Předseda (zvoní): Přistoupíme
ke hlasování. Sněmovna je schopna se usnášeti.
Osnova má 2 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.
Poněvadž nebyly podány pozměňovací
návrhy, míním dáti hlasovati o celé
osnově najednou podle zprávy výborové.
Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování?
(Nebyly.)
Námitek proti tomu není.
Prosím pp. poslance, aby zaujali svá místa.
(Děje se.)
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími dvěma paragrafy, nadpisem a úvodní
formulí, ve znění doporučeném
pány zpravodaji, nechť zvedne ruku. (Děje
se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna přijala
tuto osnovu zákona ve čtení
prvém podle zprávy výborové.
Tím vyřízen jest první odstavec dnešního
pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce, jímž jest:
2. Návrh, aby senátu prodloužena byla lhůta
stanovená §em 43 úst. listiny k projednání
usnesení posl. sněmovny o návrhu posl. Bečko
a soudr., aby byl vydán zákon, kterým se
mění a doplňuje všeobecný báňský
zákon ze dne 23. května 1854, č. 146 ř.
z., dosud platný na území Slovenska a Podkarpatské
Rusi (tisk sen. 338).
Senát usnesl se v 74. schůzi dne 7. dubna 1927 navrhnouti
prodloužení lhůty o 3 měsíce
a sdělil to přípisem ze dne 7. dubna 1927
k tisku 338 sen.
Ke slovu není nikdo přihlášen, návrh
na odklad hlasování nebo na přikázání
výboru podán nebyl, dám tedy hlasovati o
návrhu senátu podle §u 78 jedn. řádu
posl. sněmovny.
Kdo tedy souhlasí, aby poslanecká sněmovna
o 3 měsíce prodloužila lhůtu senátu
k projednání usnesení posl. sněmovny
o návrhu posl. Bečko a soudr., aby byl vydán
zákon, kterým se mění a doplňuje
všeobecný báňský zákon
ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z., dosud
platný na území Slovenska a Podkarpatské
Rusi, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Žádané prodloužení
lhůty jest tedy povoleno.
Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.
Nebude-li námitek, přistoupíme k projednávání
11. odstavce pořadu. (Námitky nebyly.)
Námitek není.
Odstavcem 11 pořadu jest:
11. Zpráva výboru rozpočtového
o vládním návrhu (tisk 850), kterým
se předkládá Národnímu shromáždění
podle posledního odstavce čl. XII zákona
ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., kterým
se mění a doplňuje zákon ze dne 14.
dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance
cedulové, zpráva o výsledku jednám
provedeného mezi státem a Národní
bankou Československou nastupující po Bankovním
úřadě ministerstva financí (tisk 966).
Zpravodajem jest p. posl. dr Matoušek.
Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Matoušek: Vážená
sněmovno! Předmětem mého referátu
je schválení smlouvy mezi Národní
bankou Československou a mezi státem ze dne 2. února
1927 a dlužní úpis z téhož dne.
Ve smyslu posledního odstavce čl. XII zákona
ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., předkládá
vláda zprávu o celém výsledku jednání
s Národní bankou Československou Národnímu
shromáždění ke schválení.
Národní banka Československá je nástupkyní
Bankovního úřadu ministerstva financí,
který zanikl dne 1. dubna 1926. Banka tato vstupuje v podstatě
ve všechna práva a závazky Bankovního
úřadu ministerstva financí, a to se zpětnou
platností od 1. ledna 1926 na podkladě poslední
výroční bilance Bankovního úřadu
ministerstva financí k 31. prosinci 1925.
Tato bilance byla zkoumána zvláštní
smíšenou revisní komisí, sestavenou
jednak ze zástupců ministerstva financí,
jednak ze zástupců nejvyššího účetního
kontrolního úřadu. Hodnocením budov
se komise nezabývala, ježto toto hodnocení
přeneseno bylo na místně příslušné
berní správy.
Výsledky tohoto šetření byly ministerstvu
financí podkladem jednání s Národní
bankou Československou. Převzetí aktiv a
pasiv je řádně vyúčtováno
v důvodové zprávě vládního
návrhu, na kterou tu pouze poukazuji.
