Posl. Hruška: Buržoasní vláda tohoto
státu snaží se přesvědčiti
proletáře, že to, co slibovaly všechny
vlády od převratu dělníkům,
nebylo nic jiného než podvod. Na místo socialisace,
na místo zlepšení sociálního
postavení proletariátu daly jim tyto vlády
nezaměstnanost, drahotu, bídu, hlad a postavení
otroků ve fabrikách, na velkostatcích i v
dolech. Každým dnem zesiluje se vykořisťování
proletářských mas.
Samozřejmě je nutno se zesíleným vykořisťováním
odstraniti i ta skrovná práva občanská,
která lidu dává měšťácká
t. zv. demokracie, ta práva, která si lid po převratu
vybojoval. Jest to pravda dávno známá, dávno
teoretiky socialistickými prokázaná, že
čím je větší vykořisťování
pracujícího lidu, čím je bližší
okamžik, kdy pracující lid zúčtuje
se svými vykořisťovateli, tím méně
má lid práv ve státním aparátu
a tím více se státní aparát
vzdaluje od lidu.
Zákon na ochranu republiky, náhubkový zákon
tiskový, t. zv. zákon proti teroru, to byly počátky
reakčního politického zákonodárství,
které pomáhala buržoasii dělati ještě
t. zv. všenárodní koalice, v níž
byli i čeští sociální reformisté.
Tím si pletli provaz sami na sebe. V ústavně-právním
výboru právě projednávaný návrh
zákona na zničení samosprávy a rozšíření
trestní pravomoci policejních úřadů
je jen pokračováním reakčního
zákonodárství staré většiny.
A 5 vojenských předloh, jimiž se zabýváme
právě v této debatě, není nic
jiného než další doplněk těchto
zákonných opatření. Tyto předlohy
tvoří jediný celek a jen tehdy, jsou-li posuzovány
v celku i s předlohou o reservní záloze,
která je právě v branném výboru,
může se ukázati jejich pravý smysl.
Jde zde o to, 1. aby odstraněno bylo volební právo
vojáků a četníků; 2. aby zhoršen
byl kázeňský řád a kárné
právo vojenské, a to tak, že vojáci
i nižší důstojníci a poddůstojníci
budou vydáni libovůli důstojníků
generálního štábu a velitelů
vojenských částí; 3. aby byla udržena
18měsíční doba služební,
která měla býti nahrazena podle starého
branného zákona dobou 14měsíční;
4. aby vyrovnán byl rozdíl mezi zimním a
letním mírovým stavem vojska, aby armáda
po celý rok byla připravena k akci; 5. aby zvýšen
byl stav poddůstojníků, kteří
mají býti slibem zaopatření ve státní
službě získáni pro to, aby byli náležitě
štram a dostatečně cvičili podřízené
vojáky; 6. aby zřízena byla náhradní
záloha, která by snížila vojenskou dobu
služební pro zámožnější
lidi; 7. aby rozmnožen byl počet nejnižších
důstojníků jmenováním absolventů
důstojnických škol nejnižšími
důstojníky ještě za presenční
doby služební.
Pouhý přehled těchto předloh již
odhaluje pravý smysl vojenské politiky buržoasní
vlády. V bližším rozboru ukáži
ještě zřetelněji na tyto protidělnické
a protilidové vojenské zákony.
Napřed je třeba říci, že právo
voliti neztrácejí jenom vojáci, kteří
slouží presenčně, nýbrž
každý, kdo je na vojně anebo je povolán
k vojenským úkonům - tedy i záložníci,
vojáci mobilisovaní atd. To znamená, že
vláda může snížiti počet
voličů mnohem více, než se zdá,
když se přihlíží pouze k aktivně
sloužícím vojákům v dobách
normálních.
Vláda chce zameziti, aby vojáci při volbách
nebyli strženi protivládní agitací a
aby se proti ní otevřeně nepostavili. Bojí
se především agitace dělnických
stran, zvláště strany komunistické,
která odhaluje při volbách protidělnickou
politiku vlády. Nejde ovšem jen o komunisty, nýbrž
o všechny socialisty vůbec. Všichni dělníci
slouží pouze z donucení tomuto kapitalistickému
státu. Dříve než byli dělníci
odvedeni na vojnu, snášeli ústrky, urážky
a persekuci se strany zaměstnavatelů, byli vyhazováni
z práce a nyní mají býti nástrojem
moci, která hájí sociální a
právní řád protidělnický.
