Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Bobek. Uděluji mu slovo.

Posl. Bobek (německy): Slavná sněmovno!

Již v generální debatě rozpočtového výboru jsem poukázal na to, že projednávané předlohy jsou první větší a důležitější zákonodárnou prací, za kterou i německé vládní strany převzaly plné zodpovídání, a prohlásil jsem tenkráte, že nám bude velice těžké, ba snad nemožné, vzíti na sebe tuto odpovědnost, nebudou-li největší krutosti vládní předlohy odstraněny. Nemyslím, že musím dříve ujišťovati, že bych po tomto výroku před vás předstoupil, abych se zákona ujímal, kdybych nebyl přesvědčen, že právě německým vládním stranám se podařilo v několikaměsíční spolupráci s ostatními vládními stranami ve všech částech této předlohy prosaditi řadu významných změn, které, třebaže nemohou uspokojiti všechna přání, a to se asi nikdy nestane, nutno přece pokládati za značné zlepšení zákona. Musím ovšem konstatovati, že na tom má nemalý podíl ochota finanční správy a uznalost ostatních koaličních stran. Jest nutno uznati, že se při této předloze, jak prohlásil zpravodaj dr Hnídek, jednalo o jednu z nejnaléhavějších a nejneodkladnějších potřeb státu, jež vyžadovala co nejrychlejší a brzké rozhodnutí. A přes to nebude nikdo vážně tvrditi, že se vyhnulo věcným a důkladným poradám. V trvalých, klidných a svědomitých poradách se dílo projednalo, ovšem nejdříve v rámci vládní většiny, při čemž podkladem porad byla podání a přání všech hospodářských korporací a organisací bez rozdílu stran a národností. Prozkoumala se důkladně sta návrhů a podnětů, a z části se na ně vzal ohled, téměř ke všem zaujal pan ministr financí nebo některý z pánů finančních referentů určité stanovisko. Ale také rozpočtovému výboru byla dána příležitost pracovati bez přílišného ukvapení, a nutno konstatovati, že toho oposice v hojné míře a věcně využila.

Nyní stojíme před dokončením tohoto díla a jest vskutku na čase, aby bylo provedeno. Právní stav na poli berním, zvláště u daní přímých, se stal nesnesitelným, neboť daňové úřady a poplatníci se museli říditi podle více než 70 zákonů a nařízení. Žádný div, že se v tom nevyznali ani úředníci ani poplatníci, že nakonec ani úřady ani poplatníci nevěděli, co se má platiti. Proto se muselo přikročiti k reformě tohoto bernictví, k níž také konečně došlo na svorné přání všeho obyvatelstva bez rozdílu politického přesvědčení a bez rozdílu jednotlivých stavů a tříd. Kritika, která se tu provádí, proto týká se méně reformy, jež se všeobecně pokládala za nutnou, než způsobu jejího provedení. Břemena, která všem produkčním vrstvám byla naložena přímo neslýchaným tlakem daní, nebyla již snesitelná. Proti sedmeronásobným příjmům předválečným stály alespoň desateronásobné přímé daně, skutečnost to, jež konečně musela vésti k neschopnosti konkurence u naší výroby, k nízké úrovni životní a ke zvýšení nezaměstnanosti. Tím nechci nijak tvrditi, že pokles našeho národního hospodářství a trvalá hospodářská krise se má odůvodniti jedině tlakem daní. Dávám za pravdu oněm, kteří tvrdí, že zvláštní hospodářská krise tohoto státu, kterou nutno dobře lišiti od světové krise hospodářské, byla zaviněna z velké části samotnou státní správou, ježto při většině opatření, jež měla sloužiti k povznesení hospodářství, nerozhodovaly vždy důvody hospodářské, nýbrž často hrály hlavní úlohu důvody rázu ryze národnostního, při čemž právě tyto hospodářství mladého státu nejvíce škodily. Neboť se zcela přehlédlo, že Československo převzalo více než 70% průmyslu starého Rakouska, aniž se postaralo o odbytiště tohoto velikého státu, ba dokonce, místo aby se tato odbytiště zajistila, znepřátelila se jich většina. Zdálo se, že příčinou této zcela zvrácené hospodářské a obchodní politiky byla trochu také ta okolnost, že většina takto převzatého průmyslu byla v rukou německých, a o jeho trvání, nemluvě ani o zdárném vývoji, se nejevil ani nejmenší zájem. Podtrhuji slova kolegy dr Rosche, že československé hospodářské území by při rozumném vedení, jež by se bylo pokusilo bez ohledu na národní nevraživost rozřešiti hospodářské problémy, mohlo býti nejkonsolidovanějším útvarem střední Evropy. Naším prvním úkolem tedy musí býti provozování hospodářské politiky, která by mohla zajistiti materielní existenci všech odvětví obyvatelstva a jež pak přispěje také k hospodářskému rozkvětu státu, na němž konečně všechen hospodářský život závisí. Doufám proto, že se konečně přišlo k rozumu a že konečně celá naše hospodářská politika bude vybudována na jiných základech. Proto byl nejvyšší čas, aby byla odstraněna největší překážka, která stála naší výrobě v cestě, a aby břemena, která nás tížila, byla zmenšena. Jsou to vedle zákona o přímých daních zákon o úpravě finančního hospodářství autonomních svazů a zákon o stabilisačních bilancích.

