Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Posl. Náprstek: Slavná sněmovno! Státní závěrečný účet na rok 1925 byl předložen parlamentu tento rok ne pouze včas, ale i s určitým náskokem. Zjev tento možno pouze vítati a vysloviti přání, aby stejně ve všech oborech naší veřejné správy uplatnila se podobná pohotovost. Schvalovati rozpočet a závěrečný státní účet považujeme za nejdůležitější právo našeho parlamentu. Závěrečný státní účet jest nejen obrazem skutečného hospodaření státu, nýbrž i znázorněním, jakým způsobem se ve státě provádí daňová moc a politika, neboť ti, kdož řídí státní loď, jsou povinni ji říditi nejen s hlediska fiskálního, nýbrž i národohospodářského.

Státní závěrečný účet za rok 1925 dává nám bezpečnou naději, že při pevné nekolísavé finanční politice bude možno stát náš uvésti na normální koleje, vedoucí k jeho hospodářskému zabezpečení. A zabezpečení toto nespatřujeme pouze v nezbytném ulehčení daňového zatížení, nýbrž i v rozumné, praktické podpoře všeho toho, co podporuje vývoj samostatného podnikání ve všech oborech lidské práce, a ne v jeho ubíjení.

Pozemková reforma umožnila vznik deseti tisíců drobných zemědělských usedlostí nesporně ku prospěchu státu, a nevidíme překážek, proč stát by nemohl s řádně vybudovaným živnostenským pokračovacím školstvím dáti spolu s učebním plánem základ ke vzniku samostatných existencí statisíců politicky i hospodářsky neodvislých jednotlivců. (Výborně!) Nemluvíme o tom z úzkoprsého stavovského zájmu, náš dorost živnostenský má své rodiče ve všech vrstvách občanstva a jest povinností jejich, stejně jako nás, starati se o jeho řádnou přípravu pro těžký existenční boj. Při položkách ministerstva školství shledáváme, že na živnostenské pokračovací školství a současně na odborné kursy bylo vydáno v ministerstvu školství na osobní i věcné výdaje obnos 14,489.213 Kč. R. 1925 byly u nás v činnosti 1862 pokračovací školy, které navštěvovalo 167.316 žáků. To znamená, že na jednu školu připadalo průměrně 7.750 Kč. To nejlépe potvrzuje naše tvrzení, že živnostenské pokračovací školství je pouhou popelkou našeho školství vůbec. Strana naše vytkla si v programu zvelebení a udržení středního stavu a je proto přirozeným její požadavek po zestátnění pokračovacího školství a řádném jeho vybudování. (Výborně!)

Zásluhou učitelstva a správ jednotlivých škol bylo dosaženo značného pokroku, k dalšímu jest potřebí pomoci. Děláme na jedné straně opatření proti tuberkulose a na druhé straně desetitisíce mladých učňů jest nuceno z důvodů úsporných - aby ušetřeno bylo vytápění a čas - usednouti na několik hodin do učebních síní nevyvětraných, se vzduchem po celodenním vyučování zkaženým. A jak zhoubně působí toto ovzduší na zdraví zúčastněného učitelstva, mohlo by říci jen učitelstvo samo a jeho lékaři. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Doufáme, že vláda v čase nejkratším vyhoví oprávněnému požadavku pro zestátnění živnostenského pokračovacího školství a zajisté dočkáme se toho, že v závěrečném státním účtě na r. 1928 nalézati se budou položky na státní živnostenské pokračovací školství.

Kapitoly "Státní investice a pasivní nedoplatky" zahrnují v sobě bolesti hospodářsky slabších živnostníků, které unikají veřejnosti a těžce doléhají na ty, kteří oferují na státní práce. Je to zdlouhavé vyřizování splatných výkazů na zhotovené práce na státních objektech a v poslední době i účtů za státní dodávky. Státní zřízení jest zajisté v prvé řadě určeno jako zřízení vzorné, podle kterého se má říditi v plnění vzájemných povinností i jednotlivý občan. Zákon ze dne 16. března 1921, č. 116 Sb. z. a n., stanoví v §u 1: "Přímé daně státní i s přirážkami státními, přirážkami svazků samosprávných a s příspěvky vybíranými k přímým daním jsou splatny ve 4 rovných částkách napřed, a to 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října každého kalendářního roku."

