Dále byl posl. Kunz tak laskav, že se zde zabýval
také mojí osobou, jak čtu v dnešním
čísle "Deutsche Presse". V rozpočtovém
výboru jsem totiž poukázal na to, že mezi
sty resolucí, které došly také našeho
klubu, jest také resoluce města Cukmantlu, která
jest podepsána od něho jakožto purkmistra,
od jednoho městského radního a dvou zástupců
města podle obecního zřízení,
v kteréžto resoluci se praví: "Návrh
zákona jest dílem čistě tendenčním,
namířeným ke zničení hospodářské
samosprávy obcí." To se dále obšírně
odůvodňuje a praví se: "Jest jasno,
že samospráva nesmí býti nejprve docela
zničena, aby pak později byla zase snad znovu budována.
Proto se ohrazujeme proti zamýšlenému donucovacímu
hospodaření a proti zbavení obcí svéprávnosti,
proti drakonickým trestním vyhrůžkám
purkmistrům a proti pomlouvačnému štvaní,
jímž všechna obecní zastupitelstva bez
rozdílu jsou líčena jako marnotratnická
a neschopná, aby sama obstarávala vlastní
hospodářství... Každé omezení
výdajů předpokládá omezení
úkolů. Obce mohly by ihned snížiti přirážky,
kdyby také úkoly, které jim stát v
přeneseném oboru působnosti ukládá,
byly sníženy na snesitelnou míru. Místo
toho téměř každý zákon
přináší nová břemena pro
obce a v odměnu za to jest nyní samospráva
v očích veřejnosti ještě snižována.
Tímto způsobem má býti přikryto
pláštíkem špatné berní a
finanční hospodářství státu
a rozhořčení obyvatelstva nad velkým
daňovým tlakem má býti obráceno
na samosprávu." A na konec se pak praví: "Jestliže
se zákon stane skutkem a samospráva bude jen na
papíře, jistě se v budoucnosti nenalezne
hned tak snadno někdo, aby spolupracoval na radnici. Odpovědnost
za škody, které z toho nutně lze očekávati
pro obecné blaho, postihne ty, kdož se dopouštějí
spoluviny na rdoušení svobody obcí. Proto očekává
podepsané obecní zastupitelstvo ode všech zástupců
německého lidu bez výjimky, že tento
návrh zákona zamítnou a společnými
silami budou se domáhati znovuvybudování
svobodné neomezené samosprávy". To jsem
přečetl bez komentáře a připojil
jsem k tomu jen poznámku, že obec Cukmantl bude zklamána,
jestliže její vlastní starosta nebude dbáti
tohoto usnesení, nýbrž bude hlasovati pro tento
zákon v takovém znění, které
jest ještě horší, než znění
návrhu vládního. On však považoval
za vhodno zde ve sněmovně osobně mne napadnouti,
vytýkati mi demagogii atd. a na konec říci:
"Ostatně doporučoval bych kolegovi, aby se
pozeptal v Krnově, kde bere svůj plný plat
jakožto ředitel úřadu, zda krnovské
obyvatelstvo platící přirážky
jest také srozuměno s jeho působením."
Tento výrok není jistě zrovna příliš
vkusný. Chci však prohlásiti, že jest
nesprávné, co řekl, neboť já
jsem se dobrovolně zřekl ze svých požitků,
měsíčně více než 1000
Kč, což, jak se zdá, neví. (Posl.
Horpynka [německy]: Nechce to věděti!) Pravděpodobně,
ostatně nemám vůbec chuti pouštěti
se zde do osobní polemiky, právě tak ne,
jak jsem to neučinil ve výboru. On se chtěl
zde vymlouvati tím, že tato resoluce směřovala
jenom proti původnímu znění zákona
o obecních financích. To není samozřejmě
žádnou výmluvou, neboť nynější
znění jest, jak ještě později
vyložím, podstatně horší, než
znění původní, takže jsme byli
nuceni, podati řadu pozměňovacích
návrhů v tom směru, aby bylo opět
obnoveno původní znění vládního
návrhu, abychom alespoň tímto způsobem
dosáhli některých zlepšení. Řekl
bych panu Kunzovi, který bohužel není
přítomen, že když mne osobně napadá,
ozve se mu právě tak z lesa "ševče,
drž se svého kopyta".
