Posl. Chlouba: Jestliže dnes venkovský lid
je zmítán značnou nespokojeností,
pak se o to z největší části
přičinila t. zv. republikánská strana
zemědělského a malorolnického lidu,
která se domnívala, že její monopolistické
postavení na venkově je trvale zajištěno
a že proto se může vedení této
strany dopouštěti beztrestně sebe větších
nespravedlností a zločinů vůči
převážné většině
venkovského obyvatelstva a vlastních straníků.
Ale všechno má svůj konec. A tak se na venku
také dnes počíná nahlížeti,
že všechno to mluvení t. zv. agrárních
republikánů a všechno to psaní v tisku
republikánské strany o zájmech malorolnických
byl pouhý manévr vypočtený na oklamání
venkovského obyvatelstva.
Dnes již venkovský lid chápe, že je hanebně
podváděn a zrazován zpanštělou
selskou buržoasií, která při provádění
pozemkové reformy se obohatila velkým podílem
z panské půdy, tisícem zbytkových
statků a celých dvorců s bohatým inventářem,
budovami a největší částí
zemědělského průmyslu.
Daňová reforma pak přináší
venkovskému lidu nové zklamání ze
slibů agrární buržoasie. Těžkými
daňovými břemeny vykořisťují
se malí a střední zemědělci,
zatím co velkým kapitalistům a průmyslníkům
odpisují se desítky milionů dlužných
daní. Na státní daňové politice,
specielně pak na pozemkové a domovní dani
poučili se drobní zemědělci názorně,
kdo že to je republikánská strana zemědělského
a malorolnického lidu.
O pozemkové dani jsou v návrhu rozhodné §§
103 a 105. Paragraf 103 má toto znění: "Základem
pro vyměřování pozemkové daně
jest u lesů dvacetinásobek, u ostatní půdy
sedmnáctinásobek katastrálního výtěžku,
se kterým jsou jednotlivé pozemky (t. j. parcely)
zapsány do pozemkového katastru".
§ 105 pak stanoví, že sazba daně pozemkové
činí 2% daňového základu a
že vedle pozemkové daně vybírá
se zvláštní příspěvek
1 1/2% do vyrovnávacího
fondu a že jsou od placení tohoto zvláštního
příspěvku osvobozeni pouze oni zemědělci,
kteří nebudou platiti daň důchodovou
a kteří v berní obci nemají vlastní
půdy s celkovým katastrálním výnosem
do 120 Kč. To tedy znamená, že stará
zásada o katastrálním výnosu a zdaňování
podle tohoto katastrálního výnosu zůstala
v neprospěch drobných a středních
rolníků zachována.
Chtěli jsme, aby všechny dosavadní daně
přímé a nepřímé byly
zrušeny a nahrazeny pouze jedinou všeobecnou daní
důchodovou, která by byla odstupňována
podle původu důchodu, a to: 1. z důchodu
pracovního se základní sazbou daňovou;
2. z důchodu podnikání se zvýšenou
sazbou; 3. z důchodu z majetku s nejvyšší
sazbou.
Když byl tento náš návrh ve výboru
rozpočtovém zamítnut, žádali
jsme, aby zemědělské podnikání
podléhalo aspoň sazbám všeobecné
daně výdělkové. Ale ani tento návrh
komunistické frakce nenašel ohlasu u stoupenců
republikánské strany, ačkoli zpravodaj o
pozemkové dani, agrární poslanec Černý,
musil přiznati, že malý a střední
zemědělec měl by takovýmto zdaněním
proti velikým statkářům a zemanům
jisté výhody, ale že prý při
jednání s ministrem financí nebyla rozhodnou
ani tak sazba (zdaňovací procento), nýbrž
že šlo o to, aby i malozemědělci byli
zdaněni, že totiž malozemědělců
je veliká masa, která musí býti zdaněna.
