V ustanoveních trestních a všeobecných
stanovíte právo poplatníkovo jednostranně.
Spoustou paragrafů, jež se přímo podobají
překážkám z ostnatého drátu,
obklopuje se finanční správa, uzavírá
své právo úplně neprodyšně
a praví poplatníkům: Dávám
vám sice právo odvolati se a můžete
se odvolacím řízením domáhati
svého práva, ale nezapomeňte, že vám
může býti uložen také náklad
projednávání, zatím co já se
mohu beztrestně dopouštěti sebe větších
chyb, a třeba i stranických rozhodnutí. Finační
správa sice zná ručení, jež je
stanoveno v zákoníku občanském a obchodním,
ví, že i soudce v určitých případech
ručí za svá opatření, ale dává
si pozor, aby z toho odvodila důsledky a také v
okruhu své působnosti uznala ručení,
případně subsidiarní ručení
podřízených orgánů za jich
rozhodnutí. K ohromné moci svrchovaného státu
přistupují tedy ještě jednostranně
všeobecná a trestní ustanovení v daleko
větší míře, než kdy dříve.
Nedáváte poplatníkovi ani tolik práva,
aby si mohl sám zvoliti členy daňové
a odvolací komise, ponecháváte jmenování
členů finanční správě
a chcete předem z tohoto úřadu vyloučiti
zaměstnance, tedy největší část
poplatnictva. Předsedové a jejich zástupci
jsou jmenováni z finančního úřednictva,
osoby to, o nichž nelze tvrditi, že rozhodují
svobodně a nezávisle, a to vše se děje
ve jménu demokracie, ve jménu spravedlnosti. Ano,
pánové z koalice nemají ani tolik odvahy,
aby odstranili špiclovství a udavačství,
jež se dnes všude roztahuje a jež je fiskalisty
něžně chováno a hýčkáno.
To jsou snad prostředky ke zvednutí daňové
morálky? Člověku se přímo zdá,
že jest přesazen do středověku a chybí
již jen právo brutálním mučením
vynutiti na poplatnících žádané
přiznání.
Pod tímto tlakem žijí všichni občané,
ať již jsou přívrženci stran většiny
nebo oposice a proklínati budou všichni, kdo budou
museti nevinně trpěti pod krutostmi těchto
ustanovení.
A nyní slovo o trestních ustanoveních. S
přímo ďábelskou tvrdostí se sahá
po nejtěžších trestech, vězením
a na penězích mají býti trestáni
ti, kdo se proviní proti tomuto zákonu. Ani nám
nenapadá, abychom snad chránili systematické
daňové podvody zámožných tříd,
ale právě zámožní naleznou cesty
a prostředky, jak uniknouti své daňové
povinnosti, v kličkách uváznou drobní,
nevědomí. Pro nás jest však hroznou
myšlenka, že trestní rozsudky má vydávati
správní úřad, kde každý
obžalovaný má zmenšenou možnost obhajoby,
kde žalobcem a soudcem jest jedna osoba. Nezakusili jsme
dosti tajného řízení při důchodkových
přestupcích? Což nevíme, že se
přitom dály nejhorší nespravedlivosti?
Vše ve jménu zákona, ve jménu spravedlnosti,
ve jménu nenasytných finančních úřadů.
Jakožto kulturní stát máme a musíme
míti ohled na veřejnost, na zákonodárství
a panující právo v sousedních státech
a máme mravními prostředky buditi všeobecnou
daňovou morálku. Trestní následky
nezadržely ještě žádného vraha
od provedení zamýšlené vraždy a
nedovedly také zmenšiti počet těžkých
zločinů a soudíme, že neslýchané
tresty nejsou v daňovém právu správným
prostředkem, majícím odstrašovati.
Přibližte více veřejnost daňovým
věcem, dejte volnost spravedlivé kritice, nepotlačujte
hrubým násilím kontrolu, tím opatříte
si proti lumpáctví a daňovým podvodům
účinnější ochranu, než trestními
ustanoveními tohoto zákona. Nespravedlivosti trestních
a všeobecných ustanovení, jimiž se finančním
úřadům dává nadmíra
moci a předností, řadí se důstojně
v tento reformní zákon, který celým
svým vybudováním působí dojmem
zákona výjimečného, v němž
se majetným třídám nadržuje a
kde se hýčkají, zatím co se druhé
části, dělnému lidu, širokým
vrstvám, nedostává žádných
podstatných úlev, přes jejich velké
zatížení nepřímými daněmi.
