Nemohu se zdržeti, abych zde neuvedl některé
události z doby výjimečného stavu.
Především se nemohu zbaviti dojmu, že
tento stav neměl jiného účelu, než
dáti vládě možnost, skrýti se
v její bezradnosti za tento výjimečný
stav. (Souhlas na levici.) Neboť co se dodnes stalo?
Uprostřed noci byla řada našich nejlepších
důvěrníků vytažena z postelí.
Dokonce se s ženou ve vysokém stupni těhotenství
nakládalo tak, že upadla na vysokých kamenných
schodech. Sedmnáctiletá dělnice, která
se demonstrace vůbec nezúčastnila, byla v
1/23 hod. ráno
8 - 10 četníky odvedena ze svého bytu a dopravena
do vězení, ač seděla po celý
den, kdy byla demonstrace, u práce. (Výkřiky
posl. Wünsche.) Ano, stalo se dokonce, že byly rozehnány
skupiny školních dětí, které
šly přes tržiště ve Smržovce
domů. (Výkřiky na levici.) Lidé,
kteří četli ohlášení výjimečních
opatření, byli od vyhláškových
tabulí odehnáni. Dělníci, kteří
při obědě seděli před továrnou,
byli vyzváni, aby opustili své místo, ač
se chtěli toliko nadýchati čerstvého
vzduchu, aby správně užili hodinky, která
se jim poskytuje jako polední přestávka.
Poukazuji ještě na vyklizení dělnického
domu, kde se dělníci sešli, ne aby na schůzi
konferovali o současné situaci, nýbrž
toliko, aby se pobavili výměnou názorů
o věci. Byli z tohoto dělnického domu vyhnáni,
zatím co jinde četnictvo přeplňovalo
hostince, celé hodiny trávilo u karet a horlivě
se oddávalo požívání alkoholu.
To se v jiných místnostech mohlo pod ochranou četnictva
díti. Ale při této příležitosti
na jedno zvlášť nezapomenu.
V dělnickém domě měl býti spálen
státu nebezpečný dokument. Dělníci,
kteří prováděli odklizovací
práce, dělali pořádek v archivu a
pod., strkali právě starý lampion do kamen,
tu vstoupil vrchní komisař do hostinské místnosti
a zvolal: "Stůjte, co se tu spaluje?" Sáhl
do kamen a vytáhl zmačkaný, potrhaný
starý lampion. Stát byl zachráněn!
Uvádím to jen proto, abych mohl říci:
Kdyby se kdy užilo oprávněně několika
paragrafů zákona na ochranu republiky, bylo by to
tentokráte. Měli se na základě zákona
na ochranu republiky stíhati ti, kteří tento
výjimečný stav nařídili, protože
blamovali moc tohoto státu na nejvyšší
stupeň směšnosti. To není a nebyla žádná
síla, to není moc, co se tu ukázalo, nýbrž
to, co v této situaci vláda ukázala, jest
vyjádřená slabost.
Byl-li v těchto končinách v bodě výjimečných
opatření klid a je-li tam klid dnes, tu pravím:
Ne proto, že se tam poslalo sta a sta četníků,
kteří nevěděli, co mají dělati,
nýbrž proto, že dělníci pojali
mylnou naději, že svolané porady se zástupci
vlády a různých ministerstev přece
konečně utvoří podklad, od něhož
by mohli dělníci očekávati, že
přivodí třeba ne veliké, ale alespoň
malé zmírnění jejich bídy.
Chci se však obrátiti k ještě jedné
zvláštnosti, k výsledku těchto porad.
Co jest vlastně výsledkem těchto porad? Dosud
se rovná nule. Nic jiného, než že páni
zástupci vlády předstupovali vždy před
forum porad se slovy: "Přicházíme, abychom
se dali informovat o poměrech v tomto oboru a se zvláštní
péčí postoupíme zprávu příslušným
místům dále." (Výkřiky
na levici.) Přes to se však nezdá býti
zcela správným, pravím-li, že nebylo
ničeho dosaženo. Byl uveden v život pracovní
výbor, jenž měl míti úkol provésti
nutné věcné přípravy, aby vláda
mohla skutečně pomocně zasáhnouti.
