Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Navrhli jsme, aby vyrovnávací fondy byly dotovány aspoň takovým způsobem, aby bylo možno poskytnouti z nich obcím skutečně pomoci, předpokládaje, že jest zde dobrá vůle. Domnívali jsme se, že by jim, jak to bylo původně zamýšleno, bylo přidělováno 100% pozemkové daně, dále 10% daně z příjmu, která byla v území příslušné země nebo vyššího dohlédacího úřadu v roce 1928 a v dalších letech skutečně zaplacena. Dále mělo býti obcím poskytováno z daně obratové přímo to, co dosud dostávaly, nejméně 10%, po případě o něco více, při zvláště intensivní činnosti 15%, okresům 5%, aby věděly, na které bezprostřední zdroje příjmů mohou se spolehnouti. Jestliže nejvyšší přirážky 200% pro obce a 110% pro okresy dohromady s ostatními řádnými příjmy nestačí k úplné úhradě rozpočtených výdajů, má býti možno, aby obecní přirážky podle návrhu vládních stran byly zvýšeny až na 300%, u okresů až na 150%, avšak jen tehdy, jestliže tato úhrada nestačí, aby mohly býti upláceny dluhy. Máme za to, že tento návrh měl by býti změněn v tom směru, že by se obcím a okresům dovolilo zvýšiti přirážky i tehdy, jestliže tato částka nestačí nejen k úhradě dluhů, nýbrž vůbec k úhradě rozpočtených výdajů. Jest přece nutno nějak uhraditi zbytek rozpočteného požadavku, jak kol. dr Rosche správně zdůraznil, a na to není nijak pamatováno. Proto jsme doporučili, aby návrh byl přijat, mělo by se jim v tomto případě povoliti zvýšení přirážek, aby mohly uhraditi zbytek rozpočtové potřeby. Kdyby všechny tyto návrhy byly zamítnuty, navrhli jsme, aby aspoň nejvyšší hranice přirážek pro obce, a to jsou ty nejpotřebnější mezi všemi samosprávami, byly zvýšeny z 200% na 300% a při případné přirážce o 100%, aby byla zvýšená hranice vyměřena 400%.

Již při projednávání státního rozpočtu pro rok 1927 jsme navrhli, aby byl utvořen sanační fond pro samosprávu, podali jsme znovu resoluční návrh, aby na sanaci samosprávných financí byla zařazena do státního rozpočtu na rok 1928 částka 500 milionů Kč. Již také posl. dr Rosche poukázal na to, že takové sanační fondy byly utvořeny pro zkrachované peněžní ústavy a pro všecka možná jiná zařízení; je tudíž při nejmenším právě tak nutné provésti konečně sanaci obcí, aby byly zbaveny následků války a let poválečných. Podali jsme tudíž v tomto směru znovu resoluci, a rovněž tak návrh, aby obcím byl povolen státní příspěvek na příliš veliké výdaje a práce, které musí konati obec za stát v přeneseném oboru působnosti, aspoň tam, kde taková činnost je zvlášť intensivně rozvinuta. To by bylo jen správné a spravedlivé, obcím musí býti nějak pomoženo, a jsem přesvědčen, že velká část obcí, potřebujících sanace, nebude z fondu uspokojena a bude pak státi před bankrotem. Pak nezbude nic jiného, než se přece jen obrátiti na stát a říci: Státe, ty jsi mi všechno vzal, nyní mi pomoz! (Posl. dr Rosche [německy]: To pak musí obec sama nésti!) Proto právě je konstrukce celého tohoto návrhu pochybena.