Stabilisační bilance jsou doplňkem daňové reformy. Mají především umožniti poskytnouti opravdový obraz stavu majetku, takže potom bilance podniku získají opět své hospodářské ceny. Dnes se řídí stálá cena podle koruny a proto má tento zákon umožniti správné ocenění oněch hodnot, jež podléhají jako investiční kapitál dani z výdělku, jež však také umožňují správný výpočet jejich výnosu a přiměřené odpisy. Tento zákon není obligatorní, nýbrž fakultativní. Každý podnik, který chce míti účast na daňových úlevách, může od r. 1927 za 5 let sestaviti východiskovou bilanci, která slouží za základ bilanci stabilisační. V rozpočtovém výboru byla účinnost tohoto zákona stanovena i pro zemědělské podniky, jakmile tyto povedou řádné knihy a vykáží přiměřené uzávěrky provozu. Ježto se tomuto zákonu se žádné strany nedály vážné obtíže, nemám ani já příčiny se jím blíže obírati a nechť stačí, když jej pozdravím jako pokrok na poli našeho hospodářského zákonodárství.

Za to se prudce bojuje o zákon o úpravě finačního hospodářství autonomních správních těles. Uznávám, že o tomto zákonu lze míti rozličné, ba zcela opačné názory; myslím však, že jest nutno posuzovati tento zákon se dvou stran. Jest veliký rozdíl, zda tento zákon posuzuji se stanoviska obce, jež v něm vidí znásilnění vší autonomie a všech jejích obecních práv, či se stanoviska sténajícího poplatníka, jenž v úplné volnosti přirážek vidí úplné vyčerpání svých beztoho prázdných kapes. Neboť je jisté, že přirážky dosahují mnohonásobné výše státních daní, a má-li daňová reforma dojíti svého hlavního cíle, snížení veřejných břemen, tu nezbývá právě nic jiného, než upraviti také výši přirážek samosprávných těles. Podle mého mínění to neznamená tak omezení autonomie, jako pouze omezení moci těch, kdo bez ohledu na poplatníky se domnívali, že mohou s obecními financemi zacházeti, jak chtějí. Jest třeba správné, že mnohé obce nejsou samy vinny výší svých přirážek, a že k tomu přispěly jiné okolnosti, válečné půjčky, špatné, nedostatečné příděly přirážek finančními úřady, ale jest také pravda, že mnozí obecní zástupci po válce jednoduše hospodařili bez ohledu na poplatníky, a to zpravidla proto, že většina jejich voličů nebyla poplatníky. Proto nemám příčiny, proč bych se s tímto zákonem vyhýbal veřejnosti, a to tím méně, že jsem přesvědčen, že právě toto omezení výše přirážek bude působiti v lepším smyslu ve prospěch našeho národního hospodářství, aniž by při tom jen jediná obec finančně upadla.

