Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Chtěl bych se ještě dotknouti jedné věci, která se v důvodové zprávě uvádí. Tvrdí se tam totiž, že ke srážkám ze mzdy daly souhlas i odborové organisace. Principielně proti tomuto postupu bychom nebyli, neboť víme, že za jistých okolností tato forma i pro dělníka je snesitelnější, než když se nahromadí značné břemeno, které je pak těžko uhrazovati. Tato forma musila by ovšem vypadati jinak, nemohla by míti ty tvrdosti namířené proti nejchudším a úlevy poskytované těm, kteří jich nepotřebují. Jestliže jsme dali souhlas k tomu, aby srážky byly prováděny dříve, nestalo se to z důvodu zásadního souhlasu, nýbrž proto, že následkem nedbalostí berních úřadů nahromadila se daň z příjmů za několik roků a byla bezohledně vymáhána, čímž byla ohrožena existence dělníků. Volili jsme tedy raději v této situaci řešení snesitelnější a dali jsme souhlas k tomu, aby obnosy srážkou ze mzdy byly vyrovnány. Také nelze srážky odůvodňovati tím, že se sráží na nemocenské pojištění, na úrazové pojištění nebo dokonce - jak se v důvodové zprávě tvrdí - že se sráží i příspěvky na odborové organisace. Nevíme, odkud se tento argument vzal. Snad z toho důvodu, že žlutým organisacím národního sdružení prokazují podnikatelé z jiných zájmů tu benevolenci, že nejen jim příspěvky srážejí v některých závodech, jak víme, nýbrž dokonce jim je ze svého plně platí. Tato argumentace však nemůže býti pro nás směrodatnou. Tolik jsem považoval za nutno zhruba k osnově zákona říci.

Na konci prohlašuji jenom tolik: Vládní většina dává najevo, že pokračuje na cestě, kterou nastoupila, jež se datuje od zavedení cel, od zvýšení daní, a od těch ostatních věcí, které jsme zde projednávali, že chce pokračovati na cestě proti sociálně slabým, pomáhati sociálně silným. Naproti tomu vidíme, že není žádného porozumění ani pro úpravu zákona o podpoře v nezaměstnání, ačkoliv tak, jak u nás se ta podpora nyní projevuje, stává se paskvilem na podporování v nezaměstnanosti, že marně čekáme, aby byla provedena otázka příspěvků přestárlým dělníkům atd., uzákoňují se osnovy, které svědčí nejlépe o tom, že v této vládní majoritě pro zájmy dělnictva není toho nejmenšího porozumění. (Tak jest!).

Z těchto důvodů jsme proti této majoritě, jsme proti této osnově zákona, odmítáme ji a budeme proti ní hlasovati. (Výborně! Potlesk poslanců čsl. strany soc.-demokratické.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalším zaznačeným rečníkom je p. posl. Kunz. Dávam mu slovo.

Posl. Kunz (německy): Slavná sněmovno! Nejnepopulárnějším zákonem jest zajisté zákon daňový, poněvadž daňovým tlakem jest celé národní hospodářství velmi zatíženo, aniž jednotlivý poplatník dosahuje tím přímých prospěchů. Tento berní tlak jest tím citelnější, když předpisy daní spočívají na nezdravém a nespravedlivém základě. Od doby, co trvá tato republika, jest tomu tak u nás. Bylo prostě předpisováno bez ohledu na to, zda tím hyne zemědělství, průmysl a celé národní hospodářství. V předpisování daní za posledních let byl takový zmatek, že sami berní úředníci jen ve velmi řídkých případech věděli, kolik jednotlivý poplatník jest státu dlužen. Jak často se stalo, že pořádku milovný poplatník chtěl se konečně jednou dověděti, kolik jest dlužen na daních. Za tím účelem pošle úřadu svou berní knížku a vida, podle zápisů, které mu v ní byly učiněny, má přeplaceno 900 Kč, které mu mají býti připsány k dobru pro příští berní rok. Avšak toto radostné překvapení jest již v nejbližších 8 dnech zhaceno, ježto obdrží nový daňový předpis s nedoplatkem 3420 Kč od téhož úřadu.