Příspěvek fondu pro živelné škody ve výši 10% nemají platiti obce samy, nýbrž má býti sehnán 10%ní přirážkou k dani pozemkové, neboť mají je hraditi ti, jimž později bude opět ku prospěchu. Usnesení o vybírání nejvýše 200%ní obecní přirážky, nejvýše 110% okresní a 160% zemské přirážky, nepotřebují podle našeho mínění žádného vyššího schválení. Podle návrhu vládních stran jest již přirážka obecní převyšující 100% a okresní převyšující 50% podrobena vyššímu schválení. Myslíme, že v těchto případech úplně postačí právo finanční komise vznésti proti tomu odpor a právo každého poplatníka podati stížnost proti takovým přirážkám a že se tím jen zbytečně rozvíjí byrokratický aparát, jestliže se stanoví nucené schvalování ve všech případech - neboť všechny obce mají přes 100% a všechny okresy přes 50% přirážek. Právo vlády, po případě dozorčího úřadu povolovati přirážky v usnesené výměře, nezahrnuje v sobě také práva stanoviti přirážky nižší nebo vyšší. To jest náš návrh, poněvadž myslíme, že má býti zachováno usnášecí právo obecních a okresních zastupitelstev a že dozorčí úřady nebo vláda nemá býti oprávněna podle libosti prostě škrtati, jak se jí to hodí a přirážky snižovati. Naopak myslíme, že by se mělo obcím a okresům říci: Dohlédací úřad věří, že věc má býti takto změněna, a odkazuje ji tudíž k novému usnesení. Jestliže nadřízený úřad nezachová dvouměsíční lhůtu ke schválení přirážek, považuje se usnesená přirážka za schválenou. To si přejeme, aby bylo připojeno, poněvadž máme za to, že musí býti i pro dozorčí úřad stanovena nějaká sankce.

Vzhledem k omezené řečnické lhůtě nemohu odůvodňovati všechny návrhy, které jsme podali, mohu se dotknouti jen ještě některých. Přílišný dohled z venku a se shora, jak jest obsažen v celém vládním návrhu, je podle našeho mínění úplně zbytečný a měl by býti nahrazen tím, že by se přetvořila finanční komise a zřídila samoochrana poplatníků. Polovička členů, kteří jsou nyní jmenováni nadřízeným dozorčím úřadem, mohla by býti volena na příklad z hospodářských korporací uvnitř příslušné obce. Tímto způsobem mohla by býti zjednána jistě mnohem účinnější ochrana před přetížením daněmi, než když se nařizuje se shora a zvenčí tak tíživý dohled, jako je tomu nyní. Naopak neměly by se výdělkové podniky obecní tak rdousiti, nýbrž měly by býti podporovány, tak jako v Německu, osvobozením od daně výdělkové a daně z obratu, pokud jsou to podniky hospodářské, které slouží životním potřebám obyvatelstva. Neboť i když mají tyto podniky vykazovati přebytky, tyto přebytky nemají rozhodně ráz soukromých zisků, nýbrž ráz dávky. Proto byly tyto podniky také v Německu osvobozeny od daně z obratu a od tak zvané daně. korporační.

Myslíme dále, že musíme zdůrazniti, že tento zákon, jestliže se již stane zákonem, je provisoriem a chceme tudíž, aby poslední paragraf omezil účinnost zákona pouze do 31. prosince 1932. Ustanovení, která se vztahují na zamýšlenou reformu správy, mají býti ze zákona podle našeho mínění rozhodně odstraněna. V tomto směru má býti opět obnoveno znění vládního návrhu. Je to unikum, jestliže se odvoláváte na zákon, který ještě vůbec neexistuje, a že se zároveň prostě nohama šlape jiný zákon, který platí, totiž zákon župní, když se ho nedbá a dává se tím veškerému obyvatelstvu špatný příklad, jak dbáti platných zákonů. Zdá se, že jste tak dalekozrací resp. takoví jasnovidci, že již dnes přesně víte, jak bude vyhlížeti budoucí reforma správy, a proto jste již pojali terminologii správní reformy do tohoto zákona. Ještě to všechno odpočívá v lůně osudu, vy však v tomto zákoně předbíháte budoucí vývoj, osobujete si právo, tak jako věštkyně Pythia, viděti do budoucnosti a tím přímo zvyšujete právní nejistotu v obyvatelstvu. Není divu, jestliže pak nějaký takový Lecian myslí, že se nemusí starati o paragrafy trestního zákona, jestliže zákonodárci sami se nestarají o platné zákony, jestliže je v zákoně, jako jest tento, necitují, nýbrž dovolávají se něčeho, co existuje teprve ve fantasii nebo co bude upečeno teprve v lůně koalice, o čemž však ani koaliční strany samy mezi sebou nejsou ještě sjednoceny. Je to přímo rouhání božstvu, řekl bych, neboť jest jasno, že klerikální část většiny rozhodně nejedná správně, jestliže si tak rouhavým způsobem osobuje, že má budoucnost již v rukou, a tudíž předbíhá svými návrhy něco, o čem ještě vůbec nemůže věděti, zda se to snad nějakou živelnou pohromou anebo nějakou novou katastrofou v koalici nerozpadne na kousky, takže z celé té věci pak bude trochu vody. Avšak i u poněkud méně zbožných měli bychom považovati přímo za nemožné, že se totiž podávají návrhy, které jsou jak proti jednacímu řádu, tak také proti platným zákonům; neboť především patří návrh nejprve do ústavního výboru, neboť jen tento výbor jest podle jednacího řádu povolán jednati o změně veřejné správy v tomto státě a za druhé dnes ještě stále platí zákon župní a jen na tento zákon můžete se zatím odvolávati, jen k němu můžete přihlížeti.

