Posl. Haken: Jménem poslanců klubu strany
komunistické jsem zmocněn učiniti toto prohlášení:
Jestliže jsme u příležitosti odnětí
volebního práva vojáků podali návrh
na vyslovení nedůvěry vládě
pro porušení ústavy, víme, že buržoasní
režim nebude poražen formálním hlasováním
v parlamentě. Tím se lišíme v tomto
případě od reformistických, socialistických
stran, jichž vůdcové se tímto formálním
hlasováním spokojí. Nemáme důvěry
v žádnou buržoasní vládu, ani v
tom případě, jsou-li v ni účastny
socialistické strany. Poněvadž my míníme
boj proti buržoasii vážně, nespokojíme
se formálním hlasováním v parlamentě,
nýbrž budujeme a organisujeme sjednocenou bojovnou
frontu všeho pracujícího lidu na odstranění
nikoliv jedné buržoasní vlády, nýbrž
buržoasního režimu vůbec. Vyzýváme
znovu pracující lid měst i venkova, aby se
do bojovné jednotné fronty vřadil a tak nejen
zastavil útoky na hospodářskou svou existenci
a politická práva, nýbrž nastoupil i
pochod k dobytí moci. Heslem pracujícího
lidu měst i venkova nemůže býti ani
liberalismus, ani reformismus, jemu nemůže postačiti
měšťácká demokracie.
Za revoluční vlny po světové válce
nedovedl pracující lid střední a západní
Evropy zmocniti se moci, vyvlastniti buržoasii, jako to učinil
v Rusku. Ne že by k tomuto kroku nebylo objektivních
podmínek, ale že dělnická třída
nebyla v internacionálním i nacionálním
měřítku revolučně organisována
a vedena.
Ani čsl. dělnictvo nedovedlo z těchto příčin
využíti nacionálního převratu
v převrat sociální, nýbrž pod
vedením reformistických vůdců postavilo
se za buržoasii právě tak, jako při
vypuknutí války r. 1914.
Za účelem získání širokých
mas pro buržoasní zájmy vystoupili buržoasní
vůdcové v prvním období s velmi liberálními
a pokrokovými programy. Z této doby pochází
proklamace Wilsonova o sebeurčení národů
i proklamace Masarykova vydaná ve Washingtoně.
Ona byla programem ústavy rodícího se československého
státu. Pro legionáře i pracující
vrstvy byla korouhví, za níž šli v zahraničních
legiích i tu doma do boje za státní samostatnost.
Dnes legionáři i dělníci vidí,
jaký podvod byl s nimi sehrán. Vidí jasně,
že buržoasie slibuje pracujícímu lidu,
když potřebuje jeho krve, jeho práce a obětí.
Československá ústava byla sdělávána
ještě v době, kdy buržoasie neměla
plně zajištěnu svou moc a kdy byla ohrožována
revoluční vlnou proletariátu. Proto se v
ní shledáváme s některými tendencemi
liberalismu, jež jsou vtěleny zejména v několik
honosných frásí o svrchované moci
lidu, o jeho právech a svobodách. Jakmile se buržoasii
podařilo podchytiti pracující lid a strhnouti
jej pomocí reformistických vůdců do
své fronty, zesilovala a upevňovala svou moc na
poli hospodářském a politickém na
úkor pracujících mas.
Přehlížíme-li celé období
od převratu až po dnešek, můžeme
sledovati jedinou snahu kapitalistické buržoasie:
Upevniti kapitalistické řády zvyšováním
vykořisťování pracujícího
lidu měst a venkova. K uskutečňování
tohoto plánu nemůže buržoasie potřebovati
liberalistických hesel z období revoluční
doby po válce, kdy jí šlo o ukonejšení
dělnictva a získání faktické
moci. Buržoasie zbavuje se jich velmi rychle a čím
dál více uplatňuje otevřené
násilí. V nynějším období
imperialismu opouští buržoasie liberalismus a
demokratismus, po jehož žebříku dostala
se k moci. Je si dobře vědoma, že hospodářským
zotročením lidu vzrůstají třídní
protivy, nespokojenost pracujících vrstev a odboj.
