K řadě břemen, jež ze zákonodárství
obcím vzešly, důstojně řadí
se zákony o paritě obecních a okresních
úředníků a zřízenců
se zaměstnanci státními. Některé
obce, zvláště pokud byly spravovány
většinou socialistickou, využily těchto
zákonů k zaopatření straníků
radniční většiny. Jednoho ustanovili
tajemníkem a bylo mu přiznáno služné
20.000 až 30.000 Kč, třebaže měl
jen měšťanku; zákon o kvalifikaci se na
něho nevztahoval, neboť v době jeho vydání
už eventuelně tajemníkem byl a snad s obecnou
školou dosáhne namnoze platu ministerského
rady. Jiného udělali policajtem, jiného ponocným,
jiného polním hlídačem, jiného
doručovatelem úředních aktů
a všechny podělili platy, které sice byly přiměřené
výživě jejich rodin, jejich potřebám,
ale nebyly přiměřené poplatní
nosnosti místních poplatníků. Navržený
zákon činí zde průlom v tom smyslu,
že povinnost míti kvalifikované úředníky
mají obce až o 10.000 obyvatelů místo
dřívějších 3000, ale zákonné
opatření bude musiti jíti dále v tom
smyslu, že bude musiti přijíti novela zákona,
že tam, kde obce bez rozmyslu, bez potřeby a možnosti
úhrady přijaly zaměstnance a daly jim definitivu
a stejně je to s okresy - na základě nového
zákona tyto smlouvy jsou rozvazatelny, jestliže prostředky
obcí a okresů na to nestačí.
Nesnáze v obecním hospodářství
zvyšuje neujasněný přehled výnosu
přirážek a přídělů
na státních daních. Obecní úřady
nejsou s to přijíti s berními úřady
ke konci pokud se týče odvádění
přirážek a podílů na státních
daních. Berní úřady příliš
pozdě odvádějí vybrané přirážky,
a vyúčtování, které ke konci
roku obecním úřadům posílají,
je takové, že z něho žádný
starosta nezmoudří. Pokud se týče
přídělů z výnosů daní,
poskytují se pouze zálohy a ke konečnému
zúčtování není možno berní
úřady přiměti. Zákon z 12.
srpna 1921, čís. 334, přikazuje obcím
polovinu domovní daně třídní
a 5% daně z obratu. Berní úřady podíl
na dani z obratu obcím odpírají a podíl
na dani domovní odvádějí nedostatečně.
Tak na př. naše obec má od 1. října
1921 dostati 440 Kč ročně na dani domovní
a okrouhle 400 Kč na dani obratové, ale dostává
pouze zálohu 200 Kč na dani domovní, později
280 Kč ročně, na dani obratové dostala
pouze jednou zálohu 200 Kč, ale ke konečnému
vyúčtování nemůžeme berní
úřad přiměti, a tak se stává,
že obce, které počítají s tímto
přídělem, mají sice rozpočtovou
rovnováhu, ale o peníze nemohou zavaditi. Podle
navrženého zákona mají obce předpisovati
a vybírati přirážky samy. Mohou sice
kvalifikovanou většinou tento úkol přenésti
na berní úřady, ale po zkušenostech
s berními úřady mám za to, že
si něco podobného každá obec dobře
rozmyslí.
Přimlouvám se za to, aby obcím byla přidělena
daň z masa z porážek pro samozásobitele,
poněvadž by byla zde možnost lepší
evidence a také by raději každý tuto
daň platil, když by plynula do pokladny obecní.
Nadto daň tato vyžaduje příliš
velkých nákladů, spojených s jejím
vybíráním, státu se nevyplácí,
kdežto obcím by poskytla značné kvantum
příjmů.
Malé obce venkovské nemohou získati na dávkách
tolik, kolik získají města, neboť nemohou
na př. vybírati poplatek za užívání
obecních pozemků při stavbách, jakožto
skladné nebo poplatek za lešení, ježto
na venkově většina majitelů domů
má dostatek místa vlastního. Také
poplatek kanalisační nemůže přicházeti
ve venkovských obcích v úvahu a proto je
potřebí dáti obcím venkovským
jinou náhradu, která by plynula z daně z
masa, z porážek dobytka, ve vlastní domácnosti
spotřebovaného.