Jak daleko věci pokročily, se nedověděli
ani dělníci ani my. Na druhé straně
nutno podotknouti, že přes sliby vlády, že
se tu nezbytně něco musí státi, nebyl
dodnes splněn ani nejmenší slib. Ano, liberecká
obchodní komora dala trpícímu sklářskému
dělnictvu k disposici částku 60.000 Kč,
ovšem nebyla, pokud vím, tato částka
až do dnešního dne vyplacena. Dále prohlásili
také zástupci vlády, že bude nutno,
aby vláda poskytla trpícím sklářům
nějaké finanční podpory. Dodnes se
ovšem o tom neslyšelo nic, že by vláda byla
ochotna zde přiměřenou částkou
trpícímu sklářskému dělnictvu
pomoci. Jest tedy zcela jasně viděti, že tyto
porady neměly jiného smyslu a účelu,
než dosíci uklidnění myslí, zavésti
požadavky dělnictva a konečně, až
mysli budou dost uklidněny, nechat vše padnouti do
vody. Proto musíme na tomto místě co nejostřeji
protestovati proti chování vlády vůči
sklářskému dělnictvu. Chtěl
bych se při této příležitosti
otázati zvláště německých
stran občanských: Kde jste zůstaly ve vašem
boji o blaho německého národa, tedy také
o blaho německých dělníků?
Zde jste měly nejlepší příležitost
pomoci a německým dělníkům
ukázati, jaký smysl a účel to vůbec
má, že dnes sedíte ve vládě.
Chci říci všeobecně, že budeme
zcela podporovati požadavky sklářských
dělníků až do posledních důsledků.
Zvláště žádám s tohoto místa
pana ministra spravedlnosti Mayr-Hartinga, aby trestní
řízení, zavedené proti soudně
stíhaným pro účast na demonstraci
bylo zastaveno, na druhé straně žádám
celou vládu, aby poskytla bez prodlení nouzi trpícímu
sklářskému dělnictvu přiměřené
podpory.
V takovéto situaci, jest více než oprávněno,
že pravíme: Pryč s daňovou reformou,
při čemž poukazuji na návrhy, jež
náš klub podal v rozpočtovém výboru.
Pryč s daní ze mzdy, pryč s předlohou
o finančním hospodářství obcí!
Dejte nám progresivní zdanění příjmu
a osvobození příjmu ze mzdy a práce
do 12.000, případně 18.000 Kč, a splňte
co nejrychleji požadavky sklářského
dělnictva! (Potlesk poslanců strany komunistické.)
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Ďalším zaznamenaným rečníkom
je pán poslanec Nitsch. Udeľujem mu slovo.
Posl. Nitsch (německy): Velevážení
pánové! Jednou z nejtěžších
otázek našeho hospodářského života
jest otázka daní. Když pan ministr financí
ohlásil daňovou reformu, očekával
lid všeobecná snížení daní,
jež by se přizpůsobilo těžké
hospodářské situaci. Neboť methody,
jimiž se v době poválečné vymáhaly
daňové nedoplatky, jsou nejen neudržitelné,
nýbrž obyvatelstvo přímo trápící.
Zavedením mnoha nových daňových lhůt
a tím, že u berní správy byli dosazeni
na místo starých osvědčených
úředníků noví, často
s nedostatečnými odbornými znalostmi, nastal
v daňovém systému a také v daňové
správě takový zmatek, že se ani vynikající
daňoví odborníci v tom již nevyznali.
Byla předepsána dávka z majetku a poplatníci
měli starosti, kde vezmou strašlivé částky
na dávku z majetku. A již tu byla druhá dávka
z majetku, a to v té podobě, že byla předepsána
daň z příjmu, síly poplatníkovy
daleko přesahující, za dobu čtyř
až pěti let nazpět. Přes množství
odvolání proti této obrovské dani
musili poplatníci předepsanou částku
zaplatiti, i když si na to musili vypůjčiti
na 14%. Bezohledně vymáhal fiskus i ty daňové
nedoplatky, jež vznikly před převratem. Nedbalo
se však požadavků obyvatelstva ke státu
a na prvém místě mezi tolika požadavky
bylo uznání válečných půjček.
