Při projednávání berní reformy
ve výboru navrhli zástupci strany komunistické,
aby byl odstraněn systém několika daní,
kterými chudý občan, poněvadž
se v té spleti nevyzná, je mnohdy velmi nespravedlivě
postižen, zatím co statkář a bohatý
kapitalista mnohdy prostřednictvím dobře
zaplacené odborné síly daňové
povinnosti unikne. Navrhovali jsme proto zavedení jednotné
vzestupné daně z důchodu. Když náš
návrh byl zamítnut, navrhli jsme, aby daň
pozemková byla zrušena a aby podnikání
zemědělské bylo zdaněno všeobecnou
daní výdělkovou, což by jistě
znamenalo pro malého zemědělce velkou úlevu
a zatížilo by vyšší daní podniky
zemanů a velkostatkářů. Agrárně-klerikální
koalice i tento náš zlepšovací návrh
zamítla. Podali jsme tedy návrh, aby malí
zemědělci, pokud jejich čistý katastrální
výnos nepřevyšuje 200 Kč ročně,
byli od placení pozemkové daně úplně
osvobozeni, zato však aby byla vzestupně zvyšována
daň bohatým zemanům a velkostatkářům.
Je přímo provokací ostatního drobného
poplatnictva, když pozemková daň těch
kruhů, které bez vlastní práce shrabují
z výtěžku svých lánů a
lesů těžké statisíce a miliony,
se nepatrně zvyšuje, zatím co ceny zemědělských
plodin a ceny dřeva stouply v posledních 12 letech
8 až 10krát.
Fakt, že k sanaci státních financí v
době poválečné byly zaváděny
tíživé daně nepřímé
- uvádím jen daň z uhlí a daň
obratovou, která je i podle důvodové zprávy
této předlohy pokládána za hlavní
kádr pro finanční hospodářství
v tomto státě - a že při tom při
zavedení těchto daní k pozemkové dani
vybírala se pouze poměrně nepatrná
200%ní přirážka v době, kdy bohatí
statkáři shrabovali zisky přímo pohádkové,
musí na každého pracujícího poplatníka
působiti přímo revolučně.
A dnes, při daňové reformě, která
tak krutě postihne každou korunu získanou poctivou
prací, opět bezpracné příjmy
ze zemědělského podnikání tato
berní reforma propouští. Drobným zemědělcům
se daň o 50% zvyšuje, ale statkářům
se ponechává daňová úleva už
60 let stará. Malý zemědělec, který
má 100 Kč čistého kat. výnosu,
zaplatí o 37 Kč ročně přirážek
a daní více, nežli platil podle zákona
starého. Kromě toho vzhledem k spotřebě
své rodiny zaplatí značný obnos ve
spotřebních dávkách obecních,
zatím co velkostatkář, který předloženou
osnovou o úpravě financí samosprávných
bude před vyššími přirážkami
chráněn, na tomto novém systému ještě
tisíce ušetří.
Podle přednášky dr Rudolfa Hotowtze, tuším
ministra Československé republiky ve výslužbě,
v národohospodářské společnosti
dne 20. prosince 1926 v Praze činí roční
hrubá cena zemědělské, lesní
a rybářské produkce 46 miliard Kč.
Po odečtení 16 miliard na výdaje věcné
a 9 miliard na mzdy pro nesamostatné zaměstnance
při zemědělské produkci zbývá
z prvotní výroby zemědělské
výnos 21 miliard korun čsl. ročně,
ve kterýchžto 21 miliardách jsou zahrnuty i
platy samostatných zemědělců, nájemců
a pracujících členů rodiny. A z těchto
21 miliard budou se napříště platiti
přímé daně pozemkové okrouhle
100 milionů Kč ročně, tedy sotva 1/6
toho, co jen na daních z příjmů musí
zaplatiti dělníci a veřejní a státní
zaměstnanci. Za tento present mohou čeští,
němečtí, maďarští i biskupští
velkostatkáři uštědřiti koaličním
machrům pořádný bakšiš.
Velkostatkářům, průmyslníkům
a.bankéřům se daně slevují
prý v zájmu podpory podnikání. Na
př. takovým Baťům nebo Petschkům
budou poskytovány těžké miliony jenom
na snížení daně z důchodu mimo
miliony, které už dnes získávají
tyto podniky na obratové dani z polotovarů, zatím
co dělníkům, malorolníkům a
živnostníkům se zdaňuje každý
haléř.
