Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Místopředseda dr Buday (zvoní): K druhej časti podrobnej rozpravy, zahrnujúcej daň dôchodkovú, rentovú, daň z tantiem a z vyššieho služného, není už nikto prihlásený, listina rečnícka je vyčerpaná a rozprava o tejto skupine je tedy skončená.

Preto pristúpime k podrobnej rozprave o tretej časti, zahrnujúcej všeobecnú a zvláštnu daň výdelkovú a dane pozemkovú a domovnú.

Ku slovu o tejto časti rozpravy sú dosiaľ prihlásení rečníci: na strane "proti" pp. posl. Remeš, R. Chalupa, Koudelka, Karpíšková; na strane "pro" pp. posl. Čančara a Krejčí.

Udeľujem slovo prvému rečníkovi, zapísanému na strane "proti", ktorým je pán posl. Remeš.

Posl. Remeš: Slavná sněmovno! Potřeba reformy přímých daní jevila se nutnou nejen z důvodů věcných, nýbrž pociťována byla jako naléhavá nutnost zejména také z důvodů kodifikace platných předpisů, jakož i unifikace platného práva v zemích českých, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. S tohoto hlediska posuzována může berní reforma znamenat určité ulehčení pro poplatníky a jejich zájmová ústředí, jakož i pro finanční úřady. Nelze ovšem přehlížeti, že unifikace přináší s sebou značné zhoršení dosud platných předpisů, což se pocítí zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Pokud pak jde o vlastní reformu, nutno zdůrazniti, že klade daleko větší váhu na ulehčení výrobě, resp. podnikání, jak je to viděti jednak ze snížení sazeb a z celé tendence téže, než aby byla nějakou citelnější úlevou pro vrstvy spotřebitelské. A pokud snad někde dává předloha cítiti nepatrné ulehčení, paralysuje je opětně celou řadou citelných zhoršení. Tendence ulehčiti majetným a převaliti daňové břemeno na konsum, t. j. na nejširší vrstvy obyvatelstva, táhne se všemi kapitolami předlohy jako červená nit. Pochybuje-li kdo o třídním boji, nechť si pročte důkladně předlohu o berní reformě a k ní se připínající předlohu o t. zv. úpravě financí svazků územní samosprávy a bude ze svých pochybností důkladně vyléčen. Obě tyto předlohy jsou přeplněny nejen třídní nenávistí představitelů starého světa k vrstvám sociálně slabým, nýbrž i dokonalým popřením nejzákladnějších principů demokracie.

Chci se zabývati III. hlavou předlohy, která pojednává o zvláštní dani výdělkové a dotýká se podniků veřejně účtujících. I zde vidíme, jak prudce na sebe narážejí dva světy. Soukromokapitalistický výrobní řád přímo brutálním způsobem snaží se uhájiti své panství proti moderním názorům výrobním, které sdružováním práce snaží se zjednati podmínky pro odstranění námezdního systému výrobního a dospěti k osvobození práce z hospodářské odvislosti.

Jestliže u všeobecné daně výdělkové vyslovujeme názor, že jest jejím účelem, aby postihla výnosy, které plynou z hospodářského podnikání a přesahují stupeň příjmů nutných k zajištění existence a rozvoje podniku, tím více platí to o zvláštní dani výdělkové, která postihuje podnikání osob právnických. Při tom však dlužno míti na zřeteli, že zde jde o podstatný rozdíl nejen ve formě podnikatelské, nýbrž i v účelu. Pokud jde o akciové společnosti těžařské a podobné podniky, jde zpravidla o podnikání, jež má za účel, aby z kapitálu, vloženého do podniku, vzešlý výnos plynul k opětnému zvýšení soukromých příjmů účastníků podniků a k dalšímu jejich obohacování. Na druhé straně máme však co činiti s podniky, jichž účastníci buď vůbec nebéřou podílu na čistém výnosu podniku, nebo jen v míře velmi obmezené, podnikání pak slouží v menší či větší míře účelům obecně prospěšným. Osnova sama přihlíží k těmto rozdílům v §u 68, dělíc podniky na výdělečné a obecně prospěšné, nebo podniky sdružení svépomocných. Při tom však nejde do důsledků, neboť zejména stavební sdružení, která dnes mají zvláštní význam, nevylučuje z podniků podrobených zdanění, nýbrž poskytuje jim pouze určité výhody, ačkoliv podniky ty, právě tak jako družstva spotřebitelská, nejsou zakládána za účely výdělečnými, nýbrž jsou svépomocnou ochranou a prostředkem proti škodlivým vlivům soukromokapitalistického podnikání. Proto tím více musily překvapiti pozměňovací návrhy většinových stran, které předlohu proti dosavadnímu stavu citelně zhoršily. Pozměňovací návrhy většinových stran jsou jenom výrazem ducha, jímž je koalice ovládána, který svědčí nezvratně nejenom o zpátečnictví a cechařství, ale je vrcholem nenávisti vůči pracující třídě. Jinak nebylo by si možno představiti, že lidé, kteří o sobě říkají, že jsou liberálové, mohli by takové zhoršení navrhnouti a prosazovati.