Když republikánská strana slibovala daňovou
reformu jako ulehčení pro drobný venkovský
lid, kdyžtě slibovala vynucení odpisu dlužných
daní, zastavením berních exekucí vedených
pro nezaplacené daně u drobných zemědělců,
jestliže už nepřistoupila na zavedení
jednotné daně důchodové, odstupňované
podle pramenu důchodu, a když nepřistoupila
na návrh KSČ o zdanění zemědělského
podnikání podle zásad všeobecné
daně výdělkové, proč neosvobodila
od placení pozemkové daně aspoň ty
nejmenší zemědělce? Proč se tato
strana vedoucí ve státní politice nezasadila,
aby aspoň v daňové politice ulehčila
malým zemědělcům, které při
provádění pozemkové reformy tak brilantně
napaluje? Proč ponechala obhajobu drobných zemědělců
frakci komunistické? Proč zamítala její
delegace všechny pozměňovací návrhy,
a to i takové, které směřovaly k tomu,
aby do užitkové hodnoty nezapočítával
se výměnek a nezdaňovaly se skrovné
horské chaty? Majitelé dvorců, zbytkaři
a političtí advokáti, kteří
vedou republikánskou stranu, vydali heslo: "Všichni
drobní zemědělci musí býti
přísněji zdaněni, aby mohli statkáři
a zemané obdržeti stamilionový dar na pozemkové
dani taxované na základě katastrálního
výnosu". Jde tu nejméně o 80% zemědělské
a lesní půdy, náležející
silné venkovské buržoasii, která tímto
dostává present do stamilionů jdoucí.
Proč tu republikánská strana opětně
utíká od svých slibů daných
malozemědělcům v daňové politice?
Vždyť přece politická moc se nachází
v rukou této strany. V jejích řadách
nalézá se přece velký počet
drobných zemědělců. Proč nicméně
je vládní politika daleka toho, aby sloužila
zájmům drobných zemědělců
a proč naopak slouží zájmům průmyslové
a agrární buržoasie? Chce-li venkovský
člověk pochopiti tuto neustálou zradu této
strany na zájmech venkovského obyvatelstva, v neposlední
řadě její totální útěk
ode všech slibů daných drobným zemědělcům
v daňové politice, musí si odpověděti
na otázky: Kdo jest to republikánská strana
zemědělského a malorolnického lidu?
Kdo vede tuto stranu a komu tato strana slouží? A
tu seznáváme, že tuto stranu nevedou drobní
zemědělci a že tato strana také neslouží
zájmům malých zemědělců.
Název "republikánská strana zemědělského
a malorolnického lidu", jest jenom krycí firma
finančních magnátů a politických
advokátů - jinak je tato strana nástrojem
těchto lidí.
Vedení republikánské strany zmocnili se lidé,
kteří mají mnohem větší
zájem na průmyslovém a finančním
podnikání a jimž zemědělství
a mluvení o zemědělských zájmech
je pouze koženou zástěrou, pod níž
ukrývají své černé činy,
páchané na drobném lidu venkovském.
Jsou to velcí sedláci a zemané v čele
se svými politickými advokáty, kteří
mají v rukou družstva a kteří se zmocnili
největšího podílu na výrobních
prostředcích. Tato skupina koncentruje za pomoci
družstev finanční síly venkova ve svůj
prospěch, kupuje cenné papíry a interesuje
se na průmyslovém podnikání. Tato
skupina není závislá na půdě,
neboť půda je pro ni asi tolik jako pro peněžního
magnáta fabrika.
Dr Zadina, dr Hodža, Vraný, Bělohříbek
a ostatní, tito silní jedinci vedou republikánskou
stranu. Pro tuto skupinu musí dělati republikánská
strana veškeru politiku. Pro tuto skupinu byly sanovány
stamilionovými subvencemi z výnosu daní spekulační,
obchodní a průmyslové podniky a banky. Pro
tuto skupinu se prováděla vlastně pozemková
reforma. Pro tuto kapitálově a majetkově
silnou skupinu dělala se nebo byla zachována pozemková
daň se zdaňovací základnou katastrálního
výnosu. Není-li to samo o sobě již dosti
příznačné, že právě
tato klika mohla své doby pozvati vrchního ředitele
Škodovky Šimonka, aby z rukou agrární
strany, lépe řečeno z rukou této party
přijal senátorský mandát? Tato parta
nedělá a nebude nikdy dělati nějakou
politiku zemědělskou, tím méně
malozemědělskou. Této partě jde o
to, aby vydělala na cenných papírech, na
průmyslovém podnikání, aby vydělala
na špiritusu. Osud Sonntága jest, že se stal
ředitelem Angločeskoslovenské banky, kdyžtě
byl před tím ministrem financí za agrárníky.