Daňová reforma se stala třídním
zákonem ve třídním státě,
a vidíme, jak němečtí členové
Svazu zemědělců, křesťanští
sociálové a živnostníci s jásotem
za pár drobtů chleba drobného člověka
vydali a zaprodali velkému kapitálu. Kdo seje vítr,
klidí bouři.
A tak nám, německé sociálně-demokratické
straně dělnické, připadá úkol,
vnésti světlo do řad našich bratří
a sester, vyburcovat je z tuposti a zoufalství, do něhož
je uvrhlo nespravedlivé rozdělení břemen
a pak běda, běda vám! Historie nezná
výjimek. Všichni, kdo se dnes s plesáním
opírají o svoji moc, budou se museti zodpovídati,
a naší starostí bude, aby se nad nimi dál
soud, jakého si tato neslýchaná zrada zasluhuje.
Jedno naučení můžeme i z tohoto reformního
díla získati: Dnešní společnost
není schopna řešiti velké problémy
doby, socialismu zůstává vyhrazeno přetvoření
dnešní státní nadvlády a stejnoměrné
a spravedlivé rozdělení břemen. Lidská
práce jest zdrojem všech hodnot, jako jest příroda,
zvláště půda, pramenem všech látek,
v nichž se hodnoty realisují. Ale lidská práce
se stane také pramenem nové společenské
formy, jež ztělesněna v socialism, jest povolána
zavésti rovnost a spravedlnost.
Jménem svého klubu, klubu německé
sociálně-demokratické strany dělnické,
mám učiniti toto prohlášení:
"Prvým slovem při poradách poslanecké
sněmovny o daňové reformě jest rozhodný
protest proti methodám, jichž bylo užito většinou
sněmovny i při projednávání
tohoto obsáhlého elaborátu, jehož předmětem
jest látka mimořádně složitá
a obtížná. Po čtyři měsíce
se táhlo jednání v rozpočtovém
výboru, ale ne snad proto, že se dály důkladné
svědomité porady, ne že by se vážně
zkoumaly podněty a návrhy oposice, nýbrž
poněvadž porady byly čachrováním
většinových stran stále přerušovány
a často na celé týdny uvázly. V tajných
koaličních poradách, v osmičce, jež
má zřejmě představovati německými
aktivisty ohlašované předstižení
pětky, byl vládní návrh důkladně
přepracován, v tajné kuchyni koalice uvařili
reformu. Ústavní útvar, výbor, směl
pak mluviti i o návrzích většinových
stran, ale neměl, co by řekl. Vždy teprve v
poslední chvíli, vždy teprve při poradách
o určité kapitole byly předkládány
návrhy vládní většiny, takže
oposici nebylo vůbec možno je důkladně
prostudovati, takže byla téměř úplně
zmařena naše důkladná příprava,
kterou jsme vykonali. Tak byly na pouhou formalitu sníženy
porady o zákoně, jenž má přímo
základní význam pro životní poměry
obyvatelstva a vývojové možnosti národního
hospodářství. Ale korunou těchto method
jsou porady v plenu. Na projednávání zákona
tak rozsáhlého a důležitého se
nám dá právě týden času.