Vládní návrh zákona o zvláštní dani výdělkové kryje se v podstatě s dosavadní hlavou II. o dani výdělkové, přes to však vykazuje proti dosavadnímu stavu některé novoty. Rozdílné poměry v historických zemích, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, předloha unifikuje, opírajíc se o projev slovenských právníků z 31. října 1921, podle vzoru rakouského, čímž budou postižena tamní družstva, která na Slovensku a Podkarpatské Rusi byla podle uherských zákonů osvobozena, kdežto nyní budou podléhati zvláštní dani výdělkové. Unifikace znamená tedy v tomto ohledu zhoršení, kterážto okolnost nenasvědčuje snaze přizpůsobiti hospodářský život poměrům příznivějším a výhodnějším.

Zařazení právovárečných měšťanstev a společností s ručením omezeným, zřízených podle zákona z r. 1906, do hlavy o zvláštní dani výdělkové jest jen spravedlivým důsledkem specielních zákonů ze dne 15. dubna 1920 a ze dne 10. července 1922. Zachycení cizozemského kapitálu, súčastněného vklady na tuzemských podnicích, může míti vedle svých stránek dobrých - posuzujeme-li věc se stanoviska finanční správy - také své nevýhody pro naše podnikání. Osvobození podniků samosprávných svazků od zvláštní daně výdělkové, které ve svých účincích paralysováno bylo obdobným ustanovením o osvobození státních drah, od nichž nedostane se obcím z titulu daně výdělkové žádných přirážek, a ruší se ustanovení §u 27 zákona z 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a n., o příspěvku, který až dosud obce dostávaly, stalo se naprosto nejistým následkem přijetí pozměňovacího návrhu většinových stran, které upustily od obligatorního jejich osvobození a taksativního vyjmenování, vloživše právo osvoboditi podniky ty od daně výdělkové do rukou ministerstva financí. Podmínečné osvobození elektrárenských podniků je jen logickým důsledkem ustanovení předcházejících.

Zdaňování veřejné dobročinnosti nezdá se ani státní finanční správě dosti oportunním a proto vložila do předlohy ustanovení o možném osvobození podniků napomáhajících této činnosti.

Ustanovení §u 76 nutno pokládati za samozřejmé odstranění nespravedlnosti, vycházející z dosavadního zákona, podle něhož byl podkladem pro vyměření daně pravidelně čistý výtěžek dosažený v obchodním roce, který předcházel roku bernímu. Pro případ, že závěrka vykazovala výtěžek jen za zlomek roku a došlo ku přepočítávání na dobu celoroční, docházelo velmi často k takovým tvrdostem a daňovým křivdám, že nezůstávaly bez vlivu na finanční stav podniků. Jestliže nyní bude základem pro vyměření daně ryzí výtěžek, dosažený v období, které se končí v roce berním, je to jenom příkazem spravedlivé berní techniky.

Odpočitatelnost pasivních úroků hypotékárních od čistého zisku je sice novum v zákoně, ale má svého předchůdce v zákoně z 19. prosince 1924, č. 308 Sb. z. a n., a nelze mu upříti značný význam pro hospodářské podnikání, ježto umožňuje se jím opatření levnějšího úvěru dlouhodobého, proti drahému úvěru směnečnému.

