Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. R. Chalupa. Dávám mu slovo.
Posl. R. Chalupa: Slavná sněmovno! V krátké
době, jež vymezena je nám ve specielní
debatě, je nemožno, abychom zde zdůraznili
všechny ony zásady, které nás vedly
k celé řadě pozměňovacích
návrhů. Tuto práci, stejně záslužnou
jako vděčnou, obstará československá
sociální demokracie na veřejných schůzích
lidových. Co zde mohu říci, bude jenom paběrkování
na určitém úseku reformy daňové.
Chci ve svých vývodech jednak konstatovati případy,
ve kterých se nám vyhovělo, dále zdůrazniti
ony případy, kde návrhy naše byly zamítnuty,
jako určitý poučný případ,
poučný doklad třídního sobectví,
a konečně chci se při dani domovní
a při dani pozemkové šíře zmíniti
o základech těchto daní. Prosím dále,
aby mně bylo dovoleno, abych při této příležitosti
dotkl se tímto způsobem také daně
rentové, daně z tantiem a z vyššího
služného, o nichž v minulém oddílu
z naší strany nebylo mluveno.
Především tedy co bylo přijato. U daně
pozemkové u §u 97 vyšlo se vstříc
našemu návrhu, aby pozemky, které jsou věnovány
tělovýchově, sportu, byly osvobozeny. Koalice
sice obměnila náš návrh, ale v podstatě
je přijat. Dále v § 102 mezi jiným bylo
vyhověno našemu návrhu, aby bylo poskytnuto
osvobození a úlevy kolonistům, děje-li
se tak podle poměrů rodinných a sociálních.
V § 126, jednajícím o dani domovní,
bylo nám vyhověno v tom směru, že i
části budov, které jsou věnovány
sociálním účelům, budou od
daně domovní osvobozeny. Dále přijato
bylo rozšíření lhůt v §u
135 z 15 na 30 dnů při oznamování
změn. V §u 134 rozšířeno bylo osvobození
proti vládnímu návrhu z 10 na 15 let. Tím
celkem byla přijata první část našeho
návrhu.
Dále v §u 136 byl přijat návrh na škrtnutí
budov nadačních. Ústupků se nám
dostalo v §u 143, kde v zákoně původním
bylo stanoveno, že tam, kde jedna čtvrtina budov je
pronajata, místa ona podléhají dani činžovní;
my jsme navrhli, aby zůstalo původní usnesení,
a vyšlo se nám v tom směru vstříc,
že zde bylo poskytnuto aspoň oněm místům
osvobození od daně činžovní,
kde nebude ani jedna třetina budov pronajata. Další
ústupek do značné míry je vykonán
také v §u 143, odst. 1, odst. b), kde jen budovy zcela
nebo částečně pronajaté mají
podléhati dani činžovní - a ovšem
nejen v §u 143, nýbrž i při ustanoveních
jiných, kde se zůstává při
dosavadním způsobu poměřování,
a sice tak, že místnosti jen částečně
pronajaté jsou zdaněny daní činžovní,
a nepronajaté podléhají domovní dani
třídní. Celkový předpis zařaděn
je do daně činžovní. V §u 149,
odst. 4, je vzat částečně ohled na
náš návrh, jímž nájemné
prokazatelně nedobytné nepokládá se
za nájemné. V původním návrhu
znění tohoto ustanovení bylo takové,
že by se musila prokázati nedobytnost soudní
exekucí. To je v podstatě vše, co koalice na
naše návrhy dala. Ovšem je to poněkud
málo na asi 150 pozměňovacích návrhů,
ale zamítnutí má také svou řeč
přesvědčivou.
Co bylo nám zamítnuto? Především
je nutno se zmíniti zde o dani rentové. V §u
174 při bodu 15 a 16 činili jsme návrh, aby
dani rentové podléhal také úrok z
dlužních úpisů státních,
aby jí také podléhaly dividendy a superdividendy
Národní banky. Pan kolega z lidové strany,
který hovořil přede mnou, stěžoval
si, že strany socialistické nedávají
návrhů na zvýšení daní.
