Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Nežádáme uvolnění zákonných ustanovení proto, abychom mohli prodávati nečlenům, nikoli. Chceme jen býti chráněni proti agentům provokatérům, kteří přicházejí do konsumních prodejen jenom proto, aby mohli dělati udavače a nepříjemnosti nepohodlné konkurenci. Je s politováním, jestliže t. zv. liberální strany českého měšťáctva odvažují se zhoršovati zákon daný feudální sněmovnou rakouskou před 50 lety. Stačí to jistě k charakteristice národohospodářského nazírání této vládní většiny.

Podle §u 78, lit. e) připočtou se k rozvahovým přebytkům také částky, jichž se užije u příspěvků, darů, příspěvků do nemocenských, úrazových, starobních, invalidních, vdovských, sirotčích a pensijních pokladen nebo podobných ústavů, pokud je podnik platil nad povinnou zákonnou kvotu za své úředníky, zřízence, dělníky a služebníky, jakož i daně a dávky za ně placené, i když byl takový závazek smluvně převzat. Soudr. Klein již dopoledne zde řekl, že toto ustanovení je útokem na kolektivní smlouvy úředníků a zřízenců a směřuje nepopíratelně ke snížení sociální úrovně těchto kategorií zaměstnaneckých. Velmi četné závody, které činí nárok na jméno slušného zaměstnavatele, platí za své zaměstnance příspěvky do nemocenských pokladen, jakož i příspěvky do ústavu pensijního plnými 100% a zapravují za ně osobní daň z příjmu, pokládajíce tato vydání za součástku mezd a platů těmto úředníkům a zřízencům vyplácených. Je samozřejmo, že valná část zaměstnavatelů po uzákonění těchto ustanovení odvolá se prostě na zákon a poněvadž bude takto vyplácený peníz pokládán za zisk, nebude tyto povinnosti nad zákon konati a pro zaměstnance bude to důsledně znamenati snížení jejich platů, ježto musí daně zaplatiti sami. Rovněž tak pokládáme za nespravedlivé, jestliže osnova zákona ustanovuje, že zdanění podléhají příspěvky, dary a jiná bezúplatná věnování, jichž nevyžaduje provozování podniku. Bylo by zajímavé zvěděti, jaké příspěvky a dary, jichž vyžaduje provozování podniku, má finanční správa na mysli.

Zdá se, že jsou to dary a příspěvky, jakož i jiná bezúplatná věnování, která nejsou daleko od termínu úplatků, poskytovaných za rozmanité tajné služby podnikům při obchodních stycích s jejich zákazníky. Důvodová zpráva je v tomto ohledu velmi skoupou, neboť nezmiňuje se o definici těchto příspěvků, darů a jiných bezúplatných věnování ani jediným slovem. Tato okolnost naše podezření jenom zesiluje.

Naproti tomu zdaňuje však předloha příspěvky pro účely emeninentně sociální. Pokládáme za nespravedlivé, jestliže tyto příspěvky pro účely humanní mají býti předmětem zdanění. I když finanční správa státní tvrdí, že by to znamenalo zkrácení státu na daních, nezdá se býti tento důvod dosti silným s ohledem na účely, o které běží. Takováto darování nalezneme v celé řadě případů také u podniků jiných. Dělnická družstva podporují své zaměstnance invalidní, nemocné, případně i vdovy a sirotky, což zdaňováním částek poskytnutých jim na podpory má býti předlohou zákona znemožněno. Ostatně bylo by radno zvěděti, jak finanční správa naloží s takovým darováním u družstev zvýhodněných podle §u 75, odst. 1, u nichž jsou základem pro zdanění závodní podíly. Tam podle všech okolností by takovéto dary zdanění nepodléhaly.

Toto ustanovení znamenalo by rozvrat v hospodářských poměrech zaměstnanců četných velkých průmyslových podniků, což nemůže býti ani na prospěch jich, ani na prospěch státu.

