Předseda (zvoní): Podle usnesení
předsednictva, odpovídajícího projeveným
přáním, navrhuji, aby projednávání
a rozprava o tomto odstavci a projednávání
i rozprava o druhém odstavci této schůze,
to jest o osnově zákona o stabilisačních
bilancích (tisk 1002), sloučily se s projednáváním
a s povšechnou a podrobnou rozpravou o osnově zákona
o přímých daních (tisk 1000).
Vedle mého návrhu na sloučení jest
tu však také návrh p. posl. Hakena,
navrhující samostatnou rozdělenou rozpravu
o každé osnově zvlášť, a to
povšechnou a specielní.
Dám hlasovati o návrhu na sloučení,
a jeho přijetím nebo odmítnutím bude
rozhodnuto o opačném návrhu p. posl. Hakena.
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Kdo tedy souhlasí s mým návrhem, aby projednávání
a rozprava o prvých dvou odstavcích dnešního
pořadu sloučily se s projednáváním
a povšechnou i podrobnou rozpravou o zákonu o přímých
daních, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím sněmovna rozhodla
pro sloučení a zamítla tak opačný
návrh p. posl. Hakena.
V důsledku usnesení o sloučení přistoupíme
k projednání dalšího odstavce pořadu,
jímž jest:
2. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu (tisk 559) zákona o
stabilisačních bilancích (tisk 1002).
Zpravodajem výboru rozpočtového je p. posl.
dr Samek. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Samek: Slavná sněmovno!
Osnova zákona o stabilisačních bilancích
je průvodcem a doplňkem zákona o přímých
daních osobních. Doplňkem nezbytným,
neboť zákon o přímých daních
osobních v hlavě, pojednávající
o dani důchodové, výslovně stanoví,
že, jedná-li se o důchod podniku, podroben
dani důchodové je čistý důchod.
V hlavě, jednající o všeobecné
dani výdělkové, se praví, že
základem daně této je čistý
výnos. V hlavě, jednající o dani výdělkové
zvláštní, se stanoví, že základem
zdanění je ryzí výtěžek.
Je tudíž nutno, aby tento čistý výnos,
tento základ zdanění byl určitě
a přesně na jisto postaven. V podnicích živnostenských,
obchodních a vůbec ve všech, kde určuje
se čistý výnos bilancí, určuje
se takto současně také základ zdanění.
Předpokladem je ovšem, že bilance je pravdivá,
správná. Není-li bilance pravdivá,
není-li správná, není také
pravdivé a správné to, co bilance praví,
že je čistým výtěžkem nebo
čistým výnosem. V důvodové
zprávě podotýká se, že osnova
nemá v prvé řadě na mysli účel
fiskální. To je pravda, ale přece jen souvisí
tato osnova s berní osnovou potud, že ona má
býti nápomocna, by vyměřování
daně dálo se, když jedná se o podniky,
u nichž čistý výnos zjišťuje
se bilancí, správně, přesně
a spravedlivě. Státu záleží na
tom, aby daň výdělková, všeobecná
i zvláštní, rovněž i daň
důchodová, pokud pramen její jest v podniku,
vyměřována byla spravedlivě, a pokud
pro daně platí také moment různé
schopnosti, únosnosti daňové, by tento moment
větší únosnosti daňové
mohl správně přijíti k výrazu.
Tedy potud tato osnova sleduje také účel
fiskální - jak již bylo řečeno
- nejde finanční správě při
ní o to, aby snad získala více daní.
Ne. Ale jde jí jistě o to, aby nedostala méně,
než to, co jí patří, zkrátka,
aby zaručeno bylo vyměřování
daně spravedlivé a pokud u té které
daně také k platnosti přichází
myšlenka progrese, aby tato myšlenka správně
byla prováděna.
Důležitý je účel národohospodářský,
který osnova zároveň sleduje. Je ten, že
osnova zamýšlí podporovati a zaručiti
snahu, aby na základě a pomocí řádných
bilancí v podnicích prováděly se správně
odpisy a aby, jestliže správně odpisy provedeny
byly, tvořila se, jak si zákon také přeje,
dostatečná reserva za tím účelem,
aby trvale v podnicích vložená podstata majetková
neztenčeně byla uchovávána pro možnosti
budoucího hospodaření.
