Tedy, pánové, jakmile jde o peníze, čerta
starého záleží na předpisech
církevních, jen když se na tom vydělává.
Pánové jsou i v jiných věcech nedůslední.
Dal jsem si práci zjistiti, kdy je možno zbaviti se
patronátního práva, resp. patronátního
břemene a zjistil jsem, že patronátního
práva je možno se zbaviti, jestliže patron přestoupí
nebo vystoupí z církve, je-li exkomunikován,
jestli šíří nebo hlásá
kacířské názory. Já však
viděl v řadě míst, že mnoho lidí
přestoupilo nebo vystoupilo z církve katolické,
že hlásali kacířské názory,
že byli exkomunikováni, ale patronátního
práva resp. povinnosti placení v žádném
případě zbaveni nebyli a vymlouvalo se to
tím, že v Německu je také něco
podobného, že protestant tam může býti
patronem, proč by prý to nemohlo býti také
u nás. Kdybych mohl raditi, tedy bych radil, aby si pomáhal
jeden každý tím, že by prostě vyprovokoval
takové usnesení tím, že by vystoupil
z církve, dal se vyloučiti, aby se zbavil těchto
břemen, která zde jsou. Jsem přesvědčen,
že řada velkostatkářů by se velice
ráda dala exkomunikovati z církve, až budou
muset přebírat práva patronátní,
a vím sám o celé řadě případů,
kde se radili, jak by našli zadní dvířka,
aby tomu mohli ujíti. Ale bude to marné, dojde k
přenášení těchto patronátních
břemen na drobné lidi, neujdou tomu ani drobní
zemědělci, kteří budou pykat za dvojakost
a neupřímnost naší československé
vlády, která prohlásila sice, že se
upraví poměr mezi státem a církví,
ale utekla od toho, poněvadž se bála vyvoditi
důsledky z tohoto jednání. Nejsou to však
jen otázky kulturní, jsou to ještě více
otázky hospodářské a finanční,
které je třeba současně řešiti.
A když pánové chtějí, aby se
zde zaváděla také hospodárnost v naší
republice, tedy prosím! Měl jsem již příležitost
na to ukázati, když jsem porovnával náklady
na knihovnu a na kongruu. Nyní mám možnost,
abych porovnal náklady, které obec dává
svým chudým, a kterými zase na druhé
straně musí přispěti těm, kteří
využívají patronátní práva
k tomu, aby mohli zabezpečovati své vlastnictví.
Školství naše jest ponecháváno
docela nesprávně - citoval jsem to již - našim
obcím. Viděli jsme, že při různých
t. zv. kulturních programech a zápasech strana lidová
říká, že je potřebí, aby
bylo u nás postaveno školství pod kontrolu
církevní, a ovšem hned k tomu připomíná,
placené z prostředků státních,
po př. veřejných. Tedy chtějí
školu církevní, ale vydržovanou státem.
O té věci máme svůj vlastní
názor. Nechtěli jsme nikdy a v žádném
případě, aby školství bylo ve
vleku určité politické myšlenky a nikdy
bychom také nechtěli, aby snad bylo ve vleku kteréhokoliv
náboženství. Škola má vychovávati
dorost pro stát a proto musí býti jedině
a výhradně pod tímto zorným úhlem
vedena, a nikoliv pod zorným úhlem politiky nebo
náboženství. Již Havlíček
sám zdůrazňoval, že řádně
a správně vedená obec věnuje pozornost
v prvé řadě školství a školským
otázkám. Zdůrazňoval, že na školství
pozná se, jak je vedena obec a samospráva, a také
Palacký vyzvedal význam školství. Proto
je nesprávné, říká-li se v
nové předloze našeho zákona, že
se má z přídělů, které
obce mají dostávati, odevzdati 30% ve prospěch
nákladů, kterými musí stát
vydržovati školství. Je to nesprávné,
protože stát se zavázal, že bude vydržovati
školství úplně sám a že
převezme veškerá břemena školství
na sebe. Ale nyní nejen je nepřebírá,
nýbrž naopak ještě z přídělů,
které má dostávati obec na udržování
školství, béře 30% pro výlohy,
které má se školstvím.
Ovšem, předloha zákona to, co říká
v §u 2, řekl bych spíše ještě
zhoršuje v ostatních paragrafech. Obce mají
býti hnány k tomu, aby celé své hospodářství
založily na dávkovém systému. Stát
potřeboval zde snížení přirážek,
aby se mohl vykázati snížením státních
daní před poplatníkem, který nerozeznává
mezi přirážkou a státní daní.
