Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! Osnova zákona o daních přímých jest po zákonu ústavním a po zákonu o sociálním pojištění zákonodárnou prací většího rozsahu a většího stylu. Kdo sledoval projevy p. ministra financí, ví, že p. ministr financí skládá v osnovu zákona o daních přímých stejně tak jako v osnovu o úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy velké naděje. Očekává od nich nejenom úlevu pro úřady finanční, ale i značnou úlevu pro výrobu, pro kterou mají býti zjednány podmínky, aby se úlevou daňového břemene zotavila, rozvinula a ve světové soutěživosti dostala se proti konkurenci do výhodnější posice.

Není o tom sporu a nebylo bráno námi v pochybnost, že sjednocení daňového zákonodárství až dosud různého v zemích historických na jedné straně, a na Slovensku a Podkarpatské Rusi na straně druhé a kodifikace sta a sta rozptýlených specielních zákonů, nařízení a předpisů, které se týkaly ze jména daně domovní, přinese úřadům finančním úlevu. Unifikační a kodifikační zásluha osnovy je zřejmá a po této stránce nelze upříti autorům osnovy uznání. Ale osnova chce býti něčím více, chce býti především prostředkem úspěšného řešení hospodářského problému v republice, chce zdvihnouti naši soutěživost na tržišti světovém, jak jest patrno z opětovně vyjádřeného úmyslu p. ministra financí. Bude-li toho účelu dosaženo není již tak jasné a není také již tak nesporné. Pan ministr financí jest si vědom těchto obtíží. V úvodníku, který napsal do velikonočního čísla "Lidových Novin", pan ministr jasně doznává obtíže tohoto problému. V něm naznačuje, že osnovou daňovou a osnovou o úpravě financí samosprávných svazků chce zmenšiti tlak veřejných břemen, tedy daní a dávek a zejména přirážek, na výrobu, aby tak byla dána výrobě možnost zotavení a rozmachu. K tomu má přispěti také zákon o stabilisačních bilancích, kterým se provádí parita v bilancování mezi podniky předválečnými a poválečnými a kterým se má zabrániti tomu, aby daně a dávky nestravovaly přímo provozovací kapitál.

Vzniká otázka, zdali naděje pana ministra budou splněny, zdali náš průmysl pochopí program ministrův a odpoví na snížení daní racionalisací výroby, jež se provádí dnes v celém světě a tak promyšleně zejména v sousedním Německu.

Pan ministr financí adresuje do řad našeho průmyslu vřelý apel, aby racionalisací výroby zachránil sebe a aby zároveň odvrátil od našeho státu nebezpečí, jež hrozí našemu exportu od našich pohotových sousedů. Nebude-li následovati racionalisace průmyslu, pak ovšem bude zmařen národohospodářský cíl, který pan ministr financí daňovou osnovou a osnovou druhou sleduje.

Všichni víme, že náš průmysl propásl již jednou výhodnou příležitost k racionalisaci. Víme všichni, že to bylo v době, kdy Německo po světové válce nalézalo se v těžké hospodářské krisi. Tato zkušenost musí nás vésti k pochybnostem, zdali bude využito druhé příležitosti, kterou tentokráte dává našemu průmyslu p. ministr financí a vláda na účet financí státních a samosprávných. Nemá-li naše vláda prostředků jiných, než vřelý apel na náš průmysl, pak sluší uznati, že to jsou prostředky příliš slabé, než aby pochybnosti o jejich zdaru mohly býti odstraněny.

A nyní budiž mi dovoleno dotknouti se kriticky osnovy daňové a v souvislosti s tím také osnovy o finančním hospodářství svazků územní samosprávy.