Jestliže odpisy správně prováděny
jsou a jestliže jinak bilancování se děje
správně, pak ovšem čistý výnos
podniku správně jest určen. Je-li správně
určen, má podnikatel jako vlastník podniku
bezpečný podklad k rozhodnutí, jak velkou
částku může k účelům
privátním nebo mimopodnikovým odejmouti,
aniž by tím ztenčena byla jakýmkoli
způsobem hospodářská podstata podniku,
a finanční správa má pak možnost
posouditi, jaký jest skutečný základ
pro daň, kterou na tento čistý výnos
uložiti chce.
Mohl by někdo poznamenati, že snad není potřebí
takového zákonného opatření.
Vždyť je to ve vůli každého podnikatele,
vždyť je to v jeho možnosti a je to jeho zájem,
aby správně bilancoval. Odpovídám,
ano, jistě via facti mnoho případů
takového způsobu vyřešení správného
bilancování tu jest. Ale i když stalo se to
via facti, bylo to možno všude tam, kde předpisy
zákona nepřekážely.
Podle zákonných předpisů každý,
kdo začíná podnik, podrobený povinnosti
protokolační, jest povinen poříditi
inventář neboli soupis majetku, v němž
všechny kusy majetku správně jsou oceněny,
a kromě toho je povinen poříditi bilanci,
to jest sestaviti aktiva a pasiva a zjistiti, jaké jest
saldo. Dále jest povinen při dalším
provozování podniku každoročně
pravidelně sestaviti inventář a bilanci,
při čemž jsou jen odchylky, resp. výjimky
v odůvodněných případech připuštěny.
Vezměme nyní ten případ, že někdo
pořídil si části v podniku trvale
investované, trvale v podniku pracující,
v různých dobách za koruny, které
neměly vždy stejnou cenu. Vezměme za základ
svého pozorování, že pořídil
si zařízení - platí to také
o budovách a jiných realitách, o právech
a licencích atd. - v dobách mírových
a že toto zařízení stálo příkladně
jeden milion Kč. Je jasno, kdyby se totéž strojové
zařízení pořizovalo dnes, že
nestálo by jeden milion korun, nýbrž snad 10
mil. Kč. V bilanci musí se správně
prováděti odpisy, a poněvadž podle povahy
věci odpovídalo by opotřebení pravidelně
10% odpisování, tedy by u toho prvního zařízení
odpis odpovídající opotřebování
činil ročně 100.000, u toho druhého,
pořízeného za 10 mil., odpis by činil
jeden milion. Jinak mohou býti podniky ty stejné
rozsahem i výkonností a může celkový
výtěžek v jednom i druhém podniku býti
stejný. A nyní prakticky: u prvního podniku
následkem odpisu 100.000 ceteris paribus zůstává
900.000, u druhého následkem odpisu jeden milion
zůstává 9 mil. Po 10 letech bude míti
první podnik na reservách z odpisů pohromadě
1 milion, druhý však 10 milionů. Je nabíledni,
že po těch odpisech po částkách,
které odpovídají hodnotě pořizovací
z doby mírové, nemůže se tak včasně
a rychle nashromážditi fond postačující
k úplně novému zařízení,
jako je ho možno nashromážditi po částkách
vyšších, které odpovídají
vyšším zařizovacím nákladům
z doby novější.
Druhá věc: je jasno, že, jestliže se bere
přebytek v prvním případě 900.000
a v druhém případě 9 mil. Kč
jako základ zdanění, nebude procento sazby
daňové stejné, máme-li na mysli celé
zdanění. Z toho je vidno, že mohou při
stejných ostatních podmínkách vznikati
velké různosti ve zdaňování.
Finanční správa nemá zájmu
na tom, aby snad předaňovala, více zatěžovala,
než zákon připouští, jeden podnik
oproti druhému, nýbrž má pouze zájem
na tom, aby zdanění dělo se přesně
a spravedlivě ve smyslu zákonných předpisů.
Na druhé straně má daňová správa
také zájem na tom, aby včasným nashromážděním
reser v odpovídajících opotřebení
byl zde po ruce takový majetek, aby, nastane-li úplné
opotřebení nebo znehodnocení, mohl podnik
novým zařízením zase býti vybaven.
Ale ještě v jiném směru má správné
bilancování význam pro podnikatele samého.