Dalším ustanovením §u 78, lit. f), podle kterého odpočítává se v obchodním období prokazatelně hotově placená zvláštní daň výdělková s přirážkami na berní léta, počínajíc rokem 1927, dokazuje státní finanční správa opodstatněnost výtek, vznášených na dosavadní zákonný stav, podle něhož zaplacená daň výdělková s přirážkami vpočítávána byla do základny zdaňovací, a sama do dosavadní prakse činí průlom, dokazujíc, že je nespravedlivo platiti daň z daně. Finanční správa státu sleduje druhou větou tohoto odstavce snahu donucovati poplatníka, aby platil daně včas a činí-li tak, odpočítává mu takto placenou daň od základu zdaňovacího. Má to býti jakýmsi donucovacím prostředkem pro poplatníky, aby nezůstávali státu dlužni daně, a za těchto okolností je daň odčitatelnou položkou. Bylo by snad správným, aby od základu zdaňovacího byly odečteny nejen hotově placené daně běžného roku, případně platy a konto činěné, nýbrž celá daň skutečně předepsaná, bez ohledu na to, byla-li zaplacena čili nic. Při nejmenším měla by býti lhůta prodloužena na 6 měsíců po skončení obchodního období, poněvadž během období podnik neví, kolik na daních má zaplatiti, ježto nezná výsledku hospodaření obchodního období, za které teprve v následujících 6 měsících zhotovuje obchodní bilanci.

Podle ustanovení lit. h) neodpočítávají se od základu zdaňovacího rozvahové ztráty převedené na nový účet z minulých let. Toto ustanovení pokládáme za nesprávné a nespravedlivé, neboť znamená dvoje zdanění. Tento stav byl by trvale nesnesitelným. Neuhradí-li podnik finanční ztrátu v příštím jednom roce, znamená to obyčejně, že i tento rok byl pro něj nepříznivým a že potřebuje spíše pomoci, nežli aby později byl zdaněn proto, že uhradil vykázané ztráty bilanční. Změna, které doznal paragraf tento v lit. f) pozměňovacím návrhem většinových stran, je toliko povahy stilistické s tím, že od daně mají býti osvobozeny přiměřené daňové reservy. Dlužno vytknouti, že berní reforma nebéře v §u 79 vůbec žádného zřetele k dělnickému podílnictví, jež bude v budoucnu významným a důležitým útvarem sociálního a hospodářského života, a jehož počáteční vývoj pokládáme za nutno daňovými i jinými výhodami povzbuzovati. I když dosud dělnické podílnictví u nás pouze ojediněle se vyskytuje a v cizině neproniklo zatím tak daleko, aby si vymohlo pozornost počtem podniků, které je zavádějí, je přece nespravedlivé nedbati toho a nesnažiti se umožniti jeho provádění v životní praksi.

Mravní význam dělnického podílnictví, které dává práci vedle kapitálu nejen podíl na čistém zisku, nýbrž i spoluodpovědnost za zdar podniku, je tak hluboký, že již pro něj samý zasluhuje si tato forma podnikání obecné pozornosti a podpory. Zatím však je nepochybno, že progrese všeobecné daně výdělkové a zvláštní daně výdělkové, kdyby nebyly povoleny výhody pro dělnické podílnictví, by jenom brzdila zaváděním podílů dělnictva na čistém zisku. Bylo by to tím nespravedlivější, když jinak § 79, lit. g) a h) povoluje nezapočítávati do daňové základny tantiemy vyplacené podle smlouvy zřízencům podniků a odměny, které dostávají z ryzího výtěžku členové představenstva nebo zřízenci spořitelen za své služby. Zde zřejmě se připouští nezapočítávati do daňového základu podíl na čistém zisku poskytovaný zaměstnancům vyšších kategorií a funkcionářům. Je proto jenom požadavkem sociální spravedlnosti, zachovati stejné měřítko i při podílu všech zaměstnanců na čistém zisku a je to doporučitelné tím spíše, že dělnické podílnictví je nejen pokročilou formou sociálního podnikání, nýbrž i jedním z prostředků, kterými se pracuje pro sociální mír. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Podle odst. 3 §u 83 má zvláštní daň výdělková u t. zv. družstev nezvýhodněných činiti 2 až 5% zdanitelného zisku. Tato daňová sazba je příliš vysokou a zasloužila by si odstupňování. Proto činíme pozměňovací návrh, jímž stanoveny jsou sazby jinak.