V odst. X smlouvy se stanoví, že při jednáních
o osnovách normativních a jiných závažných
opatřeních, která týkala by se měny,
úvěru neb mincovnictví, bude ministerstvo
financí slyšeti bankovní radu Národní
banky Československé.
Ustanovení toto lze jen vítati. Má-li cedulová
banka "stát jaksi na rozhledně celého
hospodářského života bedlivě
pozorovati, nestahuje-li se kdes na dálném obzoru
kritická bouře, nesoucí zhoubu ve svém
klíně", pak v tomto rozhledu nesmí jí
býti překáženo a musí mít
možnost a prostředky, jak překážky
tohoto rozhledu odstraniti.
Čl. X snaží se poskytnouti Národní
bance tyto možnosti, a rozpočtový výbor
vyslovuje přání, aby k těmto poradám
mezi finanční správou a bankou docházelo
co nejčastěji.
V dlužním úpise stanoví se, jak státovkový
dluh má býti zúročen a umořen.
Sluší vítati, že v dlužním
úpise stanoví se celkový plán umořovací,
který má zřetel nejen k potřebám
vnitrohospodářským, nýbrž též
k potřebám našeho zahraničního
obchodu, a že dokonce se slibuje rychlejší tempo
v tomto splácení, pakli to hospodářské
a finanční poměry státu dopustí.
I zde vyslovuje rozpočtový výbor přání,
aby taková příležitost rychlejšího
umoření nebyla nikdy propasena.
Národní naše banka jako banka cedulová
má míti přímý vliv na oběživo,
aby mohla býti přímým tvůrcem
úrokových sazeb a tím i důležitým
národohospodářským a finačním
orgánem ve státě.
Tyto důvody vedly rozpočtový výbor
k tomu, že navrhuje sněmovně poslanecké,
aby schválila dotyčné úmluvy a vedle
toho aby přijala v rozpočtovém výboru
usnesenou resoluci, v níž se žádá
na ministerstvu financí, aby pokud možno urychleně
provedlo umořování státního
dluhu státovkového a aby slyšelo bankovní
radu Národní banky československé
také vždycky, kdy dojde k jednání o
osnovách normativních a jiných závažných
opatřeních, která by se týkala měny,
úvěru nebo mincovnictví. Vedle toho žádá
v resoluci rozpočtový výbor, aby Národní
banka československá přísnou věcností
a odborností správy splnila, co od ní očekává
výroba, obchod a i konsum. Resoluce tato stala se právě
nyní ještě aktuelnější,
uvážíme-li, jak v poslední době
vyvinul se obchod v Národní bance československé.
Podle posledního výkazu Národní banky
československé ke dni 23. března 1927 činí
oběh státovek a žirové pohledávky
věřitelů celkem 8327 mil. Kč. Proti
tomu činí úhrada v drahých kovech
a v devisách 2976 mil. Kč, jiné hotovosti
23 mil. Kč, okrouhle vzato, a úhrada z obchodů
dřívějších (eskont a lombard)
95 mil. Kč. Celková konečná úhrada
tudíž činí 3095 mil. Kč, kdežto
zůstatek státního dluhu státovkového
činí 4,746.313 mil. Kč. Následkem
toho má Národní banka přímý
vliv pouze na menší část oběživa;
důsledky se ovšem projevují v tom, že
nemůže na peněžním trhu míti
postavení, které jinak cedulové banky mají
zaujímati, a že nepůsobí na tvoření
úrokových sazeb přímo. Proto Národní
banka československá usilovala a usiluje, aby při
jednání o smlouvě o vyúčtování
a o úpravě práv a závazků z
něho plynoucích dosáhla dalšího
splácení státovkového dluhu.
Sluší jen vítati, že ministerstvo financí
v této věci příznivě sleduje
snahu Národní banky československé.
Doufejme, že jak ministerstvo financí, tak Národní
banka československá najde i při dnešních
poměrech obchodních, při nichž klesá
nyní eskont směnek i lombard a tempo splátek
na majetkovou dávku se zvolňuje, prostředky,
jak by Národní banka československá
třeba i určitými úvěrovými
operacemi, které by mohly býti provedeny i v rámci
článku XII zákona z 23. dubna 1925, č.
102 Sb. z. a n., dostala se na takovou basi, aby mohla opravdu
volně a přímo vykonávat všechny
funkce, jež cedulovým bankám patří.
