Předseda (zvoní): Přistoupíme
k hlasování. (Hluk.)
Prosím o klid.
Podle § 75 úst. listiny a §u 56 jedn. řádu
jest k usnesení sněmovny potřebí přítomnosti
nadpoloviční většiny poslanců,
nadpoloviční většiny hlasů a
hlasování podle jmen.
Hlasování podle jmen provádí se podle
§u 59, odst. 2 jedn. řádu tak, že každý
poslanec odevzdá, sedě na svém místě,
tištěný hlasovací lístek, obsahující
jeho jméno a slovo: "ano" nebo "ne".
Podle jednacího řádu dlužno tedy při
hlasování použíti tištěných
hlasovacích lístků a odevzdávati je
se svého místa.
Žádám tudíž paní a pány
poslance, aby se posadili na svá místa a na nich
setrvali až do skončení hlasování,
a upozorňuji, že tištěné hlasovací
lístky má každý z paní a pánů
poslanců v zásuvce svého stolku.
Konstatuji, že sněmovna jest způsobilá
se usnášeti podle §u 75 úst. listiny.
(Hluk.)
Prosím o klid.
Prosím, aby paní a páni poslanci se posadili
na svá místa. (Děje se.)
Hlasovati jest o návrhu výboru iniciativního,
aby se přešlo k pořadu přes návrh
posl. dr Czecha a druhů na vyslovení nedůvěry
vládě.
Kdo bude hlasovati pro přechod k pořadu tak, jak
navrhuje výbor iniciativní, nechť odevzdá
žlutý lístek, znějící
"a n o".
Kdo bude hlasovati proti návrhu iniciativního výboru,
odevzdá hlasovací lístek modrý, znějící
"ne".
Hlasovací lístky sbírati budou do uren pp.
sněmovní úředníci za dozoru
a účasti pp. zapisovatelů, kteří
spolu s p. tajemníkem sněmovny a jeho zástupci
vykonají skrutinium.
Žádám, aby se funkce ujali zapisovatelé
p. posl. Ježek v úseku 1. a 2. a na presidiální
tribuně, p. posl. Chalupník v úseku
3. a 4., p. posl. dr Petersilka v úseku 5. a 6.
Upozorňuji znovu, že kdo hlasuje pro přechod
k pořadu, jak to navrhuje výbor iniciativní,
odevzdá lístek žlutý se slovem "ano",
a kdo hlasuje proti návrhu zpravodaje výboru iniciativního,
odevzdá lístek modrý se slovem "ne".
Žádám, aby se započalo sbírání
hlasů. (Děje se.)
(Po provedení skrutinia:)
Podle výsledku hlasování, oznámeného
pp. zapisovateli, hlasovalo: 141 poslanců pro návrh
výboru iniciativního, 104 poslanci proti
němu.
Návrh výboru iniciativního jest tedy přijat
předepsanou nadpoloviční většinou
hlasů, a tím posl. sněmovna se usnesla přejíti
k pořadu přes návrh na projev nedůvěry
vládě.
Tím vyřízen jest 14. odstavec pořadu.
Nebude-li námitek, přistoupili bychom nyní
k projednání odst. 10., 13., dále 3. až
9. a odst. 15. až 23. pořadu. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Přistoupíme k projednání
odst. 10. pořadu, jímž je:
10. Zpráva výboru zahraničního
a výboru pro průmysl, obchod a živnosti o vládním
návrhu (tisk 569), kterým se předkládá
Národnímu shromáždění
třetí dodatková úmluva ze dne 23.
června 1926 k obchodní dohodě mezi republikou
Československou a republikou Rakouskou, uzavřené
v Praze dne 4. května 1921 (tisk 766).
Zpravodajem výboru zahraničního je p. posl.
dr Blaho, zpravodajem výboru pro průmysl,
obchod a živnosti pan posl. dr Zadina.
Slovo má první zpravodaj p. posl. dr Blaho.
Zpravodaj posl. dr Blaho: Slávna snemovňa!