V rozpočtovém výboru, jakožto členové jeho, uplatnili jsme společně s kol. posl. Netolickým a Buřívalem a později s kol. Bergmannem do podrobností všechny námitky proti osnovám a podali jsme skoro ke každému paragrafu opravné návrhy. Jako příslušníci strany, která provádí věcnou oposici, byli jsme vedeni snahou, aby při chránění finančních zájmů státu byla osnova přiblížena potřebám širokých vrstev lidových aby uskutečnila daňovou spravedlnost všeobecně. To znamená, že jsme učinili všechno, aby úlevy daňové dostalo se rovnoměrně při daních výnosových také malým výrobcům a při dani důchodové malým důchodcům. Při dani důchodové mohlo se dostati úlevy malým důchodcům ve dvojím směru: Jednak spravedlivým stanovením t. zv. daně prostého minima, jednak spravedlivou sazbou. Daň důchodová jako daň subjektivní, musí podle své povahy bráti zřetel k subjektivní nosnosti poplatníka, ona může odčerpávati z jeho důchodů pouze tu částku, kterou důchodce může postrádati bez ohrožení jeho existence. Jako daň výnosová nemá a nesmí ohrožovati výrobu, tak daň důchodová nesmí ohrožovati nejnutnější podmínky spotřební, jinak zpronevěřuje se svému poslání a ohrožuje si sama svůj pramen.

Položme si otázku, zdali tato daň vyhovuje tomu požadavku. Srovnejme za tím účelem výši daněprostého minima v době předválečné s daněprostým minimem, které navrhuje osnova. Podle §u 155 zákona o osobních daních přímých ve znění upraveném novelou nepodléhaly v době předválečné zdanění osoby, jichž roční důchod nepřesahoval 1600 K. Srovnáme-li hodnotu koruny předválečné s hodnotou koruny dnešní a násobíme-li obnos 1600 K vzhledem ke znehodnocení koruny číslicí 6·5, dostaneme cifru 10.400 Kč. To je valorisace jistě více než střízlivá. Kdybychom tedy chtěli se dáti vésti sociálními zřeteli bývalého Rakouska a zejména kdyby nynější vláda a vládní většina chtěla se přizpůsobiti v tomto směru aspoň sociálním zřetelům bývalého Rakouska při zdaňování daní důchodovou, pak by tedy u nás mělo daněprosté minimum počínati částkou 10.400 Kč. Ale co dělá osnova? Osnova zavádí jako daněprosté minimum částku 7000 Kč. Všechny naše návrhy k spravedlivému zvalorisování daně prostého minima byly ve výboru zamítnuty.

Srovnejme nyní dále daňovou sazbu podle zákona o přímých daních z roku 1896 se sazbou podle osnovy. Sazba I. stupně od 1600 do 1700 K podle zákona o daních přímých činila 13·60 K, t. j. asi 0·8%. Jaká je sazba při zvalorisovaném obnosu 1600 K předválečných, tedy při obnosu 10.400 Kč? Podle §u 18 osnovy daňové bude činiti sazba z 10.400 Kč 3% minus 140 Kč, takže bude daň činiti 172 Kč. Kdyby bylo zde použito sazby, které na podobné nebo rovnocenné důchody bylo použito za Rakouska, tedy 0·8%, činila by daň 132 Kč. Již z toho je patrno, že osnova znamená zhoršení daněprostého minima a sazby u malých důchodců. Obdobné zhoršení najdeme i při srážkách. Pojistné placené na pojištění životní bylo přípustno sraziti při pojištění důchodce samého do 300 K a při pojištění také jiných členů rodiny do 600 K. Valorisací dostali bychom na místě částky 600 K peníz přes 3600 Kč, tedy okrouhle 4000 Kč. Nicméně § 15 naší osnovy připouští srážku bez ohledu na to, zda je pojištěn poplatník sám, nebo zda jsou pojištěni také jiní členové poplatníkovy rodiny, pouze částkou 2000 Kč. Naše osnova zavádí pro důchod ze služebních požitků do roční výše 23.556 Kč zvláštní sazbu uvedenou v §u 30. Je to t. zv. daň srážková, která bude srážena zaměstnanci při výplatě z hrubého důchodu. Sazba ta je ovšem poměrně nižší, nežli v §u 18, ale její prostupňování, provedené vládní většinou změnou původního znění §u 30 vládní osnovy, je tak upraveno, že v mezích určitého stupně bude tato daň vždy tísnivěji doléhati na důchodce s důchodem menším. Sleva při dani srážkové bude ovšem vyvážena prospěchem finančního eráru, který záleží v tom, že při důchodech služebních je možnost uniknutí zdanění vyloučena. Z platů služebních neunikne finančnímu eráru rozhodně nic. A jak to bude s platy a důchody důchodců velkých? Máme a budeme míti také zde garancie, že je vyloučena možnost uniknutí, že je vyloučena a bude vyloučena v budoucnosti možnost daňových defraudací? Důvodová zpráva vládní osnovy mluví určitě, že z našeho národního důchodu kolem 60 miliard se přiznává ke zdanění pouze 10 miliard, tedy ¹/₆, a mluví dále, že vinníky tohoto zkracování eráru, tedy původce daňové defraudace sluší hledati někde jinde než u poplatníků, kteří mají platy služební, že je sluší hledati zejména u důchodců v oboru průmyslu, obchodu a velkého kapitálu vůbec. Znamená osnova zdokonalení berní techniky, má ustanovení, která zaručují znemožnění uniknutí zdanění právě těchto důchodců velkých? Berní technika zůstane v podstatě táž, jaká byla dříve. Pokud se týče ustanovení trestních je sice pravda, že jsou přísnější, než dosud, ale právě v trestních ustanoveních setrvala osnova přes naše opětované námitky při ustanovení §u 205, který ostří trestu u zámožných důchodců a ostří trestů vůbec značně otupuje. Podle §u 205 o t. zv. upuštění od trestního řízení může do doby, než byl vydán trestní nález, na žádost obviněného býti upuštěno od zavedeného již řízení trestního, jestliže obviněný se zaváže zaplatiti po dohodě s vyšetřujícím úřadem přiměřenou upouštěcí částku. Osnova nerozeznává v §u 205, zda jde o trestní čin rázu těžšího nebo rázu lehčího, ba nerozeznává ani to, zda jde o obviněného, který se dostal do trestního vyšetřování ponejprv, nebo již několikráte po sobě. Podle §u 205 je a bude možné narovnání s poplatníkem, byť by se dopustil sebe těžšího trestního daňového deliktu, a nevylučuje se ani, když se podobných deliktů dopustil kolikrátekoli po sobě. Pohrůžka vězením zůstane pro toho, kdo má peníze k zaplacení upouštěcí částky, vždy jen pohrůžkou. Jestliže si zřizovaly různé veliké podniky ztrátové fondy pro případ dopadení při finančních deliktech, tož budou nyní tyto fondy naprosto pravidlem. Trest vězením bude prakticky prováděn jen na těch, kdo nevládnou penězi, kterými by si udrželi daňovou zachovalost.

