Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Není naprosto možno spolehlivě srovnati výnos zjištěný pro základ daně výdělkové a pro základ vyměření daně pozemkové. Výnos u daně pozemkové je skutečně fikcí, fikcí, o které bylo docela správně řečeno, že je to fikce docela nesprávná. Ale při tom srovnání přece jenom je nutno uvážiti, že průmyslníci a živnostníci zde nehájili toho svého postavení vůči zemědělskému podnikání tak, jak by je obhájiti skutečně měli. Prosím, do 30.000 Kč může se do jisté míry tam mluviti o určité výhodě pro malé živnostníky, poněvadž je možno jíti pod půl procenta, ale vezměme výnos živnosti ze 60.000 Kč. Bude ukládána daň výdělková 2 1/2%, t. j. 1500 Kč, připočtěme k tomu 500% autonomních přirážek, t. j. 7500 Kč, to znamená, že bude platiti tento živnostník 9000 Kč. A nyní vezměme se stejným důchodem zemědělce. Podle nyní propočítaného čistého výnosu ze 60.000 Kč daň 2% bude činiti 1200 Kč, dále 1·5% přirážek, t. j. 900 Kč, 500% autonomních přirážek, t. j. 6000 Kč, takže on zaplatí 8100 Kč, tedy již proti podniku živnostenskému se stejným základem 60.000 Kč zaplatí zde podnik zemědělský méně o 900 Kč... (Posl. dr Blaho: No, no!) Pardon, pane kolego, já přijdu dál. On zaplatí ještě méně, poněvadž z toho, co platí z té daně a z přirážek 1·5%, 30% jde do zajišťovacího fondu. Toho u daně výdělkové není, tam ta daň výdělková přijde celá státu. (Posl. dr Blaho: Ale štát musí niečo dostať!) Prosím, ten živnostník by měl dostati také, ten živnostník to zaplatí a nemá nároku, kdežto zde se říká, že je to daň, a fakticky to není nic jiného než skutečné pojištění, které si má rolník platiti sám a nemá to tedy býti do daně zahrnuto. Tedy můžeme počítati, že zaplatí v tom případě ještě o 270 Kč méně a živnostník zaplatí v tom případě o 1170 Kč více nežli zemědělský podnikatel se stejným výnosem. Ale rozdíl vypadne jinak, jakmile přijdeme k většímu podniku. U živnostníka, který má základ pro vyměření daně 150.000 Kč, přijde v úvahu 4%ní daň, to znamená 6000 Kč, 500% přirážek, t. j. 30.000 Kč, tedy zaplatí 36.000 Kč na dani z výdělku. A teď, vezmeme-li zemědělce se 150.000 Kč - já mám veliký strach, že veliký zemědělec s takovým ohromným výnosem se nenajde (Slyšte! Slyšte!), poněvadž podle pozemkové reformy je možna držba jenom do 100 ha a na hektar průměrného výnosu, a to jsou výnosy velmi vysoké, je 40 Kč - tedy zde by byl základ 4000 Kč krát 17. Bylo by to tedy pouze 68.000 Kč, ale budiž. Řekněme, že je to 150 ha a že k tomu patří ještě těch 50 ha lesa. V tom případě zaplatí rolník 3000 Kč daně 2%ní, dále přirážku 1·5%, t. j. 2250 Kč, 500% přirážek autonomních, t. j. 15.000 Kč, celkem 20.250 Kč a po srážce na fond, který se platí jako pojištění, 675 Kč, zaplatí fakticky jen 19.575 Kč, čili živnostník při stejném výnosu zaplatí zde o 16.425 Kč více, čili skoro jednou tolik, jako zemědělský podnikatel.