Stále se dokazuje, že daňová morálka
klesla a že je proto třeba drakonických ustanovení;
slyšeli jsme, že jest k povznesení daňové
morálky nutno zavésti tuhé, těžké
tresty. Názor, že poplatník nemá daňové
morálky, se tak vžil, že slýcháme
i od nejmenšího berního úředníka,
že poplatník nemá morálky. Ale jaká
jest morálka státu, fisku, jenž nechce uznati
dluhy státu, a především válečné
půjčky? Což jest jen jedna morálka,
morálka pro poplatníka? Silnější
vždy zvítězí - a ubohý občan
a poplatník jest ovšem slabším a musí
býti spoután. On jest to, u koho daňová
morálka klesla, proti němu jest třeba drakonických
ustanovení k povznesení jeho morálky, fiskus
však nemusí míti žádné morálky,
on má jen právo ji od jiných žádati.
Na Slovensku vyvrcholil zmatek v berních věcech,
když se stali z obecních a městských
notářů političtí úředníci.
Pokud obecní a okresní notáři předpisovali
daně a také vedli katastr, potud byl pořádek.
Spravovali katastr a v katastru se vše přesně
provádělo. Pojednou přišel nový
systém, daně byly notářům odňaty,
katastr přešel k berním úřadům
- a výsledkem byl zmatek, takže jsme dnes došli
k tomu, že katastr se vrátil za účelem
opravy a provedení majetkových převodů
zase k notářům. Myslím, že také
předpisování daní se vrátí
v krátké době tam, odkud vyšlo.
Ale co jest platná každá daňová
reforma, když nejnespravedlivější ze všech
daní, vše zdražující a celý
hospodářský život brzdící
daň z obratu se ponechává? Ohromná
nejistota na poli daňovém, neslýchaná
předpisování a zvláště
neslýchaná předpisování dodatečná
zničila všechnu podnikavost, znemožňují
obchodníku, průmyslu, řemeslníku i
hospodáři jakoukoliv obchodní kalkulaci a
přispěla mnoho k zničení kdysi kvetoucího
průmyslu slovenského.
Pohlédneme-li objektivně na předlohu zákona
předloženou sněmovně a chceme-li ji
objektivně kritisovati, tu musíme uznati, že
se táto předloha snaží v daňovém
systému o soustavné seskupení jednotlivých
druhů daní, že chce udělati v bernictví
pořádek. A nutno také uznati, že zvláště
u daně z příjmu a výdělku jsou
sazby nižší. Ale dalším postupem,
zejména snahou, dáti byrokracii takovou moc, stanou
se shora zmíněné daňové úlevy
z části. ilusorními.
Hned na počátku zákona, u úvodních
ustanovení najdeme novum, jež bylo dosud jen u daně
z obratu. Nejhroznější instituce fisku, tak
zvané revisní oddělení, zůstává.
Pole jeho působnosti se ještě rozšiřuje
na daně přímé. Dosud mohla býti
revidována toliko daň z obratu, nyní již
i daně přímé. Ještě 10
let bude revisní oddělení ohrožovati
trpící a platící lidi. Každý,
kdo to zažil, ví, co to znamená pro podnik,
když jest daňová komise v domě. Po celé
dny stojí hospodářský provoz. Třeba
že se všechny hospodářské korporace
postavily proti revisním komisím, byly nám
zachovány.
Při dani z příjmu pociťujeme především
nedostatek směrnic k vypočítávání
příjmu malých zemědělců
a živnostníků, kteří nemohou
vésti pravidelné knihy a jsou tak příliš
často vydáváni libovůli vyměřujících
úřadů. Tento nedostatek by se měl
odstraniti alespoň v prováděcích nařízeních.
Chybí také taxativní výpočet
jednotlivých příjmů. Neodůvodněné
jest snížení nezdanitelného minima u
rodin o 4 nebo více členech proti prvému
textu.
Také u daně z výdělku pozorujeme nedostatek
směrnic k vypočtení příjmů
drobných živnostníků. Daňové
sazby všeobecné daně výdělkové
by celkem odpovídaly hospodářským
poměrům.
U daně pozemkové vidíme, že se sazby
pohybují v dosavadní výši, ale nacházíme
tu novum, totiž zřízení zvláštních
fondů pro živelné katastrofy u zemědělských
rad. Budou-li v historických zemích zřízeny
fondy u zemědělských rad, u těchto
starých historických organisací, již
dávno trvajících a národnostně
rozdělených, mohou v ně míti hospodáři
důvěru. Ale jak jest tomu na Slovensku, kde se zemědělské
rady zakládaly podle vládního nařízení
č. 305 z 26. dubna 1926, a to tak, že do rad byli
členové z části jmenováni vládou,
z části župním zastupitelstvem? Moje
maličkost byla členem župního zastupitelstva,
když toto delegovalo členy do zemědělských
rad. Viděl jsem tenkráte, jak se to dálo.