Když byla daňová reforma léta připravována,
když ležela půl roku ve sněmovně,
má býti podle diktátu většiny,
jemuž se předsednictvo co ochotný nástroj
podřizuje, návrh v obou čteních odbyt
do 12. května, do pevného, krátkého
termínu, aby i kritika zákona byla sevřena
mezemi podle chuti koalice, aby i možnost vysvětliti
občanstvu obsah a účinky nové úpravy
byla redukována na míru většinou milostivě
povolenou. V tomto jednání spatřujeme znásilnění
menšiny, jež je ojedinělé v parlamentních
dějinách Československa, na podobná
znásilnění bohatých. Ale tento nejapný
parlamentní trik se mine s účinkem. Bezpráví,
páchané touto daňovou reformou na dělném
lidu, jest příliš hrubé, protežování
zámožných, v ní obsažené,
jest příliš zřejmé, než
aby se nějak dalo zabrániti poznání
těchto skutečností. Daňová
reforma jest odsouzena již tím faktem, že provádí
snížení přímých daní
právě v době, kdy široké vrstvy
sotva již mohou snésti břímě
daní spotřebních. Cla na obilí a dobytek,
na tuk a maso, ano i na brambory a sledě se zvyšují,
daň z cukru, z líhu, se vyhání do
výše, daň z obratu se vymáhá
stále přísněji, takže přes
klesání spotřeby vynáší
stále více, ale daně zámožných
průmyslníků a zemědělců
se snižují. Podle rozpočtu pro r. 1927 činí
přímé daně 2167 milionů, nepřímé
6494, ano, připočtou-li se výnosy monopolů
a tabákové režie, mající ráz
nepřímých daní, dokonce 7844 milionů.
Plné čtyři pětiny daňového
břemene tísní spotřeby širokých
vrstev, nemluvě ani o stech milionů, jež dělnictvo
platí na dani z příjmu a jež se z ubohé
mzdy se vší přísností vymáhají
i za minulá léta, zatím co se zároveň
povolují kapitalistům všemožná
snížení a úlevy. Ale daňová
reforma snižuje daně majetných. Sám
ministr financí dr Engliš musil uznati - stalo
se tak na manifestační schůzi průmyslníků
- že by hospodářské poměry vyžadovaly
především snížení daní
nepřímých, které nazývá
obchodové daně, stoupající drahota,
vzrůstající nezaměstnanost, ubohá
úroveň platů činí nezbytnou
nutnost zmenšení všech břemen, zdražujících
životní potřeby, ale daňová reforma
snižuje daně kapitalistů a agrárníků.
Hlavně průmyslníci volali po této
reformě a stále a stále žádali
její urychlení. Již to dokazuje, co jest podstatou
této reformy. Tváří-li se dnes průmyslníci
nespokojenými, je-li jim málo snížení
daňových sazeb, pronikavé zmenšení
vyměřovacího základu, rdoušení
autonomních přirážek, tu nemohou tyto
stížnosti oklamati nikoho, kdo z četby ocenění
dividend a bilancí dovede seznati, že kapitalistické
podniky v kritickém roce 1926, jenž přinesl
dělnictvu tolik nouze a bídy, dosáhly napořád
stejných, ba z části i vyšších
zisků, než v roce konjunktury 1925, a to za platnosti
dnešních, prý tak nesnesitelných daňových
sazeb. Tato skutečnost dokazuje nezvratně, že
účelem daňové reformy není
opatření lepších konkurenčních
podmínek trpícímu průmyslu, nýbrž
že jest zcela vedena tendencí. zvýšiti
ještě kapitalistické výdělky.
Ale přímo pobouřiti musí, že
i agrárníci užívají této
příležitosti, aby ještě snížili
své vskutku zcela nedostatečné daně.
Od zavedení platného systému přímých
daní zvětšila se všeobecná daň
výdělková v historických zemích
patnáctkráte, zvláštní daň
výdělková jedenadvacetkráte, osobní
daň z příjmu stodvacetkráte, daň
pozemková však jen čtyřikráte.
A přes to se i tato daň ještě snižuje,
daňové privilegium agrárníků
se ještě zvětšuje. Pohlédněte
však naproti tomu, jak se nakládá s hospodářsky
slabými. Haléř po haléři, koruna
po koruně vymáhá se týdně z
platů dělníků daň z příjmu
bez ohledu na to, zda roční průměr
celkového příjmu by odůvodnil srážky,
bez ohledu na to, stíhají-li dělníka
nemoci neb jiná tísnivá břemena, jež
mají jinak za následek slevu daní. U proletáře
pamatuje stát na splnění daňové
povinnosti až do posledního zbytku, u kapitalisty
spoléhá se s hrozbami ne zcela vážně
míněnými na daňovou morálku.