Miesto toho, aby som oznámil, že sme s Rakúskou
republikou uzavreli obchodnú smluvu, konštatujem ten
smutný fakt, že nám Rakúsko obchodnú
smluvu 2. marca t. r. vypovedalo.
Zahraničný výbor akosi post festa prejednával
vládny návrh ohľadom schválenia dodatku
k obchodne-politickej úmluve s Rakúskom ešte
z r. 1921. Dnes práve nastáva to, že platnou
je táto úmluva z r. 1921 a nezostáva nám
nič iného, než tento dodatok k úmluve
schváliť.
Zahraničný výbor pojednal o tomto treťom
dodatku k obchodne-politickej úmluve a navrhuje, aby Národné
shromaždenie Československej republiky schválilo
i tretiu dodatkovú úmluvu medzi Československou
republikou a Rakúskom, sjednanú vo Viedni dňa
23. júna 1926 k obchodnej dohode medzi Československou
republikou a Rakúskom, sjednané v Prahe dňa
4. mája 1921, a uvedenú v prezatýmnu platnosť
vládnou vyhláškou zo dňa 2. júla
1926.
Navrhujem, aby snemovňa tento dodatok k obchodnej úmluve
s Rakúskom schválila. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Uděluji slovo
druhému zpravodaji, jímž je pan posl. dr Zadina.
Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno!
Vzájemné obchodní styky mezi naši republikou
a Rakouskem byly upraveny doposud především
rámcovou všeobecnou smlouvou z r. 1921 a potom následujícími
dvěma smlouvami dodatkovými, kterými byla
smlouva rámcová doplněna i ve směru
celně tarifním. Tyto smlouvy obchodní, jak
rámcová tak obě dodatkové, přivodily
dosti příznivý rozvoj vzájemných
obchodních styků mezi naším státem
a Rakouskem, takže jsme pozorovali v posledních letech,
že jak náš vývoz do Rakouska, tak dovoz
k nám se utěšeně rozvíjely. Proto
bylo pro nás překvapením, když Rakousko
loňského roku začalo dělati určité
obtíže v jednání s naším
státem a když projevujíc určitou tendenci
po zvyšování celní ochrany, vydalo dvě
celní novely, ve kterých zvýšena byla
cla zemědělská i průmyslová.
My nalézali jsme se v té situaci, že jsme musili
vyhověti požadavku Rakouska po revisi dosavadních
obchodních smluv. Takovou parcielní revisi tvoří
smlouva předložená nám ke schválení.
V této třetí dodatkové smlouvě
byly upraveny různé naše otázky obchodní
politiky, jakož i rakouské. Rakousko zřeklo
se části dříve smluvených cel,
poněvadž jich nepotřebovalo a my jsme získali
dalších úlev celních oproti Rakousku.
Vyhověli jsme v této smlouvě přání
rakouskému po nové úpravě cla rakouského
na cukr.
Rakousko roku loňského na podzim projevovalo snahu
po další revisi vzájemných obchodně
politických našich dohod. Naše vláda tomu
chtěla vyhověti, projevujíc ochotu k tomuto
jednání na začátku letošního
roku. Rakousko nečekalo ovšem na tento termín
- jak jest všeobecně známo - a ku dni 1. prosince
dalo výpověď těmto smlouvám s
naším státem, a to na dobu 3 měsíců,
tedy ke dni 1. března. Tato výpověď
celně tarifních smluv našich s Rakouskem byla
později prodloužena o dalších 6 týdnů,
tedy ke dni 15. dubna a později ke dni 21. dubna, takže
od tohoto termínu přestávají celně
tarifní smlouvy s Rakouskem platiti. Dnes je tudíž
stav ten, že ode dne 21. dubna, tedy před několika
dny, nastal bezesmluvný stav mezi státem naším
a Rakouskem potud, že tarifní smlouvy byly zrušeny
a zůstává v platnosti toliko rámcová
všeobecná smlouva s klausulí nejvyšších
výhod. Tento postup Rakouska proti našemu státu
je skutečně jedinečným, poněvadž
Rakousko toho nepoužilo proti žádnému
státu jinému. Je to tím podivnější
pro nás, neboť náš stát jest pro
Rakousko jedním z nejdůležitějších
teritorií vývozních. Proto také pokládáme
za potřebné akcentovati naší vládě,
aby se nedala tímto incidentem rakouským zviklati
a aby setrvala při úplném obhájení
našich zájmů i proti státu rakouskému.
