V sklárskom priemysle bolo zamestnané r. 1919 vyše
3500 robotníkov, dnes ani nie celých 500. V chemickom
priemysle podľa výkazu výročnej zprávy
Sväzu priemyselníkov z r. 1926 len 45% kapacity bolo
využité. Zo 6000 robotníkov zamestnaných
pri plnom prevádzaní len 3000 bolo zamestnané.
V zápalkárni z 1200 robotníkov, zamestnaných
pri plnej kapacite, pracovalo len 600. U papierieň a celulózok,
ktoré, doteraz najmenej boly postihnuté kolonizačnou
politikou čsl. buržoázie, v poslednej dobe
sa prikročilo ku zastaveniu jednotlivých závodov
a koncentrovaniu ich výroby do podnikov zázemia,
patriacich papierovému kartelu v Československu.
Ide tu najprv o papiereň v Slabošovciach a celulózku
v Hôrke. V týchto dvoch závodoch je zamestnané
asi 1000 robotníkov a mimo toho v lesných prácach
je zamestnané ešte raz toľko a je pochopiteľné,
že proti tomuto úmyslu kapitalistov robotníci
a roľníci celého vidieku týchto gemerských
dolín jednohlasne sa postavili a zahájili boj za
udržanie týchto dvoch závodov. Následkom
odporu obyvateľstva vláda dočasne ustúpila
od prevedenia likvidácie papierne v Slabošovciach
a celulózky v Hôrke, ale všetky zjavy nasvedčujú
tomu, že vláda medzinárodnej buržoázie
za účasti ľudovej strany prevedie tento pre
robotníctvo katastrofálny plán, zjednotený
odpor zjednoteného proletariátu ich neprinúti
ku vzdaniu sa tohoto plánu.
Pozemková reforma tak, ako je prevádzaná
na Slovensku, vôbec neukojí hlad po pôde. Veľká
väčšina pozemkov, určená pre parceláciu
podľa plánu Pozemkového úradu, bude
kolonizovaná českými legionármi a
agrárnymi zbohatlíky. Teda roľnícky
ľud pôdu nedostane a následkom kolonizácie
pôdy i prácu ztratia na veľkostatku, lebo kolonisti
si pôdu obrobia sami a robotníci stávajú
sa vyhnancami sveta.
Že nezamestnanosť vyvrchoľuje sa na nebývalú
výšku a že možnosť výživy
je na najnižšom stupni, ukazuje najlepšie vysťahovalecká
štatistika Československej republiky.
Podľa štátneho úradu štatistického
celkový počet osôb, ktorým sa daly
vysťahovalecké pasy, robí za mesiace január
až september 1926 z celej republiky 19.629 osôb, na
ktorom počte participuje Slovensko 10.801. Teda zo Slovenska
samotného o veľa viac vysťahovalcov máme
ako z ostatných časti Československej republiky
dohromady. (Různé výkřiky komunistických
poslanců.)
Uvedené dáta dokazujú, že kolonizačná
politika systematicky a plánovite prevádzaná
na Slovensku, doniesla svoje ovocie. Priemysel je zničený
a len trosky jestvujú ešte, ktorých osud je
už tiež zpečatený. Desaťtisíce
robotníkov vyhodených z práce následkom
trvalej nezamestnanosti sú hospodársky úplne
vyčerpaní, zničení a márne
čakajú na pomoc od kapitalistov a ich vlády.
Zemerobotníctvo a maloroľníci následkom
kolonizovania pôdy ztrácajú možnosť
výživy. Práve z týchto príčin
a následkom prevalenia daňových bremien na
bedrá pracujúcich roľníkov a stredný
ch vrstiev sa tieto zproletarizujú. Pomoc od vlády
taktiež márne očakávajú.
Hlinkova ľudová strana, ktorá niekoľko
rokov hlásala boj proti kolonizačnej politike všenárodnej
koalície, dnes, keď vstúpila do vlády,
prevádza tú istú politiku, s tým rozdielom,
že ešte vo väčšom a rýchlejšom
tempe. (Výkřiky ľudových poslanců
slovenských.) Vy tiež inak hovoríte doma,
než čo tu robíte. V Banskej Štiavnici
sľubujete tamojšiemu robotníctvu, že mu
dáte prácu a chlieb a tu sa staviate proti tomu
a všemožným spôsobom znemožňujete,
aby mohli dostať drahotných prídavkov, ktoré
dostávali ešte počas Maďarska, a tam ten
druhý pán (k posl. Čillíkovi),
ktorý je tam v Podbrezovej, tiež by sa neopovážil
povedať to úprimne robotníctvu do ma, čo
tuná robí. Doma hovorí, že áno,
my budeme pracovať a pracujeme, aby ste sa dostali všetci
do práce, aby ste dostali drahotné prídavky,
ale tuná hlasuje opozične. (Výkřiky.)