O zvýšení promillové daně návrhem většinových stran jsem se již zmínil a na návrhu většinových stran na zvýšení této daně o celých 100% možno jenom dokazovati, jak daleko sahá nepřátelství majetných vrstev vůči dělníkům.

Mám za to, že dělnická družstva co do zdanění mohou býti postavena na roveň spořitelnám. Navrhovatelé zákona mají v úmyslu, poskytnouti spořitelnám proti družstvům určité výhody daňové. Plyne to již z odst. 2, lit. h) v §u 79, podle něhož odměny volených funkcionářů nezapočítávají se do základny daňové, kdežto u funkcionářů družstev se této výhody neposkytuje. Další zvýhodnění spořitelen spočívá v tom, že nemají býti zatíženy rentabilitními přirážkami, kdežto družstvům placení rentabilitních přirážek se ukládá. Souhlasíme s tím, aby spořitelnám s ohledem na jejich poslání byly poskytnuty všechny možné výhody, máme však za to, že družstva mají býti zdaňována podle stejných zdaňovacích podmínek.

Snížiti družstvům na jedné straně daňovou sazbu pro zvláštní daň výdělkovou, současně však jim předepsati přirážku rentabilitní jako nějaké výdělečné společnosti kapitalistické v poměru ke splacenému kapitálu není správné, nýbrž bylo by krajně nespravedlivé.

Družstva jsou hospodářské útvary, na jejichž hospodaření súčastní se zpravidla velký počet fysických členů, kteří buď jako za mzdu pracující konsumenti nebo výrobci, buď odběrem nebo výrobou předmětů domácí spotřeby svoje společné podniky udržují. Pro udržení a hospodářský úspěch družstva je tu již rozhodující kupní síla a společná práce členů, ne však provozovací a ukládací kapitál, jejž u družstva tvoří nepatrný závodní podíl, splácený členem třeba po celý rok v malých částkách korunových. Tu pak společnou prací členstva docílený ryzí výtěžek podniku tvoří snadno velikou část základního kapitálu družstva a splacené podíly závodní i přesahuje, avšak jednotlivcům přináší zisk pouze nepatrný, případně i žádný. Kdyby tudíž na př. konsumní, výrobní a stavební družstva dělnická vedle daně výdělkové a všech fondových přirážek měla platiti ještě vysokou přirážku rentabilitní, znamenalo by to pro ně nové nesnesitelné zatížení daňové. Z důvodů těch činíme příslušný pozměňovací návrh.

Dále navrhujeme, aby celý odst. 6 §u 85 byl škrtnut, a to z těchto důvodů: Ustanovení zde navrhovaná mají býti náhradou za zrušený § 27 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a n., podle kterého měly obce právo předpisovati velkým podnikům, zaměstnávajícím více než 200 osob, zvláštní příspěvek za to, že podnik má v nich sídlo a že obcím z toho titulu vzcházejí vydání, kterých by jinak neměly, kdyby tam podnik nebyl.

§ 27 citovaného zákona se zrušuje a předlohou se stanoví v §u 85, že jestliže bydlí ze zaměstnanců provozovny aspoň  1/4 v jiných obcích, než ve kterém je provozovna, zmenší se přirážková základna pro obec, v níž jest provozovna o polovici té částky, která připadá poměrně na služební platy zaměstnanců, bydlících mimo obec. Obecní přirážky k polovině daňové částky připadající poměrně na služební platy zaměstnanců, bydlících v jiných obcích, plynou do zvláštního fondu, zřízeného podle §u 10 o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy.

Státní správa finanční dělá tu opětně presenty, avšak nikoli na účet svůj nebo na účet podniků, nýbrž na účet obcí, v nichž se nalézá provozovna podniková. Kvotu přirážek nedostanou však obce, v nichž dělníci bydlí, v náhradu za zrušený § 27, nýbrž tato poplyne do fondu určeného pro všeobecné dotace obcí, jimž nebude se dostávati prostředků ke krytí obecního rozpočtu. Tímto způsobem zkracuje se přirážková základna pro obec, v níž jest provozovna podniku, poněvadž přirážky nedostane obec, nýbrž fond.