Nové jednání o obchodní smlouvu s
Rakouskem má začíti podle novinářských
zpráv právě zítřejšího
dne ve Vídni. Jest jistě našim přáním,
aby toto jednání o obchodní smlouvu s Rakouskem,
která zajisté má přinésti prospěch
oběma státům, vedlo k příznivému
výsledku.
Upozorňuji na ten důležitý moment, že
zrušením celně-tarifních smluv s Rakouskem
u celé řady tarifních položek našeho
celního tarifu zrušila se celní sazba snížená
ve smlouvě s Rakouskem a nastoupila platnost autonomních
sazeb vyšších, které zbytečně
zatěžují dovoz příslušných
předmětů z ciziny k nám.
Proto bychom doporučovali vládě, aby zachovala
platnost těchto nižších sazeb smluvních
autonomním opatřením podle zákona
z r. 1919 v zájmu našeho národohospodářství.
Upozorňuji také, že podobný postup zachovala
i rakouská vláda, že totiž v Rakousku
zachovala se platnost sazeb smluvních autonomním
opatřením.
Dnes mohu konstatovati, že tato třetí dodatková
smlouva s Rakouskem vlastně není v platnosti. Nám
nezbývá nic jiného, než ji schváliti.
Také z toho důvodu výbor živnostenský
se usnesl, doporučiti slavné sněmovně,
aby tuto smlouvu, třebaže její platnost pominula,
dodatečně schválila. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K této věci
jsou přihlášeni řečníci.
Zahájíme proto rozpravu.
Dříve však navrhuji podle usnesení předsednictva,
aby lhůta řečnická byla stanovena
na 20 minut. (Námitky nebyly.)
Námitky nejsou. Lhůta řečnická
činí 20 minut.
Ke slovu přihlášeni jsou "proti"
pp. posl. Schweichhart a Kříž.
Dávám slovo p. posl. Schweichhartovi.
Posl. Schweichhart (německy): Slavná
sněmovno! Obchodní smlouva, kterou právě
projednáváme, je téměř unikem.
Není to nová domácím hospodářstvím
toužebně očekávaná smlouva s
Rakouskem, nýbrž stará smlouva prošlá.
Tento postup vrhá velmi příznačné
světlo na zásady vlády, která teprve
nyní předkládá k ratifikaci dodatečnou
úmluvu, jež je prakticky již dávno vyřízena.
V této souvislosti musíme my němečtí
sociální demokraté opět jednou co
nejdůrazněji poukázati na bídu obchodních
smluv a vůbec na neudržitelné poměry
v zahraničním obchodě. Vždy více
hromadí se obtíže, jež brání,
aby se dospělo k zdravým smlouvám obchodním.
Příčiny toho nevznikly dnes, nýbrž
jsou úzce spojeny s celkovou naprosto špatnou politikou,
kterou od vzniku Československého státu provádějí
držitelé moci. Rozhodující mužové
a skupiny interesentů v tomto státě se domnívali,
že se mohou odpoutati od starých hospodářských
styků s následnickými státy Rakouska
a zvláště s Německem, a že se mohou
úplně nově orientovati. Domnívali
se, že se hospodářství musí přizpůsobiti
politice. Proto také snaha o tak zvanou západní
orientaci. Francie jako ochránce a rádce ve věcech
politických a vojenských měla býti
také hospodářsky nejlepším přítelem
Československého státu. Avšak léta
od té doby uplynulá ukázala všem národohospodářským
dryáčníkům, že hospodářství
má své vlastní zákony a že nemůže
trvale připustiti na sebe vliv politických úvah.
