Ukáži vám, jak bude vypadati toto ustanovení
v praksi. Tak při příjmu 13.000 Kč
činí všeobecná daň důchodová
při 4 příslušnících 71
Kč, daň srážková 78 Kč,
při 14.000 Kč a 4 příslušnících
všeobecná daň důchodová 83 Kč
a srážková 104 Kč. (Slyšte!)
Při příjmu 15.200 Kč činí
daň srážková 130 Kč, všeobecná
daň důchodová u 4 příslušníků
97 Kč a u 5 příslušníků
58 Kč, čili zaměstnanec s 5 příslušníky
zaplatí v květnu na dani srážkové
všechno, co na všeobecné dani důchodové
má zaplatiti a dalších 7 měsíců
bezdůvodně mu bude strhováno. (Výkřiky:
To je skandál!)
Při příjmu 16.000 Kč činí
srážková daň 143 Kč, všeobecná
daň důchodová při 4 příslušnících
107 Kč, při 5 příslušnících
63 Kč, tedy ani ne polovinu toho, co bylo sraženo.
Při 18.000 Kč činí srážková
daň 182 Kč, všeobecná daň důchodová
při 4 příslušnících 135
Kč a při 5 příslušnících
81 Kč, při 20.000 Kč srážková
daň 207 Kč a všeobecná daň důchodová
při 4 příslušnících 175
Kč a při 5 příslušnících
105 Kč.
A teď vám prosím, ukáži, co způsobí
jiné ustanovení, které také v poslední
chvíli do předlohy bylo dáno, aniž by
bylo mohlo býti námi důkladně prozkoumáno.
Byl totiž zvýšen obnos, na který se vztahuje
srážková daň z okrouhle 20.000 asi na
23.500 Kč. Ale způsob, jak se to stalo, bude znamenati,
že zaměstnanci, kteří berou takovýto
důchod, - a to budou již většinou úředníci
- budou poškozeni ještě více než
ti, kteří mají příjem pod 20.000
Kč. Zde musím učiniti výpočty
dvojího druhu. Jeden, dostává-li zaměstnanec
svůj plat po 12 měsíců vždy stejně,
a druhý - poněvadž u úředníků
jsou velmi časté případy, ve kterých
tento plat se neplatí ve 12 termínech, na př.
vzhledem k novoročnému vlastně ve 13 - kdy
se dostává plat jinak. Budu přihlížeti
tedy ke dvěma případům: k jednomu,
když se plat vyplácí dvanáctkráte,
a k druhému, když se vyplácí třináctkráte.
První případ, výplata dvanáctkráte,
bude se týkati, myslím, téměř
všech státních a veřejných zaměstnanců,
kde žádného novoročného není.
Novoročné bude se týkati jen určité
kategorie úředníků soukromých.
Při příjmu 21.000 Kč, když plat
se vyplácí třináctkráte, činí
daň srážková 299 Kč, když
se vybírá dvanáctkráte, činí
312 Kč. K tomu je potřebí zvláštní
vědy, aby se tomu rozumělo, proč při
stejném příjmu se pokaždé platí
daň jiná, ale to nechme stranou.
Všeobecná daň důchodová bude
činiti u tří příslušníků,
tedy manžela a dvou dětí - to přece
není snad žádný výjimečný
případ 276 Kč, tedy méně než
v obou případech, při 4 příslušnících
197 Kč, při 5 příslušnících
118 Kč, čili téměř jen 1/3
toho, co činí daň srážková.
Při 22.000 Kč daň srážková
při výplatě třináctkráte
za rok činí 331 Kč, při dvanáctinásobné
výplatě 416 Kč. Všeobecná daň
důchodová činí při dvou příslušnících
(jednom dítěti) 396 Kč, třech příslušnících
308 Kč, při čtyřech 220 Kč,
při pěti 132 Kč. Zde tudíž poplatník
přeplatí na dani srážkové při
výplatě, která je činěna dvanáctkráte,
již při dvou příslušnících,
to jest již při jednom dítěti. Můžeme
tedy říci, že přeplatek bude pravidlem.