Neodčitatelnost daní placených za zaměstnance musíme z důvodů sociálních co nejrozhodněji potírati. A to i nyní, když pan ministr, nemoha odolati síle našich argumentů, vedených proti tomuto ustanovení, odložil účinnost ustanovení § 17, č. 6, jakož i platy zmíněné pod lit. b) podle §u 78, lit. e), do 1. ledna 1932. (Posl. Klein: To je málo platné zaměstnancům!) Tato nová stylisace jest jenom východiskem z nouze, aby pan ministr financí nemusil úplně kapitulovati, a jest jenom podepřením našich námitek, které jsme proti tomuto nesociálnímu ustanovení předlohy vznesli.

Daň výdělkovou s přirážkami pokládáme za odpočitatelnou a máme zato, že není správné, odečítati jenom daň na běžný rok skutečně placenou, nebo a konto budoucího roku odvedenou. Bude to častokráte znamenati trest pro podnik, který platiti nemůže, ač by právě on potřeboval ohledu a úlevy. Ustanovení to je donucovacím prostředkem, aby poplatník zaplatil včas, není však žádnou daňovou spravedlností a proto nemůže jako zákonné ustanovení naprosto imponovati a buditi respektu. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

V předloze je ustanovení, podle něhož poskytuje se možnost mimořádných daně prostých odpisů na budovách provozních a strojních zařízeních v částce 20% během 5 let, počínajíc obchodním obdobím, v němž stavba byla dokončena nebo stroje zakoupeny. Je to pokračování známého lex Rašín, který byl neobyčejně cenným presentem našim továrníkům. Při projednávání tohoto ustanovení dožadovali jsme se ve výboru - a to nikoliv poprvé - aby nám finanční správa předložila čísla, z nichž by bylo vidno, jakou sumu tato výhoda representovala, avšak i tentokráte bezvýsledně. Kdyby šlo o sebe menší výhody pro podniky dělnické, vyčítaly by nám ji aspoň dvakráte denně všechny měšťácké žurnály. Poněvadž jde o miliardové dary kapitálu, nesmí se o tom veřejnost dověděti jediného slova.

Daňové sazby v §u 83 nepokládáme se stanoviska našeho za spravedlivé, zejména pokud jde o rentabilitní přirážku pro družstva. Dožadovali jsme se proto předloženými pozměňovacími návrhy příslušných změn. Většinové strany však místo toho, aby vyhověly z důvodů spravedlnosti tomuto oprávněnému požadavku, předložily výboru pozměňovací návrh svůj, kterým zhoršují předlohu v ten smysl, že proti původnímu znění předlohy vládní, která navrhuje zdanění společenstev, omezující svou činnost toliko na členy jedním promille ze závodního kapitálu, navrhly a odhlasovaly daň 2 promille; tedy 100% zvýšení.

Také ustanovení § 85, které je totožným s ustanovením § 58 o všeobecné dani výdělkové, týkající se tangenty daňové, zejména pak odst. 6, musíme se stanoviska obcí prohlásiti za nepřijatelné, ježto znamená vedle celé řady samosprávě nepřátelských ustanovení v předloze samosprávné se nalézajících citelné zkrácení přirážkové základny.

A nyní k jednotlivým paragrafům: V §u 72 bylo ustanovení v původním znění, že obecně prospěšné podniky státu a samosprávných svazků, u nichž zájem veřejný převládá nad zájmem výdělečným, jako dráhy, elektrárny, plynárny a pod., jsou od zvláštní daně výdělkové osvobozeny. Domáhali jsme se toho, aby stylisace tato doplněna byla taxativním vyjmenováním dalších obecních podniků, které byly vynechány. Žádali jsme zejména, aby mezi osvobozené podniky obecní pojaty byly také pohřební ústavy, vodárny atd., neboť není pochyby o tom, že obecní vodárny jsou podniky všeobecně prospěšnými, sloužícími především ke zdravotní potřebě obyvatelstva, a měli jsme za to, že také nemůže býti sporu o tom, aby osvobození od daně výdělkové poskytnuto bylo obecním pohřebním ústavům, které svým výnosem aspoň z části přispívati mohou ke krytí nákladů na pohřebnictví, jež jest vesměs pasivní a pro větší obce znamená značné zatížení obecních rozpočtů, neboť vypravování t. zv. chudinských pohřbů díti se musí na útraty obcí.

