Nemocenským pojišťovnám bylo s poukazem
na zobchodnění státních pošt
a telegrafů odňato vyměrkování
poštovného hlavně vlivem bývalého
ministra pana dr Fatky a jemu podřízeného
sekčního šefa. Upozornili jsme několikráte
pana ministra dr Fatku, že nemocenské pojišťovny
budou nuceny používati osobního doručování
k některé části své agendy
na místě zasílání poštou.
Upozornění to bylo vzato p. ministrem na vědomí.
Mohu to jako úředník Ústředního
svazu nemocenských pojišťoven doložiti korespondencí
s ním. Nyní však se nám s několika
stran oznamuje, že státní správa resp.
ředitelství pošt a telegrafů zakročuje
proti osobnímu doručování, zejména
platebních výměrů, hrozí pojišťovnám
tresty a že dokonce poukazuje důchodkové kontrolní
úřady, aby případy ty zjišťovaly
a oznamovaly je k potrestáni. Činí to s poukazem
na císařský patent čís. 47
z 5. listopadu 1837, který prý vyhražuje veškerou
dopravu dopisů a periodických spisů pro státní
regál. Argumentace tato není však správná,
poněvadž citovaný patent stanoví v §u
12 výslovně, že ze státního regálu
je vyňata doprava dopisů a periodických spisů,
jestliže se děje sluhou, vlastním poslíčkem
neb vůbec nějakou osobou, náležející
k domácnosti adresáta či odesílatele,
anebo osobou i tomuto doručování najatou
v tom případě, když ani odesilatel ani
příjemce nezaměstnávají se
sbíráním a odesíláním
dopisů a časopisů za plat.
Z jiných stran se zase hlásí, že státní
úřady, zejména okresní správy
politické, když zasílají nemocenským
pojišťovnám některé záležitosti
k vyjádření, označují tuto
korespondenci za podrobenou poštovnému, které
platí adresát. Konkretní případ
zejména provedla okresní politická správa
v Náchodě.
Na všechny tyto případy jsme poukázali,
žádali jsme nynějšího ministra
pošt pana dr Noska a ministra financí pana
dr Engliše již před řadou týdnů
o vyšetření, ale nadarmo. Nebylo nám
sděleno nic a tyto případy se stále
množí.
Jako další doklad toho jak podporuje státní
správa soc. pojištění slouží
případ brněnský. Zemská správa
politická na Moravě vydala výnos, že
za každé vyřízení poptávky
po adrese má se požadovati 5 Kč za úřední
výkon. Podle výnosu poskytuje se osvobození
od této dávky úřadům státním,
zemským a městu Brnu. Okresní nemocenská
pojišťovna v Brně v plném vědomí
svého práva dožadovala se, aby byla přijata
také mezi ony ústavy a korporace, které osvobození
toto používají. Požadavek ne nesprávný,
ne apelující na to, že nemocenská pojišťovna
vykonává obor veřejnoprávní
charitativní činnosti, který zasluhuje, aby
naň byl vzat zřetel, nýbrž požadavek
opírající se přímo o ustanovení
zákona č. 221 z 9. října 1924 o sociálním
pojištění, který ve svém §u
255 stanoví: "Úřady, soudy a veřejné
instituce i korporace jsou povinny vyhověti žádostem,
jež pojišťovny podle tohoto zákona zřízené
na ně vznesou, podporovati i jinak všemožně
tyto pojišťovny a podávati jim sdělení
důležitá pro provádění
pojištění a jejich správu. Nemocenské
pojišťovny jsou zejména oprávněny
dožadovati se spolupůsobení politických
a obecních úřadů k vypátrání
zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají
osoby podrobené pojistné povinnosti podle tohoto
zákona, a k vyšetření poměrů
rozhodných pro pojistnou povinnost těchto zaměstnanců
a jejich zařadění do mzdových tříd."
Policejní ředitelství v Brně odepřelo
bezplatné sdělování adres s odvoláním
na výnos zemské správy politické a
nedalo zcela nic na předpis zákona. Není
to stížnost malicherná, neboť nemocenské
pojišťovny potřebují k řádnému
vedení své agendy, aby byly zjišťovány
adresy, a to jak zaměstnavatelů, tak i zaměstnanců.