Stát použil zde daňové moci, která mu bezesporně náleží, k tomu, aby poplatník splnil včas uloženou mu platební povinnost. Proti tomu nelze v zásadě ničeho namítati, oproti tomu však nutno upozorniti na to, že ve smlouvách uzavřených mezi státem s jedné strany a podnikatelem provádějícím zadanou práci se strany druhé jest ustanovení o splatnosti plateb za vykonané práce.

Při dnešním boji za udržení životní existence každý oferující s tímto ustanovením počítá. Pohotový provozovací kapitál ve většině případů nestačí na suroviny a režii, spojenou s prováděním práce. Bankovní úrok pak z uzavřené zápůjčky pohybuje se s poplatky kolem 10%. Z případně dlužných daní platí se 7%. Práce je zhotovena a nastanou dlouhé měsíce čekání - v jednotlivých případech možno také počítati na léta - než jednotlivé položky jsou přezkoumány a hlavně vyplaceny. Namnoze se tím ztrácí nejen podnikatelský zisk, ale přivádějí se také těžké ztráty, vedoucí k častým úpadkům ve stavebních živnostech.

Není tomu dávno, co odhlasován byl slavnou sněmovnou zákon o podpoře stavebního ruchu. Urychlí-li příslušní činitelé vyplacení splatných účtů našich stavebních živnostníků, podpoří stavební ruch při nejmenším ve stejném rozsahu, neboť zdlouhavý postup vyplácení splatných pohledávek brzdí u stavebních živností velice soukromé podnikání. Je-li na jedné straně provozovací prostředek zadržen, není ovšem možno, i při nejlepší vůli započíti se soukromou stavební prací na straně druhé.

Další nebezpečí spočívá ve zvyklosti, stále ještě zadávati veškeré práce na zadávaném objektu jedné podnikatelské firmě. Při zdlouhavém vyplácení splatných výkazů nevyplácí se obyčejně také účty dodané podnikateli jeho dodavateli, po většině drobnými a středními živnostníky, důsledky pak při vyrovnání neb úpadku podnikatelské firmy jsou přímo katastrofální.

Konečně přicházejí berní správy a podle příkazu ministerstva financí zabavují pohledávky jednotlivých živnostníků a obchodníků pro dlužné daně i v tom případě, kdy dosud nejsou vyřízeny rekursy proti těmto daním a případně také ne žádosti podané na základě zákona ze dne 8. října 1924, č. 235 Sb. z. a n.

Jest zajisté povinností finanční správy, zabrániti uniknutí poplatníka z platební povinností ke státu, ale není spravedlivo tam, kde není konečného rozhodnutí a kde daňová pohledávka státu jest zajištěna, přistupovati k opatření, které ohrožuje podnikání a stejně tak i úvěr na podnikání státních prací.

Peněžní ústavy budou reagovati na poslední výnosy tím, že budou vypovídati úvěry na stavební práce pro stát, neboť budou míti obavu, že obnos za vykonanou práci bude zabaven finanční správou. Otázka tato souvisí se státním závěrečným účtem ne pouze po stránce vydání, nýbrž i po stránce příjmu.

V úvodu k státnímu závěrečnému účtu se uvádí tabulka nedoplatků daní a dávek koncem r. 1925. Vykazuje u přímých daní r. 1919 nedoplatek 577,482.350 Kč 56 h, r. 1925 3.141,548.268 Kč 29 h, nedoplatek daně z obratu stoupl ze 69,743.382 Kč 03 h r. 1920 na 735,683.843 Kč 09 h; spotřební daně vykazují r. 1920 nedoplatek 12,802.046 Kč 63 h, r. 1925 stoupl tento nedoplatek na 133,761.337 Kč 50 h, poplatky vykazují nedoplatek r. 1920 48,451.614 Kč 38 h, který r. 1925 stoupl na 455,124.390 Kč 88 h. Nás bylo by zajímalo, mnoho-li z těchto obnosů dluží drobní a střední poplatníci, aby bylo jasno, kdo v tomto státě plní své povinnosti ke státu a republice.

