Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Muna. Uděluji mu slovo.

Posl. Muna: Zásadní stanovisko komunistické strany k reformě daní přímých bylo vyjádřeno jak v rozpočtovém výboru, tak i v plenu této sněmovny. Předloha je výrazem diktátu kapitalistické třídy a buržoasních stran jak městských, tak i strany agrární, která je mluvčím a představitelem buržoasie venkovské i přes to, že v řadách jejích je velké množství malých a drobných zemědělců, proti nimž je ostří této předlohy namířeno stejně jako proti dělníkům, drobným živnostníkům, zřízencům a úředníkům. Těmto stranám přizvukuje dnes i strana politických živnostníků, která šla do voleb s protidaňovým programem a která, pokud stála mimo vládní koalici, bojovala proti daňovému zatížení živnostníků v tisku i na schůzích způsobem a argumenty, které páni z buržoasních stran a dnes i páni strany živnostenské označují za argumenty bolševiků. Ani prostředky brachiálního násilí, které se ovšem vybíjelo pouze proti podřízeným úředníkům berních úřadů, nechyběly v arsenále stran pana ministra Najmana a pana referenta o všeobecné dani výdělkové, Pekárka. Tomuto protidaňovému programu děkuje strana živnostenská za poměrný svůj volební úspěch. Při projednávání reformy daní přímých měli pánové ze živnostenské strany nejlepší možnost a příležitost uplatniti svůj vliv a politickou váhu ve prospěch drobných živnostníků, kteří plným právem mohli očekávati, že páni ze živnostenské strany budou nyní plniti svůj slib daný voličům. Na místo toho vidíme, že strana živnostenská opustila svůj protidaňový program, a pokud svůj vliv v koaličních stranách uplatnila, uplatnila ho proti dělníkům a proti dělnickým družstvům.

Daňová předloha je prodchnuta veskrze duchem protisociálním. Opačné tvrzení pana ministra financí je v naprostém rozporu se skutečností. Již historie této předlohy je dokladem toho, že sdělávána byla na přímý diktát kapitalistů průmyslových a zemědělských, jimž jedině přináší prospěch. Pan ministr financí považoval za nutné, dříve než předloží předlohu zákona poslanecké sněmovně, vyžádati si dobrozdání obchodních a živnostenských komor, zemědělských rad a Svazu průmyslníků, tedy organisací čistě kapitalistických, ale pan ministr, který rád mluví o sociálním duchu naší daňové a finanční politiky, neuznal za vhodno vyžádati si dobrozdání od ústředí organisací dělnických družstev a od ústředen dělnických odborových organisací, ač tato předloha hluboce se dotýká zájmů dělníků, zřízenců, drobných živnostníků a malorolníků. Naopak, p. ministr financí převzal do své předlohy celé partie tak, jak mu je nadiktoval Svaz průmyslníků a zájmové organisace bohatých sedláků a zemanů. Způsob, jakým tyto předlohy projednávány byly v rozpočtovém výboru a jakým projednávány jsou v plenu této sněmovny, jest dokladem, že celý složitý aparát parlamentní jest pouhou formalitou, za kterou skrývá se diktát vládnoucí třídy kapitalistů. Tato sněmovna není místem, kde rozhoduje se o daňové a finanční politice státu, nýbrž zde smějí se pouze pronášeti řeči o tom, co v zákulisí rozhodlo několik finančních machrů, bankovních magnátů a bursovních spekulantů. Skutečná vláda nesídlí zde, ani na Hradčanech, nýbrž v paláci Živnobanky, ve Svazu průmyslníků, v paláci p. Petscheka.

