Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Byly vyslovovány také obavy, zda rentabilita akciových společností by nebyla stabilisačními bilancemi ohrožena, zdali by se nešířila nejistota mezi akcionáři, ale právě proto, že oceňujeme bursu, není-li v rukou finančních dobrodruhů, jako velmi citlivý instrument pro hodnocení bonity podniků, soudíme, že pro bursovní oceňování je směrodatnou více než nejnádhernější bilance ciferně vyjádřená skutečná hospodářská situace podniku, zejména jeho dobrá zaměstnanost a hlavně spolehlivá vyhlídka, že tato zaměstnanost potrvá po dlouhou dobu. Hlasujeme-li tedy pro předlohu o stabilisačních bilancích, činíme tak v přesvědčení, že je - třebaže jí se zavádí toliko fakultativní bilancování - významným doplňkem konsolidace poměrů, nehledě ani k tomu, že v konkrétních případech přispěje pravdivost bilancování ke správnějšímu nazírání široké veřejnosti na skutečnou výnosnost průmyslových podniků. Vyjádřil to - pakli se dobře pamatuji - velmi názorně v jednom článku v "Lidových Novinách" dnešní ministr financí prof. dr Engliš srovnávaje dva průmyslové podniky, z nichž jeden byl založen v míru s kapitálem 1 mil. K, který dnes representuje hodnotu 10 mil. Kč s jiným podnikem, založeným po válce s kapitálem 10 mil. Kč. Jsou-li oba podniky stejně výnosné, je-li výtěžek jejich podnikání týž, řekněme 200.000 Kč, znamená to u prvého podniku s milionovým kapitálem kmenovým 20% dividendy a u druhého podniku toliko 2%. Béřeme-li v úvahu otázku zdanění, zejména vyššího zdanění rentabilní přirážkou, vidíme, k jak smutným a hospodářsky nebezpečným důsledkům může vésti bilance, založená na nesprávných cifrách.

Proto soudím, že je správné, jestliže sdílíme názor p. ministra, že reforma daňová, válečné přirážky, platy státních zaměstnanců, činže, bilance podniků a měna nejsou disjecta membra, nýbrž velmi souvislé články v celé hospodářské situaci našeho státu.

Oceňujeme-li však význam průmyslu a jeho důležitou funkci ve státním životě a ukládáme-li zákonodárný sbor, výkonným orgánům státu, aby co nejvíce dbaly rozvoje průmyslového, jakožto zdroje práce pro naše dělnictvo, máme jistě také právo žádati na tomto průmyslu, aby nejen v zájmu státu a obyvatelstva, nýbrž i v zájmu svém vlastním dbal určitých principů mravních, určitých mravních povinností, které jsou mu diktovány.

Po léta obíráme se v parlamentě problémem oživení stavebního ruchu a problémem nájemnické otázky, jež konec konců není ničím jiným než otázkou pořizovacích nákladů staveb a rentability staveb. Nedávno jsme odhlasovali zákon o podpoře stavebního ruchu. Průmysl cihlářský naříká, že nemůže dosíci předválečného niveau výroby, že nemá dostatečné kapacity výroby. Každý by se tedy domníval, že jsou-li vytvořeny jakés takés předpoklady pro oživení stavební činnosti, že to bude v prvé řadě stavební průmysl, jenž se chopí této příležitosti, aby zvýšenou produkcí vyhověl poptávce po cihlách a přispěl k odstranění nezaměstnanosti. Avšak místo těchto přirozených důsledků dnešní situace jsme svědky, že výroba nestoupá, je trvalý nedostatek stavebního materiálu a na trhu cihel se projevuje dokonce tendence stoupající.