Ale všetko to, čo robíte, koniec-koncov
otvorí oči pracujúcemu ľudu slovenskému
a vás stihne taký osud, aký stihol sociálnych
demokratov za ich zradu. (Výborné! Potlesk komunistických
poslanců.)
Pracujúci ľud Slovenska jasne vidí, že
ho zradili nielen sociálni demokrati, ale i Hlinkova ľudová
strana a strana Szent-Iványovcov a preto im už neverí.
Pracujúci ľud Slovenska ale musí si uvedomiť,
že v kolonizačnej politike a v ožobračovaní
Slovenska bude sa pokračovať až do tej doby,
kým sa nespojí a nevytvorí jednotný,
mohutný front všetkých ubiedených proti
medzinárodnej buržoáznej vláde, musí
si uvedomiť, že len vtedy sa stane zmena v jeho prospech,
keď celý buržoázny systém zvrhneme
a vybudujeme vládu robotníkov a roľníkov.
(Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Ďalším rečníkem je p. posl. Bečák.
Dávam mu slovo. (Předsednictví se ujal
předseda Malypetr.)
Posl. Bečák: Slavná sněmovno!
Vláda vzala sobě za úkol upevniti náš
mladý stát, což nejlépe se státi
může jeho vnitřním zabezpečením.
Jsme státem převážně zemědělským.
V jeho půdě skrývá se ohromné
jmění národní, v lidu, který
tuto půdu obdělává, ohromná
pracovní energie. Obého je třeba využíti
k dosažení zvětšené zemědělské
výroby, tím spěti k soběstačnosti,
a dosažením rentability zemědělské
výroby k pevnému zabezpečení našeho
státu a jeho dalšího rozvoje.
Proto chápu se slova v debatě o státní
účetní uzávěrce za r. 1924,
poněvadž výsledky v uzávěrce
neodpovídají těmto intencím vládním,
poněvadž zemědělství nebylo tou
měrou podpořeno, jak toho svým významem
zasluhuje, a proto dotknu se krátce jen otázek čistě
hospodářských.
Není sporu o tom, že je potřebí, aby
vláda podporovala měrou největší
meliorace, regulace, elektrisaci, kanalisaci, jejichž důležitost
a národohospodářský význam
byl v tomto domě již několikráte zdůrazněn.
Mně je líto, že vláda podle uzávěrky
za r. 1924 tak malou pozornost věnovala agrárním
operacím, uvedeným v uzávěrce ministerstva
zemědělství, kap. 18, tit. 3, § 4. Agrární
operace, v prvé řadě zcelování
hospodářských pozemků má pro
naši republiku s hlediska soukromo- i národohospodářského
takovou důležitost, že je potřebí
o jejich urychlené provádění nejen
na Moravě, nýbrž i v oblasti celého
státu co nejhouževnatěji usilovati.
Jaký význam soukromohospodářský
zcelování pozemků pro jednotlivé majitele
chová je nejlepším vysvědčením,
že zcelování hospodářských
pozemků bylo na Moravě dobrovolně provedeno
asi ve 160 obcích a dnes 80 obcí ještě
po řadu let se tohoto dobrodiní domáhá.
S hlediska národohospodářského chtěl
bych říci, že prvním a hlavním
předpokladem každého podnikání
je rentabilita. Abych dlouhými výpočty neunavoval,
dovoluji si vážené pány kolegy poukázati
na časový spisek ministerstva zemědělství
ročník I, čís. 3 sepsaný p.
radou inž. Traitnerem, v němž je poukázáno,
že roztříštěnost a špatné
útvary selských pozemků v historických
zemích zaviňují roční ztrátu
vyjádřenou v metrácích zrní
celkem 41.000 vagonů. O to zvýšila by se takto
tuzemská výroba, nehledě k ohromnému
finančnímu efektu, jenž representuje za takto
více vytvořeně hodnoty roční
příjem jen 738 mil. Kč.