Tudíž obce budou nyní hnány k tomu,
aby zavedly, řekl bych, celý systém, režim
dávkový, což ve skutečnosti pro mne
znamená nepřímé daně. Každá
obecní dávka není ničím jiným,
než nepřímou daní. Snad se řekne,
že nepřímá daň je spravedlivá,
poněvadž postihuje bohatého i chudého
stejně, ale zde by bylo potřebí, aby se zákonem
také upravily stejné důchody. Mluví-li
se o stejné povinnosti, kterou každý má,
tož také mělo by se mluviti o stejném
důchodu, a pak bychom mohli rozuměti §u 3,
odst. 6, který žene přímo naši
samosprávu k zavádění dávek.
Co bude následovati? Obec bude potřebovati zříditi
nějaký podnik. Nevystačí se svou přirážkou
a upraví podle toho rozpočet, který bude
musiti býti dán ke schválení, poněvadž
bude žádati za příděl z fondu.
Co se pak stane? Budou zkoumati, zdali obec zavedla všechny
možné dávky, dávku z motorových
kol i z obyčejných, z oken, vody, elektriky, přijde
se ještě na to, že by se měla zavésti
dávka ze vzduchu, tedy se zavede dávka ze vzduchu,
dávku ze zábav již dávno máme,
zkrátka a dobře, zavedou se na všecko možné
dávky, jen aby se nemusilo ze zvláštního
fondu přidělovati, aby tento fond, který
má býti zřizován, mohl býti
ušetřen. To je strašlivá politika, do
které má býti hnána naše samospráva,
aby se tím přímo znechutila každému
jakákoli práce v obcích a aby všichni
činitelé, kteří budou státi
v obcích, stáli nanejvýše jen k tomu
zde, aby vedli snad jen katastry, pokud jich berní úřad
bude potřebovati pro poplatníky, aby vedli snad
katastry rekrutů, pokud jich bude potřebovati vojenská
správa, ale aby dále do ničeho více
se nepouštěli, poněvadž k tomu jim nebudou
dány prostředky ani možnost.
Vedle toho se zde dává nadřízeným
úřadům nejen moc, aby zkoumaly možnost,
mají-li obce zavedeny skutečně všechny
dávky, ale přímo povinnost, aby zkoumaly
účely, ku kterým mají býti
přirážky povolovány anebo zvýšení
přirážek a nadřízený úřad
má právo pak to škrtnouti. Jestli by se obec
usnesla zříditi mateřskou školu, aby
v ní mohly býti děti pracujících
rodičů někde uschovány, když
matka musí jíti za výdělečnou
činností, tož nadřízený
úřad může takovéto zřízení
klidně škrtnouti a říci: v důsledku
toho odpadá požadavek žádosti o příděl
nebo o zvýšení přirážek.
Takovým způsobem do strašlivých konců
poženeme naši samosprávu a znemožníme
jakoukoli činnost sociální, což byla
jediná chlouba, kterou obec měla a kterou také
vykonala. Mohu konstatovati, že na tomto poli jmenovitě
obec pražská bez přispění a pomoci
státu vykonala obrovské dílo, které
vzbuzovalo nejen obdiv, nýbrž i závist. Konstatuji,
že ani jediný státní podnik není
tak vybudován, jako jsou sociální ústavy
města Prahy a konstatuji dále, že se tak stalo
bez jakékoli pomoci státní, bez jakéhokoli
zvyšování přirážek a bez
jakéhokoli zatížení poplatníků
(Výkřiky: A za vedení socialistů!),
ovšem, že za vedení socialistů. Musíme
býti také trochu spravedliví. Řekl
jsem již, co město Praha vykonalo na tomto poli sociálním,
co také vykonalo pro stát jako hlavní město,
a to bez jakékoli pomoci státu, a k tomu ještě
musilo překonávati veliké překážky.
A nyní se přichází s tím, že
se špatně hospodařilo. Chtěl bych věděti,
zdali když se tak často o té valorisaci mluvilo
při požitkových systémech, jsou také
valorisovány přirážky naší
samosprávy? Vážně tvrdím, že
nejsou. Na jedné straně se předpisuje, co
všechno obce mají dělati a uvažuje se
na základě valorisace, ale přirážky
valorisovány nejsou u obcí, ba naopak tvrdím,
že nedosáhly ani předválečné
výše a jsou snad někde i nižší
než v době předválečné,
když bychom počítali se šestinásobkem
předválečných poměrů.