To platí nejen pro náš stát, nýbrž
pro všecky státy. Co musí i nejzarytější
český národní šovinista přiznati,
je nepopiratelná skutečnost, že přes
všechny hospodářské neochoty k Německu
a Rakousku, přes všechny snahy ulehčiti dovoz
Francii a zvýšiti náš vývoz do
Francie, zůstala v podstatě zachována stará
hospodářská spojení. Tak na příklad
náš vývoz do Rakouska činil loňského
roku vždy ještě 2.9 miliard, dovoz z Rakouska
1.1 miliardu. Německo a Rakousko jsou jako dříve
našimi nejlepšími odběrateli, musíme
s nimi v národním hospodářství
a podle toho i v politice počítati více než
dříve. Tento poznatek stál však v domácím
hospodářství nesmírně mnoho
peněz a to ve formě ztenčené výroby,
ztíženého vývozu a velké nezaměstnanosti.
S výjimkou zcela nepatrného počtu průmyslových
odvětví, pracují dnes mnohé podniky
se zmenšenými silami. Mnohdy není dosaženo
ani polovice pracovní schopnosti. V tom směru poukazuji
na příklad na severočeský a vůbec
celý sklářský průmysl, jehož
situace stala se dnes a již od delší doby přímo
katastrofální. Smutné události v jablonecko-tanvaldském
území ukazují nám velmi jasně
velikost tamější krise a nebezpečí,
že tisíce dělníků zůstane
bez zaměstnání. Mnohá jiná
průmyslová odvětví ukazují
nám podobné smutné obrazy, při čemž
nemluvíme ani o československém hornictví.
Bída dělnictva nesmírně stoupá.
Státní opatření proti ní jsou
naprosto nedostatečná. Bohužel musíme
říci tisícům nezaměstnaných
venku, že nesmí nijak doufati na zlepšení
svých smutných poměrů od občanské
třídní vlády, která se tu dnes
roztahuje. Od stran, které jsou zásadně pro
odstranění podpor v nezaměstnanosti a jejichž
zástupci vyličují jako lenochy a lumpy ty
nezaměstnané proletáře, kteří
se snaží najíti práci, nelze očekávati
nejmenšího sociálního cítění
pro osud nejubožších. Je zajisté zbytečno
říkati, že učiníme všechno,
abychom podle nejlepších sil pomohli nezaměstnaným.
Především by bylo nutno opatřiti práci.
To platí také pro nesčetné dělníky
se zkrácenou pracovní dobou. Jsou celé okresy,
na příklad v Krušných Horách,
kde téměř všichni dělnici a dělnice
mohou býti v týdnu zaměstnáni jenom
částečně. Agrárníci,
jmenovitě němečtí, tvrdí, že
postavení Československa, jako státu průmyslového,
jest trvale neudržitelné, že tak zvaná
přemíra průmyslu musí býti
co nejrychleji odstraněna. Dosud bylo skutečně
učiněno všechno, aby bylo tohoto cíle
dosaženo. Avšak nebyl omezován průmysl
český, nýbrž německý.
Proti německému průmyslu v pohraničních
krajích byla podniknuta soustavná výprava,
aby aspoň byl ve prospěch českého
průmyslu zatlačen. Jistě k tomu přispívá
tarifní politika státu, železnic a paroplavební
společnosti. Práce může býti
opatřena jenom tehdy, když obchodní smlouvy
budou vypadati konečně tak, jak jich potřebujeme.
Hlavní příčinou těchto obtíží
je ničivá politika vysokých cel, kterou provádějí
jak průmyslníci, tak i velkoagrárníci.
Ztěžujíc dovoz zboží, jehož
potřebujeme, Československo velmi mnoho hřešilo.