A teď příjem 23.000 Kč. Když se
vyplácí třináctkráte, činí
daň 434 Kč, když se daň vyplácí
dvanáctkráte, činí daň 495
Kč. Ale všeobecná daň důchodová
činí 485 Kč u svobodného, u dvou příslušníků
436 Kč, u tří příslušníků
339 Kč, u 4 příslušníků
242 Kč, u 5 příslušníků
145 Kč.
Zde, bude-li plat vyplácen dvanáctkráte,
to budou státní a vůbec veřejní
zaměstnanci - vybere se na dani srážkové
i u svobodných vždycky více, nežli kolik
dělá všeobecná daň důchodová.
A to je ulehčení režie? To je ulehčení
finančním úřadům? Tento zákon
přece slouží k tomu, aby tu nebyla manipulace,
ale takto budeme míti spoustu úřednictva
a jinaké manipulace s tím spojené jenom k
vůli tomu, aby neušel jediný dělník
s nějakým haléřem daně.
Resumé toho je: Vždycky je nevýhoda u pěti
příslušníků, t. j. u čtyř
dětí. Zde zkrácení znamená
při příjmu od 15.000 do 20.000 Kč
více než polovinu, čili ti, kteří
mají příjem mezi 15 až 20.000 a mají
4 děti, ti už v červnu budou míti daň
zaplacenu, ale od 1. července bude se jim srážeti
daň, o níž se předem ví, že
jim musí být vrácena. Zaměstnavatel
musí míti s tím manipulaci, musí míti
k tomu úředníka, je za to zodpověden
a musí odváděti tuto daň, ač
předem všichni vědí, zaměstnavatel,
zaměstnanec i úřad, že daň musí
býti po 1. lednu vrácena.
Při čtyřech příslušnících,
čili třech dětech bude zaplacena daň
již asi v září, u příjmů
ještě menších v říjnu -
asi při 14.000 Kč. U příjmů
nad 20.000 Kč pak je nevýhoda již u tří
příslušníků, čili dvou
dětí. Ti budou míti již zaplaceno v
září, u čtyř příslušníků
budou míti zaplaceno již v červnu, u pěti
příslušníků budou míti
dokonce zaplaceno již v dubnu a u zaměstnanců,
kteří budou míti 23.000, se předem
ví, že za každých okolností se
od nich vybere více, než se vybrati má.
Tedy to je partie, která svědčí tomu,
že tento druh daní nebude zrovna uvítán
s velkým nadšením ani u zaměstnanců,
ale myslím také ne u zaměstnavatelů.
Stát jako zaměstnavatel si pomůže snad
nějakou interní instrukcí, podle které
nebude se dále vybírati daň, když ve
skutečnosti je zaplacena, ale co učiní soukromý
zaměstnavatel, který může dostati pokutu
do 30.000 Kč, jak se ten bude moci hádati se svým
zaměstnancem, jaké to budou neshody a rámusy.
A co když někdo bude měniti svého zaměstnavatele
několikráte a druhý zaměstnavatel
nebude věděti, co se srazilo u prvního zaměstnavatele?
To je to zjednodušení a zlepšení ve prospěch
všech těch vrstev? Mám za to, že nikoliv.
Dovolte, abych přešel k jednomu neobyčejně
zajímavému ustanovení, jehož historie
sama o sobě pro naši zákonodárnou činnost
je neobyčejně poučná. Je to ustanovení
§u 35, odst. 2. Toto ustanovení stručně
vysvětleno týká se těch zaměstnanců,
kteří vydělají počítáno
na rok - méně, než činí daněprosté
minimum. Ve vládní předloze bylo ustanovení,
které jsme potírali. To pak bylo nahrazeno návrhem
koaličních stran takového druhu, že
při prvém poslechu vznesli jsme těžké
výtky a z toho důvodu byla debata o tomto paragrafu
odložena. Pak se úplně na § 35 zapomnělo
a přijato bylo ustanovení, které při
matematických výpočtech musí dle mého
názoru vzbuditi pravý úžas. To je, řeknu,
legistické unikum, a svědčí tomu,
co jsem před tím řekl, že nebylo v koalici
nikoho, kdo by si dal práci, aby matematicky přezkoumal
návrhy, které vycházely z ministerstva financí,
aby někdo konal tu povinnost k dělnictvu, jako konaly
jiné strany vůči zemědělství
nebo vůči živnostníkům. Dělnictvo
i úřednictvo je dnes v této koalici bezbranné.
