NS RČS 1925-1929, PS, 70. schůze, část 9/10 (29. 3. 1927)

Úterý 29. března 1927

Posl. inž. Kallina (německy): Dámy a pánové! Imunita jest největší vymožeností liberálního věku, poněvadž zvolené zástupce lidu odnímá svévoli vládních činitelů. Kdyby imunita byla zrušena, dočasná vládnoucí většina mohla by oposiční strany, kdykoliv by se jí zachtělo, oloupiti o zástupce. Každé řeči, kterou pronese zástupce lidu, mohl by státní zástupce použíti k tomu, aby zahájil proti členům sněmoven vyšetřování, a lhostejno, je-li vinen či nikoliv, na příklad při důležitém hlasování, uvaliv na něj vyšetřovací vazbu, zabrániti mu ve výkonu jeho povinností jako zástupce lidu. Takový svévolný režim umožnil by ministrovi spravedlnosti a ministrovi vnitra, aby, kdykoliv by se jim zachtělo, zlomili sílu oposice. Bylo tedy největší vymožeností, když byla zavedena imunita členů sněmovny a tak dalo se na vůli sněmovně, zda se zástupce lidu musí dostaviti na vyzvání soudu či nikoliv. (Výkřiky na levici.) Vycházelo se při tom z toho názoru, že členové sněmovny dovedou sami nejlépe oceniti význam imunity a bez důležitých důvodů nikdy se neusnesou na vydání, poněvadž členové dočasné většiny musí si býti vědomi toho, že také oni mohou býti jednou vytlačeni z většiny, a že je může stihnouti týž osud. Ve starém rakouském parlamentě se zplna uznávalo toto vysoké mínění o imunitě poslanců. (Výkřiky posl. dr Schollicha.) V Československé republice, která se vědomě odrakouštila, musíme však neustále konstatovati, že se zde při projednávání imunity oposičních zástupců lidu zahnízdil zvyk, který jest výsměchem veškeré demokracie. Můžeme klidně říci, že se zde setkáváme se surovým systémem násilí, který se nezastavuje ani před ve všech demokraticky spravovaných státech uznávanou imunitou, oposičních zástupců lidu, tedy národně uvědomělých zástupců potlačovaných národů v tomto státě. Imunitní výbor správně uznávaje tuto svobodomyslnou vymoženost, vytýčil sice zásadu, že při žádostech za vydání členů sněmovny musí se vždy postupovati jen s toho stanoviska, zda činy, přičítané k tíži zástupce lidu, souvisí s výkonem mandátu jako zplnomocněnce politické strany a tím s programem strany, či nikoliv. Delikty, jejichž příčinu dlužno hledati ve výkonu politického mandátu na hájení politických zásad a oprávněných zájmů voličů měly spadati pod ochranu imunity. Naproti tomu urážky na cti, delikty majetkové a podobné měly býti zásadně vyňaty z ochrany imunity.

Než v této sněmovně musili jsme se několikráte dožíti toho, že většinové strany jednaly proti těmto uznaným zásadám a že imunitní výbor učinil usnesení, která bez zřetele ke svrchu vytýčeným zásadním směrnicím byla vědomě namířena proti členům oposice. Členové většinových stran, i když šlo o urážky na cti a podobné věci, byli vzati pod ochranu imunity, naproti tomu poslanci utlačovaných národů byli bezohledně vydáni pro delikty, jichž se prý dopustili vykonávajíce politický mandát. V této sněmovně setkáváme se tedy jen s tak zvanou vládní imunitou. Vládní poslanci, lhostejno, jde-li o politický delikt, či nikoliv, jsou chráněni před soudním stíháním, kdežto oposiční poslanci i při politických deliktech jsou imunity zbaveni. Nejjasnější důkaz správnosti poměrů, které jsem zde vylíčil, podal sám bývalý předseda Tomášek, za jehož předsednictví se již provádělo různé nakládání s imunitními případy ve staré sněmovně za spoluúčasti jeho straníků, když dne 8. června 1926, nyní sám jako člen oposiční strany, byl nucen učiniti toto prohlášení: "Nemůžeme mlčeti ke způsobu, jakým se nyní projednávají imunitní záležitosti. Bylo až dosud považováno za parlamentní zvyk, že poslanec byl vydáván jen pro takové činy, které nejsou v bezprostřední souvislosti s výkonem poslaneckého mandátu, zejména když šlo o trestné činy, stíhané žalobou soukromou. Proti této zásadě prohřešila se dnes těžce většina této sněmovny. Poslanec, který nařknul většinu politických stran z činů nečestných a který, byv jednou z nařčených stran stíhán, byl ochoten uveřejniti v tisku prohlášení, že tvrzení byla křivá a jenom se zdráhal zaplatiti útraty spojené s jeho trestním stíháním, tento poslanec byl vzat v ochranu českou stranou republikánskou, lidovou a živnostenskou, je zachráněn před nutností, aby buď dokázal své tvrzení anebo aby je jako čestný člověk odvolal. Přibíjíme krajní parlamentární neslušnost vedení těchto klubů tímto veřejně na pranýř a prohlašujeme, že následkem tohoto jednání necítíme se oproti členům jejich vázáni parlamentárními zvyklostmi."