Pro tento chaos ve vyměřování a předpisování daní v posledních letech uvítali jsme berní reformu a spolupracovali jsme o ní. I když berní reformou, která jest touto sněmovnou projednávána, nebylo úplně vyhověno ani našim přáním, ani očekávání daně platícího obyvatelstva, přece jen přináší nová berní reforma celkem zlepšení. Daň z příjmu byla snížena a má zřetel zejména na méně majetné domácnosti. Daň výdělková, jak všeobecná, tak i zvláštní, uvalovala dosud nejnesnesitelnější břemena na průmysl a živnosti, ježto byla předepisována bez ohledu na to, zda byl podnik v obchodním roce aktivní nebo pasivní.

Ve výdělkové dani podle nového zákona tento způsob přestává a výdělková daň přichází k platnosti jakožto druhá daň výnosová, takže podniku, který v běžném roce obchodním skončil pasivní bilancí, daň výdělková zrovna tak jako daň z příjmu nemůže býti předepsána. Jest si jen přáti, a budeme na to dávati bedlivý pozor, aby berní úřady a berní komise spravedlivě usuzovaly, aby zbytečně nešikanovaly průmysl, živnosti a zemědělství, neboť tím zůstával tak mnohý paragraf, který měl za účel nějakou výhodu nebo ohled na zájemce, na papíře. To platí zejména také při všeobecné dani výdělkové, kde § 54 mluví o potřebných živnostnících, kteří při příjmu až do 7000 Kč anebo při věku přes 65 let mají býti od daně osvobozeni. Živnosti tak jako průmysl beztoho trpí bez ohledu na výhody nové daňové reformy stále ještě nesnesitelným břemenem platné daně obratové; jest si jen přáti, aby tato daň z obratu na veškeré předměty potřeby co nejdříve byla paušalována, aby se již nemohlo státi, že spotřebitel musí platiti u jednotlivých předmětů potřeby daň z obratu 6krát až 10krát.

Co se týče daně pozemkové, jest na čase, aby konečně již jednou bylo provedeno její snížení a stabilisace, ježto daňová břemena zemědělství nejsou v žádném poměru k hodnotě zemědělských výrobků a není také možno ani přibližně, aby cena výrobků byla stanovena přiměřeně k nynější valutě. K této kapitole jest zejména zdůrazniti, že jest na čase, aby konečně bylo provedeno nové zařazení zemědělské půdy do bonitních tříd, ježto se často ještě stává, že pole horských rolníků, kteří musejí vynášeti hnůj na pole na zádech, bývají zařazena do druhé a třetí bonitní třídy stejně jako úrodná pole v rovině.

Co se týče daně domovní, byly by snížením počtu pronajatých místností z jedné poloviny na jednu čtvrtinu téměř veškeré obce zařazeny mezi obce povinné k dani domovní. Jest zde opět povinností berního úřadu, aby zachoval spravedlivé stanovisko, aby se nestalo, že malému prodluženému domkáři, když si snad rozdělí obytnou místnost prkennou stěnou, nebylo napočítáno o jeden byt více, což jest podle právního stanoviska nikoli byt, nýbrž komora.

Zvláštní důraz jest klásti na správné složení daňových komisí, aby se nestávalo, že snad zemědělec měl by posuzovati poměry průmyslníka nebo živnostník poměry v zemědělství. Každý stav mají při jeho posuzování v daňové komisi zastupovati jeho odborní znalci.

Co se týče finančního zákona samosprávných korporací, stojíme před dvěma zájmovými protivami, a to stanoviskem přirážky platícího obyvatelstva na jedné straně a zástupců samosprávných úřadů na druhé straně. Ohraničením přirážek se sice obcím a samosprávným tělesům autonomie odnímá, aby podle vlastního posudku předpisovaly přirážky, kterážto závada však má býti poněkud rehabilitována státními příspěvky ze zvláštního fondu. Dosud jsme mívali často zkušenosti, že při stížnostech proti příliš vysokým daním býval poplatník na berních úřadech zcela prostě odkazován na obecní přirážky. Staly se případy, že sazba výdělkové daně 240 Kč s ročními přirážkami stoupla na 7000 Kč. Zrovna tak musel často malý domkář se 4 Kč domovní daně třídní zaplatiti 100 Kč ročně dávek, což mělo zase za následek, že obec musela za toho, kdo dostával chudinskou podporu, převzíti daně.

