Na druhé straně musí býti berní
morálka oboustranná. Od poplatníka žádati
berní morálku a finančním úředníkům
dovoliti, aby podle údajů donašečů
proti němu postupovali, jest falešná zásada.
A jak to může býti uvedeno v souhlas s berní
morálkou finančního úřadu,
má-li vládě příslušeti
právo, zvyšovati úroky z prodlení až
na 10%.
Finanční úřad měl by se snažiti
o stabilitu, normalitu a nikoli účastnit se na časové
konjunktuře úrokové k tíži poplatníků
a tím dávati špatný příklad.
Víme z minulosti, že finanční úřad
snadno zvýší úrokovou míru a
že vysoká míra úroková ještě
dlouho zůstane, i když se poměry na peněžním
trhu již dávno změnily.
Pokud se týče soudnictví ve věcech
daňových, nemůžeme se nijak spřáteliti
s ustanoveními návrhu. Jedině uspokojivé
by bylo, kdyby soudnictví ve věcech berních
bylo svěřeno samostatným berním soudům
I. a II. stolice; jako III. stolice mohl by býti zcela
postačitelný nejvyšší správní
soud.
Jedině soudcovská nezávislost může
zejména pokud se týče poplatníků
náležejících k národním
menšinám, zaručiti objektivní používání
opravdu velmi ostrých trestních ustanovení,
při čemž ani s teoretického stanoviska
nebylo by lze proti tomu ničeho namítati, aby tyto
soudy fungovaly jako soudy smíšené se živly
laickými; zástupci finančního úřadu
mají příslušeti práva státního
zástupce ve věcech daňových.
Samozřejmě řízení před
těmito soudy nemůže býti myšleno
jinak, než jako sporné. Že však v zamýšleném
trestním senátu podle návrhu zasedající
finanční úředníci mají
právo odvolati se proti rozsudku tohoto senátu,
zbavuje toto ustanovení každé vážnosti
a činí z něho právnickou frašku.
Něco takového bylo by bývalo možno v
metternichovském policejním státu, v demokratické
republice jest takové ustanovení při zamýšlených
výměrách trestních výrazem
politováníhodného právního
omylu. V odvolacím senátu jest pak ztělesněna
úplná finanční policejní všemohoucnost,
neboť jak předseda, tak také dva další
členové mají býti finančními
úředníky, proti nimž jako další
člen stojí jen jeden soudce laik. Tento soudce laik
jest opravdovým pictus masculus, odsouzený k bezmocnosti.
Odporuje to pravidlům soudcovského zřízení
a moderního řízení soudního,
že odvolací stolice může rozhodnouti v
neprospěch odvolatelů také v tom případě,
jestliže se jen sám odvolal, jak to stanoví
§ 337.
Důkladná zadní dvířka pojišťuje
si ministr financí v §u 209, podle něhož
má mu příslušeti právo trestní
řízení zastaviti nebo přeměniti
trest na svobodě v trest peněžitý. Toto
ustanovení má také náležeti do
kapitoly "berní morálky"?
Jsme proti oněm ustanovením berního návrhu,
která jsem jako taková uvedl, že nesnesou objektivní
kritiky.
Jsme proti tomu, aby rameno státu, který beztoho
okolkováním peněz, dávkou z majetku,
pozemkovou reformou a dosavadním výkonem daní
tak jako tak neuvěřitelně nám pustil
žilou, bylo ještě prodlužováno.
A jestliže reforma daňová vyžaduje od
poplatníků již tak velkých obětí,
pak musíme jménem národních menšin
požadovati, aby ustanovení jazykového zákona,
která se tak jako tak pohybují v nejužším
obzoru, byla v oboru daňovém zrušena a bylo
ustanoveno, že o daních se jedná s každým
poplatníkem v řeči, ve které si on
sám projednávání přeje. Jestliže
se menšinám vymámí z kapes tak veliké
peněžité částky, má se
jim dostati aspoň zadostiučinění v
tom, že se to děje cestou i jazykové "treuga
dei". Republika se tím jistě nezhroutí.
Tento požadavek jeví se býti odůvodněn
i praktickými úvahami nehledíc ke všemu
ostatnímu.
Mnozí poplatníci a zejména malé existence
budou nuceny pro nedostatek reserv pro odborné obhájce
ve věcech daňových samy sebe zastupovati.