Zde by byl velmi opuletní návrh, kdybychom počítali
jen s tím, že by se zatížily tyto úroky
z dlužních úpisů 6%, znamenalo by to
důchod daleko přes 100 mil. Kč, který
ovšem dáván je darmo a přirozeně
třídám majetným, poněvadž
nemajetné kruhy dlužních úpisů
nevlastní. Také při bodu 10 je dlužno
upozorniti na nesrovnalost, že vyloučeny jsou z daně
rentové ti, kteří nedosahují příjmu,
který podléhá dani důchodové.
Tato nesrovnalost objeví se nám okamžitě,
povážíme-li že k dani pozemkové
a domovní třídní je povinen každý.
Zamítnut byl náš návrh na snížení
sazeb daně rentové, kde jsme se dožadovali,
aby lidové peněžní ústavy, dělnické
a živnostenské záložny měly daň
rentovou nižší. Tento návrh je dostatečně
odůvodněn tím, že tam jsou vklady drobné
a že úroky, které jsou počítány
u těchto lidových ústavů, jsou poměrně
nízké.
Zvláštní stanovisko je nutno vyzvednouti při
dani tantiemové. Zde vycházíme z toho hlediska,
že tato daň je skutečně vyměřována
na podkladě, který snese větší
zatížení. Jde tu o důchod téměř
vůbec bezpracný nebo méně pracný.
Proto jsme podali návrhy, které jednak odstupňovaly
tento důchod plynoucí z tantiemové daně
a dále sledovali jsme pozměňovacím
návrhem důvod národohospodářský,
totiž, aby dnešní neudržitelný systém,
kde řada těchto vynikajících funkcí
je držena jen několika jednotlivci, kde veliké
podniky velmi důležité ve státě
jsou ovládány několika rodinami, aby tento
stav byl znemožněn. Žel, že návrhy
naše nebyly přijaty, stejně jako náš
návrh, aby daň tantiemová podléhala
také přirážkám.
Při §u 126, odst. 8, kde jde o dalekosáhlé
osvobození poskytované průmyslníkům
a podnikům rolnickým a živnostníkům
osvobozením od daně domovní z provozoven,
ucházeli jsme se o to, aby také u těch podnikatelů,
kteří nevlastní svých provozoven a
kde jsou provozovny třeba najaty, aby byly i tyto provozovny
osvobozeny od daně domovní a tím postaveny
na roveň konkurenčním podnikům, které
mají jednotlivci privilegovaní, mající
dostatek provozovacího kapitálu. My jsme navrhovali,
aby tyto provozovny byly osvobozeny až do podlahové
míry 50 m2. Tomuto návrhu ovšem
poněkud oklikou vyhovuje se §em 135, odst. 4, kde
osvobozeny jsou podobně dílny, ovšem plošné
výměry jen do 36 m2 v tom případě,
když i dílna nenalézá se v domě,
kde dotčený podnikatel bydlí.
V §u 127 ucházeli jsme se, aby budovy, které
slouží tělovýchově, byly osvobozeny
od daně. V tomto směru nám nebylo vyhověno
a je zajímavo, že referent o dani pozemkové
měl zde jiný názor. U §u 97 nám
vyhověno bylo, ale z téhož důvodu u
§u 127 referent patrně z neporozumění
pro tyto věci neuhájil stanoviska, které
jsme propagovali.
Naprosto nedostatečné je osvobození, které
se poskytuje §em 135 pro novostavby, totiž pouze na
6 let. Musím uvésti, že osvobození podle
starého rakouského zákona z r. 1896, které
bylo vydáno v dobách docela normálních,
obsahovalo osvobození na plných 12 let. Žádali
jsme zajisté minimum, když jsme podali návrh,
aby tento starý zákon byl dodržen.
K §u 136, kde se jedná o malé byty, musím
upozorniti, že dřívější
starý zákon rakouský z r. 1902 při
dělnických bytech poskytoval osvobození na
plná 24 léta, kdežto vládní návrh
poskytuje osvobození pouze na 12 let.
K §u 136 dávali jsme návrh, aby také
obchodní místnosti byly osvobozeny od daně
domovní. Žel, že tento návrh byl zamítnut.