Minulého roku na podzim dozvěděli jsme se od p. ministra financí, že 78% všech státních příjmů plyne do státní pokladny z daní nepřímých. Nepřímé daně ve své převážné většině placeny jsou chudými a nejchudšími občany tohoto státu. Na daně přímé zbývá pouhých 22%. A smyslem této předlohy jest, aby i většinu těchto daní přímých zase zaplatili chudí a nejchudší. Daň důchodová, hlavně pak daň ze mzdy, kterou postiženi budou největší chudáci, tvoří zase páteř daní přímých, a její tendence je vzestupná. Tak tomu jest i u všeobecné daně výdělkové, která r. 1925 vynesla v historických zemích 197,793.000 Kč. Naproti tomu u daně rentové vidíme tendenci sestupnou a její výnos činí v historických zemích za r. 1925 pouhých 68,210.000 Kč. Stejně tomu jest u daně pozemkové, která rovněž projevuje tendenci sestupnou a r. 1925 klesla na 76 mil. Kč proti 105,361.000 Kč z r. 1924.

Náš klub navrhl, aby zvýšeno bylo u daně důchodové daně prosté minimum na 12.000 Kč u svobodných, 18.000 Kč u ženatých, a aby od všeobecné daně výdělkové osvobozeni byli všichni, kdož nedosáhli tohoto daně prostého minima. Strany vládní koalice v rozpočtovém výboru zamítly náš návrh a stanovily daně prosté minimum na pouhých 7000 Kč, ale všeobecné dani výdělkové budou podrobeni i ti živnostníci a malorolníci, kteří nedosáhnou tohoto minima.

Vy dokonce podrobujete všeobecné dani výdělkové i domácké dělníky, zhotovující pro továrníky z cizího materiálu výrobky za pevně stanovenou mzdu jedině z toho důvodu, že mají živnostenský list, aby mohli míti učně a případně přechodně jednoho dělníka.

Všeobecné dani výdělkové ve smyslu této předlohy podrobeny budou tisíce domáckých krejčí na Prostějovsku a Boskovicku, tisíce obuvníků ve východních i jižních Čechách a na Moravě, pracujících po domácku, stejně jako velké tisíce domáckých dělníků všech ostatních oborů. Je to křiklavá nespravedlnost vůči těmto lidem, poněvadž fakticky jde o dělníky, kteří pracují pouze a jedině pro továrníka, kterému nota bene propůjčují svůj byt za dílnu a pracují na vlastním stroji. Tito domáčtí dělníci měli by býti od všeobecné daně výdělkové osvobozeni vůbec. Na místo toho vidíme případy ještě křiklavější nespravedlnosti. Berní úřady vymáhají dokonce od těchto domáckých dělníků, jedině pro továrníky pracujících, dokonce i daň z obratu.

V této věci byla podniknuta svého času intervence domáckými krejčími z Prostějovska u ministerstva financí, ale výsledek této intervence nebyl uspokojivý. Je to křiklavá nespravedlnost, a my komunisté žádáme, aby domáčtí dělníci pracující výhradně pro továrníka byli osvobozeni od všeobecné daně výdělkové, i když pracují s jedním a občasně a přechodně i s dvěma dělníky, nepřekročí-li jejich celkový důchod dani podrobený 30.000 Kč ročně. Pokud pak domáčtí dělníci, kteří mají živnostenský list, pracují částečně pro továrníka a částečně pro své zákazníky, bylo by spravedlivé, aby byli podrobeni všeobecné dani výdělkové jen z oné části výtěžku, které docilují z práce pro své zákazníky.

Ještě tvrdší a nespravedlivější ustanovení přímo policejního rázu obsahuje § 64 této předlohy, jednající o zdanění podomních obchodníků. Již zákonem o podomním obchodu z roku minulého zničeny byly tisíce existencí podomních obchodníků a zbývajícím ztížena byla jejich trudná existence. V této předloze se žádá, aby podomní obchodník platil všeobecnou daň výdělkovou na celý rok předem. To je opatření křiklavě nespravedlivé a dokazuje, že v podomních obchodnících spatřují strany vládní koalice element polozločinný, který musí platiti daně předem, poněvadž berní úřady mají obavu, že by tito chudáci jim daně zdefraudovali, ač na druhé straně u kapitalistů, kteří opravdu milionové obnosy daňové defraudují, této obavy nemají. A tak, chce-li takový podomní obchodník dostati povolení k podomnímu obchodu, musí nejen vyhověti všem policejním předpisům, ale musí se také vykázati, že má na rok předem zaplaceny daně, aniž by věděl, zda v příštím roce vůbec nějakého výtěžku dosáhne.