Kdyby nebylo bývalo kritiky oposice, pak na leckterou chybu
- já jen připomenu těch zapomenutých
1000 Kč - by se nebylo přišlo i na jiné
chyby, které se týkají dělnictva.
Ustanovení §u 35, odst. 2 bude míti toto za
následek: Daněprosté minimum bude činiti,
nepřihlížíme-li k většímu
počtu členů rodiny - okrouhle 10.036 Kč.
Má-li někdo více než 10.036 Kč
a má-li vedlejší důchod nižší
než 500 Kč, nepředepíše se mu mimo
daň srážkovou daň žádná.
Má-li vedlejší důchod, převyšující
500 Kč, předepíše se mu daň toliko
z tohoto vedlejšího důchodu podle §u 18,
která činí až do 6.000 Kč 1%,
není tudíž progresivní.
Docela jinak tomu bude u těch, kteří mají
méně než daněprosté minimum.
- Prosím za prominutí, že jdu do těch
detailů, poněvadž pro charakteristiku předlohy
je to nezbytně nutné. - U těch bude postup
takovýto: Má-li příjem vedlejší
do 500 Kč, nepředepíše se mu z tohoto
vedlejšího příjmu také žádná
daň. Má-li však příjem převyšující
500 Kč, pak se mu předepíše daň,
a to, jestliže ten vedlejší příjem
nepřevýší 5.000 Kč a dohromady
tento vedlejší důchod se služebním
důchodem 10.000 Kč, bude daň činiti
1/8% ze služebního důchodu a 1%
z vedlejšího důchodu. Když však není
splněna jedna nebo druhá podmínka, t. j.
když převyšuje vedlejší důchod
5.000 Kč anebo když má zaměstnanec na
služebních požitcích s vedlejším
důchodem dohromady více než 10.000 Kč,
pak se mu předepíše daň podle všeobecných
ustanovení. Chceme-li tomuto ustanovení rozuměti,
musíme nejprve udělati několik výpočtů.
Já výsledky těchto výpočtů
sdělím.
Někdo má příjem 10.030 Kč pod
daněprosté minimum a 500 Kč vedlejšího
příjmu. Ten nezaplatí daň žádnou.
Jiný má stejný služební důchod,
ale má vedlejší příjem 550 Kč.
Těch 50 Kč se může snadno také
umělým způsobem přivoditi. To bude
na př. dělník, který má domek,
jehož činžovní hodnota bude o 50 Kč
zvýšena odhadem a již těch 50 Kč
máme. Ten zaplatí 115 Kč, čili z těch
50 Kč zaplatí daně 115 Kč. (Slyšte!)
Kdyby však někdo měl služebních
příjmů 10.400 Kč, tedy nad daněprosté
minimum a měl vedlejšího důchodu 550
Kč, zaplatil by z těch 550 Kč toliko 1%,
čili 5·50 Kč. Ať mně někdo
vysvětlí rozumnými důvody, proč
ten jeden má zaplatiti za stejný důchod 5·50
Kč a ten druhý 115 Kč, čili více,
než činí ten přírůstek.
(Výkřiky.)
Teoreticky mluveno, ustanovení §u 35, odst. 2, má
za následek, že daněprosté minimum se
při vedlejším důchodu asi 700 Kč
stlačuje až na 8.000 Kč - a při vyšším
vedlejším důchodu stlačuje se daněprosté
minimum ještě více.