Pokud jde o zákon o přímých daních, tvrdil jsem na počátku svých vývodů, že se nám podařilo provésti v původní předloze podstatná zlepšení. Všeobecně se potvrzuje, že vskutku došlo v předloze k velikým změnám, a říká se, že žádná předloha se do sněmovny nevrátila tak změněna, jako předloha tato. Tvrdí se ovšem, že se předloha změnami toliko zhoršila a že většina změn, tak tvrdí alespoň socialisté, nastala pouze v zájmu kapitalistických vrstev. Proti tomu konstatuji, že na druhé straně opět zástupci kapitalistických vrstev tvrdí, že se pro ně ani v předloze ani v jejích změnách neučinilo téměř nic. Porovnám-li nyní mínění těchto dvou skupin a vzpomenu-li si při tom na debatu, jež byla o změnách vedena, dojdu k závěru, že mají obě poněkud nepravdu a že pravdu nutno hledati asi uprostřed. Učinili jsme, co jsme mohli, abychom s ohledem na současné hospodářské, finanční a politické poměry vzali na obě skupiny takový ohled, aby jedna druhé neškodila; a nedosáhlo-li se tu plného uspokojení, jest to proto, že právě tento zákon má ráz kompromisu, který musel překlenouti rozdíly jednotlivých vrstev stavovských a výrobních.

Jednou z nejdůležitějších změn jest ta, že se berní rok bude krýti s rokem hospodářským. Tím získá také finanční správa čas ke zpracování starých daňových nedoplatků, jež činí asi 4 miliardy. To, aby se to stalo takovým způsobem, aby tím nebyli jednotliví poplatníci zničeni, nutno zatím ponechati finanční správě, jež konečně musí míti zájem na tom, aby poplatníci byli převzati novou daňovou reformou ve stavu pokud možná solventním. Berní rok 1927 jest prost přiznání, ježto pro r. 1926 se nebudou daně vyměřovati. Daně tu tedy musí býti placeny podle výsledků r. 1925, zatím co konečná úprava výše daní se provede podle přiznání v r. 1928 pro rok 1927.

Další, velice důležitá novota nadejde tím, že poplatník dostane pro každou daň zvláštní daňový účet, který umožní poplatníkovi přesný přehled předpisu jednotlivých daní a učiněných platů.

Pokud jde o jednotlivé druhy daní, myslím, že mohu jednati stručně, ježto sám zákon o nich dává vysvětlení přehledné, proti němuž není námitek, a protože tisk včas zpravil obecenstvo o nejdůležitějších změnách. Pokud jde o daň z příjmu, nutno zdůrazniti zvláště, že zde bylo provedeno snížení o 40%, bez námitek stanovené, což jest značnou úlevou pro všechny poplatníky. Stejně bylo provedeno snížení existenčního minima z 6000 na 7000 Kč, jež může býti u rodin bohatých na děti zvýšeno na 11.000 Kč. Zvláště jest zdůrazniti jako další výhodu - prohlašuji tak v odporu proti celé řadě oposičních řečníků - zavedení strhování z platů u dělníků a zřízenců, jež jim umožňuje platiti daň v týdenních a měsíčních splátkách. Za výhodu to prohlašuji proto, že § 30, jenž obsahuje sazby pro srážky z platů, jest další značnou úlevou nejen proti dosavadní sazbě daně z příjmu, nýbrž i proti ostatním poplatníkům, kteří musejí platiti daň podle §u 18. Dovolím si to stanoviti pomocí několika srovnání. Omezím se na několik zkoušek se srážkami z platů při mzdách týdenních. Srážka počíná při týdenní mzdě 193 Kč, to znamená roční hrubý příjem 10.036 Kč, což podle starého zákona dává po odečtení 30% všech přípustných srážek čistý příjem 7030 Kč. Za těchto 7030 Kč by musel beze srážky ze mzdy zaplatiti toto: podle dosavadního zákona 116 Kč i s válečnou dávkou, jinak 90 Kč, podle §.18 nového zákona 80 Kč a podle § 30 nového zákona 25 haléřů týdně, t. j. ročně 13 Kč, tedy o 103, případně 80 Kč méně. Při týdenní mzdě 230 Kč, t. j. ročně 11.960 Kč, případně 8372 Kč, podle starého zákona 144, podle §u 18 111 a podle §u 30 týdně jednu korunu, t. j. 52 Kč; při 280, t. j. 14.560 eventuelně 10.192 Kč, podle starého zákona 252 Kč, podle §u 18 165 Kč, podle §u 30 týdně 2·50 Kč, t. j. ročně 104 Kč. Daň ze mzdy platí až do 453 Kč týdenní mzdy, případně 1963 Kč měsíčně.