Připomínám, abych zamezil novému lživému
štvaní klerikálního a agrárního
tisku, že komunisté jsou pro vyšší
zdanění příjmu ze zemědělského
podnikání hlavně tam, kde tyto zisky plynou
z pramenů bezpracných. Jako činíme
rozdíl mezi malým živnostníkem a velkofabrikantem,
tak také rozdělujeme držitele půdy na
ty, kteří vlastní prací na této
půdě těžce dobývají skromného
živobytí a které našim návrhem
na daně prosté existenční minimum
dostatečně chráníme, a na ty, kteří
při zemědělském podnikání
bez vlastní práce založili si blahobyt na vykořisťování
práce chudých u nich za almužnu pracujících
spoluobčanů.
Důvodová zpráva o berní reformě
umožňuje nahlédnouti do systému několika
států zahraničních. A při tom
je pozoruhodným zjevem, že téměř
ve všech těchto státech je pozemková
daň vyšší, takže poměrně
vynese státní pokladně daleko větší
obnos nežli v Československu. Při tom v některých
státech je u malých zemědělců
zavedeno také daně prosté existenční
minimum. Tak v Anglii platí malorolník pozemkovou
daň teprve tenkráte, kdy jeho roční
příjem překročil 160 liber čili
našich 26.240 Kč a při tom tato daň
ještě vynese 110,700.000 Kč ročně.
Kromě toho v Anglii jenom daň z motorových
vozidel vynese 3.062,408.879 Kč, které se věnují
na úpravu silnic a komunikací. Daň z vyššího
služného t. zv. supertace vynese v Anglii 11.235,640.000
Kč ročně. Tuto daň platí pouze
poplatníci, kteří mají příjmy
nad 328.000 Kč ročně. V Československé
republice podobní poplatníci nezaplatí ani
čtvrtinu obnosu, který zaplatí dělníci
a státní zaměstnanci na jediné dani
z příjmu.
Zajímavý zjev je také v tom, že tabáková
daň v poměru k počtu obyvatel vynese v Anglii
sotva 1/6 obnosu, který
vydělává tabáková režie
v Československu. V Dánsku, jehož rozloha činí
44.416 km2, tedy je téměř
o 100.000 km2 menší nežli
Československo, vynáší pozemková
daň plných 65,014.778 Kč. V Uhrách,
které mají rozlohu 92.916 km2,
tedy o 60 tisíc km2 menší
než Československo, vynesla pozemková daň
90 mil. Kč ročně, což se přibližně
rovná cifře, kterou páni předpokládají,
že dostanou v pozemkové dani podle nové úpravy.
Ve Francii vynáší pozemková daň
plných 18% nájemného po odečtení
1/5 nájemného
na režii. V Rakousku jsou zákonem povinny země
vybírati pozemkovou daň nejméně 5krát
tak velikou jako v době před válkou. A ve
Svazu sovětských socialistických republik
platí se pozemková daň také až
tehdy, když čistý výnos přesahuje
510 Kč na jednu osobu v rodině. Z těchto
tabulek vidí naše měšťácká
koalice, že daně prosté existenční
minimum je u malozemědělců zavedeno jak v
průmyslově a kapitalisticky nejvypjatější
Anglii, tak také v sovětskými řády
spravovaném Svazu sovětských socialistických
republik a jenom služka kapitalistických vykořisťovatelů
v Československé republice, nynější
vládní měšťácká koalice,
se tomuto spravedlivému požadavku brání
a naše návrhy na zavedení tohoto existenčního
minima pro těžce pracující drobné
zemědělce soustavně zamítá.
Doufám, že pracující zemědělci
ve vhodné chvíli připomenou tuto křivdu
sloupům dnešní koalice, agrárníkům
a klerikálům.
Koaliční tisk nalhává všem drobným
zemědělcům, že berní reforma
v souvislosti s úpravou finančního hospodářství
svazků územní samosprávy přinese
těmto pracujícím venkovanům při
pozemkové dani daňové úlevy, což
ovšem není pravda. Nebude snad tato koalice tak drzou,
aby totéž tvrdila při nově upravené
dani domovní. Neboť základ domovní daně
třídní zvyšuje se při jedné
obytné místnosti proti době předválečné
o 67%, při 2 místnostech o 200% a při 3 místnostech
dokonce o 270%. Pak pozvolna procento zvýšení
klesá, poněvadž jde o zámožné,
bohaté. Tedy, zde opět se koalice vrhá na
ty největší chudáky, kteří
bydlí v nejnuznějších barácích.
Těm zvyšuje daň domovní největším
procentem.
Vládní většina ve své bezohlednosti
jde dokonce tak daleko, že ukládá daňovou
povinnost domovní i starým, prací sedřeným
výměnkářům na venkově.
Kolega referenta k dani domovní P. Roudnického,
páter Bombera pobíral za pár let své
námahy, při které jistě neměl
na rukou tvrdých mozolů, od československého
státu 40 tisíc Kč ročně pense.