Nebyli delegováni zemědělci, nýbrž
členové tehdejší koalice - tenkráte
byla ještě u vesla rudozelená koalice. Socialisté,
komunisté a různí lidé se tam dostali,
jen rolníci ne. Zvláště menšiny
neměly žádného zastoupení, a
tak máme málo důvěry, že u nás
budou fondy spravovány tak, jak by bylo jejich účelem.
Naším přáním jest, aby do konečné
úpravy zemědělské rady pro Slovensko
byly fondy spravovány správou župní,
případně zemskou.
Trestní ustanovení se sice dnešním textováním
stala přehlednějšími, ale jsou značným
krokem zpět v zákonodárství, ježto
prostě nedbají základních zásad
trestního práva. Těmito trestními
normami se poplatníkovi bere namnoze možnost brániti
se svévoli berních úřadů, neboť
nikdo si není jist, kdy se prohřeší
proti některému ustanovení této hlavy.
Zvláštní pohoršení vzbudil §
199, jenž jest přímo ochranným zákonem
pro daňové úřady, neboť podle
tohoto paragrafu nemůže býti činnost
úřadu podrobena veřejné kritice.
Novum jsou také rozhodčí senáty, alespoň
na Slovensku, kde dosud ve věcech daňových
soudily řádné soudy. Odůvodnění,
že by tím řádné soudy byly přetíženy,
padá, neboť doposud se tím obíral soudce
a od nynějška se tím bude obírati v
rozhodčím senátě zase soudce; jest
to tedy zase totéž. (Posl. Patzel: [německy]:
Jen se ruší nezávislost!) Ano.
U kapitoly společných ustanovení musíme
žádati, aby vyměřovací komise
byla nezávislým, poplatníky voleným
orgánem. Zvláště pokládáme
za chybu, že jest předsedou úředník.
Tvrzení důvodové zprávy, že volení
členů komise by bylo obtížné,
není na místě, když by přece
organisace jednotlivých povolání snadno mohly
voliti své odborníky do daňové komise.
Pro takovou úpravu, aby členové byli jmenováni,
aby předsedou komise byl finanční úředník,
nelze v žádném případě
hlasovati, tím méně, když tento návrh
dává předsedovi moc, která dělá
celé daňové jednání ilusorním.
V této formě jest komise pouhým hromosvodem
finančních úřadů, po kterém
se sveze vše nepříjemné. Podle návrhu
může finanční úřad komisi
beze všeho předepsati, jak má pracovati, jak
mnoho má za den vyříditi a nevyhovuje-li
komise předsedovi, může býti beze všeho
rozpuštěna.
Jest velice důležité, aby pro každý
berní okres byla zřízena komise, která
má vyměřovati daně, a ne, aby pro
celý obvod vyměřujícího úřadu
fungovala jediná komise, k vůli níž
lidé v drahé pracovní době často
více dní cestují a musejí po krajském
městě se potulovati, než je jejich věc
konečně vyřízena. Bylo by přece
mnohem jednodušší, kdyby referent se svými
listinami přišel ven do jednotlivých berních
úřadů a tam o dani vyjednával, než
aby se sta lidí odtrhovalo od své práce.
Ustanovení o osobní exekuci jest sice pro Slovensko
nové, ale velice daleko od toho, aby znamenalo pokrok,
spíše jest způsobilé v obyvatelstvu
Slovenska vzbuditi pocit, že jsme se zase důkladně
přiblížili středověku. Plnomoc,
která se dává finančním úřadům
na zajištění daní je příliš
nebezpečná a obsáhlá a připomíná
silně středověké pěstní
právo. Ale po dosavadních zkušenostech nemůžeme
míti k daňovým úřadům
tolik důvěry, abychom jim prostě ponechali
rozhodování o tom, zda je zajištění
daně nutné a zda je dostatečné. V
tom ohledu by musily býti podmínky v zákoně
zcela přesně vypsány. Celý návrh
ukazuje, že jeho autoru šlo hlavně o to, aby
daňovým úřadům byla zajištěna
nejširší práva, zatím co o ochranu
poplatnictva jest postaráno velice nedostatečně,
či lépe řečeno vůbec není.