Žije zde mnoho milionů poplatníků, kteří
neznají státní řeči, nebo ne
aspoň v takové míře, aby se mohli
ve státní řeči hájiti proti
pravděpodobným přemrštěnostem
ve věcech daňových. V mnohých případech
půjde o existence; bylo by tudíž správno
a spravedlivo, aby jazykový zákon byl suspendován.
Upouštím-li od uvádění dalších
vad daňové reformy, neznamená to snad, že
by zde takových vad nebylo; naše kritika musí
se omeziti na nejkřiklavější nedostatky
a nespravedlnosti, neboť berní reforma jest také
v zájmu menšin a kdyby byla provedena bez vad, které
jsem uvedl, mohla by přispěti k blahu veškerého
obyvatelstva.
Jménem křesťansko-sociální zemědělské
strany na Slovensku podávám tyto pozměňovací
návrhy:
Odst. 1 §u 3 má zníti:
"Od daně z příjmů jsou dále
osvobozeny osoby, jejichž veškerý dosažený
důchod v berním období nepřevyšuje
12.000 Kč."
Odst. 2 §u 271 má zníti:
"Úroky z prodlení z daňových
dluhů nemohou převyšovati 8%."
Odst. 6 §u 330 má zníti:
"Odvolání má odkládací
účinek na vymáhání daně."
Odst. 1 §u 235 má zníti:
"Předsedu daňové komise volí
příslušná obchodní komora z poplatníků
bydlících v berním okrese."
Odst. 3 §u 248 má zníti:
"Předsedou a členy odvolací komise jsou
občané, zvolení k tomu účelu
hospodářskými, zájmovými zastupitelstvy."
V hlavě VIII. místo §§ 185 až 230
má býti ustanoveno:
"Soudnictví ve věcech berních vykonává
se berními soudy první a druhé stolice se
živly laickými v soudních senátech.
Před těmito berními soudy jest trestní
řízení sporné a finanční
úřad má práva veřejného
žalobce.
Ministr financí má příslušný
návrh zákona předložiti parlamentu k
projednání do 15 dnů a příslušný
zákon má vstoupiti v život zároveň
se zákonem o berní reformě."
Jako nový § 405 se navrhuje:
"Ve věcech berních se jazykový zákon
suspenduje." (Potlesk.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Dále je ke slovu přihlášen pan posl.
Nitsch.
Pan posl. Nitsch mně sdělil, že se vzdává
slova.
Uděluji slovo dalšímu řečníku,
jímž je pan posl. Brožík.
Posl. Brožík: Slavná sněmovno!
Ačkoli nemáme mnoho naděje, že naše
návrhy a řeči v této debatě
pronesené změní něco na osnově
zákona, kterou právě projednáváme,
pokládáme za svou povinnost upozorniti na její
nedostatky a v souvislosti s ní poukázati na hospodářské
poměry, v nichž se nalézáme.
Pan ministr financí do velikonočního čísla
"Lidových Novin" napsal článek
"O hospodářském vzkříšení",
v němž píše: "Musíme všichni
šetřiti a uvědomiti si, že jsme v době
postu." Jedno staré přísloví
praví: Kdo šetří, má za tři.
O tomto šetření jsme slyšeli od převratu
také mluviti z celé řady míst jiných.
Pravda, proti zásadě teoreticky bylo by těžko
něco namítati, ale poněvadž na světě
z ničeho nikdy není nic, je nutno i při této
zásadě v prvé řadě se podívati
na to, lze-li u nás šetřiti a kde lze šetřiti
a kam by tato slova především měla býti
řízena.
U celé řady odborů průmyslově
zaměstnaného dělnictva, které zápasí
s odbytovou krisí, ať je to v hornictví, ať
ve sklářství, v průmyslu porculánovém,
či v průmyslu textilním, není dnes
žádnou zvláštností, činí-li
mzdy zaměstnanců kolem 100 Kč týdně.
A jestliže do těchto poměrů přichází
se s radou o šetření, pak myslím, že
se spíše musíme ptáti, jak je to možno,
aby tito lidé - a to není jenom malý počet,
počet jich jde jistě do set tisíců
- mohli existovati a mohli býti živi. Proto myslím,
že pro tuto část obyvatelstva snad dobře
míněná rada p. ministra financí o
šetření není na místě.