Daňová morálka při zachování §u 205 osnovy nebude zlepšena, nebude zvýšena, naopak spíše zhoršena. Myslím, že již to stačí k důkazu, že daň důchodová neznamená pro malé důchodce žádné zlepšení, ba že je zhoršením stavu dosavadního. Současně jsem dovodil, že hlavního účelu osnovy, postihnouti důchody dani unikající, dosaženo nebude, takže i v budoucnosti ponesou břímě daňové především poplatníci poctiví, a budou mu unikati poplatníci nepoctiví. Ke zmírnění tlaku veřejných dávek na výrobu sloužiti má podle osnovy zákona o daních přímých osnova druhá, o které právě zde bylo referováno, osnova o finančním hospodářství svazků územní samosprávy a to tím, že osnova především limituje výši přirážek samosprávných svazků, tedy obcí, okresů a zemí. Jako důvod toho zákonného opatření uvádí osnova, že, kdežto výdaje státní byly od doby deflace sníženy o ¹/₄, výdaje samosprávných svazků nemají tuto tendenci sestupnou, nýbrž mají spíše tendenci vzestupnou. Pro neinformovaného mohlo by se zdáti, že hospodářství našich obcí mělo dosud plnou svobodu, zejména úplnou svobodu při stanovení výše přirážek a různých dávek. Než tomu tak není. Zákon z r. 1921, č. 329, o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst stanovil naopak přísné podmínky hospodářství obecního. Překročení přirážek k přímým daním přes 100% váže tento zákon z r. 1921 na povolení okresního výboru; překročení přirážek přes 200% váže na povolení zemského výboru a překročení přirážek k daním přímým přes 300% u obcí váže na svolení zemského výboru a finančního úřadu II. stolice, po případě, jde-li o Slovensko, na svolení ministra financí. Zároveň ustanovuje tento zákon, že, kdyby nedošlo mezi zemským výborem a úřadem finančním druhé stolice k dohodě, rozhodne o sporu mezi nimi vláda.