Zjev tento je zjevem chorobným a smutným, dokazujícím, že v určité části našeho průmyslového podnikání chybí naprosto pochopení pro důležitou funkci průmyslu v životě hospodářském, že chybí jakákoli snaha pro velkorysost a že representanti určitých odvětví průmyslových neváhají chopiti se každého vhodného prostředku k tomu, aby docílili vysokých, nepřiměřených zisků. I když mám plné pochopení pro svízelnost ve výrobě a snažím se s pravým porozuměním oceňovati všechny kalkulační složky průmyslu cihlářského, tož nemohu se přece zbaviti dojmu, že jde o cenový manévr, mluví-li se o nedostatečné zaměstnanosti cihlářských podniků, a na druhé straně se projevuje naprostý nedostatek cihlářského materiálu. Řeknu tolik, že je nebezpečno vyvolávati zlé duchy. My za normálních poměrů bráníme se tomu, aby stát jakýmkoli způsobem zasahoval do hospodářského života, do hospodářského podnikání, ale zneužívá-li se svobody k tomu, aby se uměle brzdila spotřeba, zneužívá-li se jí k tomu, aby se ceny vyháněly do výše, pak, vážení pánové, nebylo by se lze jistě diviti, kdyby ohrožené stavebnictví volalo na pomoc sbor zákonodárný. Na stavebnictví závisí existence a prosperita největší části průmyslu v našem státě, závisí na něm dřevařství, železářství, ocelářství, elektrotechnika, existence stavebních živností a řemesel a upadá-li proto stavebnictví, že se nedostává nejzákladnějšího materiálu a zdražují-li se ceny tohoto materiálu, pak upadá celá výroba a není daleko ke vzpomínce na doby, kdy jsme se právě v zájmu svobody výroby bránili jakékoli diskusi o tom, neměla-li by výroba cihel býti podrobena veřejné kontrole. Zdá se mně vůbec, že otázce stavebnictví nevěnujeme tolik péče, kolik by zasluhovala. V Americe, slavná sněmovno, nebyl to nikdo menší, než hospodářský diktátor Hoover, který zkoumání problémů stavebnictví věnoval velmi mnoho péče. U nás jsme toto stavebnictví po dlouhém protahování odbyli časově velmi obmezeným a z hlediska soukromého ruchu stavebního velice kusým zákonem. Čím dříve a čím radikálněji odstraníme vše to, co dosud brzdí rozvinutí stavebnictví, tím větší službu vykonáme pro stát, jeho hospodářský život a státní finance a tím lehčeji - a to je důležité, to podtrhuji - rozplašíme obavy fiskalistů, kteří se obávají, že bychom přespřílišnými ústupky v daňových sazbách mohli ohroziti rovnováhu státního rozpočtu.

Osnova zákona o finančním hospodářství samosprávných svazků nabývá zvláštního významu také tím, že je v úzkém vztahu s právě projednávanou reformou přímých daní. Nebylo by zvlášť patrného efektu daňové reformy, kdyby nestalo se snesitelnějším dosud nejtíživější břemeno samosprávných přirážek. Jestli kde bychom měli býti pamětlivi hesla Komenského, že na dobrém pořádku všechno záleží, tož je to jistě v hospodářství našich obcí. A nelze se také diviti, pakliže živnostensko-obchodnická strana středostavovská, slučující vrstvy občanské, jichž prosperita je podmíněna pořádkem ve všech prvcích veřejné správy a tedy zejména v prvku nejzákladnějším, obci, co nejživěji uvítala předlohu zákona o nové úpravě finančního hospodářství samosprávných svazků. Ne snad, jak to zde podtrhl pan kol. Pik, že bychom neoceňovali významu samosprávy, naopak, my jsme velmi dobře pamětlivi její slavné tradice, jsme pamětlivi faktu, že zatím co v bývalém Rakousku jsme byli omezováni a utlačováni, bylo to právě v naší samosprávě, kde jsme se mohli jakž takž volně vyvíjeti. My také nevítáme tento zákon snad proto, že bychom neměli dostatek pochopení pro kulturní i sociální poslání obecního svazku, nýbrž my jej vítáme proto, že při plnění úkolů obecních v době popřevratové nebylo dostatek dbáno skutečné hospodářské situace nositelů veřejných břemen. My bychom také nechtěli, aby náš stát následoval příkladu centralistického Rakouska a aby nepřál samosprávě. Rakousko vědělo dobře, že bez finančních prostředků nedá se hospodařiti ani extensivně ani intensivně a proto ochromovalo zejména naše finance zemské, uvádějíc nejvýše zemi úděly z výnosu některých daní tím více v závislost na centralistické Vídni (Předsednictví převzal místopředseda dr Buday.), místo aby iniciativně zasáhlo v otázce sanace zemských financí. Ale tam, vážení pánové, kde restitucí samostatnosti došlo se k tomu, že nemůže býti podstatného rozdílu v konečných intencích správy státu a samosprávy, nelze přece označovati za vraždění autonomie, pakli stát činí zákonem takové opatření, aby přemíra břemen autonomních nebyla vystupňována až k ohrožení hospodářské existence postižených, t. j. poplatných členů obecního svazku.