A mluví-li p. ministr financí o postu, pak u těchto
vrstev je tento půst nejen trvalý, ale dokonce se
značně zhoršuje, zejména od té
doby, kdy ceny životních potřeb následkem
celního opatření nové vládní
většiny jdou nahoru. Ostatně zbídačelost
sociálních poměrů našeho dělnictva
byla potvrzena úředně zprávou Mezinárodního
úřadu práce, podle které reálná
hodnota mezd dělnictva v Československu stojí
na čtrnáctém místě, na předposledním
místě uvedeném ve výkazu Mezinárodního
úřadu práce. Bylo by tedy třeba, aby
ta výzva o šetření a o postu byla adresována
jinam. Jenomže mám obavu, že tyto kruhy, které
sice o šetření a o postu mluví tam,
kde jde o zájmy dělnictva, v tomto směru
nebudou pro dobře snad míněnou radu pana
ministra financí míti porozumění.
Jednotlivé vládní strany při osnově
zákona si libují, že se dostává
určitým vrstvám značných úlev.
Je-li tento fakt na jedné straně konstatován,
pak podivně působí, když titíž
lidé na druhé straně tak úzkoprse
a zaujatě chovají se k nejdůležitějším
životním otázkám dělnictva, jakými
jsou na př. podpora v nezaměstnání,
podpora zestárlým atd.
Mluví se dále o tom, že tato osnova je dílem
velikého národohospodářského
významu, že má uleviti výrobě
a podnikání. Ale při tom současně
se mluví o tom, že státní pokladna musí
býti tak zabezpečena, aby státní finance
nedoznaly újmy. Pravda, uleviti podnikání,
dostati se k normální výrobní činnosti
není jenom věcí podnikatelských kruhů,
na tom je silně interesováno zejména též
dělnictvo. A my bychom jistě byli prvními
z těch, kteří by vítali každý
krok a opatření, kterým by průmyslové
podnikání bylo zvyšováno, poněvadž
jenom na tom vyrůstají možnosti a podmínky
existenční.
Je ovšem otázkou, zdali tyto úlevy, které
touto osnovou na prospěch podnikání a výroby
mají býti dány, opravdově svému
účelu dostojí a svůj úkol vykonají.
Z prakse, kterou vidíme u našich podnikatelů,
můžeme souditi, že tyto úlevy půjdou
pravděpodobně někam jinam, tam, kam jde smysl
celého našeho podnikání. U nás
provádí se podnikání v prvé
řadě s toho hlediska, kolik se vydělá,
kolik se docílí zisku, bez ohledu na to, jaké
jsou národohospodářské a sociální
výsledky produkce.
Malý důkaz, který potvrdí správnost
tohoto stanoviska, jsou poměry, jak vyvíjejí
se u nás v uhelném průmyslu. Za posledních
5 let bylo z uhelného průmyslu vyřazeno čili
propuštěno 35.000 lidí. To činí
celou třetinu všech v uhelném průmyslu
před 5 lety zaměstnaných. Jen letošního
roku za 4 uplynulé měsíce v jediném
revíru ostravsko-karvínském bylo z uhelného
průmyslu propuštěno 2800 lidí. Při
tom ti ostatní, kteří v zaměstnání
zbyli, pracují 4, 3 a na některých závodech
dokonce 2 směny v týdnu.
Tento katastrofální stav průmyslu uhelného
leží před námi; přesto, že
mzdy dělnické v tomto období byly redukovány
o 40% a výkonnost zaměstnanců na hlavu a
směnu u uhlí černého zvýšena
byla o třetinu, přestože byly učiněny
úlevy na uhelné dani, úlevy na předpisech
a daňových základnách, čímž
bylo způsobeno, že celá řada obcí
v uhelných revírech octla se v přímé
finanční katastrofé, přestože
byly sleveny dopravní tarify na uhlí - ačkoliv
i tak jsou pořáde ještě vyšší,
než jsou v ostatních státech kolem nás
- a na uhelném průmyslu leží uhelná
dávka, třebaže redukovaná, ale representující
pořád kolem 200 Kč na vagoně uhlí,
dávka, která v žádném jiném
státě není zavedena, která u nás
výrobní náklady zatěžuje - bezesporně
obraz krise v uhelném průmyslu je stále horší
a horší.
Jinak však vypadá bilance pro uhelné podnikatele!