Ve věci ochranných cel stojí náš
stát spolu na prvním místě. Ovšem
není pak divu, že vývozní země
odpovídají protiopatřeními. Téměř
denně v posledních dnech slyšíme o zvyšování
cel, která jsou pro naše vývozní výrobky
naprosto ničivá. Tak má býti nyní
za hranicemi zvýšeno clo na český chmel,
Anglie chtěla anebo chce zvýšiti dovozní
clo na český cukr, dále zvýšila
clo na porcelán, čímž byl náš
domácí porcelánový průmysl
těžce postižen. Zřízení
mnohých celních zdí v Evropě založením
malých hospodářských území
ukázalo ovšem velmi neblahé následky
pro náš průmysl. Připomínám
jen, že jistá průmyslová odvětví
dnes překládají část svých
podniků přímo do ciziny, aby se vyhnuly celní
zdi, ba jest naléhavé nebezpečí, že
jednotlivá odvětví, jako na příklad
je tomu v okolí varnsdorfském v oboru textilním,
za takových poměrů téměř
úplně zaniknou. Místo mezinárodní
spolupráce vidíme dnes mezi státy přímo
nejškodlivější celní válku.
Od 22. dubna jsme bez tarifní smlouvy s Rakouskem, které
minulého roku převzalo 17% našeho vývozu.
Tím trpí především průmysl
textilní, rovněž tak průmysl sklářský,
porculánový, pivovarský, rourovny atd. Jak
dlouho má trvati tento zhoubný stav? Neméně
důležité jsou naše hospodářské
vztahy k Německu, které odebírá 20
až 25% našeho vývozu. Jako hlavní předmět
vývozu přijde tu v úvahu především
zboží textilní, dále sklo, dřevo,
boty, zboží kožené a hudební nástroje.
Situace našeho průmyslu jest ztížena tím,
že náš dovoz z Rakouska je poměrně
malý a že proto Rakousko a Německo požadují
tíživých kompensací. Požadavek
Německa směřuje mezi jiným ke zrušení
povolovacího řízení, poněvadž
tímto řízením mohou býti obchodní
smlouvy učiněny ve skutečnosti ilusorními,
požadavek, který uplatňuje ostatně také
Rakousko. Musíme usilovati, aby byla znovu navázána
přetržená nit s Rakouskem, abychom co možná
rychle přišli se všemi obchodními smlouvami
ke zdárnému konci. To půjde tím snáze,
když zmizí protekcionismus v jednotlivých odvětvích
zdůrazňovaný československým
vyslancem ve Vídni, Hugonem Vavrečkou, kterýžto
protekcionismus jest vlastním zlem v celní politice.
Nemůže to jíti tak dále, aby některá
hospodářská skupina na útraty celku
opatřovala si cly nezodpovědné zvláštní
zisky, ačkoliv jest technicky zaostalá a slabá.
Vláda bohužel hověla těmto snahám
a čerta se málo starala, co bude potom. Jestliže
svaz československých textilních průmyslníků
zahájil v hospodářské politice nový
kurs tím, že požaduje pro textilní zboží
snížení československých cel,
nutno to jenom vítati. Toho kroku jednoho odvětví
průmyslového měly by následovati brzy
kroky odvětví dalších. Zemědělci,
po případě velkoagrárníci,
měli by tento příklad napodobiti. Vždy
se přece odvolávali na příliš
vysokou celní ochranu průmyslu. Padne-li plášť,
musí padnouti i vévoda. Jestliže průmysl
první snižuje celní ohradu, musí mu
nezbytně následovati zemědělství.
Budeme se toho energicky domáhati. Samozřejmě
i druhé státy musí činiti totéž.
Podle ujišťování odborníků
neexistuje mnohdy ani namnoze předstíraná
zaostalost průmyslu, která má odůvodniti
nutnost cel. Tlakem konkurence stane se průmysl a zemědělství
jistě příště výkonnějším,
než pod celní ochranou. Vidíme velmi jasně,
jak říšskoněmecký průmysl
všemi prostředky spěje na vrchol výkonnosti,
aby se mohl dáti do úspěšného
boje s průmyslem celého světa. Je podivuhodné,
co je tam vykonáno v oboru racionalisace a typisace, ovšem
ne vždy v zájmu dělnictva. Také u nás
dějí se pokusy o racionalisaci, avšak daleko
ne s takovým úspěchem jako za hranicemi.