Vyžadují to v zájmu pojištěnců,
aby mohly sledovati jejich pobyt a jejich pokračování
v pojištění. Nemáme v tom viděti
zlý úmysl nynějšího režimu?
Můžeme v tom spatřovati, že stát
podporuje zákon o sociálním pojištění?
Sluší říci, že dodnes státní
režim na podkladě zákona 221 neučinil
více, než že prováděl tyto šikany.
Nemocenské pojišťovny byly odmítnuty se
svým jistě oprávněným požadavkem,
aby byla poskytnuta sleva jízdného pro dopravu nemocných,
ať již do nemocnic či k léčení
vůbec. I v tom je nutno spatřovati část
soustavného ztěžování práce
nemocenským pojišťovnám. Máme zjištěno,
že jsou to státní úřady, které
v řadě jiných otázek postupují
výslovně proti účelu a smyslu zákona
a úmyslu zákonodárců v jeho výkladu
a nerespektují ani směrnic, vydaných Ústřední
soc. pojišťovnou.
Tak na př. technická odbočka divisního
provisního skladu č. 4 v Chrudimi odepřela
a dosud odpírá platiti za zaměstnané
dělnictvo nemocenské příspěvky
za svátek 8. prosince 1926 i za jiné svátky.
Když jsme v této věci si stěžovali
panu ministru nár. obrany Udržalovi, neodpověděl.
Není tomu ani týden, co máme možnost
zaznamenati nový krok státní správy
proti soc. pojištění. Vládním
nařízením bylo povoleno lékárníkům
zvýšení recepturních sazeb předpisových
o celých 20%. Varovali a žádali jsme ministerstvo
soc. péče, zdravotnictví a zásobování,
aby zvýšení toto nepovolovaly, uvádějíce
na zřetel obtížnou situaci nemocenských
pojišťoven, které byly zákonem o soc.
pojištění značně finančně
postiženy. Byly jim sníženy příjmy
téměř o 20% tím, že příspěvky
byly sníženy ze 6% střední mzdy na 5%,
tedy o 1/6. Důsledky toho se již
dnes jeví a situace těchto ústavů
sociálně-pojišťovacích je velmi
svízelná. Bez ohledu na to, přichází
však státní správa s podobnými
dárky, aby jejich situaci ještě zhoršila.
Neslýchaný postup státních úřadů
proti zákonu o soc. pojištění je zřejmý
také z nedávného rozhodnutí okresní
správy politické v Benešově, která
rozhodla ve věci stížnosti zemědělských
zaměstnavatelů, že zemědělští
zaměstnanci v těch okresích, kde nejsou zřízeny
zemědělské nemocenské pojišťovny,
nepodléhají vůbec pojištění.
Rozhodnutí to bylo učiněno nejen proti zřejmému
smyslu zákona, že všichni zaměstnanci,
vykonávající služby a práce ve
smluveném poměru pracovním, jsou povinni
pojištěním, nýbrž bylo učiněno
také proti výslovnému znění
zákona, který v §u 24 stanoví, že
ti zaměstnanci, kteří nejsou pojištěni
u některé jiné nemocenské pojišťovny,
jsou povinni pojištěním u okresní nemocenské
pojišťovny. I v tomto rozhodnutí vidíme
jasně se zrcadliti dnešní mocenskou politiku
agrární strany, které jsou k disposici všechny
úřady, snadno náchylné k ovlivnění,
i když to odporuje zákonu. Tomuto tlaku podléhají
zejména někteří okresní hejtmani.
Množí se nám stížnosti, že
nemocenské pojišťovny jsou nuceny odpisovati
příspěvky některým podnikatelům
staveb, kteří, ačkoliv příspěvky
od zaměstnanců vyberou, přece je pojišťovně
nezaplatí a dovedou si zaříditi věc
tak, že exekuce na ně zůstává
bezvýslednou.
Zákonodárce předvídal tyto případy
a stanovil v §u 168 zák. č. 221/1924, že
úřad povolující provádění
stavby je povinen vyrozuměti nemocenskou pojišťovnu
a v případě jejího přání
uložiti stavebníkovi, aby složil před
započetím stavby kauci na pojistné v tom
případě, že stavitel je nespolehlivý
a již někdy pojistné zůstal dlužen.