Žádali jsme tedy, aby nám byla předložena
správná statistická data, dříve
než se stane tento návrh zákonem. Nebylo toho
však dbáno a také tato naše žádost
byla zamítnuta. Pan ministr financí sám ve
výboru prohlásil, že tímto zákonem
činíme skok do tmy, ježto nevíme jak
vysoká bude v budoucnosti základna přirážek.
Každý výpočet, který bychom učinili,
byl by nesprávný, řekl ministr. Má
to však býti omluvou pro to, že nebyly předloženy
žádné podklady, které si nyní
již můžeme opatřiti? Pan prof. dr Engliš
ví zcela dobře, proč je tak zdrželivý.
Kdyby předložil požadovaný materiál,
nemohl by nikdo s klidnou myslí a s klidným svědomím
pro tento návrh hlasovati, aspoň ne žádný
Němec, který má ještě čest
v těle. V zemích učinili jsme si podle možnosti
obraz o účincích zákona a dospěli
jsme všude nezávisle jeden na druhém k stejnému
závěru, že dotačním fondem nebude
uhrazena ani jedna třetina úbytku, který
vznikne obcím a okresům. K tomu přistupují
ještě zhoršovací návrhy vládních
stran, podle nichž fond obdrží na př.
místo celé daně pozemkové jenom 1·5%
zvláštního příspěvku k
dani pozemkové, od čehož se odečte ještě
příspěvek na živelné pohromy.
Mimo to zmenší se poukaz fondu o částku,
která připadá na služební, odpočivné
a zaopatřovací požitky okresních zaměstnanců
a okresních úředníků, jakož
i pozůstalých vdov a sirotků, poněvadž
jejich placení podle správní reformy má
převzíti stát. Co tu ještě vůbec
zbude? Totéž lze říci o přídělech
zemím. Nová země moravsko-slezská,
o které budu ještě později mluviti,
potřebuje pouze pro ústřední správu
téměř 34 miliony Kč, z čehož
připadá na Moravu 29·7 milionů Kč,
dále 14 milionů Kč na pense a z toho opět
11,000.000 Kč pro Moravu, dohromady 48 milionů Kč;
samozřejmě nejsou k tomu připočítány
požitky a pense oněch zaměstnanců, kteří
jsou ve službách podniků nebo ústavů
zemských a které i nadále bude museti platiti
země. Mimo to však bude ještě zemím
podle návrhu vládních stran strhována
jistá částka na ubytování četnictva,
kterou doposud každoročně vynakládaly
na ubytování četnictva a tuto částku
jest pro novou zemi moravsko-slezskou vyměřiti sumou
2,354.000 Kč. Dohromady jest to přes 50 milionů
Kč, které chce stát od přídělů
nové velké Moravě odečísti.
Při tom činí veškerý příděl
zemím z tohoto titulu nejvýše 140 milionů
Kč, z čehož připadá na zemi moravsko-slezskou
nejvýše 1/4,
t. j. 35,000.000 Kč, takže ročně zbývá
zemi proti státu nejméně 15 milionů
Kč nekrytého dluhu.
Zcela podobně se to mělo v posledních letech
s platy učitelskými. Země jsou stále
více a více státu dlužny, poněvadž
prostě nebyly s to, aby z vlastního mohly hraditi
parlamentem bez jejich souhlasu usnesené zvýšené
platy učitelské. Dostávaly od státu
zálohou jisté částky a utápěly
se tím stále hůře a hůře
u státu v dluzích. To snad má býti
sanace zemí, obcí a okresů? Nejsou tím
země úmyslně již předem odsuzovány
k naprosté finanční závislosti na
státu? Totéž platí také o okresech
a obcích. Bylo možno beze všeho spokojiti se
omezením přirážek, jak jsem již
ve výboru dokázal. Nechci zde tyto výklady
opakovati. Jest jisto, že především výše
přirážek zavinila, že naše hospodářství
nemohlo celkově jíti kupředu, nemohlo také
bilancovati, nemohlo kalkulovati, poněvadž od začátku
nevědělo, jak vysoké budou tyto přirážky,
které budou na ně okresy a obcemi uvaleny. Bylo
by bývalo možno spokojiti se tím, kdyby byly
bývaly za to otevřeny zemím, okresům
a obcím jiné zdroje příjmů.