Kdežto na straně dělnictva objevují
se výsledky, o kterých jsem mluvil, ve stále
postupujícím zbídačení, u kruhů
podnikatelských objevuje se obraz jiný. Mám
tu po ruce výkaz bilancí 8 největších
uhelných společností republiky, t. j. Pražsko-železářské
se svými závody v Kladně, České
obchodní se svými závody na severu, Duchcovsko-podmokelské
dráhy v hnědouhelné pánvi severočeské,
Ferdinandovy dráhy v Ostravě, Báňské
a hutní společnosti v Ostravě, Západočeské
akciové společnosti uhelné v Plzni a Žacléři,
Severočeské uhelné v Mostě a Mostecké
uhelné v Mostě. R. 1923 vykazovaly bilančně
tyto společnosti čistého výnosu 41
milionů r. 1924 48 a r. 1925 57 milionů Kč.
Za rok 1926 bilance ještě uveřejněny
nejsou, ale není žádného sporu, že
i za tento rok budou bilance tyto vykazovati ještě
větší přebytky, již s ohledem na
anglickou konjunkturu, která v tomto roce byla.
Tedy, kdežto na straně dělnictva propuštěno
bylo 35.000 lidí, celá jedna třetina, a sníženy
mzdy o 40% přes zvýšený výkon
a při stálém hladovění při
dvou, třech, nanejvýše čtyřech
směnách týdně, uhelné společnosti
vykazují zvýšení čistého
zisku v posledních 3 letech o celých 28%. Za těchto
okolností máme oprávněnou obavu, že
daňové výhody, dávané osnovou
zákona, kterou projednáváme, neprojeví
se v oživení našeho podnikání,
nýbrž že projeví se zase ve zvyšování
čistých zisků. Správně při
této věci a v této souvislosti reformy takového
významu měla by býti načrtnuta otázka
kontroly výroby. Tu jsme u problému, který
je u nás neznámou pevninou. Chráníme
čest člověka a jeho majetek a máme
celou řadu ustanovení o ochraně zvěře
a dobytka, ale pro to, co se děje v podnikání,
co risik a obětí na zdraví, na existenci
a na lidských životech nám zde uniká,
není u nás porozumění, a proto také
nelze předpokládati, že úlevy tímto
zákonem skýtané projeví se tím
způsobem, jak bylo by třeba. A přece tu jde
o základní problém celého hospodářského
života, nejen o problém materielní, ale i o
problém mravní. Vždyť i v tom případě,
kdy podnik objeví se v určitých obtížích
a kdy jeho existenční podmínky jsou značně
ztíženy, docela jinak jeho zaměstnanci musí
posuzovati tuto situaci, jsou-li o ní přesvědčeni
a mohou-li se o ní přesvědčiti, třebaže
nemohou na ní nic změniti. Ale pocit, že na
jedné straně přináší se
stále stoupající zbídačení,
kdežto na druhé straně hromadí se zde
bez jakékoliv závory stoupající zisky,
přirozeně k uklidnění nemůže
přispěti.
Jak se tento problém objevuje v praxi, chtěl bych
zase ukázati na uhlí. Jde tu o základní
surovinu našeho průmyslu a podnikání
všech odvětví. Myslím, že nás
musí napadnouti, jak to přijde, že u nás
ceny uhlí stojí pořád tak vysoko,
že nejsme schopni konkurence za hranicemi a že dokonce
nejsme schopni udržeti si odbyt domácí. Když
víme, že podíl mzdy na uhlí - a tento
podíl tvoří hlavní složku provozních
nákladů, poněvadž činí
50% všech nákladů výrobních -
činí na 1 q uhlí černého 4
Kč, uhlí hnědého 2 Kč a když
si představíme, že cena černého
uhlí na šachtě činí 20 až
24 Kč, uhlí hnědého 10 až 15
Kč, pak přirozeně musíme se ptáti,
v čem vlastně se jeví ta ohromná diference
v provozních nákladech, podlamující
a znemožňující existenci nejen uhelnému
průmyslu, nýbrž zatěžující
i ostatní odvětví, kde tyto diference se
projevují. Pro tyto věci u nás bohužel
není žádného porozumění
nejen se strany vlády, ale také ne se strany úředních
orgánů.