Avšak zvláště zmatená jsou ustanovení §§ 10, 11 a 13, podle nichž se Slezsko považuje již za spojené s Moravou, ačkoli ve skutečnosti boj o samostatnost Slezska není konečně dobojován ani uvnitř koalice. V poslední době pan posl. dr Luschka sice v opravě kteréhosi článku kol. Krebse v "Deutsche Post" v Opavě prohlásil: "Zpráva pana posl. Krebse, podle níž v návrhu zákona o nové úpravě finančního hospodářství samosprávných svazků příděly z daně obratové a z daně přepychové dokazují, že Slezsko padlo, jest nesprávná. § 10 stanoví celkovou částku pro Moravu a Slezsko. Avšak především § 27 návrhu obsahuje generální klausuli, která stanoví, že tento společný příděl neplatí, jestliže nedojde ke spojení Moravy a Slezska. Na Slezsko jako zemi jest v návrhu pamatováno částkou 6,266.700 Kč". To však jest jen částečně správné. Neboť v návrhu jest výslovně nejen v §u 10, nýbrž, jak jsem již řekl, také v §§ 11 a 13 řeč o zemi moravsko-slezské. Tím byl dán výraz přesvědčení, že Slezsko již nezůstane samosprávnou jednotkou. Je to tudíž jen vytáčka pana posl. dr Luschky, který je sám slezským poslancem, vytáčka, která mu však nic neprospěje, neboť na konec i nejhloupější volič ve Slezsku nahlédne, že se Slezsko jakožto samostatná správní jednotka odstraňuje. Dodatek, který byl učiněn v §u 27, který, jak se praví v opravě dr Luschky, ustanovuje, že pro případ kdyby Slezsko s Moravou nebylo spojeno, Slezsko dostane ze 40 milionů přídělů asi 6 milionů, jen dokazuje, že, jak se zdá, v koalici není ještě úplná jednota o jménu tohoto umělého útvaru, který má býti utvořen. Avšak proč nebyla ponechána původní forma, kde se obráceně pravilo, že pro případ, kdyby mělo dojíti ke změně správních hranic, těmto novým útvarům má býti přidělen přiměřený podíl? Bylo to zřejmě učiněno proto, aby zdráhající se ještě členové koalice již nyní byli tímto zákonem vázáni, aby pak již nemohli vypřáhnouti. Tím méně pak měli němečtí členové koalice takové pozměňovací návrhy spolu podepsati, zejména tak neměli učiniti poslanci slezští, především tedy ne dr Luschka. Slavnostně kdysi v lednu tohoto roku také jménem svých německých koaličních kolegů ze Slezska v Opavě na sjezdu, kde bylo přítomno více než 250 starostů měst a obcí, učinil slib, že bude všemi prostředky samostatnost Slezska hájiti. Jak se to má nyní srovnati s jeho hlasováním pro tento vládní návrh, po případě pro tyto zhoršovací návrhy? Jest snad takové počínání mužné, před voliči dělati ze sebe ochránce země, zde v Praze však nebýti dosti úslužný, aby již nyní bylo kodifikováno, že Slezsko v budoucnosti má býti pouze přívěskem Moravy? Vždyť jste dostali přípis purkmistra Koždoně z Českého Těšína, po případě čeští poslanci dostali z něho český výpis, v kterémžto spise se dokazuje, co mluví pro to, aby Slezsko zůstalo nadále samostatnou správní jednotkou. Je to šílenství, jestliže se teď přistupuje k tomu, aby tato slezská země byla zničena, dříve ještě než tato správní reforma vůbec byla v ústavním výboru projednána. Obyvatelstvo Slezska bez rozdílu stran, ba bez rozdílu národností vyslovilo se pro zachování samostatnosti země a jistě si nedá toto znásilnění líbiti. Větší a mocnější, než jsou dnešní členové koalice, pokoušeli se kdysi marně připojiti Slezsko k Brnu. Nepodařilo se jim to. Počínaje Josefem II., který se o to pokusil, ačkoli při tom nechal aspoň nedotčenu autonomní správu, všichni se na tomto problému ztroskotali. Slezsko vždycky zůstalo samostatným útvarem, poněvadž pro obyvatelstvo po stránce hospodářské a po stránce všech ostatních kulturních významných otázek je to jedině rozumné. K čemu tedy tato nová blamáž, k čemu toto velké rozčilování a toto znásilňování území, které se jednomyslně vůlí svého obyvatelstva prohlásilo pro samostatnost země? Je tam sice jen 750.000 obyvatel, avšak toto území je daňově velmi silné a velmi značně přispívá na veškerá břemena a požadavky státu. Jedná se s ním však jako se stádem dobytka, nedbá se vůbec projevů vůle obyvatelstva, jichž bylo sta a tisíce, přes různé projevy hospodářských a politických korporací přejde se k dennímu pořádku a pojme se do tohoto zákona ustanovení, že v budoucnosti má existovati jen země moravsko-slezská, že zemský výbor slezský nedostane pro sebe vůbec ničeho, nýbrž jen společně s Brnem. Je zejména povážlivo, že v §u 29 vládního návrhu bylo ustanoveno, že opatření, která zákon za účelem včasného provedení již v předchozím roce předpokládá, mají býti účinná již ode dne vyhlášení zákona podle předpisu tohoto nového zákona. Tedy to znamená: Jakmile bude zákon vyhlášen, již mohou býti podle tohoto zákona činěna opatření, přestože zatím ještě Slezsko samostatně trvá, přestože zde není ještě žádného moravsko-slezského zemského výboru, poněvadž prostě reforma správy nebyla ještě projednána. To jest jistě unikum, jestliže se takovým způsobem dělají zákony. Myslím, že něco takového nenajdeme na celém světě, že se odvoláváte na něco, co zde ještě vůbec není. Avšak přes to přese všechno se zde zcela klidně přenášíte.