Velké nedoplatky přímých daní vznikly z největší míry pozdními předpisy, které za léta obchodně příznivější a léta nižší hodnoty naší měny vydávány byly v letech, kdy dosažené zisky namnoze byly spotřebovány a naše měna stabilisována.

Daňová moc a daňová politika v letech popřevratových byla namířena proti drobným a středním poplatníkům z řad živnostnictva a obchodnictva. Tak již 10. prosince 1918 vydává se zákon č. 65 Sb. z. a n., kterým ruší se ustanovení hlavy prvé zákona o osobních daních přímých ze dne 25. října 1896, č. 200 ř. z., o stanovení společenstevních kontingentů a rozvrhu těchto kontingentů na jednotlivé poplatníky.

Že zákon tento nebyl ku prospěchu poplatníků všeobecné daně výdělkové, ale že dával berním správám možnost k nebývalému použití berního šroubu, svědčí ta skutečnost, že daňový kontingent výdělkové daně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku činil 1. června 1918 21,616.387 Kč. Oproti tomu bylo na výdělkové dani na r. 1925, připočteme-li k výsledku za r. 1925 značné, ba možno prohlásiti, veliké nedoměrky, předepsáno 8 až 9krát tolik, t. j. asi 180 milionů Kč. A k tomu nutno vzíti na vědomí, že se v této době samosprávné přirážky na mnohých místech více než zdesateronásobily. Kdo byl zasvěcen do těchto poměrů, nedivil se roztrpčení živnostnictva a obchodnictva, u kterého na platebních rozkazech byla konečná číslice 50 až 100krát vyšší. Ani zákony z 29. ledna 1920, č. 71 Sb. z. a n., a ze 17. března, č. 123 Sb. z. a n., nepřinesly úlevy.

Zákon ze dne 28. dubna 1922, č. 144 Sb. z. a n., o kterém se poplatnictvo domnívalo, že přinese úlevu, zklamal, neb místo úlevy pro malého a středního poplatníka znemožnil tomuto podávati odvolání.

K výnosu zemského finančního ředitelství v Praze ze dne 12. prosince 1922, č. XI-1018/42, přiložen klíč na všeobecnou daň výdělkovou pro období 1922/1923. Dále byl vydán opravný klíč na daň výdělkovou, k jehož autorství prý se nechce nikdo znáti. Klíče tyto nebyly poplatnictvu známy a berní správy namnoze neuvědomily o existenci jich ani odhadní komise. Poplatník neměl práva se odvolati na tento klíč, i když věděl o jeho existenci. Pro něj platilo ustanovení zákona ze dne 28. dubna 1923, čl. III, který zní: "Poplatníci, kteří ve svém odvolání (§§ 59 až 63 zák. o osobních daních) prokáží, že předepsaná berní sazba bez válečné přirážky převyšuje dole označená procenta celoročního neb na celý rok přepočteného výnosu poplatného podniku nebo zaměstnání, dosaženého v době pro předpis daně rozhodné, mají nárok na snížení předepsané daně na sazbu, která označenou hranici nepřesahuje.

Jakožto taková platí při výnosu do 20.000 Kč ¹/₂%, přes 20.000 do 40.000 Kč 1%, přes 40.000 do 60.000 Kč 1¹/₂%, přes 60.000 do 100.000 Kč 2%", atd.

To vedlo k různým nesprávnostem při vyměřování berní sazby. Tak podle opraveného klíče činila berní sazba z 2000 Kč bez mimořádné přirážky 3 Kč, ale poplatník měl právo se odvolati teprve, když základní sazba převyšovala 10 Kč; při 10.800 Kč měla býti vyměřena sazba 24 Kč, poplatník měl však právo se odvolati, přesahovala-li sazba 54 Kč; při 20.200 Kč bylo podle klíče 80 Kč, k odvolání bylo nutno přesahovati 202 Kč, a stejným tempem jde poměr dále.

Kdo při tom trpěl, bylo malé a střední živnostnictvo, které nedovedlo pochopiti, že jiné pravidlo platí pro ty, kdož byli hospodářsky silní, a jiné pro ty malé a střední, jiné pro obchodníka a jiné pro konsumní družstvo.