Rovněž zamítnut byl náš návrh
při §u 139, kde jsme se ucházeli o to, aby
místní prohlídky, které budou spojeny
s poskytováním osvobození od daně
domovní nebo činžovní, nepodléhaly
dávkám z úředních úkonů.
Také tento návrh byl zamítnut. Jak jiným
způsobem dívá se na tyto úřední
úkony jiná předloha vládní
o stabilisačních bilancích! V §u 23,
odst. 7 úřední úkony, jichž účelem
je pouze provádění tohoto zákona o
stabilisačních bilancích, jsou osvobozeny,
ovšem v tomto případě jde o bohaté
akcionáře, o bohaté jednotlivce, kdežto
v prvém případě, kde jsme se ucházeli
o osvobození, jde o chudáky, kteří
si stěží svůj domeček postaví...
Při §u 147 navrhli jsme škrtnutí, poněvadž
ustanovení tohoto paragrafu není vlastně
ničím jiným než prostředkem sobeckým
obhájiti zvláštní zájmy určité
vrstvy. §em 147 zavedeno bylo t. zv. sedliště,
kde z jednoho komplexu mohou býti vyloučeny budovy,
které nebudou podléhati potom té dani, jako
budovy obce hlavní. Jde tu především
o osady. Neznamená to nic jiného, než aby rozšířená
daň činžovní nepostihla venkovské
osady a aby tyto byly zdaněny mírněji. Ostatně
věc tato není neznáma. Z prakse víme,
že kruhy zemědělské za každou cenu
chtějí vyloučiti pozemky, které se
nacházejí v katastrech městských,
aby je tímto způsobem dostali do vlastní
obce, kde by přirážky obecní byly menší,
než jsou v katastru městském.
Zvláštní je, jakým způsobem tato
předloha vyhýbá se správnému
zdanění a ocenění. Při §u
177, kde šlo o daň rentovou z dávek naturálních,
navrhovali jsme, aby tyto dávky byly oceněny podle
tříletého průměru indexních
cen. Podobně při §u 149, kde užívání
domů je placeno naturálními dávkami,
v přírodninách, navrhovali jsme, aby tam
byl základem rovněž tento tříletý
průměr indexních cen.
Namítlo se, že by toto opatření činilo
obtíže. Ono by však naopak práci ulehčilo.
Tyto indexní ceny staly by se směrodatnými,
bez předvolávání stran mohly by úřady
docela jasně a přesně postupovati beze všeho
dohadování.
Při §u 150 jsme se ucházeli, aby platy z pozemků
a práv s budovou spojených atd., které jsou
vylučovány ze zdaňovacího základu
daně činžovní, nečinily větší
částku než 1/10
placeného nájemného. Tento požadavek
je správný. Ustanovením §u 150 otevírá
se totiž široká brána, kterou se opravdu
může defraudovati daň činžovní,
poněvadž dávka činžovní
může býti přesunována na užívání
zařízení na tyto vedlejší platy
a tím přirozeně základna pro vyměřování
daně činžovní by byla zúžena.
I při §u 153 zamítnut byl náš návrh,
aby daň činžovní nebyla vyměřována
podle nájemné hodnoty, a to tenkráte, jestliže
byl byt zdarma přenechán, rovněž jestliže
byly místnosti pronajaty za mírnější
nájemné. Nebyl přijat ani náš
návrh eventuální, kde jsme se dožadovali,
aby výše nájemného nepřesahovala
hodnoty, která byla vyměřena z bytu, jehož
užívá vlastník domu.
Z toho následuje, že při tomto ustanovení
nesmí nikdo ponechati i přechodně, když
by se takový dobrý domácí naskytl,
byt zadarmo a nikdo nesmí přenechati tento byt za
zřejmě nižší nájemné.
Duch, který se zde objevuje, není ovšem jedinečným.
I při ustanovení §u 17, odst. 6 a §u 78,
odst. e) jest podobný duch, vyniká i při
všeobecných ustanoveních, kde se prosazuje
ručení za daně i na dary. Bude-li někdo
dnes obdarován, musí býti opatrným
a tázati se napřed dárce, má-li zaplaceny
daně, poněvadž není vyloučena
možnost, že by mohl býti skutečně
tento dar pokládán za náhradu ušlé
daně. Naproti tomu - a jistě jsme to navrhli v zájmu
státní pokladny - zamítnut byl náš
návrh při §u 153, kde jsme vkládali
zvláštní lit. d), jíž jsme chtěli
dosíci následujícího: Dnes čím
dále tím více je bytů nepronajatých
a s těmito byty se spekuluje. A tento nepronajatý
byt potom nepodléhá dani činžovní.
