Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo pan posl. David.
Posl. David: Slavná sněmovno! Dovolte mně,
abych k vládnímu návrhu o ročním
kontingentu branců, o náhradní záloze
a některých změnách branného
zákona přičinil jménem čsl.
strany nár. socialistické několik poznámek.
Vzor rakouské armády čím dále
tím více uplatňuje se v naší
armádě československé. To, co bývalo
nemožno po převratu, nyní oživuje a stává
se skutkem. Včera odhlasovala většina této
sněmovny odnětí volebního práva
příslušníkům branné moci
a četnictvu, dnes má sněmovna rozhodnouti
o vládní předloze, kterou se zavádí
náhradní záloha, známá z doby
starého Rakouska. Není žádným
tajemstvím, že tato osnova nebyla vyvolána
odborníky z hlavního štábu, kteří
se proti ní stavěli, nýbrž diktátem
určitých politických stran, specielně
Němců (Slyšte!), kteří
za odhlasování nepopulární 18měsíční
služby chtějí se pochlubiti určitým
politickým úspěchem, který je nesporně
velmi značný, ale na úkor našeho národa.
Tedy opětně nerozhoduje zde prospěch armády,
nýbrž vítězí stranicko-politické
kšeftaření naší vládní
většiny.
Se stanoviska našeho branného zákona znamená
zřízení náhradní zálohy
opuštění principu branné povinnosti,
stejně pro všechny občany, znamená rozškatulkování
jich podle zákona na dvě skupiny, jednu s dlouhou
dobou presenční, druhou pak s velmi krátkou
tříměsíční dobou výcvikovou.
Tím upouští se od rovnosti ve vykonávání
branné povinnosti, která byla dosavadním
branným zákonem právně jasně
formulována, přes to že byly zavedeny výhody
v plnění branné povinnosti. Tím uzákoňují
se privilegia v konání branné povinnosti,
a to jen pro určité třídy a stavy.
Jestliže bylo možno po 6 měsících
propustiti určité vojíny na trvalou dovolenou
do doby, kdy jejich vrstevníci po 18 měsících
činné služby byli přeloženi do
zálohy, aniž se této skupině vojínů
dal název "náhradní záloha",
není důvodu, proč by tomu muselo býti
zrovna nyní jinak. Jest nesporno, že dosavadní
výcvik 6 měsíců cvičících
vojínů společně s vojíny 18měsíční
služby nemohl býti tak intensivní a vykázati
se značnými úspěchy. Jak jinak by
bylo, kdyby tito vojíni byli bývali sloučeni
ihned při nastoupení vojenské služby
ve zvláštní útvary tak, jak je to nyní
projektováno pro náhradní zálohy.
Bylo by se ukázalo, co lze za 6 měsíců
intensivního výcviku vykonati. Takto vycvičení
vojíni byli by rozhodně zdatnou zálohou,
kterou však projektovaná náhradní záloha
jen 3měsíční nikdy býti nemůže.
Po stránce odborné, výcvikové a pohotovostní
proto náhradní zálohu 12týdenní
odmítáme.
Jestliže se naše armáda mohla 9 let obejíti
bez náhradní zálohy, může se
obejíti bez ní i dále, tím spíše,
že musí býti snahou nás všech,
aby presenční služba byla zkrácena na
minimum. Z výsledku zkráceného, avšak
intensivního výcviku 6měsíčního
určitých vojínů daly by se pak velmi
lehce vyvoditi správné závěry o normální,
minimální délce presenční služby.
Náhradní záloha, jak je zamýšlena,
znamená pro naši armádu a její pohotovost
značné zhoršení. Předloha o jejím
zavedení je znovu dokladem, že i v tak vážných
věcech se postupuje se stanoviska politického bez
ohledu na stát a jeho existenci. Předloha tato má
však také ráz třídní.
Mluví se sice v ní o živitelích rodin,
kteří mají na prvním místě
na výhodě náhradní zálohy participovati,
ale z §§ 6 a 7 je zjevno, že má prospěti
hlavně synkům zámožných rodičů.
Nemůžeme změniti tento svůj názor,
i když správa ministerstva národní obrany
uvádí, že prý ze 4000 branců
bylo podle výhodového zákona propuštěno
2940 živitelů rodin.
Přáli bychom si, abychom se mýlili, aby výběr
se děl spravedlivě, o čemž však
velmi pochybujeme, zvláště za dnešního
režimu občanských stran - tak vysloveně
sobeckých a materialistických.