Reforma obecních financí jest svrchovaně naléhavá. Od počátku republiky nebylo většině obcí možno, aby sestavily aspoň přibližně spolehlivý rozpočet. Do tohoto neblahého postavení nepřivedlo mnohé obce vždycky špatné hospodaření, nýbrž bývaly to neurčité a zcela nespravedlivé předpisy státních daní, které ohrožovaly vůbec obecní hospodářství. Stávaly se případy, že některému průmyslu v roce 1921 bylo předepsáno 3000 Kč daně výdělkové, ačkoli při stejném rozsahu podniku minulého roku byla po právu ještě daň 2500 Kč. Tím by byl tento průmysl se samosprávnými přirážkami se zatížením daně výdělkové postižen ročně jen 60.000 až 80.000 Kč, což muselo míti za následek zánik podniku. Následek toho bylo odvolání a stížnost tohoto podniku a po vyjednávání byla po 4 letech daňová sazba opět snížena na 2500 Kč. Mezitím však byly obce odkázány, aby sestavovaly své rozpočty podle vysoké daňové sazby, což mělo za následek, že téměř pravidelně mohla býti jenom polovina preliminovaných obecních přirážek zaúčtována do příjmů, takže mnoho obcí má miliony nedoplatků obecních přirážek. Jest na čase, aby konečně jednou přestal tento systém a aby jednotlivé obce opět získaly pevný podklad pro sestavování svých rozpočtů pro řádné obecní hospodářství. Jedna otázka vyžaduje ještě opatrného uvážení, zda pan ministr financí také vystačí s 244 miliony fondu, který má býti zřízen pro příspěvky potřebným obcím. Bude-li tomu tak, pak omezení zvyšování přirážek bude výhodou pro veškeré národní hospodářství. Musíme také žádati, aby rozdělování těchto fondovních peněz potřebným obcím bylo spravedlivé a nemělo snad nějaký národnostně sporný ráz. Praví-li se, že jen řádně vedené obecní hospodářství smí spoléhati na příspěvky, nemůžeme se tomu zcela uzavříti, neboť každý přirážky platící občan jenom uvítá dobrou obecní finanční politiku.

Co se týče §u 24 tohoto finančního zákona, podle něhož obce mající více než 10.000 obyvatel musí ustanoviti správního úředníka, který navštěvoval československou universitu, musí prováděcí nařízení pečovati o to, aby se také absolventům německých universit v Československu dostalo stejných práv a aby zkušební správní úředníci, kteří jsou již desítiletí činnými v obcích, byli ve službě obecní na roveň postaveni s úředníky s vysokoškolským vzděláním, ježto v tomto státě nemáme vysoké školy pro věci komunální a staří osvědčení praktikové jsou podle zkušenosti nejspolehlivějšími obecními úředníky.

Jestliže pan dr Koberg považoval za svoji povinnost zabývati se v rozpočtovém výboru mojí osobou, poněvadž jsem ve své úřední činnosti jako purkmistr podepsal resoluci proti obecnímu zákonu finančnímu a podal jsem ji různým parlamentním klubům, může mi to býti úplně lhostejno, ježto pan dr Koberg je svým způsobem boje mezi sudetskoněmeckým obyvatelstvem dostatečně znám. Zařídím své jednání a počínání bez ohledu na předpověděné pozorování pana dr Koberga tak, jak je mohu jak ve svém městě, tak také u svých parlamentních voličů jako zástupce německého lidu bez demagogie zodpověděti. Ostatně bych panu dr Kobergovi doporučoval, aby se pozeptal v Krnově, kde jakožto úřední ředitel také v době svého vytouženého poslaneckého mandátu požívá plného platu, zda to také přirážky platícímu obyvatelstvu stojí za to.