Podle názoru P. Roudnického 80 let
starý výměnkář po 60leté
dřině, při které vychoval státu
několik vojáků, místo pense bude platiti
domovní daň, která v místech, kde
podle této předlohy bude se platiti místo
domovní daně třídní domovní
daň činžovní, bude pro staré
výměnkáře ohromným břemenem.
Téměř 4 hodiny vedli jsme v rozpočtovém
výboru boj o změnu tohoto paragrafu, abychom neštěstí
od výměnkářů odvrátili,
avšak marně. Byli jsme odbyti slibem, že náprava
bude zjednána ministerským nařízením.
Víme, že je to slib ceny velmi pochybné, neboť
ministři přicházejí a také
odcházejí. A každé ministerstvo se zařizuje
podle svého. Kdo však bude od jakékoliv daně
domovní osvobozen, to bude několik tisíc
farářů, rabínů, pastorů
a popů a několik biskupů, arcibiskupů
a vrchních rabínů. Důvodová
zpráva původního vládního návrhu
odůvodňovala toto osvobození příbytků
a paláců rozšiřovateli kulturní
a duševní reakce nejvyšším rozhodnutím
ze dne 30. srpna 1827, tedy plných 100 let starým.
Do nově upraveného tisku č. 1000 se už
přece pánové styděli tento důvod
vložiti. Pak ať se opováží někdo
tvrditi, že republika Československá není
státem pokrokovým a že nepokračuje s
moderním duchem doby? Každému přece
dává, co mu patří, páterům
kongruu a osvobození od daně, Bomberovi a Gajdovi
tučnou pensi a sedřeným výměnkářům
návštěvu přísného exekutora.
Rovněž ustanovení berní reformy, podle
kterého se velmi rozmnoží počet obcí
povinných daní činžovní, která
pro malozemědělce bude velkým zatížením,
přispěje jistě k vystřízlivění
pracujících venkovanů, kteří
poznají, že od této koalice kromě nových
a nových těžkých břemen finančních
nemohou nic dobrého očekávati.
Tento koaliční systém je schopen odpouštěti
daně řádu německých rytířů
a různým průmyslovým lichvářům,
je schopen slevovati milionové obnosy Baťům,
Petschkům a Fürstenberkům, je schopen osvoboditi
od povinnosti placení daní metrákové
pátery, biskupy a rabíny, ale pro pracující
rolníky a venkovany, jakož i pro prací sedřené
výměnkáře má jenom exekutory,
a pak trestní část berní reformy ustanovuje
při mnohdy nemožném placení daní
pokuty a šestinedělní kriminály.
Obyvatelé vesnic poznají, nemá-li je tato
mezinárodní měšťácká
koalice úplně ožebračit a zotročit,
že musí v době nejbližší ruku
v ruce s průmyslovým proletariátem tuto koalici
pomocí jednotné fronty poraziti a vybudovati vládu
dělníků a pracujících rolníků
po vzoru ruském. (Potlesk poslanců strany komunistické.)
Předseda (zvoní): Ke třetí
části podrobné rozpravy, zahrnující
výdělkovou daň všeobecnou a zvláštní
a daně pozemkovou a domovní, není již
nikdo ke slovu přihlášen, listina řečnická
jest vyčerpána a rozprava o této části
jest tedy skončena.
Přerušuji projednávání pořadu
a ukončím schůzi.
Dříve ještě učiním některá
presidiální sdělení.
Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem
p. posl. Moudrému pro neodkladné zaměstnání.
Lékařské vysvědčení
předložil p. posl. Buříval.
Došlo oznámení o změně ve výboru.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněmovního tajemníka dr Mikyška
(čte):
Do výboru kulturního vyslal klub poslanců
čsl. strany lidové posl. Vičánka
za posl. Staška.
Předseda: Výboru imunitnímu
přikázal jsem žádost obžalobného
senátu sedrie v Trenčíně ze dne 3.
dubna 1927, č. Tk VI 371/27/2, předloženou
hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě
ze dne 3. května 1927, č. 4666/27, za souhlas s
trest. stíháním posl. Jílka pro
zločiny podle §u 1, odst. 1 a §u 15, č.
3 zákona na ochranu republiky (č. J 373-II).
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby příští
schůze konala se zítra v sobotu dne 7. května
1927 v 9 hod. dopol. s pořadem:
Nevyřízené odstavce pořadu této
schůze.
Jsou snad proti tomuto návrhu nějaké námitky?
Posl. Mikulíček: Namítám a
navrhuji, aby příští schůze byla
za týden.