Chápu, že změněné poměry, zejména přemíra bídy, dolehnuvší na lidstvo po veliké válce, postavily obce před veliké úkoly sociální, chápu také, že vrstvy, jež dříve právě pro nedostatek demokratického nazírání vládnoucích kruhů měly ztížený přístup k velikým kulturním statkům lidstva, domáhají se dnes toho, aby z prostředků veřejných byly hrazeny náklady na zpřístupnění kulturních vymožeností všem občanům státním, ale žádáme, aby, když již všichni členové obce, uplatňující nároky v ohledu kulturním, sociálním, zdravotnickém atd. na náklady k tomu potřebné nepřispívají, aby tyto nároky uplatňovány byly způsobem pro ostatní platící občany aspoň snesitelným.

My bychom si měli také způsobem významnějším, než jsme až dosud činili, uvědomovati, že smutná finanční situace velkého počtu obcí vyplynula z toho, že mnohem větší měrou, než se dříve dělo, se za vlády právě socialistických zástupců v obcích uplatňovala podnikatelská činnost obcí. Jsme proti provozování výdělečných podniků obcemi všude tam, kde svou pasivitou zatěžují obecní rozpočet a zvyšují obecní přirážky. Ale my jsme proti podobné činnosti také tam, kde by obec zasahovala do sféry působnosti soukromého podnikatele.

Otázku sanace obecních financí řešil ostatně již náš stát celou řadou zákonů o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a zákony údělovými. V důvodové zprávě zákonodárných sborů, zejména výborů rozpočtových obou sněmoven, se pravilo tehdy, že prostředky k sanaci obecních financí poskytnuté jsou omezeny a tedy nezpůsobilé, aby přivodily sanaci úplnou. Pravý význam této neúplnosti vystihuje právě osnova o nové úpravě finančního hospodářství samosprávních svazků. Sanace obecních financí nemohla prostě býti nikdy úplnou, nebylo-li závory proti trvalému zvyšování obecních břemen, vůči nimž i trpělivost poplatnictva na konec vyzněla na prázdno, a soudím, že by bylo skrýváním hlavy do písku, kdybychom si neuvědomili, že i při působení vyrovnávacího fondu bude mnohá obec prodělávati krutou krisi. To se přiznávalo a přiznal to i sám pan ministr financí. Ale volíme-li cestu úsporného hospodaření, třebas i přechodně bolestnou, je to jistě lepší cesta, nežli trvalé a vědomé setrvávání ve zlu, volání po sanaci a zatěžování poplatnictva do nemožnosti.

Při této příležitosti rád bych ovšem zdůraznil, že zastáváme-li názor, aby obec realisovala podniky toliko skutečně nutné a aby dbala pojmu hospodárnosti, nepravíme tím jistě, že by s pojmem hospodárnosti se kryl také pojem láce. Nejnižší oferta není vždy tou nejlepší a právě domnělá láce to byla, jež obcím, které předběžně podnik velmi špatně a nedostatečně projednaly, působila často ohromné škody a zatížila zbytečně poplatnictvo.