Tato předloha, která nebyla diktována zájmy
armády a státu, nýbrž jedině
sobeckými zájmy vládních stran, zavádějící
rakouské vzory císařské armády,
jest pro naší stranu čsl. socialistů
nepřijatelna. (Výborně! - Potlesk
poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo
má dále p. posl. Koudelka.
Posl. Koudelka: Slavná sněmovno! Vojenská
povinnost, kterou stát ukládá svým
občanům, je těžká povinnost.
Žádá na těch, kteří ji
mají konat, oběti na osobní svobodě,
oběti dokonce na občanských právech
politických a v případě válečného
konfliktu pohotovost k oběti vlastního života,
k oběti krve. Je proto zcela pochopitelný odpor
všech lidsky cítících, ušlechtilých
a civilisovaných lidí proti všem těmto
podmínkám tohoto vojáckého zřízení.
Přáli bychom si všichni takovou organisaci
lidské společnosti, které by zřízení
vojenské pro případ každého válečného
konfliktu již předem vylučovala, a takový
stav sociální, v němž by nebyl nikdo
nucen, aby se omezoval na svých osobních svobodách,
dokonce pak, aby přinášel oběti svého
zdraví, své krve, svého života.
Právě proto, že vojenská povinnost je
tak těžká, nemá býti činěno
cokoliv, co by těm, kteří okolnostmi jsou
nuceni na svá bedra povinnost tuto vzíti, jí
činilo ještě těžší.
Nic tak nezvyšuje tíhu vojenské povinnosti,
nevzbuzuje pocit utrpěné křivdy jako vědomí,
že tato povinnost ukládá se jen některým,
co zatím jiní od povinnosti této jsou osvobozováni.
Vyplýváť z podstaty nesmírné
těžkosti vojenské služby, vyplývá
z podstaty způsobilosti, upotřebitelnosti armády,
rovnost všech občanů v tomto směru.
Musí-li býti už armáda, pak povinnosti
vojenské musejí býti demokraticky uloženy
všem, kdož žádají si ve státě
práv. Tato rovnost před touto velkou povinností,
ukládanou občanu státem, nesnáší
žádných výsad rodu, stavu, povolání,
majetku. My jsme měli dosud branný zákon,
v němž tato demokracie občanů byla uplatněna.
Bylo to dojista zásluhou účasti upřímně
a poctivě demokratických živlů naší
republiky ve vládě tehdejší a není
nikterak náhodným, že tato demokracie, která
byla podkladem naší armády, nyní se
ruší. Ruší se vědomě, ruší
se úmyslně a vláda podávajíc
svůj návrh, který právě projednáváme,
nikterak se touto tendencí netajila. Ve svém návrhu
tisk 941 na str. 21 praví o tom vláda zcela otevřeně:
"Vynechává se původní charakteristika
branné povinnosti, jakožto povinnosti stejné
pro všechny, poněvadž tato povinnost de facto
stejnou povinností býti přestává,
jakmile se co do délky povinné činné
služby zavádí nerovnost (zákonitá
presenční služba a krátkodobý
vojenský výcvik)."
Ruší se základní idea armády
Československé republiky. Není pochyby o
tom, že ze zásad občanské rovnoprávnosti
je to opatření, které třeba co nejrozhodněji
odmítati. V demokratickém státě k
rovným povinnostem přísluší také
rovná práva. Tato vládní většina
nechce jíti touto cestou, žádá menší
povinnosti a větší práva, ba žádá
více. Jednotlivé její strany domáhají
se dokonce zcela mimořádných, ničím
neodůvodněných výhod pro duchovní,
kteří, ač tu není žádných
sociálních ani jiných důvodů
pro osvobození, sloužiti vůbec nechtějí,
a snad nás nejbližší chvíle překvapí
příslušnou vsuvkou do návrhu zákona,
který právě projednáváme. Zde
se uplatňuje zásada: Žádné povinnosti
a všechna práva.
Snížení vojenské služby bylo odmítnuto
touto vládní většinou, nebylo proveditelno,
když toho žádal zákon, ale nyní
vidíme, že snížení vojenské
služby dokonce až na 3 měsíce jest proveditelno
ihned, žádají-li toho určité
zájmy buržoasní. Nechť se nikdo neklame:
Ta okolnost, že bude značná část
příslušníků naší
armády sloužiti jen 12 týdnů, bude agitovati
nejvíce s námi pro snížení délky
presenční vojenské služby. Nikdo nepochopí,
že to, co by se naučili jedni za 3 měsíce,
museli by se jiní učiti 18 měsíců.