Při tom jsem řekl, jak krásným způsobem
plnila samospráva své povinnosti. Poukázal
jsem k tomu u města Prahy a mohl bych poukázati
na celou řadu jiných obcí. Zákon také
ukládá další břemena, která
nebyla v původní vládní osnově.
Byla nám slibována novela, kterou stát převezme
veškeré povinnosti, pokud by se týkaly chudých,
zdravotní policie atd., ale touto předlohou zákona
naopak budou zhoršeny poměry v obcích na tolik,
že je v §u 21 ukládáno obcím, že
budou musiti za své příslušníky,
pokud tito nebudou u nemocenských pojišťoven
nebo jinde pojištěni, platiti 20%ní nemocenské
náklady, což dosud nebývalo. A to postihne
v prvé řadě chudé horské obce,
které mají své chudé příslušníky,
kteří nemají pevného zaměstnání
v průmyslu a jinde, a jež nyní budou musiti
platiti na nemocnici, což dosud nebylo a budou jim předepisovány
20% léčebných nákladů, a to
nebudou malé obnosy! Prosím, na jedné straně
snižujete možnost, aby nemohly obce konati své
povinnosti, a na druhé straně ukládáte
jim povinnosti další. Zdá se mně, že
to je přímo úmyslný plán, aby
se úplně znemožnila samospráva, aby
konečně splnilo se to, po čem dr Fousek volal
v "Národních Listech", abyste mohli je
dáti pod kuratelu, aby tím také mohla býti
bezpodmínečně zde diktována vůle
těch, u nichž rozhoduje pouze zájem hmotný,
zájem kapitálu, a přestává
mluviti jakýkoliv zájem kulturní nebo socialistický.
Ovšem na druhé straně zase je příznačné
a charakteristické pro celou předlohu, že v
§u 23 ministr financí připouští,
že tam, kde snad obce na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi platí nebo přispívají na církevní
náboženskou školu, mohou si to odpočítati
ze svého fondu. Tedy zde je přímo dávána
možnost, aby obce měly zájem a platily na církevní
náboženské školy, neboť tyto obnosy
se jim odpočítávají. To pokládám
za krajně nespravedlivé. Na jedné straně
se obce nutí, aby přispívaly povinně
za chuďasa, který bude v nemocnici léčen
a nebude nikde pojištěn, 20%, ale na druhé
straně obce, které budou vydržovati církevní
školu, nemusí už býti přidržovány
k placení, naopak mohou si odpočítati tento
příspěvek na církevní školu.
V tom tedy zračí se ten duch těch dvojích
mečů, světského a církevního,
ale směřující k jednomu cíli,
t. j. k posílení reakce, která u nás
dnes více než okázalým způsobem
staví se proti naší samosprávě,
proti našim školám a všem sociálním
vymoženostem a říká a přikrašluje
to krásným slovem šetrnosti. Ukázal
jsem, že tam, kde se šetřiti mohlo a mělo,
se nešetřilo, ale zde na těchto věcech
najednou se začíná mluviti o šetrnosti
a při tom obcím ukládá se celá
řada povinností dalších.