Poskytuje mu totiž nejen možnost a obranu, když
se jedná o zdaňování, nýbrž
dává mu také prostředek, jestliže
sám potřebuje cizího kapitálu, získati
si tento úvěrem. Zejména to padá na
váhu, je-li potřebí, aby se ten či
onen podnikatel obrátil o úvěr do ciziny,
což u velkých podniků může býti
praktické.
Předpokladem, aby se mohla státi náprava,
jestliže ten stav zaviněn byl změnou hodnoty
měnové jednotky - ten případ je u
nás - aby mohla býti stabilisační
bilance, je, aby konečně měnová jednotka
sama byla stabilní. To se může státi
tím, že znehodnocená měna se odstraní
a nahradí měnou stabilní, tak to máme
v sousedních státech, v Německu, Rakousku,
Maďarsku i ve státech pobaltických a jinde.
Nenahradí-li se však novou měnou stabilní,
tedy předpokladem je, aby stará měna přestala
býti labilní a stala se měnou stabilní.
Ten případ jest u nás. U nás nebylo
a není potřebí vyčkati doby, až
zavedeme úplnou stabilní měnu, tedy zlatou,
my dnes máme - a můžeme to s dobrým
svědomím orbi et urbi říci - měnu
stabilisovanou a máme-li měnu stabilisovanou, můžeme
sáhnouti k tomu opatření a můžeme
stabilisační bilance zavésti. Že se
vyčkávalo, ačkoliv naši sousedé
nás již s tímto opatřením předešli,
je vysvětleno tím, že toto opatření
je součástí velkého díla, které
nazýváme daňovou reformou, a do rámce
tohoto díla toto opatření patří.
Podotýkám, že sice u nás také
byly náležitě zužitkovány zkušenosti,
jež získány byly v cizině se stabilisačními
bilancemi, jinak však přece také brali jsme
zřetel na poměry naše a do té míry
náš způsob řešení může
býti nazván také originelním. Nezavádíme
stabilisační bilance obligatorně, nenařizujeme
povinnost, nýbrž my zavádíme stabilisační
bilance fakultativně, tedy princip je rozdílný.
Jsem přesvědčen, že touto formou, daleko
liberálnější než je obligatornost,
cíle dosáhneme, a jsem v tom přesvědčení
utvrzován zkušenostmi, které se stabilisačními
bilancemi v zahraničí byly učiněny,
kde napřed sice s jistou přísností
se postupovalo, aby později ustoupila přísnost
liberálnějšímu výkonu. Ovšem
jistá indirektní nucenost je, poněvadž
jest především stanovena lhůta 5 let,
a za druhé, kdo bude chtíti míti účast
na určitých výhodách daňových
a poplatkových, musí se postarati o to, aby své
dosavadní nepřesné bilance nahradil bilancí
stabilisační.
Proč nebylo nařízeno všeobecně
pořizování bilancí stabilisačních?
Důvod je ten, že máme dosti podniků,
zejména společností, také tu a tam
společenstva, u kterých se zřetelem na jejich
hospodářské poměry není dnes
možno bez nebezpečí naříditi,
že si musí bilanci stabilisační poříditi
a že musí zejména vzhledem k vyšším
hodnotám, resp. cifrám majetkovým přiměřeně
vyšší odpisy na trvale uložených
částech majetku prováděti. Jestliže
bychom to nařídili, znamenalo by to rychlejší
amortisování, větší odpisy a
mohlo by se státi, že by se u těchto podniků
nic hospodářsky nezlepšilo, nýbrž
po případě ještě zhoršilo.
Ostatně doba 5 let, předpokládaje vývoj
k lepšímu a předpokládaje stabilitu
měny, jest dostatečně dlouhou, aby se mohly
odhodlati k pořízení bilancí stabilisačních
i ty podniky, které ještě dnes váhají
a tohoto opatření se obávají.
Je možno, že při této příležitosti
bude současně vyřízena celá
řada domněnek o podnicích, domněnek,
ze kterých tyto podniky v přítomnosti mohou
míti jistou výhodu, neboť se o mnohých
podnicích stále a stále hádá,
že snad mají jisté skryté reservy v
nízkém ocenění jistých částí
majetkových a že vlastně pravý stav
majetkový těch kterých podniků jest
lepší. Je možno, že tyto všechny nekontrolovatelné
domněnky budou současně vyřízeny
tím, že každý po uplynutí té
doby, kterou zákon stanoví, doby 5 let, si potom
jaksi sám zodpoví otázku, proč ten
podnik, který měl možnost použíti
výhod daňových a poplatkových, nezavedl
stabilisační bilanci, že snad ty domněnky
o velkých skrytých reservách se nezakládaly
na pravdě.