K tomu přistupovala nerovnost samosprávných přirážek. Namnoze bylo vysloveno podivení, proč v jednom berním okrese poplatnictvo jedné obce jest spokojeno s předpisy, co zatím v témž okrese příslušníci jiné obce protestovali proti předanění. Rozdíl v samosprávných přirážkách to byl, který přinášel různé zatížení poplatnictvu. Mám zde tabulku přirážek samosprávných z okresu rakovnického. Nejmenší obecní a školní přirážky měla zde r. 1925 obec Krušovice, 145% obecních a 10% školních, úhrn všech přirážek včetně okresních, zemských atd. v této obci činil 596%; nejvyšší obec Svojetín, 1980% obecních a 360% školních, úhrnem 2809% všech přirážek. Vezmeme-li dvě živnosti v stejném rozsahu s výnosem 20.000 Kč a vypočteme-li zdanění nejpříznivějšího klíče, přicházíme v obci Krušovicích k následujícímu výpočtu: Základní sazba 90 Kč, mimořádná přirážka 81 Kč, k tomu 596% přirážek, jest úhrnem celková platební povinnost 717 Kč 40 h. A nyní Svojetín: Základní sazba zůstává 90 Kč, mimořádná přirážka 81 Kč, 2809% přirážek jest 2528 Kč 10 h, t. j. úhrnem 2699 Kč 10 h daně s přirážkami. Jest přirozené, sejdou-li se tito dva spolu se stejným výnosem 20.000 Kč a jeden by měl platiti 707 Kč 40 h a druhý 2699 Kč 10 h, že postižený není spokojen.

Vezmeme-li v úvahu 40 obcí rakovnického okresu, shledáme, že r. 1925 ve 14 obcích souhrn samosprávných přirážek činil více než: 1000%, r. 1926 pak stoupl tento počet na 30 obcí. Není proto možno než řešiti berní reformu současně s omezením samosprávných přirážek. (Výborně!)

Státní závěrečný účet za rok 1925 poznovu ukazuje, jak nutné bylo rozhodnutí vládní většiny přistoupiti k vážnému řešení berní reformy. Stanovisko naše k ní jest jasné. Jsme stoupenci jednotné progresivní daně z příjmu. Jsme si ovšem vědomi toho, že tato spravedlivá úprava v dnešní době nedá se z technických důvodů provésti. Nepovažujeme proto předlohu o daňové reformě za definitivní rozřešení dnešní daňové soustavy, ale za její zlepšení. Poukazuje-li se na skutečnost, že z národního důchodu, činícího 60 miliard Kč, zachytí se 10 miliard a ostatní uniknou, netýká se tato výtka malého a středního živnostníka a obchodníka, naopak těmto jest často odhadem, případně falešnou informací důchod uměle zvýšen, ovšem že jen na papíře.

Mnoho se mluví o poškození berní morálky poplatnictvem. Je pravda, jsou případy, kde přiznání neodpovídá pravdě, ale toto nehledejte u drobného poplatnictva, nýbrž u těch, kteří zamlčují miliony. Pravda jest, že ten, kdo podává nesprávná přiznání, poškozuje berní morálku. Pravda však také je, že berní morálku poškozuje i ten, kdož nerozlišoval poctivá přiznání od nesprávných a paušálně je zvyšoval. (Výborně!) V tom směru vítáme ustanovení berní reformy o změně daně výdělkové v daň čistě výnosovou.

Ve vysvětlivkách k výnosu daně výdělkové poukazuje se na menší výnos této daně a vedle nedoměrků byly prý to žádosti na základě zákona ze dne 8. října 1924, č. 235 Sb. z. a n., kde došlo k větším odpisům. Jsem nucen zdůrazniti, že bohužel ještě dnes jsou berní správy, kde žádosti tyto od r. 1924 teprve jsou nebo budou vyřizovány. Přiznávám, že namnoze zákon tento přinesl úlevu poplatnictvu. Byli přednostové a referenti berních správ, kteří rozuměli zmíněnému zákonu podle skutečného života. Pravda však jest také, že v mnoha a mnoha případech ustanovení zákona vzato bylo do slova a žádosti byly odmítány s poukazem, že situace nedostoupila tak daleko, aby ohrožena byla existence.