Když si vzpomeneme, jak je nařízeno obcím
vykonati přípravy, pokud se týče ohraničení
majetku obecního, když si představíme
důsledky, které vyplynou při vykonávání
knihovního pořádku, dále důsledky
pozemkové reformy, pokud se budou týkati vodního
práva atd., máme nejlepší možnost
udělati si obrázek, jak dnešní koalice
macešsky odměňuje se naší samosprávě
za všechny ty oběti, které tato přinesla
konsolidaci našeho státu. Tvrdím, že nebýti
naší samosprávy popřevratové,
nebylo by konsolidace, ale dnešní většina
odměňuje se za to samosprávě tím,
že ji staví pod kuratelu, dává ji pečeť
nehospodárnosti, ba přímo lehkomyslného
hospodaření a snad nepoctivého hospodaření,
což si v žádném případě
samospráva nezaslouží. Má-li stát
určitý zájem na šetření,
prosím, ukázal jsem, že nebylo potřebí
dávati 187 mil. na kongruu, že nebylo potřebí
vydávati miliony na kněžské semináře,
které do dnešního dne nezaplatily státu,
ačkoliv tato cifra dosahuje dnes již miliardového
obnosu a finanční správa neví si rady,
jak tyto věci sklidí se světa, jak sklidí
se světa dluh, který je dlužna učitelům
působícím na národních školách
a ukazuji, že zemský výbor omezuje samosprávu
a žádá nyní 30%, aby mohl sanovati ten
dluh, který byl pro učitele na národních
školách učiněn. Vláda tedy vydala
4 miliardy na udržení kněžských
seminářů, aniž by věděla,
jakým způsobem je bude spláceti. Nás
nevede nějaká ztřeštěná
oposičnost, abychom za každou cenu vypichovali chyby
koalice, nás vede vážný zájem
o potřeby tohoto státu a o stát sám,
nevede nás tedy nějaká zášť,
kterou bychom si chtěli schladiti na koalici a kterou bychom
chtěli za každou cenu vyrovnati si svůj účet,
ale váže nás zájem o naši samosprávu,
na které spočívá stát. Jsme
si vědomi své povinnosti ke státu, zůstaneme
mu věrni, třeba bychom momentálně
byli z koalice vytlačeni, avšak víme, že
fundamentem tohoto našeho státu je samospráva
a proto nám záleží na tom, aby tato
nebyla omezena, nebyla dávána pod kuratelu jako
neschopná své práce. Chceme, aby samospráva
mohla splniti to, co měla ve svém programu, což
ovšem podle tisku 705 splniti nemůže. Podali
jsme proto v tom směru řadu pozměňovacích
návrhů, v důvěře, že komu
záleží na blahobytu státu, musí
uznati to, aby samosprávě se dostalo toho, čeho
ke svému životu potřebuje. (Potlesk poslanců
čsl. strany nár.-socialistické.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Slovo má dále p. posl. Vrtaník.
Posl. Vrtaník: Pánové! Snažíte
se namluviti lidu, že těmito předlohami snižujete
jeho zatížení daňové. Není
to samozřejmě pravda. Je to patrno již z daňových
sazeb, jimž se věnovala celá řada řečníků,
ale ještě více je to patrno z ustanovení
jiných. Ukáže se to nejlépe na předloze
o omezení samosprávných přirážek,
kterou právě projednáváme. Nesnižujete
daň domovní vůbec, domovní daň
třídní z nejmenších domků
dokonce zvyšujete. Při všeobecné dani
výdělkové jsou odstraněny toliko státní
přirážky k dani, základ daňový
je však vyšší i u zemědělce
nejmenšího. Stejně je tomu tak u daně
pozemkové, kde byl dosud daňový základ
22·7% ryzího katastrálního výtěžku,
podle návrhu má býti 34% katastrálního
výtěžku.
Poplatníkům těchto daní říkáte:
Omezujeme samosprávné přirážky,
a to bude znamenati vlastní daňovou úlevu.
Podvádíte je! Neboť v zákoně
o úpravě samosprávných přirážek
se ukládá samosprávám, aby to, co
na přirážkách nedostanou, získaly
samosprávnými dávkami.
Co to znamená, uvidí se nejlépe na malé
obci, kde polovinu přirážek platil velkostatek
nebo důl nebo továrna. U těch daňové
zatížení klesne skutečně. Ale
malý zemědělec, živnostník, majitel
malého domku, nájemník, ti budou nuceni zaplatiti
na dávkách obecních nejen to, co se sleví
na přirážkách, nýbrž také
to, co se sleví na přirážkách
takovému velkému poplatníkovi, který
přirozeně těmito dávkami nebude tak
postižen, aby to jeho přirážky nahradily.
Stejný podvod jste provedli i v jiných daních.
Dělníci, malí rolníci a živnostníci
čekali na př., že po reformě nebudou
platiti daň z příjmů, které
nyní říkáte důchodová,
jako ji neplatili za Rakouska. Myslili, že není možno,
aby daněprosté minimum bylo za demokratické
republiky po daňové reformě horší,
než bylo za reakční monarchie. A přece
je to tak. Chudáci, kteří před válkou
daň z příjmů neplatili, budou platiti
nyní daň důchodovou. Mohli byste říci,
že také bohatí budou platiti vyšší
procento důchodové daně, než platili
za Rakouska na dani z příjmu. To však daleko
vyváží výhody, které boháčům
zákon skýtá. Jednu takovou ohromnou daňovou
úlevu dává daňová reforma v
hlavě I Důchodové daně, kde se praví:
"Poplatníci, kteří počínajíc
rokem 1927 vystaví, přestaví, přistaví
nebo nastaví budovy pro provozování podniku
včetně budov s byty, nebo kteří vymění
staré nebo pořídí nové stroje
a zařízení, mohou si v 5 letech, počínajíc
obchodním obdobím, v němž byla stavba
dokončena nebo stroje a zařízení vyměněny
nebo nově pořízeny, od příjmu
v podniku dosaženého odepsati vedle obecně
přípustných odpisů dalších
20% nákladu na stavbu nebo stroje a zařízení
vynaloženého."