Leč k takto dosažitelnému přímému
zisku ze zcelování pozemků vyplývajícímu
třeba ještě připojiti zisk nepřímý,
jejž hledati dlužno v úspoře výrobních
nákladů, v úspoře pracovních
sil a potahů, v používání hospodářských
strojů, v úspěšnějším
používání strojených hnojiv,
v zmenšení nebezpečí před škůdci
atd., zkrátka v možnosti intensivnějšího
a racionelnějšího obdělávání
hospodářských pozemků vůbec.
Tento nepřímý zisk možno oceniti 20%
provozovacích výloh, což opětně
v historických zemích odpovídá roční
úspoře asi 600 milionů korun. Tato ohromná
čísla, slavná sněmovno, nehledě
ke zkušenostem ve 160 vyspělých moravských
obcích, poukazují nejlépe na ohromný
význam agrárních operací a proto zajisté
zcela oprávněně nejen v zájmu zemědělství,
nýbrž i státu samého je, žádám-li
vládu, aby řešení tohoto velkolepého
problému věnovala svou plnou pozornost a vydáním
účelně upraveného zcelovacího
zákona toto podnikání urychlila a taktéž
i finančně podpořila.
Pro tento účel byla v rozpočtu na rok 1924
zařazena položka 2,337.555 Kč, která
vyčerpána nebyla, neboť vydáno bylo
pouze 1,930.731 Kč 60 hal. a ušetřeno tak ve
státní pokladně 376.823 Kč 39 hal.,
ač výdaje právě na tento účel
vynaložené byly by tou nejlepší investicí,
kterou stát může učiniti. A poněvadž
při provádění zcelování
je zvýšena potřeba pracovních sil, mohlo
by se i v tomto případě dostati práce
nezaměstnaným dělníkům, jimž
stát na podpoře v nezaměstnanosti vyplatil
r. 1924 o 83,084.827 Kč více, než bylo rozpočtem
preliminováno.
Snížení výdajů na agrární
operace odůvodňuje se ve zprávě vysvětlivkou
číslo 614 neobsazením části
systemisovaných míst pro nedostatek kulturně
technických inženýrů. Poněvadž
zcelování a jeho úřady měl
jsem příležitost poznati hodně zblízka,
budiž mi prominuto, že s tímto odůvodněním
nemohu se spokojiti. Podle mého skromného názoru
je třeba u agrárního úřadu
více pomocných sil se středoškolským
vzděláním než kulturně technických
inženýrů. Ve stavu úřednictva
u agrárních operací na Moravě jsou
3 místní komisaři, 3 správcové
oddělení, 36 vysokoškolských úředníků
a 19 úředníků středoškoláků.
Budiž mi prominuto, když řeknu zde názor
našeho zemědělce, který se velmi diví,
když vymezníkování pozemků, sázení
hranečníků, děje se za osobní
asistence rady, nebo i dokonce vrch. rady agrárních
operací, úředníka drahého,
když práci tuto lehce a taktéž dobře
by obstarati mohl úředník se vzděláním
středoškolským. Vedle této práce
je ještě celá řada prací čistě
mechanických, které by lehce vyřízeny
býti mohly úředníky se středoškolským
vzděláním, čímž značně
ulehčilo by se vysokoškolským úředníkům
za práci zodpovědným, kteří
by čas svůj věnovati mohli věcem důležitějším.
To by neprospělo jen značnému urychlení
zcelovacích prací, nýbrž i věci
samé.
Žádám proto vládu, aby tato položka
v rozpočtu na r. 1928 byla tak upravena, aby ministerstvo
zemědělství co nejrychleji mohlo doplniti
agrární úřady dostatečným
počtem prováděcích orgánů,
pracovníků plně věci oddaných
a pro svou odpovědnou a choulostivou činnost zvláště
vyškolených.
Podle nynějšího stavu je přihlášeno
o zcelování 80 nových obcí. V řízení
zcelovacím nachází se 50 obcí, a agrární
úřady podle nynějšího stavu jsou
s to při největším napětí
během roku provésti zcelování jen
v 15 obcích, čímž dotyčné
obce hospodářsky trpí.
Ze 2.537 obcí na Moravě s plochou 1,228.228 ha,
kde by se podle statistických výpočtů
mělo zcelování pozemků vzhledem na
rozkouskovanost půdy provésti, provedeno do konce
r. 1921 pouze ve 139 obcích s plochou asi 77 ha. Budou-li
práce zcelovací postupovati tak, jak to nynější
stav personálu dovoluje, trvalo by to asi 167 roků,
než by celá plocha jen na Moravě, která
zcelování vyžaduje, byla zcelena.