Navržený zákon připouští
200% přirážek obecních, čítaje
v to i školní. Avšak školy samy o sobě
v mnohých případech těžko budou
moci s těmito 200% vyjíti. O to se postarají
okresní školní výbory. Přes to,
že zákon č. 295 z r. 1920 o školách
národních stanoví přípustný
počet dítek v jedné třídě
na 80, nutily okresní školní výbory
obce do stavby nových škol, a to i tehdy, když
počet žáků na jednu třídu
připadající klesl pod 50 a dosavadní
školní budova vyhovovala. Tak na př. v obci
Bohuslavicích na Novoměstsku mají 71 žáků
navštěvujících obec. školu; přes
to, že tam mají pěknou a potřebě
vyhovující trojtřídku, pořídil
obci okresní školní výbor plán
na novou školu s rozpočtem na 1 1/4
mil. Kč, při čemž nebylo zapomenuto
na biograf a tělocvičnu, které mají
býti také v nové škole umístěny.
Jak spolu souvisí biograf a škola, vědí
jen pánové z okres. školního výboru
v Novém Městě n./Met.
Jiný příklad: Okresní školní
výbor v Kamenici n./Lípou nutí obec Leskovec,
že musí míti do 1. září
1929 novou školu postavenou, poněvadž prý
stará škola je u silnice a je vlhká. Podle
této metody budeme musiti všechny městské
školy zrušiti, poněvadž jsou v ulicích.
Vlhké pak byly loni všechny domy, neboť stále
pršelo. Při tom jest ještě okresní
školní výbor v Kamenici n./Lípou tak
ohleduplný, že jim dává tak dlouhou
lhůtu, poněvadž prý přihlíží
k finančnímu zatížení obce.
Ještě drastičtější příklad
uvedu z okresu Týn n./Vlt. Obec Pořežany proti
vůli obecního zastupitelstva byla přinucena
okresním školním výborem v Týně
n./Vlt. ke stavbě školy, ač má jen 50
čísel. V dřívější
době měla 35 dětí školou povinných,
nyní jich má 24 a vzdálenost do školy
přespolní, když již jejich místní
nevyhovovala, a kde je také dosti místa, činí
necelé 3 km. Místní školní rada
proti vůli občanů a za pomoci okresního
hejtmana rady Böhma provedla svůj úmysl, ač
již před stavbou bylo 170% školních přirážek.
Dovolím si poukázati na jednu věc, že
totiž působnost místních školních
rad nekončí a nezačíná s působností
obecních zastupitelstev, takže je variace časová
někdy 2 - 3 roky, a poněvadž se někdy
stává, že členové, kteří
tvoří většinu místní školní
rady, jsou jiného smýšlení než
obecní rada, obecní zastupitelstvo, pak ze vzdoru
proti obecnímu zastupitelstvu provádí se
něco docela jiného, jak to znám na př.
na Milevsku ze Sobědraže. Tam se sešli 2 občané
s řídícím a přes to, že
celá obec protestovala, řekli si: postavíme
školu. Stavbu školy zadali, komu chtěli, a když
jeden nabídl, že postaví školu za 154.000
Kč, nesměl to dostati, ale musil to dostati straník
za 189.000 Kč. A když to bylo hotovo, řekli,
slavná obec, zde ti presentujeme účet, plať,
do dřívějšího jsi neměla
co mluviti.