Na druhé straně podle §u 47 budou osvobozeni bohatí statkáři a zemědělští producenti tím, že řada výnosných podniků zemědělských, které nejsou podrobeny dani pozemkové, nebude podrobena ani všeobecné dani výdělkové a tak řada podniků náležejících bohatým statkářům a velkým sedlákům nebude zdaněna vůbec.

V §u 50 osvobozuje předloha od všeobecné daně výdělkové osoby provozující vedlejší zaměstnání, jako jsou povoznictví, orání za mzdu, výroba dřevěného nádobí, dřeváků atd. Souhlasíme s tím, aby tito lidé byli od všeobecné daně výdělkové osvobozeni, ale poněvadž předloha neosvobozuje švadlenu, která pracuje sama na stroji ve svém bytě, poněvadž neosvobozuje dělnici, která sama pracuje pro své zákazníky ve svém bytě na pletacím stroji, žádáme, aby tyto dělnice byly rovněž od všeobecné daně výdělkové osvobozeny.

Konečně žádáme, aby od všeobecné daně výdělkové osvobozen byl plat studentů soukromě vyučujících a příjem osob zabývajících se soukromým vyučováním; dále aby byla osvobozena od všeobecné daně výdělkové odměna za vlastní umělecké práce a díla a příjem z nich u všech umělců a vědeckých pracovníků, nepřesahuje-li jejich celkový důchod 60.000 Kč ročně.

Když se jednalo o daň z vyššího služného a daň z tantiem a když jsme v rozpočtovém výboru žádali ostřejší progresi, dovozovali páni z vládní většiny, že v řadě případů běží o umělce a že je tudíž nutno k této skutečnosti zvláště přihlížeti, poněvadž na umělce nelze bráti všeobecné měřítko. Při služném přes 100.000 Kč ročně měli pánové zvláštní ohled. Tyto ohledy však nemají při umělcích a vědeckých pracovnících, jejichž příjem je poměrně malý. Je viděti, že pánové z vládní většiny hodnotí umění podle výše příjmů toho kterého umělce nebo vědeckého pracovníka. Pravděpodobně pro ně bard keťasů z Varieté je větším umělcem než člověk, který celá léta studuje, aniž by si při tom mohl koupiti více než kousek suchého chleba.

Zdaňujete-li švadlenu, dělnici, která plete na stroji punčochy, zdaňujete-li plat studenta, tím křiklavější je, že od daní osvobozujete pány oficíry a generály, jejichž služební požitky v řadě případů činí přes 100.000 Kč ročně. Stejně křiklavé je, osvobozujete-li od daní četníky. Rozumíme tomu. Důstojnický sbor má se státi v této republice zvláštní privilegovanou kastou, jakou byl v Rakousku, nebo jakou byl v militaristickém Prusku, aby byl tím spolehlivějším nástrojem vládnoucí třídy. Vojákům jste uloupili volební právo, a jsou zde spory o to, zda jste porušili ústavu čili nic. My známe cenu měšťáckých ústav. Oficíry a generály osvobozujete od daní - taková je vaše spravedlnost. Tomu říkáte odpolitisování armády, to znamená, politiku v armádě smějí provozovati pouze oficíři, generálové, a za to se jim odpustí daně, kdežto vojákům na druhé straně se uloupí volební právo. Dělnická třída porozumí této skutečnosti a dovede ji také zhodnotiti.

