Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Kříž. Dávám
mu slovo.
Posl. Kříž: Slavná sněmovno!
Naše stanovisko k uzavírání obchodních
smluv s jednotlivými státy je kladné. Obchodní
smlouvy jsou regulátorem vzájemných hospodářských
styků jednotlivých států a bylo by
si jen přáti, aby v naši zahraniční
politice hospodářské se opravdu podařilo
nejenom navázati, ale také trvale udržeti normální
obchodní styky se všemi státy, které
v otázce mezinárodních styků našich
přicházejí v úvahu. Platí-li
toto přání v zásadě, platí
dvojnásobně v našich obchodních a hospodářských
stycích se státy, s nimiž sousedíme
a které společně s námi vznikly na
území bývalého Rakousko-Uherska. Hraniční
kameny nemohou uzavříti mezi jednotlivými
národy a státy bývalé monarchie nutné
obchodní styky. Život sám, tento nejvyšší
zákon světa, vynucuje si, aby v hospodářském
vývoji společnosti panovala co největší
výměna statků a zboží, tak jako
reguluje jeho potřebu vzájemná nabídka
a poptávka.
Úmluva, která dnes je Národnímu shromáždění
předložena k ústavnímu schválení,
je dodatkovou úmluvou o původní obchodní
dohodě, sjednané mezi naší republikou
a republikou Rakouskou r. 1921. Již pan zpravodaj konstatoval
zajímavý fakt, který, myslím, ušel
značné části členů posl.
sněmovny, že úmluva, kterou máme dnes
schvalovati, nemá ve skutečnosti již žádné
platnosti. Bohužel, že tato úmluva dodatková,
která byla na denním pořadu posl. sněmovny
v prosinci loňského roku, projednává
se teprve vlastně dnes. Republika Rakouská je pro
náš stát sousedem, s nímž v bývalém
Rakousku tvořili jsme jeden územní hospodářský
celek. Je proto pochopitelno, že na straně obou států
ihned po shroucení Rakouska objevil se živý
interes o navázání potřebných
hospodářských a obchodních styků.
Tato potřeba byla formálně realisována
obchodní smlouvou výše citovanou. Sjednaná
obchodní smlouva ukázala se však již při
svém začátku nedostatečnou. Dvakráte
byla doplňována a tentokráte jednáme
o jejím doplnění po třetí,
zatím co ve Vídni scházejí se zástupcové
obou států, aby navázali definitivní
jednání o úpravě obchodních
s tyků. Již tento fakt svád¨ k tomu, aby
bylo zkoumáno, který z kontrahentů jeví
zde takový interes, aby smlouva byla vypovídána,
měněna a v obtížných jednáních
znovu realisována. Dosavadní stav vzájemných
obchodních styků je takový, že nás
utvrzuje v přesvědčení, že Rakousko
v našem vzájemném poměru nechce se spokojiti
s rolí blahovolného souseda. Toho dokladem jsou
nejen všeobecné zkušenosti a pozorování
hospodářských styků, nýbrž
také statistika o tom, jak vzájemný obchodní
poměr mezi oběma státy vypadá. Trojnásobné
vypovězení smlouvy se strany Rakouska dokazuje,
že ono nebylo spokojeno, a pozorujeme-li statistický
vývoj dovozu a vývozu, vidíme, že úmluvy,
jak až dosud mezi oběma státy byly sjednány,
přinášejí Rakousku stupňované
plus, zatím co pro Československo znamenají
ztráty. Potvrzuje to důvodová zpráva
zpravodaje živnostenského výboru. Je pravda,
že náš vývoz do Rakouska r. 1925 stoupl
o 40% proti r. 1923, ale je také pravda, že v téže
době stoupl rakouský dovoz k nám o celých
100%. Odpověď na otázku, proč, leží
právě v dodatkových úmluvách,
se kterými přes to Rakousko ještě není
spokojeno a diktovalo si nové jednání. Stav
je takový, že zatím co poslední dodatkovou
úmluvu schvalujeme, byla 1. prosince m. r. tato ještě
ústavně neschválená dodatková
úmluva vypovězena znovu a schvalujíce předloženou
osnovu, stojíme vlastně vůči našemu
sousedu v metropoli nad Dunajem v bezesmluvním stavu.