Rozpočtový výbor byl toho přesvědčení,
že k cíli tomu je třeba vyplniti přání,
jež vyslovil v resoluci, a proto doporučuje nejen
schválení dotčených smluv, nýbrž
i tuto resoluci slavné sněmovně ku přijetí.
(Výborně!)
Předseda (zvoní): Za ministerstvo
financí přítomen jest min. rada dr Plocar.
K této věci jsou přihlášeni řečníci.
Zahájíme proto rozpravu.
Prve však navrhuji podle usnesení předsednictva,
aby lhůta řečnická stanovena byla
30 minutami. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Navržená lhůta
jest přijata.
Ke slovu jsou přihlášeni na straně "proti"
pp. posl. Kreibich a dr Rosche.
Dávám slovo prvému řečníku,
p. posl. Kreibichovi.
Posl. Kreibich (německy): Způsob,
jakým byla zřízena Národní
banka, právní útvar Národní
banky jako akciové společnosti, a smlouva s ní
ujednaná jasně ukazují, že přenesením
práva vydávati papírové peníze
se státu, totiž s Bankovního úřadu
ministerstva financí na Národní banku, což
by bylo jinak lze hodnotiti jako pokrok, má se docíliti,
a vlastně dociluje se toho, aby byl posílen vliv
soukromého kapitálu na peněžní
a úvěrové hospodářství.
Tato snaha odpovídá samozřejmě úsilí
samého soukromého kapitálu, jemuž se
přece protiví jakýkoli zásah státu
do hospodářského života, do kapitalistické
sféry. A ačkoli dříve tento zásah,
když se projevoval existencí Bankovního úřadu
ministerstva financí, zatroleně málo ubližoval
majetným třídám, a ačkoli rozhodný
vliv soukromého kapitálu na Bankovní úřad
ministerstva financí, jakož i vůbec na vládu,
byl s dostatek pevně zajištěn, nedostačoval
přece jen ještě tento stav majetným
třídám. Předložená smlouva
s Národní bankou neznamená nic jiného,
než další rozmnožení rozhodného
vlivu soukromého kapitálu, především
bankovního kapitálu, na veškeré peněžní
a úvěrové hospodářství
a tím i na úvěr státní. Kdežto
tudíž na jedné straně zajišťuje
a rozmnožuje se vliv soukromého kapitálu, zřízena
byla na druhé straně cedulová banka, vydány
její stanovy a ujednána její smlouva se státem
v takové formě, jaká úplně
odnímá pracujícím třídám
jakýkoli vliv na politiku cedulové banky a tím
na veškeré peněžní a úvěrové
hospodářství.
Jak silně jest tato smlouva přizpůsobena
ve prospěch soukromého kapitálu, vidíme
z různých jednotlivých ustanovení,
především z toho, jaké závazky
béře na se stát oproti cedulové bance.
Jde zde o závazek, zúročiti státovkový
dluh, závazek, jenž se vztahuje až k zajištění
6%ní dividendy z akcií cedulové banky. Jde
zde o závazek umořovati státovkový
dluh, ku kterémuž účelu jest předem
určena majetková dávka a ke kterémuž
přispívá dále stát ročně
po 15 let 77 miliony. To činí celkem okrouhle 1
miliardu, od čehož odečísti jest pouze
dividendu, kterou stát jako akcionář cedulové
banky obdrží, a mincovní zisk. K tomu přistupuje
za třetí přímý příspěvek
33 milionů ze státních pokladen. Vidíme
tudíž: Závazky státu oproti cedulové
bance, jež velmi dalekosáhlou měrou bude podléhati
vlivu soukromého a především bankovního
kapitálu, dojdou úhrady na útraty širokých
vrstev poplatnictva, které nebudou míti na vedení
cedulové banky samy absolutně žádného
vlivu. Toto umořování státovkového
dluhu není ničím jiným, než opět
jedním z mnoha opatření v oboru stabilisování
kapitalistického hospodářství a provádí
se za takových okolností a takovým způsobem,
že zatlačuje vliv státu na peněžní
a úvěrové hospodářství
a zároveň také rozmnožuje vliv soukromého
a bankovního kapitálu. Kapitalisté chtějí
i zde opět vyzískati, zajistiti si svůj přímý
i nepřímý vliv, nepřímý
potud, že přirozeně rozmnožením
svého vlivu na peněžní a úvěrové
hospodářství dosáhnou také
vydatnějšího zdroje svého zisku, aniž
by museli platiti útraty tohoto procesu.