Před časem jsme v uhelné radě navrhovali,
aby bylo provedeno zjištění, jakými
částkami ta nebo ona složka participuje na
cenách uhlí. Návrh, který je, myslíme,
nejen v zájmu zaměstnaných v uhelném
průmyslu, nýbrž také v zájmu
všeobecném, byl zamítnut. Postavili se proti
němu nejen uhelní podnikatelé, kteří
mají jiný důvod, aby jasna o provozních
složkách nebylo dosaženo, ale i zástupci
státních úřadů, kteří,
myslím, především měli by míti
zájem na tom, aby zde bylo zřejmo, čím
uhlí u nás je zatěžkáno.
Druhá věc, o které bych se chtěl zmíniti
a která jasně ilustruje, jakým duchem podnikatelé
u nás jsou vedeni, o co se starají, místo
aby řešili problémy hospodářského
života s vyšších hledisek, všeobecných,
nejen svých vlastních, je návrh, který
souvisí s t. zv. sociálními břemeny.
Naši podnikatelé a zejména v kampani nynější,
kdy jde o útok na sociální pojištění,
a spíše ještě než oni jsou to jednotlivé
strany vládní většiny, argumentují
tím, že sociální břemena u nás
jsou značně vysoká a že jsou položkou,
kterou je silně zatěžkáno průmyslové
podnikání. Jak vypadá v praksi jejich postup,
o tom bych chtěl říci několik slov,
které se týkají "Ústřední
bratrské pokladny". Mluví se o drahé
administrativě atd., horníci jsou pojištěni
pro případ invalidity a stáří
ve svém vlastním ústavě, Ústřední
bratrské pokladně. Tato stojí dnes před
finanční katastrofou proto, poněvadž
musily býti valorisovány a zhodnoceny předválečné
provise invalidů, vdov a sirotků na jedné
straně, dále čekatelství aktivních
členů a protože reservy starých bratrských
pokladen poklesem hodnoty měny byly značně
znehodnoceny.
Sanace tohoto pojištění musí samozřejmě
býti provedena. Podle úmyslu vlády má
býti provedena tak, že mají býti důchody
invalidní, starobní, vdovské a sirotčí,
třebaže ve své hodnotě jsou nižší
než důchody předválečné,
sníženy o 1/3,
čekatelství aktivních členů
mají býti zhoršena o polovinu, nárok
na bezpodmínečný důchod vdovský,
který byl před 37 lety ve starém Rakousku
přiznán hornickým vdovám, má
býti zrušen, nárok na provisi, který
před 20 lety ve starém Rakousku byl přiznán
na základě neschopnosti povolání,
má býti zrušen, pro nárok na starobní
důchod má býti věková hranice
zvýšena o 5 až 10 roků, samostatné
hornické pojištění trvající
celá desetiletí má býti zrušeno.
Něco takového jsme neviděli ještě
v žádném jiném státě kolem
nás, ani ve státech, které za horších
poměrů poválečných těžce
se restaurovaly. Bude-li tato kapitola takto řešena,
bude míti své dozvuky. Bude-li tento problém
takovým způsobem řešen, není
sporu, že stojí republika před nejzoufalejším
zápasem, jaký kdy byl v uhelných revírech.
Myslím, že není třeba k tomu něco
dodávati, že stačí představiti
si, že nynější průměrná
provise provisionistů činící kolem
7 Kč denně, má býti redukována
na 4·50, a že to už stačí k tomu,
aby si každý učinil úsudek o tom, jakým
způsobem tento problém u nás se řeší.
Ale nyní jest jiná věc, která s touto
kapitolou souvisí. Jistě by každý řekl,
že za tohoto stavu je třeba co nejvíce šetřiti,
že je třeba snížiti administrativní
náklady a že je třeba celý ten aparát
a celé hospodářství vésti takovým
způsobem, aby se mu nemohlo úplně nic vytknouti.
A nyní docházíme k tomuto zjevu: Dozorčí
výbor ústřední bratrské pokladny,
ve kterém mají podnikatelé velkou majoritu
- z 10 členů mají tam 8 a dělníci
2 - je podle zákona povolán, by kontroloval hospodářství
bratrské pokladny a aby bděl nad zachováním
zákona. Tento dozorčí výbor udělal
si věc náramně pohodlně. Zjednal si
a zřídil zvláštní kancelář,
do které přijal úřednický aparát
a jako přednostu právníka ihned s platem
na 100.000 Kč. A nyní řekl tomuto aparátu:
Ty budeš za nás, za dozorčí výbor,
který byl zvolen na valné hromadě a který
podle zákona je povinen kontrolovati, prováděti
revisi. Za to předložil účet na 450.000
Kč na udržování této kanceláře.