Tak tomu bylo i v Pořežanech. Ke stížnosti
občanů odpověděl rada Böhm: "Vaše
stížnost a žádost jsou marny. Já
prosazuji u vás svoji vůli. Už jsem postavil
šest škol a tato bude sedmá. Běžte
si na mne stěžovat. Zemská školní
rada vzala mi moc nad pořežanskou školou, což
je pro mne pohlavek, tím se cítím uražen
a líbiti si to nedám. Teď jsem tu moc znovu
dostal, proto jí využiji a postarám se, aby
tato škola stála a místní školní
rada ji postaví tak, jak bude chtíti." Při
ofertním řízení byl podán návrh
na 180.000 Kč, ale musil to postaviti stavitel, který
žádal 184.000 Kč. Snad se předpokládalo,
že ji postaví lépe, ale stála 212.000
Kč. Byla postavena ze sušených cihel, posudek
znalce mám ve své tašce. Místo 83 kg
nosnosti na 1 cm2 má 14 kg nosnosti,
byla postavena ze syrového dřeva, futra, dvéře
i okna jsou ze syrového dřeva a za pár roků
tato škola bude ke svému účelu vůbec
nepotřebná. Jiný stavitel řekl: Za
takových okolností postavím ji za 120.000,
ale škola byla postavena, stojí a všechny stížnosti
byly marny. Stavěno bez povolení stavebního
úřadu, obec stavbu zakázala, ale svého
práva se nedovolala. Při jednom jednání
za účelem smíru byl přítomen
ředitel kanceláře okresní správní
komise. Co tam měl dělat, nevím. A ten před
třemi svědky řekl řídícímu
učiteli: "Pane učiteli, vy jste silný
člověk," jako by chtěl říci,
vy máte silnou náturu, vy to snesete, my vám
postavíme školu, vy to vydržíte a ostatním
necháme oči pro pláč.
Obec má dosud 2254 Kč základny daňové,
napříště dosáhne asi 3500 Kč.
Bude-li platit z obnosu 212.000 Kč jen 7% úrok,
znamená to cca 400% na úrok, vydržování
školy stojí okrouhle 150%, ale při tom není
pamatováno na amortisaci dluhů. Školu, jak
jsem již dříve řekl, navštěvuje
toho času 24 žáků. Kdyby byli občané
pořežanští si vzali každý
domácího vychovatele, nepřišlo jim to
dráže.
Poněvadž z těchto a celé řady
jiných případů, jež nelze zde
uvádět, byla zřejmá zvůle nadřízených
úřadů, jimž v čele stojí
přednosta okresní politické správy,
je povinností státu, aby sám sanoval obecní
finance, kde byly zatíženy vinou jeho úředníků,
a na to je také v zákoně pamatováno.
Zda dostatečně ukáže se v budoucnu.
Že podobných příkladů bylo a
mohlo býti více, toho dokladem je školní
obec petrovická, ve které mám býti
čest předsedou místní školní
rady. I tam okresní školní výbor po
celou řadu let naléhal na stavbu nové školní
budovy a v době největší drahoty nutil
do stavby, která by stála 2 mil. Kč. Kdybychom
byli podlehli nátlaku, pak jsme platili při daňové
základně ca 14.000 Kč 140.000 Kč úroků,
což by znamenalo jenom na úroky 1000%. Poněvadž
jsme nepodlehli vlivu okresního školního výboru,
dnes dosavadní škola uznána je za způsobilou
a přirážky na vydržování
školy tohoto roku činí 67%, takže do limitu
200%, poněvadž základna bude o 1/3
větší, vejdou se v našem případě
i potřeby obecní.
Město Pelhřimov postavilo školu nákladem
skoro 3 mil. Kč - a dnes do ní nemá dětí.
Falešný pokrok, jehož t. zv. pokrokoví
učitelé jsou největšími fedrovateli,
nepřeje si dětí, a tak učitelé
budou pokrokem jimi fedrovaným nejdříve postiženi.
Četné rodiny podle vyjádření
jednoho rozšafného venkovského rolníka
budou míti pomalu jen cikáni, šlejfíři
a komedianti, takže národ náš buďto
vyhyne nebo stane se národem cikánů, šlejfířů,
komediantů a řešetářů.
Přejděme k okresům. Je zajímavo sledovati
hospodářství a rozpočty okresů.
Tak na př. okres milevský, který v letech
1900 až 1914 stavěl každoročně
8 - 10 km silnic, dotáhl to před válkou na
90% přirážek a dluhů neměl. Aby
snad se nezdálo, že ten okres pranýřuji,
tedy prohlašuji, že v převážné
většině okresů to není lepší
a jsou okresy, kde poměry jsou ještě horší.
Po válce silnice se nestavějí, staré
namnoze jsou ve stavu nesjízdném a přec okres
milevský je zadlužen tak, že v letošním
rozpočtu kapitola "Dluh" vyžaduje obnos
524.000 Kč, což při základně
165.000 rovná se okrouhle 318% přirážek.