Dr. Blaho by mohl říci, z čeho má
větší příjem, zdali z podnikání
kapitalistického či ze svého hospodářství.
Předseda poslaneckého klubu republikánské
strany Staněk, zeman z Českomoravské
vysočiny, by mohl říci, má-li větší
příjem ze zemědělství či
z lihovaru. Tato vrstva to byla, která vytvořila
dnešní koalici a která budí zdání,
že vládne agrární a lidová strana,
zatím však vládne finanční a
průmyslový kapitál za pomoci těchto
lidí.
Okolnost, že tato společnost má větší
zájem na daních z tantiem a na slevách z
daně tantiemové a na zvláštní
dani výdělkové nežli na slevách
při dani pozemkové pro malozemědělce,
je zřejma z toho, že tato finanční a
advokátská skupina je ve správních
radách bank a těžkého průmyslu.
Takovéto několikanásobné správní
radovství vedle mandátu nebo vedle jiné tučné
sinekury vynáší do roka velmi tučný
příjem. Tato společnost to také byla,
která ovlivnila nacionální revoluci do té
míry, že politická korupce v "osvobozeném
státě" je něčím tak samozřejmým,
že je denním chlebem četných politiků.
Zatím co sociální revoluce v Rusku dala rolníkům
půdu, snížila jim daně a učinila
je účastnými na přeměně
k nové společnosti, nacionální revoluce
československá sotva že za poměrně
dosti vysokou cenu přidělila trochu panské
půdy drobným zemědělcům. Říjnová
revoluce ruská dala skorem veškerou půdu velkostatkářskou
do rukou rolníků a pouze malá část
velkých pozemků zůstala zachována
jako sovětské hospodářství.
Z celkového počtu 98% půdy připadající
na rolníky bylo r. 1922 92·3% půdy rolnických
hospodářství, 1·8% kolektivních,
komunálních, artělů bratrstva, 2·8%
dvorů a 1·2% poplužních dvorů.
Rady dělníků, sedláků a vojáků,
které Kerenský se svými společníky
odkazoval do neurčita, přišly ke slovu teprve
při říjnové revoluci a mohly své
požadavky po rozdělení velkostatkářské
půdy mezi rolníky vtěliti ve skutek. Tato
skutečnost také způsobila, že rolníci
podělení velkostatkářskou půdou
počali se ohlížeti po inventáři,
a tak posléze spatřujeme, že hospodářské
stroje a traktory nastupují cestu do ruské vesnice.
Uvedu příklad o tom: R. 1923/24 bylo domácí
produkce 16,363.000, r. 1924/25 38,604.000, dovoz z ciziny činil
1923/24 2,389.000, r. 1924/25 6,064.000, dohromady r. 1923/24
18,752.000, r. 1924/25 44,668.000 rublů. A nyní
porovnejme, co dala nacionální revoluce říjnová
v Československu rolníkům? Jaký vliv
měla tato revoluce na agrární otázku?
Podle zprávy Státního pozemkového
úřadu z veškeré zabrané zemědělské
půdy orné 1,231.836 ha dostalo se 355.770 přídělcům
malozemědělcům, s půdou, které
se dostalo bývalým zaměstnancům na
velkostatku, to činí 581.836 ha, naproti tomu zbytkaři
obdrželi okrouhle na 150.000 ha půdy a velkostatkářům
bylo propuštěno okrouhle na 500.000 ha půdy.
Politický závěr je pak takovýto: Ruští
bolševici vedli rolníky, učinili z nich rovnocenné
spojence a podle toho řešila se otázka půdy.
V Československu vede rolníky průmyslová
a agrární buržoasie, která pozemkovou
reformu zmrzačila v nejzákladnějším
principu vyvlastňováním za náhradu.
A jaký má vliv na výrobu takové řešení
pozemkové reformy, když se vyvlastňovalo za
náhradu? Že nabyvatelé půdy musili zaplatiti
stamilionové sumy velkostatkářům,
místo aby si mohli rozšířiti, zakoupiti
potřebný inventář.