A tu buržoasie činí opatření,
aby nespokojenost a odboj mohla zdolati. Buduje reakčně
policejní státní aparát, obmezuje
politická práva pracujícího lidu a
pranic nehledí na to, jestliže tím porušuje
ústavu. Odnětí volebního práva
vojákům není porušením prvním.
Což nebyla porušena ústava zákonem na
ochranu republiky či zákonem o tisku? Nejsou porušována
práva zaručená ústavou četnými
vládními nařízeními, praksí
politických úřadů i praksí
soudní? Dnes se ptají legionáři: odpovídá
tento stát představám, jež jsme měli,
když jsme o něj bojovali? Ptají se dělníci:
odpovídá tento stát představám,
jež jsme o něm měli, když jsme pracovali
k jeho udržení a vybudování? Podobně
se ptají i pracující rolnici, úředníci,
zřízenci i vojáci. Je lid skutečně,
podle ústavy, zdrojem vládní moci? Anebo
vyplývá vládní moc z vůle bankovních
spekulantů, fabrikantů, agrárních
zemanů a politických šejdířů?
Kde je svoboda tisku? Kde je svoboda shromažďovací?
Kde je svoboda projevů? Sta dělnických redaktorů
a agitátorů vězněných v žalářích
dávají odpověď. Ptejte se Slováků,
jak si představovali národnostní svobodu!
Ptejte se lidu na Zakarpatské Ukrajině, co soudí
o vládním režimu od převratu až
do dnešní doby! Ptejte se legionářů,
jak si představovali československou armádu!
Nyní jste odňali vojákům volební
právo, abyste jim vzali možnost o vládním
režimu se vysloviti.
Tím, že buržoasie porušuje ústavu,
ukazuje zřejmě, že i ústava je otázkou
moci, a sama rozbíjí iluse, jež do řad
dělnických vnášejí reformističtí
vůdci. Ústava byla porušována i v období
koalice buržoasie s reformisty. Zákony porušující
ústavu podpisuje i president Masaryk. Dělníky
a pracující rolníky přesvědčuje
však postup buržoasie o nutnosti jíti třídní
bojovnou cestou, pohřbiti iluse v měšťácký
liberalismus i v sociální reformismus, pohřbíti
iluse v Masaryka, Bechyně i Klofáče
a spoléhati jedině na vlastní sílu.
Jediným východiskem z nacionálního
a sociálního útlaku, vykořisťování
a buržoasní choroby jest leninismus, který
vede k dobytí moci proletariátu a vytvoření
vlastní ústavy: Sovětů dělníků
a rolníků.
Sledujíc tento cil, připravila komunistická
strana československá k 1. máji tuto resoluci:
Vítězný postup čínské
revoluce, mohutný socialistický vývoj sovětského
svazu a vzrůstající revoluční
bojovná síla pracujících mas učinily
hluboký průlom do hráze kapitalistické
stabilisace. A proto zbrojí imperialisté k válce
proti antiimperialistickému bloku ruské a čínské
revoluce a proto zřizují kapitalistické státy
krvavý režim politického otroctví ke
zlomení revolučního odporu mas. Buržoasie
Československa sdružená v mezinárodní
frontu jde touže cestou. Pod vlivem anglického imperialismu
vřadila se Československá republika do imperialistického
bloku proti Sovětskému Svazu. Brutální
útoky kapitalistů proti pracujícím
masám vytvořily stav nesnesitelné bídy,
která má býti kapitalistickou daňovou
reformou a všemi ostatními (Další slovo
bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 29. dubna 1927 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu
vyloučeno z těsnopisecké zprávy. Viz
str. 764 této těsnopisecké zprávy.)
plány vlády ještě stupňována.