Žel, účinnost tohoto ustanovení má
býti stanovena teprve nařízením ministra
soc. péče.
Ústřední svaz nemocenských pojišťoven
žádal již, aby toto prováděcí
nařízení bylo vydáno. Bylo mu však
odpověděno, že ministerstvo soc. péče
nehodlá v dohledné době vydati toto nařízení,
ježto prý by to škodilo stavebnímu ruchu.
Je to náhle velký ohled na to, aby stavební
ruch nebyl poškozován, asi proto, že šlo
o prospěch sociálně pojišťovacích
úřadů. Neboť, když se jednalo skutečně
o podporu stavebního ruchu při projednávání
zákona o stavebním ruchu, byla vypuštěna
ona ustanovení, která umožňovala, aby
také sociálně pojišťovacím
ústavům mohla se poskytnouti státní
záruka na stavby jimi prováděné. Tedy
při této příležitosti, kdy to
bylo více na místě, se na podporu stavebního
ruchu nehledělo.
Jak je viděti, žádný úřad
za nynějšího režimu, nejnižším
počínaje a nejvyšším konče,
nechce zůstati pozadu v tom, aby nečinil obtíže
nemocenským pojišťovnám, provádějícím
zákon o soc. pojištění dělnictva.
V tom vidíme ohlas dnešního politického
systému. A nemýlíme se. Připomínáme
však velmi důrazně, aby si vláda a celá
dnešní většina uvědomila, že
politika hesla: "Moc tvoří právo"
je velmi nebezpečná a velmi dvojsečná.
S tou otázkou souvisí ohlašovaná novela
zákona čís. 221. Stále se tvrdí,
téměř už před 1. červencem
1926, že zákon čís. 221, který
pojišťuje dělníky vedle nemoci také
v invaliditě a stáří, musí
býti novelisován. Ve skutečnosti můžeme
říci, že je snahou zákon kaziti, ne
novelisovati k lepšímu. My jsme už na sjezdu
pojišťoven minulého týdne uvedli, že
kdyby šlo o novelisování, které by zákon
lepšilo, museli bychom to vítati. Ale vidíme
z porad, které se v té věci konají,
ať ve straně lidové nebo agrární
nebo nár.-demokratické, že jde fakticky o to
zákon zhoršiti, zejména vyloučením
mladistvých osob do 17 let z pojištění
invalidního a starobního. Dal jsem si dnes zjistiti,
kolik ztratí Ústřední sociální
pojišťovna pojištěnců, když
by zákon byl zkažen tak, že by byly vyloučeny
všechny osoby do 17 let. Nejde dnes jen o učedníky;
podle statistických zpráv by se vyloučilo
z pojištění asi 300.000 duší. Podle
důvodové zprávy uvedeného zákona
máme míti pojištěnců 2,600.000.
Když bude 300.000 duší, dělníků,
zejména mladistvých a dělnic mladistvých
vyloučeno, znamená to, že opravdu pojištění
bude pokaženo.
Já jsem již uvedl u tuberkulosy, že u invalidity
nejde jenom o osoby starší než 17 let, ale uváděl
jsem zejména, že 25% osob, mužů i žen,
stižených tuberkulosou jsou lidé do 17 let.
Zejména to platí o učních, a o švadlenách
a textilních dělnících. Je-li prospěchem
pojištění ne snad jen z důvodů
sociálních, ale z důvodů lidských,
aby 300.000 lidí bylo z pojištění vyloučeno
proto, že nedosáhli 17 let, nechť si to odpoví
sami ti, kteří stále žádají
novelisování zákona z tohoto hlediska.
"Prager Presse" z 5. dubna otiskla zprávu, že
prý vláda připravuje sama novelu zákona
z roku 1921. Potvrdí-li se tato zpráva, pak nutno
mluviti o věrolomnosti těch, kteří
dnes tvoří vládní většinu.
Dovolám se zejména toho, že zákon čís.
221/24 nebyl dělán jenom socialisty. Kdyby tomu
tak bylo, mnoho ustanovení v něm bylo lepšího
rázu.