My jsme navrhovali, aby z tohoto důvodu uprázdnění
se nepředpisovala daň za jedno čtvrtletí,
poněvadž při dnešní veliké
poptávce bytové jistě je možno, aby,
když ne během prvního čtvrtletí,
tedy během druhého čtvrtletí skutečně
byl byt pronajat. Ovšem tento návrh byl zamítnut.
Dále byl zamítnut náš návrh,
aby mohli existovati také lidštější
majitelé domů, lidštější
domácí. Navrhli jsme škrtnutí tohoto
ustanovení, jež má zabrániti pronajímání
bytů za zřejmě nižší nájemné.
Podmínky, které jsou stanoveny při tomto
ustanovení pro takového dobrého člověka,
myslím, že jsou přímo nesplnitelné,
a tak skutečně kdyby byl takový šlechetný
domácí a pronajal za zřejmě nízké
nájemné byt, nebude to nic platné, neboť
se musí hodnověrně prokázati, že
skutečně toto nižší pronajímání
má svůj původ ve známých umírněných
požadavcích pronajimatelových vůči
nájemníkům. Jak se tato hodnověrnost
a známost umírněných požadavků
prokáže, kde, komu a kým, to je ovšem
tajemství budoucího prováděcího
nařízení. Konečně možnost
této umírněnosti má určitou
hranici. Nikdy toto nájemné nemůže klesnouti
níže, než je cena na bytovém trhu, totiž
25% nájemného. Je to jistě do jisté
míry úspěch, poněvadž podle návrhu
zákona tato dobrota domácího mohla se odhadnouti
jen 20%. Proč byl zamítnut náš návrh
na přezkoušení podkladu pro ukládání
daně činžovní, minimálně
jednou za každé desetiletí, když se koná
všeobecné sčítání, to
přičítáme jenom všeobecné
zamítací horečce.
Již z toho, co jsem uvedl, velmi jasně vysvítá
onen dvojí zájem kruhů majetných a
vrstev nemajetných. Tato tendence projeví se ovšem
nejjasněji při výměře daní,
a to jak při zjištění základu
zdaňovacího, tak také při míře
zdanění. Provedu tento důkaz při dvou
velmi důležitých daních, a sice při
dani pozemkové a dani domovní. Těmito daněmi
postiženi jsou zejména chudí lidé na
venkově a břemena, která jsou zde ukládána,
nejsou v žádném poměru s břemeny,
jež ponesou na venkově vrstvy majetné.
Jaké zásady nás vedly při zdaňování
rentovou daní?
Především stanovisko svoje vyslovili jsme při
§u 47: úprava musí býti definitivní
a dále základem pro vyměření
daně pozemkové musí býti onen systém,
který platí při vyměřování
daně výdělkové. Provisorium nemůže
býti za žádnou cenu trpěno. Můžeme
konstatovati, že to první naše stanovisko, že
je nutno přikročiti k definitivní úpravě
daně pozemkové, bylo uhájeno, skutečně
pozemková daň je vyměřena definitivně,
není více provisoria. Ovšem důvody,
které k tomu vedly koalici, jsou docela jiné, než
my máme na mysli. Poněvadž však nebyl
prosazen systém zdanění renty pozemkové
daní výdělkovou, je nutno upozorniti na námitky,
které proti tomuto systému byly předneseny.
Především se uvádělo, že
daň výdělková vynesla by méně.
Dále upozorňovalo se na potíže s ukládáním,
obrovská spousta fasí, každoroční
vyměřování a správní
náklady, které by zde vzešly, nebyly by v žádném
poměru s výtěžkem, jenž by z tohoto
způsobu zdaňování vyplynul.