A poněvadž, jak již bylo konstatováno,
na všechny dosavadní smlouvy s Rakouskem v tomto směru
uzavřené jsme dopláceli, je nejvýš
na čase, abychom projevili obavy, v jakém asi směru
se příští obchodně politická
jednání mezi oběma státy ponesou.
Že tu nelze být optimistou, potvrzuje sám zpravodaj,
který v doslovu své zprávy konstatuje, že
"tohoto postupu (častého vypovídání
sotva uzavřených úmluv) nepoužilo Rakousko
vůči žádnému jinému státu,
ani oproti státu s menším vzájemným
obchodem a proto jest to tím více neobvyklý
způsob, jde-li o poměr k našemu státu,
který jest pro Rakousko největším odbytištěm."
A doporučuje p. zpravodaj naší vládě,
aby se nedala zviklati tímto incidentem a hájila
náležitě uplatnění interesů
naší výroby. Nezní to jako napomenutí
a výstraha? Bylo by opravdu třeba, abychom v dalším
jednání s Rakouskem měli šťastnou
ruku a aby byl nalezen vhodný způsob takového
řešení, aby budoucí obchodní
styky znamenaly plus pro obě dvě smluvní
strany.
Vždyť, myslím, není státu, kde
problém vzájemného, účelného
a klidného obchodního poměru byl by tak důležitým,
jako právě mezi námi a Rakouskem.
Tradice hospodářského sklonu Čech
a Moravy k Vídni vyrostla z dlouholetého poddanství
Habsburkům, vytvořením nových státních
hranic nebyla v hospodářském životě
překonána a nutno s ní počítati.
U nás i tam v Rakousku.
Nezastírejme si, že dnešní právní
stav, vyplývající z mírových
smluv, hluboce zasáhnul do života a poměrů
značné části obyvatelstva obou republik.
Jest známo, jak hospodářsky jižní
části Čech a Moravy inklinovaly k Vídni.
Napomáhal tomu nejen politický stav, ale také
výhodné komunikace atd. Desetitisíce drobných
lidských existencí bylo tak novými politickými
poměry, vytvořením hranic v území
dříve hospodářsky jednotném,
zbaveno existence, kterou jinde těžko nalézá.
Tisíce stavebních dělníků trpí
u nás trvalou nezaměstnaností jen proto,
že před válkou v masách pracovali ve
Vídni a doma dnes pro ně práce není.
Tak tomu bylo také v jiných oborech zaměstnání.
A nejen v zaměstnání námezdném.
Staletá přítažlivost Vídně
neznamenala pro české a moravské přilehlé
okresy jen odliv vrstev pracujících za mzdu. Mocenský
vliv státního centra, komunikace atd. působily
přirozenou povahou věcí k tomu, že zejména
v jižních Čechách vyrostla a po desítiletí
dobře prosperovala různá odvětví
maloprůmyslu a domácké výroby, jichž
hlavním a téměř jediným odbytištěm
byla Vídeň a oblasti Dolních a Horních
Rakous, pokud s jižními hranicemi našeho státu
nyní sousedí.
Byl to zejména průmysl hrnčířský,
který tak dobře před léty zakotvil
v třeboňském okrese a na Vitorazsku, byla
to domácí výroba slaměného
a dřevěného zboží, rukodílné
tkalcovství na Českomoravské vysočině
atd. Existence tohoto drobného podnikání
byla novými poměry téměř zastavena,
poněvadž celní hranice znemožnila odbyt
těchto výrobků do Rakouska a domácí
odbytiště výrobě nestačilo a
ani do budoucna stačiti nemůže.
Odpovědné kruhy naší republiky přes
všechna vážná upozornění,
kterých se jim z jižních Čech dostalo,
nevěnují tomuto stavu náležité
pozornosti. Mnohé bylo zde zanedbáno. V hospodářsko-politickém
jednání s Rakouskem nutno proto pamatovati na to,
aby specielní potřeby jihočeských
hraničních okresů do značné
míry byly saturovány vhodným opatřením,
aby obchodně politické úmluvy mezi oběma
státy pamatovaly na odčinění křivd,
které obyvatelstvu pohraničních okresů,
u nás jako v Rakousku, vznikly vytvořením
nové celní hranice.