Zkušenosti tyto budou nám příkladem při sdělávání zákonů.

A ještě jednu starou bolest jsem nucen při rozpravě o závěrečném účtu na r. 1925 uplatniti. Jsou to neustálé žaloby, přicházející z jednotlivých berních okresů na bezohledné provádění exekucí a dražeb. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.) Prosím, nechť vezme se zřetel k tomu, že každou ubitou existencí ničí se také určitý základ pro jistý příjem státu. Pan ministr financí několikráte přislíbil provésti berní narovnání s poplatnictvem. V letošním roce před předpisem daní podle berní reformy možno sliby tyto uvésti ve skutek. Neboť není to snad odpor k plnění povinnosti ke státu, nýbrž přepětí platební povinnosti u drobného poplatnictva, které přivodilo nahromadění nedoplatků. Spravedlivé vyřešení těchto nedoplatků jest také předpokladem pro správné provádění berní reformy.

Strana naše bude hlasovati pro schválení závěrečného účtu státního za r. 1925 v naději, že demokratický ráz naší republiky bude utvrzen v dohledné době spravedlivou úpravou berního systému spočívajícího na hospodářské schopnosti jedince. (Potlesk.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Schäfer. Uděluji mu slovo.

Posl. Schäfer (německy): Slavná sněmovno! Když poslanecká sněmovna projednává účetní uzávěrku a zkoumá, jak vypadá hospodářství státu, bylo by přece nutno, aby se k tomu projednávání dostavili ministři, kteří mají na tom především účast. Během debaty bylo proneseno mnoho stížností, další řečníci zajisté ještě leccos vytknou účetní uzávěrce, avšak vláda a její přední mužové nestarají se vůbec, co se zde děje. Také většinové strany měly by v tom viděti odstrkování a podceňování parlamentu a brániti se tomu. Vždyť přece jsou dnes ve vládě strany, které dříve nemohly dosti ostře odsouditi toho, že se ministři nestarají, co se ve sněmovně děje. Právě tyto strany měly by se starati, aby tento stav byl napraven. Při projednávání důležitých otázek nevidíme předsedu vlády, scházejí také ministr vnitra a ministři hospodářští. Chce-li sněmovna býti skutečně sborem, jejž dlužno vážně bráti, pak musí naléhati, aby se s ní nezacházelo tak nevážně, aby ministři aspoň občas byli přítomni, aby mohli přijímati stížnosti, odpovídati a vysvětlovati. V každém parlamentě při takových rozpravách odpovídají ministři na přednesené otázky, u nás se však ministři skorem úplně vzdalují parlamentu. Ministrům vůbec nenapadá, aby k četným stížnostem zde ve sněmovně zaujali stanovisko a vysvětlili je. (Posl. Grünzner [německy]: To nedělají ani tehdy, když zde sedí!) Avšak sněmovna aspoň zasluhuje, aby se ministři starali o její jednání a aby vysvětlili přednesené stížnosti.

Pokud jde o účetní uzávěrku, má dokázati, že Československo ve všech oborech zachovává pořádek. Účetní uzávěrka vykazuje větší částky než předcházející státní rozpočet. Vidíme, že výdaje byly překročeny o 1 miliardu 550 milionů. Proti tomu stojí překročení příjmů o 1616 milionů. Jde tedy o zcela značná překročení proti rozpočtu. Již to samo mělo by býti ministrovi financí podnětem, aby vysvětlil své stanovisko a je zastupoval. Část větších výdajů, jež lze nalézti v účetní uzávěrce, jest uhrazena úvěry. Zvlášť příznačné jsou jednotlivé části této účetní uzávěrky. Rád bych zde ukázal jen na několik věcí. Samosprávné sbory, které státní správa měla podle možnosti podporovati, dostaly v roce, za který zpráva byla podána, značně méně na přídělech než roku předešlého. Také z daně z obratu bylo méně přiděleno samosprávným sborům, takže dlužno se zde tázati, jakým právem rdousí vláda příděly samosprávným sborům a tím je uvádí do těžkých rozpaků. Prorazí-li tyto úmysly v plném rozsahu při dnešní daňové reformě, bude to velmi zlé pro samosprávné sbory.