Vedle toho přísluší obcím dbáti o udržování hrobů vojenských z doby válečné a hřbitovy zachovávati ve stavu odpovídajícím pietní povaze těchto míst. Rovněž tak domáhali jsme se ve výboru pozměňovacími návrhy toho, aby do lit. d) tohoto paragrafu vsunuty byly jiné veřejnoprávní instituce. Šlo nám v daném případě o revírní rady hornické, zřízené podle zákona čís. 144 z r. 1920, které jsou právnickou osobou, jednající za zaměstnance dolů určitého revíru a jako takové spravují 10% podíl na zisku hornických podniků. Báňské revírní rady vlastní již této doby několik statků a lze očekávati, že své vlastnictví rozšíří případně i na jiné obory. Toto podnikání revírních rad hornických je naprosto vzdáleno výdělečných snah a slouží výhradně humánním zájmům zaměstnanců dolů. Výtěžek těchto objektů pomáhá k vydržování kolonií pro hornické děti a hornické provisionisty. Neboť majetku revírních rad nemůže býti použito k jiným účelům, než ke všeobecně prospěšným zájmům zaměstnanců dolů. I měli jsme proto za samozřejmé, že tyto podniky revírních rad, jakož i celé jejich hospodaření vůbec, zaslouží, pokud jde o placení daní, těchže ohledů jako humánním účelům sloužící podniky jiných podobných veřejnoprávních institucí. Jde o korporaci, jejíž činnost je eminentně sociální povahy a z těchto důvodů nemůže býti předmětem zvláštní daně výdělkové. Avšak nad to jde o správu podílu na zisku, který je zaměstnancům důlních podniků vyplácen z čistého zisku již zdaněného a bylo by proto naprosto nespravedlivo, aby tyto prameny byly zdaňovány ještě po druhé. Bylo by to i nelogické, neboť stát zdaňoval by prostředky, jichž revírní rady smějí použíti jedině k účelům, které by jinak měl, po případě musil prováděti stát sám.

Ustanovení lit. b) §u 72, jímž obecně prospěšné podniky měly býti osvobozeny podle taxativního vyjmenování, většinové strany škrtly a vřadily do §u 73 ustanovení, podle kterého ministerstvo financí může osvoboditi od daně výdělkové obecně prospěšné podniky, u nichž zájem veřejný převládá nad zájmem výdělečným, ať již jde o podniky vlastní nebo pachtované, jakož i podniky, které napomáhají veřejným dobročinným nebo obecně užitečným účelům a při tom neposkytují trvale výtěžku, nebo poskytují výtěžku poměrně nepatrného. Osvobození může býti povoleno také jen částečně na určitou dobu nebo pod podmínkami.

Takto přestylisovaný paragraf v praxi znamená, že obce mají jistotu, že se jim nedostane ani haléře na přirážkách k dani výdělkové od státních drah, rovněž tak žádného příspěvku ve smyslu ustanovení §u 27 finanční novely z r. 1921, avšak nemají žádné jistoty, že jejich podniky budou podle dikce dotyčného ustanovení prohlášeny za podniky obecně prospěšné, u nichž zájem veřejný převládá nad zájmem výdělečným, a jsou proto v naprosté nejistotě, budou-li od daně výdělkové osvobozeny, čili nic. Právě tak je to s revírními radami hornickými, jakož i ostatními obecně prospěšnými podniky. Pan ministr financí chce míti v tomto ustanovení karabáč na spořitelny, které podle jeho mínění vzdálily se svého původního poslání, a proto budou podniky obcí, okresů, i jiných veřejných korporací vydány na milost a nemilost ministerstva financí. Úleva poskytne se tomu, komu se bude chtíti.