V tomto prohlášení jest příznačná zvláště věta a to: "Bylo až dosud považováno za parlamentní zvyk, že poslanec byl vydáván jen pro takové činy, které nejsou v bezprostřední souvislosti s výkonem poslaneckého mandátu."

Konstatovav úvodem tyto věci, chci nyní promluviti o projednávané žádosti za moje vydání a za vydání kol. Jos. Mayera.

Při pořádání slavnosti "Eghalanda Gmoi" dne 9. srpna 1925 v Karlových Varech-Rybářích karlovarské policejní komisařství zakázalo prý barevné odznaky. Zároveň bylo pořadatelům slavnosti uloženo, vlastně byli vyrozuměni o zákazu, že v průvodu nesmí hráti žádné hudby, že účastníci slavnosti nesmí ani zpívati, ani provolávati "Heil!". Tyto nesmyslné a přímo provokační zákazy byly příčinou událostí, k nimž potom došlo. Každý rozumně myslící člověk musí připustiti, že hraničí přímo se šílenstvím, zakázati v Karlových Varech, městě od pradávna německém, při německé slavnosti, jíž se zúčastní desetitisíce lidí, aby v průvodu ani nehrály hudby, ani se nezpívaly písně a neprovolávalo se "Heil!". Vydání takovéhoto zákazu lze nazvati přímo perversí. Podle mého mínění bylo povinností přítomných německých zástupců lidu, aby protestovali proti tomuto nesmyslnému a neodůvodněnému zákazu, a také, pokud jsou členy korporací, které mají své barvy, aby dali názorně na jevo tento protest vedle toho ještě tím, že se těmito barvami ozdobí. Na vyzvání policejního komisaře Hodka, přednesené vzrušeným tónem, aby sundali čapky, legitimovali jsme se, já a kol. Mayer, poslaneckými legitimacemi a dovolávali jsme se poslanecké imunity, což však tento inspektor likvidoval těmito slovy: "Do toho mi nic není, ať jste, kdo jste, čepice musí dolů," a zároveň se snažil kol. Mayerovi strhnouti čapku násilně s hlavy. Nemám v úmyslu líčiti zde události, k nimž potom došlo, a nehorázné chování státních strážníků, nýbrž konstatuji jen, že jednání, které jest mi ve zprávě imunitního výboru přičítáno k tíži, úplně odporuje skutečnosti. Kol. Mayer i já spatřovali jsme od prvé chvíle v postupu státní policie od svrchu uvedené pobuřující odpovědi policejního inspektora Hodka neustálé porušování naší poslanecké imunity a konstatuji výslovně, že jsem se několikráte vykazoval poslaneckou legitimací v ruce proti násilnému postupu státních strážníků a neustále jsem se ohražoval proti porušení své poslanecké imunity. Poslanecká legitimace byla při tomto násilném útoku na moji osobu ovšem jedinou mojí zbraní. Tehdejší postup českých státních strážníků působil na mne tak, jako by chtěli využíti této příležitosti, která se jim konečně jednou naskýtá, aby si na mně, jako na německém zástupci lidu, schladili žáhu. (Posl. Kreibich [německy]: Za německých ministrů!) Nikoliv, to už je 2 roky. Tenkráte nebyli jsme ještě tak šťastni, abychom měli německé ministry.