Práce jihočeského zedníka a tesaře
má ještě dosud ve Vídni dobré
jméno, venkovský lid v rakouském pomezí
rád by kupoval hliněné zboží,
ošatky a opálky jihočeských chudáků
producentů z Vitorazska a jiných míst, jen
kdyby mu to bylo celně umožněno, aby se na
celním poplatku nevybíralo více, než
to nebo ono zboží má výrobní
hodnoty. Dosud, bohužel, bylo to znemožňováno
celní politikou rakouských vládnoucích
kruhů. Zda úmyslně, nebo z neznalosti skutečného
stavu, nechci zde zkoumati. (Předsednictví převzal
místopředseda inž. Dostálek.)
Upozornil jsem na tento nezdravý stav pana ministra obchodu
svým dotazem ze dne 20. května t. r., kde jsem snesl
připomínky o potřebách jihočeského
hrnčířského maloprůmyslu a
domácké výroby. Volal jsem po nápravě
těchto poměrů svou interpelací o poměrech
domáckých tkalců na Českomoravské
vysočině. Pan ministr obchodu na tyto vážné
náměty odpověděl jen částečně,
a to v červenci m. r. Přiznal oprávněnost
daných připomínek a slíbil, že
při novém jednání s rakouskými
kruhy bude na tyto okolnosti vzat s naší strany náležitý
zřetel a že budou favorisovány.
Nepochybuji o jeho dobré vůli. Zatím však
Rakousko k 1. prosinci loňského roku a letos znovu
vypovědělo smlouvu, takže od 1. března
až do této doby stojíme k Rakousku jen v poměru
základní smlouvy na podkladě nejvyšších
výhod. Můžeme proto volati: čím
dál, hůř...
Dáváme Rakousku ve svých ústupcích
v dodatkových úmluvách (cukr) mimořádné
presenty, avšak tento náš soused bez ohledu na
to, že jsme jeho největším odbytištěm,
hraje si s námi tak, že to připomíná
kočku a myš. Je-li tento stav nezdravý pro
stát, jest dvojnásob nezdravým pro naše
kraje s Rakouskem sousedící.
Vždyť v našem poměru k Rakousku není
to jen formální vypovězení obchodní
smlouvy, co vzrušuje naši veřejnost.
Nezapomínejme, že v Rakousku v poslední době
se provádí hromadné propouštění
československých příslušníků
ze zaměstnání. Nechť jsou motivy těchto
opatření jakékoliv, jedno jest jisto, že
jde zde o čin, k němuž naši rozhodující
činitelé nemohou jen mlčky přihlížeti.
A kapitola kulturního života českých
menšin v Rakousku, školy? Snad není ani po třeba
to připomínati.
Jisto jest, že v období nového jednání
s Rakouskem o obchodní smlouvy nesmí a nemůže
býti na tyto věci zapomínáno. Rakouská
republika má životní zájem na tom, aby
její obchodní poměr k Československu
byl takový, aby měla komu prodávat. My jsme
podali důkazy, že svého souseda na Dunaji chceme
považovati za souseda, s kterým se možno dohodovati.
Při tom a při budoucím jednání
nesmí býti zapomínáno na společné
interesy, na kterých máme zájem nejen my,
ale které jsou zrovna tak důležité pro
Rakousko.
O některých jsem se zmínil.
Očekávám, že pan ministr obchodu i zahraničí
a jejich vyjednavači vezmou na ně zřetel
a že příští obchodní smlouva
s Rakouskem bude znamenati krok kupředu a ne zpět!
(Potlesk poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Ke slovu není již nikdo přihlášen,
rozprava je skončena.
K doslovu dávám slovo p. zpravodaji výboru
zahraničního, posl. dr Blahovi.
Zpravodaj posl. dr Blaho: Vážená snemovňa!
Dovolím si opraviť výraz p. posl. Schweichharta,
že naša vláda k tejto otázke chovala sa
k Rakúsku "unfreundlich". Opak je pravda. Vidíme,
že Rakúsko chová sa k nám nepriateľsky,
a ako to riekol p. kol. Kříž, Rakúsko
nechce s nami uzavreť obchodnú smluvu. Má to
veľmi nepekné výhľady do budúcna,
poneváč z toho môže povstať celná
válka, a ako táto skončí, toho nikto
z nás dnes nevie, ale prizvukujem, že bližšia
košeľa než kabát a že tu musí
padnúť zásada medzinárodnosti. Náš
robotník je nám bližší, stojí
v prvom rade a potom teprve nasleduje cudzí. Želám
si, aby naše vláda chránila zájmy našej
industrie, obchodu a robotníctva. Navrhujem, aby dodatková
úmluva bola prijatá v znení zahraničného
výboru. (Souhlas.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Uděluji slovo druhému zpravodaji, za výbor
pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností,
p. posl. dr Zadinovi.
Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno!
Páni předřečníci ve svých
vývodech obírajíce se podrobněji naší
obchodní politikou, vyslovovali dosti ostrou kritiku, zejména
kol. Schweichhart, a dokonce vyjadřovali se i o
obchodních stycích našich s jinými státy,
jako s Německem, Ruskem atd.
Při této příležitosti, kde se
jedná o smlouvu obchodní, která vlastně
neplatí, a kde jde o formální schválení
ústavní, nepokládám za vhodné
zaujmouti stanovisko ke všeobecným úvahám
pánů předřečníků
o naší politice.
Jinak konstatuji, že žádný z pánů
předřečníků nevyslovil námitku
proti obchodní smlouvě s Rakouskem. Pokud akcentovali
někteří pánové - byl to zejména
kol. Kříž - že nám na tom
záleží s hlediska hospodářského
zejména se zřetelem na poměry českého
jihu, abychom udrželi s Rakouskem spořádané
obchodní poměry, dovoluji si zdůrazniti,
že naši činitelé, jmenovitě naše
vláda v tomto směru projevila největší
ochotu. Poukazuji opět k tomu, že to byli rakouští
činitelé, rakouská vláda, která
to svým postupem přivedla až ke zrušení
toho smluvního poměru, v jakém jsme byli
dříve.
Roku loňského vydala rakouská vláda
dvě celní novely, ve kterých zvyšovala
cla zemědělská i průmyslová,
a následkem toho sleduje politiku, aby zjednala nyní
platnost těmto zvýšeným celním
sazbám v obchodním směru. Za tím účelem
hledí revidovati obchodní smlouvy a akci tuto zahajuje
u našeho státu. Proto jsem jen konstatoval, že
tímto neobvyklým způsobem, málo použivatelným,
byla nám obchodní smlouva vypověděna.
Upozorňuji zvláště, pokud by naše
národní hospodářství trpělo
nějakou škodu z toho, že místo smluvních
nižších sazeb celních vstupují
v platnost vyšší autonomní sazby a dovoz
k nám se tím ztěžuje a zdražuje,
že se doporučuje, aby vláda autonomními
opatřeními, vládními nařízeními
udržela v platnosti smluvní nízké sazby.
Jelikož proti smlouvě samé nebyly předneseny
žádné námitky, prohlašuji, že
trvám na předneseném návrhu, aby slavná
sněmovna tuto dodatkovou smlouvu s Rakouskem schválila.
(Souhlas.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Přistoupíme ke hlasování.
Schvalovací usnesení má jeden odstavec a
dám o něm hlasovati najednou podle zprávy
výborové. (Námitek nebylo.)
Námitek proti tomu není.
Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením
ve znění doporučeném pp. zpravodaji,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna
přijala toto schvalovací usnesení
ve čtení prvém.
Tím vyřízen jest 10. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
13. odstavce pořadu, jímž jest:
13. Zpráva výboru zahraničního
a výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu
a živností o vládním návrhu (tisk
943), kterým se předkládá Národnímu
shromáždění obchodní smlouva
mezi Československou republikou a Švýcarskem
ze dne 16. února 1927 (tisk 983).
Zpravodajem výboru zahraničního jest p. posl.
inž. Novák, zpravodajem výboru pro záležitosti
průmyslu, obchodu a živnosti p. posl. dr Zadina.
Uděluji slovo prvému z nich, p. posl. inž.
Novákovi.
Zpravodaj posl. inž. Novák: Slavná sněmovno!
Obchodně-politický poměr Československé
republiky ke Švýcarsku byl a jest dosud upraven prodloužením
staré smlouvy rakousko-uherské výměnou
not v Bernu 6. března 1920. Smlouva tato spočívá
na oboustranné doložce nejvyšších
výhod. Její ustanovení o smluvních
sazbách pozbyla hned v prvních letech na obou stranách
platnosti, když obě strany přizpůsobily
své celní tarify změněným poměrům
hospodářským. Na základě těchto
nejvyšších výhod nebyly naše výrobky
celně diferencovány vůči výrobkům
z jiných států, zvláště
dohodových, ale bylo tomu tak v režimu dovozním,
neboť pro dovoz výrobků přes hranici
německo- resp, rakousko-švýcarskou platila
četná dovozní omezení, jež neplatila
pro dovoz výrobků přes hranici francouzsko-
resp. italsko-švýcarskou. Tento povolovací
režim švýcarský byl později ve
Švýcarsku postupně odbouráván,
zvláště uzavřením dohod švýcarsko-německých
o úpravě povolovacího režimu mezi oběma
státy r. 1925.