Ruku v ruce s odstraněním celní ochrany musí
jíti snížení příliš
velikých břemen ve formě neproduktivních
daní. Tu především přicházíme
k dani z obratu, pro niž dokonce také německé
vládní strany nedávno hlasovaly, dále
přijdou v úvahu nadměrně vysoké
dopravní tarify. K nejnutnějším úkolům
vlády patří podle našeho mínění
také, aby byly ujasněny vztahy k sovětskému
Rusku, jinak v hospodářských stycích
s touto zemí budeme zatlačeni do pozadí.
Náš vývoz do sovětského Ruska
činil r. 1925 ještě 404 miliony korun, r. 1926
jenom 215 mil., tedy o 62% méně než v roce
předcházejícím. To je jistě
příznačné a špatné. Sovětské
Rusko má v zahraničním obchodě evropském
již veliký význam. Anglie a Německo
stojí v dovozu ruského zboží na místě
prvém, Československo na třináctém.
Na ruském odbytu účastnila se Anglie minulého
roku 187 miliony rublů, Československo půl
milionem. Povážlivé jest při našem
obchodě toto: Téměř celé zvýšení
aktiva v prvním čtvrtletí 1927 proti předchozímu
roku více o 700 milionů korun jest výsledkem
obchodu surovinami. Dovoz surovin v prvním čtvrtletí
je nižší o 314 milionů, vývoz zvýšil
se současně o 350 milionů, takže jenom
z této položky vyplývá zlepšení
obchodní bilance o 664 miliony. V hotovém zboží
zůstal vývoz téměř stejný,
proti roku předchozímu více o 17 milionů
korun, naproti tomu dovoz klesl o 90 milionů. Dovoz potravin
snížil se na 45 milionů, současně
však klesl také vývoz o 200 milionů,
takže se objevuje zhoršení o 155 milionů
v této položce, které jest však vyrovnáno
zmenšeným dovozem hotového zboží
a sníženým dovozem dobytka o 85 milionů
korun. Stáváme se zřejmě na poli průmyslovém
stále více takřka dělníky jiných
států, kdežto v oboru zemědělském
přes vysoká cla přece nedošlo k pronikavému
zlepšení. Odbyt vázne pro klesající
mzdy, a poněvadž se zvyšují ceny. Největší
aktivum vykazuje náš zahraniční obchod
v březnu 1927 opět ve styku s Rakouskem, kde jest
aktivum 160 milionů; v prvním čtvrtletí
činilo aktivum vůči Rakousku 450 milionů.
Vůči Německu bylo aktivum v březnu
147 milionů, ve styku přes Hamburk a Brémy
ukazuje se však pasivum 140 milionů. Značné
aktivum bylo vůči Anglii 71 miliony a u Rumunska
51 milionů. Aktivním byl náš zahraniční
obchod dále s Maďarskem 32 milionů, s Dánskem
18 milionů, s Tureckem 17 milionů, s Terstem 15
milionů, se Švédskem 14 milionů, s Řeckem
12 milionů, se Švýcarskem 10 milionů,
s Bulharskem, s Amerikou a s Argentinou po 7 milionech, s Japonskem,
Norvéžskem, s Ruskem po 6 milionech a s Brasilií
3 miliony Kč. Největší pasivum objevilo
se v obchodě se spřátelenou Francií
částkou 53 milionů korun a se spřáteleným
Polskem 39 milionů Kč. Pasivem končil náš
zahraniční obchod s Holandskem 15, s Belgií
10, s Lotyšskem a Egyptem po 6 milionech, s Italií
3 a s jinými státy 9 miliony. Deset nejdůležitějších
států pro zahraniční obchod v měsíci
březnu tohoto roku, uspořádáno podle
skupin bruselského pojmenování, jest: Německo,
Rakousko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Jugoslavie, Anglie,
Spojené Státy, Nizozemsko, a v poslední řadě
zase Francie. S menšími státy, na příklad
s Estonskem a s Finskem, máme jen málo vzájemných
styků. Zde je snaha posíliti hospodářské
svazky vzájemnými největšími
výhodami. Bohužel, také zde přichází
se velmi pozdě. Stav našeho obchodu není tedy
příliš potěšitelný. Domněle
příznivá obchodní bilance byla dosažena
jedině rdousením dovozu a vývozem surovin
místo hotového zboží. Avšak i zde
možno místy pozorovati také zpětný
odraz. Tak na př. ztratil československý
vývoz dřeva do Německa vedení, které
měl po tři léta. Co nám také
chybí, jest schopný vnitřní trh, nehledě
k malému rozsahu státu jako hospodářského
území. Záchranu produkce viděli krátkozrací
kapitalističtí vůdcové v hodně
nízkých mzdách. Průmyslníci
a agrárníci táhnou zde za jeden provaz. Že
se tím ztěžuje odbyt vlastního zboží
a tak uřezává větev, na níž
se sedí, nahlíží se teprve částečně.