Avšak právě naopak, nyní se obcím
a okresům ještě namnoze béře
to, co jim právem patřilo a povoluje se jim zvýšení
přirážek na 300 resp. 150% v míře
mnohem omezenější, ba dokonce v míře
daleko omezenější než to činil
původní vládní návrh; neboť
pokud jsou dluhy na stavby a podniky a jiná zařízení
již kryty provozováním závodu samého,
nezapočítává se příslušná
zápůjčka podle pozměňovacích
návrhů vládních stran do základny.
Mimo to nesmí býti nyní ze zvýšených
přirážek za žádných okolností
ničeho použito pro potřeby mimořádné,
na což se ještě ve vládním návrhu
pamatovalo. Všeho toho musí býti nyní
použito jenom ke zúročení a umoření
dluhů. Něco podobného ustanovuje vládní
návrh k §u 20, podle něhož nové
zápůjčky mohou býti uzavírány
jen ještě za daleko omezenějších
podmínek nežli dříve. Také tím
byl vládní návrh pro obce ještě
podstatně zhoršen. Obce tudíž nejsou chráněny,
nýbrž zájem bank, jakožto věřitelů;
a zároveň se tvoří státní
monopol pro tuzemský kapitálový trh, z něhož
jsou obce téměř nadobro vyloučeny.
Obce a okresy jsou odkazovány na tak zvaný dotační
fond, který však bude prázdnou mísou,
který sám ničeho nemá a z něhož
nebude možno při nejlepší vůli
ničeho poskytnouti různým samosprávným
svazkům. Pro předložení žádostí
tomuto fondu jsou stanoveny lhůty, které nebude
lze často vůbec dodržovati. Neboť do 30.
listopadu nebude podle nových ustanovení §u
4 školní rozpočet často ještě
vůbec hotov, neboť až do té doby jest
zde stále ještě možnost podati proti školnímu
rozpočtu stížnost a nadřízený
dozorčí úřad ještě nerozhodl,
zda bude stížnosti vyhověno nebo ne. Tento
30. listopad jest zároveň nepřekročitelnou
lhůtou k předložení obecních
rozpočtů a kdo do té doby rozpočet
nepředloží - a rozpočet má také
zároveň obsahovati rozpočet školní
- pozbývá již předem nároku na
to, aby obdržel něco z tohoto dotačního
fondu. Jestliže okresy, po případě okresní
úřady, jak se tam praví, nepředloží
celkový přehled rozpočtu svého okresu
s předepsaným vyjádřením nejdéle
do konce ledna zemskému úřadu, ztrácí
příslušný okres a všechny obce
v okresu, ačkoli na tom nemají zajisté žádné
viny, nárok na příděl z fondu. To
jest přece neslýchané a to si pánové,
kteří tyto návrhy podali, jistě ani
dobře nerozvážili. Města z tohoto fondu
nedostanou zpravidla vůbec ničeho, poněvadž
podle návrhu vládních stran jest bráti
zřetel nejprve na finančně slabší
obce s nižší základnou přirážkovou.
Tedy především města, která by
nejvíce potřebovala podpory, již předem
ničeho nedostanou, poněvadž mají vyšší
přirážkovou základnu, než vesnice.
Čím dříve města zajdou, tím
lépe. To se zdá, že bylo tendencí, a
něco takového navrhují také Němci,
kteří přece usilují o to, aby na podkladě
samosprávy obcí dosáhli také samosprávy
ve vyšším smyslu uvnitř tohoto státu.
Avšak k tomu přistoupí ještě něco
lepšího. Poněvadž jsou města ještě
příliš málo zatížena, mají
podle návrhů vládních stran nejen
na Moravě, nýbrž také v jiných
zemích nésti 1/5
nedobytných zaopatřovacích nákladů,
které vznikly za jejich příslušníky
ve veřejných nemocnicích, porodnicích
a blázincích. Na Moravě byl kdysi sváděn
tuhý boj o třetinu zaopatřovacích
nákladů ode všech příslušných
obcí německé i české národnosti,
které všechny žádaly, aby tato třetina
ošetřovacích nákladů byla odstraněna,
poněvadž by obce musily finančně upadnouti.