Již několik těchto příkladů musí dostačiti, aby zjistily přednosti srážení z platů před přiznáním a placením podle §u 18. Bylo by však nespravedlivé, kdyby se při strhování ze mzdy a platu nebral ohled na více zatížené domácnosti. Tuto otázku upravuje § 31, podle něhož se hranice týdenní mzdy zvyšuje při rodině o 3 osobách na 222 Kč, při 4 osobách na 246 Kč, při 5 osobách na 289 Kč a mizí zcela při 6 osobách v rodině. Totéž platí s příslušným zvýšením těchto částek pro výplatu 10, 14, 28-denní nebo měsíční. Všichni ostatní poplatníci musí platiti daň podle §u 18. Tato daň se podle §u 20 snižuje až do celkového příjmu 26.000 Kč o desetinu na druhého člena rodiny a vždy o 2 desetiny na každého dalšího člena, při příjmu od 26.000 Kč do 52.000 Kč vždy o  1/10 na druhého a každého dalšího člena rodiny.

Porovnáme-li tedy zcela objektivně postavení dělnictva a drobného zaměstnanectva se stavem nynějším, tu nutno uznati, že se proti nynějšímu zákonu o dani z příjmu značně zlepšilo a že jest při nejmenším silně přehnáno, mluví-li se o zhoršení. Uznávám, že by si bylo přáti dalšího zvýšení existenčního minima, ale nutno zde konstatovati, že také finanční správa musí počítati s určitou výší příjmů a že úbytek na jedné straně má za následek přesunutí na stranu druhou a dále, že se tato druhá strana právě tak brání jako prvá. Při nejmenším jest silně přehnáno také, tvrdí-li se, že se strhováním daně z platů počet platících dělníků značně zvýší. To jest nemožné, neboť znám spoustu nových mzdových smluv, z nichž jest viděti, že většina dělníků, alespoň v severních a východních Čechách nedosahuje mzdy 193 Kč a proto dani uniká.

Jest zajisté smutné, že se také zdaňuje společně příjem členů rodiny, jak tomu bylo dříve, ale i zde jsem si jist, že se to příliš často nestane, ježto se do společného příjmu nepočítá příjem z platu a ve většině případů jsou příjmy členů rodiny právě platy. Také při přesunování daní jsem měl s počátku dojem, že se zde stane kruté bezpráví. Nedovedl jsem se však uzavříti oněm důkazům, jež tvrdily, že poplatník má věděti, co má na daních platiti, aby se u všech státních občanů, a zvláště u těch, kteří se dosud o obecní a státní hospodářství nestarali, vzbudil zájem o spořádané obecní a státní hospodářství. Ale i zde je provedena změna tím, že se umožňuje, aby se daň podnikatelem převzatá strhávala až do r. 1932. Doufáme, že jsme tím utvořili přechodní období, jež také tuto příkrost alespoň přechodně odstraní.

Pokud jde o daň z výdělku, tu myslím, že se mohu nejlépe odvolati na kolegu dr Rosche, jenž prohlásil, že tu změny nutno vítati v zájmu drobných a středních podnikatelů. Mohu konstatovati, že také na těchto změnách mají německé vládní strany svůj plný podíl. Ovšem i zde musela býti mezi koaličními stranami nalezena jistá střední linie, a bohudíky se to podařilo. Sazba všeobecné daně z výdělku byla proti vládní předloze snížena ze 3% na 2 1/2%, a to s tou odchylkou, že z prvých 30.000 Kč daňového základu se daňová sazba snižuje na  1/2%, a z daňového základu převyšujícího částku 140.000 Kč se zvyšuje na 4%, proti 4 1/2% předlohy. Jde-li o podnik společenský, zvyšuje se snížená sazba 30.000 Kč pro každého plně zúčastněného společníka o dalších 30.000 Kč, takže společenský podnik se dvěma v podniku plně zaměstnanými společníky při daňovém základu 100.000 Kč bude platiti z prvých 60.000 Kč  1/2%, ze zbývajících 40.000 Kč 2 1/2%.