A tak, jako je to s pozemkovou reformou a s celou agrární
otázkou v Československu, tak je to i s daňovou
politikou. Zkoumejme na př., jaký reflex na státní
daňovou politiku vrhla říjnová revoluce
ruská a jaký naproti tomu revoluce československá.
Jak jsou zdaněni rolníci v Rusku a jak v Československu.
Léta 1923/24: přímé daně 410·1,
vyjádřeno v procentech 18, v letech 1924/25 646·7,
čili 22·5%, v letech 1925/6 569·-, 15·8%.
Daně nepřímé: v letech 1923/24 308·1,
13·4%, v leteeh 1924/25 562·5, 19·5%, v letech
1925/26 976·2, 25·8%; na těchto daních,
pokud se týče přímých daní,
participovali sedláci r. 1923/24 231 mil. rublů
(29·3%), r. 1924/25 355 mil. rublů (25·5%), r.
1925/26 235 mil. rublů čili 13·9%. Ve Svazu
socialistických sovětských republik je zavedena
zemědělská daň z hospodářského
podnikání. Daň, ať jde o jakékoliv
hospodářství, je progresivní a vypočítává
se z celkového příjmu z hospodářství
a podle počtu členů domácnosti. Z
prvních 20 rublů příjmu, připadajícího
na člena domácnosti, platí se 2 kopějky;
přepočítáno na měnu československou
činí to 34 haléře.
Když na počátku r. 1926 nastalo snížení
daně pro rolníky v Rusku, zavdalo to příležitost
k uštěpačným poznámkám
agrárního tisku, že prý ruští
bolševici ustupují před sedláky. Českoslovenští
rolníci, zejména všichni drobní zemědělci,
by si mohli gratulovati, kdyby republikánská strana
v daňové politice, zejména pak v pozemkové
dani nyní projednávané byla ustoupila malozemědělcům
a ulehčila jim, jako to učinili ruští
soudruzi. To ovšem vedení republikánské
strany neučinilo a ponecháním pozemkové
daně, vyměřované na základě
starého katastrálního výnosu, děje
se vlastně veliká křivda všem drobným
zemědělcům. Jestliže se ve výboru
rozpočtovém při návrhu, aby zemědělské
podnikání bylo zdaňováno podle sazeb
všeobecné daně výdělkové,
namítala těžkost každoročního
přiznávání, podotýkáme,
že jednak by byli drobní zemědělci na
základě tohoto zdanění od daně
osvobozeni, jednak by se mohla daň paušalovati. Ostatně
už dnes musí každý sebe menší
vlastník zemědělské držebnosti
podávati přiznání k důchodové
dani. Ale, jak už jsem uvedl, tato námitka byla stoupenci
republikánské strany vypichována jen proto,
aby delegace téže strany nemusela přiznati
oprávněnost návrhu komunistické frakce.
U chalupníka vidí pan berní na dvorek, do
stodůlky, a proto by nebylo nějak ublíženo
malým zemědělcům, jestli by se zdaňoval
jejich výnos sazbou daně výdělkové.
Je přece všeobecně známo, že bonita
pozemků, zvláště v českých
zemích, nebyla sdělávána na prospěch
menších zemědělců. Je také
všeobecně známo, že při této
bonitaci uplatnil se mocný vliv tehdejší šlechty,
neboť právě pozemky, patřící
těmto šlechtickým latifundistům, byly
zařazeny do vyšších daňových
tříd, kde pozemková daň byla nižší,
kdežto pozemky rolníků a drobných chalupníků
byly zařazeny do nižší bonitní
třídy, kde právě pozemková
daň působila velmi tíživě.
Zachováním pozemkové daně, vyměřované
na základě katastrálního výnosu,
uplatnil se vlastně mocný politický vliv
strany agrární, zejména oné skupiny
a party, která tím, že má v rukou značnou
část výrobních prostředků
a že za pomoci peněžních podniků
a družstev zmocnila se vedení republikánské
strany, udržuje si vlastně nepatrné zdanění
vlastní zemědělské výroby a
její nerovnost a nespravedlnost i nadále. Děje
se tak ovšem nejen na úkor ostatních výrobních
tříd, nýbrž i na úkor malých
a středních zemědělců ve prospěch
agrární buržoasie, která se zachováním
dnešní soustavy daně pozemkové vymyká
progresivnímu zdanění svých zisků.