Předseda: Vzhledem k tomu, že není možno
rozhodnouti o námitce a návrhu posl. Mikulíčka
hlasováním, (Výkřiky poslanců
komunistických: Proč by nebylo možno?),
poněvadž sněmovna není schopna se usnášeti
(Výkřiky poslanců komunistických),
přerušuji podle §u 58, odst. 4 jedn. řádu
schůzi. Pokračování její bude
zítra o 9. hodině dopol.
Předseda: Zahajuji přerušenou schůzi.
Budeme pokračovati v přerušeném jednání,
to je ve sloučené rozpravě o všech třech
odstavcích dnešního pořadu.
Jsou to:
1. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu (tisk 706) zákona o
přímých daních (tisk 1000).
2. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu (tisk 705) zákona o
nové úpravě finančního hospodářství
svazků územní samosprávy (tisk 1007).
3. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu (tisk 559) zákona o
stabilisačních bilancích (tisk 1002).
Ježto třetí část rozpravy podrobné
byla včera skončena, přistoupíme dnes
k další, to jest čtvrté části
sloučené podrobné rozpravy, kteráž
část zahrnuje osnovy zákonů: o úpravě
finančního hospodářství svazků
územní samosprávy (tisk 1007) a o stabilisačních
bilancích (tisk 1002).
K této části rozpravy jsou přihlášeni
dosud řečníci: na straně "proti"
pp. posl. Bečko, dr Rosche, Prášek,
Vrtaník, Pik, dr Koberg, dr Stern,
Karpíšková, V. Beneš;
na straně "pro" pp. posl. Náprstek,
Kvasnička, Pekárek, dr Polyák.
Dávám slovo prvnímu řečníku
na straně "proti", p. posl. Bečkovi.
Posl. Bečko: Ctená snemovňa! Vedúca
myšlienka, ktorou je ovládaná predloha o priamych
daniach a predloha o novej úprave finančného
hospodárstva sväzkov územnej samosprávy,
dá sa v krátkosti vyjadriť takto: Materiálna
stránka oboch predlôh predchnutá je duchom
rýdzeho jednostranného meštiackeho sobectva,
ktorý ešte aj dnes považuje každý
druh práce len za povinnú službu pre triedu
ovládajúcu hospodárske a výrobné
statky, neberie žiadneho zreteľa na hodnotenie práce,
ktorá je základom existencie spoločnosti.
Pokiaľ ide o politickú stránku menovite predlohy
o novej úprave finančného hospodárstva
sväzkov územnej samosprávy, táto je
v úplnom rozpore s princípmi samosprávy,
lebo obecné, okresné, župné alebo zemské
zastupiteľstvá sú viac-menej len dekoráciou,
to preto, že sú povinné podraďovať
sa výhradne príkazom byrokracie, ktorá bude
rozhodovať nad rozpočtom samosprávy v mnohých
prípadoch podľa toho, aká je v tej ktorej obci
alebo okrese väčšina zastupiteľstva a aká
je mocensko-politická konštelácia v štáte.
Za ten čas, pokiaľ predloha o priamych daniach unifikuje
dosavádny dvojitý daňový systém
rakúsky a maďarský, predloha o novej úprave
finančného hospodárstva sväzkov územnej
samosprávy dáva tejto putá tak prísnej
byrokracie, že v rámci stanovenej pôsobnosti
v ohľade finančno-hospodárskom bude musieť
nastať porucha v chode samosprávy.
Vopred stanoviť sadzbu prirážky na 200% pre obce,
zvlášte na Slovensku, odkiaľ nieto príslušných
štatistických dát, a dozorčím
úradom dať do ruky moc, aby v tom prípade,
keď nestačí na úhradu ani výnos
najvyššie prípustnej prirážky, nariadil
vyberanie vhodných obecných prirážok,
dávok a poplatkov, znamená skok do tmy.
Taktiež ustanovenie, že dohliadací a prirážky
povoľujúci úrad má právo nielen
skúmať jednotlivé položky, ale tieto škrtať,
presunovať tak čo do potreby ako aj čo do úhrady,
je ustanovením, ktoré povedie nie k úspore,
ale ku zvýšeniu výdajov.
Jestliže sa stále dokazuje z radov dnešnej vládnej
väčšiny, že štátne výdaje
na verejnú správu sú vysoké preto,
že socialisti privalili na bedrá štátu
celý rad nových úkolov a že výdaje
tieto sú neúmerné našej národnej
finančnej potencii a ako také musia vraj byť
odbúrané, tak v tomto prípade si dnešný
meštiacky režim reže vetvu, na ktorej sa dosiaľ
držal, lebo úkoly, ktoré berie štát
na seba už nie ako dozorčí úrad, ale
ako najvyšší vladár, mocnár rozhodujúci
o všetkom, čo tá ktorá obec, okres,
zem alebo župa môže alebo nesmie robiť, sú
nad rozsah funkcie demokratického štátu v každom
ohľade.