Přes tyto nedostatky, jež jsme uvedli, jest nutno
uznati, že tento zákon zavádí systém
a pořádek do berní správy.
Velevážené dámy a pánové,
lidé nemohou býti donuceni k placení daní
ani trestními články, ani revisními
komisemi, ani vysokými tresty, nýbrž jednou
z nejdůležitějších povinností
státu jest zajistiti jeho obyvatelstvu životní
a výdělkové možnosti. Jsou-li výdělečné
možnosti zajištěny a může-li výroba
jíti svou cestou, pak se nebude nikdo vyhýbati placení
daní, neboť každý zná svoji povinnost
ke státu. Panuje-li čilý hospodářský
život, má-li každý možnost vydělávati,
pak není třeba zvláštních finančních
soudů, není třeba palečnic, stačí
jen trochu dobré vůle, spravedlnosti a lidského
počínání při ukládání
daní. Ale jak vypadají věci dnes, zvláště
na Slovensku? Průmysl, řemesla, obchod a zemědělství
jsou ochromeny, celý hospodářský život
jest tichý jako hřbitov, jen tu a tam slyšíme
při anketách a jiných shromážděních
umíráček, když některý
z účastníků si stěžuje
na smutný stav hospodářství na Slovensku.
Je-li některý vládní činitel
přítomen, bude těšiti a slibovati, ale
pak nastane zase hrobové ticho, a my vidíme jen,
že komíny a tovární pece, z nichž
ještě včera stoupal kouř, dnes již
odpočívají. Tento smutný obraz vidíme
na Slovensku. Heslo desindustrialisace se strašně
vymstilo. Prožili jsme, jak nádherný průmysl
Slovenska, o němž se tvrdilo, že jest uměle
udržován, byl z větší části
rušen. Nesmí se přece zapomínati, že
tento uměle udržovaný průmysl dával
tisícům chléb a že na daních
odváděl státu přímo i nepřímo
veliké miliony. Vidíme, jak na Slovensku veliká
průmyslová centra Lučenec, Velká Slaboška,
Horka, Zvoleň, celý textilní a sklářský
průmysl v župě novohradské, Krompaších,
železářský průmysl v Bodavě
a v údolí Gelnice, textilní průmysl
v Kežmaroku, hornictví ve spišské a gemerské
župě a mnoho jiných podniků zavřelo
své brány.
Věřili jsme stále, že jde jen o průmysl
v německých nebo maďarských rukou. Bohužel
musíme konstatovati, že se nedaří lépe
ani onomu průmyslu, který jest v čistě
slovenských rukou a že i on jest zaslíben smrti,
nepřijde-li rychle pomoc. Jest to především
staroslavný kožní průmysl v Lipt. Sv.
Mikuláši. Za starého Maďarska byl mikulášský
kožní průmysl chloubou země a Lipt.
Sv. Mikuláš byl za starého Maďarska takovým
centrem kožařského průmyslu, jako jest
Manchestr v Anglii pro textilie. R. 1914 pracovalo v Lipt. Sv.
Mikuláši v tomto oboru 16 podniků, od převratu
zastavilo 8 podniků úplně práci. R.
1914 zaměstnávalo těchto 16 podniků
1369 dělníků s 4155 členy rodin. R.
1927 zaměstnávaly ještě pracující
podniky 379 dělníků s 1079 členy rodiny.
Celý průmysl byl zařízen na 1510 koňských
sil. R. 1914 se týdně pracovalo 8133 pracovních
dnů, r. 1927 jen 1628. Předválečná
kapacita byla vyrobení 9 vagonů kůží
týdně, dnes jen jeden vagon 36 q. Tedy jen 15% mírové
kapacity! Výtka, že mikulášský
průmysl neinvestoval a není moderní, neodpovídá
pravdě, neboť od r. 1922 vydal tento průmysl
10 milionů Kč na modernisace. Příčiny,
že tento starobylý průmysl se dostal do dnešní
smutné situace, jsou tyto: Od r. 1919 do 1920 byl vývoz
koží zakázán. Mikulášský
průmysl ztratil tímto zákazem hlavní
své odbytiště, nížinu uherskou.