To jsou důvody, které vedly vládu, resp.
ministerstvo financí, aby současně, když
předkládala návrh zákona o přímých
daních, předložila také předlohu
o stabilisačních bilancích. Předloha
tato neomezuje se však pouze na podniky, které podle
obchodního zákona, resp. specielních zákonů
jsou povinny obchodní knihy vésti, nýbrž
jde dále a v §u 1 výslovně praví,
že každý, kdo řádně obchodní
knihy vede, může si zříditi východiskovou
bilanci jako podklad bilance stabilisační, tedy
každý, kdo řádně obchodní
knihy vede, bez ohledu na to, zda jest povinen obchodní
knihy vésti ve smyslu obchodního práva nebo
specielních zákonů čili nic.
Rozpočtový výbor projednávaje tuto
předlohu učinil ještě další
krok a rozšířil působnost tohoto zákona
i na podniky zemědělské, tedy přes
obor podniků obchodních, průmyslových
a živnostenských za předpokladu, že tyto
podniky vedou řádně knihy, vykazující
řádně aktiva a pasiva i stav majetku. Mám
za to, že dobrodiní a výhod tohoto zákona,
výhod daňových i poplatkových a výhod,
vyplývajících na poli úvěrním
i na poli hospodářském z řádného
vedení knih a bilancování, mohou býti
účastny podniky všechny.
Otázka, jakým způsobem má se poříditi
bilance stabilisační, jest otázka technická.
Mám za to, že nepotřebuji podrobně ji
vykládati. Záleží prostě v novém
ocenění předmětů trvale v podniku
uložených. Jak jsem již dříve řekl,
každý podnik, který jest povinen obchodní
knihy vésti, hned na počátku jest povinen
poříditi inventář a bilanci a v ní
dále každoročně pokračovati.
Tuto řadu bilancí nyní ten, kdo chce použíti
nového zákona, přeruší tím,
že si pořídí novou t. zv. východiskovou
bilanci, opírající se o nové ocenění
předmětů trvale v podniku uložených,
a tato počáteční - ona časově
počáteční není - bude pak základem
bilance stabilisační.
Pokud se týče způsobu ocenění,
jsou v zákoně přesná ustanovení.
Stroje a zařízení ocení se hodnotou
pořizovací ke dni, kdy se východisková
bilance zřizuje, tedy i když jsou zde stroje a zařízení
na příklad z r. 1916 nebo 1917, z doby válečné,
ocení se hodnotou ke dni, kdy se zřizovala východisková
bilance. Ovšem musí se vzíti zřetel
na opotřebení nebo znehodnocení zatím
snad nastalé. Tedy jestliže nastalo, řekněme,
pravidelně během roku opotřebení po
5% a trvá to již 10 let, je to 50% opotřebení,
nevezme se tedy ta hodnota plnými 100%, nýbrž
odpočítá se těch 50%. To je tedy nové
ocenění. Pokud se týče budov a realit,
ocení se tyto hodnotou rovněž v přítomnosti,
nikoli onou hodnotou, kterou reality měly v době,
kdy pro podnik byly kupovány. Naproti tomu ostatní
části majetku, zejména však pohledávky
a pasiva, dluhy, vezmou se tou hodnotou, kterou měly v
poslední obchodní bilanci, která předcházela
bilanci východiskové.
Výsledek nového ocenění je buď
ten, že je přebytek bilanční, anebo
úbytek. Je-li přebytek bilanční, platí
o něm všeobecná věta, že přebytek
povstalý novým oceněním podniku ve
východiskové bilanci není předmětem
žádného zdanění. A jak se naloží
s tímto přebytkem? Tento přebytek buď
se přikáže zvláštnímu reservnímu
fondu a musí se mu přikázati, jestliže
v podniku není dosud nashromážděn reservní
fond, aspoň ve výši 25% kapitálu kmenového,
odpovídajícího novému hodnocení,
nebo se ho použije ke zvýšení základního
kapitálu; nebo, je-li podmínka první, t.