Slovensko a Podkarpatská Rus ako zeme hospodársky,
sociálne a kultúrne najslabšie, túto
kuratelu pocítia veľmi vo svojej činnosti.
Že bude tvrdšie dopadať na hospodársky,
sociálny a kultúrny rozvoj obcí tento protiľudový
zákon, je zrejmé z toho, že je na Slovensku
slabšia organizačná pohotovosť a ešte
slabší smysel pre hľadanie príslušného
práva a keď si ešte domyslíme, že
náklady spojené s príslušným
domáhaním sa priznania príslušných
práv finančných zo Slovenska sú o
mnoho vyššie než v zemiach ostatných, tak
vidíme nevýhodu tohoto zákona v plnom rozsahu.
Jestliže sa všeobecne uznáva, že Slovensko
je zem panenská, platí to predovšetkým
o jeho obecnej samospráve, ktorá je úplne
v plienkach a sotva nabrala dychu k svojmu prvému obdobiu
ľudovej samosprávy, už ju stíha osud reakcie,
ktorá si vytýčila za cieľ zničiť
sľubné počiatky ľudovej samosprávy
a nastoliť znova samovládu bohatých statkárov,
nových zemanov, ktorí povstávajú pri
tvorení zbytkových statkov, fabrikantov a zpupných,
v mnohých prípadoch zatvrdlých obchodníkov
a živnostníkov.
K tejto kuratele sa rozhodla dnešná vládna
väčšina po získaní takmer všestrannej
štatistiky o obecnom hospodárení v zemiach
historických. Na Slovensko a Podkarpatskú Rus sa
táto kuratela zavádza bez takéhoto štatistického
zistenia. Obdobná smečka sa dáva tiež
na hrdlo obecným školským stoliciam. Týmto
ustanovením sa vyhovuje predovšetkým strane
ľudovej, ktorá pravdepodobne bude hlasovať pre
tento zákon len preto, že ustanovenie §u 4, poslednej
vety odst. 2., znemožňuje rozvoj tak stávajúcich
ako aj budovať sa majúcich ľudových obecných
škôl.
Podľa vládneho návrhu a tam nevykázanej
štatistiky čo do nákladu na vydržovanie
verejných a cirkevných škôl ľudových
nie je možné zistiť výšku nákladu,
ktorú uhradzuje školská stolica obecnou prirážkou
alebo ktorú platia poplatníci na Slovensku a v Podkarpatskej
Rusi na náklady cirkevných škôl. Predsa
školské stolice obecných škôl musia
svoje rozpočty už pre rok 1928 vyhotoviť podľa
zásad prejednávaného návrhu zákona.
Pre cirkevné školy dáva sa ministrovi financií
v §e 23 zmocnenie, aby po dobu troch rokov od účinnosti
tohoto zákona zistil, do akej miery a za akých podmienok
je možné prirážky k daniam výnosovým,
ktoré platia poplatníci na Slovensku a v Podkarpatskej
Rusi na náklady cirkevných škôl, započítať
do výmery prirážok pre prípustnosť
príspevkov z fondu podľa §u 10.
Toto ustanovenie odhaľuje veľmi náležite
úmysle dnešnej vlády a predovšetkým
strany ľudovej na Slovensku. Za ten čas, kým
obce a obecné školy bez každého štatistického
dokladu podriaďujú sa bez každého prechodného
ustanovenia čo do stanovenia výšky prirážok
pod kančuku dozorných úradov, ktoré
budú ľubovoľne nakladať s rozpočtovými
položkami našej samosprávy a nákladmi
na obecné školy, nebude sa tak diať so školami
cirkevnými. Pre tieto budú ešte len skúmať,
za akých podmienok by im bolo možné pripustiť
príspevok z fondu podľa §u 10. Do tých
čias, dokiaľ sa toto nezistí, cirkevné
školské stolice budú hospodáriť
ďalej podľa dosavadného spôsobu, lebo v
§e 4 nieto žiadneho ustanovenia čo do uloženia
povinnosti upraviť rozpočty cirkevných škôl
podľa ustanovenia zákona o novej úprave finančného
hospodárstva sväzkov územnej samosprávy.
Ide im o to, aby dostali ešte viac ako majú dnes.