Bylo to patrno z násilného postupu proti mně zvláště když státní strážník, Jan Kalous, ve chvíli, kdy jsem byl obklíčen strážníky, rozlícen k nám přiběhl a míře vyzdviženým obuškem na mou hlavu, volal na strážníky: "Jen do vrat s ním" a kolenem mne udeřil do břicha. Tento násilný postup strážníka Jana Kalouse, jak známo, vedl k zakročení státního zastupitelství proti tomuto podivnému strážci pokoje a řádu a soudní řízení, když bylo čtyřikráte odročeno, skončilo odsouzením tohoto strážníka. Při tomto soudním řízení bylo však možno konstatovati zajímavou věc, že všichni čeští státní policisté, kteří jako svědkové vypovídali pod přísahou, tvrdili, že obžalovaný Jan Kalous mne nemohl uhoditi. Příznačné je, že policejní inspektor Hodek, jehož jméno se několikráte vyskytuje, a který podle vlastní výpovědi v oné chvíli stál vedle strážníka Kalouse, toto tvrzení rovněž pod přísahou potvrdil. (Posl. inž. Jung [německy]: Tady vidíme. jakou cenu má služební přísaha!) Přijdou ještě mnohem hezčí věci. Také revírní inspektor Káše, rovněž pod přísahou vypovídal, že teprve tři dny potom, kdy došlo k násilným útokům na mne, bylo mu to oznámeno v policejní škole a že o tom dříve nevěděl. Naproti tomu druhý svědek vypověděl pod přísahou, že když jsme oba poslanci byli přivedeni na policejní komisařství a byli v pokoji policejního rady Votavy, vyšší policejní hodnostář volal k odpovědnosti policejního inspektora, pana Hodka, poněvadž mne násilně napadli, nadal mu a řval na něho: "Nemáte nic dělat. Nařídil jsem, abyste čekali a v nejhorším případě abyste použili revolveru." K vyzvání svědkovu líčil svědek vzezření tohoto policejního důstojníka a když jej vylíčil jako velkého a silného člověka se žlutými kamašemi, otázal se soudce obžalovaného, kdo by to asi mohl býti. Jan Kalous odpověděl, že to mohl býti jen revírní inspektor Káše. Když rozsudek nabyl moci práva, oznámil jsem to panu policejnímu radovi dr Votavovi a vyslovil jsem mu politování, že jako odpovědný správce stráže nezúčastnil se soudního přelíčení, poněvadž by tak byl mohl jednou viděti své strážníky v pravém světle.

To všechno jen konstatuji, ačkoliv jsem si vědom, že se žádný státní zástupce nesmí odvážiti věnovati těmto skutečnostem služební pozornost. Přes to, že se všichni státní strážníci snažili při tomto přelíčení obžalovanému Kalousovi pomoci, český soudce musil ho odsouditi. Zvláště příznačné však jest, že odvolání, podané proti tomuto rozsudku, bylo odvoláno ještě před provedením odvolacího líčení.

K další charakteristice policejního inspektora Hodka, který ve své svědecké výpovědi tvrdil, že kol. Mayer a já zdráhali jsme se na jeho vyzvání se legitimovati, což, jak jsem již dříve konstatoval, úplně se příčí skutečnosti, dnes chci jen znovu konstatovati, co jsem již tvrdil panu ministrovi vnitra Černýmu v rozpočtovém výboru, že totiž u karlovarské státní policie bylo konstatováno, že listina o chování Hodka, který byl přeložen do Karlových Varů, vydaná v Plzni, byla padělána.

Předseda (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že řečnická lhůta již uplynula.

Posl. inž. Kallina (pokračuje): Musím to konstatovati. Vedoucí úředník karlovarské státní policie, jemuž jsem při jakési rozmíšce poukázal před několika dny na tuto věc, odpověděl mi rozčileně: "To víte také? To je nové porušení úředního tajemství". (Výkřiky na levici.) Nový důkaz o správnosti mých tvrzení. Při této příležitosti budiž mi také dovoleno, abych poukázal na jednu věc, která svědčí o velkém zájmu karlovarské státní policie o mou osobu. Mohl jsem zjistiti, že v sobotu 30. ledna tohoto roku byl jsem hledán dvěma špehouny karlovarské státní policie v nejrůznějších hostincích v Karlových Varech. Když jsem se druhého dne dotazoval na policejním komisařství po příčině tohoto podivuhodného počínání, prohlásil velitel policie, že o tom nic neví, a slíbil mi, že podrobnosti mi poví přednosta oddělení. Tento, a byl to dr Dunovský, prohlásil mi asi za hodinu, že této soboty odpoledne asi v pět hodin přišel na policejní komisařství nějaký pán, po jehož jménu se neptal, a žádal o mou adresu, poněvadž by se mnou rád nutně mluvil. Za půl hodiny že se vrátil s nepořízenou, poněvadž prý můj byt byl zavřen a že se dva policejní špehouni, kteří v té chvíli byli náhodou přítomni, dobrovolně přihlásili, že mne v Karlových Varech najdou. Poznal jsem ihned, že zde jde o velmi průhledný manévr, a řekl jsem dr Dunovskému, že této bajce nevěřím. Teprve za několik dní zvěděl jsem odjinud pravý důvod tohoto policejního pátrání. Jeden funkcionář státní policie, který asi slyší trávu růst, domníval se, že jsem na tajné schůzi, která se prý měla konati pro odsouzení komunistických poslanců, kteří rozbili stolky, a domníval se, že si tím získá zvláštních zásluh, jestliže odhalí tuto tajnou schůzi, na níž se domníval, že budu také já.