Osobní náklady vyžadují 177% přirážek
a poněvadž to dělá dohromady 495% přirážek
a okres má letos navrženo 460% přirážek,
tedy přirážky samy nestačí na
tyto dvě kapitoly, na úrok a nepatrný úmor
dluhu a na osobní náklady a musí se sáhnouti
k přídělu daně z obratu 280.000, které
pro letošní rok okres ještě dostává.
Jak to bude v tomto případě v řadě
jiných okresů vypadati, až příděl
daně z obratu odpadne, to si povíme potom. Dříve
v takovém okresu zastal všechno jeden úředník,
říkalo se mu okresní tajemník. Teď
je v tom okresu okresní tajemník, ale před
ním je pan ředitel, který má plat,
řekněme, 20, 30 až 35 tisíc, vedle toho
je oficiál, cestmistr, ředitel kanceláře
pro zaopatřování služeb a okresní
zahradník. Vedle toho bývá ještě
šofér, okresní zvěrolékař
a pak ovšem jsou nezbytní cestáři, kteří
býti musí, ale ti velmi často vycházejí
s platem velmi malým. U nás na Milevsku zahradník
kvalifikovaný s výučním listem a dvěma
měšťankami má plat 27.000 Kč. V
jiném okresu má 54.000 Kč, ve státním
úřadě má tento plat ministerský
rada a musí na to hodně dlouho čekati. Nečítáme-li
investiční náklad do okresní školky
vložený a jeho zúročení a daně,
nese okresní školka ztrátu 24.000 Kč
za letošní rok, loni 34.000 Kč, při
čemž jsou prodávány stromky dráže
než kdekoliv u zahradníka, který počítá
s výdělkem. Taková švestička
nebo štípek stojí tam 12 až 14 Kč,
jinde se dostane za 8 až 9 Kč.
Plat všech cestářů na Milevsku činí
62.000 Kč, ale okresní cestmistr, jejž na silnicích
marně bys hledal, má sám 24.000 Kč.
6000 Kč za dozor na válcování, minule
se mu to vyplatilo, a 3000 Kč za dozor na štěrkovnu,
a při tom se zabývá stavitelskou praksí,
ač je to nepřípustno.
Ředitel kanceláře pro zaopatřování
služeb a práce má 27.000 Kč služného
a plní svůj úkol velmi svědomitě,
pokud se týká zaopatřování
sama sebe. Zaopatřuje-li tolika lidem službu a práci
do roka, kolik má prstů u rukou, je to maximální
úspěch, jakého dosáhne. Když
někdo potřebuje nějakého místa,
řekněme takový vyučený strojník,
přijde ke mně a řekne: Pane poslanče,
nemohl byste mi opatřiti místo? Při tom se
řekne, když poslanec se nemůže zabývati
touto věcí: my ho platíme, on však pro
nás nic nedělá. Ale zapomíná
se při tom, že ten, kdo je skutečně
za to placen a má 27.000 Kč, v této jemu
přidělené práci nevykoná nic.
Že při tomto systému se objeví značné
nesnáze v okresních správních komisích
- mluvím v čísle množném, poněvadž
jinde to není lepší - je pochopitelno. Avšak
udržovati dosavadní stav bylo by hříchem,
který by se čím dále tím více
mstil.
Naskýtá se otázka, jak bylo možno, že
obce a okresy do takovýchto výloh a břemen
upadly? V jádře spočívá příčina
v jednom: zvýšení nároků obyvatelstva
a jeho representantů. Pojmem daně rozuměti
jest náklad na potřeby, které slouží
účelům pospolitosti. Představme si
jedince, který cestuje pustou a nebezpečnou krajinou.
Má-li se oddati spánku, není o jeho bezpečnost
postaráno a proto musí bdíti, i když
tělo jeho žádá odpočinku. Jsou-li
dva, vystřídají se, a zatím co jeden
spí, drží druhý stráž. Bdění
strážce je poplatkem za bezpečnost, které
používá po tu dobu, kdy zase sám spí
a jiný se o jeho bezpečnost stará, je tedy
jakousi daní. Ve státě, kde žijí
miliony lidí, je postaráno o bezpečnost a
všecky ostatní prostředky k udržení
a zpříjemnění života tím,
že určitá část lidí věnuje
se těmto specielním službám, a za to
jsou placeni státem, kterýžto náklad
se rozvrhuje na obyvatelstvo, takže ono daněmi platí
příspěvek na to, co si samo neobstarává
a co pro ně a za ně obstarávají jiní.