Uvedu tu ještě některé další
případy. Vezmu zaměstnance různého
druhu, buďsi se stejným příjmem anebo
s různými příjmy, a také různé
varianty, z nichž seznáte, jak to ve skutečnosti
bude působiti. Já si opravdu nedovedu dnes představiti,
co to nadělá v dílnách a továrnách,
až tento zákon vejde v život a až dělníci
budou dostávati výměry daní tak, že
dělníci se stejnými příjmy
budou platiti různě a dokonce dělník
s menším příjmem bude platiti více,
nevím, co si o nás zákonodárcích
pomyslí. My ovšem za to odpovědnost bráti
nebudeme.
Vezmu nejprve dva dělníky, kteří mají
stejný celkový příjem 12.000 Kč,
to jest hospodářsky si stojí stejně.
Jeden má služebního důchodu 11.000 Kč
a vedlejšího důchodu 1.000 Kč. Ten zaplatí
celkem na dani 48 Kč. Druhý má služebního
důchodu 10.000 Kč, ale vedlejšího 2.000
Kč vydělá tedy také 12.000, ale zaplatí
na dani 160 Kč, třikráte tolik při
stejném důchodu, a to jedině proto, že
má služebního důchodu méně,
než činí daněprosté minimum.
Nebo někdo má služební důchod
10.500 Kč a vedlejší důchod 500 Kč,
dohromady 11.000 Kč. Ten zaplatí na dani 26 Kč.
Druhý má služební důchod nižší
9.500 Kč, ale vedlejší důchod vyšší,
1.500 Kč, dohromady má také 11.000 Kč,
ale zaplatí na dani 133 Kč, čili čtyřikráte
tolik jako prvý. (Slyšte!)
Posud jsem mluvil o celkovém důchodu stejném.
Vezmu jiný příklad: Někdo má
celkový důchod menší než druhý.
Jeden má služební důchod 11.000 Kč
a vedlejší důchod 1 000 Kč, celkem 12.000
a zaplatí na dani 48 Kč, druhý má
služební důchod 9.000 Kč, vedlejší
2.000 Kč, dohromady 11.000 Kč, má tedy o
1.000 menší příjem než jeho kamarád,
který v dílně vydělá o 2.000
Kč více, ale zaplatí na dani 136 Kč,
čili skoro třikráte tolik, a to proto, poněvadž
si hospodářsky stojí hůře.
Vezmu případ, ve kterém je vedlejší
příjem stejný, ale služební různý.
Někdo má služební důchod 10.500
Kč a vedlejší 1.000 Kč,: dohromady 11.500
Kč a zaplatí na dani 36 Kč, jiný má
služební důchod menší, 10.000 Kč,
vedlejší stejný, 1.000 Kč, má
tedy celkem o 500 Kč méně, ale zaplatí
130 Kč daní.
Nyní vezmu případ, ve kterém má
jeden dělník jak vyšší služební
důchod tak vyšší vedlejší
důchod než druhý. Jeden dělník
bude míti služební důchod 11.000 Kč
a vedlejší 2.000 Kč, dohromady 13.000 Kč.
Ten zaplatí na dani 58 Kč. Druhý dělník
si stojí hůře, vydělá o 1.500
Kč méně, tedy 9.500, také má
vedlejší důchod jen poloviční,
1.000 Kč, tedy dohromady má 10.500 Kč a celkem
má důchod menší o 2.500 Kč. První
zaplatí na dani 58 Kč, ale druhý 118 Kč.
A může býti případ, že někdo
má služební důchod 11.000 Kč
a vedlejší 6.000 Kč, dohromady 17.000 Kč,
ale zaplatí na dani 98 Kč, ještě pořád
o 20 Kč méně než ten chudák,
který má 10.500 Kč.
Snad teď pochopíte, jaká byla naše práce
v rozpočtovém výboru, kde jsme musili teprve
matematickými výpočty ukázati, co
daň srážková ve skutečnosti znamená.
Jaké má býti resumé o této
partii, týkající se srážkové
daně? Neřekneme si, že někdy rychlá
práce je málo platná? Je to dobře
možné, aby z tohoto díla měli prospěch
jen jedni a druzí očividný neprospěch?