Veliký mravní význam přikládám projednávané osnově s hlediska revise potřeb veřejné správy, pokud na ně ovšem nedostačuje úhrada limitovaná zákonem. S hlediska formální správnosti obecního hospodářství nedalo se ve většině případů ničeho namítati, za to však bylo lze velmi často, ba pravidelně mnoho námitek činiti s hlediska hospodárnosti. Bude-li tedy nutno v rozpočtu škrtati, bude se při jeho sestavování uplatňovati postupně a zvýšenou měrou moment co nejhospodárnějšího využití prostředků, které jsou k disposici.

Jsme si plně vědomi toho, vážení pánové, že finanční stránka obecního působení je předmětným zákonem řešena poněkud přímočaře, že jsou rozdíly v hospodaření velikých a malých, v hospodaření průmyslových, rolnických a neprůmyslových obecních svazků. Jsme si také vědomi toho, že snad i osnovou zákona převzatá soustava finanční politiky obecní, v níž převládá prvek přirážkový, by vyžadovala korektury ve smyslu širšího, přímého přikazování některých určitých a skutečně produktivních státních daní přímo obci, ale my také soudíme, jistě správně, že k řešení této otázky budeme moci přistoupiti teprve tehdy, až státní rozpočet vyloučení některých položek dovolí takovou měrou, jako je to dnes už kategorickým imperativem v hospodářství obecním.

Když tedy, vážení pánové, shrnuji aspoň zásadní účinky zákona o stabilisačních bilancích a zákona o nové úpravě finančního hospodářství samosprávných svazků, mohu jistě jménem své strany prohlásiti, že tyto zákony, uplatňujíce jednak nutný požadavek pravdivosti v bilancování našich podniků, jednak uplatňujíce, třebaže v konkrétních případech dosti ostře, element hospodárnosti v samosprávných svazcích, jsou nejen hospodářskou nutností, ale i nepopíratelným pokrokem a nutným doplňkem zákonné osnovy o reformě přímých daní. Stavíme se proto ke všem těmto osnovám kladně a budeme pro ně hlasovati. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalším naznačeným rečníkom je pán posl. dr Koberg. Udeľujem mu slovo.

Posl. dr Koberg (německy): Ctění pánové Přicházím z území slezského, kde právě povodeň způsobila tak velké škody, že velká část letošní žně jest zničena. Včera jsem měl příležitost v území Moravice na vlastní oči se přesvědčiti, že škody, jak je dnes noviny líčí, nejsou nijak přemrštěné, naopak podle úředního zjištění vyjdou na jevo škody daleko větší, které jistě převýší částku 30,000.000 Kč. Celé území kolem Praděda bylo těžce postiženo průtrží mračen, která tam nastala, a moje strana také neopomenula vyslati ihned kol. Matznera na místo samé, aby tam zjistil, jak by bylo možno poskytnouti postiženým rolníkům první pomoc. Při této příležitosti musím poukázati na to, že je to z největší části spoluzaviněno státem, mohou-li takové povětrnostní pohromy vzniknouti, poněvadž rok co rok byly upírány zemím ony částky, jichž by bylo mělo býti použito na regulaci řek a na hrazení bystřin v území Praděda. Jak známo, před 4 lety byly zastaveny státní příděly, které již od r. 1896 byly ve starém Rakousku poskytovány zemím z tohoto titulu, že daň z příjmu musela zůstati prosta přirážek, bylo však také v rozpočtech zemí zde v Praze zcela libovolně škrtáno, takže muselo býti upuštěno od velmi důležitých prací v tomto území a k nim náležela především také regulace řek. Zemská správní komise pro Slezsko, jejíž jsem po 7 let členem, vypracovala návrh na regulaci Moravice a výstavbu nádrže, která měla sloužiti zároveň k výrobě elektrické energie. Avšak zde v Praze nebylo pro to správného porozumění a právě Moravice v posledních dnech způsobila v celém území strže a povodně, takže na zdělávání polí tam nelze letos vůbec pomysleti, neboť z Praděda a Vysoké Holy přišly celé valouny a uložily se na polích. Škoda jest jistě mnohem větší než jaký by byl býval náklad, který jsme kdysi požadovali od země slezské na regulaci této řeky a na stavbu nádrže.