R. 1922 přišel přechod od inflace k deflaci.
Tento přechod postihl zvláště průmysl
v Mikuláši, pocítil na vlastním těle
Rašínovu politiku a její tvrdost. R.
1925 obdržely továrny objednávky z Ruska a
mohly si opatřiti suroviny. Ale Rusové stornovali
objednávky a zboží zůstalo ležeti.
R. 1926 se již pociťovalo, že kupní síla
ve státě velice klesla. Mezi lidem nebylo již
peněz, neboť dávka z majetku, dlužné
daně a ostatní břemena vše vyssála.
Nebylo vývozních možností, neboť
pochybená zahraniční politika p. ministra
Beneše to přivedla tak daleko, že nebylo
možno ani kůže vyvážeti do spojeneckých
zemí Malé Dohody. Továrník, který
byl obchodně v Hamburce, vyprávěl s trpkými
stížnostmi na našeho ministra zahraničí,
jak veliký Stresemann přímo zajel do Hamburku,
aby vyhledal tamní obchodní kruhy a poznal jejich
přání a stížnosti. Náš
pan ministr zahraničí, mínil továrník,
nepocítil dosud potřeby dorozuměti se se
zástupci průmyslu o tom, jaká jsou jejich
přání a jak by bylo možno přivoditi
ozdravění, neboť bez vývozu nemůže
kožní průmysl existovati. Mikulášský
kožní průmysl existuje již přes
100 let. Mladá, práce chtivá generace, které
se nechce hynouti pomalou hospodářskou smrtí,
odchází do Maďarska, jež je přirozeným
odbytištěm Slovenska. Zánikem kožního
průmyslu v Mikuláši přijdou zase tisíce
a tisíce lidí o chléb, obchod a zemědělství
ztratí konsumenty a stát poplatníky. K tomuto
kožnímu průmyslu se v Mikuláši
připíná veliké obuvnictví a
celá území si odtud opatřovala obuv.
Dík rozšíření firmy Baťa
jest i toto řemeslo ochromeno a tito drobní řemeslníci,
kteří kdysi byli dobře situovanými
občany, si dnes naříkají a mají
obavy o svoji existenci, vězí v dluzích a
vydělají sotva to, co potřebují k
dennímu životu. To vše jsme již prodělali
ve východním Slovensku, kde s rozpadnutím
monarchie, se zrušením železárny v Krompaších,
zanikl i celý železářský průmysl
v údolí Gelnice.
Jest tedy důležitým úkolem státu,
bez prodlení pomoci ohroženému slovenskému
průmyslu, chce-li si zachovati své subjekty zdanění.
Tato pomoc musí býti především
obchodně politická; uzavřením příznivých
obchodních smluv nutno opatřiti odbytiště
a ministerstvo zahraničních věcí musí
dbáti o to, aby se průmyslu nutných odbytišť
dostalo. V ohledu finančně politickém by
se mělo pomoci průmyslu dlouhodobými půjčkami.
Německo a Maďarsko povolují svému průmyslu
dlouholetý laciný úvěr. Nedoplatky,
dávky z majetku a daně z příjmu by
měly býti odepsány. Daň z obratu by
musela býti snížena nebo zcela odstraněna.
Německo redukovalo daň z obratu ze 4% na půl
procenta. Dr Hodáč, generální sekretář
průmyslového svazu, praví ve své zprávě:
Průmysl Československé republiky platí
třikráte tolik daní, co průmysl Německa.
K pozdvižení vývozu by měly býti
zavedeny exportní premie. Chceme-li učiniti náš
průmysl schopným konkurence, musilo by se nutně
prosaditi snížení sociálních
břemen. V ohledu poštovních a telegrafních
poplatků jest Československo nejdražším
státem. Slovenský průmysl by měl také
dostati podíl na státních dodávkách.
Zvláštní kapitolou jest otázka železničních
tarifů, jež v nynější formě
a výši spoutávají celý hospodářský
život, kde na 10 km státních drah připadá
8 km drah soukromých, kde železniční
síť není nijak přizpůsobena dnešnímu
tvaru státu. Výstavba spojovacích drah jest
jedním z nejdůležitějších
požadavků Slovenska, především
výstavba spojovací dráhy Margecany - Červenkameň,
jež spojí střední Slovensko s východním,
dále vybudování železničních
tratí Handlová - Štubna, kterážto
dráha přiblíží uhelnou pánev
Handlové východnímu Slovensku. Rozdíl
mezi nákladními sazbami drah státních
a soukromých musí býti rozhodně vyrovnán,
třeba vynášel státu 60 milionů.