Fabrikant si tedy smí odepsati při přihlášce
k dani z čistého příjmu v 5 letech
20% nákladů spojených s investicemi. Naproti
tomu dělníku, zřízenci a úředníku
bude důchodová daň srážena z
hrubého příjmu, ať týdenního
nebo měsíčního, a není mu dána
možnost odpočítati nic na skutečné
výlohy s opatřením náčiní
nebo nářadí, které si musí
opatřiti na vlastní náklad z hubené
mzdy nebo služného, ze kterého mu bude daň
srážena.
Dělník nemá právo na srážku
ani tehdy, když byl bez zaměstnání a
byl nucen prodati zařízení své domácnosti,
aby uživil svou rodinu. Když bude později zaměstnán
a bude nucen si nábytek koupiti, nemá práva
něco si odpočítati na tyto investice.
Ale zato, jak se praví v §u 11, odst. 2: "Náhrada
služebních výdajů není důchod
podrobený dani, nebudou cestovní a jiné služební
diety započteny do důchodu a budou od daně
osvobozeny, i když jsou to diety bankovních nebo továrních
ředitelů, které daleko přesahují
cestovní náklady. Bylo by správné,
aby nebyly zdaněny cestovní diety pracujících
lidí. Tady se však umožňuje ukrývání
příjmů boháčů. Ale k
zdanění budou započítány všem
dělníkům, zřízencům
a úředníkům vedle mezd a platů
také jednorázové drahotní výpomoci
nebo podpora nemocenská, invalidům renty, ať
v jakékoliv formě brané. Také požitky
v naturaliích budou započítány k příjmům
podléhajícím dani důchodové.
Zato se však podle §u 7 nepovažuje za důchod
dani podrobený zisk z prodeje statku nebo domu, jestliže
nebyly nakoupeny již proto, aby se s nimi obchodovalo. To
znamená na př.: Kapitalista koupí statek
za 100.000, bude na něm hospodařit a zlepšovat
jeho stav, protože si smí započítati
do provozovacího nákladu investice, které
jsou nutny v zájmu dobrého hospodaření,
nezdaní se mu ta část zisku, jehož použil
k melioracím, k zlepšení stavu dobytka atd.
Za 5 let prodá statek za 150.000 a ze zisku 50.000 nezaplatí
daň vůbec. Při dani ze mzdy ovšem nejsou
možny takové případy, aby příjem
unikal bez zdanění. Když někdo vydělá
za týden již 193 Kč anebo měsíčně
837 Kč, bude mu z tohoto obnosu uložena daň
důchodová a také hned u výplaty ze
mzdy nebo platu sražena, a to třebas i zaměstnavatelem,
kterému částečně na účet
státu z daně důchodové se zaplatil
automobil nebo postavila fabrika nebo pohádková
vila. To znamená, že se v Československu bude
konfiskovati mzda pracujícím třídám
bez ohledu na to, zda rodina dělníkova, zřízencova
nebo úředníkova touto bídou trpí,
zda dělník je bez bytu nebo bydlí se svou
rodinou někde v prkenné díře, bez
ohledu na to, zda jsou děti nahé, bosé nebo
trpí nemocí a podvýživou, bez ohledu
na to, kolik dělník, zřízenec a úředník
vynaložil sil anebo času, aby tento obnos vydělal,
bez ohledu, kolik spotřeboval pracovního oděvu,
bot atd., ba dokonce bez ohledu na to, zdali má či
nemá občanské právo, zda je svéprávný,
zda má či nemá volební právo,
nebo je tohoto práva zbaven podle našeho republikánského
demokratického řádu. Generálové,
oficíři a četníci jsou podle našich
demokratických řádů osvobozeni od
daně vůbec, a to proto, že nemají volební
právo, ačkoliv za to mají neomezenou exekutivní
moc. Pánové, vrcholem vaší politické
demokracie a rubem občanských práv je také
daňová povinnost, jak říká
důvodová zpráva k §u 3, kde se praví:
"Stát poskytuje svým občanům
ochranu jejich svobody i majetku, poskytuje jim prostředky
k výchově a vzdělání a nechává
je participovati na všech veřejných zařízeních."