Dnes to nejsou jen dělníci, kteří
budou dotčeni, nýbrž i úředníci,
a uvidíte, jakou písničku budou housti, až
zpozorují, jak v praxi předloha vypadá.
Našich varovných hlasů v rozpočtovém
výboru se nedbalo, poněvadž byly oposiční
a prýštily prý z motivů politických.
Uvidíme, jak bude vypadati kritika, až ji nebudeme
pronášeti my, nýbrž ti, kteří
touto daňovou reformou takovým nespravedlivým
způsobem budou postiženi. (Výborně!)
Chci se dotknouti ještě alespoň daně
výdělkové, poněvadž o druhých
kategoriích daní budou ve specielní debatě
mluviti jiní příslušníci našeho
klubu.
Daň výdělková není daleko upravena
tak, jak jsme navrhovali a jak by bylo žádoucno. Není
všecko jen sazba, na což jsem upozorňoval již
několikráte v debatě v rozpočtovém
výboru. Vytýkali jsme a vytýkáme znovu,
že v §u 54 jisté slevy jsou odvislé od
libovůle nebo blahovůle a snad jiných vlivů
odhadní komise, že zde není statuován
nárok, nýbrž že je zde ponechán
poplatník úplné odvislosti od nazírání
odhadní komise a jejího složení. To
jest jedna z věcí, která, myslím,
i politicky působí ne dosti blahodárně.
Ona znamená jistou odvislost, a snad je to tak míněno.
Dále jsme vytýkali, že není přípustno
sraziti výdělkovou daň, předepsanou
za léta před 1. lednem 1927, když teprve nyní
byla předepsána bez viny poplatníka.
Principielně vytýkám pak, že u výdělkové
daně - a nejen u této, nýbrž i důchodové
daně - nebylo přijato zásadní ustanovení
důležité pro živnostníky a osoby
samostatně výdělečně činné,
že totiž má býti určitý
paušál na nemocenské a starobní zaopatření
sražen z výtěžku a že teprve po této
srážce má resultovati čistý důchod,
jako je tomu u zaměstnanců.
Konečně myslím, že je těžkým
hříchem, zejména na nejmenších
živnostnících, ustanovení §u 57.
Sleva 20% nebude poskytnuta všem, kteří jsou
odkázáni v samostatném podnikání
na výtěžek své práce a pracují
bez kapitálu, nýbrž jen některým
kategoriím. My jsme svým pozměňovacím
návrhem chtěli dosáhnouti toho, aby i malí
živnostníci, kteří nepracují
s kapitálem, byli této výhody účastni.
Ale stilisace §u 57, ve které se mluví o tom,
že má býti této výhody zúčastněn
ze živnostníků jen ten, jehož práce
nemůže býti nahrazena pomocníkem, vylučuje
vlastně z této výhody největší
část živnostníků, poněvadž
jejich práce může býti nahrazena prací
nějakého pomocníka, třebaže by
ho ve skutečnosti neměli.
K výdělkové dani a k ostatním daním
vůbec pak bych řekl, že materielní ustanovení
nejsou všechno. Tak se mi zdá, že největší
váha v poradách koaličních byla kladena
na ustanovení materielní a že menší
váha byla kladena na ustanovení týkající
se řízení, zejména řízení
ukládacího a ustanovení trestní. My
jsme marně varovali. Uvidíme, jak se vyvine prakse.
Bylo již v této debatě poukázáno
na to, jak ustanovení o ukládacím řízení
jsou jednostranná a pro ochranu poplatníka nedostatečná.