Včera byla zvýšena vojenská břemena
jedněm a dnes snižují se vojenská břemena
druhým. Nikdo z nás, kdo zná své povinnosti
k lidu, nebude chtíti, aby povinnost vojenská lámala
existence a ničila existenčně a majetkově
ty, kdož jsou k jejímu vykonávání
povoláni. Výhody z branné povinnosti z důvodů
sociálních musí nalézti i u nás
své stoupence. Nechceme však privilegia majetku, jak
o to usiluje tento vládní návrh.
V §§ 6 a 7 tohoto návrhu žádají
se výhody z vojenské povinnosti pro drobné
zemědělce a pro živnostníky. Pan kol.
posl. Hýbner pozastavoval se nad velkým počtem
vojínů z kruhů dělnických,
kteří podle dosavadního výhodového
ustanovení branného zákona požívali
této výhody. Bylo by třeba, aby statistika,
která je připojena ke zprávě výboru
branného a která vypráví nám
o sociálním charakteru výhody požívajících,
byla poněkud určitější, podrobnější.
A bylo by velmi záslužnou prací ministerstva
národní obrany, kdyby byl pořízen
a vydán seznam těch, kteří v letech
platnosti tohoto zákona požívali výhody
z branné povinnosti. A kdybychom mohli jen tak individuelně
případy ty sledovati, přesvědčili
bychom se, že už nyní nebylo poskytováno
výhod těchto objektivně, nýbrž
že i tu uplatňovala se politická a třídní
protekce.
Jestliže proti původnímu vládnímu
návrhu branný výbor rozšířil
platnost výhod podle tohoto zákona nikoli jen na
malé zemědělské a živnostenské
podniky, nýbrž také na střední
podniky živnostenské a zemědělské,
možno si při dnešních poměrech
v tomto státě snadno představiti, jaký
to bude míti následek. Setkáme se zase se
starou rakouskou praksí: nebudou osvobozováni od
vojenské služby synkové drobných zemědělců,
domkářů, malorolníků, ale budou
osvobozováni - jak tomu bylo dříve - sedláci,
statkáři a bude se tvrditi, že je to ve smyslu
ustanovení zákona. Vládní většina,
která tak lehce přešla přes námitky,
že zákon, jímž se odpírá
vojínům volební právo, porušuje
ústavu, nezasluhuje v této věci pražádné
důvěry, ta tím nestoudněji bude zneužívati
těchto výhod v zájmu buržoasie městské
jak venkovské, průmyslové, tak agrární.
Nic neznamená ustanovení důvodové
zprávy, že I. stolice politické správy
rozhodující o podaných žádostech
má slyšeti zájmové korporace. Především
je to jenom zástěra, aby bylo tím snáze
kryto bezpráví. Ale pak se táži. které
že to budou zájmové korporace, jež budou
míti čest doporučovati, či nedoporučovati
podané žádosti o úlevy podle tohoto
zákona? Budou to, prosím, živnostenská
společenstva? Pravděpodobně. Kdo to však
bude, prosím, tam, kde půjde o žádosti
z kruhů zemědělských? Budou to zemědělské
rady? Ty zemědělské rady, jichž složení
vyvolává oprávněné pobouření
a protesty lidí, majících špetku demokratického
citu? Či budou to odborové organisace agrární
buržoasie české a německé, které
tu budou podávati svá dobrá zdání
a rozhodovati o tom, zda žádosti má se vyhověti,
či nikoliv? Měli jsme už podobný případ,
že Bund der Landwirte podával dobrá zdání
na požádání finanční správy
o žádostech za slevu daní. Dá se tedy
pochopitelně čekati, že v tomto případě
budou se uplatňovati opět interesy naší
agrární buržoasie, ať už ze zemědělských
rad, či z jejích zájmových organisací.
Drobní zemědělci, kteří z důvodů
svých vlastních slabých existencí
výhod těchto by v prvé řadě
potřebovali a zasluhovali, vyjdou zde při tomto
vládním systému zkrátka na prázdno.
Nemohu, pojednávaje o této věci, nezmíniti
se o tom, jakým způsobem praktikují se u
nás předpisy o zaopatření rodin narukovavších
záložníků. Slavná sněmovno,
stát má povinnost, aby k ulehčení
situace těch, kterým na bedra vloží
těžkou vojenskou povinnost, učinil všechno,
co je v jeho silách. Je to požadavek spravedlnosti.