Pokud se týče sazby u všeobecné dané výdělkové, mluví se o tom, že předloha byla podstatně zlepšena proti původnímu znění a dosavadnímu stavu. Zde je nutno říci několik kritických slov. Výše sazeb sama o sobě nic neznamená. Rozhodující je, kolik zaplatí poplatník na daních, přirážkách a dávkách. Hlavní věcí je daňový základ, z něhož bude daň vyměřena, a tu je poplatník úplně vydán na pospas libovůli berních úřadů a daňové komise, která bude jmenována finančním úřadem II. stolice, z poloviny k návrhu zemědělské rady a obchodní a živnostenské komory, z poloviny jmenuje finanční správa daňové komise sama podle vlastního uznání. To je čirý absolutismus, zejména uvážíme-li, že veškeré rozhodování je v rukou předsedy daňové komise, kterým je přednosta vyměřovacího úřadu nebo jeho náměstek.

Chudé poplatnictvo v daňové komisi nebude vůbec zastoupeno. Když jsme žádali, aby v daňových komisích zastoupeni byli také dělníci prostřednictvím závodních výborů a závodních rad, byl náš návrh vládními stranami nejen odmítnut, ale pan zpravodaj mluvil dokonce o tom, že v daňových věcech nesmí rozhodovat teror ulice. Žádá-li tedy dělnictvo zastoupení v daňových komisích, mluví páni o teroru ulice, ač byly doby, kdy i tito pánové, kteří sedí dnes na vládních lavicích, používali teroru ulice, jako na př. v listopadu 1920 k násilnému zabrání Stavovského divadla v Praze.

Naším požadavkem jest, aby daňové komise byly voleny všeobecným hlasovacím právem poplatníků, tedy i dělníků, kteří platí daň důchodovou srážkou ze mzdy, případně nechť mají obce právo do těchto komisí vysílat část členů. Předloha neodstraňuje také dosavadní systém osob přezvědných, tedy systém špiclů, kteří nejsou poplatníku známi, kteří nejsou o poměrech poplatníka veřejnosti zodpovědni a kteří se obyčejně těší zvláštní blahovůli berních úřadů. Sami platí daně nepatrné za to, že podávají často přehnané zprávy o poměrech jiných poplatníků, třebas jich konkurentů.

Takto složené daňové komise se systémem osob přezvědných jsou metlou pro drobné poplatníky a dává-li strana živnostenská souhlas k podobnému složení komisí, dostává se do rozporu s malými a drobnými živnostníky, jejichž zájmy má hájit, ale dostává se také do rozporu s vlastním programem a požadavky, jichž se tak důrazně dovolávala, dokud seděla mimo vládní koalicí.

Dalším nemožným ustanovením, které možno nazvat popravčí sekyrou pro malé poplatníky, je odst. 3 §u 245, kde se praví: "Daňová komise může na předsedův podnět jediným usnesením shodně s návrhem vyměřovacího úřadu rozhodnouti o poplatnících, jejichž celkový zdanitelný důchod (výtěžek) nepřesahuje u žádného 50.000 Kč ročně."

Co znamená v praksi toto ustanovení? To znamená, že daňová komise nebude přihlížet k zvláštním poměrům malého poplatníka, který v důsledku zvlášť nepříznivých okolností nedosáhne takového výtěžku, jako druhý, technicky snad lépe vybavený a za příznivějších okolností a podmínek pracující poplatník, nýbrž že se naměří všem stejně. Daňové komise budou zkoumat jen zvláštní poměry velkých poplatníků, k těmto budou přihlížet v každém jednotlivém případě, ale malý poplatník v důsledku tohoto ustanovení je vydán na pospas úplné libovůli berního úřadu. Také toto ustanovení, které těžce dopadá na hlavy drobných živnostníků, bylo schváleno v rozpočtovém výboru za souhlasu strany živnostenské, ba dokonce k návrhu zpravodaje, jímž jest zástupce živnostenské strany pan posl. Pekárek.