Je tu na místě, myslím, odůvodněná otázka, kde zástupci těch kruhů živnostenských a průmyslnických zůstali, když se jednalo o ukládání této daně pozemkové. Zápas o daň pozemkovou veden je po několik roků a veden je velice houževnatě. Můžeme konstatovat, že za dosavadního stavu, kdy vyměřováno bylo z čistého výnosu 22·7% a s 200% přirážkou, činila daň ze 100% čistého výnosu 68·10, ale návrh z r. 1924, také definitivní, měl sice násobit čistý výnos deseti, ale daň pozemková měla činil 2·5%, tedy proti těm 68·10 haléřům měla daň pozemková činiti pouze 25 Kč. Návrh provisorní, který byl sledován v předloze, prodlužoval provisorium, které je dnes, tedy dosavadní daň se 200% přirážkou měla býti 68·10 Kč. Po nynější opravě, která byla provedena, daň pozemková při polích, béřeme-li za základ jedno sto Kč čistého výnosu, násobeného sedmnácti, to jest 1700 Kč a 2% daň činí 34 Kč proti dřívějším 68 Kč 10 h a proti těm prastarým 22 K 70 h, což jistě žádným způsobem není udržitelné. U lesů se přichází s 20tinásobkem, 2% činí zde 40 Kč místo dosavadních 123·50 Kč. Zde můžeme říci, že proti vládnímu návrhu, proti návrhu ministerstva financí zvítězila příznivá politická situace, která vedla také stranu republikánskou českého venkova místo provisoria prosaditi daň definitivní, ale daň, která by skutečně jim přinášela značné úlevy. (Posl. dr Blaho: Je to taká prezatýmna definitiva!) Pane kolego, my máme zkušenosti s prozatímností a definitivou v zákonodárství. Poplatkový zákon z r. 1849 ještě platí v republice. Je to přes 70 roků, tedy v této věci nemůžeme se utěšovati tím, že by to bylo skutečně jen provisorium.

Jaký bude výnos daně pozemkové? Výnos dosavadní odhadován byl na 138,000.000 Kč, t. j. 22·7%, 42 milionů a dále 96 milionů Kč s přirážkou 200% k dani pozemkové a 400% k lesům. Nyní bude činiti daň pozemková při tom sedmnáctinásobku a dvacetinásobku 2% a vynese jen 66 milionů Kč. Dále bude zde 1 1/2%ní přirážka z čistého výnosu nad 120 Kč, což vynese 45 milionů Kč, tedy celkem 111 milionů Kč proti původním 138 milionům Kč, tedy již o 27 milionů Kč méně. Ale prosím, těch 111 milionů Kč to není důchod státní, musíme počítati, že 30% z té 1 1/2% přirážky přijde do toho pojišťovacího fondu, který bude spravovat zemědělská rada. Je to zvláštní úsluha, která se zde zemědělství děje, poněvadž toho nevidíme při žádném našem podnikání, a tedy ubude z toho státního důchodu oněch 111 milionů ještě 11 milionů Kč, takže můžeme počítati, že ze 138 milionů Kč klesá tato daň pozemková na 100 milionů Kč. Úleva ještě spočívá dále v tom, že zde je zrušen 2% příspěvek dosavadní do fondu pojišťovacího. A to není vše. Musíme počítati ještě s dalším, co nás ukládání daně pozemkové stojí. Evidence daně, pozemkový katastr stojí 18,858.000 Kč ročně. To tedy znamená, že z těch 100 mil. Kč musíme ještě 18 mil. Kč odečísti a máme výnos pozemkové daně 82 mil. Kč. My bychom se nepozastavovali nad tím, že daň pozemková poklesá, ale tento zjev nesměl by býti vztáhnut jen na daň pozemkovou, musela by poklesati ostatní břemena daní přímých. Zde jsou ale úžasné rozdíly mezi výrobou zemědělskou, průmyslovou a živností obchodních. Několik dat. Výnos daní v Čechách, na Moravě a ve Slezsku r. 1914, a to na dani pozemkové, činil okrouhle 23,842.000 K. R. 1924 105,361.000 Kč. A nyní u daně výdělkové r. 1914 činil tento výnos 12,991.000 K, r. 1924 210,708.000 Kč. U zvláštní výdělkové daně r. 1914 31,480.000 K, r. 1924 235,943.000 Kč. Jeví se nám tu tedy vzestup takovýto: Daň pozemková od r. 1914 do r. 1924 stoupla celkem 4·4kráte, daň výdělková 17kráte, daň z podniků veřejným účtováním povinných 7·6kráte. Podle projednávaného návrhu zákona poklesla daň pozemková okrouhle asi o 27 1/2%. Daň výdělková podniků veřejným účtováním povinných poklesla o 20%, všeobecná daň výdělková jistě nepoklesne více než o 20%. A nyní tento starý nepoměr mezi daní pozemkovou a výdělkovou ještě se stává větší.