Už bylo mnohokráte řečeno, že zákon
byl dílem kompromisu. Jestli však strany, jak jsem
se doslechl dne 5. dubna, které mají vliv na konfederaci
zaměstnavatelských organisací nechtějí
dnes přijíti samy s návrhy, spoléhajíce
na ministerstvo soc. péče, že ono se zhoršovacími
návrhy přijde samo, pak je to pro tento resort zajímavá
okolnost. Všichni zpátečníci, zejména
fabrikanti a agrární zaměstnavatelé
vědí, že jim nynější režim
resortu ministerstva soc. péče dostatečně
vyhoví.
Dělnictvo a všichni zaměstnanci, proti kterým
jsou namířena všechna usnesení nynější
majority a ovšem i slibovaná novelisace, mají
strunu trpělivosti přepjatu a usnesení sobotního
sjezdu 4 největších odborových ústředen,
to potvrzuje.
My jen zatím na tyto věci upozorňujeme s
připomenutím, že jsme si vědomi, a to
nejen my sociální demokraté, ale zajisté
i ostatní socialistické strany, že zatím
dnes jsme v obraně proti zhoršení zejména
zákonů soc.-politických, ale bude to hanba
a ostuda světová, jestli zákon, který
se ještě nemohl osvědčiti, u kterého
se předpokládalo, že se s ním nehne
do doby 150 týdnů, bude kažen tak, že
budou vyloučeny ze starobního a invalidního
pojištění osoby do 17 let, že bude těhotným
ženám vzata podpora a že budou zejména
někteří pojištěnci hůře
placení vyloučeni z pojištění
vůbec. To bude jen povzbuzením k tomu, aby dělnická
třída se vzpamatovala, aby učiněno
bylo opatření, aby v podobných plánech
proti zákonu 221 se nemohlo pokračovati. (Výborně!
Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Ďalším prihláseným rečníkom
je pan posl. Šafranko, dávam mu slovo.
Posl. Šafranko: Panie a pánovia! Záverečné
účty z r. 1924, predložené snemovni
ku schváleniu jasne dokazujú, že celá
hospodárska politika vlády tejto republiky je určovaná
štabilizačnou snahou kapitalistov na úkor všetkých
pracujúcich vrstiev tohoto štátu a hlavne na
účet pracujúceho ľudu Slovenska.
Táto štabilizačná politika sa prejavuje
v koncentrácii a v racionalizácii výroby,
čo má za následok, že sa závody
zastavujú, robotníctvo sa prepúšťa,
výkonnosť pracujúcich je zvyšovaná
a mzdy snižované atď. Mimo toho bremená
daňové sú prevalené na bedrá
širokých vrstiev konzumentov následkom nepriamych
daní, a súčasne i pri priamych daniach sú
robotníci, roľníci a maloživnostníci
čím ďalej tým viac zaťažovaní.
O postupe koncentrácie, racionalizácie výroby
a ich následky na Slovensku, pokiaľ mi to neúplný
a nedostatočný materiál umožní,
obšírne prehovorím a v mene pracujúcich
Slovenska najrozhodnejšie protestujem proti tomu, aby pracujúci
ľud Slovenska bol úplne ožobráčený
a hospodársky zničený len preto, aby kapitalisti
čím viac milionov mohli nahromadiť a svoju
kapitalistickú nadvládu zabezpečiť.
V prvom rade chcem niekoľko slovami objasniť hospodársky
stav priemyslu, ohľadne odbytu jeho produktov. Všeobecná
odbytová kríza následkom uzavretia hraníc
Maďarska, Rumunska. Poľska atď., kde slovenský
priemysel 70% svojich produktov na trhu umiesťoval,
vzhľadom na existenciu slovenského priemyslu intenzívnejšie
sa prejavuje. Na domácom trhu nieto dostatočného
odbytu a v historických zemiach následkom tarifnej
politiky a inej hospodárskej a geografickej nevýhody
nemôže konkurovať s vyspelejším priemyslom
v zázemí.
Českí kapitalisti a ich vláda miesto toho,
že by slovenskému priemyslu pomohli v tejto ťažkej
hospodárskej situácii, vydali heslo: Odbúrať
priemysel na Slovensku, agrarizovať toto a zadovážiť
odbyt svojím výrobkom a tým dosiahnuť
čiastočnej štabilizácie kapitalizmu
v Československu. Toto heslo je prevádzané
na Slovensku čím ďalej tým bezohľadnejšie
a jeho účinky, ako z nížuvedených
dokladov jasne vysvitá, pre pracujúci ľud Slovenska
stávajú sa nesnesiteľnými.