Jiný příklad: V malé obci se udržuje
bezpečnost nočními hlídkami tím,
že jednotliví majitelé domů pořadem
bdí po jedné noci. Pak jich to přirozeně
nestojí žádných nákladů.
Jestliže však tuto povinnost přenesou na osobu
zjednanou, nemusí jí sami sice vykonávati,
ale stojí je to určitý peněžní
příspěvek. Aby však tyto peněžité
příspěvky nerostly do nekonečna, je
potřebí obmeziti svoje požadavky na tolik,
kolik můžeme zaplatiti.
A jako v tom případě ponocování,
jestliže obci nestačí prostředky, aby
si ponocného platila, musí si občané
vykonávati tyto úkoly sami, tak také celou
řadu jiných úkolů obce si vykonávají
sami. Proto tento zákon praví, že zákon
z 12. srpna 1921, t. zv. finanční novela, zůstává
v platnosti a že naturální dávky nejsou
tímto zákonem nikterak dotčeny. A obce budou
musiti i jiné potřeby obstarávati si naturálními
dávkami, aby jejich výlohy nerostly do nekonečna.
Nesnáze, vznikající těžkými
břemeny daňovými a přirážkovými,
vznikly z toho, že s t. zv. pokrokem vzrostly také
požadavky všeho obyvatelstva tou měrou, že
na udržení všech opatření pro potřebu
a zpříjemnění života nedostává
se prostředků. V našem státě
po převratu podlehli jsme osudnému omylu. To, čeho
si nedopřál stát předválečný,
kdy výroba hodnot byla v normálním rozvoji,
chtěli jsme míti po válce, která hodnoty
hospodářské valnou měrou zničila.
A tento požadavek uplatňován byl jak ve státě
samém, tak v obcích, tak v okresích a i v
životě jednotlivců. Žili jsme a žijeme
dráže, než naše příjmy stačí
a potom ovšem dostavují se nesnáze jak v rodinách
jednotlivců, tak v obcích, tak v okresích
a tak i ve státě. Řada vydání,
ať naléhavých, či jen potřebných
nebo dokonce luxusních, řekněme subvence
na sokolovnu - okres se dlužil a dával na sokolovnu
subvenci 25.000 Kč - odůvodňována
byla tím,že okresy sloučeny budou v župy
a že pak ten okres, který nebude míti dluhů
vzniklých z investic, bude přispívati v župách
na pasivní okresy, které podnikaly na dluh různé
investice. Tak tomu bylo v našem okresu milevském,
kde se tímto motivem odůvodňovaly různé
podniky na dluh podnikané. Ale nebylo tomu jinak ani u
okresů jiných. Před volbami do Národního
shromážděni slyšel jsem na okresu hořovickém,
že tento okres chce postaviti nemocnici za půl osma
mil. Kč, poněvadž prý v župách,
až budou zřízeny, jiné okresy pomohou
jim to zaplatiti. Tak to dělaly okresy všechny a důsledek
byl, že župy nelze aktivovati, a kdyby nebylo i jiných
příčin, již z pouhé otázky
finanční aktivovati jich nelze.
Ovšem mnozí politikové nepamatovali nikdy na
úhradu. Dělala se politika demagogická, ať
již se to zaplatí odkudkoliv a jakkoliv. Ostatně,
čeho jsme byli svědky nedávno ve sněmovně?
Projednával se zákon o státních zaměstnancích
a oposici nebyl vhod, poněvadž chtěli zaměstnancům
dáti více. A přišlo k projednávání
zákona o dani cukerní. A to již ne! Odkud se
tedy měl vzíti zvýšený náklad
na státní zaměstnance? Tu nebyli tak laskaví,
aby nás o tom poučili. Anebo, když se projednával
rozpočet, slavná oposice přicházela
s položkami 50, 100, 500 mil. Kč, miliony se jen házelo.