Naproti tomu je nutno také zdůrazniti péči, která se věnuje u nás zemědělství, a péči, která se věnuje průmyslu a obchodu. V rozpočtu na r. 1927 je věnováno na zemědělství již po odečtení příjmů 175,375.000 Kč. Na průmysl, živnosti a obchod po odečtení příjmů zbývá vydání 22,204.000 Kč, neboli na dani pozemkové dostaneme téměř pětkrát méně než na dani výdělkové, ale zemědělcům dáme při tom osmkráte více. My nevytýkáme - aby nám bylo rozuměno - této podpory zemědělskému podnikání. Chceme jen, aby stejným způsobem podporován byl průmysl a obchodní podnikání. To není v zájmu průmyslu a obchodu, to je také především v zájmu zemědělství. Někdo zde musí vydělati tyto peníze uvnitř republiky, aby zdražené výrobky agrární mohl zaplatiti.

Béřete-li půdu obchodu a průmyslu, tak přirozeně béřete půdu sobě. Viděli bychom rádi okamžik, až by naše zemědělství proti vysokým clům muselo jíti za hranice a v soutěži světové udržovati ceny, které má u nás. (Hlasy: Oni by si udělali vyšší cla!) To by si udělali ti kolem také vyšší cla! Otázka jest, když moje vývody spějí k tomu, že dosavadní zatížení daní pozemkovou není úměrné ostatnímu zatížení, zda by podnikání zemědělské sneslo ono zatížení. Ovšem v tomto směru nemáme ještě spolehlivých dat, ačkoliv jsem se jich dožadoval před časem v našem Státním statistickém úřadě, a mohu zde jen aproksimativně dovolávati se dat, která již byla uveřejněna. Nejsou to data úplná, ale přece jenom do značné míry dávají nám přehled o tom, jaký výnos dnes zemědělství representuje.

Ze zdanění daní pozemkovou je vyloučeno velmi důležité odvětví, chov dobytka. Několik dat o chovu dobytka u nás: Koní všeho druhu máme u nás asi 730.000 kusů. Počítáno velmi mírně, jeden kus ke druhému za 1000 Kč, representuje to tedy sumu 730 milionů Kč. Skotu máme u nás 4,661.000 kusů, a kdybychom zase je mírně počítali po 1000 Kč, znamená to 4661 mil. Kč. Ovcí 861.000, počítáno po 100 Kč činí 86 milionů. Vepřového dobytka 2,539.000 kusů a kdybychom zase velmi mírně počítali jen po 200 Kč kus, znamená to maličkost, cenu 507 mil. Celkem toto odhadnutí a ocenění, které zhruba udávám, je velmi nepatrné a representuje kapitál 5985 mil. Kč. Prosím, tento kapitál musí vynášeti aspoň 5%, jinak by se tím zemědělec nemohl zabývati. Tedy zde těch 5% z 5.985,000.000 Kč je skoro 300,000.000 Kč, které nejsou zdaněny daní pozemkovou a žádnou daní výrobní. (Posl. dr Blaho: Roľník platí tiež daň dôchodkovou!) Ten živnostník neplatí důchodovou daň? Ten platí daň výdělkovou a důchodovou daň také. To není žádná omluva.

Podívejme se dále, jaká je u nás mléčná produkce. Myslím, že data budou asi spolehlivá, poněvadž jsem je dostal od pana dra Dvořáka z ministerstva zemědělství, který je v této věci odborníkem. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.) U nás se produkuje mléka - to jsou data z r. 1926 3999 mil. litrů, a p. dr Dvořák odhaduje cenu mléka za 1·20 Kč za 1 litr. My ovšem nejsme tak šťastni, abychom kupovali mléko za 1·20 Kč, ale budiž. Zhodnocení tohoto mléka při těch 3999 mil. litrů činí 4799 mil. Kč. Odečtu z toho polovičku na krmivo a na obsluhu dobytka a nepočítám-li s výnosem masným atd., zbude 2399 mil. Kč ke zdanění, které zdaněny nejsou. Kdybych počítal týmž způsobem, jaký je dnes navrhován s těmi 2%, přišel bych k důchodu státnímu skoro 48 mil. Kč, čili více než činí přirážka 1·5%, kterou vy považujete za přítěž a od které jste osvobodili docela správně malé zemědělce. Ale, prosím, tento veliký enormní důchod je ze zdanění vyloučen.