Mám pri ruke presnú štatistiku o stave priemyslu
jednotlivých odborov, ako v textilnom priemysle r. 1918
na Slovensku bolo: 20 závodov na vlnu, 7 závodov
bavlnených, 18 závodov ľanových a konopných,
17 barviarieň a 6 závodov na rôzné
textilné výrobky, dohromady 60 závodov, v
ktorých bolo zamestnané 16.952 robotníkov.
Dnes v odbúravaní textilného priemyslu je
táto situácia: Okolo 11.000 robotníkov bolo
prepustené a len asi 6000 robotníkov je ešte
zamestnané, t. j. asi 70% robotníctva pracujúceho
v tomto obore bolo vyhodené na dlažbu. Ani po tomto
strašnom odbúravaní tohoto odboru nebola dosažená
možnosť zbývajúcim závodom plného
zamestnania.
V textilnom závode v Apatovej, ktorý prináleží
žilinskému textilnému koncernu, kde ešte
minulého roku pracovalo prez 1000 robotníkov, tohoto
roku zamestnáva sa už len asi 200 robotníkov.
Práve minulý týždeň i z týchto
robotníkov polovica dostala výpoveď. Sám
som intervenoval v tejto veci u riaditeľa závodu,
ktorý síce neotvorene, ale medzi slovy dal vedieť,
že sa zamýšľa na úplné zastavenie
tohoto podniku a výrobu sústrediť v žilinskom
závode. Po tejto koncentrácii výroby do žilinského
závodu mal by byť počet zamestnaných
robotníkov zvýšený, pravda, tomu nie
je tak, lebo v tomto závode pracovalo predtým 1400
robotníkov a teraz pracuje len 800 robotníkov.
Akým spôsobom napomáhajú úrady
kapitalistom k prevádzaniu racionalizácie a koncentrácie
výroby na účet pracujúceho ľudu,
ukazuje nám jasne tento prípad: V žilinskej
textilke robotníci i nedospelé mladé dievčatá
pracujú týždenne až 70 hodín, ačkoľvek
práve tento koncern vyhadzuje najviac robotníkov
z práce. Zastavil textilný závod v Čadci,
kde pracovalo prez 400 robotníkov a tento závod
za súhlasu vlády bol prevezený do Maďarska.
V Kežmarku, kde predtým vo troch závodoch pracovalo
1532 robotníkov, pracuje tam dnes asi 150 robotníkov.
V Apatovej teraz títo páni chcú úplne
zastaviť výrobu a robotníctvo vyhodiť
na dlažbu, takže títo následkom toho sú
vystavení najväčšej biede. Robotníctvo
prostredníctvom Medzinárodného všeodborového
sväzu podalo sťažnosť na firmu u priemyselného
inšpektora v Trenčíne p. Boška, ktorý
do dnešného dňa prez niekoľkokrát
opakované sťažnosti nezakročil, ačkoľvek
tento čin správy závodu zrejme porušuje
zákon o 8hodinovej dobe pracovnej. Pravda, vláda
má policajtov a četníkov len proti robotníctvu,
ktoré si háji právo na život a nie proti
kapitalistom a zlodejom. Na jednej strane firma vyhadzuje robotníctvo
z práce, na druhej strane v závode, kde sa sústreďuje
výroba, porušuje sa zákon o osemhodinovej pracovnej
dobe, pracuje sa denne 11 až 12 hodín, i nedospelé
deti, za výdatnej podpory úradov. To je znakom kapitalistickej
racionalizácie a koncentrácie výroby.
V textilnom závode v Haliči pri Lučenci,
v ktorom pracovalo 500 robotníkov, výroba je zastavená
už vyše pol roka. Tamojšie robotníctvo niekoľko
ráz žiadalo, počnúc od obecného
notára až po samé ministerstvo, aby v ich prospech
bolo zakročené, aby dostalo prácu a zabezpečenie
svojej holej existencie. Všetká jeho námaha
bola márna. Vláda ale zakročila až vtedy,
keď správa závodu dala demontovať stroje
tejto továrne a chcela ich vyviezť do Maďarska,
proti ktorému zločinu robotníctvo sa postavilo.