Vojáci se mají dáti podle vůle buržoasie
zabíjeti, ale nemají míti právo vyjádřiti
svůj názor o politice státu. Jsou postaveni
tímto zákonem na roveň idiotům, vrahům
a všem, kteří byli odsouzeni pro sprosté
zločiny. Snížili jste vojákům
žold, béřete jim jejich časopisy psané
z hlediska vojáků-dělníků,
zakazujete jim, aby navštěvovali dělnické
místnosti, aby se scházeli se svými soudruhy,
kteří nejsou ve vojenských uniformách,
a nyní jim béřete ještě poslední
možnost, aby vyjádřili své smýšlení.
Vojáci týraní, kteří si nemohou
nikde postěžovati a promluviti s lidmi stejně
smýšlejícími, jsou hnáni k sebevraždě.
Již dnes bylo sebevražd více než dosti.
Mám zde lístek od vojáka, který se
zastřelil, a to proto, že nemohl jíti do nemocnice.
Doktor jej neuznal nemocným a na základě
toho postupu vojenského lékaře, když
neměl žádnou pomoc při ruce, byl dohnán
k sebevraždě. Aby si ministerstvo nár. obrany
pomohlo, pustilo do novin určitou zprávu, která
zkreslovala tento čin vojínův. Večerník
Národních Listů "Národ"
ze 24. ledna t. r. přinesl tuto zprávu:
"Vojín si zoufal. Ve Štefánikových
kasárnách v Chomutově zastřelil se
ve čtvrtek 21 letý vojín Josef Oppelt z Libně.
Za důvod sebevraždy se udává, že
Oppelt stal se otcem nemanželského dítěte
a mimo to že musel se ještě starati o své
prvé nemanželské dítě."
To je prasprostá lež. Já jsem tento případ
vyšetřoval a podařilo se mně zjistiti,
že se to nezakládá na pravdě, nýbrž
že tento vojín byl dohnán k sebevraždě
tím, že vojenský doktor nepovolil mu ani přehlídku,
neuznal ho nemocným. Tento vojín poslal své
rodině tento dopis:
"Odpusť mne, že sáhl jsem si bez Tvého
vědomí na život, neboť pobyt v kasárnách
byl pro mne nesnesitelným.
Byl jsem nemocen, že jsem se svíjel v bolestech a
lékař mne neuznal, což mne dohnalo k tak šílenému
předsevzetí, že učiním konec
svému životu. (Slyšte! Slyšte!) Až
budeš pročítat tento můj poslední
dopis atd. ... odpusť mi, neboť musel jsem tak učiniti,
abych ulevil strašným bolestem." - Vedle toho
vojín vyjadřuje své nepřátelství
a jak nevěří eráru, jak nevěří
vojenské správě. Dále v dopise je:
"By neměl po mně erár žádný
tvůj dopis, tak jsem jej spálil; by neuzmul mně
dvě stě korun, tak je v tomto dopise přikládám!"
- Zde je vyjádřeno smýšlení vojáků
proletářů, kteří jsou takovýmto
způsobem doháněni k sebevraždám.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Protestujeme proti tomuto úmyslu vlády udělati
z prostých vojáků bezprávné
stádo a z důstojníků, poddůstojníků
a četníků sprosté žoldáky
kapitalistického režimu. Domnívá-li
se vláda, že zrušením volebního
práva vojákům zamezí nám cestu
do kasáren, klame se. Uzavřela pouze malý
otvor, jímž mohla vytékati nespokojenost z
kasáren, a docílí pouze toho, že se
nespokojenost nahromadí. Dnes byla značná
část kasáren rudá, nyní po
přijetí tohoto zákona budou rudá celá
kasárna. Vojáci za carského Ruska byli ještě
více zbaveni všech občanských práv
a nebyli postaveni na roveň idiotům a vrahům,
jako to činí buržoasie československá
tím, když ruší volební právo
vojáků, byli postaveni na roveň psům.