Reformou veřejné správy, pronásledováním
komunistické strany, omezováním politických
práv a spoutáním národnostních
menšin mají býti zároveň pracujícímu
lidu vyraženy z rukou zbraně, jimiž musí
vésti svůj obranný boj.
Za této situace a se zřetelem na zločinné
plány a útoky třídy kapitalistů
a válečné přípravy imperialistů
voláme my, shromáždění na májovém
projevu, k veškerému pracujícímu lidu
měst a venkova bez rozdílu národnosti a stranické
příslušnosti a přes hranice naší
země k pracujícímu a utlačovanému
lidu všech zemí:
Vytvořte mohutnou jednotnou mezinárodní bojovnou
frontu všech vykořisťovaných a utlačovaných!
Vybudujte nejužší spojenectví všech
dělníků, chudých rolníků
a všech pracujících vrstev národnostních
menšin! Vybudujte jednotu odborového hnutí
na podkladě revolučního třídního
boje, sjednoťte se ke společnému boji pod těmito
hesly:
Ruce pryč od Sovětského Svazu a čínské
revoluce! Pryč s imperialistickými vrahy a zrádci
čínského lidu! Pryč s krvi potřísněnými
strůjci nového světového vraždění!
Proti protisovětské politice československé
vlády! Pro uznání sovětového
Svazu a revoluční kantonské vlády!
Proti militaristickému zbrojení československé
buržoasie a proti uloupení volebního práva
vojákům! Proti zbídačovací
ofensivě mezinárodní kapitalistické
třídy této země! Proti drahotě
a nezaměstnanosti! Proti (Další slovo bylo
usnesením předsednictva posl. sněmovny ze
dne 29. dubna 1927 podle §u 9, lít. m) jedn.
řádu vyloučeno z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 764 této těsnopisecké
zprávy.) reformě a proti fašistické
reformě veřejné daňové správy!
Pro vládu dělníků a pracujících
rolníků! Ať žije společný
boj utlačovaných tříd a národů!
(Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Slovo má
dále pan posl. Pik.
Posl. Pik: Slavná sněmovno! Pan referent
vládní majority argumentoval 3měsíční
usedlost ve volebním řádu tím, že
prý i dnes strany oposiční, které
dříve se zúčastňovaly na koaličním
útvaru, hlasovaly pro určité omezení
volebního práva, jak právě prý
dokazuje tato tříměsíční
usedlost. To je sofistická argumentace velmi málo
výstižná pro případ, o který
právě běží dnes. Nerozhoduje
otázka, co bylo učiněno ve věci volebního
práva při budování ústavy a
volebních řádů, nýbrž
dnes běží o to, co bylo na ústavě
porušeno dnešní vládou a vládní
majoritou z toho, co ústava zaručuje občanstvu
bez rozdílu stavu a povolání. Té věci
týká se také návrh oposičních
stran, návrh, aby vládě vyslovena byla nedůvěra
pro protiústavní čin, který byl spáchán
předložením osnovy zákona o zrušení
volebního práva vojáků, vojenských
gážistů a četníků. Nelze
tedy dřívější postup ve věci
volebních řádů stotožňovati
s touto principielní ústavní otázkou.
I pan posl. dr Štefánek musil zde citovati
rozpor právníků a znalců ústavního
práva, z nichž velmi četní prokazují,
že ústava naše porušena byla, kdežto
druhá část, která ovšem patří
ke stranám vládní majority, snaží
se prokázati, že ústava tímto činem
a osnovou vládní porušena nebyla. Náš
zákrok a naše účast v této věci
vyplývají z ideálních a právních
hledisk. Nejde tu pouze o oposiční pósu,
nýbrž jde tu o to, aby to, co bylo právně
u nás vybudováno, mělo také právní
jistotu, aby skutečně ústava naše nebyla
tím předmětem nahodilých změn
v soustavách vládních, nýbrž
aby byla trvalou právní základnou, kterou
se zabezpečuje občanstvu jeho právo, kteréžto
právo má míti věčné
trvání, nemá býti měnitelné
podle změny systému a nálady jednotlivých
mocenských činitelů ve státě.