Mluví-li se již o spravedlnosti, pak přece
spravedlnost nejen k jedné vrstvě, nýbrž
poplatník musí býti posuzován státem,
ať patří kterékoliv straně a
ať patří kterékoliv konstelaci politické,
stejně. Pro stát jest jednotlivý poplatník
úplně stejně rovnocenným a nemůže
býti žádného dvojitého lokte
a žádného dvojitého nazírání
ani pro jednotlivce, ani pro vrstvy. Ale vidíme, že
daňové komise - pan kol. dr Patejdl se o tom zmínil,
proto se toho dotknu jenom stručně - budou složeny
z různých zástupců: jedněch,
kteří budou patřiti k privilegovaným
stavům - my ovšem dnes již nemáme privilegovaný
stav a šlechtu, jako tomu bylo za středověku,
ale máme privilegované stavy jiné, a to máme
dva privilegované stavy jejichž zástupci mohou
býti jmenováni toliko k návrhu veřejnoprávních
korporací, zastupujících jejich zájmy,
to je zemědělské rady a obchodní a
živnostenské komory. Bez jejich návrhu a proti
jejich návrhu nemohou býti jmenováni. Tito
zástupci mají za každých okolností
v daňové komisi většinu. Tito zástupci
jsou neodvolatelni, to jsou ty privilegované stavy.
Vedle toho máme neprivilegované stavy. Jejich veřejnoprávní
korporace nemusejí býti slyšeny a budou-li
slyšeny, nemusí býti dbáno jejich návrhů,
členy jmenuje vláda sama. Tito členové
jsou tam vždy odsouzeni k menšině a jsou odvolatelni.
Jak je to, prosím, možné, že jeden člen
jest neodvolatelný, leč za určitých
předpokladů, ale ten druhý člen jest
odvolatelný a tím odvislý od referenta finančního?
Jedno právo může platiti; jaké platí
pro zemědělce a pro ty, kteří jsou
v živnostenských a obchodních komorách,
musí také platiti pro svobodné živnosti,
pro inženýry, advokáty, lékaře
a příslušníky jiných svobodných
povolání, dělníky a jejich organisace.
Absolutně nemůže býti, když to
beru s hlediska občanského, aby zde byly ještě
zvláštní privilegované stavy občanské,
a to všechno ostatní bylo jen něco, k čemu
netřeba ještě přihlížeti.
Patří to již k charakteristice této
koalice, že budou ženy z odhadních komisí
vyloučeny. A to ještě se odůvodňuje,
že ženy nemají dostatek rozhledu. Ony mohou vydělávati,
ony mohou za majitele usedlostí, kteří jsou
zaměstnáni jinde po celý rok, vésti
živnost zemědělskou, a dobře, bez jejich
dohledu by se všechno rozpadlo, ony mohou vésti řemeslo,
ony mohou samostatně býti živnostnicemi a obchodnicemi,
ale nemají dostatek rozhledu, aby jako páni muži
mohly rozhodovati v odhadních komisích.
Řízení ukládací je takového
druhu, že podle mého názoru pravomoc úřadu
byla zvýšena nad míru potřebnou pro
to, aby stát mohl předepsati správně
daň. Já přiznávám, že
finanční správa musí míti v
ukládacím řízení jisté
prostředky, aby zjistila skutečný příjem
a aby mohla na základě skutečného
příjmu vyměřiti daň. Ale ustanovení
k tomu směřující nemají jíti
nad tento účel, zejména nesmějí
býti takového druhu, aby umožňovala
libovůli úřadů a předepisování
daní nad skutečný důchod. Ale tato
ustanovení předlohy jsou takového druhu,
že tu jsou poplatníci vydáni nebezpečí,
že jim nebude vyměřena daň podle důchodu
skutečného, nýbrž nad důchod.
A jestli tudíž některé vrstvy, zejména
živnostníci, něco získají snížením
sazby daňové, pak to bude daleko paralysováno
ustanovením o ukládacím řízení,
kde se bude moci zvýšiti důchod, ze kterého
daň se vyměří.
V předloze zůstalo ustanovení, že úřad
může vyslechnouti přezvědné osoby,
že může vyslechnouti znalce, které nepotřebuje
ani poplatníku oznámiti. Zůstalo tam ustanovení,
že úředník může rozhodovati
na základě okolností, které jemu jsou
známy, jinakým způsobem, zůstalo tam
ustanovení, že není třeba oznamovati
všechny spisy a že zejména je možno zatajiti
poplatníku podpisy přezvědných osob
a znalců a že poplatník nebude se moci ani
chrániti proti předpojatému znalci, tedy
krátce a dobře poplatník zde bude vydán
úplně na pospas osobám jemu naprosto neznámým,
jejichž výpovědi nebude moci kontrolovati.