Teď přijde daňová reforma, a tu zase
říkají: Tato daň je nemyslitelná
a je také neudržitelná. - Pánové,
jak jste se chtěli postarati o ten rozpočet, když
jste rozhazovali miliony a miliardy? Kde se to mělo vzíti?
(Souhlas.)
Každý extrém nutně ve svých důsledcích
přináší extrémy nové,
protikladné. Falešný pokrok, který na
ráz chtěl překonati všechno zpátečnictví
dřívější doby, bez ohledu na
to, zdali na tyto podniky naše kapsy stačí,
přináší ve svých důsledcích
pravou reakci, neboť hospodářský a přirozený
vývoj nedá se regulovati žádnými
papírovými zákony a razí si svoji
vlastní cestu. Jestliže však zákony předbíhají
přirozený hospodářský vývoj,
pak dříve nebo později nastává
shroucení a poněvadž nemůžeme si
dopřáti v našem státě, v našich
obcích a okresích takového přepychu,
abychom nechali dojíti k shroucení veškerého
hospodářského života, musíme
nutně, dokud jest ještě čas, postarati
se o nápravu. Jedním z prostředků
nápravy je navržený zákon. Jestliže
tento zákon vyvolá určité nesnáze,
přechodné nesnáze, pak tyto nesnáze
budou a musí býti jenom dočasné, neboť
požadavky jednotlivcovy i požadavky celých obcí
a okresů i požadavky ve státě musí
se omeziti na tolik, na kolik stačí vyzískání
prostředků k udržení těchto podniků
z podnikání národního.
Dívám se na zákon tento jako na zákon
výchovný, na zákon směrnicový,
který bude regulativem mezi opatřením, sloužícím
veřejnému blahu a mezi výnosem jednotlivcova
podnikání.
Páni socialisté, kteří zvyšují
své požadavky v soukromém podnikání
bez ohledu na to, zdali podnik sám to snese, uplatňovali
tento svůj systém i v obcích a okresech.
Proto také vykřikují dnes o omezování
samosprávy. Tuto samosprávu představovali
si tak, že mohou dělati dluhy do nekonečna
a že se to pak samo spraví. Poněvadž však
nepodařilo se nám ještě najíti
někoho, kdo by za nás dluhy platil, ani vychovati
psa, který by dluhy sežíral, nezbývá,
než činiti opatření proti svévolnému
rozmnožování břemen a dělání
dluhů, a to pokud ještě je čas.
Pan kol. Remeš před chvílí řekl,
že ministr financí provádí se zákonem
o limitaci přirážek čarodějnictví.
Toto čarodějnictví dělal tu někdo
jiný, a sice byli to páni socialisté. Co
je to čarodějnictví? Čarodějnictví
spočívá v tom, když někdo užívá
prostředků nečestných (Různé
výkřiky.), aby druhému škodil (Výkřiky
komunistických poslanců.), a čarodějnictví
socialistické spočívalo v tom, že oni
neštítili se žádného nečestného
a nečistého prostředku, aby shroutili hospodářství
obecní a okresní a když ho shroutili, pak od
něho utekou a ponechají stranám občanským,
aby ony se o tyto dluhy staraly. (Výborně!)
Pravil jsem dříve, že jediná vada tohoto
zákona je, že přichází pozdě.
Lépe však přijíti pozdě, než
nepřijíti vůbec. Naše strana pokládá
tento zákon za naléhavě nutný a proto
staví se za zákon tento a bude pro něj hlasovati.
Může tak učiniti tím spíše,
poněvadž její stoupenci, pokud měli
vliv a moc v obcích a okresech, byli vždy hajiteli
opatrnosti a dobrého hospodaření. (Různé
výkřiky.) Z obecních představenstev
nikdy si nečinili dojnou krávu jako socialisté
a komunisté. A zatím, co tito a jiní páni
v okresích s nimi od svého díla a od jimi
nadělaných dluhů budou utíkati, naši
stoupenci dají k disposici svoje schopnosti, svůj
čas a ochotu i svou poctivou snahu, aby vyvedli obce a
okresy z dluhů a přenesli je přes dočasné
nesnáze, a dovedli je rozvážnou rukou k jejich
zabezpečení, spokojenosti a pravému pokroku
a rozvoji. (Potlesk.)