My jsme již dávno ztratili důvěru k
té vládě, proti níž budeme i
dnes hlasovati. Ztratili jsme důvěru k této
vládě již tenkráte, když bezohledně
a justamentně prosadila v této sněmovně
zavedení vysokých zemědělských
cel a kongruovou předlohu. Naše předpovědi,
že drsnými celními opatřeními
budou komplikovány hospodářské a sociální
poměry, se, žel, potvrdily. Ještě nikdy
od převratu nepanovala tak těžká krise
a tak tísnivá drahota, jako v dobách dnešních
po neblahém tomto činu dnešní vlády
a parlamentní majority. Naše nedůvěra
k dnešnímu režimu byla zvýšena dalšími
činy a plány jeho, které ji vyznačují
jako režim politicky, sociálně a kulturně
reakční. Pan posl. dr Štefánek
argumentoval, že konservativnost a rozvážlivost
neznamená prý ještě reakci, a dokumentoval,
že dnešní vláda není vládou
reakční, nýbrž prý rozšafněji
pohlíží na problémy politické
a sociální a chce prý jenom korigovati to,
co v horečnatých dobách popřevratových
omylem bylo spácháno. A hned praví, že
takovým omylem bylo rozšíření
volebního práva na ženy a přílišná
dávka svobody a demokracie.
Řekl-li pan dr Štefánek, že vláda
a strana, ke které přísluší,
není reakční, stačilo by, aby tato
ideologie potvrdila reakčnost režimu, ku kterému
pan dr Štefánek přináleží,
neboť snaha po zrušení volebního práva
žen, snaha po okleštění občanských
práv vůbec znamená krok zpět, to je
reakce, to je rušení nabytých práv,
to je zpětnost, která znamená porobu a zotročení
širokých vrstev lidových.
Řekl-li pan dr Štefánek, že my
sociální demokraté a čeští
nár. socialisté byli jsme také složkou
útvaru, ve kterém zúčastněna
byla strana lidová, a že bychom pro tu spoluúčast
na tomto útvaru musili býti stejně označení
za reakcionáře, velice se mýlí, neboť
právě naše účast v dřívějším
všenárodním koaličním útvaru
znemožnila výbojnost reakčních stran,
lidové strany a klerikalismu vůbec, která
se dnes umožňuje tím, že socialistické
strany nejsou už tím korektivem ve vládní
majoritě a že následkem toho vznikla troufalost
reakčních stran a stran klerikálních,
které majíce silnější základnu
pro výboj, pro boj za svou ideologii a pro své zpátečnické
cíle, rozvinují nyní v plné síle
svůj reakcionářský program.
Naše účast znamenala brzdu tomuto klerikalismu
a reakčnímu výboji a patří
nám zásluha za to, že ve dřívějších
dobách tato výbojnost klerikalismu byla znemožněna.
Jest smutné, že dnes liberální strany
české, národně demokratická
a strana živnostenská, pomáhají této
klerikální výbojnosti a že s nimi vytvořily
základnu, ze které tento reakční výboj
vychází. (Výkřiky poslanců
čsl. strany lidové: Pánové, my umožňujeme
vládu!) Ale vládu zpátečnickou!
Podporujete vládu protilidovou a protisociální.
Berní reforma, při jejímž projednávání
vládní strany potlačily všechny reformní
návrhy ve prospěch pracujícího lidu,
jest dalším dokladem k tomu, že dnešní
vládní politika nezasluhuje naší důvěry.
(Výkřiky posl. Srby a posl. Jiráčka.
- Předseda zvoní.) Stejně tak
platí to o vládním návrhu na úpravu
finanční samosprávy, který v souvislosti
s návrhem na reformu správy znamená promyšlený
útok na pravomoc zastupitelských sborů samosprávných
a cynický útok na finanční základy
a rozvoj našich obcí. Nedůvěra, která
pro tyto činy roste v řadách našeho
lidu, je příznakem smýšlení veřejnosti
a posiluje naše stanovisko, abychom i při této
příležitosti prohlásili, že jsme
oprávněnými tlumočníky této
nedůvěry k dnešní vládě,
která tak lehkomyslně podkopává základy
našeho života a celého organismu naší
autonomie.