Prečo utekáte zpod ustanovenia zákona vy,
ktorí ho robíte, ktorí tisíce a miliony
iných občanov k tomu donucujete? Prečo robíte
tento zákon, keď ste si vedomí, že je
schopný podviazať nielen hospodársky, ale aj
kultúrny rozvoj predovšetkým Slovenska a Podkarpatskej
Rusi? To je už viac ako cynizmus. Toto je husársky
kúsok, ktorý otvorí oči aj tomu, kto
ešte dosiaľ nevidel.
Čím toto počínanie poslanci strany
ľudovej pred svojimi voličmi odôvodnia? To všeobecné,
čo je tu uvádzané poslancami vládnej
väčšiny, že obecné prirážky
každého druhu sú tak vysoko vyhnaté,
že ich už nemôže nikto sniesť, predsa
nestačí a stačiť nemôže,
zvlášte na Slovensku nie. Hospodársky a priemyslový
život Slovenska z ohľadu súkromného podnikania
je podviazaný na celý rad rokov. Zákon, ktorý
prejednávame, je práve spôsobilý k
tomu, aby vyhasil i tie posledné nádeje nezamestnaného
robotníctva, ktoré si vedelo dosiaľ niečo
vyrobiť aspoň pri regulácii ulíc, kanalizácii
alebo stavbe ciest, čo dnes na Slovensku prevádzajú
obce ako núdzové práce. Táto okolnosť
na poli podnikania týmto zákonom bude obciam znemožnená.
Kojiť sa nádejou, že sa uľaví súkromným
podnikateľom a že títo budú v širšom
rozsahu podnikať, že oživne priemyslový
ruch a že tak vznikne zamestnanosť, je viac ako bláhovosť,
lebo je to len argument na odvedenie lačných máss
od pravej podstaty veci. Jestli máte vážny
úmysel riešiť hospodársky problém
Slovenska - je to adresované tým, ktorí nepokladajú
ani za tak dôstojné, aby aspoň svoju hliadku
nechali v poslaneckej lavici, aby im mohla podať zprávu
o prípadnom vývoji jednania pri tejto osnove, adresované
je to predovšetkým strane ľudovej, ktorá
má plné ústa sladkých, úprimných,
vznešených slov všade tam, kde prichádza
medzi ľud, ktorý volá neustále po práci,
a tu, kde je práve miesto, aby sa otázky tieto riešily,
má k tomu najmenej ochoty a pochopenia pre riešenie
týchto otázok, čo prejavuje už i tým,
že vôbec nikto nie je prítomný z poslancov
tejto vládnej strany - tak preveďte prepočítanie
dopravných tarifov, odstráňte lomený
manipulačný poplatok, stavajte nové železnice,
a tak rozriešite predpoklad úspešného
hospodárskeho a priemyslového rozvoja Slovenska.
Toto nie sú predsa žiadne socialistické požiadavky,
ich splnenie vyžaduje jedna z podmienok národo-hospodárskej
samozrejmosti.
Charakteristika dnešnej obchodnej a dopravnej politiky je
podaná ústredným sdružením slovenského
priemyslu v jeho výročnej zpráve týmito
veľmi zaujímavými slovy: Rok 1926 bol pre našu
republiku v ohľade obchodno-politickom i kauzálnom
súvise, i v ohľade výrobno-politickom jednou
z najneprajnejších tým, kým našu
priemyslovú výrobu bolo možno odhadovať
r. 1925 až na 86% mierovej výroby. Odhady tieto pre
r. 1926 činia len okolo 80%. Toto je celoštátny
priemer. Index na Slovensku je však podstatne nižší,
a to podľa odhadov aspoň o 15 až 20%.
Táto vec ohraničuje hospodársku pôsobnosť
a vplýva na hospodársky život Slovenska tých
verejných činiteľov, ktorí vládli
pred rokom 1926 a režim, ktorý nastúpil vo
forme víťazstva strany ľudovej na Slovensku po
r. 1926.
Pán posl. Macháček ako generálny
rečník strany ľudovej pri tejto debate veľmi
náležitým spôsobom sa snažil zakryť
tú stránku nevýhody, ktorú práve
predloha táto pre Slovensko bude znamenať, robil to
nasledujúcimi slovy: "Každá reforma má
osobné, vecné, lokálne, časové,
technické, psychologické a morálne predpoklady.
V zákone sa nachádzajú síce kruté
paragrafy, ale v tomto prípade, ako vo veľa iných,
krutosť je len záclonou slabosti." To sú
slová pravdy, povedané poslancom strany ľudovej,
ktorá práve od pravdy uteká, ona uteká
od svojich sľubov, nemá dostatok morálnej sily,
ktorú práve tu reklamuje pre tak ďalekosiahlu
reformu, ako je reforma priamych daní a ostatné
zákonné predlohy, ktoré prejednávame.