Důvodová zpráva konstatujíc tyto okolnosti, doznává, že provádění těchto ustanovení bude značným zatížením berních správ při rozvrhu daňové sazby. Ovšem i obce budou zatíženy, poněvadž budou proti dřívějšku nuceny státi k obraně svých zájmů, tím spíše, že budou dotčeny právě ony obce, jimž dnešní přirážky nestačí. Jsou to veliké obce s úkoly rozsáhlými, které mají ve svém území podniky zaměstnávající dělnictvo z velikého územního okruhu.

Pan ministr financí, aby ulevil průmyslu, limituje obecní přirážky, jest si však vědom toho, že obce s limitem nevystačí a proto tvoří fond, z něhož mají obce dostávati příděly. Místo toho však, aby opatřil nové zdroje příjmu pro tento fond, provádí finanční čarodějnictví, neboť bude tvořiti fond z toho nic, které ještě obcím po limitování přirážek, po odnětí daně obratové, zrušení školních přirážek atd. zbude. Opatření, které pan ministr spolu s vládní majoritou na podporu naší výroby podniká, musí nepopíratelně znamenati insolvenci našich obcí. Do jaké míry budou mu za to vděčny peněžní ústavy, zejména Zemská banka, jest jiná otázka.

Celá předloha o berní reformě je prodchnuta nenávistným duchem k pracující třídě tohoto státu, k té pracující třídě, která přinesla proň tolik obětí a jest jeho základem a jeho osou. Berní reforma je popřením demokracie, na jejíž principech byl tento stát vybudován. Berní reforma je políčkem ve tvář spravedlnosti. Ona je věrným obrazem snah a tužeb nynější vládní většiny, kterou snad tato předloha uspokojuje. Koho však berní reforma nemůže uspokojiti, je lid, který vychází z berní reformy naprázdno. Nechť však nezapomíná vládní většina, že každému hrají jenom chvíli a že přijde zase doba, kdy bude konec protilidové písničky, kterou zpívá reakční režim nynější koalice.

Páni mohou býti ubezpečeni, že se lid vzpamatuje z rány tímto vládním systémem mu zasazené, zformuje se k odplatě a své účty vyrovná s náležitými úroky, a nezapomene ani na úroky z prodlení. (Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. Krejčí.

Posl. Krejčí: Slavná sněmovno! Současně s předlohou zákona o přímých daních jest nám projednávati předlohu o nejvyšší hranici, do jaké smějí autonomní svazky vybírati přirážky. Návrh zákona o nejvyšší hranici autonomních přirážek má mnoho odpůrců, a to nejen zde z oposice sněmovny, nýbrž dá se předpokládati, že i u obecních zastupitelstev a u okresních správních komisí. Zato u poplatnictva bude vítán jakožto vysvobození z dosavadní naprosto nesnesitelné a často úplně neudržitelné situace. Celá daňová reforma vyzněla by naprosto bez účinku a byla by ranou do vody, i kdyby přinášela sebe větší úlevy, kdyby zároveň nebylo postaráno o omezení často až nesmyslných předpisů daňových přirážek, které působí největší zatížení poplatnictvu.

Brzy po odhlasování posledního státního rozpočtu cestou z vlaku sešel jsem se s několika občany a tito skoro trpce řekli: Rozpočet jste odhlasovali a teď bude jen na nás, abychom platili. - Řekl jsem jim: Ano, jestliže povoleno je státu, čeho nevyhnutelně potřebuje, pak samozřejmě je potřebí i úhrady, nemá-li stát dělati dluhy a ohrožovati tak nejen své trvání a rozvoj, ale i existenci obyvatelstva tohoto státu. Ale nezapomeňte na jiné okolnosti -- tak jsem jim řekl - které působí hlavní zatížení poplatnictva. - Sejde se u starosty 11 sousedů, členů obecního zastupitelstva, posedají na lavici někde u kamen, pokuřují z fajfky, pobručují, odplivují, ale zvednou ruku někde pro 200, někde pro 500, někde pro 1000, někde pro 2000, ale znám případ, že i pro 3200% přirážek. Sejde se 9 členů místní školní rady. Nejméně tři z nich jsou učitelé, kteří haléře přirážek neplatí, ale mají spoustu požadavků. Často se stává, že z těch 9 členů místní školní rady je 5 učitelů a ti ostatní jsou členové, kteří taktéž haléře daní a přirážek neplatí. Ale odhlasují rozpočet, který vyžaduje 300, 600, 1000 a snad i více procent přirážek, a zajímavé je, že nikdo se o to nestará, nikdo o tom nemluví, nikdo do rozpočtu nenahlíží, nikdo připomínek a protestů nečiní. A sejde se okresní správní komise, 13 mužů, a povolí a odhlasují 200, 300 až 460% přirážek a zase se o to nikdo nestará, až když pak poplatník dostane na konci roku složní lístek, na němž je kumulativně vyznačena celková daňová povinnost i s přirážkami, pak poplatník proklíná velké daně, ale zapomíná při tom, že i on sám je spoluvinníkem, poněvadž snad je sám členem místní školní rady nebo členem obecního zastupitelstva a tudíž sám má také vinu na vysokém daňovém předpisu.