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že řečnická lhůta uplynula.

Posl. dr Koberg (pokračuje): Hned skončím.

Přenášíte se přes to, poněvadž jste zvyklí s tímto parlamentem zacházeti tak, jak se to právě pánům z většiny hodí. Většina se ohrazovala proti tomu, že zákon byl označován za reakcionářský. Porovnejte však poměry, jaké byly ve starém Rakousku po r. 1848. Tehdy, r. 1848, březnová ústava postavila v čelo zásadu: Základem svobodného státu je svobodná obec. Byl vydán velmi svobodomyslný obecní zákon. R. 1851 přišel sylvestrovský patent, v němž stálo zrovna to, co vy chcete nyní opakovati jak v tomto zákoně, tak také v nastávající správní reformě. Tam bylo již ustanoveno, že starosta obce může býti potvrzován, podle okolností vládou přímo jmenován, že má přísahati věrnost a poslušnost, byl podroben také přísnému dozoru, vyšší kategorie obecních úředníků byly jmenovány vládou, tedy všechno to, co se má státi i nyní. Na podzim má býti provedena také změna obecního zřízení, ihned jakmile bude reforma správy pod střechou. To jest jenom logický důsledek a ten přijde. Přenesený obor působnosti zcela přestane a nebude nic jiného než státní obor působnosti, samospráva vůbec přestane. Tak tomu bylo i podle sylvestrovského patentu z r. 1851: Všechna důležitá usnesení obcí byla vyhrazena přezkoumáním a potvrzením zeměpanských úřadů právě tak jako nyní; veřejnost obecního jednání byla sistována - i toho se můžeme ještě dožíti - obce byly dále podřízeny přímo okresním úřadům. Také nyní má okresní paša na usnesení obecní dozírati a opravovati je a také nyní nejsou usnesení obcí nikdy konečná, nikdy se neví, zda některé usnesení nebude zrušeno. A to se nazývá ještě samosprávou!