Právě nynější hospodářská
tíseň vyžaduje nezbytně, aby tato tak
významná akce provedena byla v době nejkratší.
Zemědělství našeho státu stojí
na výši doby a bývá obdivováno
cizinci, kteří k nám dojíždějí
tyto poměry studovati, leč chceme-li, aby náš
mladý stát, jehož produkce vysazena je světové
konkurenci, v boji o své bytí obstál v době,
kdy celá produkce jest zatížena ohromnými
daněmi, samosprávnými přirážkami
a různými povinnostmi na různé sociální
zařízení, jež výrobky naše
činí drahými a na světovém
trhu konkurence neschopnými, musíme svá zemědělství
také náležitě podporovati.
Z toho důvodu záleží nám na tom,
aby položka výzkumnictví nebyla příliš
zkracována a snižována, jak vidno z úzávěrky
státních účtů za r. 1924, kdy
z rozpočtu na výzkumnictví ve výši
19,390.069 Kč jeví se náležitost pouze
14,192.040 Kč, menší tedy o 5 mil. 198.028
tisíc Kč.
Záleží nám na tom nejen z našeho
vlastního interesu, nýbrž ze zájmu státního,
aby vedle průmyslu i zemědělství stálo
neustále na výši doby, předčilo
své sousedy, což se může státi,
když vymoženosti - poznatky vědy vyzkoušené
v praksi ve výzkumných ústavech - stanou
se v nejkratší době majetkem nejširších
vrstev.
Nemohu při této příležitosti
nepoukázati na chov hovězího dobytka a jeho
podporu. Podle uzávěrky za r. 1924 vyplacen byl
téměř celý rozpočtený
obnos 2 mil. Kč, který skutečné potřebě
zcela neodpovídá. Chceme-li v oboru živočišné
produkce dospěti k soběstačnosti, musejí
veřejní činitelé podpořiti
v plné míře chov plemenného materiálu
a udržování vzorných plemenníků.
Při té příležitosti nemalou váhu
kladu na chlévní kontrolu, jíž se také
nedostává plného porozumění
na směrodatných místech. Dovedu sám
oceniti její význam, poněvadž jsem o
výsledcích z vlastní zkušenosti informován.
Řádným upravením krmných dávek
při spotřebě pouze v hospodářství
vyrobených krmiv dosáhlo se v jistém obvodu
u nás na Moravě během dvou roků zvýšené
dojivosti u jedné dojnice o 200 až 1000 litrů
mléka. Průměr v obvodě, kde bylo kontrolováno
160 dojnic, činil 400 l a celková roční
dojivost zvýšena v obvodě o 64.000 l.
Prosím, i zde jsou cesty k tvoření nových
hodnot a je povinností státu, aby tuto dobrou snahu
všestranně podpořil, neboť její
rychlý rozmach neznamená jen zvýšení
rentability v zemědělství a tím jeho
zdatnosti, nýbrž tvoření nových
národohospodářských hodnot a tím
také větší bohatství státu.
Dotkl-li jsem se produkce živočišné, nemohu
opominouti chov koní. V produkci koně prožíváme
dnes těžkou krisi odbytovou i cenovou. Velmi značné
ztráty způsobené ve stavu koní válkou
byly rychle - aspoň kvantitativně - doplněny,
takže podle posledního sčítání
hospodářského zvířectva provedeného
ke dni 31. prosince 1925 máme již 740.076 koní,
t. j. o 6.5% více než v r. 1910, tedy před
válkou. Tento fakt je jistě překvapující,
uvážíme-li, že potřeba koní
jak v průmyslu a v živnostech, tak i v zemědělství
je následkem stále se šířícího
soustavného nahrazování koní motorovou
silou stále menší a menší.
Počítáme-li podle různého použití
koní v jednotlivých zemích nebo krajích
s 5 až 7% ročním úbytkem dospělých
koní, činí roční potřeba
k doplnění nastalých ztrát asi 45.000
koní, zatím co roční přírůstek
hříbat je t. č. asi 55.000 kusů. Máme
tedy dnes nadprodukci koní a nemáme na ně
odbytu. Předválečná zahraniční
odbytiště jsou nám následkem nepříznivých
valutárních poměrů našich sousedních
zemí a v důsledku jejich snahy po soběstačnosti
také v tomto oboru živočišné produkce
téměř úplně uzavřeny.