Představme si takovou obec, namátkou vzpomínám na př. Hněvkovice u Humpolce. Snad tam má živnost nějaký hokynář, kolář, kovář nebo jiný řemeslník a má daňový předpis daně výdělkové 20 Kč. Těchto 20 Kč by snadno zaplatil, vždyť je to málo, přes půl druhé koruny měsíčně, ale když má zaplatiti 3200% přirážek, musí dáti pouze na obecní přirážky 640 Kč.

K tomu několik desítek a několik stokorun na přirážky školní, okresní a zemské. Když je to jeden rok, druhý rok a třetí rok, je možno, aby v takové obci mohl žíti nějaký živnostník, aby tam byl umístěn snad větší podnik, který má daňovou základnu daleko vyšší? Z takové obce se musí každý vystěhovati. A když tam zůstane, pak je takový daňový předpis ilusorní, on to platiti nemůže a pak nejen stát přichází o daně, nýbrž i obce přicházejí o přirážky obecní, okresní a školní. Pak jsou toho následky, že na papíře sice je rovnováha, ale co chybí, jsou peníze.

Je tudíž navržený zákon nejenom nutným, ale na výsost naléhavým a účinným prostředkem k ozdravění a umožnění hospodářského podnikání, poněvadž ohromné přirážky se nabalují na daně, rostou jako lavina a rdousí nejen poplatníka, nýbrž i veškeren hospodářský život a podnikání.

Ale přesto zákon tento má ohromnou vadu, která jej do jisté míry v jeho důsledcích bude činiti těžkým, a podíváme-li se na jeho účinky, jak se namnoze projeví, přinese namnoze i značné nesnáze. A víte, v čem ta vada spočívá? Ta vada spočívá v tom, že datum jeho vydání bude příliš pozdní. Zákon tento měl býti vydán před 8 roky a pak by nebyly nesnáze a měli jsme zachovánu celou řadu drobných, středních i velkých podniků hospodářských, ať živnostenských, ať továrních. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Za doby trvání republiky byla vydána celá řada zákonů, nařízení a výnosů, kterými na obce byly vneseny těžké a citelné povinnosti. Vedle toho byly zde zákony, které umožnily obcím různé experimenty a volnost k naprosté nehospodárnosti. Kdyby byl býval vydán zákon o limitaci přirážek o 8 roků dříve, pak si každý rozmyslil vydávati zákony, které obce zatížily, vydávati zákony, které obcím umožnily různé experimenty. Především byl to zákon ze dne 7. února 1919, č. 76, t. zv. novela k obecnímu zřízení, který v §u 23 zmocňoval vládu, aby po určitou dobu mohla slučovati a rozlučovati obce bez slyšení okresních a zemských výborů. Na základě tohoto zákona nastalo drobení obcí často až nesmyslné. Nerozhodovala tu ani tak potřeba, jako často choutka různých lidí, kteří nesledovali prospěch obce, nýbrž účel často politický. Jejich snaha nesla se namnoze k tomu, aby v rozdrobených obcích snáze zmocnili se vlády podle hesla: "Divide et impera - rozděluj a panuj!" A tak se stalo, že byly za samostatné obce prohlášeny často tak malé osady, které absolutně nestačily a nestačí plniti povinnosti v působnosti vlastní, natož v působnosti přenesené. Znám obec, kde je pouze 11 domků a statků a obec ta jest obcí samostatnou. Při volbách volí 9 členů zastupitelstva a 6 náhradníků. Tu samozřejmě nejenom všichni přednostové domácností jsou voleni, ale aby počet se doplnil, musí býti voleno několik jejich žen nebo synů. Na 5 hlasů v obci té připadá 1 mandát.