Na telefonickú zprávu pána riaditeľa
závodu, že robotníctvo nechce povoliť
odvezenie strojov zo závodu, okresný úrad
a policajný komisariát v Lučenci hneď
vyslali celé čety policajtov a četníkov
do Haliča, aby stroje odmontované mohly byť
nerušene vyvezené.
Proti tejto zločinnej politike kapitalistov a jej vláde
robotníci, roľníci, živnostníci
v Lučenci a okolí dňa 14. marca 1927 vydržiavali
spoločné protestné shromaždenie. Robotníctvo
vo všetkých závodoch zastavilo prácu.
V Lučenci všetky obchody i verejné miestnosti
boly zatvorené na pol dňa na znamenie protestu a
aby demonštrovali, že ich trpezlivosť je u konca,
že ich hospodárske postavenie je ne snesiteľné
a že na záchranu svojej existencie budú bojovať
spoločne proti spoločnému nepriateľovi,
proti buržoáznej vláde v Československu
a proti kapitalizmu vôbec.
Aby obraz bol úplný, chcem poukázať
i na mzdové a pracovné pomery v tomto odbore. Panujúce
pomery rovnajú sa bez preháňania pomerom
čínskeho kuly, vykorisťovaného imperialistickými
lupičmi. Až na malé výnimky zárobok
jedného robotníka činí 30 až
40 Kč týždne. Sociálné zákony
tu neplatia. Závodné výbory vôbec neexistujú.
V poslednej dobe robotníctvo v pletárni "Slovenky"
v Banskej Štiavnici, ktorá je majetkom Legiobanky,
požiadalo správu závodu o soznam robotníctva
za účelom prevedenia volieb do závodného
výboru. Správa, ktorá je v rukách
ľudí, ktorí hlásajú sociálnu
spravodlivosť, nie že soznam nevydala, ale robotníkov,
ktorí žiadosť podpísali, prepustila.
Podobná situácia panuje i v železno-rudových
závodoch ako v textilných. Uvediem niekoľko
číslic z výročnej zprávy sväzu
priemyselníkov r. 1925 ako doklad, že tendencia odpriemyselnenia
Slovenska deje sa v záujme podnikov v zázemiach
a že následkom toho je to zjav kolonizačný.
Pokiaľ r. 1923 z celej vyťaženej železnej
rudy na terajšom území Československej
republiky, skoro 22 milionov q, pripadá na Slovensko 12
milionov a na zázemia 10 milionov, už r. 1919 tento
pomer sa zmenil v neprospech celkového výťažku
v neprospech Slovenska. Skoro z 10 milionov q vyťaženej
železnej rudy pripadá na Slovensko 4,871.000 q a na
zázemia 4,962.000 q, t. j. už viac než na Slovensku.
Tento pomer r. 1924 sa veľmi zhoršuje v neprospech Slovenska,
kde z 12 mil. q vyťaženej železnej rudy pripadá
na Slovensko 5 milionov a na zázemie skoro 7 mil. q. Teda
pokiaľ roku 1913 na Slovensku bol vyšší
výťažok železnej rudy asi o 20% proti zemiam
zamoravským, dnes sa tento pomer zmenil tak, že výška
výťažku je o 20% vyššia v historických
zemiach ako na Slovensku.
Je to už i preto veľmi pozoruhodný zjav, lebo
jakosť železnej rudy českej má 33 až
34% proti slovenskej, ktorá obsahuje 38% železa, tedy
je o veľa cennejšia a výnosnejšia ako česká.
Všeobecný pokles ťažby železnej rudy
je medzi iným zapríčinený, že
pokiaľ v rokoch predvojnových náš železiarsky
priemysel odoberal 70% svojej potreby z domácich podnikov,
dnes tento odber poklesol na 33%. Tento pomer sa prejavuje aj
v zamestnanosti robotníctva v tomto odbore, lebo procentuálne
primerane výšuvedenému poklesu ťažby
boli robotníci prepustení z práce. Presné
čísla pri ruke nemám, ale podľa nasbieraného
materiálu, nachádzajúceho sa v revírnej
rade pre Slovensko, počet zamestnaného robotníctva
v tomto odbore činil r. 1913 asi 12.000 a r. 1926 3715,
to je skoro o 3/4 menej.
Podľa výkazu revírnej rady pre Slovensko r.