Avšak, přestože v Rakousku sylvestrovským patentem z roku 1851 nastala taková reakce, byla již zase říjnovým diplomem z roku 1860 zrušena. Ani mocný císař rakouský nemohl si dovoliti, trvale udržovati takové potlačování svobody obcí proti vůli obyvatelstva. Dočkali jsme se pak obnovení svobody obcí říšským zákonem obecním z roku 1862 a měli jsme všechnu příležitost podle tohoto obecního zákona zde i v Rakousku pracovati. Jsme tudíž přesvědčeni, že ani tentokráte nelze trvale potlačiti svobodu obcí. Můžete se nyní na tomto zákoně směřujícím k potlačení a zničení svobody obcí usnésti tak, jak chcete, můžete zároveň zničiti i Slezsko předem, dříve než bude věc vůbec k rozhodnutí zralá, přijde však den, kdy toho budete litovati. Tak jako r. 1808 v Prusku nastalo znovuzrození německého národa znovuzrozením obcí, tak také pro nás u nás připraví svoboda obcí nový vzestup celého našeho národa a nebudete tomu moci zabrániti. Můžete to sice oddáliti, avšak nemůžete to trvale zadržeti. To jest naše pevná víra a proto se také dnes nedáme vehnati do úzkých, nezahodíme flintu do žita, nýbrž budeme dále pracovati pro naše německé obce. Pak zase vzejde svoboda obcí tak, vzejde při nejmenším tak, jako zde kdysi jednou byla. (Souhlas a potlesk poslanců něm. strany národní.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Polyák. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Polyák: Slávna snemovňa! Ohľadom úpravy hospodárenia samosprávy chcem sa v prvom rade zapodievať so zvláštnymi pomermi na Slovensku. Totiž na Slovensku ďaleko nie je priemer prirážok tak vysoký, ako v historických zemiach. To ale, bohužiaľ, nie je zjav zdravý, lež nezdravý, zapríčinený hodne zaostalejšími hospodárskymi pomery a slabšou daneschopnosťou Slovenska. Preto je to veľmi záhadné, že sa pozbavia obce polovice dane činžovnej, 5% dane z obratu, a je to veľká otázka, či stačí vyrovnávací fond svojou správnou nivelizačnou tendenciou na zaokrytie zvýšených obecných rozpočtov. Na Slovensku 36 obcí nemá vôbec prirážok, 571 obcí má menej ako 100% prirážku, 1685 obcí má 101 až 250% prirážku, 543 obcí má 251 až 300% prirážku, 206 obcí má 401 až 500% prirážku, 229 obcí má 501 až 750% prirážku, 82 obcí má 751 až 1000% prirážku, 74 obcí má 1001 až 1500% prirážku a 11 obcí má vyše ako 1500% prirážku. Z 98 obcí nemáme údajov. 2256 obcí má teda menšie prirážky ako 250% a 1145 obcí, teda  1/3, má viac ako 250%. Je to teda asi tretina počtu všetkých obcí, ktorá má viac ako 250% prirážok. Je otázka, ako ztrata štátnych príspevkov, poťažne subvencií pôsobiť bude na obecný rozpočet v budúcnosti. V tomto ohľade musíme konštatovať, že osnova tohoto zákona znamená skok do tmy. Nemožno zamlčať, že ťažké položenie našich obcí zapríčinené je hlavne silničnými výdajmi, a to menovite v obciach horských, vzdialenejších, ktoré následkom svojej odľahlosti sú najchudobnejšie. Mám obavu pri §e 21, že obce novým 20%ným zaťažením k dosavádnym štátnym ošetrovacím útratám ocitnú sa v ďalšej finančnej nevýhode. Dôvodová zpráva potešuje nás tým, že sa obce pri tom postarajú lepšie o dobytnosť ošetrovacích útrat a že sa toto opatrenie dosiaľ na Morave osvedčilo. Úfame, že sa na Slovensku v tomto opatrení tiež nezklameme.

Obava, že v odstavci 4. §u 3 dozorčiemu úradu určená 2mesačná lehota snáď nebola dodržaná, prestane tým, že župy v budúcnosti vôbec zaniknú. Na veľké mestá, ako je Bratislava, vláda vždy bude brať ohľad a v malých obciach ani táto lehota doteraz nebola v platnosti. To tedy vlastne neznamená novum.

Ohľadom §u 3, odst. 6. a 7. máme mať na zreteli, že zákon č. 329 z r. 1921 už doteraz dal vláde moc k povoľovaniu obecných dávok a že meritórne, pozitívne zasahovanie do autonomie je dozorčím úradom možno len vtedy, keď celková úhrada s najvyššou prirážkou nestačí na zaokrytie rozpočtovej potreby a že samospráva sa môže o zmenách žiadaných dozorčím úradom vyjadriť.