Kdyby na př. zemědělské držebnosti
a podniky byly podrobeny všeobecné dani výdělkové,
byly by massy venkovského pracujícího lidu
od daně vůbec osvobozeny, nebo by byly poměrně
daleko níže daňově zatíženy,
kdežto venkovská buržoasie by platila daň
značně vyšší. Tím by se
nejen daňový výnos pozemkové výroby
značně zvýšil, ale zvýšil
by se také příjem svazků samosprávných.
V návrhu o dani pozemkové není stanovena
nikde hranice mezi malým zemědělcem a bohatým
statkářem, ačkoliv je všeobecně
známo, že výrobní náklady malorolníka
na jednotku výměry jsou nepoměrně
vyšší a výtěžek z půdy
menší než u větších zemědělských
objektů, které strojovou prací zlevní
výrobu, využitkují lépe potažnou
a ruční práci, která v důsledku
zcelenějších pozemků je soustředěnější,
mohou prováděti meliorace, mají stavební
kapitál v příznivějším
poměru k celému kapitálu movitému,
špatnější pozemky mohou změniti
v jinou kulturu, pěstování rostlin je rozmanitější
atd. Drobnému zemědělci se pozemkovou daní
vyměřovanou 17násobkem katastrálního
výnosu zdaněného 2% zdaňuje vlastně
jeho existence, nezbytný výrobní prostředek
a naturální výnos jeho hospodářství,
kterého používá z velké části
k obživě vlastní rodiny, zdaňuje se
mu nejen všeobecnou daní důchodovou, nýbrž
také nepřímou daní z obratu a nyní
ještě zvýšenou domovní daní
třídní.
Je lživé tvrzení posl. dr Zadiny, že
daňové břemeno u zemědělců
se snižuje. Snižuje se u velkých podniků
zemědělských, které svou racionalisací
a zejména pěstováním průmyslových
plodin dosahují enormních zisků, a jich zdanění
v porovnání se zdaněním malozemědělské
provozovny je velmi křiklavé, ale zvyšuje se
u všech drobných zemědělců, a
to tím, že jednak sazba daně pozemkové
na místo původních 22·7% ryzího
kat. výtěžku a státní přirážky
200% po nové úpravě bude činiti 34%
ryzího kat. výtěžku, k němuž
se budou připočítávati přirážky
samosprávné. K tomu se pak přidružuje
200 až 300%ní zvýšení domovní
daně třídní, což opětně
podmiňuje zvýšení platby obecních
přirážek.
To znamená, že se tu vůbec jako v celé
daňové reformě neprojevily žádné
sociální zřetele, jak se tu snaží
mluvčí republikánské strany namluviti.
Je to demagogické, žádati tady s parlamentní
tribuny zavedení berních knížek nebo
žádati, aby splátky na daň nebyly žádány
v době letní, když to přece mohli mluvčí
této strany uplatniti v daňové šestnáctce,
když už v rozpočtovém výboru o
všech těchto věcech podezřele mlčeli.
Stejnou demagogií jest, jestliže posl. Marcha s
parlamentní tribuny ohlašuje, že řád
německých rytířů dluží
republice celou dávku z majetku ve výši 37
mil. Kč a ptá se, proč ministerstvo financí
a berní orgány nemají kuráže
postupovati tím způsobem proti německému
rytířskému řádu jako proti
malým lidem. - Nuže, kdo vládne? Kdo má
politickou moc v rukou, ne-li čeští a němečtí
agrárníci? Ve kterých novinách jsou
vysázeny palcové tituly o novém úspěchu
státnických method min. předsedy Švehly?
Kde bylo napsáno, že projednávání
daňové reformy je skvělým dokladem
samostatné průbojnosti parlamentarismu? Proč
tedy nové Švehlovy methody státnické
se nemohou osvědčiti, jde-li o dlužnou dávku
z majetku německého rytířského
řádu, když má parlament takovou skvělou
průbojnost? A ještě otázku: Od kdy našel
cestu berní exekutor na křivoklátské
panství za režimu Švehlova, že se
člen klubu Švehlovy strany Marcha ptá,
proč německý rytířský
řád nezaplatil dosud dávku z majetku? Ale
tady, na tomto příkladě se opětně
ukazuje dvojí tvář agrárníků,
kteří pod heslem "Venkov jedna rodina"
něco jiného mluví a píší
a úplně něco jiného dělají.