Nemáme důvěry k vládě pro její
notorickou netečnost ku dnešní krisi hospodářské.
Dnešní vláda se stará o vše možné,
jen ne o to, aby řešila těžké poměry,
jimiž trpí výroba a široké vrstvy
lidové. Vláda prokázala naprostou neschopnost
v těchto věcech. Dovede sice vybíjeti svoji
energii na věci politicko a sociálně reakční,
ale neukazuje žádného porozumění
pro ulehčení ve věcech hospodářských.
Fakt, že v republice mrtvě leží dvoumiliardový
kapitál, že mu nebyla účelnými
zásahy dána možnost oběhu a využití
v produkci a že při tomto stavu nadbytku peněz
panuje v lidu velká nezaměstnanost a bída,
jest dostatečným svědectvím senilnosti
dnešního režimu vládního, nečinícího
nic, aby osvěžil výrobu a celý hospodářský
život. Je velmi smutné, že zákon o stavebním
ruchu není dosud publikován a že přímo
cynická vládní zdlouhavost zabíjí
opět i letošní stavební sezonu, jejíž
rozvoj mohl aspoň z části odpomoci dnešní
nezaměstnanosti a bídě.
Dnes jde o otázku projevu nedůvěry vládě,
pro její podnět k porušení ústavy
předložením návrhu zákona, jímž
se zrušuje volební právo vojáků,
vojenských gážistů a četníků.
Již po usnesení zákona v posl. sněmovně
zvláštním memorandem upozornili jsme presidentskou
kancelář, že zákonem je porušena
ústava, neboť ústavní listina zaručuje
všeobecnost volebního práva, kterou omezuje
zákon jen u zločinců, kridatářů
a lidí choromyslných.
Prokázali jsme svou námitkou, že ku změně
ústavní listiny je v této věci potřebí
kvalifikované většiny a že nedostatečná
většina nesmí porušovati všeobecnost
volebního práva, jak se to stalo na popud vládního
návrhu usnesením vládní většiny
proti silné minoritě této sněmovny.
Vláda naši námitku briskovala a dopustila,
aby čin porušení ústavy byl dokonán
usnesením senátu a vyžádáním
sankce. Tím je vláda odpovědna za porušení
ústavy. Mravně byla odsouzena v masách lidových
pro tento svůj protiústavní čin a
fakticky není žádného jiného
prostředku nežli toho, aby úsudek lidu byl
podepřen hlasováním pro nedůvěru
k vládě v posl. sněmovně.
Budeme pro návrh nedůvěry hlasovati. Vyslovujeme
tím nelibost k dnešnímu režimu pro jeho
protilidovou a protisociální činnost a vládě
nedůvěru pro její protiústavní
akt. Nezískáme-li většinu pro návrh
nedůvěry, neklameme se nahodilou časovou
majoritou, kterou návrh bude zamítnut. Dnešní
majorita ve sněmovně není již majoritou
v lidu. Je umělým seskupením zájmovým,
jednostrannou soustavou, která pro nedostatečný
mravní základ nemá zabezpečeno dlouhé
trvání. Je bezohledně třídní
a sobecká a proto neudržitelná. Zachrání-li
dnes tato většina vládu od pádu, nezachrání
ji od porážky u lidu. Až bude lidu dána
příležitost, aby projevil své mínění,
jsme přesvědčeni, že jeho hlas vyzní
proti dnešnímu režimu v ten smysl, že republika
nemůže býti vedena v duchu reakčním
a protilidovém, nýbrž v duchu těch ideí
a principů, jež byly základem československé
revoluce.