Bylo by to jen vyrovnání břemen mezi těmi,
kteří zůstanou doma, a těmi, kteří
musejí do kasáren. A mezi to nejprimitivnější
náleží, aby vojenská správa,
která bere rodinám živitele, postarala se o
to, aby rodiny ty netrpěly doma hladu. (Tak jest!) Není
k tomu mnoho třeba. Již Rakousko, složené
sociálně zcela jinak, s vládou zcela jinou,
mělo pro tuto otázku pochopení a již
v prvém desetiletí tohoto století mělo
Rakousko zákon o podporách rodin narukovavších
záložníků. Tehdy činila denní
podpora na osobu, příslušníka rodiny
záložníka, 90 haléřů.
V republice v dobách zcela odlišných, v době
zvýšené drahoty a pokleslé hodnoty peněz
činí tato podpora na osobu rodiny narukovavšího
záložníka 1.50 Kč
Tím však není řečeno ještě,
že ji dostane každý, kdo jí potřebuje
a kdo jí zasluhuje. Politické úřady
žádají, aby manželka narukovavšího
záložníka byla úplně ku práci
nezpůsobilá a jen pod touto podmínkou povolí
jí královskou podporu 1.50 Kč
na osobu a den. Zemská správa politická v
Praze dokonce na dotazy některých politických
správ o tom, co se rozumí u manželky, která
má na starosti, řekněme, děti, nezpůsobilostí
ku práci, zda nezpůsobilost fysická nebo
také ona nezpůsobilost, jež plyne z povinnosti
pečovati o děti, rozhodla zcela tvrdě. A
já lituji, že to ušlo armádní správě
a že se přes to přechází v ministerstvu
vnitra způsobem dosavadním, totiž, že
prý zákon má na mysli toliko fysickou nezpůsobilost
ku práci a nikoliv onu nezpůsobilost ku práci,
která plyne z povinnosti péče o malé
nedospělé děti.
Odpusťte, velectění, to je barbarství!
Račte si, prosím, představiti rozlehlý
obvod okresní správy politické, zejména
v místech, kde není železničního
spojení. Jde nyní o zjištění
nezpůsobilosti ku práci manželky narukovavšího
záložníka. Jestliže jde k lékaři
svého bydliště nebo k lékaři,
který je jí nejblíže, a požádá
o vystavení lékařského vysvědčení,
zaplatí za toto lékařské vysvědčení
30, 40, 50 Kč, aniž má jistotu, že dostane
na podpoře podle tohoto zákona tuto částku.
A i kdyby dostala tuto částku, která za 4
neděle u manželky samé činí kolem
50 Kč, dá za lékařské vysvědčení
tolik, kolik dostane podle zákona na podpoře živobytí
a nezbude jí nic. Anebo okresní správy politické
řekly: Vždyť vy nemusíte vydávati
peníze za lékařské vysvědčení
u soukromého lékaře, vy můžete
přijíti na okresní správu politickou
a dáti se prohlédnouti lékařem úředním.
To znamená v mnohých případech vážiti
dlouhou cestu na okresní politický úřad,
a nebohá je tam, kde byla prve.
Velectění, zvláštní pozornosti
zasluhuje to, že armádní správa, která
vezme rodině živitele, nutí ženu-manželku,
aby nechala doma nedospělé dítky osudu na
pospas a šla po výdělečném zaměstnání.
Zemská správa politická v Praze dokonce ve
svém jednom výnosu stanoví, že i ta
okolnost, že práce k disposici není, neodůvodňuje
nároku na poskytnutí podpory podle zákona
příslušného.
V této příčině žádáme
nápravu. V tomto ohledu náš stát nevykonal
ani zdaleka tolik, co vykonalo bývalé Rakousko.
Je třeba říci, že po uskutečnění
tohoto souboru vojenských zákonů armáda
naše ztrácí svůj podklad demokratický.
Trhají se pásky, které ji pojily s občanstvem
(Předsednictví se ujal předseda Malypetr.),
vojáci již nebudou rovnoprávnými občany,
poněvadž se jim vzalo volební právo,
vojáci již nebudou konati svou těžkou
vojenskou povinnost, majíce vědomí, že
je to povinnost, kterou ukládá stát rovně
všem svým občanům; vojáci byvše
zařazeni do zvláštního stavu méněcennosti
občanské, budou míti pocit, že jsou
soldateskou, že jsou policejním sborem, který
má stát k disposici držitelům moci ve
státě pro všechny případy.