Kromě tohoto čistě zásadního
stanoviska, jež k této osnově projeviti dlužno,
musíme také zjistiti, že celá politika
cedulové banky v oboru peněžního a úvěrového
hospodářství Československa jest ovládána
duchem, kterýž není ničím jiným,
než výslednicí onoho hesla, jaké bylo
vydáno již na počátku deflační
politiky v Československu, ničím jiným,
než heslem redukce, zúžením výrobní
základny u nás, politikou omezování
průmyslu. Vidíme, že se veškeré
úsilí odnáší k tomu, aby oběh
papírových peněz byl co možná
snížen, a dlužno zjistiti, že bylo v tomto
bodu také docíleno úspěchu, vždyť
shledáváme, že u nás oběh papírových
peněz stále klesá. Jsou lidé, označující
to za úspěch, t. j. ozdravný zjev, avšak
dnes i ve vlivných občanských kruzích
jest již dávno překonán tento názor,
spatřující spásu v omezení
oběživa papírových peněz a soustřeďující
se jedině v otázce, aby toto oběživo
bylo sníženo a aby byla pohotově čistě
finanční jeho úhrada. Vidíme, že
již v jiných státech zabočuje dokonce
i občanské finanční hospodářství
na jinou cestu. Známý finanční odborník
Mac Kenna vyložil teprve nedávno v bankovní
ročence časopisu "Financial Times", že
jest falešným názor, prohlašuje-li se
za inflaci rozšíření úvěru
a rozmnožení papírového oběživa,
spatřuje-li se zde současně nebezpečí
inflace v tom, že se rozšířením
úvěru umožňuje, aby se výroba
pozvedla a tím rozšířila hospodářská
základna: Píše: "Mají-li angličtí
dělníci nalézti opět práci,
nezbývá, než rozšířiti úvěr,
t. j. rozmnožiti také oběh peněz".
Používaje srovnání s americkým
hospodářstvím vykládá tento
svůj názor. Myslím, že by se doporučovalo,
aby také v Československu byla obrácena pozornost
k této druhé stránce, jak totiž pohlížeti
jest na politiku co do peněžního a úvěrového
hospodářství. Vidíme na různých
příkladech, že rozmnožení papírového
oběživa nemusí ještě veskrz znamenati
inflaci, že může býti také známkou
hospodářského rozmachu, rozšíření
hospodářské základny. My sami provádíme
toto omezování papírového oběživa,
což není ničím jiným, než
skutečnou deflací, aniž by navenek byla tato
deflační politika oficielně inaugurována.
Vidíme v číslicích hospodářské
a finanční statistiky Ruska, že tam státní
rozpočet nejenom rok od roku své číslice
zvyšuje, nýbrž že se také objem státního
hospodářství neustále rozšiřuje.
Kdežto u nás se spatřuje ideál v restrikci
státního hospodářství, ve škrcení
rozpočtu, vidíme tam, jak se veškerý
oběh peněz vždy více rozšiřuje
v souvislosti s hospodářskou základnou celé
země, jež se rok od roku úžasnou měrou
rozšiřuje.