Za to však naopak z některých zahraničních
zemí (Maďarska, Rumunska, Polska a S. H. S.) jsou
k nám koně dováženy, poněvadž
produkce koní v těchto zemích je následkem
příznivějších podmínek
lacinější než u nás. Tak r. 1925
bylo k nám dovezeno 7.948 koní ze zahraničí
v ceně 28,748.000 Kč a vyvezeno jen 1443 koní
v ceně 4,257.000 Kč. Červnovým zákonem
z r. 1926 provedené zvýšení cla na koně
nemělo prozatím vlivu na omezení importu
koní. A tak nezbývá než starati se o
to, aby veškerá potřeba koní na území
našeho státu byla uhrazována výhradně
z našeho domácího chovu. Na prvém místě
přichází tu v úvahu naše vojenská
správa, jejíž každoroční
potřeba činí 3.000 koní v okrouhlé
ceně 20 mil. Kč. Je ovšem pravda, že se
vojenská správa v poslední době snaží
nakupovati koně také přímo od našich
chovatelů, ale značná část
jejího kontingentu koní je ještě pořád
uhražována ze zahraničí. Vojenská
správa požaduje pro své účely
bezvadného, korektně stavěného koně
ve stáří 4 až 7 let. Naši rolničtí
chovatelé nemají při intensivním hospodaření
jednoduše možnosti, aby poskytli svým hříbatům
nutného pastevního odchovu a aby je až do tohoto
stáří mohli ponechati nepoužité
v práci. Je-li tedy povinností vojenské správy,
aby se snažila uhraditi veškerou potřebu koní
z našeho domácího chovu, je nezbytno, aby se
postarala o řádný racionelní odchov
koní, určených pro armádu, to jest,
aby nakupovala od rolníků mimo dospělé
koně také hříbata a vychovávala
si je dále ve svých hříbárnách.
Jen tak se staneme v doplňování vojenských
koní u nás soběstačnými a jen
tak získá vojenská správa pro své
účely z našeho domácího chovu,
na nějž zůstane v případě
válečného konfliktu zcela odkázána,
v každém ohledu vyhovující materiál.
A tak miliony, které dnes vyvážíme za
vojenské koně do ciziny, zůstanou v zemi
ku prospěchu a zvelebení domácího
chovu.
Řekl jsem již, že v poslední době
dějí se slibné pokusy o nákupy koní
pro vojenskou správu z našich rolnických chovů.
Při dobré vůli se strany remontní
komise dalo by se jistě nakoupiti mnohem více. Je
třeba dobře znáti našeho rolníka,
podle toho s ním při nákupu jednati a vlídným
jednáním jej získati. Pro pohotovost armády
má chov koní eminentní význam. Je
tudíž na vojenské správě, aby
se vší opravdovostí snažila se uhraditi
veškeru potřebu svých koní z našich
rolnických chovů a tím zajistila si trvalý
pramen nákupní v dobách dobrých i
zlých. Vhodnou a účelnou podporou zemědělské
výroby a jejich jednotlivých odvětví
dosáhneme rentability zemědělského
podnikání a tím umožníme, aby
zemědělec co poplatník státu mohl
konati svou povinnost. Tím teprve přikročiti
můžeme k zabezpečení těch různých
zařízení státních, které
ve směru sociálním zašly snad už
příliš daleko. Přejeme to však
všem hospodářsky slabým občanům
tohoto státu, ale žádáme, aby i oni
uznali právo existence těch pracovníků
na půdě, kteří lopotnou prací,
mnohdy za mrazu, deště, bláta a nepohody dobývají
lidstvu jeho chleba. Je to rolník, je to náš
zemědělský dělník. Budiž
mi proto dovoleno při této příležitosti
vzpomenouti i zájmů našeho dělnictva.
Byl jsem pozván do schůze zemědělského
a lesního dělnictva, kterou uspořádála
Odborová jednota zemědělských a lesních
zaměstnanců pro okres přerovský v
Přerově. Mohu říci, že jsem byl
velmi překvapen hojnou účastí zemědělského
a lesního dělnictva na této schůzi,
které se sešlo, aby porokovalo o svých bolestech
a potřebách.