A nyní ještě otázka náhrady pozemkové
daně z důvodu živelních škod na
zemědělských kulturách. Tato otázka
se upravuje tak, že se při zemědělských
radách zřizují zvláštní
fondy k tomu účelu, aby z nich v případech
rozsáhlejšího poškození zemědělských
kultur živelními pohromami byla poškozeným
poplatníkům poskytována náhrada pozemkové
daně se zvláštním příspěvkem
a přirážkami, odpovídající
části naturálního výtěžku,
zničeného živelní pohromou.
Do těchto fondů přispívá stát
30% zvláštního příspěvku,
předepsaného v obvodu dotčeného fondu
z veškeré půdy kromě lesů, a
obce částkou ve výši 10% pozemkové
daně, předepsané v obci z veškeré
půdy, kromě lesů. Přebytků
zvláštních fondů může býti
použito ku poskytování mimořádných
podpor hospodářsky slabým poplatníkům,
jimž ku zmírnění škod způsobených
živelní pohromou je zvláštní pomoci
třeba. Podrobná ustanovení o podmínkách
a způsobu náhrad, jakož i o hospodaření
se zvláštními fondy, zejména také
co do nakládání s jejich přebytky,
stanoví vládní nařízení
po slyšení zemědělských rad.
Přeložíme-li si toto ustanovení do obecné
mluvy, seznáváme, že agrární
buržoasie usiluje o úplné ovládnutí
zemědělských rad, jichž pokladnami procházejí
stamilionové obnosy subvenční a které
spolupůsobí a rozhodují o všech obchodně
politických a sociálních zákonech
a jimž zákon daňový s vládním
nařízením má poskytnouti opětně
právo, aby samovolně rozhodovaly i o náhradě
škod, způsobených živelními pohromami.
Jestliže se tu uvádí, že tento fond bude
činiti 18 mil. Kč, bude to nový zdroj příjmů
pro selskou buržoasii, která pomocí této
státní dotace bude působiti politicky na
kolísající malozemědělce. Je
to nový velmi průhledný manévr pro
zachycování reptajících chalupníků.
Vždyť na příklad loňského
roku dělalo se jisté opatření na podporu
poškozených drobných zemědělců
živelnými pohromami. Jak se rozdělovaly tyto
podpory? Úplně stranicky, o čemž jsme
snesli doklady. Škody byly odhadnuty na jednu miliardu Kč.
Akce byla vypočtena tak, aby agrární družstva,
rozdělující osivo, mohla se opětně
přiživiti. Osivo bylo mnohými družstvy
dodáváno za ceny velmi nepřiměřené.
Republikánská strana uspořádala také
zvláštní akci pomocnou, která je vlastně
strašlivou obžalobou selské buržoasie. Podle
zpráv z tisku republikánské strany do konce
r. 1926 bylo na tuto pomocnou akci sebráno asi 10 vagonů
pšenice, 26 vagonů žita, několik vagonů
slámy a krmiv. Největší podíl
na této pomocné akci mají zase jen drobní
zemědělci a střední rolníci.
Velcí sedláci, zemané, majitelé zbytkových
statků tuto pomocnou akci všeobecně sabotovali,
aby se tím spíše jejich družstva mohla
podíleti na rozdílení osiva.
Zemědělské rady mají stejný
zvuk i tradici jako státní pozemkový úřad.
V obou těchto institucích se provádějí
čachry a podfuky. Oba tyto státní úřady
jsou vlastně úřady, do nichž selská
buržoasie dosazuje své zpanštělé
synky, kteří se odpoutávají od rodné
hroudy a dávají přednost titulům ministerských
radů, pozemkových komisařů a zemědělských
konsulentů.
Kdo rozhoduje v zemědělských radách,
kdo rozhoduje v těchto pro celé zemědělství
státu tak důležitých institucích?
Nenajdeme tam nikde zastoupené malozemědělce,
ačkoliv počtem je to nepočetnější
a významem nejdůležitější
základ zemědělství. Tyto úřady
ovládly úplně velkostatkáři
s bohatými zemany.