Tak vidíme také i na tomto příkladu jak jest to nesprávné, šetří-li se na nepravém místě a zejména jestliže se finance samosprávy tak silně rdousí, jak se to má státi opět návrhem zákona, který máme před sebou. Stojíme skutečně u hrobu samosprávy. Od počátku této slavné republiky vysoká státní byrokracie a její přidavači - zákonodárství - plánovitě odíraly samosprávy až k smrti. Počátek učinila kdysi pověstná novela k obecnímu zřízení ze 7. února 1919, na níž se usneslo ještě revoluční Národní shromáždění a která obsahovala velké množství omezení svobodné samosprávy. Místo aby se byla mladá republika tehdy snažila učiniti své obce pokud možno nezávislými na cizím vlivu, jak by to bylo přiměřené podstatě svobodného státu, omezila již tehdy samostatný obor působnosti obcí takovým způsobem, že jest vlastně krutou ironií mluviti zde v českém státě o nějaké obecní autonomii. Opravdu svobodný stát - a takovým chtěla býti Československá republika - byl by měl podržeti ze starého obecního zřízení všechno to, co jest v souhlase se svobodou obcí, byl by měl však také vymýtiti to, co ve starých rakouských obecních zřízeních autonomii nevyhovovalo. Tak jako ten člověk jest svobodný, který smí běh svého života zříditi podle životních pravidel, která sám seznal a určil, tak také jen ona obec jest svobodná a autonomní, která svůj vlastní život svou vlastní silou vede a nedokonalosti ve svém životě vlastní silou přemáhá, aniž jsou její kroky brzděny a krok za krůčkem sledovány cizím poručníkováním. A ježto obec jest a zůstává základnou státního života, lze jen takový stát právem považovati za stát svobodný, za republiku v pravém slova smyslu, který se skládá ze svobodných obcí. Nejdříve zde byla obec a pak teprve stát. Proto také pramenem obecního práva není vůle státní, nýbrž obec sama. Obec má od přirozenosti jistá práva, která tvoří tak zvaný samostatný obor působnosti, práva, která jí od státu nemohou býti dána, avšak nemohou jí býti také vzata. Každý rozumný stát měl by pouze uznávati a ctíti tento, obcím podle jejich přirozenosti náležející obor působnosti, který podle čl. 5 starého rak. říšského zákona obecního zahrnuje všechno, co se především dotýká zájmu obcí a co uvnitř jejich hranic může býti obstaráno a provedeno jejich vlastní silou, jak se praví ve čl. 5, který přešel také do obecního zřízení jednotlivých zemí.