Kdyby tedy příslušné úřady vždy byly plnily svá práva a povinnosti ze zákona č. 329 z r. 1921, nemohlo vlastně dojíti ke stoupnutí přirážek na nepřiměřenou výši, o kterém právě mluví zpráva důvodová a které je uváděno jakožto důvod tohoto zákonodárného zasáhnutí do financí samosprávy. Stalo-li se výjimečně, že v některých obcích přirážky překročily přípustnou mez, a mluví-li se o přirážkách jdoucích až do 1000%, pak se to mohlo státi pouze tím, že odpovědné úřady dozorčí neplnily svého práva a své povinnosti, které jim zákon ukládá. Jestliže si důkladně prostudujeme zákon č. 329 z r. 1921, přicházíme k názoru, že nové zákonné úpravy, novelisace tohoto zákona, kterou je nebo má býti osnova zákona o finančním hospodářství svazků územní samosprávy, vůbec nebylo potřebí. Dochází-li k novelisaci, pak ovšem musíme hledati její důvody někde jinde, než jen ve snaze limitovati přirážky, ve snaze ulehčiti výrobě. Pravý důvod vystihneme, přečteme-li si osnovy zákona o finančním hospodářství svazků územní samosprávy zejména ustanovení §u 3, odst. 7. Podle něho mají dozorčí úřady, tedy vláda, případně okresní nebo zemský výbor při povolování přirážek nejenom právo zkoumati, zda rozpočty vyhovují všem ustanovením zákona, nýbrž mají také právo zkoumati, zdali položky po stránce účelnosti odpovídají jejich názorům, jinými slovy, mají právo zkoumati položky po stránce účelnosti a mají právo prováděti v potřebě a úhradě změny jak co do zařazení jednotlivých položek, tak také co do jich výše. To znamená, že dozorčí úřady dostanou právo, aby rozpočty obcí a samosprávných svazků vůbec upravovaly samy libovolně podle svého volného uvážení, že mohou bez jakéhokoliv omezení určité položky vyloučiti, jiné zařaditi, že mohou určité položky zvýšiti, jiné snížiti a že mají právo naříditi obcím i vybírání dávek, a to takových, které úřady dozorčí samy uznají za vhodné. To jest ovšem pronikavé a až dosud neznámé zasažení do práv samosprávy, které činí a učiní z volených samosprávných sborů prostě poradní sbory úřadů dozorčích.

Při tom musíme také uvážiti, že jakožto další součástka úpravy naší správy a veřejné správy se již začala projednávati ve výboru ústavně-právním osnova zákona o organisaci politické správy, osnova, která pronikavě změní charakter dosavadních samosprávných úřadů, která způsobí, že samosprávné úřady budou absorbovány úřady státními, a která také změní i charakter a pravomoc volených zástupců těchto úřadů okresních, po případě zemských. Změní tuto pravomoc způsobem zhoršujícím proti zákonu o župním zřízení, který proveden nebude, změní tuto pravomoc tak, že stoupne vliv byrokracie proti vlivu volených zástupců, takže lze říci, že se samospráva obecní, neboť o jiné samosprávě ve skutečnosti po prosazení zákona o organisaci politické správy sotva bude lze mluviti, dostane pod kuratelu byrokracie, která sotva bude míti pochopení pro obecní samosprávu a která ani nemůže a nebude míti možnosti, aby měla potřebné znalosti.

Ukázal jsem na to, že osnova zákona o finančním hospodářství svazků územní samosprávy bude znamenati a má znamenati pronikavé zasažení do finančního hospodářství obcí tím, že jest jím prostě omezena výše přirážek, kterou obce překročiti nemohou. Vzniká nyní otázka, jak bude postupováno a jak má býti postupováno v tom případě, nebudou-li obce při nejlepší snaze moci plniti úkoly při zákonném limitu. Osnova chce tuto věc řešiti tím, že připouští za určitých podmínek zvýšení obecních přirážek o 100% a zvýšení okresních přirážek o 40%. Ale poněvadž ani tímto způsobem nemůže býti tato věc řešena uspokojivě, osnova dává jaksi zdání, že chce bráti zřetel na obce také v tom případě, když nynější limit nestačí.