Ve velkoměstských sadech býval nápis:
"Psům a vojákům se vstup zakazuje".
A právě proto byla ruská armáda nejblíže
revoluci ze všech armád ve světové válce
zúčastněných. Bude tomu tak i u nás.
Každý voják, nespokojený s tímto
režimem, neobrátí pušku proti sobě,
nýbrž použije ji rozumnějším
způsobem.
Vláda nechce ovšem udělati z armády
jen mlčící dav zbavený práv
občanských, nýbrž chce z ní udělati
ke všemu ochotný, povolný nástroj armádního
velení. Proto přikročuje současně
k novelisaci zákona o vojenském kárném
právu. Když se podle dosud platného zákona
voják trestaný bezprostředním představeným
podle kázeňského řádu odvolá
k vyššímu představenému, může
tento vyšší představený pouze trest
snížiti anebo zrušiti Zvýšiti trest
práva nemá. § 6, odst. 4 zněl dosud:
"Zjistí-li vyšší představený,
že uložený kázeňský trest
byl nepřípustný co do druhu nebo co do trvání,
nebo že trestající nebyl oprávněn
jej uvaliti, může trest pozměniti nebo zrušiti".
Nyní byla slova "co do druhu nebo co do trvání"
nahrazena slovem "nepřiměřený",
čímž se dává vyšším
představeným právo, zvýšiti trest
vojákovi, který se odvolal z rozhodnutí nižšího
představeného. To bude v praksi znamenati, že
se žádný voják neodváží
odvolati se z uloženého trestu. Vyšší
představení budou míti zájem na tom,
aby odvolání bylo co nejméně, a toho
se nejpohodlněji docílí tím, když
se každému, kdo se odvolá, přidá.
Budou to dělati jako Nejvyšší soud, když
soudí komunisty, a tak voják bude míti jen
právo sloužiti a mlčeti. Stěžovati
si na to, že mu jeho nadřízený vynadal
nebo jej snad ztýral, se neodváží, protože
pak by byl takovému důstojníku nebo poddůstojníku
za nynějšího kázeňského
řádu vydán ještě více
na milost či nemilost, než je vydán dnes.
Když se důstojník nebo gážista
dopustil nějakého činu, který měl
býti trestán disciplinárně, je postaven
a bude postaven před kárný soud. Až
dosud tento kárný soud byl sestavován z důstojníků,
kteří byli zvolení důstojníky
a gážisty v obvodu příslušného
velitelství. Nyní bude prostě jmenován
z důstojníků "způsobilých".
To prakticky znamená, že se nižší
důstojník stane proti příslušnému
velitelství člověkem zcela bezprávným,
který se musí podrobiti každému rozkazu,
nechce-li býti zbytečně týrán
a po případě vyhnán ze služby
jmenovaným soudem složeným ze "způsobilých"
důstojníků.
Ještě jednu důležitou novotu zavádí
návrh. Zpravodaj kárného soudu, který
zastává úlohu státního návladního
před soudem obyčejným, bude míti právo
býti přítomen poradám kárného
soudu již po skončeném řízení.
Bude tedy zástupce obžaloby míti právo
mluviti k soudu ještě v okamžik, kdy bude již
připravován rozsudek, v době, kdy obviněný
se již nemůže hájiti ani nesprávné
závěry zástupce žaloby uváděti
na pravou míru. I když víme, ze trestní
řízení před každým měšťáckým
soudem je komediantstvím, že když se jedná
o proces politicky důležitý, bývá
rozsudek vždycky napřed připraven, tedy se
to přece nedělá s takovou nestydatostí,
jako se to dělá dnes před kárným
soudem na vojně.
Nižší důstojník i voják
a poddůstojník je patrně podle názoru
buržoasie dobytek. Tak se skutečně mohou soudit
ještě snad hlídací psi, ale lidi se
takovým způsobem souditi nemají. Zavíráte
nám vrata kasáren při volbách. My
tam už ani zvláštní agitátory nebudeme
potřebovati. Za nás bude agitovati generální
štáb.