Ukáži zde nyní na základ pro vyměření daně pozemkové, na ona odvětví, která jsou dosud základem, a sice je to výnos lesů. Výroba užitkového dříví - zase data Státního statistického úřadu tabulka 23, str. 31, svazek XI - tvrdého činí 398.000 m³, měkkého 1,570.000 m³, celkem užitkového dříví 1,968.000 m³. Palivové měkké a tvrdé 2,197.000 m³ a při tom ještě klest asi 253.000 m³. Tento výnos je odhadován na 1 1/2 miliardy Kč, tedy 2% daň z této půldruhé miliardy činila by sama o sobě 30 milionů Kč. To jsou však data velmi neúplná, a to proto, že se mně nepodařilo zjistiti ceny některých produktů zemědělských. Pominul jsem také ony produkty, které nejsou tržními, které se neuplatňují na trhu. Ocenění je podle kursovního listu ze září r. 1924, kdy skutečně ceny obilnin bývají nejnižší. V roce 1924 podle tabulky Státního statistického úřadu svazek 28, str. 129, sklidilo se na pšenici okrouhle 8 milionů metrických centů. Počítáme-li s 214 Kč za metrický cent - takový byl tehdy kurs - činí to 1 miliardu 712 milionů Kč. Sláma 14,538.000 q po 20 Kč činí 290 milionů Kč, žito 10,441.000 q po 181 Kč činí 1.889,000.000 Kč, sláma 21,811.000 q po 47 Kč 1.025,000.000 Kč, ječmen tržní 8,843.000 q činí 2.219.000.000 Kč. Tak bych mohl dále pokračovati u těch různých plodin a přišel bych k velmi úctyhodné cifře, která vyústí ve 22.005,000.000 Kč. Je to pouze zhruba odhadnuto, poněvadž celá řada produktů není zde oceněna. Vyloučeny jsou artikly netržní, kterých jsem odhadnouti nemohl. V tom je započítána cena ovoce. Podle publikace Státního statistického úřadu, svazek 28, str. 181, má sklizené ovoce v Československé republice cenu 1.003,000.000 Kč. Včelařství má výnos 25 milionů Kč, vosk 2 mil. Kč.

Sečtu-li všechny výnosy, přicházím k cifře asi 22 miliardy Kč. Kdybych počítal s plnou jednou třetinou na obdělání - není to vždy stejné, u některých plodin je obdělání pracnější, jinde méně pracné - myslím, že bych počítal poctivě. Přihlížeje k tomu, že jsem neocenil všeho, přicházím po tom odečtení  1/3 nákladu na zbývající důchod 14.670,000.000 Kč. Kdybych počítal s kvotou, která je navržena, totiž se 2%, přišel bych k dani pozemkové 293 mil. Kč. Myslím, že to, co jsem uvedl, není žádná demagogie. Jsou to cifry, jimiž je nutno se zabývati. Je potřebí, aby skutečně onen zadržený důchod byl náležitým způsobem vyrovnán.

Mluvím-li o dani pozemkové, zmíním se několika slovy o nahrazovacím fondu podle §§ 108 a 109. Do tohoto fondu mají přispívati zemědělci s čistým výnosem nad 120 Kč 1·5% předepsané daně pozemkové. Ovšem obce, kterým se zužuje jejich důchod, mají přispívati ještě zvláště 10%. Zmínil jsem se již o tom, že toto ustanovení je opravdu výjimečným a že žádný jiný stav netěší se této zvláštní výhodě. Nejsme proti tomu, aby se skutečně pojištění dálo. Zemědělské pojištění je spojeno s velkým risikem a jest opravdu nutno pojišťovati, ale pak prosím, aby to, co je dnes uvedeno jako daň a co se vpočítává do daně, bylo uvedeno jen tou částkou, která skutečně státu připadne, poněvadž těch 11 mil. Kč minimálně je nutno vyloučiti.

Dále se nám zdá, že tato roční pojistná premie 17 mil. Kč s příspěvkem obcí je značně vysoká a že přece jen nejsme tak nešťastni, aby každého roku opravdu bylo tak veliké poškození, že by se musilo 17 mil. Kč odepsati na pozemkové dani a přirážkách. Důsledky toho jsou, že z toho nepatrného výnosu daně pozemkové, který dnes je, není možno ubírati.