Je snad bývalý kníže Schwarzenberg malozemědělcem?
Je snad malozemědělcem posl. Prokůpek,
nebo ředitel zajišťovacího svazu Slavík,
nebo baron Nádherný? Je snad v moravské zemědělské
radě malozemědělcem statkář
Rozkošný, Kuchařík, Staněk,
nebo na Slovensku dr Blaho, Macek a jiní?
Vesměs jsou to velkoagrárníci a bývalí
šlechtici. A těmto zemědělským
radám, jež jsou v rukách velkých sedláků
a šlechty, chce zákon předati celou agendu
náhrad pozemkové daně z důvodů
živelných škod, řízení fondu,
do něhož bude přispívati stát
30% a obec 10% z pozemkové daně. Tímto zákonným
ustanovením si chce agrární buržoasie
úplně podmaniti a na sobě odvislým
učiniti veškeré malorolnictvo v republice,
poněvadž cítí, jak si ublížila
v očích jeho pozemkovou a daňovou reformou,
návrhem zákona o úplném podlomení
obecní samosprávy, prací při porolničování
cukrovarů a sjednávání cen za řepu,
svými záludnými plány s lesními
družstvy a jinými tahy, kdy malozemědělci
poznali, že jsou v republikánské straně
pouhým volebním materiálem a prostředkem
k dosažení politické moci agrárních
advokátů a machrů.
Subvenční činnost zemědělských
rad je dostatečně známa, zvláště
pak činnost českého odboru zemědělské
rady. Ke jménům Prášek, Zázvorka
atd. připíná se nejpověstnější
a nejvíce odstrašující kapitola o subvenční
činnosti a dietářství agrárních
veličin. Subvence na býčky, vepře,
vzorné chlévce a zahrádky, vedle dvojnásobně
účtovaných diet pro delegáty zemědělské
rady, to byla hlavní činnost zemědělských
rad.
Pan posl. dr Viškovský tu včera pravil
s parlamentní tribuny v generální debatě:
"Praví lidé na pravé místo".
Myslím, že nikdo nemohl spáchati tak krutý
vtip, jako včera pan dr Viškovský, poněvadž,
jestliže někdo byl na pravém místě,
pak to byl pan dr Viškovský v "Pozemkárně".
(Veselost.)
Již jednou, a to v období let 1905 až 1912, zemědělská
rada pro království České spravovala
a rozdělovala fond pro rychlou pomoc v nouzi postaveným
zemědělcům následkem živelních
pohrom. Také tehdy s tímto fondem hospodařila
zemědělská rada tím způsobem,
že to hraničilo s kriminálem a že tato
blahodárná činnost byla předmětem
interpelace tehdejších Mladočechů, kteří
přece byli známí vlastní činností
v obecních komunách a rozkrádáním
obecního majetku. (Hlas: V pražské radnici
Groš!) Selská buržoasie, která zemědělské
rady ovládá, brání se z uvedených
příčin také zavedení všeobecného
rovného práva volebního, vědouc, že
by byla ve své činnosti subvenční
omezena.
A jestliže byly rozepsané volby do zemědělských
rad obstaveny, pak ne proto, aby bylo volební právo
rozšířeno, nýbrž proto, aby také
lidová strana, na Slovensku ľudová strana,
mohly společnou a nerozdílnou rukou býti
účastny tohoto dělení subvencí
v zemědělských radách. I když
v návrhu zákona se praví, že podrobnosti
o správě fondu a jeho rozdílení budou
upraveny vládním nařízením,
je tím vlastně řečeno, že příkladná
činnost zemědělských rad bude rozšířena
o správu fondu, o náhradu pozemkové daně
z důvodů škod živelních, a že
z tohoto fondu budou opětně napájeny agrární
veličiny, jednak tací lidé, kteří
jako šikovatelé nad domovináři, místní
nebo okresní důvěrníci domoviny budou
ochotni krýti i nadále všechny černé
činy selských magnátů.