Na této schůzi stěžovali si delegáti
zemědělského dělnictva z více
než 20 obcí přítomných, zejména
do nepřiměřeného zatížení,
které přináší zákon o
sociálním pojištění. Jeden deputátník
uváděl příklad ze své rodiny,
kde jest jich pojištěno 5 osob, a sice on sám,
žena, 2 dcery a syn. (Posl. Chalupník: To nebyli
dělníci!) To byli dělníci, pane
kolego! Všichni jsou odkázáni pracovati pouze
na zemědělství nebo v lese a všichni
jsou nuceni přispívati na sociální
pojištění. Rodina tato platí měsíčně
za 5 osob okrouhle Kč 120 jen na pojištění
sociální, kromě pojištění
nemocenského, a není při tom ještě
pojištěna proti úrazu. Platí tedy tato
rodina ročně na sociální pojištění
okrouhle 750 Kč a kromě toho zaměstnavatel
platí 750 Kč ročně za tuto rodinu.
Béře tedy Ústřední sociální
pojišťovna za tuto rodinu 1500 Kč ročně
na pojistném.
Není to, slavná sněmovno, příliš
značné zatížení rodiny zemědělského
dělníka a současně zaměstnavatele-zemědělce,
který zaměstnává pouze 5 pracovních
sil? Třeba přirovnati zatížení
rodiny úřednické neb zřízenecké
pensijním pojištěním na základě
zákona z r. 1920. Úředník nebo zřízenec
jest pojištěn sám jako živitel rodiny
a platí nejvyšší pojistné měsíčně
45 Kč a zaměstnavatel rovněž 45 Kč.
Ročně platí zde tedy rodina úředníka
neb zřízence 540 Kč na pensijní pojištění,
kdežto rodina zemědělského dělníka
je nucena platiti 750 Kč. (Posl. Chalupník: Tam
jsou jen dvě osoby!) Prosím, já na to
přijdu, pane kolego. Jest to značný nepoměr,
slavná sněmovno, zvláště přihlížíme-li
k okolnosti, že z 5členné rodiny zemědělského
dělníka - a počítám pouze platovou
třídu B, která zaplatí se zaměstnavatelem
ročně 1500 Kč, - nebude bráti kromě
menšího odbytného patrně nikdo rentu,
nebo jen rentu nepatrnou a v pozdních letech. (Výkřiky
posl. Johanise.) Když totiž zemře muž
deputátník, nemá žena a děti,
když vydělávají a jsou pojištěni,
žádných nároků na rentu vdovskou
a sirotčí a dostanou pouze jednou pro vždy
nepatrné odbytné. Zemře-li žena deputátníkova
později než muž, opakuje se tentýž
případ, děti nedostanou zase ničeho
a tak vyznělo pojištění rodičů
naprázdno. Dvě dcery z rodiny deputátníkovy
se provdají za domkáře nebo živnostníka
a ztratí vše, co do pojišťovny vložily,
a syn se osamostatní a opakuje se u něho totéž.
(Výkřiky posl. Johanise.) To je, pane kolego,
velmi špatný rub sociálního pojištění,
na který se nepamatovalo, a není přece myslitelné,
aby takové pojištění nebylo novelisováno
a nebylo přizpůsobeno poměrům zemědělského
dělníka a poměrům zemědělců
vůbec. (Výkřiky posl. Johanise.)
Na schůzi bylo také poukazováno na to, že
se pojišťují zbytečně mladiství
dělníci, takřka děti, kteří
by pak musili čekati na starobní rentu snad více
než 50 roků. Zemědělské dělnictvo
na schůzi přerovské žádá
proto zjednodušení celého pojištění,
jeho zlevnění a vypuštění z pojištění
osob mladistvých a takových osob, které nevedou
samostatnou domácnost. Zemědělské
a lesní dělnictvo říká správně:
Pojistěte raději živitele rodiny dokonale,
aby platil jeden, a aby druzí, když se živiteli
rodiny něco stane, brali pojistné, a ne, jak je
tomu dnes, aby jich platilo pět, a na konec aby nebral
žádný ničeho. (Výkřiky
posl. Johanise.) Zemědělské dělnictvo
žádá, aby při novelisaci zákona
o sociálním pojištění bylo pamatováno
na pojištění proti úrazu, kteréžto
pojištění je v zemědělství
a lesnictví naprosto nedostatečné. Zemědělské
a lesní dělnictvo nepřeje si, aby jeho pojištění
bylo vyřešeno současně s pojištěním
dělnickým v úrazových pojišťovnách,
které zemědělskému dělnictvu
pro svou drahou správu a také jinak nevyhovují,
nýbrž zemědělské a lesní
dělnictvo žádá důrazně,
aby při novelisaci zákona o sociálním
pojištění bylo pojištění
zemědělské úplně osamostatněno,
zjednodušeno. (Výkřiky.)