Představenstvo ústřední bratrské
pokladny se postavilo proti tomu ze dvou důvodů.
Předně, že jest funkce člena dozorčího
výboru nepřenositelná, a nemůže
nikdo, kdo členem dozorčího výboru
není, osobovati si právo kontroly, revise a odpovědnosti,
poněvadž nemá s ústavem co činiti,
a za druhé, že v situaci tak katastrofální,
v tak těžkých finančních poměrech
- zejména když není rozhodnuto o otázce,
bude-li toto pojištění existovati - nebude-li
toto pojištění existovati, ustanovovati nové
síly, o kterých se neví, co s nimi bude,
je velice neodpovědné. Proto se postavilo představenstvo
proti tomuto návrhu. Proto také společná
schůze se usnesla proti tomuto návrhu. A víte,
co nyní následovalo? Upozorňuji, že
jsme se svého času stavěli proti §u
112 požitkového zákona, kde si ministerstvo
financí osobovalo právo, že při systemisování
míst musí býti dotazováno. Zde však
se ho nikdo neptal, síly se tam ustavily a předložil
se účet na maličkost 450.000 Kč ročně.
Ministerstvo veřejných prací jako dozorčí
orgán, když jsme se postavili proti tomu, namísto
aby pány poučilo, že nelze porušovati
zákon a finančně zatěžkávati
ústřední bratrskou pokladnu, poslalo nám
výměr, ve kterém nařizuje, že
musíme všechno schváliti a zaplatiti, a když
ne, že budeme rozpuštěni. Tak počkáme,
až budeme rozpuštěni, aby tato ostuda byla dovršena.
A to přesto, že jsme proti výměru ministerstva
veřejných prací podali stížnost
k nejvyššímu správnímu soudu a
žádali, aby tato věc byla nechána v
klidu, až nejvyšší správní
soud o ní rozhodne. Takhle vypadá ta kapitola o
sociálních břemenech a o tom, jak si podnikatelé
v těchto věcech počínají.
A nyní k další věci, která je
také charakteristickou ukázkou našeho podnikatelského
ducha. Jde tu o dozvuky demonstrační stávky
z 24. března. Kdo v tom mohl viděti něco
nepřípustného, jestliže horníci,
kterým hrozí takové nebezpečí,
pozvedají svého varovného hlasu a protestují
proti křivdě, která na nich má býti
spáchána, a to zejména v době, kdy
následkem odbytové krise v žádném
revíru se celý týden nepracuje? Tak i v týdnu,
kdy byla proklamována všeobecná demonstrační
stávka v uhelných revírech, horníci
dva dny nepracovali proto, poněvadž nebylo odbytu.
Ale právě aby zde bylo uplatňováno
stanovisko podnikatelů, že bez jejich dovolení
a souhlasu nemůže dělnictvo se ani hnouti,
vydali páni podnikatelé oběžník
na šachty, že tato, 24. března prostávkovaná
směna - ačkoliv ta stávka byla řádně
hlášena správám závodů
i ředitelským konferencím a správy
závodů byly vyzvány, aby si určily
potřebný počet ochranných mužstev,
tedy stalo se všechno, co lze si představiti - považuje
se za neomluvenou a bude odečtena z dovolené. Tak
páni podnikatelé ku svým stoupajícím
ziskům i v dobách odbytové krise chtí
si připočíst ještě šichtu,
kterou by sebrali havířům za to, že
se odvážili pozvednouti svého varovného
hlasu proti útoku, který se proti nim připravuje.
My jsme žádali revírní báňský
úřad, aby tato věc byla urovnána a
aby svolal společnou poradu nás a zástupců
podnikatelů, kde bychom na základě ustanovení
kolektivní smlouvy i na základě ustanovení
zákona o dovolených tuto věc reparovali.
Revírní báňský úřad
v Mor. Ostravě se nejdříve dotázal
podnikatelů, jestli jsou ochotni takové porady se
zúčastniti a když odpověděli,
že ne, což je u nich samozřejmé, jednoduše
poslal nám vyrozumění, poněvadž
páni podnikatelé se proti této poradě
vyslovili, že pokládá její svolání
za zbytečné.