Domnívám se, že také z této věci lze poznati, že poměry u karlovarské státní policie jsou neudržitelné. Domnívám se ostatně, že tyto poměry budou nejlépe vylíčeny, jestliže přečtu český dopis, který asi nebude neznám zde přítomnému kol. Davidovi, neboť jest to opis dopisu, který před nějakou dobou dostal z Karlových Varů, a který příkře charakterisuje hanebné poměry u karlovarské státní policie.

Předseda (zvoní): Prosím pana řečníka, aby skončil.

Posl. inž. Kallina (pokračuje): Kol. David, přes to, že se červená, nebude moci popříti, že tento dopis dostal. Zní takto (čte):

"Začátkem října v policejní škole vytýkal inspektor strážníkům, kteří konají službu na drahovické strážnici, že spálili mnoho uhlí a tím stát poškodili. Aby došlo v této věci k vyjasnění, přihlásil se ke slovu strážník Puchmajer, který přede všemi prohlásil, že poměrně veliká spotřeba uhlí na strážnici v Drahovicích dá se odůvodniti jedině tím, že z rozkazu pana obvodního inspektora Strausse, správce hospodářské části policejního komisařství, vynáší se toto uhlí posluhovačkou, která je též státem placena, do bytu jisté slečně Müllerové". (Výkřiky na levici.)

Začátkem října - musím to přece pro své německé kolegy přeložiti - v policejní škole vytýkal inspektor strážníkům... (Posl. Kreibich [německy]: Podle jednacího řádu úřední svinstvo smí se uveřejňovati jen ve státním jazyku!)

Předseda (zvoní): Volám pana posl. Kreibicha k pořádku.

Posl. inž. Kallina (pokračuje): ... že u drahovického oddílu státní policie spálili mnoho uhlí. Aby došlo v této věci k vyjasnění, přihlásil se bývalý český legionář Puchmajer, jemuž dlužno přiznati, že je velice řádný člověk, a vysvětloval tuto velkou spotřebu uhlí tím, že z rozkazu pana policejního inspektora Strausse, správce hospodářské části policejního komisařství, odnáší se toto uhlí občas z pokoje pro státní policii slečně Müllerové v Drahovicích.

Předseda (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že uplynula jeho řečnická lhůta.

Posl. inž. Kallina (pokračuje - čte): "Na základě tohoto prohlášení bylo nuceno velitelství jmenovaného strážníka vzíti k výslechu a protokolárně zjistiti, zda se to zakládá na pravdě. Dne 13. října 1925 byl tento protokol sepsán se strážníkem Puchmajerem, který udal data, kdy se uhlí a dříví erárem zaplacené a určené k vytopení strážnice, odnášelo do bytu uvedené slečny."

Předseda (zvoní): Pane poslanče, já vás naposled žádám, abyste hleděl přijíti se svou řečí ke konci. Mluvíte o věcech, které nesouvisí s projednávaným předmětem pořadu.

Posl. inž. Kallina (pokračuje): Se jmenovaným Puchmajerem byl pak sepsán protokol, při čemž uvedl jednotlivé podrobnosti, kdy bylo uhlí z policejního komisařství nošeno slečně Müllerové. (Čte:)