Zemědělské a lesní dělnictvo
stěžuje si, že se mu nedostává
ani zdaleka z prostředků veřejných
těch výhod a podpor, jakých se dostává
ostatním vrstvám, ač zemědělský
a lesní dělník má delší
pracovní dobu než dělníci druzí
a obstarává spolu se zemědělcem samostatným
výživu pro celý národ. Zemědělské
a lesní dělnictvo uznává sice dobrou
snahu zemědělských rad, která se projevuje
určitými odměnami za delší služby
v zemědělství a lesnictví vykonané,
žádá však, aby zejména z peněz
státních byly odměny déle sloužícím
zaměstnancům na půdě poskytovány
takovým způsobem, aby se jich nedostávalo
zaměstnancům těmto teprve po 40 nebo 50 letých
službách a v míře poměrně
skrovné, nýbrž (Výkřiky.),
aby byly poskytovány odměny zaměstnancům
na půdě také za služební dobu
kratší a měrou vydatnější.
Na schůzi přerovské přítomné
lesní dělnictvo projevilo přání,
aby vláda působila k tomu, aby také pro lesní
dělnictvo byly sjednávány určité
směrnice platové za práci v lese. Doufám,
že ministerstvo zemědělství, zvláště
pak jeho sociální odbor bude se touto otázkou
zabývati. (Výkřiky.)
Mohu s dobrým svědomím prohlásiti,
že velmi rád splnil jsem svůj úkol,
který mně byl na schůzi přerovské
zemědělským dělnictvem a zaměstnanci
na půdě vůbec uložen, a prosím,
aby slavná sněmovna a zejména vláda
věnovaly otázkám zaměstnanců
na půdě zvýšenou pozornost (Výkřiky.),
neboť stav tak důležitý toho plně
zasluhuje.
Mohu prohlásiti za stranu, ke které kladu si za
čest náležeti, že budeme se otázkami
zemědělského a lesního dělnictva
velmi vážně zabývati, neboť jsou
to lidé naši, s námi na půdě
pracující pro celý národ. (Výkřiky
socialistických a komunistických poslanců.)
Slavná sněmovno, tam bylo dělnictvo až
z Pohoří od Frenštátska. (Opětné
výkřiky socialistických a komunistických
poslanců.) To není pravda! (Hlas: To je pravda!)
To jsou důvěrníci našich dělníků
z celé oblasti jižní a východní
Moravy.
Slavná sněmovno, prohlížíme-li
uzávěrku státního účtu
za r. 1924, poznáváme, že zemědělství
nebylo věnováno tolik pozornosti, kolik podle svého
významu zasluhuje. My však přes to budeme hlasovati
pro uzávěrku sněmovně předloženou.
Bohužel mentalita tohoto domu ještě dnes nespravedlivě
odhaduje postavení zemědělcovo v tomto státě,
vidí v něm jen člověka žijícího
v přepychu, bez citu pro člověka hospodářsky
slabého. Opak je však pravdou! Nejlepší
vysvětlení o skvělé existenci našeho
zemědělství jest patrno z hypotekárního
zadlužení.
Venkovské nemovitosti byly zadluženy r. 1922 ve výši
6.395 mil., r. 1923 ve výši 7.720 mil., r. 1924 ve
výši 8.963 mil., r. 1925 ve výši 10.073
milionů. Tak vypadá skutečnost, vážení
přátelé, a argumenty by byly proti tomu cifry,
kdybyste je přinesli a přinésti je máte
možnost. (Posl. Johanis: Vždyť vy mluvíte
nepravdu!) Máte možnost je opraviti. Nebudu mluviti
déle. Volám, přátelé: Pamatujte:
Chudý sedlák, chudý stát. Nepodlamujte
sílu a moc naší prvovýroby; saháte
tak na základy státu, jehož zemědělství
bylo, je a bude vždy věrnou a pevnou oporou. (Výborně!
Potlesk poslanců republikánské strany.)