Tento výnos se však děje na útraty Slovenska.
Jest zrušiti všechny výjimečné
sazby a pojmouti je do schematu normálních sazebních
tříd. Naše dráhy platí dnes největší
dopravní daň v Evropě, totiž 15% při
dopravě nákladu a 30% daně při dopravě
osob.
Rušením průmyslu na Slovensku bylo nesmírně
poškozeno také zemědělství. Intensivní
zemědělství Slovenska bylo z části
pozemkovou reformou zničeno, z části se změnilo
v extensivní. Aby se zlepšily výdělkové
možnosti východního Slovenska, musilo by se
především přikročiti k intensivní
podpoře cizineckého ruchu. Celé Slovensko
jest se svými nádhernými lázněmi
a prameny pro cizinecký ruch jako stvořeno. A jako
ve Švýcarsku a Rakousku žijí tisíce
a tisíce lidí z cizineckého ruchu, tak mohlo
by tomu býti i na Slovensku, neboť cizinci přinášejí
peníze do země. R. 1925 vynesl Československu
cizinecký ruch 530 milionů. Proto by měl
býti usilovněji propagován a lázeňská
místa by měla býti co nejvíce podporována.
Vždyť stát sám má nejvíce
lázeňských a léčebných
míst. Při tom však spatřujeme zvláště
ve státních lázních Vysokých
Tater stagnaci. Na nové investice se tam vůbec nepomýšlí,
a třebaže soukromá lázeňská
místa jsou po celý rok v provozu, jsou státní
otevřena v letních měsících
sotva 6 neděl. V zimních měsících
není ve státních lázních Tater
téměř žádného ruchu. Musí
se právě uměti cizincům, kteří
se chtějí v lázních osvěžiti,
pobyt udělati příjemným. To však
státním lázním chybí. Třebaže
více než polovina hostí v Tatranské
Lomnici jsou Němci a Maďaři, najdeme tam jen
české a francouzské nápisy. Velice
by prospělo státu i cizineckému ruchu, kdyby
státní lázeňská místa
v Tatrách byla pronajata kapitálově silným
společnostem nebo soukromníkům, kteří
by byli zároveň povinni dělati nové
investice a zavésti celoroční provoz, čímž
by se domácímu obyvatelstvu otevřely nové
výdělkové možnosti. Ministerstvo železnic
sice vychází chvályhodně cizineckému
ruchu vstříc, ale přes to lze tu ještě
ledacos dělati. Velice důležité by bylo
zřízení přímých vlaků
Budapešť - Poprad, jež by jezdily po celý
rok, čímž by cizinci z Maďarska a balkánských
států mohli Tater pohodlně dosíci.
Druhé velice důležité spojení
by bylo Berlín - Vratislav - Vysoké Tatry - Poprad,
ježto říšští Němci
byli vždy velikými přáteli Tater a stav
jejich valuty jim dovoluje naše tatranské lázně
navštěvovati.
Kdyby stát na poli národního hospodářství
vskutku plánovitě a cílevědomě
postupoval, kdyby obyvatelstvu skýtal možnosti výdělku,
kdyby povznášel průmysl, zemědělství
a řemesla, tu by každý rád platil daně.
Ale při nynějším hospodářském
zbídačení nepomohou ani přísné
paragrafy, protože prostě není peněz
na placení daní.
Dnes zde uvedené truchlivé skutečnosti nechť
však jsou slovenským politikům mementem. To
není důležité, zda nemocenská
pokladna sídlí v Mikuláši či
Ružomberoku, nýbrž nejdůležitějším
problémem je, jak odstraniti hospodářské
zubožení Slovenska. A nebude-li tu brzy pomoženo,
pak při nejbližší příležitosti
odsoudí sám lid své vůdce. Důležitost
hospodářských otázek ukazuje světová
hospodářská konference v Ženevě.
Jiná otázka jest, zda Ženeva dovede odčiniti
chyby Versaillií. (Potlesk.)