Varujeme vládu před dalšími protiústavními
činy, neboť první podmínkou právní
jistoty ve státě je, aby ti, kdož vládnou,
ústavu chránili a nikoliv ji rušili. Úcta
k zákonům poroste, když zákony bude
míti v úctě v prvé řadě
vláda, která má zákonitost a ústavnost
chrániti. Nemá-li té mravní síly,
pak skončí tak, jako všichni, kdož ústavnost
proti lidu porušili.
Naše hlasování o nedůvěře
vládě jest soudem právně uražených
a je výstrahou pro všechnu budoucnost. (Potlesk
poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava je tudíž
skončena.
Závěrečné slovo uděluji zpravodaji
výboru iniciativního panu posl. Staškovi.
Zpravodaj posl. Stašek: Slavná sněmovno!
Debata, jež byla vykonána o návrhu pp. posl.
dr Czecha a druhů na vyslovení nedůvěry
vládě pro předložení vládního
návrhu o volebním právu branné moci
a četnictva, v celku nepřinesla nových zvláštních
důkazů a zvláště nikoli nových
nějakých námětů o tom, že
by zákon ten porušil ústavu. Řeči,
jež byly během debaty předneseny se stran oposičních,
týkaly se většinou kritiky vládního
postupu. Vytýkána vládě reakce, protipokrokovost,
mluveno dokonce znovu o clech, o reformě veřejné
správy, ale nijak nebyl proveden věcně a
právnicky založený důkaz o tom, že
by přijatý zákon o zrušení volebního
práva vojáků a četníků
byl protiústavní.
Pánové z německé strany použili
této příležitosti, aby vyřídili
si své účty s německými aktivistickými
stranami, ba i k nacionálním německým
projevům. Po této stránce jistě asi
bylo úzko těm československým stranám,
jež podávaly návrh na nedůvěru
vládě společně s pp. dr Czechem,
dr Keiblem a Patzelem. Komunistická strana
dokonce použila debaty, aby si dala imunisovati svou revoluční
resoluci k májovým oslavám.
Pokud v přednesených řečích
byly podány věcné námitky proti zákonu
o volebním právu vojínů, byly vesměs
již předem probrány a vyvráceny v referátu
předneseném zpravodajem na začátku
debaty. Přece však dovolím si ještě
zmíniti se o některých důležitějších
specielních námitkách, jak během debaty
se strany pp. oposičních řečníků
byly předneseny.
Tak zvláště znovu a znovu bylo dokazováno,
že zákonem o volebním právu vojínů
byla prolomena zásada všeobecnosti volebního
práva, stanovená §em 9 úst. listiny.
Nuže, řekněme si, jaký právní
význam sluší přičísti
§ § 9 a 14, o nichž se zde stále mluvilo.
Tyto paragrafy jsou jen prostým poukazem a pokynem pro
příštího zákonodárce,
aby, až bude vydávati volební řád,
zahrnul do jeho okruhu ony skupiny státních občanů,
o kterých se v ústavě činí
zmínka, totiž 21letých, do senátu 26letých
mužů a žen. Ústavní listina obsahuje
pouze zákaz, že volební řád si
nesmí vybírati voliče mezi 20letými,
nesmí jíti pod určitou hranici věkovou
21 let, nesmí vylučovati ženy ze stejného
práva volebního a naopak nesmí pro volby
sněmovní požadovati věk vyšší
než jak udává poukaz ústavní
listiny. Zachová-li volební řád tuto
direktivu, je nutno srovnávati, jak dalece se rozšiřují
důvody vylučovací, kolik ze skupin voličských,
v ústavní listině zmíněných
k volebnímu osudí připustí, aniž
by ovšem, to znovu zdůrazňuji, porušil
všeobecnost volebního práva, aby skutečně
zákonodárci, mezi něž patří
i páni poslanci soc. demokratičtí a nár.
sociální, ve volebním řádu
v §u 1 vyloučili celou řadu státních
občanů z práva volebního již
tím, že pro výkon jeho požadovali bydliště
v některé obci alespoň po 3 měsíce.