Většinové strany měly dokonce odvahu
uložiti dělníkům pro druhé pololetí
1927 dvojnásobnou daňovou srážku. Zatím
co kapitalistům v přechodním roce umožňují
přecpati své bilance nezdaněnými reservami
a tak oslaviti vstup do nového daňového systému
zvláštním výdělkem, mají
dělníci v 6 měsících zaplatiti
celoroční daně a hladem a bídou odpykati
opožděné vyřízení koaličního
paktování. Neméně nás pobuřuje
rozřešení problému nezdanitelného
minima. Ta daňová reforma, která tak šetrně
nakládá se spekulačními zisky, stanoví
existenční minimum na 7000 Kč, což zůstává
daleko pozadu nejen za stoupnutím životních
výloh, nýbrž i za znehodnocením peněz.
Stane-li se tato předloha zákonem, ušetří
milionář statisíce na dani z příjmu,
ale chudák si bude jako dříve museti odtrhovati
sousta od úst, aby učinil zadost své daňové
povinnosti. Stejně jako s daní z příjmu
jest to i se všemi daněmi výnosovými.
Jak malému živnostníku, tak drobnému
rolníku se odpírá nezdaněné
existenční minimum. Daňová reforma
chrání příjmy kapitálu, podporuje
hromadění majetku, připouští
nezdaněné odpisy v nejširší míře,
ale těžká práce malozemědělce,
nejistá existence drobného živnostníka
se zatěžuje vedle daně z příjmu
ještě daní z výnosu.
Stejně jako s dělníky se nakládá
i s jejich organisacemi. Zatím co agrární
družstva zůstávají téměř
napořád nezdaněna, mají býti
daňové sazby konsumních družstev proti
vládní předloze zdvojnásobněny.
Špiclovství, a denunciaci se však novými
trestními ustanoveními otevírají dveře
dokořán. Hrdá stavba naší družstevní
organisace nebude ani tímto útokem otřesena,
ale ve zřejmém záští proti institucím
dělnictva stává se dělnictvu nepřátelský
duch předlohy přímo hmatatelným.
Snad největšího zločinu se však
reforma dopouští na samosprávě. Ucpává
nejdůležitější pramen obecních
příjmů, podrobuje jejich rozpočtové
právo nejen formální, ale i materielní
kontrole dozorčích úřadů, jež
budou zvláště po provedení famosní
správní reformy proniknuty byrokratickým
a fiskalistickým duchem. Hrozí starostům
tresty a i sesazením, kdyby snad jejich péče
o sociální a kulturní potřeby obce
byla větší, než úcta k daňovému
privilegiu zámožných, činí finanční
hospodářství obcí závislým
na přídavcích z fondů, v jichž
správě budou také míti rozhodné
slovo byrokrati a reakční strany. Zákon o
finančním hospodářství samosprávných
těles stane se tak hrobařem samosprávy a
bude zapsán v knize hanby, kterou historie napíše
německým vládním stranám na
zvláštním listě nesmazatelným
písmem za to, že pro kapitalistický zisk zasadily
přímo smrtelnou ránu poslednímu zbytku
německé samosprávy v tomto státě.
Stejně se drží ducha materielních ustanovení
i předpisy o novém sjednoceném řízení
daňovém. Dosazují jmenované komise
na místo volených, zatlačují z nich
dělnictvo úplně, vylučují z
nich na posměch rovnosti pohlaví ženské,
zkrátka činí i z ukládání
daní privilegium vládnoucích tříd.
Drakonické trestní a vymáhací předpisy,
jež jsou vůči drobnému poplatníkovi
nesnesitelně tvrdé, stanou se vůči
zámožnému bezúčinnými
odklady, odpisy a prominutím trestů. Kdyby bylo
nové trestní řízení daňové
dobré, k čemu by pak potřebovalo vedle již
existujících zákonů proti tisku ještě
zvláštního ochranného zákona
pro daňové úřady a daňové
korupčníky, který beztoho přetížené
třídní justici nažene nové oběti?
Tak jest daňová reforma jako celek a téměř
všechny její podrobnosti důstojným plodem
občanské třídní politiky. Nenávist
k dělnictvu, nenávist k samosprávě,
bezohlednost vůči hospodářsky slabým
a podlízavost vůči majetným mluví
ze všech paragrafů. Odmítáme celé
toto dílo, a pokoušeli-li jsme se a budeme-li se také
v plenu pokoušeti o jeho zlepšení pozměňovacími
návrhy, neznamená to, že souhlasíme
s jeho zásadami. Vypovídáme naopak návrhu
a celému systému, jehož jest výrazem,
náš nejostřejší boj, který
povedeme i po uzákonění této předlohy.