Co se týče tolik obávané sesaditelnosti purkmistra, může k takovému případu dojíti jen tehdy, jestliže purkmistr neplní svých povinností, neboť každá vláda musí uvítati, jestliže v německých obcích úřadují schopní němečtí úředníci a němečtí purkmistři. A jestliže nějaký německý úředník nebo purkmistr nekoná svých povinností, pak jest také škůdcem německého národního hospodářství.

Také zákon o finančním hospodářství samosprávných korporací jest právě tak jako berní reforma podle našich zásad neúplný. I tento zákon považujeme jen za přechod ze zmatku finančních a berních zákonů do jistějších poněkud poměrů.

Vyčítá-li se nám německým vládním stranám stále znovu a znovu zrada lidu a zrada samosprávy, musíme všechny tyto výtky rozhodně odmítnouti, poněvadž jsme toho pevného přesvědčení, že se sudetskoněmeckému lidu poslouží jen promyšlenou, postupnou dorozumívací politikou, čímž národové v tomto státě mohou blahodárně pracovati pro celé národní hospodářství. Proto jsme také spolupracovali o berní reformě. Žádáme však, aby se s drahocennými penězi, které zatěžují veškeré národní hospodářství, hospodárně, šetrně a spravedlivě zacházelo. Jen tehdy může se tato berní reforma státi reformou v pravém slova smyslu. (Potlesk poslanců něm. křesť. soc. strany lidově.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalším zaznačeným rečníkom je pán posl. Elstner. Udeľujem mu slovo.

Posl. Elstner (německy): Bez ohledu na četné a vážné protesty, jež se téměř ve všech větších obcích a městech ozvaly a v nichž se poukazuje jasně a zřetelně na reakční ráz této neprávem tak zvané reformy, zvláště pak na těžkou odpovědnost, kterou v rozhodující míře na sebe berou německé vládní strany, přešla nynější černo-zelená koaliční vláda, věrna svému třídnímu programu, k předložení daňové reformy plenu, aby jí dala moc zákona známým způsobem pomocí dobře pracujícího hlasovacího stroje. Snad jest ještě několik snílků, kteří nechtějí viděti v tomto demokratickém československém parlamentarismu pouhý hlasovací stroj, nýbrž kteří na základě do tisíců jdoucích protestů více než 1000 pozměňovacích návrhů a na základě nyní se zvyšující diskuse očekávají v poslední chvíli zmírnění tvrdostí opírajících se o tento systém. Takovým snílkům stačí, nepřešla-li jim ovšem dosud do krve československá demokracie, připomenouti uzákonění pevných agrárních cel a kongruy.

Třídně uvědomělé dělnictvo bez rozdílu národnosti ví, že v tomto, jak se rádo říká, "slavném shromáždění" rozhoduje moc a ne právo, třeba bylo proneseno sebe více řečí a podáno sebe více pozměňovacích návrhů.

Daňová reforma ve svém celku není ničím jiným, než dobře připraveným útokem, zákonem provedenou státně privilegovanou krádeží z kapes dělníků, zaměstnanců, drobných živnostníků a zemědělců, domkářů atd. ve prospěch a k zajištění zisků kapitalistů vůbec, mezi nimi zvláště agrární buržoasie a bank, čímž se zároveň otevře nesmírné pole keťasům a lichvářům, spekulantům a defraudantům. Nesmírné mase trpících, potlačených a vydíraných znamená stoupající bídu a trvalou nouzi, což se má udělat masám přijatelnějším rafinovanými pokusy o klam a poukazováním na plnění povinností vůči státu. Nebyl to nikdo jiný než ministr financí dr Engliš, kdo při daňové debatě v rozpočtovém výboru odůvodňoval zdanění drobných příjmů daňovou povinností vůbec - to jest známá kapitalistická morálka.