Je třeba říci, že tato předloha
byla dána sněmovně ještě v době,
kdy šéfem generálního štábu
byl gen. Gajda. Dnes se ví, že je to fašistický
generál, který měl docela určité
cíle a chtěl k těmto cílům
použíti armády. Právě proto byl
měněn kázeňský řád,
aby vojáci i nižší důstojníci
přestali vůbec mysleti a stali se jen povolným
nástrojem Gajdovým. Dnes tam Gajda není,
ale může tam býti zítra nebo pozítří;
a když ne Gajda, tak nějaký jiný ničema
jemu podobný. Proto potřebujete si armádu
tak zpracovati, jako si to představujete těmito
zákony.
Aby voják nemyslel a poslouchal, jak se mu poroučí,
k tomu je podle názoru vojenských odborníků
potřeba ho dlouho honiti po execíráku. Stane
se z něho nemyslící stroj, který vykonává
každý rozkaz docela mechanicky právě
jako stroj, když stisknete knoflík. Proto potřebujete
dlouhou dobu služební a proto potřebujete,
aby za této dlouhé služební doby byl
voják dokonale uzavřen všem civilním
vlivům a vydán na milost a nemilost svým
vojenským představeným. To je vlastní
důvod udržení dlouhé doby služební.
Nejde ovšem při tom jen o obranu proti t. zv. nepříteli
vnitřnímu, nýbrž také pro přípravu
válečných dobrodružství.
President Masaryk sice před nedávnem říkal
zahraničnímu ministru belgickému Vanderveldovi,
že v dohledné době, do nějakých
90 nebo 100 let, je válka vyloučena, ale ministerstvo
nár. obrany naznačuje, že nemůže
přikročiti ke snížení vojenské
doby služební na 14 měsíců, poněvadž
zahraniční poměry jsou nejisté. V
důvodové zprávě, kde se mluví
aby vojenská služba byla prodloužena na 18 měsíců,
praví se doslovně: "Dnes nelze vzhledem k mezinárodním
poměrům politickým, vzhledem k rozsahu a
způsobu výcviku vojína pro příští
válku, vzhledem k potřebě aspoň trochu
vycvičeného kádru presenčně
sloužícího mužstva i v době, kdy
část jeho svoji presenční službu
skončila a vzhledem k nutnosti zabezpečení
některých úseků hranic jakož
i některých významných vojenských
i civilních objektů v případě
mobilisace, poslední odstavec § 61 branného
zákona vypustiti a přikročiti k zavedení
presenční služby 14měsíční."
Co to znamená? Že československý stát
musí býti připraven na budoucí válku,
že ministerstvo nár. obrany ignoruje slova svého
představitele, nevšímá si jich prostě,
nevšímá si slov, která byla pronesena
v tom směru, aby ukolébala demokraticky snad cítící
národ, aby zapomněl, že snad opravdu válka
nebude.
President Masaryk a Wilson měli v mezinárodní
politice kapitalistické svůj docela určitý
úkol. Vykládali před koncem světové
války, že to je válka poslední, povídali
a mluvili o demokracii a lidem se to líbilo. Wilson už
svoji práci nedělá, šel do pense ještě
dříve než zemřel. President Masaryk
dosud mluví o demokracii - i když se střílí
do dělníků a lidem se béře
volební právo - mluví o dlouhém míru,
zatím co vláda ve státě, v němž
je presidentem, připravuje válku. Připouštím,
že určitá část demokraticky smýšlejícího
národa nechce válku, ale buržoasie je donucena,
aby tuto válku vedla, ať chce nebo nechce, pro svou
záchranu. Buržoasie není však národem,
je to malá menšina despotických lidí
v národě, která pomocí své
moci udržuje své posice ve státě proti
většině pracující třídy.
Buržoasní řád v jednotlivých
státech v této epoše kapitalistického
imperialismu se vyžil a buržoasie je na neodvolatelném
sestupu. Chce se přirozeně zachrániti proto
a využívá všech možností,
aby se udržela snižováním mezd, racionalisací
atd., ale přes to není pro ni záchrany. Proto
se hledí zachraňovati imperialistickými pokusy,
a to je válka, ale v tomto případě
nerozhoduje národ. nýbrž moc, a tato je nyní
na straně buržoasie. Proto musí docházeti
v těchto obdobích k válkám, protože
je buržoasní systém se svou mocí na
sestupu; a žádný národ nezabrání
válkám, dokud neporazí kapitalistický
řád a nenastolí vládu dělníků
a rolníků a neprovede socialistickou výstavbu
místo soukromokapitalistické. Toto je nutno říci
všem, kteří myslí, že válka
nemůže býti a že národ si této
nepřeje.