V četných obcích to činilo daleko
více než 100% přirážek, co musely
za to vykonati. Dosud byla ustanovení na Moravě,
s výjimkou výše jedné třetiny,
nyní jen jedné pětiny, pro řadu obcí
podstatně příznivější
než nynější ustanovení podle návrhu
výboru. Dosud na příklad nebyly vybírány
v obcích žádné příspěvky
k ošetřovacím nákladům v porodnicích,
nyní se však také započítávají.
Mimo to na obce s méně než 5000 obyvateli byl
brán v moravském zemském zákoně
ještě zvláštní zřetel; také
tato výjimka nyní padla. Podle mého výpočtu
činí tato jedna třetina ošetřovacích
nákladů, jak se nyní navrhuje, na hlavu za
rok nejméně 3 Kč, tedy při 20.000
obyvatelích v obci o 60.000 Kč ročně
více než dosud. Jako náhradu za tyto nové
výdaje mají nyní města a obce ročně
odváděti fondu pro škody živelné
částku ve výši 10% daně pozemkové,
ačkoli z daně pozemkové nedostávají
ani haléře a mají platiti také tehdy,
jestliže nevybírají žádných
přirážek. To bylo podle pozměňovacího
návrhu vládních stran v odůvodnění
výslovně zdůrazněno. Dále veškeré
peněžité tresty a také úroky
z prodlení nepřipadají obci, nýbrž
státu. (Posl. dr Rosche [německy]: U berní
reformy jest tomu právě tak!) Tedy zase vidíme,
jaká jest zde tendence. Také peněžité
tresty podle zákona o přímých daních
nemají již připadati obci, nýbrž
státu. Stát má jistě úmysl
převzíti také péči chudinskou,
poněvadž, jak se udává, chce vybudovati
sociální pojištění atd. snad
v tom smyslu, aby bylo obcím skutečně ulehčeno.
Ovšem v obcích jsme zatím nepozorovali v tomto
směru ještě ničeho. Naopak, zavedení
gentského systému a byrokratické používání
předpisů o sociálním pojištění
nutí obce, aby podnikaly pro chudinství více
než před tím.
Také tak zvané zlepšovací návrhy
vládních stran, týkající se
peněžitých trestů, které se ukládají
starostům, jestliže řádně neposlouchají,
peněžité tresty až do 5000 Kč,
směřují k tomu, aby tyto peněžité
tresty nepřipadaly jako podle vládního návrhu
do místního chudinského fondu nebo do obecní
pokladny, nýbrž mají nyní plynouti do
státní pokladny nebo do pokladny okresního
výboru. (Posl. dr Rosche [německy]: Jaký
pak asi budou musiti starostově dostávati plat?)
Ano, aby mohli několikrát do roka zaplatiti
těchto 5000 Kč, bude nutno jejich platy zvýšiti!
Jak známo, podle návrhu vládních stran
starostovi se nyní hrozí, že může
býti sesazen, jestliže přesně nevyhoví
poukazům se shora, jak se tam praví, z hrubé
nedbalosti". (Posl. Wünsch [německy]: Co pak
je to "hrubá nedbalost"?) Co to je, to ustanoví
okresní úřad. Nikoli okresní výbor,
nikoli okresní zastupitelstvo, nýbrž okresní
úřad. Tedy okresní paša určí,
kdy jest zde hrubá nedbalost a uloží také
peněžité tresty. (Posl. dr Rosche [německy]:
V trestních ustanoveních jsou slova "hrubá"
a "lehká" libovolně smíšena!)
Právě tak, jako při reformě přímých
daní. Samozřejmě nelze očekávati,
že mnoho lidí bude míti zvláštní
nějaké potěšení, býti
starosty, jestliže taková drakonická trestní
ustanovení ustavičně jako Damoklův
meč vznášejí se nad jejich hlavou. Purkmistr
vůbec nemá již podle smyslu tohoto zákona
postavení domácího pána, nýbrž
má postavení podomka. (Posl. Wünsch [německy]:
Co pak se stane s ministry, jestliže jsou nedbali?) Pro
ty samozřejmě tato ustanovení neplatí,
nemáme vůbec žádného prostředku,
abychom je povolali k odpovědnosti. Avšak starostové
musejí ovšem poslouchati, musejí se propůjčovati
k tak podřízené úloze sluhů
ve státu. Řekl bych dokonce, že podomek má
naproti nim ještě ideální postavení,
poněvadž jest za svou práci aspoň placen.