Příklad Fordův, že při vysokých
mzdách možno s úspěchem vyráběti
a stupňovati odbyt, ukázal již dnes cestu říšskoněmeckým
průmyslníkům. Problém uspořádaného
národního hospodářství stal
se již dávno mezinárodní otázkou
největšího významu. Jest příznačné,
že mnoho nadějí na zlepšení směřuje
do Ženevy, kde se schází 5. května za
patronance Svazu národů mezinárodní
hospodářská konference. Ta má provésti
šetření o hospodářské
situaci a naznačiti možnosti k odstranění
všeobecné deprese.
My, němečtí sociální demokraté,
nedíváme se na to nijak optimisticky a od této
konference očekáváme málo anebo vůbec
nic. Pro nás má cenu jenom jako symptom. Jako symptom
potud, pokud se jeví vždy větší
tlak i hospodářské otázky upravovati
mezinárodně. Jsme daleko toho, abychom v tom viděli
znamení blížícího se socialistického
plánovitého hospodářství, jest
však jistě charakteristické, že kapitalistický
svět jest nucen pokud možná zabraňovati
volnému soutěžení sil v mezinárodním
měřítku. Obchodní politika musí
se bez pochyby dáti novými cestami. Teprve v těchto
dnech, a to včera, naznačil říšskoněmecký
ministr věcí zahraničních dr Stresemann
případně nové směrnice na poli
hospodářském. Pravil, že veškeré
světové hospodářství nutno
posuzovati jako jednotný celek, jehož bratři
jsou spojeni nuceným společenstvím a nezbytnou
solidaritou zájmů. Myšlenka mezinárodního
rozdělení práce a vzájemného
hospodářského proniknutí že však
naráží na odpor právě u mnohých
malých států, které bez náležitých
předpokladů chtějí všemi prostředky
vypěstovati vlastní průmysl. Kousavě
prohlásil pan dr Stresemann, že celní zdi,
které zřizují kolem sebe tyto státy,
označují se ponejvíce jako cla vychovávací.
Také v celní politice mělo by býti
stanoveno maximum životního stáří,
kdy končí vychování. To by si měli
dobře vštípiti v pamět zvláště
příslušníci zemědělského
svazu, kteří jsou zapřísáhlými
stoupenci cel. A všichni protekcionisté měli
by si pamatovati slova švédského profesora
dr Kassela, že jest nebezpečnou myšlenkou domnívati
se, že je pro vlastní zemi prospěchem potlačování
výroby zemí druhých. Že monopol jest
brzdicím činitelem světového hospodářství.
Mocné kapitalistické koncerny, které zaujímají
řadu zemí, křižují často
nejlepší účinky obchodních smluv.
Úprava výroby a odbytu ve smyslu kapitalistickém
neznamená rozřešení problému.
Podle našeho pevného přesvědčení
kapitalismus přes veškeré snahy nebude moci
zajistiti nerušený vývoj výrobních
sil ku prospěchu celku. Dosáhnouti tohoto obrovského
úkolu v zájmu národů, jim pak skutečně
přinésti mír a lidské štěstí,
patří do oboru socialismu. Socialismus to dovede.
My se své strany chceme při tom poctivě spolupůsobiti.
(Potlesk něm. soc. demokratických poslanců.)