Přes to však dovoz četných našich
výrobků byl dosavadními celními omezeními
ztěžován. Bylo proto při jednání
zahájeném se Švýcarskem v létě
r. 1925 o uzavření nové obchodní smlouvy
v prvé řadě jednáno o úpravě
povolovacího řízení. Jednání
to skončilo 9. července ve Vídni podepsáním
prozatímní úpravy, týkající
se povolovacího řízení v obchodních
stycích mezi oběma zeměmi. Jednání
celně tarifní o uzavření nové
obchodní smlouvy ponecháno pak na dobu pozdější.
Švýcarská vláda zatím připravila
reformu svého celního tarifu definitivního,
jehož osnova byla předložena také již
k řádnému ústavnímu projednání.
Švýcarská vláda, připravujíc
tento definitivní celní tarif, rozhodla se staré
obchodní smlouvy se zřetelem k této reformě
nahraditi novými. Jako přechod k tomuto novému
tarifu vyhlásila v listopadu r. 1925 nový provisorní
tarif, zavádějící podstatná
zvýšení celní u 241 položek dosud
platného tak zv. užitkového tarifu. Tento tarif
prozatímní, který nenabyl dosud platnosti,
byl rázu více negociačního a švýcarská
vláda prostřednictvím jeho chtěla
učiniti nátlak hlavně na ty státy,
s nimiž chtěla uzavříti nové
smlouvy již na podkladě tarifu nového. Tak
Švýcarsko zatím uzavřelo novou smlouvu
v lednu m. r. s Rakouskem a v červenci s Německem,
pomýšlelo na jednání s Francií
a Italií, se kterou mělo zahájiti jednání
tohoto roku, a naléhalo také i na Československou
republiku, aby s ním na podkladě tohoto tarifu sjednalo
smlouvu novou.
V jednání zahájeném r. 1925 pokračovalo
se na jaře minulého roku, načež nastala
v jednání pausa, ježto obě delegace
byly zaměstnány jinými obchodně-politickými
jednáními, a kromě toho bylo nutno vyšetřiti
stanovisko interesentů k dosavadním výsledkům
jednání, zvláště ke známým
daleko jdoucím požadavkům švýcarským
o snížení některých našich
cel, jimž nebylo možno vyhověti v plném
rozsahu, neměla-li dotčená naše odvětvi
průmyslová býti ve své výrobě
ohrožena.
Když švýcarská vláda na podzim
m. r. naléhala na dojednání smlouvy, hrozíc
dokonce její výpovědí, nebude-li nová
smlouva co nejdříve uzavřena a požadavkům
švýcarským vyhověno, vyhověla
Československá vláda, třebaže
byla plně zaneprázdněna jednáním
s Maďarskem a Německem a přípravami
pro jednání s Rakouskem, přání
švýcarské vlády a tak došlo v listopadu
m. r. k jednání konečnému, při
kterém podařilo se při značných
obětech s naši strany nalézti linii, na které
smlouva mohla býti dojednána. Tyto oběti
jsou skutečně značné a dotýkají
se zvláště našeho strojnického
průmyslu. Jednání skončila krátce
před svátky vánočními, až
asi na 3 položky, jež byly vyřízeny na
podzim t. r. v Bernu, takže smlouva byla 16. února
t. r. v Bernu podepsána.
Smlouva nová spočívá rovněž
na všeobecné doložce o nejvyšších
výhodách a obsahuje dva rozsáhlé seznamy
celně tarifních výhod, které si obě
strany navzájem přiznaly, a kromě toho ještě
v příloze C dodatečná ustanovení
rázu tarifikačního k jednotlivým položkám
celního tarifu, zvláště československého,
ale i švýcarského.