Avšak co vidíme zde v republice? Již tehdy novelou z r. 1919 bylo nařízeno: Vyšší samosprávná tělesa, po případě státní správa přejímá tyto obory dosavadní působnosti obcí: Věcný náklad na národní školství, bezpečnostní a polní policii, zdravotní a mravnostní policii, udržování silnic, správu chudinskou a ústavy dobročinné. Ve skutečnosti jen v nejnepatrnější míře došlo ke skutečnému provedení tohoto velkorysého rdousícího programu. Vůle by zde byla, nebylo to však možno, poněvadž prostě nebylo po ruce dostatečných prostředků. Bylo nutno spokojiti se jenom tím, že tu a tam byla postátněna policie a všude obecní a obvodní lékaři byli převzati do státní služby. Nikdo však nebude tvrditi, že se snad tím zlepšily bezpečnostní a zdravotní poměry v republice. Naopak. Nikdy před tím nebujelo na příklad lupičství tak jako nyní a nikdy před tím nebyly zdravotní poměry v této zemi tak ubohé jako právě od té doby, co se stát ujal zdravotnictví a odňal jeho správu obcím. Při tom stojí ten žertík dvakrát, namnoze třikrát tolik, co před tím. Obce musí i nadále nésti velkou část nákladů. Právě tak škodlivé bylo zrušení užšího spojení mezi školní a místní obcí tak zvaným zákonem o správě školské. A právě tak přímo katastrofálně účinkoval zmocňovací zákon, podle něhož vláda může podle libosti měniti hranice obcí a okresů bez jejich slyšení a bez jejich souhlasu a slučovati nebo rozlučovati obce, jak se jí to právě hodí. Myslelo se, že tím budou postiženi především Němci, řízlo se však také do vlastního masa, neboť samozřejmě nový útvar značně přispěl k rozvrácení financí a vedl k prodlužení těchto obcí, které podle tohoto zákona byly sloučeny s místy sousedními, aby byla udržena česká většina. Jejich prodlužení převyšovalo daleko prodlužení oněch obcí, v nichž ke sloučení nedošlo. To jest pochopitelné, ježto spojením předměstí s městem vzešly ohromné náklady na kanalisaci, stavbu silnic, účely asanační, na policii a všechno možné, které samozřejmě bylo možno opatřiti jenom půjčkou. To bylo tedy spolu jednou z příčin, že obce vykazovaly takové prodlužení, jak jsme o tom četli nedávno v novinách ve zprávě uveřejněné Svazem českých měst. Samo sebou se rozumí, že takové nepřirozené novotvary, jak jsem již řekl, přispívaly jen k naprostému zbídačení financí a naproti tomu nepomáhaly ani nově utvořené finanční komise, které byly uvedeny v život také již novelou k obecnímu zřízení ze dne 7. února 1919 a z nichž se vzhledem k jejich složení v praxi, jak jsme to předpověděli, vyvinuly stroje na přikyvování. Naproti tomu nepomohla také ustanovení novely, která nařizovala při každé maličkosti dozor a dohled. Nemohla působiti jinak, než že ochromila zdravou iniciativu obcí a tudíž škodila daleko více než prospěla. Dalším krokem na neblahé cestě usmrcení obecní svobody byl prozatímní zákon o obecních financích ze dne 12. srpna 1921. Podle tohoto zákona bylo celé obecní finančnictví tak schematisováno a vtěsnáno do soustavy schvalovacích nezbytností, že pozbylo vší pružnosti a vší pohyblivosti. Dozorčímu úřadu bylo vyhraženo nejdalekosáhlejší právo kontroly, které neponechávalo skutečnému sebeurčení obcí žádného místa. Pro účetní a pokladní službu byly nuceně zavedeny vzory tiskopisů zejména v Čechách a také na Moravě. Byl jsem tehdy sám na konferenci zemských výborů, která se v Praze usnesla na prováděcím nařízení k tomuto zákonu a již tehdy jsem co nejrozhodněji proti tomu protestoval, že se pro všechny obce bez rozdílu, zda jsou velké či malé, zavádějí jisté účetní formuláře, podle nichž jsou nyní obce povinny hospodařiti a vésti celé své účetnictví. To jest nesmysl, a my ve Slezsku jsme to také až dosud nezavedli a Čechy a Morava nám proto závidí, že jsme si uhájili aspoň jistou míru svobody, pokud ji zákon vůbec připouští. Tehdy byly také rozpočty a roční účty obcí a okresů podrobeny přesnému prozkoumání dozorčích úřadů. Revise dozorčích úřadů