Dále se ukazovalo na zvyklost, která na venkově
je, na stabilisaci daně pozemkové a obavy ze šikanování
zemědělců. Venkov prý nesmí
se posuzovati podle jedné šablony a zemědělské
podnikání to prý není žádná
fabrika. Námitky, které zde byly předneseny,
musí býti uváženy, ač některé
z nich opravdu jsou původu značně podezřelého.
Na př. nedovedeme chápati, že obavu, že
daň pozemková podle systému výdělkového
by přinesla méně, pronášejí
zde ony kruhy zemědělské, které dnes
prosadily snížení daně pozemkové
podle starého systému. Naopak, v nás se zmáhají
obavy, a nejen obavy, nýbrž i přesvědčení,
že skutečně postižení daní
výdělkovou vyneslo by daleko více, ovšem
tato daň výdělková postihla by především
vrstvy rolníků středních a velkých.
Ostatní důvody, které jsou uváděny,
jako zvyklost, obavy před šikanováním
zemědělců, nemožnost posuzovati venkov
podle jedné šablony, to, myslím, jsou námitky
velmi prostoduché, na které by se mohly stejně
odvolati všechny kruhy živnostenské, poněvadž
i tam tyto námitky by se mohly uplatniti.
Než nezavírali jsme očí ani před
těmito námitkami a hleděli jsme ve svém
návrhu jim vyjíti vstříc. Náš
návrh byl přijatelný. Především
vylučujeme ze zdanění daní výdělkovou
všechny zemědělce, jichž důchod
ze zemědělského podnikání nepřesahuje
15.000 Kč příjmu rozhodného pro vyměření
daně důchodové. Dále náš
návrh osvobozuje všechny poplatníky daně
pozemkové, kteří nemají pozemků,
z nichž by plynul výnos vyšší nad
40 Kč. To znamená, že obavy z většího
administrativního zatížení zde úplně
padají. Poplatníků daně pozemkové
do 40 Kč čistého katastrálního
výnosu můžeme čítati na 700.000.
Druhým omezením do 15.000 Kč výnosu
zemědělského zahrnuta by byla rovněž
velmi početná vrstva zemědělců,
takže by zbyl jen nepatrný zlomek, který by
skutečně mohl býti daní výdělkovou
postižen, a to již proto, poněvadž by šlo
o podniky větší, kde by bylo možno podávati
přiznání k vyměření.
(Předsednictví převzal místopředseda
Stivín.) A tato přiznání také
podávána býti musí, tedy obavy, že
by zde vznikla nová práce, myslím, nejsou
opodstatněné. Přiznání stejně
musí býti podáno k vyměření
daně důchodové, tedy tento podklad mohl by
sloužiti i k vyměření daně výdělkové.
My jsme šli ovšem dále. Sledujíce přání
a zvláštní potřeby venkova, chtěli
jsme odčiniti staré křivdy vyloučením
drobných zemědělců z účasti
na ukládání daně pozemkové
a navrhli jsme zvláštní daňové
komise, kde by byli zastoupeni právě zástupci
těchto drobných zemědělců,
a to 2/3 a 1/3
byli by zástupci finančních úřadů,
kteří by ukládali daně.
Pro nás je nepochopitelné, jak republikánská
strana čsl. venkova mohla se postaviti proti osvobození
největší části obyvatelstva na
venkově od daně pozemkové. Náš
návrh na osvobození od daně pozemkové
v tomto směru, můžeme směle říci,
je prost vší demagogie, je správný,
je proveditelný a má analogická ustanovení
i v tomto projednávaném zákoně. (Výkřiky
čsl. soc. demokratických poslanců.)
Je nejpřirozenější otázkou, co
by toto osvobození stálo státní pokladnu.
Počítejme, že je 700.000 těch nejmenších
zemědělců. Ovšem z těchto 700.000
zemědělců nemá každý pozemek
se 40 Kč čistého výnosu. Tam jsou
také čisté výnosy s 10, 20, 50 haléři
a korunou, takže, když počítám
velmi bohatě, mohu počítati, že by zde
šlo průměrně asi o 20 Kč čistého
výnosu na jednoho poplatníka a zde by byl starý
čistý katastrální výnos 14
mil. K. Počítám-li se způsobem, jak
je zdaňována daň pozemková v návrhu,
musím 14 mil. K násobiti 17, takže dostanu
238 mil. Kč a 2% daň ze 238 mil. Kč činila
by 4·76 mil. Kč, tedy částku, která
jistě by byla postradatelna, kdyby byla odvaha prosaditi
daň rentovou z dlužních úpisů
státních anebo jiné návrhy, které
jsme podávali. Částka skutečně
tedy nepatrná a při tom je nutno podtrhnouti, že
by se ušetřilo na administraci a vyhovělo by
se oprávněným potřebám.