Zde jest však uvésti ještě další úlevy. Nepřekročí-li daňový základ podniku 15.000 Kč, jest daňová sazba pouze  1/4%, do 7000 Kč  1/8% a při 4000 Kč také  1/8%, kterou však stát nevybírá, nýbrž předpisuje se toliko co základ přirážek obecních. Jde-li o podnik, jehož výnos jest bez účasti kapitálu podmíněn osobní činností poplatníkovou, jako u notářů, lékařů, spisovatelů, umělců, obchodních jednatelů a t. d., snižuje se všeobecná daň z výdělku podle §u 57 předlohy o 20%. Zvláště potřebným poplatníkům, kteří vedou výdělečný podnik bez pomocníků nebo pro svoji menší způsobilost s jedním pomocníkem, možno až do daňového základu 7000 Kč daně zcela nebo zčásti prominouti. Totéž platí o poplatnících, kteří jsou starší 65 let, kteří po 20 let byli podrobeni dani a jichž daňový základ přesahuje 10.000 Kč. Myslím, že tu můžeme býti finanční správě vděčni za to, že jak při dani z příjmu, tak při dani z výdělku dodržela, případně přijala určitý sociální ráz. Totéž platí i o dani pozemkové, o níž kol. Böllmann důkladně referoval. Příčinou toho, že se nám nepodařilo u zvláštní daně výdělkové a u domovní daně činžovní dosíci snížení daňových sazeb, jest to, že tu zákon příliš zasahoval do financí těles samosprávných, jež by podle zjištění pana ministra financí snížení každé daně výdělkové mělo pro samosprávná tělesa za následek úbytek 100 milionů a každé procento domovní daně činžovní by také znamenalo mnoho milionů.

Daň rentová byla sice v několika paragrafech o osvobození darů atd. změněna, jinak však zůstala alespoň v hlavních rysech, stejně jako daň z tantiem a daň z vyšších služebních požitků, nezměněna.

Podstatné změny však byly také provedeny v trestním řízení a ve všeobecných ustanoveních. Tak byly trestné delikty rozděleny přehledně na tři skupiny, a to na daňové podvody vědomé, úmyslné a z hrubé nedbalosti. Mám dojem, že poctivý poplatník se nemá čeho báti a že nemusíme chrániti toho, kdo z nějakého důvodu a zvláště toho, kdo rafinovaně podvádí stát, tak že jiní tím trpí. Aby se pomohlo poplatníkovi lépe k právu, bylo podstatně změněno několik ustanovení, tak byl také postaven v čelo trestního senátu soudce místo finančního úředníka. Zajistili jsme poplatníkům většinu v komisích, přivedli na snesitelnou míru ručení manžela a omezili ručení pronajimatele, zkrátka, byla provedena řada zlepšení a snad se ještě podaří některé provésti, takže můžeme býti s prací naší a našich spolupracovníků v celku spokojeni.

Nesdílím, jak jsem již řekl, obavy některých svých kolegů s druhé strany, že vše bůhvíjak špatně dopadne a že zvláště všeobecné ustanovení a trestní řízení musí býti pro poplatníky největším neštěstím. Vždyť nemusí vše dopadnouti tak, jak ti páni věří a jak si to snad dokonce přejí, aby měli pravdu. Přiznejte také nám dobrou vůli a dobrý úmysl a věřte nám, že jsme učinili vše, abychom také pro naše hospodářství co nejvíce získali. Změna systému, která by nastala, by zmařila všechnu naši dobrou vůli, všechen dobrý nový duch, kterým chtěl pan ministr financí proniknouti úřednictvo a celou finanční správu. Zabrániti této změně systemu nebo ji co nejdále odsunouti, jest prvým úkolem německých vládních stran. Jest to těžký úkol a ještě těžší odpovědnost vůči našemu lidu, kterou jsme tu vzali na sebe. Dali jsme se jednou touto cestou a půjdeme po ní dále přes všechny překážky, jež se nám tu staví.

To, že jsme na pravé cestě, nám nejlépe ukazuje poslední řeč kolegy dr Rosche, jejíž konstruktivní obsah jest krásným kusem aktivistické práce a, jak "Prager Presse" konstatovala, jest největším vysvědčením získávající síly německého aktivismu. Proto budeme hlasovati pro projednávané předlohy. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Mikulíček. Dávám mu slovo.