v obcích a v okresech byly podstatně zostřeny. Přirážky směly býti podle tohoto provisorního zákona o obecních financích vybírány pouze státními berními úřady. Všechny obecní přirážky přes 100% podléhaly povinnému schvalování a vybírání dávek státními berními úřady bylo spolupodstatným důvodem, že se dostavila finanční bída obcí, poněvadž dávky byly předpisovány a vybírány příliš pozdě. Nebyla známa vůbec base v obcích a okresech, dělaly se přímo falešné údaje a tímto způsobem bylo jim jakékoli bilancování přímo znemožněno. Jest to tedy jistě hlavní vinou státu, octly-li se obce v takových obtížích, jaké nyní pozorujeme. Naproti tomu byla tehdy již povolena trvalá a vydatná pomoc otevřením nových zdrojů příjmů. Každý zákon v oboru správy přinášel obcím nová břemena, nikdo však se nestaral o to, kde by se měly vzíti na to prostředky. Hlavní věcí bylo vždycky, aby jen všechno proběhlo byrokratickou zvodnatělou hlavou pražských kanceláří. Při tom se hromadily spisy, na jejichž vyřízení se muselo čekati celá léta, takže brzy by bylo potřebí v Praze nové defenestrace, aby byly na ulici vyhozeni všichni zbyteční písaři vyššího i nižšího řádu. Brzy budeme již tak daleko, že o každém místě ponocného v poslední vesnici na venkově musí podati dobrozdání nějaká pražská písařka na stroji. Avšak žert stranou. Již tímto provisorním zákonem o obecních financích byl centralismus tak vystupňován, že jsme mohli mysleti, že již to výše nepůjde; avšak ejhle, kdo takto počítal, dělal účet bez hostinského. Pražským pašům rostla s jídlem chuť a tak se hotovili pohltiti naše obce s kůží i chlupy. Severogermánská samospráva se vám zřejmě protiví a vybrali jste si za svůj ideál galsko-románský centralismus. Léta jste soustavně pracovali, abyste samosprávu hospodářsky a finančně zbídačili a nyní se domníváte, že přišla vhodná chvíle, abyste jí zasadili smrtelnou ránu. A k tomu slouží především tento zákon, právě tak jako zamýšlená reforma politické správy. Mezi těmito dvěma návrhy zákonů jest vnitřní souvislost, která dochází nyní také zřetelného výrazu v pozměňovacích návrzích vládních stran. Velmi smutné a zahanbující jest, že němečtí mužové se propůjčují za pomocníky ke rdoušení naší samosprávy, že se propůjčují za katovské pacholky popravčích, kteří dnes s výsměchem vykonávají popravu našich obcí a okresů. Jak si to ironie osudu dovoluje, že se této exekuce nejhorlivěji účastní pravě ti mužové, kteří dříve nejvíce křičeli ve sporu o udržení německé samosprávy v tomto státě. Nemohou se vymlouvati na to, že jakožto vládní žoldnéři mají prokletou povinnost a závazek vládní návrh prostě spolknouti tak, jak jim byl předložen. Oni sami podali takové pozměňovací návrhy, že tím bylo způsobeno ještě podstatné zhoršení jdoucí daleko za drakonickými ustanoveními zákona. Přečtěme si jenom důvodovou zprávu rozpočtového výboru a uvažme účinek rozličných pozměňovacích návrhů vládních stran! Musíme dospěti k závěru, že vůdčím motivem pro tento návrh v jeho nynějším znění byla přímo pekelná nenávist proti našim městům. Zní to sice neuvěřitelně, avšak jest to do posledního písmene pravda. Pan ministr financí dr Engliš sám přiznal, že mnohá města jsou tímto zákonem doháněna k bankrotu. Myslí si však s naprostým klidem, že tu nelze ničeho změniti, že zde nutno vyčkávati, průmyslu, obchodu a živnostem, že se nevede lépe. Tímto očistcem musí projíti také samospráva a tu prý se to ovšem neobejde, jak se samo sebou rozumí, bez obětí. Domnívá se někdo skutečně, že se tím prospěje blahu obcí? Což stát nebuduje svoje hospodářství na hospodářství soukromém a obecním? Nejednají tedy skutečně státu nepřátelsky ti, kdož chtějí nyní kopati samosprávě hrob? Pánové z vládní strany sice tvrdí, že prý jest to velká chyba, spatřuje-li se v tomto zákoně tendence potlačovati samosprávu, ve skutečnosti má prý tím býti jenom uvedeno hospodářství do pořádku a ulehčeno poplatníkům.