Švýcarsku dostává se touto smlouvou
jistých celních výhod, spočívajících
jednak v poskytnutí slev u řady položek dnes
platného československého celního
tarifu, jednak ve vázání některých
jeho položek. Tyto celní výhody, jež Československá
republika přiznala Švýcarsku, týkají
se některých výrobků zemědělských,
dobytka, ale hlavně výrobků průmyslových,
z nichž uvádíme zvláště
potraviny (pečivo, kakaový prášek, čokoládu
a čokoládové výrobky atd., mléko
kondensované a sušené, výživné
moučky), různé textilní výrobky,
různé druhy bavlněné příze
a tkanin, výšivek, zboží stávkového
a pleteného, dále lněných výšivek
a zboží prýmkářského a
knoflíkářského, klobouků, zboží
z pletiv, obuvi, tennisových raket a lyži, některých
druhů zboží soustružnického a kamenného
a posléze řady výrobků kovodělných,
najmě různého železného zboží,
např. spojek trub, pilníků a rašplů,
hřebíků, šroubů, operačních
stolic a stolů, zboží z kujného železa,
dále zboží z nedrahých kovů,
na př. plechů a desek měděných,
niklových atd., tyčí a prutů, drátů,
cínových a olověných listů,
též hlinikových, folié atd., a konečně
řady strojnických výrobků, z nichž
uvádím zvláště přístroje
destilační, chladicí a vární,
motory spalovací a výbušné, parní
turbiny, některé textilní stroje, pumpy,
ventilátory, kolové mlýny, stroje elektrotechnické,
zboží hodinářské, lepy a škrobová
lepidla a barvy výslovně nejmenované.
Značné oběti při poskytnutí
těchto celních slev Švýcarsku přináší
zvláště průmysl potravinářský,
textilní a kovodělný, najmě strojnický.
Československo naproti tomu získalo na řadu
svých výrobků celní výhody,
spočívající z převážné
většiny ve vázání sazeb dnes
platného užitkového tarifu švýcarského,
u některých položek pak jejich snížení.
Tyto celní výhody týkají se kromě
některých zemědělských artiklů
(oves, ječmen, chmel a voli), hlavně průmyslových
výrobků, jako sladu, cukru, piva a některých
potravin (malinové šťávy, zeleninových
konserv, uzeného zboží), dále některých
druhů koženého zboží a obuvi, dříví
a dřevěného zboží, najmě
ohýbaného nábytku, některých
druhů papírů a výrobků textilních
(bavlněných pokrývek, tkanin a pytlů
z juty, pokrývek hedvábných a vlněných,
vlněných tkanin a koberců), zboží
konfekcionovaného, výrobků keramických
a sklářských, některých kovodělných,
železniční materiál, roury, hřebíky,
zboží z kujné litiny, některých
součástek strojů a motorů hydraulických,
parních a jiných a posléze některých
výrobků chemických, drobného zboží
kovového, bijouterie a tužek.
Smlouva jest uzavřena na dobu jednoho roku, po jehož
uplynuti může býti vypovězena se lhůtou
3měsíční. Vstoupí v platnost
15 dní po výměně ratifikačních
listin v Bernu.
Jelikož Švýcarsko nemá obchodně-politického
zmocňovacího zákona, je potřebí
k jejím u uvedení v platnost schváleni řádnou
cestou ústavní. Podle posledních informací
byla schválena již ve Švýcarsku Národní
radou a Stavovskou radou a má býti předložena
parlamentu. Z důvodu toho potřebuje také
i u nás řádného ústavního
schválení se strany našich sborů zákonodárných.
Třebaže uzavření této smlouvy
vyžádalo si značných obětí
se strany některých odvětví průmyslových,
najmě potravinářského, kovodělného
a textilního, lze přece jenom smlouvu vítati
a doufati, že tyto oběti vyváženy budou
na druhé straně výhodami poskytnutými
nám se strany Švýcarska v našich hlavních
vývozních artiklech do Švýcarska, že
smlouva přispěje k oživení vzájemných
hospodářských styků mezi oběma
zeměmi a že jejím sjednáním bylo
zabráněno výpovědi naší
dosavadní smlouvy se strany Švýcarska, kterou
toto vážně hrozilo, a tím i bezesmluvnímu
stavu.
Konečně poznamenávám, že náš
obchod se Švýcarskem vykazuje stále aktivum,
které r. 1924 činilo 81 mil. Kč, r. 1925
226 milionů Kč a r. 1926 189 mil. Kč.
Z uvedených důvodů doporučuji slavné
sněmovně tuto obchodní smlouvu k laskavému
schválení. (Souhlas.)