Další kapitolu, která jest velice příznačná, nacházíme u militarismu. Tu sice účetní uzávěrka vykazuje snížení výdajů, ale když se zahloubáme do podrobností, vidíme, jak pro jednotlivá zařízení militarismu, pro určité účely bylo určeno mnohem více, že tedy i zde nastalo překročení, a to ve zcela značném rozsahu. Nalézáme na př., že na nové zbraně, na strojní pušky, krátce na předměty výzbroje jsou výdaje značně vyšší, než jak je určoval státní rozpočet. Rádi se na venek chlubíte, že dáváte militarismu jen, co jest nezbytně nutné. Avšak z účetní závěrky naprosto nevyplývá, že by toto tvrzení bylo správné. Nápadné jest dále - a to má mimořádný význam pro hospodářství Československa a pro hospodářský život národů - že příjmy z daní a cel jsou v účetní uzávěrce vykázány značně vyššími číslicemi, než jak byly vykázány v rozpočtu. Vidíme, že příjmy z cel jsou vykázány 890 miliony, kdežto v rozpočtu bylo počítáno jen s 566 miliony. U právních poplatků činí větší výnos 218 milionů. U dopravní daně jest to stejné. Poznamenati dlužno, že výnos z daně z příjmu ohromně stoupl. Na dani výdělkové bylo zase podle účetní uzávěrky proti rozpočtu přijato méně o 129 milionů. U daně z příjmu činí vzestup neméně než 508 milionů. Ale pozemková daň rovněž klesla, a to ze 150 o 30 milionů.

Nyní bych rád řekl něco o tom, proč tomu tak jest. Přímé daně, zvláště daň z příjmu může stát vymoci srážkami z mezd. Při této dani vytvořil si stát možnost dostati velice mnoho daní od pracujících tříd a od zaměstnanců. Kapitalisté, podnikatel a průmyslník mohou státu upříti veliké částky na přímých daních, dělník a zaměstnanec toho učiniti nemohou. Oni nemohou zatajiti svůj příjem, neboť jest kontrolován, ze mzdy a platu se jim sráží daň, jako základy jsou zde listiny mezd. Poněvadž v novém daňovém zákoně již předem se vychází z toho, aby daň z příjmu byla dělníku a zaměstnanci srážena, zajišťuje si stát zcela ohromné roční příjmy, t. j. tím zabraňuje, aby dělník nebo zaměstnanec nemohl stát připraviti o daň z příjmu. Jinak tomu jest u majetných lidí, kteří sami přiznávají svůj příjem. Dokonce i ministr financí Engliš musil přiznati, že takové berní defraudace jsou časté. Mohli bychom vyjmouti ještě jiné kapitoly a ukázati, že v Československu, jako v každém kapitalistickém státě, nemajetní, dělníci a zaměstnanci jsou velmi nuceni hraditi výdaje na státní hospodářství, že však v berní otázce majetní mají možnost zapříti část svých příjmů podrobených dani, mají možnost stát připraviti o daň.

Pokud jde o státní dluh, jest nápadné, že byla zaplacena malá částka, a to 754 milionů, že se však státní dluh nezmenšil, nýbrž jest poněkud větší, že tato splátka finančně technicky nemá vůbec žádného významu.