Již v rozpočtovém výboru v delší než 4hodinové řeči jsem na to poukázal a dokazoval jsem pravý opak na podkladě bohatého číselného materiálu, který bych nerad opakoval. Nenašel se nikdo, kdo by se byl jen pokusil, aby moje argumenty vyvrátil a dokázal, že tento zákon bude skutečně míti blahodárný účinek na sanaci samosprávy a sanaci poplatníků. Především by bylo jistě na místě, aby bylo odstraněno opožděné ukládání a vybírání daní a aby byl zjednán pořádek na berních úřadech, aby přirážky byly poukazovány včas a již na podkladě předpisů, nikoli teprve na podkladě docházejících platů. Za svůj nepořádek nechť nese škodu stát sám a nechť ji nesvaluje nadále na obce a okresy, jak to činil dosud. Pak přirážky samy sebou klesnou a přestanou zálohou vybírané půjčky. Nová úprava měla by býti uskutečněna teprve po bedlivé přípravě na podkladě statistických dat, aby bylo vyhověno nejenom státním, nýbrž i obecním nezbytnostem a aby tato úprava byla také skutečně konečná. Krmíte nás ustavičně provisorii, až konec konce samospráva tím zahyne. Žádali jsme od ministra financí pořádnou statistiku za léta 1923 až 1926, on však nám tuto statistiku až dodnes nepředložil, přes to, že je mi jako přísedícímu zemského výboru ve Slezsku známo, že si taková data za léta 1923 až 1926 od různých samosprávných korporací vyžádal. Kdyby takovou statistiku předložil, přispělo by to jistě velmi mnoho ke zmírnění napětí v nabité atmosféře a rozptýlilo by to oprávněné pochybnosti o dobré vůli finanční správy. Z této statistiky by především vysvitlo, že máme pravdu, že totiž rok 1922 není žádným správným podkladem, aby mohl býti utvořen tak pronikavý zákon, naopak, že se od té doby poměry od základu změnily, takže dnes již dávno máme za sebou dobu snižování přirážek v obcích a okresech. To všechno by z takové statistiky nepochybně vysvitlo, takže by nebylo možno odůvodniti takové omezování, jak se to nyní děje. Dokud mi nebude dokázáno, že jsem učinil ve svých výpočtech, které jsem přednesl ve výboru, chybu, musím na tom trvati, že jsou moje data správná a že předpoklady ministerstva financí v důvodové zprávě dnes prostě již nesouhlasí se skutečností. Samozřejmě všechna ta četná data a čísla, která jsem v rozpočtovém výboru přednesl, nevzal jsem ze vzduchu, a lze je právě tak málo vyvrátiti, jako závěry, které jsem z nich neučinil já, nýbrž velmi vynikající zástupcové samosprávy. Pamětní spisy zemských výborů moravského a slezského, které jsem také již ve výboru předčítal, pamětní spisy různých hlavních měst, Prahy, Brna, Bratislavy atd., pamětní spisy okresních zastupitelstev, petice obecních a místních školních rad, jichž došel velký počet, zejména však petice měst obsahují tolik obžalovacího materiálu proti tomuto dílu, že se stanoviska koaličního jest pochopitelné, že se zpravodaj obsahem těchto četných peticí vůbec nezabývá. Opatrnost jest lepší částkou udatnosti, myslí si a zachovává hluboké mlčení o všech námitkách. Co až dosud řekl, to není nic jiného než plané fráse, řečnické obraty, které se vůbec nezabývají jádrem věcí. Při tom se tento základní a základy bořící zákon neslýchaným způsobem bagatelisuje. Ve výboru jsme se dožili toho, že nám byla omezena řečnická lhůta, zákon měl býti projednán jen jako vedlejší přívěsek berní reformy a byl promrskán starými prostředky jednacího řádu, k čemuž opět svoji pomoc poskytly také německé vládní strany. V třídenní rozpravě ve výboru neujal se žádný člen vládních stran slova na obranu a co až dosud na ospravedlnění svého počínání přednesli ve sněmovně, jest více než žalostné. Posl. Stenzl pouze žádá, aby dříve než zákon vstoupí v platnost, byl přesně stanoven požadavek dotačního fondu, jakoby nebylo potřebí, aby tento požadavek dotačního fondu byl stanoven již před usnesením tohoto zákona, abychom si mohli utvořiti úsudek, jak bude zákon účinkovati v praxi.