A zejména jsou podle mého názoru tíživá
ustanovení o kontumaci. Já jen ve stručnosti
řeknu, co všechno může postihnouti osobu
neznalou práva. Osoba neznalá práva, která
neví anebo přehlédne, že má do
konce února podati přiznávku, může
býti postižena takto: 1. Bude kontumacována,
úřad bude moci jí vyměřiti
daň libovolně na základě okolností
jemu jinak známých. - Vysvětlil jsem již,
co to je. 2. Daň jí může býti
zvýšena o 10%. 3. Může u ní, jen
proto, že nepodala přiznávku, býti provedena
domovní prohlídka. 4. Zjistí-li se, že
tak učinila jen z nedbalosti, může býti
trestána až pětinásobkem daně.
Bude-li to chudý člověk a nebude-li moci
tyto pokuty zaplatiti, může mu býti uloženo
náhradní vězení ve výši
až 6 měsíců. A když potom po té
celé proceduře bude míti tu odvahu, jíti
si stěžovati na veřejnou schůzi nebo
v tisku na odhadní komisi nebo jejího člena,
bude trestán pro přečin také 6 měsíci.
Takto, prosím, vypadá řízení,
a toto řízení bylo tak ponecháno.
Ale jsou tady ještě další ustanovení,
která znamenají, že opravdu postavení
poplatníkovo bude velmi tíživé. A to,
že nepřipustila finanční správa,
aby alespoň tam, kde posavad neplatily se kolky a poplatky,
byla podání kolků a poplatků také
prosta, svědčí o tom, že je zde snaha
zavedením kolků určitým poplatníkům,
zejména těm nejchudším, ztížiti
jistá podání, zejména podání
opravných prostředků, a ani ty naše
návrhy, aby alespoň ti nejmenší byli
zbaveni povinnosti platiti kolky a poplatky, nebyly přijaty.
Tedy takto vypadají, jen ve stručnosti řečeno,
řízení a ustanovení trestní.
Jen několik málo slov chci ještě pronésti
o předloze t. zv. samosprávné. Bude s naší
strany o tom promluveno obšírněji, já
jen s hlediska všeobecného chci o tom promluviti.
Tato předloha by byla vysvětlitelna potud, pokud
by se týkala úpravy celkového daňového
břemene, pokud by se týkala limit přirážkových.
Ale tuto předlohu nikdo nevysvětlí tímto
účelem, neboť ona obsahuje ustanovení,
která jdou nad tento účel, a je viděti,
že se tu sleduje něco jiného. A já se
nemohu zbaviti dojmu, že samosprávné sbory
úmyslně jsou přivedeny do této finanční
kalamity.
Dnes původcové toho vědí, že
samosprávné sbory nebudou moci vystačiti
s těmito příjmy, dnes jsou si vědomi
toho (Výkřiky čsl. soc. demokratických
poslanců.), že u veliké části
měst a okresů nastane stav, ve kterém tyto
sbory nebudou moci plniti svých úkolů. Ví
se, že je to něco, co otřese životem těchto
sborů a možná celým národním
hospodářstvím, a přesto se dělá
experiment. Chce se věděti, jak to bude působiti;
jako děláme experimenty s daní srážkovou,
tak se dělá experiment také s tím.
Teď se chce věděti, co nastane, a pak teprve
se bude novelisovati. Nejprve se nechají tyto korporace
zkrachovati a pak nějakým způsobem nastane
sanace. Na důsledky toho jsem v rozpočtovém
výboru obšírněji upozornil.
Zdá se mi, že všechno to slouží k
něčemu jinému. Kdyby samosprávné
sbory nebyly založeny na základě všeobecného
rovného práva hlasovacího, nýbrž
kdybychom měli volební právo privilegované,
nebylo by došlo k žádnému takovému
ustanovení. (Výborně!)