A nyní, prosím, několik slov k zvláštní charakteristické věci, totiž o zrušení daně z majetku na Podkarpatské Rusi a na Slovensku. Řekl jsem, že je to charakteristické, a to proto, poněvadž zde běží o majetek, a majetek je věc nedotknutelná a musí býti chráněna. Proto se jednoduše unifikovalo v Československé republice tak, že tato daň majetková na Slovensku a Podkarpatské Rusi se ruší tak, aby vůbec neplatila. Já myslím, že zde nebylo potřebí, aby se sáhlo ke zrušení této daně z majetku. Pamatuji se velmi živě na slova zesnulého ministra financí dr Rašína, který naopak při projednávání daně příjmové r. 1921 upozorňoval na nutnost zavedení daně z majetku jako velmi důležité pomůcky evidenční pro ukládání daně důchodové. Ale nyní tato daň z majetku, jak jsem již uvedl, je zrušena. My ovšem v tomto směru podáváme pozměňovací návrh, kde tato daň majetková má býti zavedena, rozšířena z Podkarpatské Rusi a Slovenska také na země historické. Do značné míry je potřebí dívati se na věci ze zásadního stanoviska. Majetek, který je vytvořen, není přece jen prací toho jednotlivce, nýbrž je prací celé společnosti, celého prostředí, ve kterém majetek byl skutečně vytvořen. A jestliže takovým způsobem majetek ceníme, tedy pak část tohoto majetku také společnosti náleží. Také část tohoto majetku má býti skutečně ve formě daní společnosti vrácena.

Dále je nutno si uvědomiti, že majetek je tvořen z přebytků, že po ukojení potřeb skutečně teprve majetek se hromadí a že je to ona kvota, po které my v daňovém zákonodárství voláme a která skutečně zdanění snese. My jsme již původní názor svůj projevili r. 1921, když se jednalo o uzákonění daně z obratu. Byl přijat resoluční návrh, že z potřeb, které jdou na přepychové věci, které jdou nad skutečnou občanskou potřebu, z přepychového bytu atd., má býti zvláštní daň přepychová. A touto daní majetkovou byl by do jisté míry tentýž účel sledován.

My jsme si vědomi toho, že touto daní majetkovou, kdyby byla zavedena, zachycena by byla obrovská práce, která byla spojena s ukládáním všeobecné daně majetkové a z přírůstku na majetku. O cenné pomůcce pro ukládání daně důchodové jsem se zmínil. Velikou předností pro tuto daň je, že by tu nebylo žádného odporu proti dávce zavedené již na Slovensku a Pod. Rusi, aby se zavedla také v zemích historických, a konečně je tu nepatrnost daně.

Podle zákona uherského č. XXXII z r. 1916 tato daň z majetku teprve vyměřována je z majetku, činícího více než 50 tisíc Kč, a je odstupňována. Z tohoto malého majetku přes 50 tisíc Kč činí tato daň 0·12% a stoupá až na  1/2%, ovšem při majetcích milionových. Není zde absolutně důvodu, aby tato daň majetková u nás také nebyla zavedena. Naopak finanční správa dostala by zde určitý důchod, jímž by mohla platiti úředníky, jichž bude nutně potřebí při ukládání daně důchodové.

Nyní několik slov k dani činžovní. Daň činžovní má pro dělnictvo a pro ty, kteří skutečně nebydlí ve vlastním domě, veliký životní zájem. Podle mínění zákonodárce má postihovat tato daň činžovní kapitálovou rentu z držby budov. Ale skutečnost je docela jiná. Bylo již tady řečeno, že daň činžovní není vlastně ničím jiným než daní spotřební, která je vybírána od nájemníka, od uživatele bytu. A pak ovšem názor na snížení daně činžovní jeví se u nás v docela jiném světle. My nemůžeme se bránit tomu, aby daň činžovní byla snížena, to myslím, že do značné míry by nebylo správné, ale je nutno, když dnes daň činžovní a úměrně také vypadající přirážky budou sníženy, aby tento přebytek nedostal se do rukou těch, kterým nepatří, to jest těm, kteří skutečně vlastní domy. Tato sleva, poněvadž je to sleva na dani potřební, patří těm, kteří skutečně tuto daň platí, to jest nájemníkům.

Dovolím si ve stručnosti upozorniti na zásady, které nás vedly při podání návrhu na ukládání daně činžovní. Především byly to důvody sociální. Minimum bytové - dvě místnosti - mělo býti úplně od daně činžovní osvobozeno. Dále sledovali jsme to, aby byty větší byly skutečně postiženy vyšší daní, než byty menší, aby byla daň činžovní vyměřena podle velikosti bytu a aby byla odstupňována. Dále sledovali jsme také vliv trhu bytového na výši činží. Místa, která snesou větší činžovní daň, měla býti podrobena většímu procentu, v místech menších, kde přirozeně nesnese se větší činžovní zatížení, tam má býti voleno procento nižší. Dále nám bylo jasno, že zákon rozšiřuje platnost činžovní daně na místa, kde dosud činžovní daně nebylo, a proto aby byla poskytnuta možnost, aby tato daň bez značných otřesů mohla se vžíti, aby to břemeno nebylo příliš citelné, tedy aby daň činžovní v těchto místech byla ukládána co možná nejnižším procentem. A konečně, jak jsem již zdůraznil, je to úsilí, aby daň činžovní, která bude slevena i s přirážkami, nedostala se do kapes majitele domu, nýbrž aby byla odvedena nájemníkům. My ovšem víme, že zde mohou nastati určité potíže, poněvadž vybírati tuto daň a vésti ji v evidenci a potom ještě nájemníkům vraceti by bylo značně obtížné, ale je možno do jisté míry voliti jiné východisko. Myslím, že nájemníci by se úplně spokojili s tím, kdyby ona snížená daň činžovní s přirážkami byla odváděna do zvláštního fondu, který by sloužil ke stavbě levných lidových bytů.