Nuž jakým způsobem chce řešiti osnova tuto krisi, do které se celá řada obcí může dostati? Osnova ji chce právě řešiti tím, že vytvořuje t. zv. fond přídělový, do kterého podle §u 10 osnovy zákona má plynouti zejména splatná daň domovní, dále 15% zvláštního příspěvku podle §u 105 osnovy zákona o přímých daních, dále část obecních přirážek k všeobecné a zvláštní dani výdělkové podle §u 58 a §u 85 a pak příděly t. zv. daně z obratu, stanovené v osnově přesnou cifrou. Takto má se vytvořiti přídělový fond, ze kterého může se obcím dostati přídělu na základě žádosti, kterou si k přídělovému fondu podají.

Nicméně přihlédněme k podmínkám, které jsou ukládány obcím, aby mohlo se jednati o tom, aby vůbec se uvažovalo o jejich žádosti za příděl z přídělového fondu. Zde se prostě především žádá, aby obce vykázaly, že zavedly veškerého druhu přípustné dávky, že také vyčerpaly možnost přirážkovou. Ale nejenom to, ještě žádají se a budou vyžadovány od obcí další podmínky, aby prokázaly, že splnily zejména ustanovení zákona o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců, pokud tyto ustanovují také určitá opatření o výši požitků obecních zaměstnanců, a zejména zdali vyhověly také ustanovení zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě. Vedle toho bude se však také dávati úřadu, který právě bude rozhodovati o žádosti obce za příděl z přídělového fondu, ještě dalekosáhlé nové právo. Já jsem se již zmínil o tom, když jsem mluvil o §u 3, odst. 7 osnovy o finančním hospodářství svazků územní samosprávy, že se dává nadřízeným úřadům dozorčím právo zkoumati, zda určité položky rozpočtové jsou přiměřené a že se dává tomuto úřadu také právo podle svého volného uvážení tyto položky měniti, vyřazovati a jiné zařazovati. Ale tím toto právo nadřízeného úřadu není již vyčerpáno. Jakmile se obec bude ucházeti o příděl z přídělového fondu, dává osnova také zemskému výboru, který bude rozhodovati o těchto přídělech, opětovně právo, které je upraveno v odst. 5 §u 10 a které zní tak, že při poskytování příspěvku přísluší zemským výborům co do úpravy rozpočtu stejná práva a povinnosti jako úřadům dozorčím podle §u 3, odst. 7.

To znamená, jestliže obec bude chtíti dosáhnouti přídělu z přídělového fondu, že její rozpočet může býti podle volného uvážení upraven úřadem dozorčím. Ale dejme tomu, že dozorčí úřad - to jest okresní úřad, který bude podle nyní předložené osnovy zákona o organisaci politické správy spíše úřadem byrokratickým - provedl již úpravu rozpočtu, nebude tato úprava rozpočtu pro nárok z tohoto fondu přídělového definitivní, nýbrž úřad, který rozhoduje o žádosti obce, má nové stejné právo měniti podle svého uvážení položky v tomto rozpočtu uvedené. Když to uvážíme, jest samozřejmé, že naděje obce na dosažení přídělu z fondu bude velmi skrovná a malá. (Předsednictví převzal místopředseda Slavíček.)

Podstatnou vadou této úpravy a organisace přídělového fondu je také to, že naprosto nečiní rozdílu mezi kategorií obcí, které by měly míti přednostní nárok, mezi kategorií obcí druhých. Z memorand, která došla k této osnově, sluší zejména zmíniti se o memorandu města Nymburka, které touto osnovou bude pronikavě postiženo. Město Nymburk totiž mělo zaručeno podle článku 6 zákona z r. 1909 při zestátnění severozápadní dráhy právo, aby k určité výši zvláštní výdělkové daně, která byla stanovena obnosem přes 300.000 K, mohlo i do budoucna až asi do r. 1960 usnášeti přirážky. To právo bylo uznáno také po převratu, aspoň potud, že dohodami uzavřenými mezi tímto městem na jedné straně a ministerstvem financí a železnic na straně druhé byla dávána možnost, aby do 75% tohoto obnosu město mohlo si své přirážky stanoviti a tyto přirážky byly mu od eráru odváděny. Nyní po této osnově toto právo města zanikne, to znamená, že obec přijde o přirážkovou základnu více než 200.000, obec, která podle svého složení je většinou městem se státními zaměstnanci, zejména železničáři. Podali jsme opravný návrh, aby při poskytování přídělů právě z tohoto přídělového fondu bylo přihlíženo především k obcím, u kterých byla dosavadní přirážková základna v důsledku osnovy podstatně snížena, zejména tím, že podniky, které dříve podle platných daňových předpisů byly v těchto obcích dani výdělkové podrobeny, od této daně budou osvobozeny. Žádali jsme, aby při přídělu z tohoto přídělového fondu bral se zřetel především na obce takto poškozené.