Takový je smysl pozměňovacího návrhu většinových stran, který vsunut byl do předlohy a předkládá se plenu jako usnesení výborové. Musíme i přes to trvati na tom, aby podniky tyto byly od zvláštní daně výdělkové osvobozeny a aby za tím účelem byly taxativně vyjmenovány v zákoně.

Za tím účelem předkládáme příslušný pozměňovací návrh plenu sněmovny, aby o něm rozhodlo.

Pod lit. g) až o) §u 72 vypočítávány jsou podniky od zvláštní daně výdělkové osvobozené. Jde mezi jiným o společenstva a sdružení zemědělců jakož i o jejich družstevní svazy, kdežto na družstevní podniky dělnické se zcela zapomíná, jako by jich a dělnické třídy v tomto státě vůbec nebylo. Kdyby majorita neprovozovala třídní boj i v daňové reformě, musila by pokládati za příkaz spravedlnosti, aby vedle družstev a sdružení živnostníků a zemědělců byly od zvláštní daně výdělkové osvobozeny také ještě obecně prospěšné družstevní podniky organisovaných konsumentů a dělníků. Z důvodů těch musíme vyžadovati, aby podle těchto ustanovení byla od zvláštní daně výdělkové osvobozena družstva spotřebitelů, která podle stanov obstarávají životní potřeby výhradně jen pro své členy, poněvadž nejde o podniky výdělečné, dále dělnická družstva výrobní a pracovní, která na společný účet vlastními členy pracují, nerozdělují mezi členy zisk a nezúrokují závodní podíly členské výše než 4%.

Rovněž tak prospěšná stavební a bytová družstva a sdružení, která sledují účely, vytčené v §u 4 zákona z 22. prosince 1910, čís. 242 ř. z., a zákona ze dne 20. prosince 1911, č. 243 ř. z., kterým byla přiznána obecná prospěšnost ministerstvem sociální péče, konečně pak ostatním výdělkovým hospodářským družstvům, pokud ve správním roce daňovém mají bilanční ztrátu.

Vládní většina zamítla ve výboru všechny naše pozměňovací návrhy v tomto směru učiněné a proto pokládáme za nutné i v tomto směru návrhy ty přednésti plenu sněmovny.

Uznával-li zákonodárce a nepopírá-li to ani předložená osnova zákona, že společenstva a jiná sdružení zemědělců a živnostníků zasluhují býti pokládána za podniky nevýdělečné, obecně prospěšné, pak je nutno ráz obecné prospěšnosti a nevýdělečnosti též přiznati družstvům, o kterých se dále zmíním a od daně výdělkové je zcela osvoboditi.

Družstva konsumní, pokud svoji činnost "obstarávati a vyráběti životní potřeby jen pro své členy" správně plní, jsou skutečně podniky obecně prospěšnými, regulujíce ceny denního trhu a znemožňujíce libovolné zdražování denních potřeb, hlavně potravin.

Výrobní a pracovní družstva dělníků, jichž členové nemají vlastního jmění provozovacího kromě své pracovní síly a jsou tudíž všeobecně odkázána na drahý kapitál cizí, zasluhují a potřebují zcela zvláštní péče a podpory všech veřejných činitelů, aby mohla zřizovati vzorné dílny, dáti svým členům, dělníkům, možnost zaměstnání a výživy a uvésti výrobu dotčených odborů na výši moderní doby. To znemožňuje se zdaňováním i sebe menších úroků, které taková výrobní a pracovní družstva dělníků poskytují svým členům ze splacených závodních podílů a tak zv. čistého zisku vůbec. Je totiž podstatný rozdíl mezi výrobními a pracovními družstvy dělníků a samostatných živnostníků, kteří sice dělníky zaměstnávají, ale členství ve svých družstvech jim nepřiznávají.