Stejným způsobem ovšem zamítnut byl
podobný náš návrh na osvobození
od domovní daně třídní. Toto
navrhované námi osvobození není v
zákoně osamoceno. Ukazuji zde na analogický
případ v §u 50, odst. 6., kde při vedlejších
zaměstnáních výdělečných
výnos až do 2000 Kč je osvobozen. Při
§u 54, při všeobecné dani výdělkové
je možno osvoboditi důchod od daně výdělkové,
nepřesahuje-li 7000 Kč, za určitých
okolností úplně, jinde může býti
tato daň výdělková snížena.
Pan referent, když jsem uváděl protidůvody,
bránil se tím, že majetek má určité
podmínky zvláštní, že poskytuje
majiteli existenci i tenkráte, když tento majitel
práce není schopen, kdežto když jde o
daň výdělkovou, jakmile provozovatel není
práce schopen, odpadá také jeho důchod.
Důvod tento by ovšem byl pravdivý, kdyby skutečně
zde běželo o takový majetek, který by
majiteli mohl opravdu zajistiti existenci, ale zde běží
o nepatrný pozemek nebo snad domek, a tu ovšem tento
nepatrný majetek není absolutně žádnou
zárukou, že by existence mohla býti obhájena.
Musí tedy zde býti důvod trochu jiný,
a bylo zde již na ten důvod upozorňováno.
Pan referent se netajil obavou, že osvobozením těchto
malých poplatníků byl by ztracen základ
pro vyměření obecních přirážek,
a to je, myslím, to hlavní, oč zde běží,
poněvadž chudí lidé na venkově
své volební právo do obcí mají
si zaplatiti. Tato tendence je velmi průhledná a
také ji zdůraznil ve včerejších
svých vývodech p. dr Viškovský.
Pro vyměření daně výdělkové
zůstal tedy základ starý, staré nesprávnosti
v oceňování pozemků, přesto,
že velmi drasticky právě se strany republikánské
čsl. venkova bylo poukázáno na nesprávnosti,
které se v oceňování pozemků
staly. Snad právě proto tyto nesprávnosti
budou násobeny 17krát a 20krát, abychom přišli
ke správnějším výsledkům!
Naším návrhem bylo umožněno správněji
vyšetřiti čistý katastrální
výnos, také částku režijních
nákladů, a tím by bylo skutečně
zjištěno, mnoho-li připadá na půdní
rentu, spočívající v bonitě
půdy, v poměrech klimatických atd. jako příjmu
bezpracného a na druhé straně by se zjistilo,
jaký důchod plyne ze skutečné práce.
Běželo nám o to, aby při podnikání
zemědělském podobně jako při
dani výdělkové zjištěna byla
zásada příjmu bezpracného, nebo méně
pracného. Byla tedy poskytnuta zde možnost, aby ten
správný základ pro zdanění
byl vyšetřen. Naše stanovisko v tomto směru
není fiskální. Naše stanovisko jest
přiblížiti se k daňové správnosti
a k daňové spravedlnosti. Je ohromný rozdíl
mezi důchodem občana, přísně
do haléře kontrolovatelným - úředníci,
zřízenci a dělníci nemohou zatajovati
ničeho - a důchodem, který je pouze odhadován.
Při odhadu je vždy risiko. Buď je poškozen
poplatník, nebo je poškozen stát. Jeho vadou
je, že daň pozemková vyměřuje
se stejným procentem a že stoupá pouze proporcionálně.
To neodpovídá skutečným poměrům.
Není tu rozlišována, jako je tomu na př.
u daně výdělkové, účast
kapitálová od vlastní práce. Při
vší obtížnosti, která se naskytne,
máme-li kontrolovati výsledky zemědělského
podnikání, mnoho-li připadá z výsledku
hospodaření zemědělského na
kapitál a mnoho-li na vlastní práci, přece
jen jsou zde již určité objektivní znaky.