Šéf francouzské vojenské misse v Československu,
generál Mittelhauser, před svým odjezdem
do Francie si československou armádu pochvaloval,
naříkal jen nad tím, že má býti
zavedena 14měsíční doba služební,
čímž bude československá armáda
znehodnocena. Po jeho projevu byl předložen tento
návrh zákona. Československo se svými
armádami jest jen nástrojem kapitalistických
velmocí. To se sice obecně ví, ale tato předloha
je přímo manifestační přihlášení
se Československa do řad polokoloniálních
států. Nejde o obhajobu samostatnosti československého
národa, nýbrž o žoldácké
služby československé buržoasie kapitalistickým
velmocem. Vojáci si ovšem rozmyslí, co je lépe,
zda umírati za zájmy mezinárodního
kapitálu, či za zájmy mezinárodního
proletariátu.
Aby kapitalistické Československo mělo cenu
pro své mocné kapitalistické spojence, potřebuje
míti armádu boje schopnou. Trochu přízně
představitelů mezinárodního kapitálu
kupuje si československá buržoasie a platí
za ni krví československých dělníků
a rolníků, kteří mají býti
připraveni kdykoliv se jíti rváti za cizí
zájmy.
Proto předlohou o mírovém stavu vojska vyrovnává
se rozdíl mezi stavem letním a zimním, abyste
byli kdykoliv pohotově. Proto slibujete certifikatistům
místa ve státní službě, abyste
měli dostatek poddůstojníků, jichž
oddanost a naprostou poslušnost si získáte
právě slibem míst, abyste měli dostatek
poddůstojníků pro případnou
mobilisaci. Kdo z déle sloužících poddůstojníků
se bude chtíti dostati do státní služby,
bude musiti ovšem sloužiti "štramm" a
náležitě honiti vojáky. Nedostane toho
ovšem ve státní službě mnoho, ale
v době nezaměstnanosti se přece někdo
takovým slibem koupiti dá. Synky bohatých
rodin ovšem nechcete nechati tak dlouho na vojně.
Pro ně chcete zříditi náhradní
zálohu, kde se bude sloužiti poměrně
krátkou dobu, a při tom se ještě rozmnoží
stav vojska, které můžete povolati při
mobilisaci. Absolventy důstojnických škol dovolujete
jmenovati nejnižšími důstojníky
ještě za presenční doby služební.
Chcete míti tak více důstojníků
zase proto, abyste byli připraveni na případnou
mobilisaci a při tom ještě chcete učiniti
vojnu příjemnější pro ty, kdož
se do důstojnických škol dostanou. Budou to
převážně synkové zámožnějších
rodičů. Mezi nimi se mají chudí studenti,
kteří se snad také někdy mezi ně
dostanou, přeměniti v náležité
oficíry. Z těchto důstojníků
a déle sloužících poddůstojníků
chcete míti vojenskou základnu pro případné
boje občanské.
Dělníci chápou buržoasní plány.
Cítí, že jdou vstříc těžkým
bojům, ne však porážce. Čím
těžší byl útisk. tím strašnější
bude soud vítězného lidu.
Těmito pěti vojenskými zákony rozšiřujete
více a více propast mezi reakční vládou
a pracujícím obyvatelstvem tohoto státu.
Usnášejte si takovéto zákony proti pracující
třídě - máte většinu -
uspíšíte tím, že bude brzy většina
pracující třídy na straně revolučně
smýšlejícího proletariátu, který
s vámi jednou pro vždy súčtuje. (Potlesk
komunistických poslanců.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Pan posl. Hruška užil ve své řeči
slov: "Trestní řízení před
každým měšťáckým soudem
je komediantstvím." Pro tento výrok ho volám
k pořádku. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Dalším řečníkem je p. posl. dr
Kubiš. Uděluji mu slovo.