Že i družstva stavební i bytová, jejichž blahodárná činnost byla uznána státem za obecně prospěšnou již dávno před světovou válkou a jimž obecná prospěšnost přiznána jest i nyní ministerstvem soc. péče republiky Československé, mají býti od placení výdělkové daně osvobozena, považujeme za samozřejmé, poněvadž tato družstva svým podnikáním žádných zisků nedocilují a docíliti nemohou, třebaže jednotlivá z nich svým členům závodní podíly a čekatelské vklady úrokují. Zdaňovati družstevní podniky tak obecně prospěšného charakteru, jejichž stavební činnost byla a dosud jest umožňována jen za vydatné pomoci státu, bylo by nejen nespravedlivé, ale i nemoudré. Osvobození vyjmenovaných druhů společenstev dělnických a pak stavebních a bytových, pokud činnost svoji omezují na okruh vlastních členů, od placení daně výdělkové, možno žádati plným právem již i proto, že na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jsou tato družstva až dosud skutečně od této daně osvobozena podle bývalých zákonů uherských z r. 1875 a 1898, jichž ustanovení převzata byla do zákona našeho státu ze dne 19. dubna 1919, č. 210 Sb. z. a n. Podle §§ 6 a 11 tohoto zákona neplatí družstva konsumní a výrobní - také živnostenská - na Slovensku a Podkarpatské Rusi žádných daní výdělkových ani přirážek a jsou současně osvobozena od placení různých příspěvků a poplatků. A poněvadž považujeme za nemožné připraviti družstva na Slovensku a Podkarpatské Rusi o výhody, kterých požívala za vlády maďarské, musíme samozřejmě žádati, aby jim ony výhody byly novým zákonem zaručeny a na družstva v historických zemích rozšířeny. Kdyby vyjmenovaná zde družstva od daně výdělkové osvobozena nebyla, stalo by se pak velmi zhusta, že zdaňování jich promillovou daní ze splacených závodních podílů, jak to má na mysli § 83, bylo by mnohem citelnější, nežli oněch družstev nezvýhodněných, uvedených v témže §u 83, odst. 3. Tak zvaná družstva zvýhodněná, konsumní, výrobní a pracovní, záložní a úvěrní, stavební a bytová, zemědělská a pod., nepodléhají dosud dani výdělkové vůbec, jestliže nedocílila více nežli 6000 Kč ryzího zisku, takže vládní osnova zákona, stanovíc pro ně zdanění podle splacených podílů závodních, zavádí pro ně vlastně novou daň. Z těchto důvodů žádáme, aby družstva, která omezují svoji činnost na vlastní členy, byla i nadále od daně výdělkové osvobozena, nečiní-li jejich vykázaný, resp. zjištěný zisk více než 6000 Kč. Běží zde o nejmenší svépomocné podniky dělnické, jež mají býti zatíženy daní a přirážkami, kdy všem ostatním, veřejně účtujícím podnikům jsou daně snižovány a družstva zemědělská a živnostenská, ba i celé jejich svazy jsou od výdělkové daně osvobozeny.

Dalším ustanovením tohoto paragrafu, v původní předloze uvedeným pod lit. i), nynější lit. ch), osvobozoval se Všeobecný pensijní ústav, jakož i náhradní ústavy pensijní, omezující své obchody na pojišťování zřízenců, avšak jen pokud jde o pojišťování zřízenců k pojištění povinných a jen do výše předepsaných nejmenších plnění. Toto ustanovení, jímž podrobeny byly tyto ústavy dani výdělkové, bylo naprostým nepochopením jejich úkolů a poslání. Bylo tedy jenom příkazem rozumu, jestliže výbor doplnil ustanovení ta, že činnost ústavů těch je osvobozena od daně výdělkové nejen co do výše zákonem předepsaných, nýbrž také ve stanovách uvedených nejmenších plnění.

Náhradní ústavy musí podle pensijního zákona poskytovati dávky aspoň o  1/5 vyšší, nežli je stanoví zákon. Je proto samozřejmostí, že takováto činnost nemůže býti pokládána za činnost výdělečnou a že ústavy náhradní nemohou býti podrobeny dani výdělkové, pokud jde o tuto jejich nadzákonnou činnost.