Pro lepší seznání podstaty a účelu této daňové reformy jest nejdříve nutno, abychom pohlédli na dvě čísla, a to na celkový příjem, činící dle rozpočtu na r. 1927 11.075,000.000 Kč a na částku 2183 milionů Kč, jíž se má dosíci placením přímých daní, tedy daňovou reformou, o níž se nyní diskutuje.

Diferující částka 8892 milionů musí býti získána z nepřímých daní, z daní spotřebních, poplatků a dávek. Daňovou reformou se tedy získá pouze jedna pětina všech příjmů. To ukazuje zřejmě smysl a účel této reformy: Značné ulehčení daní kapitalistům, a všemu dělnému lidu uvalení všech břemen donucováním k přímému placení daní a zvýšením daní nepřímých. Obchází se rádo s argumentem, že reforma daně z příjmů přinese také dělnictvu ulehčení asi o 37%. K tomu poukazujeme na zvýšení daně z cukru, provedené loňského roku, jež u čtyřčlenné rodiny činí ročně 200 Kč, abychom v pravé světlo postavili toto odůvodnění.

Nejdříve se budu obírati kapitolou pro dělníka nejdůležitější, daní z příjmu, při čemž zdůrazním dva zvláštní body, nezdanitelné minimum a daň ze mzdy. Od vzniku republiky, lépe řečeno od té doby, kdy se naivním lidem zdálo, že v této sněmovně bylo by lze učiniti také něco ve prospěch dělnictva, žádají zástupci téměř všech dělnických stran zvýšení nezdanitelného existenčního minima. V Rakousku bylo existenční minimum 1600 Kč. Kdyby existenční minimum v naší demokratické republice se rovnalo onomu ve starém Rakousku, v tom reakčním, monarchistickém, zpuchřelém státě, muselo by při dnešním kursu naší koruny býti zvýšeno na 10.400 Kč. Vezme-li se index cen 950, muselo by býti zvýšeno na 15.200 Kč. Teprve s těmito penězi by si dělníci mohli koupiti to, co jim ve starém Rakousku skytala kupní síla 1600 K.

Tomuto požadavku dělnictva se vyhovuje nejposměšnějším a nejprovokativnějším způsobem tak, že se nezdanitelné existenční minimum zvyšuje z 6.000 Kč na nezdanitelné minimum 7.000 Kč. Jistě všichni ti pánové, kteří hlasovali pro tak špinavé jednání, nezkusili nikdy uživiti se s takovým příjmem. K tomu si jen přeji, aby těmto pánům hodně brzy dali dělníci příležitost zakusiti po kratičkých 10 let takovéhoto zlatého života a aby v té době byli ještě jednou pověřeni vypracováním daňové reformy.

Daň se vypočítává z hrubého příjmu a k tomu přistupuje, že příjem všech ve společné domácnosti žijících členů rodiny jest podroben zdanění jako příjem jediný, aniž se při tom povoluje příslušná srážka.

Největší provokací, jakou si kapitalisté dovolují, jest zavedení daně ze mzdy, tohoto reakčního ustanovení, jež samo ospravedlní užití nejostřejších zbraní proti jeho uzákonění.

Vzpomínáme si na loni vydané nařízení ministra financí dr Engliše o 3% srážce ze mzdy. Přes sabotáž většiny socialistických vůdců pustilo se dělnictvo do boje proti tomuto ustanovení, do boje, jenž byl veden s nadšením a odhodláním, jenž měl zvláště dobré vyhlídky na úspěch, protože ministr financí měl jen málo příležitosti k odporu. Či věří někdo, že by bylo možno statisícům dělníků zabaviti poslední majetek? V teorii to snad jde, ale v praksi proti rozhodně a svorně bojujícímu dělnictvu nikdy. Nutno-li přes to zaznamenati určitý úspěch těchto nařízení pro kapitalisty, jest to připsati jedině na účet takovýchto socialistů. To jest viděti zvláště z výroku ministra dr Engliše, jenž, když čeští socialisté kritisovali v rozpočtovém výboru daň ze mzdy, se k nim klidně a jistě s potěšením takto vyjádřil: "Vy máte nejméně příčin ke kritice, vy jste přece r. 1924, když jste ještě seděli ve vládě, v zásadě dali souhlas k zavedení daně ze mzdy." Časy se mění a s nimi i lidé, nemluvě ani o parlamentních zástupcích českých národních socialistů, v jichž řadách se dokonce ve vzletných řečech uvažovalo o daňové stávce, a přes to, že se velká část tohoto dělnictva připojila k boji proti třeba provisornímu zavedení daně ze mzdy - ti se budou i ve své oposici snažiti zůstati pro všechny případy ke vládě způsobilými.