Nesouhlasíme s účetní uzávěrkou, která se dnes projednává, musíme jí mnoho vytknouti a především konstatujeme, že to jest prazvláštní finanční správa, když se pak v účetní uzávěrce nacházejí podobná daleko jdoucí překročení. Jsou to velké částky, o které se pánové zmýlili určujíce příjmy z daní a cel, jež lze očekávati. Překročení jsou veliká a dokazují, že naše státní správa potřebuje ještě mnohého zdokonalení. Ale to, co nám stát v účetní uzávěrce předkládá a o čem dnes mluvíme, souvisí velice těsně s hospodářským postavením, v němž nyní žijeme. Kdybychom soudili podle účetní uzávěrky, vypadalo by to v Československu skvěle: navenek rozpočet bez schodku. Hledíte způsobiti dojem, že se zázračně hospodaří a že zkušení hospodáři vedou a řídí stát. Ale ač číslice o hospodářství státu vypadají tak skvěle, přece tento obraz jest opakem hospodářské situace. Již příliš velké zatížení pracujícího obyvatelstva daněmi vede k tomu, že statisíce velice těžce musejí bojovati o svou existenci. Poslední zákony, jež byly usneseny v oboru cel, zhorší ještě tyto poměry, bude ještě hůře. Vidíme nyní, jak se měsíc od měsíce životní postavení dělníků stále více zhoršuje zákony usnesenými loni v létě. Uvedeme zde také několik číslic a budeme vyšetřovati, jak to ve skutečnosti vypadá. Předem jsem již pravil: Na clech přijali jsme značně více, než bylo určeno v rozpočtu. Pohlédněme, jaké byly následky toho, že loňského roku byly usneseny celní zákony. Pohlédneme-li na úřední číslice, nalezneme, že r. 1923 stál kilogram chleba 2,01 Kč. V roce 1926 stojí kilogram chleba 2,66 Kč. Máme zde tedy vzestup o 65 h. Proti r. 1923 jest vzestup o 32,34%. To byla cena ze dne 30. listopadu 1925. V roce 1926 stál kilogram chleba 2,77 Kč. Přejdeme-li k jiné potravině, k tomu, čím se hlavně živí pracující třídy, k bramborům, vidíme, že kilogram bramborů stál v roce 1923 80 h. Do 31. října 1923 stoupl na 1,25 Kč. Již jsem pravil: Brambory jsou hlavní potravou chudých tříd, dělníků, zvláště dělnictva v územích, která beztoho neustále prožívají hospodářskou krisi a hospodářskou nouzi. Rovněž cukr stoupl zcela podstatně od r. 1923. Tehdy stál 4,96 Kč, dne 30. listopadu 1926 5,80 Kč a dne 28. února 1927 6,01 Kč. Mohl bych uvésti ještě jiné úřední číslice stran jiných potravin a dokázati, že veskrze všechny stouply v ceně.

Jaká jest toho příčina? Nic jiného, než loňská celní politika, že agrárníci v nové vládní koalici mohli uplatniti všechna svá přání a své požadavky. Jaký účinek mají nová cla v zemědělství, pro sedláky, vyplývá z toho, že i když se zmenšila osetá plocha a výnos klesl, cena sklizně stoupla o ohromnou částku.

Všeobecně vidíme, že sedláci a zemědělci celní politikou získali. Jejich příjmy, cena za jejich výrobky, se zvýšily. Tím jest vyvráceno, co se tvrdilo při celní rozpravě, že nedojde ke zdražení potravin. Tím jest prokázáno, že tehdejší proroctví, že se životní úroveň dělnické třídy nezhorší, bylo klamné; jsem přesvědčen, že pánové ani chvíli na to nemyslili, že se jen domnívali, že mohou namluviti celému světu, že zvýšení cel a zavedení cel nebude účinkovati na ceny potravin a nepovede k tomu, že tím bude postižena životní úroveň dělníků a zaměstnanců. Za příčinu dnešního hospodářského postavení širokých vrstev obyvatelstva dlužno výlučně považovati poslední celní zákony, zvýšení daní atd. I když víme, že v souvislosti se světovým hospodářstvím musí také Československo trpěti na svém hospodářství, přece popíráme, že by jedinou příčinou dnešní krise v průmyslu bylo to, že na světovém trhu po válce nastaly změny v oboru hospodářském. Kdyby byly včas bývaly uzavřeny obchodní smlouvy se státy, na kterých nám nejvíce záleží, a kdyby především v hospodářském oboru byla bývala zahájena politika, která vyhovuje pracujícím třídám, bylo by jistě mnohé dopadlo jinak. Poslední dobou mluví se mnoho o zlepšení v hospodářském životě, že prý průmysl zase začíná oživovati, že dostává zakázky. Ale to, že tu a tam nastane takový rozmach, není naprosto rozhodující pro celé naše hospodářství. V severních Čechách jest po léta zastaveno mnoho podniků, a nikdo neví, budou-li někdy zase uvedeny v činnost.