V obci jest však napříště, jak
se samo sebou rozumí, vyhrazeno uvážení
dozorčího úřadu první a druhé
stolice snižovati starostenský plat. Neboť dozorčí
úřad má právo škrtati, má-li
za to, že jsou obce příliš zatíženy.
Ba okresy mají dokonce povinnost to činiti, poněvadž
jinak, zanedbají-li tuto povinnost, nedostanou od zemí
žádných dotací. Jestliže tedy starosta
obdrží někde nějakou náhradu
za svou práci, musí býti připraven
na to, že mu bude v rozpočtu dozorčím
úřadem snížena, jestliže se to
úřadu hodí. Neboť samozřejmě
zůstalo v platnosti ustanovení, že dozorčí
úřad může napříště
položky rozpočtové podle libosti měniti,
aniž jest proti tomu možná aspoň stížnost.
Jest přímo neslýchané, že není
vůbec připuštěn žádný
opravný prostředek proti tak pronikavým zásahům
do usnesení obecního zastupitelstva. Prostě
všechno se diktuje shora a obce se tím musí
spokojiti, musí mlčeti a sloužiti dále.
Ovšem měl bych na tomto místě s radostí
uznati, že pozměňovacími návrhy
vládních stran bylo zjednáno po této
stránce výjimečně zdánlivě
malé ulehčení. Neboť nemají býti
dovoleny zásahy do rozpočtového práva
obcí tak, jako dosud v každé době, nýbrž
jen tehdy, jestliže přes to, že byly povoleny
nejvyšší přirážky, nelze dosáhnouti
zcela krytí rozpočtu. Avšak nejvyšší
přirážky nebudou bohužel zpravidla postačovati
k úplnému krytí rozpočtu. Neboť
kromě uplácení dluhů musí každá
obec plniti ještě množství jiných
úkolů a jest velmi pravděpodobné,
že mnoho obcí překročí těchto
200%, aby mohly jen upláceti své dluhy, t. j. sehnati
peníze na úroky a amortisaci. Na ostatní
obecní účely nezbývá jim ani
haléře. Jest tedy jisto, že tohoto zdánlivě
dobře míněného zlepšovacího
návrhu nebude nikdy, nebo téměř nikdy
použito a že již nebude ve skutečnosti chrániti
svobodu obcí, jako dodatkový návrh k §u
3, podle něhož jest zamýšlené změny
v rozpočtech oznámiti příslušným
samosprávným svazkům, aby se o nich do 14
dnů vyjádřily. Takových vyjádření
bude, jak známo, dbáno jen tehdy, hodí-li
se to úřadu zrovna do krámu. To znají
již všechny obce sdostatek podle toho, jak se používá
živnostenského řádu, na příklad
při udělování koncese, při
čemž se obce smí vyjádřiti o
místní potřebě. Toho vyjádření
se ve většině případů
nedbá. Hodí-li se to okresnímu úřadu,
udělí koncesi, i když obec má za to,
že zde není žádné místní
potřeby. To jest pouhá formalita, která úřad
ani v nejmenším nezavazuje. Na rukou i na nohou jest
v tomto celém zákoně svázána
jen samospráva, státním orgánům
naproti tomu vyhrazuje se přemíra svobody a nezávaznosti,
jak je to zvykem jen v absolutistických státech.
Vzhledem k tomu, že řečnická lhůta
jest omezena, nechci opakovati nic z toho, co jsem řekl
na odůvodnění tohoto svého tvrzení
již ve výboru. Jen zcela stručně chtěl
bych ještě poukázati na ona čísla,
která jsem přednesl za účelem srovnání
z Rakouska a Německa, abych panu ministru financí
ukázal, že jeho názor není samospasitelný,
že totiž obce žijí nad své poměry,
ježto spotřebují, jak udává,
3 miliardy ročně, to jest téměř
jednu pětinu veškeré veřejné
potřeby. (Předsednictví převzal
místopředseda inž. Dostálek.) O
těchto jeho výpočtech lze míti pochybnosti,
ježto nepřednesl žádných detailů.