Pánové chtějí, abychom my šli
na vojnu a jim sloužili. Přidávají nám
za to ještě nádavkem občanskou méněcennost,
přidávají nám nádavkem pohled
na to, jak se s jinými šťastnějšími
jinak nakládá a mají za to, že tím
zvyšují brannost našeho státu, hodnotu
naší armády. Je to cesta pochybená,
ale vládní většina, vychází-li
z tohoto hlediska, bude trpce zklamána. Armáda bude
opět vysazena nenávisti obyvatelstva, jak tomu bylo
za Rakouska, nenávisti těch, kteří
jsou tam v armádě i nenávisti těch,
kteří jsou mimo armádu. Jaké to bude
míti účinky na její vnitřní
hodnotu a na stát, o tom se pánové z vládní
většiny brzy přesvědčí.
My nemáme zatím moci, abychom této vládní
většině v jejím šíleném
počínání zabránili. Ale tolik
jsme povinni již dnes říci: Jsou-li věci
takové, pak nás, pánové, nutíte,
abychom revidovali svůj dosavadní poměr k
armádě, abychom hledali cestu k docílení
toho, aby voják byl zase občanem, jakým byl
dosud, abychom se postarali, aby armáda nebyla jen policejním
nástrojem vaší zvůle, nýbrž
aby byla skutečně tím, čím
býti bohužel dosud musí, a aby byla sborem
z obyvatelstva k obraně jeho politické svobody.
Končím tím, že vznášíme
nejrozhodnější protest proti tomuto zákonu,
který béře demokratický základ
naší armádě a který zabezpečuje
ničím neoprávněné výsady
synkům buržoasie. Budeme hlasovati proti tomuto zákonu,
poněvadž v něm vidíme poškození
zásad demokratických, oslabení našeho
státu a další krok ve zhoubné politice
nynější vládní většiny.
(Potlesk poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je p. posl. Juran.
Posl. Juran: Ku projednávanému vládnímu
návrhu zákona o ročním kontingentu
branců a náhradní záloze chci podotknouti
s dělnického hlediska:
Tak jako veškeré dosud projednávané
předlohy vládní sloužily pouze mocným
tohoto státu na úkor pracujících mas
měst i venkova, tak i tato předloha má poskytovati
úlevy při plnění branné povinnosti
bohatým selským synkům, kterým má
prostě umožniti, vymknouti se z této povinnosti,
přes to, že dnešní buržoasní
vládní většina teprve včera odhlasovala
zákon, kterým se prodlužuje vojenská
služba na 18 měsíců. Úlevy vyplývající
z tohoto zákona budou poskytovány bohatým
synkům, těmto bude sice poskytnuta možnost
zhostiti se povinnosti branné po 3 měsících,
naproti tomu budou však nuceni synkové z rodin dělnických
sloužiti 18 měsíců. Tak jako dosud při
provádění zmíněných
zákonů bylo měřeno dvojím loktem,
nebude ani jinak postupováno při provádění
tohoto zákona a nám se jistě naskytne příležitost,
poukázati na oprávněnost našeho tvrzení.
Náš poslanec soudr. Wünsch objasnil náš
názor na tuto předlohu obšírněji
a já používám této příležitosti,
abych poukázal na praksi vojenského soudnictví,
specielně vojenského divisijního soudu v
Brně, kde právě v tyto dny bylo rozhodnuto
o jihlavské špionáži. Tím procesem
měl býti podniknut útok na stranu komunistickou
v Československé republice, ale útok ten
v tomto směru úplně ztroskotal.
Rozsudkem divisijního soudu v Brně byla v první
instanci rozhodnuta pouze vojenská část t.
zv. jihlavské špionáže.
Stanovisko naše k tomuto procesu bylo vyjádřeno
jednak při přelíčení, jednak
zvlášť důrazně v obhajovacích
řečech obhájců. Dnes chceme připojiti
pouze několik poznámek.
Dnešní náš časopis Rovnost byl
dnes skonfiskován, poněvadž se osmělil
přinésti o tomto procesu posudek. Článek
jest tohoto znění:
V prvé řadě upozorňujeme, že
jihlavská špionáž byla rozdělena
na dvě části, na vojenskou a civilní.
Civilní účastníci jihlavské
špionáže jsou soudr. Včelička ml.
a tajemník soudr. Paufošíma v Jihlavě.
Tito sedí již více než 4 měsíce
ve vazbě krajského soudu v Jihlavě, poněvadž
civilní proces byl plánován až po skončení
vojenského procesu. V tomto postupu vlády je něco
podezřelého. Vláda docela dobře mohla
nejprve vyříditi civilní část
této aféry. Že však použila nejprve
vojenského soudu, jest již příznačné.
