařídil si doma zpracování
surovin, investoval kapitály zaměstnává
mnoho lidí a obstarává si jen obchodní
správu statku. Ten druhý zemědělec
žije v poměrech zcela obrácených. Je
daleko od města, daleko od dráhy, elektrika není
v celém kraji, nemá na stroje, žije jen z výnosu
půdy, sám se dře na poli a ve stodole, ale
poněvadž výměru půdy mají
stejnou, se stejným čistým katastrálním
výnosem, platí oba stejnou pozemkovou daň.
To že je spravedlnost?
Pozemková daň je nespravedlivá zejména
vůči drobným zemědělcům.
Když běží o pozemkovou reformu, dokazují
nám, že velký podnik zemědělský
je výnosnější nežli malý,
při zdanění se k tomu však nehledí,
protože se zdaňuje plocha a ne výnos. Výnos
z 50 ha není jen 50kráte větší
než výnos z jednoho ha venkovského chudáka.
Proto není spravedlivo, jestliže oba tito vlastníci
platí z jednoho ha stejnou daň.
Krutou nespravedlností je tento systém vůči
zemědělským pachtýřům.
Je tomu tak a má tomu tak býti i nadále,
že pachtýři půdy, kteří
pracují trvale s najatými silami, musí platiti
daň výdělkovou. Platí tedy pachtovné,
pozemkovou daň za majitele půdy, ať zvlášť
nebo v pachtovném, a k tomu ještě výdělkovou
daň. Zbohatnou-li, takže si najatou půdu koupí,
odmění je stát za to tím, že
jim odpustí daň výdělkovou. Na příště
platí pak jen daň pozemkovou. Zajisté prazvláštní
spravedlnost daňová!
A tento systém nespravedlnosti pro zemědělce
chudé a hůře postavené ponechává
se touto reformou i nadále a viděli jsme tu ještě
tolik smělosti, že to bylo vyhlašováno
za úspěch zemědělství. Nikoliv,
z toho nebude míti zemědělství prospěch,
to je systém, který chudí a špatně
si stojící zemědělci musí proklínati,
to je systém pro zbohatlou agrární buržoasii,
pro spekulanty s půdou a různé ty majitele
realit, kteří do půdy ukládají
své přebytečné peníze.
My, sociální demokraté, jsme proto proti
takovéto úpravě zdanění zemědělství
a jsme přesvědčeni, že nám každý
slušný a spravedlivý člověk na
venkově porozumí, i kdybyste ještě více
o nás lhali, že chceme zemědělce zničiti
těžkými daněmi. Žádáme
osvobození nejdrobnějších zemědělců
od placení daně pozemkové. Za takovéto
zemědělce pokládáme ty, kdož
nemají více než dva až pět ha půdy
podle její výnosnosti. Žádáme
dále minimální pozemkovou daň v předválečné
výši pro drobné zemědělce, kteří
nevlastní více než 5 až 12 ha podle výrobních
oblastí. Podali jsme také tento návrh, a
opětně vládní strany, klerikálové
a agrárníci hlasovali proti němu a zamítli
jej. Chtěli jsme pro zemědělce větší,
jichž příjem nepřesahuje 12.000 Kč
ročně, pozemkovou daň o 1/3
nižší nežli je dosud a pro zemědělce
střední a velké žádali jsme zavedení
výdělkové daně, jakou platí
kde jaký kovář, kolář, krejčí,
švec ve vesnici a kterou platí dnes každý
takový pachtýř půdy. Jen touto výdělkovou
daní by bylo lze respektovati individuelní rozdíly,
uleviti chudšímu a stísněnému
a postihnouti zato více zámožného a
dobře si stojícího.
Jen touto výdělkovou daní lze odlišiti
výnos zemědělského podniku pocházející
z těžké práce a starostí hospodářských
od výnosu, pocházejícího z kapitálu
a práce jiných lidí, a každý
tento výnos po zásluze zdaniti. To ovšem nemohla
potřebovati bohatá agrární buržoasie
a proto naše návrhy zamítla. Důvody
naše pro toto uspořádání daňové
v zemědělství jsou tak pádné,
že pánové z agrárních stran pokoušejí
se namluviti veřejnosti, že by nebyli proti dani výdělkové
v zemědělství, kdyby nebyly starosti, jak
by zemědělec učinil přiznání
a jak by finanční správa zmohla nové
množství berních fassí. Přiznání
to je jistě špatné vysvědčení
pro jeho kulturní kvalifikaci. (Výkřiky
posl. dr Viškovského.) Ale vy nechcete tu výdělkovou
daň ani tady, kde jsou přece chytřejší
sedláci než na Slovensku. Když to dovede panský
kovář, pracující ve vlastní
režii, proč by to nedovedl majitel dvora, který
neplatí daně výdělkové a platí
pouze daň pozemkovou?
Nemluví však pravdu. Konstatuji zde, že agrární
strana neustává dožadovati se, aby ani zahradníci
nemusili platiti výdělkovou daň, a že
nedávno stálá delegace zemědělských
rad se usnesla dožadovati se, aby i pachtýři
půdy byli výdělkové daně zproštěni.
Mluvil zde velice vehementně nový pan kolega z agrárního
klubu a "Venkov" to velice tučným způsobem
pro veřejnost vyrazil. To je tendence spravedlivé
výdělkové daně, jejíž
spravedlnost pro zemědělské podnikání
ani pánové z agrární strany nemohou
popírati.
Tato úprava daně pozemkové je hotovým
šidítkem drobných zemědělců,
kteří však nejsou tak naivní, aby to
neviděli. Tato úprava však svědčí
o tom, že agrární buržoasie, jak jsem
již řekl, vyhýbá se zdanění,
a proto je nespravedlivá vůči ostatním
stavům v národě. Nebudu zde vykládati,
je-li sedmnáctinásobek čistého katastrálního
výnosu jednotlivých parcel hospodářského
podniku zjištěný před 30 lety správným
základem zdanění zemědělství
či nic. Věc je očividná. Dovodil jsem
již, že čistý katastrální
výnos s hlediska výnosnosti zemědělského
podniku jakožto základu zdanění byl
falešný již tehdy a nemůže býti
jiný, nechť se znásobí jakkoliv, než
zase falešný. Tu selhává metoda a nedoberou
se pravdy ani ti, kdož násobek tento chtěli
by tlačiti dolů, ani ti, kdož by jej chtěli
zvedati nahoru. Agrární buržoasie získala
výsady daňové právě jen tím,
že prosadila ponechání dosavadní pozemkové
daně. Za to nenese odpovědnost před ostatními
poplatníky úpícími pod těžkým
zdaněním jen ona, nýbrž také
státní správa finanční, která
v tomto směru svou povinnost naprosto nevykonala. Pánové
z ministerstva financí dovedli to dělníkům
vypočítati a zdůvodniti, na agrární
pány té kuráže neměli.