Dovoláme se proti vetu sněmovny soudu obyvatelstva
nad daňovou politikou většiny a jsme přesvědčeni,
že právě tato daňová reforma
přispěje značně k poučení
mas o pravém obsahu občanské politiky a že
urychlí nastávající súčtování
širokých mas s nepřáteli zjevnými
i tajnými. (Souhlas a potlesk poslanců něm.
soc. demokratické strany dělnické.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Krebs. Uděluji mu slovo.
Posl. Krebs (německy): Slavná sněmovno!
Porady o berní reformě v rozpočtovém
výboru a v poslanecké sněmovně svědčí
o úplném zhroucení a o prázdnotě
československého parlamentarismu. Rozpočtový
výbor promrskal tento návrh s bezpříkladnou
rychlostí, která znemožnila vážné
a věcné projednání. Jak tyto práce
byly vyřízeny, jest rekordem v rychlosti, ale také
v neodpovědnosti. (Předsednictví převzal
místopředseda Zierhut.)
Zcela zvláště platí to o zákonu
o úpravě financí svazků územní
samosprávy, hluboko zasahujícím do
nynějších poměrů, o němž
budeme mluviti ještě zvláště. Tak
se to, co nazýváte demokracií a parlamentarismem,
ukázalo ve své celé prázdnotě
a pro nás se stalo lehkým vyložiti lidu,
jak malou cenu a naději dlužno přikládati
právě parlamentu.
"Klademe základy pro naše hospodářství,
snad na dlouhá léta...". Těmito skorem
slavnostními slovy ukončil pan ministr financí
dr Engliš svůj výklad, jejž měl
v rozpočtovém výboru, když byl předložen
návrh zákona o přímých daních.
Zkoumáme-li dnes, kdy tento výbor ukončil
své porady, zprávu rozpočtového výboru,
kterou slavná sněmovna dostala jako tisk č.
1000, musíme zjistiti, že se sice podařilo
provésti kodifikaci daňového zákonodárství,
pokud jde o přímé daně. Naproti tomu
nemůžeme býti naprosto srozuměni s věcným
obsahem. My, národní socialisté, žádáme
podle zásad své strany, aby nová úprava
všech daňových zákonů směřovala
k tomu, aby podporovala práci, aby postihla důchod
bez práce a především aby znemožnila
lichvu pozemkovou, obchodní a bursovní. Zrušení
nespravedlivých nepřímých daní
- daní spotřebních a hromadných -
a dosažení silně odstupňované
daně důchodové odpovídá kromě
ustanovení pokud možno nejvyššího
zdanění důchodů z rent, přepychových
výdajů a bursovních zisků požadavkům
našeho programu.
Co nám však poskytuje tento zákon, pokud jde
o nepřímé daně? Především
konstatujeme, že v tomto návrhu nejde o skutečnou
daňovou reformu, že se ustanovení zákona
vůbec vztahují jen na přímé
daně, kdežto otázka nepřímých
daní zůstává úplně beze
změny. Příčina této polovičaté
reformy jest zcela zřejmá: Soustava zdanění,
která se provádí v Československu,
jest krátce řečeno tato: stále větší
zatěžování širokých vrstev
obyvatelstva hromadnými daněmi a stále větší
osvobozování skutečně velkých
příjmů. Pan ministr financí označil
tento výsledek daňové reformy ve své
řeči v rozpočtovém výboru dne
8. dubna úplně doslovně takto: "Význam
daňové reformy pro naše hospodářství
jest především v možnosti tvořiti
nové kapitály." Jest zřejmo, že
se tyto kapitály netvoří u drobných
živnostníků, dělníků a
zaměstnanců. Budou však u majetků beztoho
již velkých stoupati ještě k dalšímu
rozmnožení majetku. Když na př. poplatník
daně důchodové, který při důchodu
630.000 Kč platil dosud na daních 153.587 Kč,
bude od nynějška platiti jen 93.000 Kč a dostane
se mu tedy ročně o 60.000 Kč většího
příjmu touto slevou daně, pak to znamená
skutečně přírůstek jeho příjmu
o 10%. Tendence daňové reformy se nám projeví
tímto konstatováním:
1. Daň důchodová se silně sníží,
čímž ponejvíce získají
jen velcí poplatníci daně důchodové.