Nyní, pánové, něco o t. zv. daňové demokracii. Mluví se o demokratických principech, na nichž je budována tato daňová předloha. Ukáži v jednom případě, jak projevují se v praksi důsledky těchto demokratických principů daňových.

Podle předlohy odpočítá se od daňové základny předepsaná daň. O tuto daň a přirážky snižuje se daňová základna u všech poplatníků, stejně u malých jako u velkých - tedy naprostá rovnost a demokracie.

Podívejme se, jaký důsledek má toto demokratické ustanovení pro živnostníka s výtěžkem 7000 Kč, pro něhož je stanovena sazba daňová  1/8%, a jaký důsledek z toho plyne pro poplatníka s výtěžkem 1 mil. Kč. V prvém případě znamená to snížení daně i s přirážkami o 8 promille, v případě druhém skoro o 19%. Vyjádřeno v penězích znamená to, že v důsledku tohoto opatření, které snad zůstane nepovšimnuto obrovskou většinou drobných poplatníků, snižuje se drobnému živnostníku s výtěžkem 7000 Kč daň i s přirážkami ve výši 470% o 40 hal., pravím o celých 40 hal. V druhém případě u fabrikanta s výtěžkem 1 mil. Kč snižuje se daň i s přirážkami v téže výši o 39.000 Kč. Představte si, kolik ušetří v důsledku tohoto ustanovení zlínský král ševců pan Baťa a podívejte se, jak ve světle této skutečnosti vypadá boj živnostenské strany proti Baťovi. Zde vidíme jednu z příčin, proč nemůže malý obuvník konkurovati Baťovi, proč nemůže malý živnostník konkurovati fabrikantovi. Jest to daňová politika, kterou provádí vláda i za souhlasu živnostenské strany, je to daňová politika, kterou provádějí ti pánové, kteří se vydávají za jedině oprávněné a privilegované zástupce živnostníků, kteří však provádějí politiku, jakou docela dobře mohou prováděti a obstarati páni z národní demokracie. Tedy strana živnostenská, poněvadž hájí zájmy těchže lidí jako strana národně-demokratická, je zde úplně zbytečná.

Vezmeme-li v úvahu, že snížení obecních přirážek bude míti za následek zvýšení dávek, vidíme, jak i zde pracuje se pro kapitalisty a proti dělníkům i živnostníkům. K tomu si přimysleme ještě tvrdost trestních ustanovení, která prakticky jsou namířena zase jen a jedině proti drobným lidem, a máme doplněný obraz daňové předlohy v duchu protisociálním, jak zde byl již načrtán. Ten, kdo by chtěl protestovati proti diktátu berních úřadů, dostává se do konfliktů s trestními ustanoveními a hrozí mu až šestiměsíční kriminál. To znamená, že páni ze strany politických živnostníků již si nebudou směti dovolovati takové experimenty, jaké si dovolovali dříve, než dali souhlas k těmto trestním ustanovením, poněvadž by to znamenalo, že kdyby si dovolili kritiku a kdyby si dovolili za vedení p. ministra Najman a takové excessy proti berním úřadům, jaké si dovolovali svého času, dokud seděli mimo vládní koalici, pan ministr Najman by musel své železnice říditi z Pankráce.

Ve světle této skutečnosti vidíme, že finanční správa a berní úřady budou jedinou institucí ve státě, která nesmí býti kritisována. V tomto ohledu daleko předstihují trestní ustanovení i tvrdost zákona na ochranu republiky.

Včera zde mluvil p. dr Viškovský o nutnosti vnesení nového ducha do naší berní správy a mluvil o tom, že trestní ustanovení, jejichž tvrdost se nepokoušel popírati, je zde pouze jako ratio ultima. Dovozoval, že finanční správa musí míti odvahu použíti tohoto ustanovení nejen proti sociálně slabým, nýbrž i proti bohatým. Mám za to, že to byl jen krvavý vtip, neboť pan dr Viškovský ze své prakse v pozemkovém úřadě ví, jak to dopadá s tou přísností zákona proti bohatým a proti chudým. Já myslím, že ten finanční ministr, který by chtěl užíti veškerých přísností trestních ustanovení proti magnátům ze Živnobanky nebo proti panu Petschekovi, letěl by ihned z ministerského křesla a mám vážné pochybnosti o tom, zdali by nalezl pro svá přísná opatření ochrany a opory u pana dr Viškovského a u republikánské strany vůbec.