U nás se provádí politika rdoušení
hospodářských podniků a, pokud přichází
v úvahu oběh papírových peněz,
soustřeďuje se veškerá pozornost jen na
bilanční úhradu státovkového
dluhu, na jeho umořování a nemyslí
se na to, že důležitější než
úhrada ve zlatě, devisách atd. jest úhrada
papírového oběživa neustálým
rozšiřováním hospodářské
základny v celém státě. Neslyšeli
jsme dosud od správy Národní banky ničeho
o tom, co zamýšlí podniknouti, aby u nás
skutečně pozvedla hospodářský
život, aby přispěla k oživení veškeré
naší výroby, veškerého našeho
hospodářského života zvýšením,
rozšířením úvěru. Zato
slyšeli jsme již také z občanské
strany četné projevy, že vliv cedulové
banky na úvěrové hospodářství
jest velmi nepatrný. Správa cedulové banky
nepodnikla ještě ničeho, aby tento zjev vysvětlila
a dlužno vůbec pochybovati, pokládá-li
správa cedulové banky skutečně za
svůj úkol, aby rozšířila úvěr,
aby skutečně vykonávala silný vliv
na peněžní trh, pokud se týče
aby jej ovládala a regulovala. Byla by to otázka
daleko důležitější, nežli
ta, jež - jak se zdá - jest pánům tak
úžasně důležitá, zda se
totiž smí na valné hromadě cedulové
banky německy mluviti, nebo německý návrh
podati. (Předsednictví převzal místopředseda
Slavíček.) Vše to vzbuzuje podezření,
že správa cedulové banky - a tu jsme zase u
onoho bodu - nemá ani úmyslu, aby si zajistila silný
vliv na peněžní trh, že nemá ani
úmyslu, aby se v tomto směru ve smyslu rozšíření
úvěru skutečně uplatnila. Opodstatněno
jest dále podezření, že se správa
cedulové banky považuje za vykonavatelku testamentu
dr Rašína, že pokládá za
svůj úkol, aby dokončila deflační
politiku, aby uplatnila heslo, že dlužno náš
výrobní aparát omeziti. Vidíme také,
že se následkem toho uvolňuje penězům
cesta ke spekulaci, že se užívá peněz,
jichž jest nadbytek, k účelům spekulačním.
Nejzřetelněji vidíme to také z haussy
na trhu cenných papírů, jež se u nás
v poslední době dostavila a jež se zejména
projevuje na trhu akcií vlivem zákonů, kteréž
jsme v rozpočtovém výboru projednali a vyřídili,
důsledkem zákona o reformě přímých
daní a důsledkem zákona o stabilisačních
bilancích. Kdežto na jedné straně vystupuje
proti nám ministr financí a popírá
to, tvrdíme-li, že tyto zákony znamenají
ohromné dary kapitalistům, vidíme, že
bursa, jež - řekl bych - jest daleko citlivějším
tlakoměrem nežli řeči finančního
ministra a jež také jest o mnoho poctivější
nežli vláda a její ministři, neboť
na burse se vždy uplatňuje skutečné
smýšlení kapitalistů a to, co ministři
nebo jejich noviny v politické části píší,
jest jen manévrem k zastření skutečné
pravdy, vidíme, pravím, že bursa cenných
papírů eskomptovala již dnes ohromné
výhody, jež přinesou kapitalistům zákony
o přímých daních a o stabilisačních
bilancích, nebo výhody, kteréž si ze
zákonů těch kapitalisté slibují,
včetně zákona o úpravě obecních
financí, jenž přece rovněž neznamená
nic jiného, než dar kapitalistům.
V této souvislosti dlužno posuzovati tuto předlohu
jako novou vymoženost majetných tříd,
dlužno vytknouti, že také toto opatření,
převod státovkového dluhu z Bankovního
úřadu ministerstva financí na Národní
banku, provádí se opět takovým způsobem,
že se tím chrání zájmy soukromého
a především bankovního kapitálu,
že se tím hospodářství, jak také
při všech jiných příležitostech
můžeme zjistiti, vydává zase o krok
dále úplně v šanc soukromému
a především finančnímu kapitálu.
Z tohoto důvodu musíme tuto předlohu odmítnouti
a vytknouti, že všechna tato pozměňující
opatření v občanském státě,
všechny tyto pokusy, v tomto oboru provedené, ať
od všenárodní socialisticko-občanské
koalice anebo od čistě občanské vládní
koalice, vždy opětně ukázaly, že
se za tohoto systému nedostaneme ani o krok dále
na cestě k cíli, abychom vládu nad hospodářským
životem vyrvali soukromému kapitálu, nýbrž
že vždy hlouběji propadáme se svou hospodářskou
politikou úplné nadvládě finančního
kapitálu nad celým naším hospodářským
životem. Jest to opětně důkazem, že
všechna tato opatření nevedou k cíli,
o kterýž usilujeme, kterýž jedině
a výhradně jest s to, aby toto obklíčení
celého hospodářského života soukromým
a finančním kapitálem odstranil, totiž
k socialisaci veškerého peněžního
a úvěrového hospodářství.
(Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníkovi,
p. posl. dr Roschemu.