Tohle není děláno z ohledu na náš
vývozní průmysl, nýbrž je to
docela zřejmý atak na všeobecné rovné
právo hlasovací. Snad se má za to, že
ještě nenastala doba nebo že nejsou podmínky
k tomu, aby se mohlo změniti ze základu všeobecné
rovné právo hlasovací do obcí, tož
alespoň se sahá na jeho podstatný obsah.
A tvrditi, že vyžaduje nějaký zájem
průmyslu, aby mohl nadřízený sbor
nařizovati obci, nejen co má vyškrtnouti, nýbrž
co také tam má zařaditi, to je možno
jen vůči někomu, kdo nemá prakse samosprávné.
Ustanovení §u 3 znamená, že obcím,
které budou přivedeny do finanční
situace, že musejí žádati od fondu podporu,
bude moci okresní a zemský výbor nejen vyřazovati
položky, nýbrž také vřazovati položky
jakéhokoli druhu. Uvažme, co to může znamenati
v ohledu hospodářském, sociálním
i politickém!
Nevím, zdali u všech to bylo domyšleno. To znamená
naprosté osekání samosprávy prvních
stolic, to znamená politicky něco tak dalekosáhlého,
že myslím, že jsme od převratu o něčem
tak dalekosáhlém nejednali. A tuto předlohu
jsme promrskali za jednu noc! A když jsme se bránili
a věcnými argumenty ji potírali, řeklo
se posměšně, že se účastníme
obstrukce, a pak se proti nám, zejména v novinách
vystoupilo, jako bychom se byli dopustili nějakého
zločinu. Dnes hájíme princip samosprávy,
a samospráva je podle mého názoru ve velikém
nebezpečí. To všechno jest záminka.
A mluvil-li jsem o duchu a ukázal-li jsem to na několika
případech a na onom odůvodnění,
pak, myslím, že mám právo mluviti o
duchu, jakým je vedena tato předloha a jakým
je vedena tato většina, zejména u předlohy,
která se týká samosprávy.
Já mohu svůj konečný úsudek
o předloze té shrnouti v tom: Staly se některé
změny, my je kvitujeme a konstatujeme. A zejména
konstatujeme, že jsme to byli my, kteří jsme
svou kritikou velikou část těchto změn
přivodili. Ale zůstaly tam velmi těžké
vady, vady podstatného rázu, které tuto předlohu
dělají špatnou. Dnes ještě může
mnohý člen tohoto Národního shromáždění,
a tím spíše i některý poplatník,
který nemůže vniknouti do tajů tak tlusté
předlohy, se domnívati, že předloha
mu přinese nějaké ulehčení.
Až tato předloha vejde ve skutek, až bude uvedena
v praksi, pak teprve uvidí, zdali ty sliby různých
jejich zástupců zde byly správné čili
nic, pak teprve poznají, byly-li naše varovné
hlasy odůvodněny či nebyly. Jsem přesvědčen,
že budoucnost dá nám za pravdu.
Ve své kritice těchto předloh drželi
jsme se vždycky ve věcných mezích. Vždy
jsme měli jednu snahu, zlepšiti tuto předlohu.
Vždyť kdybychom byli chtěli postupovati čistě
politicky, mohli jsme si kritiku nechati až po skončení
díla a nepůsobiti k tomu, aby se zlepšilo.
My jsme opravdu neměli jiného postranního
politického účelu, sledovali jsme jen ten
cíl, abychom předlohu zlepšili a tím
přivodili poplatníkům a zejména těm
vrstvám, které jsme povoláni zastupovati,
ulehčení.
Bohužel, naše snaha a námaha nebyla všude
korunována výsledkem. Za takového stavu věcí,
myslím, bude dobře, když odpovědnost
za tuto předlohu ponechají si ty strany, které
ji odhlasují. Dnes nebo za několik dní po
odhlasování půjdou mezi voličstvo
jako domnělí vítězové, ale
za několik let se ukáže, kdo byl vítězem
a kdo je poraženým. (Výborně! Potlesk.)