Dělníci a chudí lidé vůbec nesmějí býti v pochybnosti o tom, že trestní ustanovení v celé své tvrdosti jsou sítí, kterou bohatý protrhne, ale do které se chudák zaplete a bude po lapen.

Několik slov ještě o zvláštní dani výdělkové, o které ještě bude mluveno. Zde zejména klasicky vyniká třídní duch předlohy. Mluví se o nutnosti unifikace našeho daňového zákonodárství. V této předloze se provádí unifikace takto: Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi ruší se daň báňská, která se platí až dosud ve výši 16% a nahrazuje se zvláštní daní výdělkovou ve výši 8%. Těžařům na Slovensku se tedy dostává presentu 50%ního snížení daně. Naproti tomu ruší se zákon č. 210 z 15. dubna 1919, na základě jehož ve smyslu §u 6 byla družstva na Slovensku zproštěna daní a přirážek i příspěvku k obchodním komorám.

Předloha ruší dosavadní výhody družstev a podrobuje je daňovým předpisům, které, pokud se dělnických družstev týče, znamenají i v historických zemích zhoršení proti původnímu znění předlohy. Tedy unifikace je taková: Když je nutno provésti unifikaci, tedy se sleví daně kapitalistům, těžařům o 50%, a na druhé straně, když je potřebí prováděti unifikaci, zruší se všechny dosavadní výlohy, kterým se těšila dělnická družstva. To je unifikace, to je ten sociální duch této předlohy, o němž mluvil pan dr Engliš!

Nemůžeme pominouti mlčením, že předloha, která již v původním znění stavěla dělnická družstva do výjimečně nepříznivého postavení, byla vládní většinou na nátlak živnostenské strany ve výboru ještě zhoršena nejen tím, že sazba daňová byla proti původnímu znění předlohy zvýšena o celých 100%, z 1% na 2%, nýbrž i ustanovením o trestních sankcích proti družstvům, která by prodala zboží nečlenům. Při tomto ustanovení budou dokořán otevřeny dveře provokaci jednotlivých obchodníků, kteří těžce nesou existenci dělnických družstev, která ohrožují v jednotlivých místech jejich profity a znemožňují jejich lichvu; při tom budou otevřeny dveře dokořán i provokaci jednotlivých korporací, které vedou proti dělnickým družstvům boj prostředky málo vybíravými.

Pánové, kteří tato ustanovení prosazovali, pánové ze živnostenské strany musí si však býti vědomi toho, že boj proti dělnickým družstvům vedený s jejich strany nezůstane bez odezvy. Dělníci odpoví na tento boj široce založenou a pronikavou agitací ve prospěch družstev a postarají se o to, aby pracujícím lidem a zejména ženám bylo jasno, že nemohou svými penězi podporovati blahobyt těch lidí, jejichž mluvčí zde v jednotné frontě s ostatními buržoasními stranami vedou neúprosný boj proti dělníkům.

Pánové ze živnostenské strany nechť vezmou na vědomí, že boj jejich proti dělnickým družstvům přinese pravý opak oněch výsledků, které očekávají od mimořádných opatření obsažených v daňové předloze, které byly na jejich nátlak zostřeny. Pánové ze živnostenské strany nemají námitek proti daňovému zvýhodnění družstev zemědělských. Oni souhlasí se zvýhodněním družstev nedělnických a se zvýhodněním hospodářských záložen. Oni taktéž mají svá družstva a dožadují se pro ně velkých výhod, ba často dožadují se finančních výhod jdoucích daleko za hranice zákonných předpisů, běží-li o jejich družstva, ale jsou krajně zaujati proti družstvům dělnickým. Dělnictvo podle toho zařídí svůj poměr vůči stoupencům strany pánů Najmana, Mlčocha a spol.