Chápeme tak trochu stanovisko státních báňských
úředníků. Každou chvíli
některý z nich je povolán do služeb
podnikatelů a uhelných společností.
Vezmete-li si ty špičky, počínaje tajemníkem
Svazu majitelů dolů až k těm jednotlivým
vysokým místům u uhelných společností,
najdete tam bývalé úředníky
báňských úřadů. Jistě
snad počítají, že tento kurs potrvá
dále a že si nemohou s těmi pány nahoře
"rozlíti ocet", a podle toho se chovají.
Jak se to však srovnává s funkcí státního
úředníka, který zde má své
poslání, to je kapitola jiná.
A nyní, prosím, za těchto poměrů,
kdy se dělají 4, 3 a také jen 2 směny
v uhelném průmyslu, kdy ve sklářském
průmyslu polovina skláren stojí, kdy v porcelánovém
průmyslu není to o mnoho lepší, přichází
se se zákonem o mzdových srážkách.
Pánové mohou se snad vymlouvati na to, že v
zákoně je ustanovení, že může
každý žádati, aby mu daň byla vyměřena
obvyklou cestou. Promiňte, to je naprosto "prázdná
dekorace". Předně řada lidí o
tom neví, za druhé podávání
žádostí, provádění výslechů,
dostavení se k úřadům, shánění
příloh, to jsou věci, které jistě
každý z nás zná, a potom natolik naše
berní úřady už známe a víme,
že jakmile určitý obnos mají ve své
pokladně, dá to hodně práce - i v
tom případě, kdy se oprávněnost
ke vrácení dokáže - než tento obnos
je zpět vyplacen.
Ale přesto, že krise v těchto odborech trvá
už dlouhou dobu, může se státi, že
v podzimních měsících, kdy začíná
cukrovarská kampaň, kdy začíná
zimní zásobování uhlím, se
zaměstnání v uhelném průmyslu
dočasně zvýší, řekněme
na 5 směn v týdnu. Tím okamžikem však,
bez ohledu na to, co předcházelo, že 3/4
roku předtím pracovalo se tři a někde
i dvě směny, jakmile výdělek dosáhne
určité předepsané normy, provede se
srážka ze mzdy, a tohoto roku dokonce ve dvojnásobné
výši. Jak bude tato okolnost působiti právě
v těchto odborech, o tom, myslím, není třeba
mnoho mluviti.
Touto daní zavádí se také rozlišování
obyvatelstva na dvě kategorie. Jedněm se měří
tak, že se každý haléř zdaní,
poněvadž se o něm ví, ba dokonce neuniknou
ani podpory nemocenské, podpora úrazová a
starobní a invalidní důchod válečných
poškozenců. Na všechno toto osnova zákona
pamatuje, že jakmile dosaženo bude určité
hranice, následují srážky, při
tom však - a nevím, jak se tam dostalo - je ustanovení,
že důchody vyplácené ze státní
pokladny kněžím a řeholnickým
společnostem této srážce nepodléhají.
To je podivná rovnoprávnost, která se zde
projevuje. Vidíme, že se zde uplatňují
dvě různé směrnice.
Jsme si dobře vědomi, co se tím sleduje.
I když se mluví o tom, že na jedné straně
se přinášejí úlevy, což
bylo vládními stranami potvrzeno, jsme pevně
přesvědčeni, že strůjcové
této osnovy počítají s tím,
že to, co na úlevách majetným kruhům
se poskytne, na této srážkové dani v
jejím množství a tím, že každý
příjem bude zachycen, se v plné hodnotě
vrátí. Je-li to sociální a odpovídá-li
to poměrům, ve kterých se nachází
dělnická třída tohoto státu,
jest jiná kapitola.
O podrobnostech mluviti nebudu. Zmínil se o nich soudr.
dr Meissner, který tu ciferně ukázal
křiklavé nesrovnalosti, které jsou v osnově,
a mluvil o nich dopoledne i posl. soudruh Klein. Myslím,
že v té věci pro každého objektivně
usuzujícího člověka je zřejma
tendence této osnovy a tohoto zákona. (Předsednictví
převzal místopředseda dr Buday.)