Znám obce, kde základna daňová nečiní ani 500 Kč. A teď si představme rozpočet takové obce! Když starosta má co nejmenší odměnu, méně už nemůže míti než, řekněme, 600 Kč, nemá ani 2 Kč denně, je to obnos ovšem nepatrný, ale už se musí šetřiti. Má-li obecní posel jen 1 Kč denně, je to 365 Kč: sbírka zákonů stojí 51 Kč, úřední list 20 Kč, tiskopisy k hlášení branců, jež mu okresní správa politická nacpe, ať je potřebuje nebo ne (napíše-li že je má, řeknou, že je musí odebrati a zaplatiti) stojí 20 Kč. K tomu přichází okresní péče o mládež a té musí dáti alespoň 20 Kč, na Masarykovou Ligu proti tuberkulose musí dáti do rozpočtu alespoň 100 Kč, to si vynucuje okresní správní komise. Na chudinství, řekněme málo - už se nedostává - 500 Kč, na komunikace bylo by třeba alespoň 1000 Kč, ale dá se už jen 400 Kč, příspěvek hasičskému sboru - to si zase vynucuje okresní správní komise - řekněme málo 150 Kč, a máme dohromady 2226 Kč, což při základně daňové cca 500 Kč vyžaduje přes 400% obecních přirážek. A teď vezmeme k tomu přirážky školní, které činí snad 300, snad 500% a nyní má ta obec míti jenom 200% přirážek, což se bude rovnati při vyšší základně daňové dřívějším 300%. Zapomněl jsem na jednu zákonnou povinnost. To je položka na obecní knihovny. Ovšem obecní knihovny jsou namnoze tak ubohé, že celý ten zákon nemá žádného účinku. Ten zákon je dobrý tak pro vydavatele různých nechutných knih a škvárů, různých protináboženských spisů, které nikdo neodebírá, nikdo nečte, a pro nakladatele, aby za drahé peníze mohli se jich zbaviti. Představte si, když taková obec má 300 Kč na obecní knihovnu. Za to má 10 knih po 30 Kč. Na vazbu již nemá. Za chvíli je to rozdrbáno, nedrží to pohromadě, a když ta obec bude chtíti míti knihovnu, pak musí míti záruku, že zde bude trvati na století, že tento zákon platí na století a že na století budou poplatníci platiti na obecní knihovny, zatím co za 10 roků se knihy roztrhají nebo ztratí.

Z uvedeného vyplývá, že bude nutno napravovati, co v horečce popřevratové bylo pokaženo, a že samy obce přijdou k poznání, že prospěšnější jest, aby obce byly větší, a proto samy budou žádati o slučování obcí. A tak se to bude dělati asi jako s pozemkovou reformou. Napřed se velké kusy polí rozřezaly na "tkaničky" a nyní zase pozemkový úřad bude to sešívati a zcelovati, aby měl co dělati. Ministerstvo vnitra rozlučovalo obce a nyní je bude slučovati a bude míti o agendu postaráno. Mně se zdá, že zákon neměl jiného účelu, než postarati se o agendu ministerstvu vnitra. Po převratu totiž všechna ministerstva a všechny úřady snažily se dokázati, jak jsou důležité, měly ohromnou agendu, každá nepatrná věc se protokolovala ne jednou, nýbrž několikráte, když se vracela dostávala nové a nové číslo, každý sebemenší úřad musil míti protokolistu, aby jednak dokázal, jak je veliký, aby bylo místo pro nové síly, aby úřad se mohl rozšiřovati početností osob a svým rozsahem.