Lituji, že nebylo pochopení pro tento návrh, že tento návrh byl zamítnut, neboť jestliže se zde neudělalo opatření, bude, myslím, si, toto město asi prvním z těch, které ucítí důsledky této osnovy zákonné tím, že bude musiti zastaviti platy.

My jsme také navrhovali ještě jinou změnu, a to brali jsme zřetel na to, že osnova ruší ustanovení §u 27 novely o přechodné úpravě financí naší samosprávy, ustanovení, které dávalo obcím, ve kterých se nacházela určitá provozovna podniku, která způsobovala obcím značné náklady a výdaje, právo, by mohly ve prospěch účelů obecních tyto podniky zdaniti.

Žádali jsme, aby obce toho druhu, které zejména v důsledku zákona o daních přímých budou poškozeny, náležely k obcím, kterým se bude dávati přednost a které budou míti do jisté míry nárok na příděl z přídělového fondu. Ani zde nebylo našemu opravnému návrhu vyhověno. A tak mohu říci, že se nebude činiti rozdílu mezi obcemi, nechť jsou tyto obce průmyslové nebo jiné, prostě mají a budou míti stejné právo na příděl z fondu.

Než, jaké toto právo vlastně bude? Toto právo na příděl z přídělového fondu bude vlastně právem, které bude právem na papíře. Proč? Nejen proto, že snad převážná většina obcí bude si činiti nárok na příděl z tohoto fondu, ale zůstane na papíře již vzhledem k jasně vyjádřenému úmyslu pana ministra financí, který prohlásil, že obce nemohou a nemají spoléhati na příděl z těchto fondů. Ukázal na to, kdyby obce spoléhaly na příděl z těchto fondů, že by to vedlo již k menší šetrnosti ve finančním hospodářství obecním, a naznačil, že praktické provádění tohoto zákona, pokud se týče přídělů z fondů, bude dosti řídké. Budeme míti fond, ale než obec dostane určitý příděl, uplyne značná doba a vůbec bude pochybno, zdali nějakého přídělu se obci dostane.

Pan ministr financí ve svém velikonočním článku v "Lidových Novinách" ukazoval na nutnost šetrnosti, zejména našich obcí, a přímo řekl, že v zájmu ozdravění našeho národního hospodářství musí si samosprávné svazky uvědomiti, že nastává doba několikaletého postu. Tento půst ovšem může býti trvalejší, ale jde o to, zda prostě naše samosprávné svazky tento půst snesou. A tu právě se mi zdá, že p. ministr financí při své dobré, řekl bych, nejlepší snaze, pomoci ozdravění našeho národního hospodářství, může přivoditi výsledek, už také v rozpočtovém výboru některými řečníky předvídaný, že celá řada obcí v důsledku pronikavého spoutání obecního hospodářství octne se v těžké situaci, octne se v nebezpečí zastavení platů, že může dojíti k úpadku celé řady obcí, a nastanou-li tyto následky, že může dojíti k daleko horšímu ohrožení našeho národního hospodářství, než které je za nynějšího stavu.

To je tedy náš názor o této předloze zákona o úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy. Měl-li bych vyjádřiti svůj názor celkově o této předloze, mohl bych k tomu připojiti jen to, že se nemohu zbaviti obavy a podezření, že osnova je něčím více než snahou o ozdravění obecních financí, že je určitou složkou dobře promyšleného programu, který má dojíti doplnění ještě zákonem o organisaci politické správy (Tak jest!), programu, který směřuje k tomu, aby obce, zejména větší obce městské, dostaly se do takové situace, aby prostě jejich svoboda rozhodování a zejména svoboda rozhodování a odpovědnost zvolených zástupců obecních, byla učiněna ilusorní, aby i ten zbytek naší obecní samosprávy zůstal samosprávou jenom na papíře. (Výborně!)