Podle mých výpočtů, které jsem
zhotovil za přispění zemského statistického
úřadu ve Slezsku, spotřebují obce
sotva 2 miliardy, t. j. asi jednu osminu veškerého
veřejného nákladu. Nuže naproti tomu
dostávají obce v Německu nyní ještě
jednu čtvrtinu, totiž z 10 miliard marek 2 1/2
miliardy ročně a nyní žádají
to, co mívaly před válkou, totiž 1/3
veškerých veřejných příjmů
pro obecní účely. Vidíme tudíž,
že jest tam pro obce a pro obecní svobodu mnohem větší
porozumění než u nás; nikdo snad nebude
tvrditi, že se při tom Německu vede špatně,
měli bychom si jen vzíti příklad z
rozkvětu, jaký tam lze pozorovati a jaký
si lze konec konců vysvětliti působením
oněch sil, které se dobrovolně staví
do služeb samosprávy a které tam spolupracují
v obcích, krajích atd., aby se opět vyšvihly.
V Rakousku jest podíl obcí na veřejných
příjmech ještě větší.
Ve Spojených státech, to jsem ve výboru ještě
neřekl, dostává stát na svoji správu
jenom 10% veřejných břemen, u nás
naproti tomu 65%. V Americe se za to vynakládá na
městské potřeby 40% a 20% na
krajské svazky, dohromady 60%, v Československu
podle samotného Engliše sotva 30% pro
veškerou samosprávu. Vidíme, že tvrzení
páně ministrovo, že prý samospráva
žije nad své poměry a že jest ještě
příliš dobře dotována, není
správné. Všude na světě, v Anglii
a v jiných státech, kam se jen ohlédneme,
také ve státech severských, v Norsku, Švédsku
atd. shledáme, že samospráva dostává
mnohem větší část veřejných
výdajů - a činí si na ně právem
nárok - než u nás v Československu.
Přes to se zde zvedl tak ohromný pokřik,
pánové Engliš a druhové jednali
podle methody: "Chyťte zloděje!", aby svalili
se sebe odpovědnost a poštvali nyní poplatníky
proti samosprávě. Zda lze tuto methodu nazývati
methodou vědeckou, o tom bych pochyboval. Vědečtější
podklad, než tento vládní návrh, mají
za to pojednání českého profesora
Dr. Drachovského a Dr. Mildschuha, kteří
oba na podkladě rozsáhlého statistického
materiálu dospívají k závěru,
že od r. 1914 do r. 1926 potřeba se zvýšila
šestinásobně, úhrada přirážkami
jenom trojnásobně. To jest jistě známkou
svrchované šetrnosti samosprávy. Stejný
obraz se jeví také ze srovnání s indexem
velkoobchodu a drobného obchodu. Také podle toho
stouply výdaje samosprávy sotva tak silně
jako cenová hladina. Má to býti důkazem
epidemie lehkomyslnosti, jak nyní odvážně
tvrdí vědec Engliš, aby odůvodnil
tento zákon, kterým chce dostati samosprávu
do svěrací kazajky. Calumniare audacter, semper
aliquid haeret. Jen hodně pomlouvej, vždycky něco
uvázne.
Tak hanebnými prostředky byl veden boj proti samosprávě,
a jak se zdá, s úspěchem. Heslo o marnotratné
finanční politice samosprávy bylo tak často
opakováno, až konečně bylo četnými
nekritickými lidmi, a těch jest většina,
přijato jako pouhopouhá pravda. Šéfu
reklamy Kukirolových závodů byl by takový
úspěch ke cti. Panu ministru financí a universitnímu
profesoru dr Englišovi nemusí se po takové
slávě stýskati. Důvody pro tuto lživou
propagandu musejí býti mnohem hlubší.
Již dříve jsem poukazoval na to, že svobodná
samospráva jest částí severogermánského
života a netěší se zde v této zemi
u vládnoucí vrstvy, aspoň u zdejší
byrokracie žádné zvláštní
oblibě, přes krásnou theorii o symbiose.
Němci sice přinesli do země svá městská
práva a vyšší kulturu, avšak právě
proto jest nyní snaha, oprostiti se ode všeho toho
a podle francouzské soustavy prefekturální
a departementů venkov, zejména německý
venkov, duševně ubíti. Proto boj proti samosprávě
na celé čáře a všemi prostředky,
podle zásady: Za každou cenu! Tak obsahuje tento zákon
netoliko finančně právní problémy,
nýbrž především politický
problém prvního řádu. Bylo to obratně
zapečeno do koláče finančních
nezbytností, takže němečtí aktivisté,
to zde budiž řečeno k jejich cti, vůni
pečeně vůbec necítili. Dozorem pronikajícím
až do nejmenších podrobností a schematisováním
má býti naše německá samospráva
z divoce bujejícího lesa, v němž každý
strom a keř roste vzhůru k nebi podle svého
způsobu svobodně a bez prořezávání,
a právě proto všechno, co v něm vězí,
plně se rozvíjí, podle pařížského
vzoru přeměněna na pečlivě
pěstovaný park ve francouzském slohu s úhledně,
čistě přistřihanými stromy,
živými ploty a záhony, aby se v něm
velcí pánové mohli bezstarostně procházeti.