K §u 75, podle kterého jsou poskytovány výhody výdělkovým a hospodářským společenstvům, která, řídíce se zásadou svépomoci, omezují svou činnost podle stanov na své členy, podaly koaliční strany dodatkový návrh, který má znamenati trestní sankce pro ten případ, že by společenstvo rozšířilo svou činnost ve skutečnosti na nečleny a to tak, že společenstvo ztratí pro berní rok, v němž rozšíření to se stalo, výhody podle §u 83, odst. 2 a platí pro ně ustanovení §u 83, odst. 1, 6 a případně odst. 12. Tento pozměňovací návrh koalovaných stran ilustruje nejlépe ducha, kterým vedena jest koalice. Oč tady běží? Společenstvům, zejména dělnickým nejde o to, aby provozovaly družstevní obchody, nýbrž jde o družstevní organisace, opírající se o družstevní ideu členů. Z těchto důvodů nemůže býti a není interesem žádného dělnického společenstva, aby prodávalo nečlenům a tyto činilo účastnými na výhodách, poskytovaných členstvu, které zaplatilo zápisné a závodní podíly. Přes všechnu obezřetnost neubrání se však společenstva, zejména větší, před lidmi zlomyslnými, kteří z důvodů konkurenčních a nenávistných pokoušejí se v nestřežených okamžicích buďto sami, nebo prostřednictvím jiných osob, zejména najatých dětí, vylákati na skladnících třeba sebe menší kvantum zboží za tím účelem, aby okamžitě mohli učiniti udání, že společenstvo nedodržuje ustanovení společenské smlouvy. Podle doplňku koalovaných stran stačilo by tedy, aby v ojedinělém případě skladník prodal nepatrný předmět, třeba za 20 haléřů droždí, nečlenu, aby to mělo již za následek ztrátu daňových výhod. Pozměňovací návrh většinových stran, vtělený ve zprávu výborovou je výrazem cechařského ducha této majority. Stát náš bude jediným ve střední Evropě, který bude míti takovéto monstrosní ustanovení proti dělnickým společenstvům spotřebitelským. Důvodová zpráva pana zpravodaje k této kapitole doprovázející příslušný paragraf a příslušnou změnu, odůvodňuje tento krok majority tak, že "má býti vyhověno přečetným stížnostem samostatných podnikatelů z kruhů živnostenských a obchodnických, najmě drobných, že i některé družstevní podniky zvýhodněné působí konkurenci tíživou, a proto navrhují se přísné kautely, jež mají brániti překročování rámce zvýhodněné družstevní svépomoci". Tato argumentace je poněkud v odporu s tím, co se o významu konsumů píše v živnostenských nebo národně-demokratických novinách. Tvrdívá se totiž, že konsumy neprodávají o nic levněji nežli soukromý obchodník, a že tedy členstvu neposkytují žádných výhod. Nač tedy toto opatření, jestliže konsumy nikomu nekonkurují?

Trestní sankce, které má býti užito, znamená, že společenstvo, které by se vinou skladníka prohřešilo tím, že on prodá třeba jenom nějakou maličkost nečlenu, který z důvodů provokativních v největším návalu členů - třeba v sobotu - do prodejny přišel, nebude zdaněno tak jako ostatní společenstva nezvýhodněná, nýbrž vyměří se mu daň podle ustanovení, podle kterých budou platiti daně akciové společnosti, těžařské společnosti a rozmanité jiné podniky kapitalistické podle vykázaného čistého zisku včetně rentabilitní přirážky.

Snad i samotným navrhovatelům je tento jejich pozměňovací návrh příliš silnou trestní sankcí a proto snaží se jej zmírňovati výkladem k §u 75 v důvodové zprávě, že výhod těch podnik neztratí, dokáže-li, že rozšíření činnosti na nečleny neděje se soustavně, nýbrž že se stalo jen v ojedinělých případech, a to následkem omylu. Má-li podnik několik provozoven, má se posuzovati povaha případného rozšíření činnosti na nečleny při každé provozovně samostatně.

Při známé strohosti a zaujatosti mnohých úředníků finanční správy I. stolice neposkytuje však tento výklad naprosto žádné ochrany nejen před šikanami dělnických společenstev, tím méně před hmotnou jejich škodou.