2. Kdežto těmto poplatníkům budou dány
milionové dary, rozšíří se důchodová
daň, ježto byla stanovena nižší hranice
příjmu, na takové vrstvy obyvatelstva soustavou
srážek ze mzdy, které dosud fakticky neplatily
žádných daní.
3. Rentová daň se proti tomu sníží.
V téže době nepřetržitě
stoupají hromadné daně. Skládají
se nyní z těchto položek: obratová daň,
která v rozpočtu pro rok 1927 jest ustanovena na
1900 milionů korun, cla 1043 milionů korun, daň
z lihu 392 miliony korun, daň nápojová 299
milionů korun, daň z uhlí 280 milionů
korun, daň z jízdních lístků
707 milionů korun, daň ze zápalek 19 milionů
korun, daň z masa 18 milionů korun a poplatky za
úřední výkony 35 milionů korun,
úhrnem 4660 milionů korun - co vše proti zatížení
hromadnými daněmi loňského roku ve
stejných položkách rovná se zvýšení
o 800 milionů korun.
Dochází také, což lze viděti
zcela zřetelně, k převrstvení zdrojů
příjmu v československém státě,
které by vyžadovalo největšího
zájmu obyvatelstva a které se projevuje tím,
že rozsah a význam hromadných daní v
mezích státního hospodářství
stále vzrůstá. Ve skutečnosti nehradí
se dnes mnohem více než 25% všech státních
příjmů z přímých daní,
kdežto více než 3/4 všech
příjmů dlužno započítati
na nepřímé daně. Beze všeho přiznáváme,
že finanční správa má raději
příjmy z hromadných daní, poněvadž
mají tu přednost, že se rychle a bez odporu
vymáhají a poněvadž z nich lze ve zcela
krátké době dosíci značných
peněz. Avšak jaké národohospodářské
následky musí míti přílišné
zdanění spotřeby, jest zcela zřejmé:
klesnutí kupní síly a tím vyschnutí
možnosti odbytu ve zdejší zemi a nezaměstnanost.
Tím se stane tento stát, který již beztoho
velkou částí celého svého průmyslu
jest odkázán na odbyt v cizině, ještě
více závislým na vývozu. Ale co to
znamená pro hospodářství, jak dalece
se tím naše měna činí více
závislou na odbytu v cizině, to jest osudná
otázka pro existenci milionů lidí. Na tomto
místě dlužno konstatovati, že státní
správa z politických důvodů zanedbala
četné, nanejvýš důležité
a příznivé chvíle, které byly
by vedly k novému navázání starých
hospodářských styků. Nejsme přívrženci
mlhovitých mezinárodních hospodářských
ideí. Ale víme, že každé oddělení
států od sebe bez zřetele na přirozené
spojení a na polohu musí míti zhoubné
účinky. Politické roztrhání
střední Evropy způsobilo těžké
hospodářské škody této polovici
zeměkoule. Znamená porážku nejen světového
politického činitele, Německa, nýbrž
také zároveň podrobení i tohoto území
moci světového kapitalismu, jehož sídlem
jest dnes Nový York. Bývalý finanční
tajemník britského pokladu William Graham, jenž,
jak známo, jest zakladatelem finančního trustu,
konstatoval, že dluhy evropských států
v Americe činily v r. 1924 12.000 milionů dolarů,
to jest asi 400.000 milionů Kč, což znamená
více než 20 miliard korun ročních úroků.
Amerika se tím stala největší kapitálovou
mocí světa, která si činí poplatnými
všechny státy. Stal se pravdou výrok Waltra
Rathenaua: "300 mužů, kteří se
všichni navzájem znají, ovládá
osudy světa", a podle jejich vůle má
"hospodářství býti osudem"
národů a států. Tato slova mohou nám
poskytnouti klíč k posouzení našich
poměrů. Poznáváme, že finance
chtějí si dnes přizpůsobiti osudy
států a národů podle svých
potřeb a že se všude zařizují po
domácku. Nedožili jsme se nedávno přeměny
státní cedulové banky v soukromou akciovou
banku, nevidíme rostoucího vlivu bankovního
a bursovního židovství ve všech oborech
veřejného a hospodářského života?