Vyloučením vojska v činné službě
z práva volebního nezavádí se nějaké
zákonodárství výjimečné
jen proti určitému stavu směřující,
ani se tím nehřeší proti zásadě
občanské rovnosti a nezavádějí
se nějaké výsady pro povolání
občanská, jak jednotlivými pány řečníky
bylo stále namítáno. Každý stav,
jak již v referátě hlavním bylo řečeno,
má určité obmezení v mezích
ostatních zákonů státních.
Úředník kanceláře sněmovní
také nesmi býti poslancem a nikdo neříká,
že je to proti zásadě občanské
rovnosti a proti ustanovením §u 106. A jako trvají
pro vojsko v činné službě zvláštní
předpisy o trestním soudnictví vojenském,
aniž se v tom spatřují výsady s ústavou
neslučitelné, tak mohou pro příslušníky
branné moci platiti i odchylné předpisy o
výkonu práv politických. Stejně tak
je tomu s námitkou, již rovněž jsem ve
svém referátě vyložil, a která
se stále opakovala v debatě, že věta:
"vyhovuji ostatním podmínkám řádu
volení" se vztahuje pouze na podmínky volby
technické a formální a nikoliv materielní.
Ale ten fakt, že volební řád, který
stanovil v §u 1 a §u 2 podmínku rázu materielního
a jenž u nás byl vydán současně
s ústavou, nejlépe dokazuje, jak dlužno vykládati
sporné ustanovení §u 9, totiž tak, že
podmínky, jež volebním řádem
mohou býti stanoveny, mohou býti formálního
i materielního rázu a po případě
i rozšířiti vylučovací důvody
ustanovené v původním volebním řádu.
Ovšem, znovu opakuji a zdůrazňuji, že
tyto vylučovací důvody nemohou jíti
tak daleko, aby z volebního práva byla vyloučena
větší část voličstva,
neboť takový výklad by odporoval duchu ústavní
listiny.
Rovněž jest se zmíniti o přednesené
námitce, že osnova odhlasovaná poslaneckou
sněmovnou příčí se §u
20 úst. list., jenž obsahuje též ustanovení
o pasivním volebním právu státních
zaměstnanců.
Slavná sněmovno! Na konec chci si ještě
pouze vzpomenout na to, co jsem četl v jednom časopise
pojednávajícím o námitkách
proti neústavnosti zákona o volebním právu
vojínů. Tam byla též zmínka o
prohlášení vynikajícího soudce
amerického, že je ustálenou tradicí
amerických soudů, že neprohlásí
žádný zákon za neústavní,
při kterém není zcela zřejmo, že
porušuje ústavu. Naše oposice pouze na základě
formálním, pracně sehnaných důvodů,
snaží se dokázati, že je porušena
ústava. Ani jeden skutečně pádný
důkaz zde nebyl podán. Jak jsme zde daleko od prakse
amerických úřadů, jež si tak
váží a takovou úctu mají ke své
ústavě, že prohlašují něco
za porušení ústavy jen v případech
evidentních a dokázaných. Myslím,
že když je právem oposice, myslím té
t. zv. státotvorné oposice, hledati způsob,
jak činiti vládní většině
nebo vládě obtíže, nebo dokonce ji povaliti,
přece jen k tomu měla by hledati vhodnější
pole a jinou příležitost, než je naše
ústava, která by všem opravdu státotvorným
stranám měla býti posvátnou.
Věc má ještě tu stinnou stránku,
že je obava, aby zbytečně a neoprávněně
vyvolaným pokřikem, že ústava je porušena,
až by jedenkráte skutečně bylo třeba
hájiti ústavu a její ustanovení před
porušením, nebylo již potom žádného
zájmu a opory ve veřejnosti proti skutečnému
útoku na porušení ústavy.
Z těch důvodů nemohu, než znovu žádati
slavnou sněmovnu, aby návrh většiny
iniciativního výboru byl schválen. (Výborně!)