Ve všech rozích a na všech koncích stojí
na ochranu státní hlídač parku a každý
živý tvor, který se nechová podle předpisu,
jest hned chycen a zavřen do některé z četných
klecí. To jest pravým účelem tohoto
zákona v souvislosti s tak zvanou správní
reformou. Že se tím ochromuje u obyvatelstva radost
z práce a odpovědnosti, to není v očích
vysoké byrokracie samozřejmě žádnou
škodou, neboť ona chce sama vládnouti a proto
musí učiniti demokratická správa místo
byrokratické správě. Moudrá péče
shora o hodného občana má nastoupiti na místo
vlastní odpovědnosti a na místo samosprávy.
Občan nemusí již mysliti a jednati, to za něho
budou činiti vysocí páni v Praze. Nemusí
si lámati ničím hlavu, může spáti
tak dlouho, jak chce, jen když za dne hezky pracuje a platí,
jak se mu předpisuje; ostatně může si
čepičku stáhnouti přes uši. Tomuto
ideálu policejního státu chtějí
se tímto zákonem přiblížiti a
proto se musíme proti tomu co nejrozhodněji brániti.
Ve výboru byly všechny naše návrhy bezohledně
zamítnuty, jak to zde jest obyčejem, a nebylo také
nic jiného očekáváno. Nebylo nám
popřáno ani dosti času, abychom je odůvodnili.
Tak na příklad já jsem měl v první
skupině na odůvodnění 16 návrhů
15 minut řečnické lhůty, tedy ani
jednu celou minutu na odůvodnění jednoho
návrhu. Musím se zde tudíž aspoň
zcela stručně vrátiti k těmto jednotlivým
návrhům, abych vám vyložil, jak jsme
si představovali změnu zákona nebo poměrů.
(Posl. dr Rosche [německy]: Při této účasti
sněmovny mělo nám býti poskytnuto
ve výboru více času, sněmovna by byla
mohla při této účasti vyříditi
reformu za půl dne!) Není to nic divného,
že jest zde taková neúčast, jestliže
uvážíme, že již od počátku
jest jisto, že všemi těmito řečmi
nemůže se již nic změniti. Vysoká
byrokracie byla prostě dosazena na místo demokracie;
co se v ministerstvu vypracuje, to již platí, a my
víme, že nemůže býti změněna
ani čárka. Pak máme míti nějakou
radost a chuť ke spolupráci zde! Zdá se, že
pánové z koalice nepovažují za nutné
předmětem se zabývati, pro ně jest
to res judicata, pro ně jest to hotovou věcí,
poněvadž již dávno mezi sebou ujednali,
jak věc má vypadati, a všechno, co se zde nyní
děje, ve výboru i v plenární schůzi,
jest pro ně pouhou formalitou, kterou nutno předsevzíti,
která jest však pro ně obtíží,
které se, pokud mohou, vyhýbají.
Tak jako ostatní strany podali jsme nejprve návrh,
aby se přešlo k dennímu pořadu, poněvadž
máme za to, že za všech okolností musil
by býti nejprve předložen správný
statistický materiál. My víme, že jest
ještě 8 měsíců času do
doby, kdy zákon počne účinkovati,
a není to žádnou omluvou, jestliže se
tvrdí, že musí býti vyřízen
do středy příštího týdne.
To není potřeba, mohl by býti zcela dobře
vyřízen teprve za dva nebo za tři měsíce,
státu by se při tom jistě nic nestalo. Není
však vůbec chuti tato statistická data předložiti,
není také chuti, jak bylo kdysi uloženo, svolati
anketu s odborníky a zástupci samosprávných
svazků, poněvadž se ví, že kdyby
byli vyslechnuti odborníci a ti, na jichž vlastním
těle bude zákon účinkovati, že
by nezůstalo ani jediného vlásku na tom,
co bylo vypracováno u zeleného stolu vysoké
byrokracie a předloženo zde prázdné
sněmovně.