Při této příležitosti musím poukázati na nezdravý zjev v našem státě. Náš stát trpí přebyrokratisováním, a to nejen u úřadů ústředních, nýbrž i u úřadů nižších a u úřadů autonomních. Kde dříve býval jeden úředník, tam jich teď najdeme 5 až 8. A i psychosa lidu nese se k tomu, zastávati práce úřední a nedělati práci hmotnou. Každý chce věnovati se jen administrativě, a nikdo se nechce zabývati prvovýrobou. Pracovati s pluhem, kladivem, motykou a lopatou, vydělávati chléb, tvořiti chléb, kopati uhlí, rudy, tkáti plátno a sukno, to se nikomu nechce. Nikdo nechce se zabývati tvůrčí prací. Každý by chtěl dělati práci administrativní, a když vidíte, že někde pracují dva lidé, třetí již musí dělati šafáře, dozorce, musí říditi jejich práci. Pak ovšem nám tvůrčí práce, prvovýroba, uniká, unikají nám statky a máme samou administrativu. Administrativa pomalu nebude míti co jísti, poněvadž všichni budou chtíti administrovati a nikdo nebude se starati o to, aby chléb a všechny potřeby života a prvovýroby byly obstarány. Až budu později mluviti o poměrech v okresech, podám toho markantní doklad.

Avšak zbyrokratisování vidíme i u obcí. Snad by mohl někdo říci, že při malých obcích, o jakých jsem mluvil, není tolik práce a že tudíž starosta by mohl sám tu funkci zastávati zdarma. Avšak každý, kdo jen poněkud seznal agendu obecních úřadů, musí doznati, že i starosta nejmenší obce má práce nadbytek. O to bylo zase postaráno jinými zákony, po převratu vydanými. Prohlížíme-li Sbírku zákonů a nařízení naší republiky, najdeme tam celou řadu zákonů, které mají doložku někdy na konci, někdy uprostřed v některém paragrafu, buďto že jsou tam slova: "Obce jsou povinny spolupůsobiti..." vyznačena, nebo je to předepsáno slovy jinými. Jako namátkou uvádím zákony a nařízení následující: Nařízení č. 370 z r. 1919 o soupisu hypotékárních pohledávek. Kdo tenkráte byl starostou, ví, jakou ohromnou práci to všechno dalo, a když celá věc byla hotova, přišlo nové ministerské nařízení a všechna ta práce zůstala ležeti kdesi v makulatuře, nebyla nic platná, ale vyhotoviti se musela, a to v době žní, kdy starostové měli nejvíce práce. Číslo 84/19 - soupisy jmění. Čís. 193/20 - branný zákon; nekonečná řada paragrafů vytyčuje tu povinnosti obce. Čís. 269/21, nařízení k tomuto zákonu. Čís. 663/19 - o seznamech voličských. Jak se praktikuje tato věc! Ne aby se seznamy voličské doplňovaly, ony musí býti ze základu nové a okresní politická správa už se nespokojí ani průpisy, nýbrž všechno musí býti psáno inkoustem, takže se to čtyřikráte musí psát, aby to vyhovovalo předpisům okres. politické správy. Čís. 21/20 o obchodu masem. Čís. 142/20 - zákon o válečných poškozencích. Čís. 275/20 - bytový zákon, který praví v §u 20, že náklady, spojené s činností nájemních úřadů, nese obec sama. Čís. 262/20 daň - z masa; ale dáti podíl na dani z masa obci, to se panu ministrovi financí nechce. Čís. 117/24 - zajišťování dopravních prostředků. Tu musím upozorniti na jednu věc. Okresní politické správy vykládají zákon o zajišťování dopravních prostředků mylně. Praví, že prý obec je povinna dodati písařskou sílu, ačkoliv zákon i prováděcí nařízení praví, že veškeré náklady s odvodem koní spojené nese stát. A také skutečně některé obce podle počtu koní platí tento příspěvek. Kam přichází, nevím. Já jsem při poslední klasifikaci koní u nás řekl: zákon praví, že veškeré náklady nese stát, prováděcí nařízení praví, že si vojenská správa dodá dostatečný počet písařských sil, nedám haléře. Nedal jsem za obec, ale ovšem jiné obce platily.

Zákon čís. 329/1919 o povinném očkování a celá řada jiných zákonů ukládají těžké povinnosti spolupráce obecním úřadům. Berní úřady vyžadují spolupráci při dani z obratu, při dani z obohacení, při poplatcích z převodů a činí si z obecních úřadů služky při celé své agendě.