Uskutečnění celního tarifu, daňového
zákona se zachováním mnohosti daní,
zvýšení domovní daně třídní
a pod. nasvědčuje jen tomu, že v politice reakční
bude pokračováno. Úkolem nynější
vlády je, pokračovati dále v pokusech o kapitalistickou
stabilisaci. Ze stejných příčin bude
tato vláda, v níž rozhodující
silou jsou čeští a němečtí
agrárníci, usilovati dále o zhoršení
dosavadního zákonodárství a rozšiřovati
okruh postižených na drobné rolníky,
živnostníky, zřízence a úředníky.
Těmto stabilisačním pokusům jsou obětováni
nejen dělníci, ale i všichni drobní
rolníci a živnostníci.
Z týchž příčin nepřipustila
agrární buržoasie k dalšímu prodloužení
zákona o vnucených pachtech. Z těchto příčin
také sabotuje republikánská strana všechny
návrhy o upravení poměru drobných
pachtýřů půdy a o vydání
velkého celostátního zákona pachtýřského.
Stabilisační horečka žene dnešní
vládu, aby odbourala nejen všechno sociální
zákonodárství, ale aby posilovala majetkově
průmyslovou a agrární buržoasii. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.)
Obecní majetek, zejména lesy, mají býti
opětně vráceny t. zv. starousedlíkům.
V rámci zcelovacího zákona má býti
půda drobných zemědělců vyvlastněna
na prospěch velkých statkářů.
Lesní reforma, to bude období, v němž
se bude nenasytná agrární a průmyslová
buržoasie znovu obohacovati.
A proto tato protilidová politika agrární
buržoasie vede k tomu, že v agrárních
stranách jsou podmínky pro vznikání
levého křídla. V republikánské
straně je takové levé křídlo,
které dříve či později bude
nutně státi v ostrém konfliktu s vedením
této strany. Letos to byli drobní řepaři,
zítra tu budou bramboráři a lnáři
z Českomoravské vysočiny.
Pravda, vedení republikánské strany manévruje
tak, že to budí dojem, že politika této
strany odpovídá potřebám pracujících
rolníků. Vedení této strany má
pro tento krycí manévr jistou skupinu vůdců,
kteří vzešli z kruhů malozemědělců.
Mašata, Sechtr, Dubický a Olejník
jsou odkomandováni do debaty vždycky, když
je třeba krýti protilidovou politiku republikánské
strany. Na místo toho, aby tito lidé tlačili
v republikánské straně, aby dělala
politiku malozemědělskou, činí opak,
schvalují politiku advokátů a kněží
této strany.
Tato agrární buržoasie, která vedle
půdy má v rukou státní papíry,
akcie zemědělského průmyslu, která
se zúčastňuje všech finančních
spekulací ve státě, tato buržoasie,
ztrácející zájem na zemědělství,
pociťuje velmi správně, že monopolistické
postavení republikánské strany na venkově
je postupem komunistické strany Československa silně
ohroženo. Tato strana musí tu počítati
s pronikáním komunistické strany na venkov
z té jednoduché příčiny, že
na venku jsou široké vrstvy pracujícího
lidu, že tam pracují zemědělští
dělníci, že jsou tam chalupníci, drobní
rolníci, kteří dříve či
později prohlédnou podvodný manévr
agrární buržoasie. Jako je buržoasie v
situaci, že všechny její kroky k záchraně
kapitalistického řádu vedou k urychlení
její zkázy, tak agrární buržoasie
jest v situaci, že všechny kroky, směřující
k zastavení postupu a pronikání komunistické
strany na venek, jsou úplně marny a budou sloužiti
pouze k tomu, že tento proces bude urychlen.
Nesmíte se klamati o neustálé ochotě
občanů, na které všechny reakční
věci šijete a na které jste ušili také
tyto daňové zákony. Vaše marnotratnictví
a přenášení daně na chudé
nepůjde do nekonečna a ty dluhy vás jednou
zahubí.
Zapomněli jste jako ctitelé národní
revoluce poučiti se z dějin, že nelze trvale
učiniti generaci poplatnou majitelům renta a že
z těchto příčin proto z předních
myšlenek pařížské komuny bylo spáliti
hlavní knihu státního dluhu a že stejně
hlavní starostí ruských komunistů
po vítězné říjnové revoluci
bylo smazati státní dluh, a to že už bude
také tradicí příští sociální
revoluce. (Potlesk komunistických poslanců.)