V tomto nařízení se také pravilo: "kdo podpisem dobrovolně projeví souhlas." Tato dobrovolnost vypadala ovšem tak, že nesouhlasil-li dělník, se mu dokonce zabavilo 5·8 až 10% mzdy, a jindy se opět jeho poslední majetek podrobil exekuci. Tedy zkrátka: dobrovolnost vynucená očekávanými represáliemi. Srážka ze mzdy se prováděla bez ohledu na to, zda dělník dosáhl ročního příjmu 7200 Kč či ne. Často se stalo, že počet nezaopatřených dětí zůstal zcela nepovšimnut, rozklady dělníků u berních úřadů byly odmítány v mnohých případech způsobem, který nutno označiti, mírně řečeno, jako hrubý. Třebaže toto nařízení sahalo jen do konce r. 1926, takže se mělo počátkem r. 1927 se srážkami ze mzdy přestati, jest ještě dnes řada případů, kde se stále dělnictvu strhují 3 nebo 5% mzdy. Tyto případy uvádím hlavně proto, abych podal obraz, jak a s jakou bezohledností bude daň ze mzdy vymáhána, až se stane zákonem. S jakou nestoudností se chce dobýti poslední haléř z kapes dělnictva, ježto daňová reforma má nastoupiti se zpětnou platností od 1. ledna 1927, jest viděti také z toho, že od 1. srpna t. r. má býti daň ze mzdy strhávána v dvojnásobné výši, jak jest zřejmo z §§ 30, příp. 36 tohoto nařízení.

Mluví-li se v této reformě o tom, že se má dělníkovi v případě, že dosáhne onoho nezdanitelného minima podle počtu členů rodiny stanoveného, vrátiti zaplacená daň, dovedeme to podle praktických zkušeností oceniti. I když by mělo býti přes návrh vládních stran provedeno vrácení přeplatků od berních úřadů bez žádosti, případně vyzvání, nevěříme tomu proto, že víme dobře, že berní úřady s vyřizováním své agendy nejen jsou, nýbrž v budoucnosti pravděpodobně také zůstanou nesmírně pozadu. Následkem toho budou písemná vyzvání a častější předvolání k bernímu úřadu, aby snad v příznivém případě vzešla naděje na vrácení přeplatku, po nových výdajích, ježto, jak známo, každý u berního úřadu nebydlí a poštovní doprava není zadarmo.

Vedlejší příjmy mají podléhat zvláštnímu zdanění, jestliže překročí 500 Kč ročně. Tedy kdyby koza dávala příliš mnoho mléka, nebo kdyby slepice nesly příliš mnoho vajec, bude nutno přesně počítati, aby tento vedlejší příjem, přesahující snad 500 Kč, mohl býti předložen ke zdanění. Všechna tato ustanovení mají jen ten účel, zvýšením daní nejchudších opatřiti buržoasii další úlevy. Při ročním příjmu 100.000 až 10,000.000 Kč bude úleva těchto ubožáků činiti 4000 až 1 1/2 milionu Kč. Při tom počítá finanční správa, že příjmy státu z daní se nezmenší, nýbrž zvětší. To má ovšem za následek, že dary velkostatkářům, bankám a průmyslovým předákům a zvýšení příjmu na daních, jehož se má dosíci, se musí získati silným donucováním dělníků, zaměstnanců a drobných živnostníků a domkářů ku placení přímých daní a zvýšením daní nepřímých, poplatků a dávek.