Posl. Mikulíček: Způsob, jakým měšťácká vládní většina postupovala při projednávání těchto návrhů a hlavně návrhu o úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy, který, když bude měšťáckou majoritou přijat, znamená pochování samosprávy, svědčí o tom, že tato koalice nejen cynicky ruší občanům ústavními zákony zaručená práva, nýbrž že už kašle i na parlamentární zvyky a že i tu demokracii, která má krýti diktaturu buržoasie, nynější koaliční panstvo zahazuje pod stůl. Neboť jak se postupovalo se strany vládní koalice v rozpočtovém výboru, to nemá jistě s demokracií ničeho společného. Sotva se odhlasovala berní reforma, když rozpočtový výbor s krátkými přestávkami jednal plných 19 hodin, ihned po pětihodinové přestávce zahájil rozpočtový výbor jednání o návrhu finančního hospodaření samosprávy. Každý rozumný občan položil si otázku: je za takových okolností možno, aby unavení a ospalí poslanci byli schopni tvořiti rozumné a užitečné zákony, kterými se musí říditi 14 milionů obyvatel? Jak v pátek 29. dubna projednávání předlohy o nové úpravě finančního hospodaření svazků samosprávných začalo, tak také v úterý 3. května o 9. hodině ráno skončilo. Členové rozpočtového výboru byli plných 18 hodin v permanenci a proto nepomohlo ani rozdávání šňupavého tabáku, spal zpravodaj klerikální poslanec Adámek, spal posl. Viškovský, který zde prohlásil, že pravý muž patří na pravé místo - jeho místo bylo tedy při projednávání šibeničního zákona na vycpané lavici - spali zástupcové strany agrární, klerikální, živnostenské i nár.-demokratické. V předsíni rozpočtového výboru to vypadalo jako při řádění epidemie a za takových okolností projednával výbor tak daleko do samosprávy zasahující vládní návrh zákona. A když se koaliční panstvo vyspalo, tu prostě celý zákon o 30 paragrafech rozdělilo pro specielní debatu na 3 skupiny a se stereotypním "to je většina" zákon odhlasovalo. Tak vypadá v nedbalkách československý parlamentarismus a československá demokracie. Není to demokracie, je to učiněná komedie, která slouží za záclonu diktatuře několika jedinců, exponentů to svazu kapitalistických skupin, velkostatkářů, průmyslníků a bankéřů, kteří jsou osobně příliš zbabělí, aby za tyto zločiny na pracující třídě spáchané převzali sami odpovědnost a eventuelně risiko. Tito exponenti skrývají se se svými zločiny za kulisy parlamentarismu a demokracie. Naším úkolem, historií přímo komunistům určeným jest, abychom tento švindl s demokracií odhalovali všem pracujícím, hlavně domkářům a malorolníkům, kteří vězí v ideovém zajetí agrární a klerikální strany a kteří ještě dnes doufají, že mohou jakéhokoliv zlepšení svých bídných a v mnohém případě přímo zoufalých poměrů od tohoto parlamentarismu a této demokracie očekávati. Projednávaný vládní návrh nese sice populární titul "daňová reforma", ale ve skutečnosti znamená stabilisování bídy širokých vrstev pracujícího lidu venkova i měst. Domkáři a malorolníci, pokud věří podvodně a jezovitsky psanému buržoasnímu tisku, očekávají od této daňové reformy odstranění těžké křivdy, která se jeví v krajně nespravedlivém zatížení domkářů a malorolníků pozemkovou a domovní daní oproti majitelům nádherných zámků a nepřehledných komplexů orné a lesní půdy. Avšak všichni tito agrárníkům a klerikálům dosud věřící venkované budou při praktickém provádění této berní reformy hanebně zklamáni. Stará křivda spáchaná na drobných zemědělcích starým rakouským zákonem, při kterém rozhodující slovo měli feudální velkostatkáři, nejen že touto berní reformou nebude odstraněna, nýbrž ku prospěchu bohaté zemědělské buržoasie má býti tato křivda na další desetiletí zachována a upevněna.