"Jmenovaný udal do protokolu, že se to dálo na přímý rozkaz obvodního inspektora Strausse, takže pak stačilo, když tato slečna přišla a řekla, že potřebuje zase uhlí. Správnost těchto údajů současně protokolárně potvrdili také jiní strážníci. Protože však vzhledem na určité okolnosti bylo zdejšímu úřadu vyšetřování a případné potrestání uvedeného inspektora kousnutím do kyselého jablka, byl učiněn úředníky několikráte pokus přiměti strážníka Puchmajera k tomu, aby protokol odvolal, neb alespoň netrval na dalším šetření. Pokusy ty však byly bezvýsledné. Faktem zůstane, že až teprve po udání tohoto případu měla prý posluhovačka dvě nůše uhlí přinésti na policejní komisařství. Jenže věc má zase háček. V prvé řadě uhlí v žádném případě nebylo váženo a aby nebyla možná kontrola, bylo-li uhlí skutečně přinášeno i v tom nepoměrně malém množství, tak tam bylo moudře v protokolu napsáno, že ho posluhovačka ihned spálila. Na akt se napsalo, že strážník Puchmajer během šetření nabyl přesvědčení, že na věci není nic trestného a nežádá dalšího řízení. Když se strážník Puchmajer potom šel ohraditi, řekl mu pan komisař Němeček, že je také trestný, jelikož prý to řekl ve škole přede všemi strážníky, a to prý je podrývání autority, a že může býti rád, že to tak dopadlo."

Předseda (zvoní): Prosím pana řečníka, aby skončil svůj výklad.

Posl. inž. Kallina (pokračuje): Pane předsedo, hned ukončím. Slečna mohla občas přijíti na policejní komisařství a dostala uhlí.

Předseda (zvoní): Upozorňuji opět pana řečníka, že jeho řečnická lhůta uplynula.

Posl. inž. Kallina (pokračuje): Poněvadž předseda naléhá, abych skončil, nemohu již bohužel dopis dále předčítati. Snad jej může dáti k disposici v plném znění pan kol. David. Chci jen ještě poukázati na to, že v dalším průběhu dopisu mluví se také o zpronevěrách při poplatcích za vydání pasů. Při jiné příležitosti budu ještě moci věc úplně skončiti.

Předseda (zvoní): Pane poslanče, prosím, abyste skončil. Vaše řečnická lhůta již uplynula.

Posl. inž. Kallina (pokračuje): Nesmírně zajímavé jest, že karlovarskému policejnímu komisařství byla tato věc s uhlím velice nepříjemná a že se neustále snažilo působiti na čestný a přímý charakter Puchmajerův a přiměti ho, aby upustil od dalšího sledování věci. Na konec se podařilo nalézti východisko k objasnění celé věci, že se Straussem byl sepsán protokol, v němž bylo prohlášeno, že jen jednou ráno to nařídil, poněvadž všechny obchody s uhlím byly zavřeny a více podobných vytáček. Posluhovačka přiznala, že si uhlí vypůjčila, ale že je opět vrátila. Pak se tam však praví (čte): "Posluhovačka před krátkým časem však řekla panu obvodnímu inspektorovi Hodkovi, že žádné uhlí na komisařství nenosila a že za podepsání protokolu dostala 20 Kč."

Předseda (zvoní): Pane poslanče, musím vám odníti slovo, jestliže řeč neukončíte. (Různé výkřiky na levici. Hluk.)

Posl. inž. Kallina (pokračuje): Stojí zde tedy do slova, že ona posluhovačka byla ochotna za 20 Kč podepsati protokol, který úplně odporuje pravdě.

Pánové! Bylo třeba píchnouti jednou do tohoto vosího hnízda, aby čeští kolegové měli pojem, jak hospodaří státní policie v našich sudetsko-německých krajích. Prosím, abyste si představili, pod jakými poměry naše obyvatelstvo úpí. Vím, policie jest to, jest.... (Hluk. Různé výkřiky.) Prosím, pane kolego, mohu čísti dále. Vyjdou na světlo ještě mnohem nepříjemnější věci. Byla spáchána zpronevěra při poplatcích za vydávání pasů, jak jsem se již dříve zmínil a to tak, že místo 100 Kč, bylo zapisováno jen 10 Kč....

Předseda (zvoní): Napomenul jsem pana řečníka několikráte, aby skončil. Poněvadž neuposlechl a řečnická jeho lhůta již dávno uplynula, odnímám mu slovo. (Různé výkřiky na levici. Hluk. - Předseda zvoní.)

Přerušuji schůzi.

(Schůze přerušena v 8 hod. 36 min. večer - opět zahájena v 8 hod. 45 min. večer.)

Předseda (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Podán byl návrh na vrácení věci výboru. Žádám o jeho přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Návrh posl. Bradáče, dr Dolanského, Zierhuta, dr Budaye, dr Lukavského, Mlčocha, dr Petersilky, Stenzla a druhů:

Navrhujeme, aby imunitní záležitost posl. J. Mayera a inž. Kalliny, tisk 355, vrácena byla výboru imunitnímu vzhledem k tomu, že během trestního řízení zatím vedeného vyšly najevo nové okolnosti. (Hluk.)