Krivdí sa slovenským obciam tým, že podľa dosavádnych predpisov berný úrad nie je povinný samosprávne prirážky obciam vyplatiť vtedy, keď tieto príjmy potrebujú. A konečne obce nemohly svoje najnutnejšie potreby často zaokryť a boly nútené robiť dlžoby a tak prevysoké úroky platiť. Osnova donáša v tomto ohľade nápravu tým, že sa poukáže obciam dvanásta čiastka mesačne a v prípadoch odôvodnených i viacej.

Najprenikavejšou výhodou je, že vyrovnávací fond sa ustáli na každej zemi samostatne a že Slovensko bude v tom položení, že so svojím fondom bude môcť hospodáriť samostatne. Bude treba, pravda, aby sanácia obcí, ktoré boly už posiaľ zadĺžené, bola vykonaná podľa finančného plánu systematicky vypracovaného, na viac rokov napred.

§ 23 poskytuje možnosť, aby na prechodnú dobu mohly byť útraty cirkevných škôl zarátané do výmeru prirážok rozhodných pre prípustnosť dotácie z fondu. Ľutujeme, že pán minister pripustil iba možnosť toho a nechcel súhlasiť s riešením obligatórnym, hlavne však nie na dlhšiu dobu ako 3 roky, čo považujeme za dobu krátku.

Z návrhu zákona o stabilizačných bilanciách môžeme pánu ministrovi len blahoželať. Bolo už na čase učiniť bod o hospodárení vojnovom a povojnovom pri obchodných podnikoch a bolo potrebné zabezpečiť možnosť, aby bez odanenia fiktívneho majetku alebo dôchodku zariadilo si svoju bilanciu reálne. Nevýhody dosavádneho položenia ukázaly sa najmarkantnejšie pri predaji majetkových čiastok.

Spravodlivosť pri odanení progresívnom novou daňou zárobkovou žiada tiež i to, aby stabilizačný zákon bol do života uvedený, lebo pri dvoch podnikoch rovnakého druhu ten podnik by bol vo veľkej výhode, ktorý má svoje kapitále vyjadrené v terajšej našej valute a nie ako podniky predvojnové čiastočne vo valute predvojnovej. Vládny návrh zabezpečuje dostatočnú voľnosť v pohyblivosti podnikom, ktoré tým skutočne dostanú sa do položenia, aby odstránily irreality a aby boly odanené podľa skutočného výnosu.

Nemienim sa obšírne zapodievať tými požiadavkami a otázkami nášho epochálneho kodifikačného diela daňovej reformy, ktoré sú v dôvodovej zpráve obsažené, ani významom daňovej reformy pre celý hospodársky život republiky, lebo ohľadom tých môže byť mienka tá, nakoľko vyhovuje dielo očakávaniu, nikdy však nemôže byť o tom diele mienka absolútnej negácie blahodarného účinku celej reformy. Chcem však, nakoľko mi je to možné, načrtať ubohý stav doterajšieho daňového systému partikulárne na Slovensku, príčiny preťaženia slovenského obyvateľstva, poľutovania hodný systém daňových prehmatov a nešťastného, áno temer deštruktívneho ducha daňovej administratívy, hlavne pri depuračnej akcii priamych daní mnohých rokov nie preto, aby som obnovoval rany kyslej minulosti, ale preto, aby som proti položil otázku, že nakoľko môžeme očakávať od daňovej reformy nápravu a že či môže úfať sa to do krajnosti šikanované a ubité obyvateľstvo Slovenska od reformy daňovej lepšej budúcnosti. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Dňa 22. júna minulého roku pod tlakom verejnej mienky nútení boli slovenskí poslanci a senátori poradiť sa s pánom ministrom financií, pri čom sa usniesli, že sa má brať ohľad na miestne pomery a daň má byť vyrubovaná blahovoľne, pri vybavovaní apelácií majú byť stránky vypočuté a tiež dôverníci z obce, a že sa príjmu i ústne apelácie, a to v odôvodnených prípadoch, i keď sú opozdené. Podľa tohoto dohodnutia lehoty vyplácania majú byť blahovoľne ustálené, exekúcia u maloroľníka odkladá sa na jeseň a žiada sa len tá čiastka, ktorá zostane v platnosti po vybavení apelácií. Porada, na ktorej učinené boly tieto usnesenia, svedčí o tom, že daňová administrácia na Slovensku bola skutočne chorá, a že tu bola potrebná súrna náprava a že pomoc tu bola nielen potrebná v otázkach akutných, ale že bolo potrebné použiť zkúsenosti pri tom nadobudnutej hlavne i pri založení daňovej reformy. A keď dnes pretriasame kyticu daňových prehmatov na Slovensku, robíme to nie cieľom rekriminovania a zvečnenia tejto neslávy, ale preto, aby sme sa učili z nich, i finančná správa i zástupci ľudu, a to finančná správa, ako ona nesmie účinkovať, a parlament, že na aké otázky má svoju činnosť rozšíriť. Konečne aby sme sa presvedčili, nakoľko je vedúca zásada administratívnych noriem daňových "chránenia poctivého poplatníka proti šikanovaniu a prehmatom" v novom diele prevedená.