Dále se praví, že každý občan
má povinnost podle své možnosti přispívati
k hrazení nákladů, spojených s veřejnou
správou. Placení daní musí býti
pokládáno za první státoobčanskou
povinnost. Dále se praví, že občané
požívají stejných práv, proto
musí míti stejné povinnosti. Víme,
jak vypadají.
Jak vážně to míníte, že
placení daní je první státoobčanskou
povinností podle návrhu zákona o dani důchodové,
je viděti, že důchody z cizozemska podléhají
dani jen tenkráte, nejsou-li tam podrobeny dani stejné
nebo podobné. Nejen rozumné, ale z občanské
povinnosti spravedlivé by bylo, aby dani podléhaly
všechny důchody i z cizozemska a aby si poplatník
směl od daně odečísti, co prokazatelně
v cizině zaplatil; kdyby to dělalo méně,
než oč mu vzrostla daň připočtením
příjmu z cizozemska k příjmům
domácím. Ale z cizozemska dostávají
peníze zpravidla jen boháči, a tak se na
takové "maličkosti" zapomíná.
Důchody z republiky podléhají dani důchodové,
i když poplatník v republice nebydlí, jenom
důchody z akcií. které jsou vypláceny
do zahraničí, dani důchodové nepodléhají.
Je to osvobození od daně zahraničních
finančníků, mezinárodních kapitalistických
dravců. Co ti vydřou z proletariátu Československa,
to se už samozřejmě nezdaní. Daň
důchodovou neplatí rovněž představitelé
cizích států, i když jsou na území
republiky, jestliže je zaručena vzájemnost.
Dále se poskytují výhody pro mnišské
řády. Rodina platí daň z příjmu
všech příslušníků rodiny,
mnišské řády, které představují
také jednu spotřební domácnost, mohou
si však rozděliti celý příjem
na tolik dílů, kolik je mnichů a zdaniti
každý díl zvláště. Na př.
při příjmu 100.000 Kč zaplatil by
představený takového kláštera,
i když počítáme s povolenou srážkou,
6250 Kč daně. Když je tam však 5 mnichů
a příjem se rozdělí, pak, je-li přihlíženo
ke srážkám, zaplatí takový klášter
jen 2500 Kč. Sleví se tedy takovým mnichům
3750 Kč. Čím větší je
klášter a příjem, tím je taková
výhoda větší.
Vládní většina pamatovala také
na sebe v §u 13, kde si páni ministři a poslanci
snižují daně pro sebe, poněvadž
daň z těchto platů poslaneckých a
ministerských se bude platiti srážkou 2/5
a tyto platy nebudou se připočítávati
k ostatním příjmům, čímž
se dosáhne, že celkové příjmy
nebudou zdaněny vyšší stupnicí.
To je také mravní a občanská povinnost.
Nevýhody při daňové reformě
nejsou jen u dělníků, zřízenců
a úředníků, ale i pro chudého
zemědělce. Podle §u 157 dosud platného
zákona měl právo domkář, chudý
zemědělec, který nevydělal více
než 15.000 Kč a jehož žena a také
děti pracovaly v hospodářství, přihlásiti
ke zdanění pouze 2/3
příjmů. To v návrhu zákona
nové není. Každý podnikatel má
však právo započítati si do provozovacích
nákladů stravování členů
rodiny, trvale v podniku zaměstnaných. To je ovšem
veliká výhoda pro velké sedláky a
továrníky, kteří to dříve
dělati nesměli, a nevýhoda pro chudé
zemědělce, kterým se ukládá
zdanění celého příjmu.
Pánové, domníváte-li se, že tyto
věci uniknou pozornosti lidu, pak se klamete. Právě
v nich je nejlépe viděti celý smysl vaší
"reformy". Chcete převaliti daňová
břemena na pracující lid, zničiti
samosprávu lidem ovládanou a později vzíti
lidu všechna politická práva. My budeme odhalovati
vaše podvody. Učinil to již náš tisk,
učinila to řada řečníků
našeho klubu. Lid pochopí smysl vaší politiky.
A až ji pochopí, pak podle hesla "kdo nepracuje,
ať také nejí a nevládne" vyrve
politickou moc z vašich rukou a připojí také
Československo ke Svazu sovětských socialistických
republik. (Potlesk poslanců strany komunistické.)