Není-liž celá daňová reforma
jediným projevem úplného vítězství
bankovního a bursovního světa?
Pan ministr financí odůvodnil to, že široké
vrstvy dělníků a drobných živnostníků,
majících roční důchod od 7000
Kč výše, byly přibrány k placení
daní, tím, že pravil: "Stali jsme se totiž
chudšími a musíme proto ukládati daně
na poměrně mnohem nižší příjmy,
než tomu bylo před válkou." Toto tvrzení
jest správné jen z části. Souhlasí
potud, že musíme dnes větší část
národních příjmů odevzdávati
cizímu kapitálu, půjčujícímu
peníze, než tomu bylo před válkou. Ale
to není jediný důvod. Jednou z nejdůležitějších
skutečností, proč nelze odstraniti naší
hospodářské bídy, jest, že naše
hospodářství jest zatíženo neslýchaně
vysokými bankovními úroky, což nazýváme
úrokovým otroctvím. Většina našich
hospodářských podniků, které
jsou přece všechny odkázány na spojení
s bankami, musí i dnes platiti ještě více
než 10%ní úroky. Naše národní
hospodářství jest nesnesitelně zatíženo
úroky. Toto zatížení činí
více než dvojnásob toho, co činilo v
mírových dobách. My všichni pracujeme
dnes skorem výlučně pro bankovní kapitalisty.
Přepočteme-li je na zlatou měnu, jest zatížení
československého hospodářství
dnes větší, než bylo zatížení
veškerého rakouského hospodářství
před válkou, zatížení vídeňskými
bankami a českými a moravskými bankami. A
jest tomu tak, ačkoliv rakouské hospodářské
území, pokud jde o národohospodářskou
rozlohu, sílu, bohatství a stabilitu, bylo přec
nekonečně silnější a bohatší
než Československo. Národní hospodářství
jest tedy soustavně vyssáváno. Právě
nyní můžeme zase jednou viděti, jak
bankovní kapitál pospíchá se svými
zisky pod střechu. Máme nyní na burse přímo
shon. Kursy stoupají tak, že to zní přímo
neuvěřitelně v tak zvaném stabilisovaném
hospodářství. V jednom roce stouply akcie
Banky pro obchod a průmysl ze 604 na 702, akcie Schoellera
a spol. ze 2263 na 2850, akcie Škodovy ze 719 na 926, Pražských
železáren ze 778 na 1500, Solo ze 662 na 1365, Severní
dráha ze 2635 na 5700, Kolínský lihovar z
1110 na 2100, Severočeské uhlí ze 1575 na
3150, Královédvorský cement z 1620 na 3480.
Kursy stouply tedy o 16 až 110%, t. j. velmi mnoho cenných
papírů zdvojnásobilo svou kursovní
hodnotu. Ale při tom nezůstalo. Již před
tím silně stouply v kursu státní půjčky.
Tak podle výpočtů časopisu "Prager
Börsen-Courier", tedy bezvadného pramene, jenž
nám to oznamuje, stouply do konce ledna 1927 rozličné
státní půjčky o 31/4
miliardy korun v kursovní ceně. Co to znamená?
Naivní měšťák čte o stoupání
kursu ve svém zamilovaném časopise a má
radost. Nemá zdání, že útratu
musí zaplatiti a odpracovati on a všichni lidé,
kteří nepatří k počestnému
cechu bankovních kapitalistů. O kolik milionů
více bude činiti úroková služba
bank po tomto stoupnutí kursu než dosud? A všechny
tyto miliony a miliardy musejí sehnati dělníci,
zaměstnanci, o půjčku se ucházející
drobní živnostníci - krátce všichni
skutečně pracující lidé. Ministr
financí naříká na přepětí
úrokových sazeb, hospodářství
tím trpí, ba dokonce hrozí mu zhroucení,
a co se děje? Usnáší se daňová
reforma, která bankovnímu kapitalismu umožňuje
ještě vyšší zisky než dosud.
V ní slaví triumf nejen tak zvaná měšťácko-konservativní
vládní soustava, nýbrž především
bankovní kapitalismus, který jejím prostřednictvím
dosáhl neomezeného panování.