1926 úplne stály alebo len obmedzene pracovaly nasledujúce
závody: Dobšina (mesto), Dobšina (Rimamuráňska),
Dobšina (Koburg), Vlachovo (Rimamuráňska),
Železník (Koburg), Rákošbaňa (Rimamuráňska),
Nižné Slovinky (Smolník), Spišská
Nová Ves (Ferdinandka), Vondrišeľ (Liptákovo
ťažiarstvo), v Meréni Gelnické ťažiarstvo.
Štátné bane v Nadabuli, Rudníku a Ochtinej
pracujú tiež reštringovane.
O hutníctve a železiarskom priemysle v pravom slova
smysle na Slovensku nie je možné ani hovoriť.
Rimamuráňska spoločnosť, ktorá
sústredila vo svojich rukách skoro 70 tohoto priemyslu
na Slovensku, skoro úplne likvidovala. Najväčšie
závody tohoto druhu Krompachy, Zvolen, Marianská
huta, Hrabúšovce, Vereshegy atď. boly úplne
zastavené a v nich pracujúci robotníci v
počte asi 15.000 boli prepustení.
Druhý veľký koncern železiarsky Koburg-Mannesmanov
zastavil výrobu v Stratenej, Chyžnej Vode a všetky
zjavy nasvedčujú tomu, že i tento koncern bude
likvidovať úplne na Slovensku.
Máme jediný väčší podnik,
štátnu železiarňu v Podbrezovej. I v tomto
podniku bola už prevedená reštrinkcia robotníctva.
Pred vojnou i r. 1919 a 1920 pracovalo v tomto podniku vyše
4000 robotníkov. Dnes pracuje len 2500. Z tohoto podniku
živia sa ľudia z celého Horehronia, lebo na širokom
okolí vôbec nikde niet zárobku, obyvateľstvo
je odkázané existenčne skoro výlučne
na tento závod.
V poslednej dobe často boly učinené prehlásenia
z úradných kruhov a poslancov vládnych strán,
že tento podnik je pasívny, že sa naň
dopláca a preto má byť tiež zastavený.
O príčinách vzniku ztraty vzhľadom na
prevodzovanie podniku bolo už niekoľko ráz hovorené.
Ja chcem len poukázať na to, že zastavením
tohoto závodu musely by byť zatvorené a práce
zastavené v podnikoch, vyrábajúcich suroviny,
ako sú železné bane v gemerských dolinách,
Rimavici a Spiši a mimo to Vysoké pece v Tisovci.
To by znamenalo, že nové tisíce robotníkov
by prišlo o prácu a chlieb, armáda trpiacich
biedou a nedostatkom o nové tisíce by sa rozmnožila.
Proti úmyslu zastavenia tohoto podniku robotníctvo
a roľníctvo Slovenska jednotne a všetkými
prostriedky, ktoré im stoja k dišpozícii, bude
bojovať, a my komunisti tento spravodlivý boj všemožným
spôsobom budeme podporovať, ba čo viac, budeme
ho viesť a organizovať. (Tak je!)
Keď páni majú desiatky milionov na zkrachované
banky a zakúpenie politických strán, ako
to vidíme v prípade Hlinkovej ľudovej strany,
tak rozhodne žiadame, aby na zabezpečenie akej-takej
výživy tisícov robotníckych rodín
bola zadovážená patričná podpora.
(Tak jest!)
V štátnych podnikoch podľa zákona č.
404 prevádza sa racionalizácia výroby výhradne
na účet robotníctva. Ministerstvo verejných
prác, odvolávajúc sa na znenie tohoto zákona
a pasívnosť banských podnikov v Ban. Štiavnici,
prepustilo skoro polovicu robotníctva. Z príležitosti
prepustenia týchto robotníkov bola sohraná
odporná komédia medzi ministerstvom ver. prác
a vedúcimi činiteľmi soc.-demokratickej strany
na úkor tamojšieho robotníctva. Bolo ujednané,
že bude prepustený z práce ten, kto podľa
lekárskej prehliadky bude uznaný za práce
neschopného. Keďže ale títo za práce
neschopných uznaní robotníci boli už
prepustení, za nejakú dobu novou lekárskou
prehliadkou boli uznaní za práce schopných
a zbavení penzie. (Hanba!)