Sazba zvláštní daně výdělkové snižuje se kapitalistům z 10 na 8%. To je podle mínění pánů ze živnostenské strany úplně v pořádku Oni vycházejí z předpokladu, že to, co se sleví kapitalistům, mají zaplatiti chudí lidé. V tomto duchu nese se celá předloha, kterou oni pomáhali prosazovati.

Zásadně chtěl bych k této kapitole říci toto:

Všeobecná daň výdělková byla až do převratu vyměřována na podkladě objektivních znaků výnosnosti jednotlivých podniků. Byla tedy spíše daní z možnosti výdělků, nežli daní z výdělků skutečně dosažených. Nyní zdaňuje se skutečně dosažený výtěžek. Tím se stává tato daň v podstatě daní důchodovou, a je protismyslné, že se vztahuje dále na jednotlivé samostatné podniky, místo aby postihovala celý podnikatelský výtěžek a tím aby bylo dosaženo náležité progrese. Tím, že se vztahuje na podniky, zůstává daní, již ministerstvo financí nazývá daní obchodovou a již následkem toho považuje z národohospodářských ohledů za škodlivou.

Když se změnil základ daně, bylo by jen důsledné, aby byla změněna daň celá. To neznamená, že by bylo třeba anebo že by bylo správné daň zrušiti, nýbrž učiniti z ní doplněk daně důchodové. Daň důchodová je dosud odstupňována pouze podle výše důchodu a podle některých znaků povahy sociální. Bylo by však třeba, aby byla odstupňována také podle toho, odkud důchod vzniká. Proto považujeme za logické a správné, aby všeobecná daň výdělková nepostihovala výnos jednotlivých podniků, nýbrž výnos všeho podnikání poplatníkova a byla ovšem odstupňována také podle výše. Sloužila by dále za základ samosprávních přirážek.

Tato změna byla by poměrně snadno proveditelna a dovolila by bez snížení daňového výnosu značné úlevy pro podnikatele malé a úplné zrušení pro podnikatele nejmenší.

Kdyby byla všeobecná daň takto upravena, pak by mohla nastoupiti na místo daně pozemkové i daně domovní. Při tom bylo by ovšem potřebí některých opatření zvláštních. Považujeme zrušení daně pozemkové v dnešní její formě proto za nutné, že postihuje výtěžek malozemědělského hospodaření poměrně mnohem více, než by byl postižen všeobecnou daní výdělkovou při daně prostém minimu 12, resp. 18 tisíc Kč, jak znějí naše návrhy.

Je potřebí také zrušiti domovní daň činžovní v dnešní její formě, protože v podstatě je daní nepřímou a skutečný výtěžek domovního majetku vůbec nepostihuje. Kdyby výtěžek domovního majetku byl postižen všeobecnou daní výdělkovou, odstupňovanou podle výtěžku celého podnikání, byl by přesun této daně na nájemníky ztížen a daň by postihovala alespoň z větší části výtěžek domovního majetku. Bylo by možné část výtěžku, připadajícího na majetek domovní, zdaniti po případě také násobkem té daně, která by na něj připadla, takže by byl spravedlivě výše zdaněn jako výtěžek převážně bezpracný. Považujeme za nutné to uvésti, i přes to, že o dani domovní bude ještě zvláště jednáno.