Strana ľudová, miesto aby svoju moc využila pre
všeobecné hospodárske a kultúrne povznesenie
Slovenska, snaží sa predovšetkým riešiť
otázky tieto s hľadiska svojho súkromno-strannícko-politického,
ako to ukazuje práve § 23 prejednávaného
návrhu zákona. Útek od pravdy usiluje sa
práve strana ľudová kryť krutými
paragrafy, v rámci ktorých dáva zároveň
železný náhubok širokým vrstvám
ľudovým na Slovensku, aby sa tieto nemohly dovolávať
splnenia tých sľubov, ktoré im strana ľudová
dala.
Ďalej p. posl. Macháček snaží
sa tie vady a poruchy, ktoré sa vyskytovaly v berných
a finančných úradoch na Slovensku, prevaliť
spôsobom, vlastným len strane ľudovej, výhradne
na úradníkov. Ale nie snáď tým,
že by úradníkom týmto vytýkal
nepohotovosť, že by im vytýkal to, že nedostáli
v každom ohľade svojím povinnostiam, že
sú pohodlní alebo krutí, že bezohľadne
postupujú i tam, kde nieto pre to podstatného dôvodu
a že predovšetkým tento bezohľadný
postup sa vystupňoval od tej doby, ako strana ľudová
dostala vládnu moc, ktorá je súčasne
zodpovedná za politiku verejného života na
Slovensku, on sa snaží týmito slovami toto
si uľahčiť: "Povyhadzovali nám, zvlášte
na Slovensku, z úradov dobre zapracovaných úradníkov,
dali nám ľudí prišlých z Bosny
a Hercegoviny, ktorí započali práve opačne
konať, ako múdry človek koná."
Jestli myšlienkove zájdeme nazpäť do minulosti,
do r. 1919 a 1920 a keď máme pred očima všetko,
čo sme prežívali v tejto dobe na Slovensku,
tak by sme museli povedať, že p. posl. Macháček
nie je dostatočne informovaný, že na Slovensku
nežil, lebo niečo podobného tvrdiť môže
len človek, ktorý to neprežil alebo ktorý
to úmyselne dokazuje. Strana ľudová stále
a stále všade, na každom mieste dokazuje, že
boly celé desiatky a stovky dobrých, kvalifikovaných,
verných slovenských ľudí svojich miest
pozbavení a že títo ľudia sa dovolávajú
len toho práva, ktoré im bolo vzaté a ktoré
im je povinný štát nahradiť. Pokiaľ
ide o túto časť argumentácie v tomto
smysle slova, bolo by na čase - a strana ľudová
je povinná v záujme svojej vlastnej prestiže
- aby sa tomu urobil koniec. Ak sú takéto prípady,
nech ich, keď nemôže zjednať tuná
nápravu, nedonáša do parlamentu vo forme balíkov,
ktoré sa tuná rozmetávajú, ale nech
to dokáže príslušnými doklady v
každom ohľade a takýmto spôsobombude považovaná
za stranu, ktorá chce za všetkých okolností
len v začarovanom kruhu politicky pre seba loviť.
Argumenty tohoto druhu nie sú spôsobilé k
tomu, aby vo finančnej správe berných úradov
na Slovensku nastal poriadok, aby táto argumentácia
mohla poukázať dostatočne na slabiny počínania
finančných a berných úradov na Slovensku,
ale naopak. Táto argumentácia p. posl. Macháčka
je spôsobilá k tomu, aby znechutila i tú
časť úradníctva, ktorá dnes na
Slovensku vo finančných a berných úradoch
pracuje, lebo ich vháňa týmto spôsobom
do neistoty. A kto pracuje v neistote, toho výkonnosť
a chod práce je narušený.
Znova tu máme náležitý doklad toho,
že strane ľudovej nejde o to, aby sa na Slovensku pomery
konsolidovaly, ale že jej úmyslom je, aby sa v takej
neistote naďalej udržaly tie pomery, aké sú
dnes, lebo tie sú práve výhodné pre
ich politické manévry. (Výkřiky
posl. inž. Nečase.)