Tento návrh, aby se přešlo k dennímu
pořadu, byl samozřejmě zamítnut. Žádáme,
ježto byl zamítnut, aby byl nyní přikázán
ústavnímu výboru, a to proto, poněvadž
tento zákon není jen povahy finanční,
nýbrž mění celou strukturu správy
a předbíhá namnoze to, co má býti
uskutečněno nebo usneseno teprve zákonem
o reformě správy. Bylo by za všech okolností
nutno také podle jednacího řádu, aby
se tímto zákonem zabýval nejprve ústavní
výbor, dříve než přijde do poslanecké
sněmovny, a tu by byly pravděpodobně na návrhu
provedeny také změny. Avšak i to bude jistě
zamítnuto.
Žádali jsme tedy, jestliže již musí
býti tento návrh vzat za základ jednání,
aby na něm byly aspoň provedeny takové změny,
aby byl zákon aspoň trochu snesitelný, třebas
jen jako provisorium. Požadovali jsme, aby daň z příjmu
byla podrobena také přirážkám
samosprávných těles, a to až čtvrtinou
nejvyšších sazeb ostatních přirážek.
To by bylo pro obce 50%, pro okresy 27% a pro země 40%,
tedy dohromady 117%. Tím by se dosáhlo nejen toho,
že by byly obcím, zrovna tak okresům a zemím
otevřeny nové zdroje příjmů,
byly by také ony širší vrstvy obyvatelstva,
které dosud ničím přímo nepřispívají
na obecní břemena, této povinnosti podrobeny,
bylo by v nich posíleno vědomí odpovědnosti,
bylo by tím dosaženo toho, čeho chce vláda
dosáhnouti jinou cestou, totiž omezení výdajů,
tím, že by nyní tyto vrstvy měly zájem
na tom, aby se šetřilo. Avšak také tento
návrh, jak se samo sebou rozumí, nebyl přijat.
Přáli jsme si, aby služební příjem
veřejných zaměstnanců nesměl
býti zatěžován přirážkami
samosprávných těles, poněvadž
máme za to, že tito zaměstnanci zpravidla jsou
ustanoveni jenom v nižších platových stupnicích
a nedostávají více než existenční
minimum, které jest nezbytné pro jejich výživu,
a poněvadž i jiné země, na příklad
Německo a Rakousko toho omezení přijaly.
Přáli jsme si samozřejmě, aby vyrovnávací
fondy byly odstraněny, poněvadž také
ministr financí Engliš již v důvodové
zprávě, která přece z největší
části pochází z jeho pera, prohlásil,
že tyto vyrovnávací fondy jsou jen pomůckami
z nouze a že nerad přistupuje ke zřízení
takové konstrukce. Slíbil, že při definitivní
politické konstrukci samosprávných svazků
bude odstraněn také vyrovnávací fond
a bude zjednán jistý vztah k dani z příjmu.
Máme za to, že tato definitivní konstrukce
vyšších a nižších samosprávných
svazků, o nichž mluví, byla ve skutečnosti
návrhem vládních stran již předstižena,
takže nyní musí se za všech okolností
přistoupiti k tomu, aby po změně politické
struktury hospodářských svazků byla
předsevzata také změna těchto návrhů
po případě vládního návrhu,
poněvadž jsou pro to podmínky. Vyrovnávací
fondy musily by především padnouti, a to podle
mínění ministra financí, poněvadž
on říká, že ten, kdo má odpovědnost
za domácnost, musí také samozřejmě
počítati s přímými zdroji příjmů
a nemá býti odkazován, aby chodil žebrat
k nějakým fondům. (Posl. dr Rosche [německy]:
Jest v zákoně nějaké ustanovení
o tom, co má dělati obec, pokud vyrovnávací
fond zde je, jestliže nic nedostane?) Toto ustanovení
chybí. (Posl. dr Rosche [německy]: Přirážky
nesmí zvyšovati a z vyrovnávacího fondu
nedostanou ničeho! Co pak mají dělati?) Bankrot,
to jest to jediné. To patří také do
zákona. To jest přirozený logický
důsledek. Jen bankrot mohou udělati.