Považujeme za samozřejmé, že všeobecnou daní výdělkovou měly by býti postiženy všechny důchody, až na důchody ze služebního poměru, při čemž by dosavadní daň rentová a daň z tantiém zůstaly daněmi lineárními. Pánové, nespadá to sice do této kapitoly, ale musím říci několik slov o dani rentové. Živnostník, který si uloží do spořitelny 1000 Kč, bude podroben dani rentové. Kapitalista, který je vlastníkem akcií Národní banky, přes to, že již na těchto akciích hodně vydělal a přes to, že z těchto akcií má zaručen stálý pevný příjem, ten dani rentové podroben nebude. Služka, která uspoří si několik set korun na výbavu, aby si mohla koupiti peřiny a kousek nábytku, bude platiti daň rentovou, poněvadž uloží tyto peníze do spořitelny. Ale kapitalista, který je vlastníkem státních dluhopisů, ten je od daně rentové osvobozen. Pánové, to je malý obrázek, jak vypadá daňová spravedlnost!

Kde jde o sociální spravedlnost, tam si p. ministr dr Engliš dovede dupnouti, ale tam, kde vystupuje v úloze dlužníka proti kapitalistickým věřitelům, nemá odvahy.

Pan ministr dr Engliš nedávno kázal o tom, že žijeme v době velikého postu, ale když přišel na sjezd průmyslníků, tedy mlčel, právě tam, kde by měl mluviti o tom, že páni kapitalisté měli by se také aspoň poněkud postiti, vlastně nejen postiti, nýbrž že by se měli přestati přežírati, když se mluví o tom, že se u nás v republice lidé přežírají.

Pan ministr dr Engliš prohlásil nedávno, že daňová reforma bude míti za následek aspoň pro počátek pokles důchodu pro státní pokladnu o  1/2 miliardy Kč. Důchody samosprávných svazků poklesnou o  1/4 miliardy. Pan ministr dr Engliš doznal naproti tomu v rozpočtovém výboru, že daňová reforma a hlavně daň z důchodu prováděná srážkou ze mzdy znamená rozšíření daňové povinnosti na nové, širší kruhy poplatnictva, to jest na dělníky. V důsledku srážkové daně ze mzdy neunikne jediná koruna, kterou dělník vydělá, zdanění, ba naopak státní pokladna bude se plniti obnosy, vysráženými na dani z důchodu, na dani z mezd. U desetitisíců těch dělníků, kteří během roku nedosáhnou daně prostého minima a kteří v důsledku neznalosti zákona anebo v důsledku toho, že by vymáhání přeplacených obnosů na daně srážkové znamenalo pro ně snad ztrátu jednoho nebo dvou pracovních dnů, což by činilo více než celý ten přeplatek, znamenalo by to, že státní pokladna se bude plniti groši těch nejchudších. S bídou těch nejchudších spekuluje ministr financí, který o sobě prohlašuje, že má jakési sociální cítění.

To znamená, že kapitalisté zaplatí na daních a samosprávných přirážkách méně o  3/4 miliardy. Vezmeme-li k tomu ještě v úvahu zákon o stabilisačních bilancích, vidíme, že tato předloha znamená pro kapitalisty dar ve výši více nežli jedné miliardy Kč.

Odhlasováním zemědělských cel uvalena byla na chudý lid kontribuce ve výši jedné miliardy Kč a nyní přichází vláda a pan ministr Engliš a dává kapitalistům druhou miliardu. Tuto miliardu, kterou slevuje p. ministr Engliš kapitalistům, zaplatí přirozeně dělníci, malorolníci, živnostníci, zřízenci, drobní úředníci ve formě zvýšení daní a ve formě zvýšení dávek.

To jsou důvody, proč musíme potírati nejenom tuto předlohu, nýbrž i vládu, která ji v parlamentě předkládá. Poněvadž víme, že od této vlády stejně tak, jako od žádné vlády měšťácké nemůžeme očekávati provádění spravedlivé politiky daňové, musíme vésti v parlamentě i mimo parlament boj za svržení vlády kapitalistů a za vládu pracujícího lidu, to jest za vládu dělníků a rolníků. Budeme hlasovati proti předloze a budeme stupňovati v masách pracujícího lidu měst i venkova boj proti této předloze, boj proti této vládě. (Výborně! - Potlesk poslanců strany komunistické.)