Bohužiaľ na Slovensku stalo sa príliš veľa takých prípadov, a to práve v menších obciach, že vyrubovanie daní prehlbovalo politické rozpory medzi stranami a medzi Slovákmi navzájom, že miestnych znalcov nevypočuli, že previedli exekučné vymáhanie pred vyriešením apelát, že už pri sostavovaní daňových komisií nebrali zreteľ na pomery stavovské, že zamestnali najmenej odborných ľudí v komisiách daňových, ktorí nepoznali vôbec pomery alebo len nedávno sa tam nasťahovali a keď sa našiel člen komisie, ktorý nemohol sniesť nespravodlivosť alebo opovážil sa hovoriť na ulici s akýmsi poplatníkom, upodozrievali ho bez dokladov z nekorektného jednania, terorizovali ho, ba i pozbavili ho jeho členstva, čo pravda malo ten účinok, že iní členovia neopovážili sa uplatňovať svoje názory podľa pravdy a svedomia. Na odmrštenie rekurzov natlačili finančné úrady na Slovensku formuláre s vytlačeným všeobecným odôvodnením. Často sa stalo, že na území jedného finančného okresu bol jeden a ten istý odbor dvoj- až trojnásobne viac odanený, ako ten samý odbor v inom finančnom okrese. Účinok živelných pohrôm a kritických rokov mnohokrát vôbec nebol povšimnutý. Pri jednaní v komisiách často boli prítomní, a to protizákonne, dvaja až traja finanční referenti. Usnesenia komisií sa často vôbec nie, alebo len všeobecným spôsobom odôvodňovaly. Stalo sa, že celé obce boly v daňových komisiách zkontumačnené, len preto, lebo náhodou vlak mal zpozdenie. Prezvedným osobám, mnohokrát veľmi záhadnej povahy a chýru, dalo sa mnohokrát viac pravdy, ako ktorémukoľvek dokazovaniu poplatníkov. Obyvateľstvo každú chvíľu dostane upomienky iného obsahu a v upomienkach vôbec sa nevyzná, lebo sa ani predpisy, ani splátky do daňovej knihy nezapíšu. Stránky sú pozbavené svojho práva na podanie námietok na apeláty referentov, lebo referenti apelujú bez odôvodnenia na šablonových formulároch. Ba stalo sa i to, že referenti generálneho finančného riaditeľstva prišli do daňovej komisie prvého stupňa a svojou prítomnosťou vplývali na komisiu.

Príslušný referent gen. finančného riaditeľstva zamýšľal pri maloroľníkoch desaťlitrový mliečny priemer započítať od každej kravy, od kúska ovce 200 Kč čistého výťažku, a za rok 1921 chcel aplikovať nekontingentnú cenu zbožia i pre zbožie kontingentné. Stalo sa to, že týmto pánom referentom vydané smernice boly členom daňových komisií s tou poznámkou ukázané, že keď ich neprijmú, nebudú menovaní. Notárom bolo nariadené, že o pomeroch poplatníkov akú zprávu majú podať. Stal sa prípad, že odvolacia komisia z formálnych dôvodov dala za pravdu poplatníkovi a zrušila vyrubovanie prvého stupňa. Odhadná komisia však jednoducho opomenula právoplatné meritórne daňové číslice a odanila celkom protizákonne po 6 rokov poplatníka o mnoho viac napriek tomu, že meritórne číslice neboly odvolacou komisiou zrušené.