Referent o pozemkové dani agrární poslanec dr Černý, zeť min. předsedy dr Švehly, jakož i mluvčí české strany lidové, tedy poslanci dvou skupin, kteří v této měšťácké koalici mají rozhodující vliv a hlavní kádr svých voličů rekrutují z vesnic, museli sami doznati, že základ pro pozemkovou daň, t. zv. čistý katastrální výnos, je předepsán velmi nespravedlivě a že domkáři a malorolníci, kteří vlastní většinou méně cennou a od vesnice vzdálenou půdu, jsou zatíženi dvojnásobnou pozemkovou daní proti velkostatkářům, kteří většinou vlastní půdu nejvýnosnější a hospodářským budovám nejbližší. Ale přes tento fakt ponechala starý základ pro pozemkovou daň tato klerikální a agrární koalice i pro budoucnost. Výmluvy poslanců agrární a klerikální strany, že k přebonitování půdy by bylo potřebí velikého nákladu, jsou pouhou jezovitskou výmluvou, poněvadž náklad na přebonitování půdy jednou státem vydaný vrátil by se státní pokladně zpět v několika málo letech ve formě vyšší pozemkové daně právě od velkostatkářů a majitelů zbytkových statků. Ostatně taková oprava základu pro pozemkovou daň vyžadovala by sotva  1/5 obnosu, kterého titíž pánové poskytli ze státní pokladny na sanaci synky československé buržoasie vykradených bank a jiných peněžních ústavů. My však jsme přesvědčeni o tom, že právě proto, že by přebonitování půdy mělo prospěti malým zemědělcům, kteří dnes musejí z půdy, vlastníma rukama za těžkých podmínek obdělávané, platiti téměř dvojnásobnou daň pozemkovou jako velkostatkáři a majitelé zbytkových statků, kteří bez vlastní práce mají na svých statcích zajištěný blahobyt tím, že vykořisťují práci zaměstnaných zemědělských dělníků a domkářů, že právě tato okolnost je příčinou, proč agrárníci společně s klerikály utekli od opravy a spravedlivé změny bonitních tříd u zemědělské půdy.

Tyto dvě v koalici nejsilnější strany každým svým činem dokazují, že hájí pouze zájem statkářů, bohatých zemanů a církevních biskupských a kapitulních latifundistů. Zájmy chudých dělníků, domkářů a malorolníků jsou jim vedlejší. O lásce k drobným venkovanům mluví pouze na schůzích a ve svém prolhaném tisku. Zde v této budově při tvoření zákonů, tedy z měšťáckého hlediska na místě nejdůležitějším, zájmy pracujících vesničanů soustavně zrazují. Nejsou to proto upřímné touhy k nápravě, když v rozpočtovém výboru posl. dr Černý a klerikál Adámek si stěžují na nespravedlivou daň pozemkovou, tak zrovna jako zde, kde agrární posl. Marcha a živnostník Horák prolévají slzy nad tím, že cizí řád německých rytířů dluží této republice již léta 37 mil. Kč daní nebo že takový šlechtický parasita na Moravě milionové daně státu neplatí, nebo, jak živnostenský posl. Horák stěžoval si včera, že maloživnostník, povoláním hrnčíř, byl přímo zničen poměrně ohromným na 12.000 Kč jdoucím daňovým předpisem. Tito pánové, vesměs členové nynější koalice, mají možnost místo babského naříkání sjednati ve prospěch trpících venkovanů nápravu, oni vládnou, oni poroučejí, oni tento stát vedou a proto také za poměry v tomto státě nesou plnou odpovědnost. Kdyby měli dobrý úmysl, stačilo by použíti pouze malou část energie, s jakou prosazovali zvýšení cel a zvýšení platů kněžím, a jistě by musila k prospěchu pracujících malorolníků a drobných živnostníků býti sjednána radikální náprava. Ale poněvadž tento dobrý úmysl jim schází, jeví se zde to jejich prolévání krokodýlích slzí jako demagogie a humbuk, který má oklamati chudé příslušníky jejich stran, pod tíhou různých daňových břemen už dnes upadající. Pánové budou míti příležitost, aby hlasováním pro naše zlepšovací návrhy, kde navrhujeme daně prosté existenční minimum pro ty malorolníky, jejichž čistý katastrální výnos nepřevyšuje 200 Kč ročně a kde žádáme pro široké vrstvy poplatníků zastoupení v komisích, které budou daně předpisovati, jakož i veřejné jednání těchto komisí, drobným poplatníkům ulevili. Podle toho, jak se k těmto zlepšovacím návrhům zachovají, budou je také malorolníci a živnostníci souditi. Ovšem, jak nás poučují zkušenosti z dob minulých, po velmi radikálních slovech, odsuzujících zvláště nynější postup státní finanční správy, budou pro nové zákony, které jsou pro pracující zhoršeným vydáním starých, jako jeden muž hlasovati. Tím také potvrdí to, co my již delší dobu pracujícím venkovanům dokazujeme, že kromě komunistické strany nemá pracující třída venkova i měst v tomto parlamentě žádného ochránce. Vždyť strana agrární se i v časopisech veřejně chlubí, že utvořila jednotnou frontu se statkáři. Ve "Svobodě" asi před třemi nedělemi byl o tom obsáhlý článek.