j. je-li dostatečný reservní fond, může
se ho použíti obojím způsobem ke zvýšení
reservního fondu a současně ke zvýšení
základního, tedy na př. akciového
kapitálu. Jestliže se vloží přebytek
do reservního fondu celý nebo částečně,
tedy se vždycky tento přebytek vede jako samostatná
bilanční položka za tím účelem,
aby použití jeho mohlo býti kontrolováno,
zdali je ho použito způsobem, který zákon
dovoluje, a zejména, zdali je ho použito způsobem
daněprostým či nikoli. Je výslovně
zapovězeno použíti tohoto přebytku k
rozdělování nebo zlepšování
dividend. K tomu účelu tohoto přebytku použito
býti nesmí. Může ho býti použito
však během určité doby k úhradě
bilančních ztrát; může ho býti
použito, pakliže reservní fond zůstává
nedotčen, ke zvýšení akciového
kapitálu resp. ke zvýšení základní
jistiny, ať se to stane tím, že se původní
akcie nakolkují na obnosy vyšší, nebo
k původním akciím přistoupí
nová emise akcií a vlastníkům původních
akcií se přidají nové akcie gratis.
Druhá eventualita, o které jsem mluvil, je, že
výsledkem nového ocenění předmětu
může býti úbytek. Jestliže je zde
úbytek, pak ovšem musí býti tento úbytek
uhrazen a uhrazen může býti buďto z reservních
fondů, jsou-li tu. Použití peněz z reservního
fondu k úhradě úbytku je rovněž
daněprosté, ale nesmí při tom reservní
fondy klesnouti pod 10%. Není-li možno takovým
způsobem úbytek hraditi, pak buďto nastane
snížení akciového kapitálu, nebo
může u jiných právních útvarů
nastati povinnost příplatku, doplatku, u družstev
pak hospodářských a výdělkových
nové splacení podílu. Mohou ovšem v
praksi, při praktickém provádění
zákona nastati některé spory, některé
sporné otázky, zejména může nastati
spor mezi osobami pořizujícími východiskovou
bilanci a finanční správou, zda se jedná
skutečně o majetek trvale v podniku investovaný,
na který se toto nové ocenění vztahuje;
může nastati spor mezi majoritou a minoritou akcionářů,
jestliže usnesení valné hromady je ve smyslu
zákona či nikoliv. Může nastati spor
mezi jednotlivými společníky o správné
vypočtení jejich účtů. Tyto
spory taxativně vypočítané nemají
řešiti soudy, nýbrž zvláštní
rozhodčí soud, a to jediný pro celou republiku.
Tento rozhodčí soud má býti zřízen
při ústředně obchodních a živnostenských
komor. Bude míti 3 členy. Předsedu volí
si oba přísedící ze seznamů
odborníků. Z poloviny jsou to soudci, polovička
jsou práva znalí odborníci. Přísedícího,
každá po jednom, jmenují si sporné strany
rovněž ze seznamů znalců. Tyto seznamy
pořizují obchodní komory na základě
dohody s příslušnými zájmovými
korporacemi.
Byl jsem upozorněn při projednávání
v rozpočtovém výboru na to, že může
nastati praktický případ. který bude
takovému rozhodčímu soudu předkládán
k rozhodnutí z oboru družstevního, poněvadž
na družstva se zákon rovněž vztahuje,
a že je tudíž záhodno pamatovati na to,
aby v seznamu znalců, z nichž budou vybíráni
přísedící i předsedové,
byli odborníci z práva družstevního
a družstevní praxe. Tento požadavek je spravedlivý,
přirozeně jej musíme akceptovati a jsem přesvědčen,
že mu bude také vyhověno.
Rozpočtový výbor přijal některé
dodatky a změny k vládnímu návrhu.
Tyto změny jsou v důvodové zprávě
obsaženy a také odůvodněny. Poukazuje
na písemnou důvodovou zprávu, mám
čest jménem rozpočtového výboru
slavné sněmovně doporučiti předlohu
ku přijetí. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Přistoupíme
ke sloučené povšechné rozpravě
o odst. 1 a 2 pořadu, spojené s pokračováním
povšechné rozpravy o odst. 3 pořadu, kterým
jest:
3. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu (tisk 706) zákona o
přímých daních (tisk 1000).
Přihlášeni jsou dosud řečníci:
na straně "proti" pp. posl. dr Patejdl,
dr Meissner, Dědič, Kaufmann,
Kreibich a Schweichhart; na straně "pro"
pp Stenzl, dr Novák a Honzl.