K tomu ještě několik slov o užití takto získaných příjmů tohoto státu. Pouze na civilní státní aparát mocenský a na militarismus se vydá 41·3% celkových příjmů. K tomu spotřebuje správa státního dluhu 22·1%, takže na hospodářskou a sociální správu, kulturu a vzdělání lidu zbude celých 36·6%. Stále a při každé příležitosti musíme poukazovati na šílené výdaje na militarismus, jenž v 8 letech pohltil neméně než 18.541 milionů a na rok 1927 jest opět stanovena částka 1.875,890.144 Kč. Na 13 až 15 vojáků připadá jeden důstojník.

K zvláštní charakteristice, jak vypadá kulturní péče tohoto státu, uvedu ještě jeden příklad, a to: Na 50 žáků připadá jeden učitel. Několik důstojníků francouzské mise dostává ročně 5 milionů Kč, čtvrt milionu nezaměstnaných dostává následkem gentského systému asi 10 milionů. A to vše se děje s podporou německých občanských stran, jež na svůj prapor vepsaly boj o sebeurčení, udržení německé hroudy a německých pracovních míst. Odpovídá to ryzí křesťanské lásce k bližnímu a německému národnímu sebevědomí, když se německým dělníkům svlékají poslední kalhoty, když se jim bere poslední pole nebo s velkou námahou získaný domek? Tak vypadá péče nynější německo-české koaliční vlády, od níž náš pan ministr financí dr Engliš odvozuje povinnost, že každý, i při sebe menším příjmu musí platiti daň, aby učinil zadost své povinnosti státního občana. Kde zůstávají povinnosti vlády vůči občanům tohoto státu?

V souvislosti s tím bych chtěl promluviti zvláště o posledních událostech ve sklářském průmyslu. V době konjunktury se zvláště mnoho mluvilo o platech a výdělcích sklářů. Zvláště v mozcích šosáků a také v úřadovnách berních úřadů strašila myšlenka, že brusiči skla mohli v období konjunktury zaznamenati výdělek, pohybující se mezi 500 až 1000 Kč. S určitou žádostivostí čekaly již berní úřady na příležitost, aby mohly vysoké výdělky brusičů skla podrobiti příslušné dani. K tomu si dovolím zodpověděti otázku, jak velice tyto domnělé mzdy odpovídaly skutečnosti. Do r. 1920, a to do února 1920, tedy také již v době, kdy se mluvilo o vyloženém období konjunktury, dosáhli brusiči skla v Jizerských horách průměrného týdenního výdělku 50 až 120 Kč. V době zvýšených drahotních přídavků pro skláře činil r. 1920 výdělek brusiče skla při průměrném propočítání týdně 278 Kč pro brusiče flakonů a 289 Kč pro brusiče křišťálového skla. To byly ve skutečnosti ony nesmírné výdělky, o kterých se tolik křičelo a na něž se dychtivě čekalo, aby se zdanily. Jest jisto, že tyto "nesmírné" výdělky brusičů skla se odvozovaly z toho, že podnikatelé již za války měli nesmírné výdělky a později v letech 1918, 1919 a 1920 zbohatli, aniž věděli jak. Z toho se usuzovalo na mzdy dělníků, kteří museli vyjíti se mzdami mnou uvedenými. Jak dlouho potrvala brusičům skla tato konjunktura, o níž se tolik mluvilo? Toliko asi rok měli dělníci příležitost živiti se výdělkem, který jsem uvedl. Již r. 1921 museli dělníci flakonů omeziti svoji pracovní dobu na 4 dny v týdnu, takže se jejich výdělek přiměřeně zmenšil. (Pol. Wünsch [německy]: Ale o tom měšťáci jistě nemluvili!) Ne, o tom jistě nemluvili. Krise se sklářům přiostřila zvláště r. 1922. Od září 1922 mají se věci tak, že v obou branžích, křišťálového skla i flakonů, nejsou téměř žádné pracovní možnosti. Lidé trpí úplnou nezaměstnaností a musí vyjíti s nepatrnou podporou pro nezaměstnané. (Výkřiky na levici.) Až dodnes účinkovala krise ve sklářském průmyslu strašně. Bída stoupla zvláště v r. 1925 zavedením německých cel na výrobky sklářského průmyslu Jizerských hor, kteréžto ustanovení nebylo ničím jiným, než odvetou za nesmírně vysoká cla, jež Československo uložilo na chemikálie z Německa dovážené. Nastala situace, jež dělníkům vzala každou možnost života.