Především je to kapitál, který
je uložen v půdě, rozloha, bonita půdy,
polohová výhoda; dále je to kapitál
uložený v zařízení, fundu instruktu
živém i mrtvém; dále je to kapitál
pohyblivý, oběžný, jehož je potřebí
na výplatu dělnictva a k opatření
hospodářských potřeb.
Tyto okolnosti nám zhruba objasní rozdíly
v zemědělském podnikání. Především
uvidíme, že na venkově jsou malé zemědělské
živnosti, jichž výnos sám o sobě
naprosto nestačí k tomu, aby uspokojil potřeby
podnikatele. Takový malý zemědělec
musí si přivydělati jinou prací, aby
uhájil svou existenci. Dále jsou malé zemědělské
podniky, jichž výnos stačí asi na potřeby
zemědělcovy, a konečně jsou zde podniky
zemědělské větší, střední
a velké, které po ukojení vlastních
potřeb mohou přebytek svůj odváděti
na trh. Mezi těmito malými zemědělskými
podniky, pracujícími jen pro vlastní potřebu,
a podniky pracujícími pro trh je zásadní
rozdíl. Tím nechci říci, že by
se malý podnik aspoň částečně
neúčastnil výroby pro trh, ale celkem nepadá
tato okolnost u malého podnikatele na váhu. Malé
podniky, pracující skutečně jen vlastními
silami s malým použitím strojů, krátce
bez větší investice kapitálové,
poskytují výtěžek, který je skutečně
výtěžkem jejich vlastní práce.
Podniky zemědělské, které vyrábějí
pro trh, vyrábějí silami najatými
s převahou kapitálovou, kde práce majitele
je sice také částí, z níž
plyne důchod pozemkový, ale nikoliv rozhodující,
je to vždycky jen nepatrný zlomek.
Z toho pak plyne jasný závěr: Malé
zemědělské podniky nutno chrániti
více, zdaňovati je mírněji; a v tom
směru jde náš návrh. Podle našeho
návrhu osvobozujeme zemědělské podniky,
jichž čistý katastrální výnos
nepřesahuje 40 Kč a v tom případě,
když také celkový příjem držitele
nepřevyšuje 12.000 Kč; dále pozemky
s čistým katastrálním výnosem
od 40 do 100 Kč postihujeme dosavadní daní
pozemkovou bez přirážky, zase s ohraničením
sociálním, nečiní-li skutečně
příjem držitele více než 12.000
Kč. Pozemky s čistým katastrálním
výnosem nad 100 Kč zdaňujeme zase s tímto
ohraničením celkového příjmu
držitele do 12.000 Kč daní pozemkovou dosavadní
se 100% přirážkou. Teprve pozemky, které
skýtají majiteli zemědělský
důchod nad 15.000 Kč, měly by podléhati
podle našeho návrhu dani pozemkové.
Náš návrh poskytuje možnost vývoje.
Neotřásá systémem, který zde
skutečně je, přizpůsobuje se skutečným
poměrům a proto tento návrh byl přijatelný
a proveditelný.
Další otázkou je, zda skutečně
daň výnosová snese odstupňování.
Pravidelně se namítá, že daň
výnosová odstupňování nesnese,
ale my vidíme při jiné dani výnosové,
při dani výdělkové, že zde odstupňování
je do 30.000 Kč 1/2%,
do 40.000 Kč 2·5% a přes 140.000 Kč
4%. Připočítáme-li k tomu přirážky
autonomní, znamená to zatížení
3%, 15%, 24% a v tom směru dnešní prosazené
ukládání daně pozemkové opravdu
poskytuje velmi značné výhody, ovšem
vrstvám majetkově silnějším než
na venkově, poněvadž toto odstupňování
při dani provedeno není. Čím menší
výměra a výnos pozemků, tím
skutečně tíživěji snáší
se tato daň pozemková při dnešním
systému, poněvadž běží zde
o příjmy velmi pracné, kdežto při
větším výtěžku jde o příjem
méně pracný a přirozené odstupňování
by tento výnos zde snesl.