Posl. dr Kubiš: Slávna snemovňa! Nastolené
vojenské predlohy, ktoré tvoria predmet dnešného
jednania, poskytujú nám vhodnú príležitosť,
aby sme svoje stanovisko hoci v krátkosti ku týmto
predlohám zaujali. A tu v prvom rade s naším
súhlasom sa stretá to opatrenie ministerstva nár.
obrany, v ktorom zbavuje volebného práva príslušníkov
brannej moci. (Předsednictví převzal místopředseda
Slavíček.)
Naše stanovisko je, že vojsko má slúžiť
k obrane celej republiky, má hájiť životy
a majetky každého občana tohoto štátu
bez rozdielu náboženstva a politickej príslušnosti,
čo sa len tým spôsobom dá docieliť,
jestli politiku z armády úplne vykoreníme.
Menovite Slovensko trpko zkúšalo zhubný vliv
vojakov na Slovensku. Pri obecných voľbách
práve hlasy vojakov boly tie, ktoré rozmnožovaly
stranu komunistickú, takže dnes v tých najslovenskejších
mestách ako je Turč. Sv. Martin, Žilina, Trenčín,
Trnava, sedia na radniciach ako prví námestkovia
starostov príslušníci strany, o ktorej sa už
p. kolega predrečník zmienil, ktorá strana
si žiada na Slovensku plebiscit a chce vrhnúť
Slovensko znova do otroctva maďarského alebo boľševického.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Než my pánom komunistom s tohoto miesta odkazujeme,
že Slovensko je v republike Československej, zostane
v nej a bude v nej aj bez plebiscitu. (Výkřiky
poslanců komunistických.)
Pán kol. Špatný vo svojej reči
uviedol, že toto opatrenie ministerstva nár. obrany
do istej miery naštrbí národný ráz
istých miest v Čechách a na Morave. Toto
svoje tvrdenie síce faktami dokázať nevedel,
ale my s tohoto miesta musíme prehlásiť, že
práve tento nastolený návrh zákona
je vhodný k tomu na Slovensku, aby sme sa zbavili zlého
hospodárskeho šafárenia s obecným majetkom,
aby sme účinnejšie a výdatnejšie
vedeli čeliť komunistickej diktatúre.
Doterajší stav, kde malo vojsko aktívne a pasívne
volebné právo, bol neudržiteľný.
Mali sme príležitosť zkúsiť, že
už jednoduché sbieranie podpisov pre jednotlivé
politické strany vo vojenských posádkach
zapríčinilo vzrušenie, trenice, hádky,
ba častokrát vyvrcholilo i v telesných srážkach.
Nuž, ja myslím, že nie je cieľom ani tej
socialistickej strany, ktorá sa dá menovať
národnou, aby sa takéto zlo vo vojsku a v armáde
zakorenilo, aby sme upadli do chýb, ktoré tiež
zapríčinil prvý minister vojny Klofáč,
keď vojsko bolo tak rečeno hore nohami obrátené
a temer zboľševizované. Najlepšie vypudíme
politiku z kasárieň vtedy, keď pozbaviac ich
volebného práva, ztratia jednotlivé politické
strany záujem na vojsku, nebudú mu natískať
rôzne agitačné letáky a časopisy,
vyhýbať sa budú rozliční politickí
dobrodruhovia vojenským posádkam, lebo vo vojakovi
nevideli a nechceli mať nič inšie, len púhy
hlasovací materiál.
Naša strana je ale i toho názoru, že z kasárieň
musí byť odstránená tiež tak zv.
nepolitická politika, vyplývajúca z osvetovej
činnosti pri vojsku, musí tam prestať každé
útočenie na kresťanský svetový
názor. Väčšina mužstva v armáde
je kresťanského náboženstva a silná
skupina vojakov je v tomto ohľade uvedomelá a prebudená,
ktorá dobre vystihne i každé skryté
útočenie a býva roztrpčená,
že vojenská služba po tejto stránke je
im znechucovaná. Pán minister nár. obrany
nech tedy i nepolitickú politiku v armáde odkáže
do pravých medzí, aby príslušník
každého náboženstva cítil, že
je v armáde ako doma a že armáda rešpektuje
tiež i náboženské presvedčenie.