Rakouská vláda používala vojenských
soudů jako spolehlivých prostředků
politické persekuce jen za války. Československá
vláda tak málo důvěřovala průkaznosti
usvědčujícího materiálu, že
tentokráte zahájila útok proti komunistické
straně u vojenského soudu. Spoléhala patrně
na rakouskou tradici vojenských soudů, charakterisovanou
známým epigramem Havlíčkovým:
"Vojenský soud, to je samec, soudí až
se práší, on má všecky paragrafy
v jedné patrontaši."
Materiál byl však tak slabý, že ani vojenský
soud, jemuž v tomto procesu nutno přiznati objektivnost
v jeho řízení, na rozdíl od mnohých
civilních trestních soudů, nemohl na základě
tak slabém odsouditi obžalované podle žaloby.
V tomto směru tudíž nesplnil proces jihlavské
špionáže svůj politický účel.
Byl inscenován proto, aby soudním rozsudkem byl
zjednán důvod pro rozpuštění
komunistické strany. Tento účel byl jen velmi
neobratně maskován právnickou stránkou
obžaloby. Největší píli vyvinul
vojenský prokurátor v odůvodňování
žaloby v tom směru, že komunistická strana
je organisací pro špionáž a vojenskou
zradu.
Obšírně vyprávěla o vojenské
činnosti strany ve směru špionáže,
o cizích zpravodajských ústřednách,
o vojenských odbornících strany. Vytvořila
o tom celou legendu. Důkladnou a romantickou, bůhví,
odkud k ní sebrala materiál. Politický účel
procesu byl zřejmý také z metod, které
při řízení vyšly na jevo. Bylo
prokázáno, že vojenské úřady
opatřily fotoaparát a klíče, aby agent
provokatér mohl zaranžovati vojenskou zradu a špionáž.
Je to charakteristické pro ubohost materiálu. Proto
se napodobily metody bána Raucha ze záhřebského
procesu. Dnes po rozsudku můžeme konstatovati: Všechny
tyto provokatérské metody selhaly. Rozsudek znamená
novou blamáž. Je smutným dokumentem zneužívání
justice k politickým persekučním cílům.
Je také dokumentem primitivnosti politických metod
vládnoucí třídy a marnosti takového
a jakéhokoliv jiného způsobu boje proti komunistické
straně Československa. Buržoasie a její
vláda tento proces politicky prohrály. Na tomto
faktu nezmění ničeho okolnost, že vojenský
prokurátor, vida neodvratnou porážku na celé
čáře, od žaloby ve směru politickém
ustoupil a svůj ústup po řečích
obhájců zvláště ještě
deklaroval. Rozsudkem bylo konečně odsouzeno používání
služeb agenta-provokatéra k "zjištění"
zločinu, protože soud prohlásil, že takovému
"svědkovi" nevěří.
Proces, založený na výpovědích
dvou pathologických individuí (jednoho morálně,
druhého duševně), patří celým
svým inscenováním do pathologie našeho
politického života.
Skončen však není; ne jen proto, že si
vojenský prokurátor vyžádal lhůtu
na rozmyšlenou, ale proces musí míti ještě
odezvu i na dělnických schůzích. Žádáme,
aby vláda se zodpovídala z používání
služeb agentů-provokatérů. V tomto případě
mohli bychom klásti vládě demokratické
republiky otázky, které v rakouském parlamentě
a v delegacích kladl prof. Masaryk, když interpeloval
záhřebskou Nastičiádu. Považujeme
konečně za samozřejmé, že po
rozsudku divisního soudu budou okamžitě propuštěni
na svobodu soudr. Včelička ml. a Paufošíma,
kteří mají býti na základě
téhož "materiálu", sebraného
agentem-provokatérem, souzeni krajským soudem v
Jihlavě.
Resumujeme: Rozsudkem divisního soudu v Brně byl
odsouzen nový, tentokráte s větší
energií a ve větším rozměru podniknutý
pokus o zatlačení komunistické strany do
illegality. Byly odsouzeny provokatérské metody,
konečně bylo odsouzeno i zneužívání
vojenské justice k politickým cílům.
Komunistická strana Československa odrazila tento
nový útok úspěšně. Vyhrála
proces politicky i morálně. Žádáme
znovu důrazně, aby se vláda zodpovídala
z používání služeb agentů-provokatérů
(Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.