Podobné stanovisko sledovali jsme také při ukládání domovní daně třídní. Domovní daní třídní postihován je náš venkov. Žel, že předloha vládní jde ještě dále než předloha z r. 1921, ačkoliv tam, ovšem že přechodně, tato domovní daň třídní byla zvýšena. Nyní tato domovní daň třídní nejen že není snížena, nýbrž ještě dále se zvyšuje, a to neúměrně, daleko více u budov s menšími byty, než u budov s byty většími.

Zásady, které jsem uvedl při dani činžovní, uplatňujeme také zde. Daně prosté minimum obývací, osvobození budov, které nemají více než dvě obytné místnosti od domovní daně třídní, ovšem v tom případě, když majitel nevlastní jiných podobných budov, vlastní pouze budovu jedinou. Další zásadou naší je, aby tato domovní daň třídní byla vyměřována mírnějším způsobem nežli je navrhována, a to až do šesti místností obytných.

Naproti tomu navrhujeme, aby byla zdaněna luxusní sídla, dále letoviště, zámečky atd. činžovní daní jako daní přísnější. Tento náš návrh, ovšem velice mírný a velmi splnitelný, byl zamítnut. A kdybyste se ptali po důvodech, zase to byly ony důvody, které jsem uvedl při okolnosti, že bylo zamítnuto osvobození malých zemědělců od daně pozemkové.

Bylo namítáno, že by zde scházel podklad pro vyměření přirážek autonomních a patrně, když by tento podklad scházel, majetné třídy se bály, že by musily za nemajetné tyto přirážky zaplatiti. Proto to, co zde pronesl pan dr Viškovský, že poplatníci malí na venkově, malí lidé, si musí volební právo zaplatiti, dostává zde nové potvrzení.

Jsem u konce svých vývodů. Prosím jen, aby mně bylo dovoleno několika slovy reagovati na poslední závěrečná slova pana dr Viškovského. Pan dr Viškovský projevil naději, že úředník nezapomene pro papíry na člověka, nezapomene na skutečné okolnosti, které jsou pro vyměření daní daleko rozhodnější než úřední předpisy. My bychom s touto nadějí souhlasili, ale na druhé straně je potřebí, aby tomuto úředníku byly dány určité kautely, aby mohl také náležitým způsobem postupovati. V tom směru bychom si přáli, aby zde zmizely všechny vlivy politické, aby úřednictvo finanční nestálo pod terorem politických stran, aby úředník, jedná-li skutečně podle zákona, na místo aby byl podepřen ve svém zákonném jednání nebyl k tomu ještě šikanován.

Dále je nutno, aby bylo finančnímu úřednictvu zabezpečeno jeho postavení materielní, jeho neodvislost, neporušitelnost. V našem státě je poskytnuta určitá výhrada pro soudcovský stav. Proti tomu ničeho nenamítáme. Je potřebí, aby byli soudcové neodvislí. Dáváme však na uváženou, zdali také úředníci finanční nemají požívati podobné neodvislosti, z mého stanoviska tím spíše, poněvadž každý poplatník každý rok těmito finančními úřady je souzen, kdežto u soudů všeobecných přichází k soudu člověk buď jednou nebo dvakráte za života, nebo vůbec nepřichází, a tato spravedlnost daňová v tomto státě, myslím, že je také onou spravedlností, na které spočívati mají státy.

Předloha je věrným výrazem smýšlení nynější koaliční většiny. Zájmy dělníků v této koaliční většině nebyly hájeny. Předloha je v celku projevem třídní moci a názorným poučením pro dělnictvo. Zamítáme tuto předlohu a odmítáme za ni odpovědnost v plné víře, že dělníci v dohledné době provedou náležitou korekturu. (Výborně! - Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dále je přihlášen pan kol. Chlouba. Uděluji mu slovo.