Je potrebné ešte sa zmieniť niekoľko málo
slovami o tom, ako táto predloha, menovite predloha o priamych
daniach, na Slovensku bude pôsobiť. Slovenské
družstevníctvo a tiež družstevníctvo
na Podkarpatskej Rusi, na územiach, kde platia zákonné
ustanovenia bývalého štátu maďarského,
už bolo za starých dôb oslobodené úplne
od zvláštnej dane výdelkovej. A zaujímavé
je, že toto zákonné ustanovenie bolo práve
vynesené parlamentom, ktorý bol akosi reprezentantom
štátu feudálneho a džentríckeho,
teda starého Maďarska; a štát demokratický,
Československá republika, ktorá má
práve nové smery vo výrobe a technike v každom
ohľade podporovať a ktorej vláda musí
byť vedená snahou vzbudzovať kolektívnu
myšlienku preto, aby tu bol vytvorený pevný
predpoklad o náležitej spolučinnosti všetkých
faktorov, lebo len vytvorenie tohoto predpokladu môže
umožniť riešenie dnešných ťažkých
hospodárskych a sociálnych problémov, ukazuje
počínaním a ustanovením, ktoré
sa nachádza v III. hlave zákona o priamych daniach,
ktorá pojednáva o zvláštnej dane výdelkovej,
opak tohoto snaženia.
I v tomto ohľade sa ukazuje zasa výhradne tá
veľká jednostrannosť, ktorou je predovšetkým
predchnutá a akosi do seba založená dnešná
vládna väčšina, že to, čo
polofeudálny, polodžentrícky maďarský
režim uznal za potrebné dať družstevným
spolkom a družstevným spoločnostiam, to im
berie práve táto daňová predloha,
od ktorej sa očakávajú tak ďalekosiahle
výsledky práve na poli hospodárskom. Nie
je možné docieliť týmto spôsobom
riešenia celkového problému a nebude dostatočne
touto predlohou riešená ani tá otázka,
ktorú práve dnešná vládna väčšina
rieši. Do tých čias, dokiaľ také
zákony, ako sú práve zákony daňové,
a celý súhrn daňových sústav,
bude riešený s hľadiska toho, ako sa pokračuje
u nás v obchodnej politike, tak nieto nádeje, aby
nielen v Československu, ale v celej Europe mohlo nastať
zvláštne oživenie hospodársko-obchodného
života. Otázky tieto dosial, sú riešené
s hľadiska liberalistickej školy národohospodárskej,
ktorá sa snaží predovšetkým chrániť
sama seba, chrániť triedu majetných. Dnes spôsob
tento nestačí, sme o veľa ďalej v každom
ohľade, a preto je nutné, aby otázky tohoto
rázu boly riešené s hľadiska toho, ako
to vyžaduje spravedlnosť, demokracia, aby okolnosti,
ktoré zapríčiňujú tieto zjavy
a poruchy v našom národo-hospodárskom a sociálnom
živote, boly tlmené; ale takýmto zákonným
opatrením, aké sa robí tu, nielen že
sa nekladie základ sociálnemu mieru, ale zjavujú
sa nové obrysy, ktoré pripravujú, aby podmienky
pre sociálny mier boly zhoršené a aby takým
spôsobom stále viac a viac narušovala sa naša
základňa hospodárskeho a sociálneho
súžitia.
Charakter prejednávaných zákonov je práve
daný tým, že rieši všetky tieto otázky,
daň každého druhu s hľadiska výrobných
tried, s hľadiska držiteľov moci v tomto štáte
a preto nemôže svojmu úkolu plne zodpovedať.
Pokiaľ ide o samotnú stranu ľudovú, je
potrebné zvlášte sa k tejto vrátiť.
Sociálne demokratická strana na Slovensku utrpela
r. 1925 porážku toho druhu, ktorá sa zriedka
kedy stáva. Porážka táto bola privodená
neporozumením ľudových vrstiev tej politiky,
ktorú strana ako správnu politiku jedine sledovala
a sledovať mohla. Pokiaľ ide o pôsobnosť
a činnosť strany ľudovej, ktorá sa vyvýšila
na faktického vykupiteľa slovenského ľudu,
tej nebude privodená porážka ľudovými
vrstvami preto, že by nechápaly jej politiku, ale
bude preto, že hľadisko strany ľudovej opiera sa
výhradne na zaisťovanie zvláštnych osobných
záujmov, na krytie v širšom smysle slova straníckom,
na zabezpečenie vlastnej politickej podstaty na Slovensku,
a práve v tomto smysle bude ľudová strana politiku
svoju provodzovať, a táto politika privodí
jej porážku nie od širokých ľudových
vrstiev.
Naše stanovisko k celému súhrnu týchto
zákonov, ktoré sú predmetom jednania, vzhľadom
na ich triedny charakter a vzhľadom na to, že neberú
žiadneho zreteľa na všeobecnosť a že
rieši otázku túto, tak veľmi dôležitú
s hľadiska národohospodárskeho a sociálneho,
výhradne s hľadiska potrieb držiteľov moci
tohoto štátu, je dané tým, že budeme
proti tejto predlohe hlasovať. (Potlesk poslanců
čsl. soc. dem. strany dělnické.)