Zdůrazním jen některé momenty, které se projevily v zostřené krisi. Jest pochopitelno, že podnikatelé zahájili v době krise nesmírně špinavou konkurenci, jen aby získali nějaké zakázky, lhostejno, za jaké ceny. Ale tato nesmírně špinavá konkurence podnikatelů účinkovala na zádech dělníků tím, že nastalo stálé klesání platů. Nedostačilo snižování mezd, způsobené smluvními poměry, nýbrž stlačené mzdy se snižovaly dále až na nejnižší míru. K tomu přistupuje nedostatek jakéhokoliv porozumění vlády tohoto státu, lhostejno, jak se jmenovala, pro rozumnou hospodářskou politiku a nedostatek obchodních smluv s odbytišti, přicházejícími pro tyto výrobky v úvahu. Na druhé straně k tomu přistupuje mimořádné rozšíření výroby smirkového zboží. Výrobci užili krise k tomu, že přinesli suroviny na trh jako hotové zboží, aby si stůj co stůj zajistili obchody a zisk. Vláda zůstala k tomu všemu lhostejná. Neměla ani sebe menší zájem a neprojevila nejmenší snahu zde nějak pomocně zasáhnouti. (Posl. Wünsch [německy]: Vždyť šlo jen o sklářské dělníky!) Ano, to jest pravda, byli to jen sklářští dělníci, a co záleží v tomto státě na tom, když zahyne 1000 nebo 2000 sklářů? Z toho všeho vznikla nesnesitelná situace, jež musela vésti ke zvláštním účinkům. Poukazuji při tom ještě na četné zákroky odborových organisací různých stran a obcí u vlády, kde byly vždy chlácholeny sliby. Dodnes však nebyl ani jediný slib s vládních míst dodržen. Přitěžovalo, že sklářští dělníci byli podle famosního gentského systému většinou vyřazeni z podpory a tak vystaveni největší bídě. Není žádným divem, že dělníci, kteří neviděli možnosti dostati se z této situace, sáhli k prostředku, aby mocným veřejným prohlášením vyslovili svůj protest. Jest více než pochopitelno, že 21. března t. r. vytáhlo tisíce a tisíce sklářských dělníků, ne aby provádělo nějaké násilnosti, nýbrž jedině proto, aby v posledním okamžiku ještě jednou upozornilo vládu na vážnost situace, aby vyzvalo vládu, aby konečně pomocně zasáhla. (Výkřiky na levici.) Byla to naděje, které se sklářští dělníci oddávali, která však dodnes zůstala pouhou nadějí. Vzpomínám si na řeči, které při této demonstraci měli různí zástupci odborových organisací, a vzpomínám si ještě velice dobře na to, že reformisté nebyli poslední, kdo prohlásili, že toto bude poslední klidná demonstrace sklářů; nezasáhne-li vláda ihned, sáhnou prý dělníci k svépomoci. Ale nic se nestalo, vláda zůstala dále lhostejná. A tak došlo 28. března k oné demonstraci, o níž se v občanském tisku tolik mluvilo. Byl to spontánní projev, při němž byla rozbita spousta výrobků, v nichž dělníci viděli hlavní příčinu své nouze a bídy. Ale vina toho neleží na dělnictvu, vina na těchto událostech lpí na těch, kdo tuto situaci vyvolali. Vina lpí na vládě, která po léta hleděla lhostejně na bídu sklářů. Výsledkem této demonstrace z 28. března byl výjimečný stav a za tohoto výjimečného stavu zahájené porady se zástupci vlády.