Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Posl. Kršiak: Ctená snemovňa! Predlohy zákona, o ktorých sa pojednáva, sú len ďalším krokom na ceste politickej reakcie v tomto štáte. Panujúca kapitalistická buržoázia napriek svojmu chlácholeniu sa o zastavenie revolúcie a o upevnenie, štabilizáciu kapitalizmu sama v duši tomu neverí. Príčin k tomu, aby neverila, má viac než hojnosť. Víťazný postup čínskej revolúcie, najnovšie pád Šanghaja a Nankingu za vedenia revolučnej strany Kuomindan, je zaiste najpádnejším dokumentom, že revolučné sily sú na pochode. Preto i s tohoto hľadiska treba posudzovať reakčný postup československej buržoázie pri týchto vojenských predlohách. Áno, strach je to, a nie vedomosť štabilizácie kapitálu, čo núti československú buržoáziu k tomuto reakčnému odbúraniu volebného práva vojakom. Zrušením tohoto volebného práva odbúravajú sa posledné demokratické vymoženosti z doby poprevratovej, vynútené na buržoázii bezprostredným tlakom revolučných más.

Pri prejednávaní týchto predlôh musíme si posvietiť dôkladne na to, že akú rolu hrajú v tomto reakčnom pochode slovenské strany, do rúk ktorých složil svoju dôveru vo väčšine slovenský národ.

Na Slovensku boli to v prvom rade sociálni demokrati, ktorí dostali dôveru ľudu. O tom, ako s touto dôverou naložili, hovoria skutky za nich: vydrancované Slovensko, zbiedačený ľud, nával daní, štatárium, zákon na ochranu republiky, zákon o terore, náhubkový zákon o tlači, gentský systém atď. Takúto odmenu dostal slovenský robotný ľud za svoju dôveru od sociálnych demokratov. Prišiel však zaslúžený trest a soc. demokrati boli s povrchu politického dejišťa na Slovensku smetení a tým je kapitola o nich uzavretá.

Na scéne ale objavili sa noví spasitelia Slovenska a musíme konštatovať, že horší predošlých, a to sú ľudáci.

Zbiedačený ľud, ztrativši dôveru v sociálnych demokratov, vrhnul sa zasa vo svojej väčšine do náručia tých, ktorí sľubovali zasľúbenú zem, t. j. autonomiu, alebo - ako to bolo ľudove vyjadrené jej vodcom Hlinkom - chlieb.

Áno, ľudu treba chlieb a preto za sľubovaným chlebom išiel. Nakoľko ale bojovala ľudová strana za chlieb, dokázala to svojím vstupom do vlády: Odhlasovala si kongruu, zabezpečila si 10 - 20tisicovými každoročnými dary svojich kortešov farárov, ačkoľvek každý chudobný volič očakával, a to právom, že v prvom rade bude postarané o statisíce nezamestnaných, vdov, sirôt, invalidov, penzistov, ktorých hromadne kosí tuberkuloza. To sa ale nestalo. Tí sa nechajú naďalej hynúť v sociálnej biede. Prikročilo sa však na pomoc vypaseným farárom, ktorí veru na suchotiny neumierajú. Takto uzavretá bola prvá kapitola ľudáckeho vladárenia, alebo správnejšie povedané, prvá zrada ľudovej strany na Slovenskom národe.

Od tejto prvej zrady ešte veľa času neušlo a ľudová strana už znova zapredáva slovenských vojakov. Dnešná zrada, ktorou vzaté bude týmto volebné právo, je tým hanobnejšia, že tu idú sa orabovať najmladší synovia ľudu o občianske právo. Vojaci, od ktorých sa vyžaduje, aby prelievali krv a obetovali životy za národ a vlasť, budú postavení na úroveň blbcov, zločincov a bláznov, lebo len týmto sa upiera v tejto republike občianske právo hlasovacie. To je hanobná odplata vojakom za to, že na vás ľudákov hlasovali v značnom počte a tým, hoci nechtiac, im vstup do vlády umožnili.

Je naozaj príznačné, že vy ľudáci ste sa objavili vo vláde, ktorá ničí už i posledné trosky demokracie. Čierni havrani obyčajne objavia sa tam, kde je niečo v rozklade. Vám nie je dosť na tom, že Slovensko je orabované, ľud do kože zodretý, že tam niet právneho stavu, že si každý župan, okresný náčelník, notár vysvetľuje zákony, ako sám chce. Ale ľudáci idú ešte ubiť volebné právo vojakov. Ako príklad uvádzam tu len niekoľko prípadov o tom, že ako je Slovensko zdeptané.

V Nižných Slovinkách u firmy Beer a Sondheimer robotovalo stá a stá slovenských robotníkov, mnohí z nich složili tam svoje kosti, mnohí ztratili zdravie, vydieraní nenasytným kapitalizmom, po ktorých ostalo veľa vdov a sirôt, ktorým sa ani na suchý chlieb nedostáva. Tieto vdovy a siroty vyhadzované sú ešte i z mizerných bytov na ulicu.

Tu mám takýto soznam, je ich v celku 59 rodín týchto robotníkov ožobráčených u tejto firmy spolu s príslušníkmi rodín asi na 300 a viac zostane úplne bez prístrešia vyhodené na pospas nielen biede a hladu, ale i zime a ostatným pohromám. Vyhadzovanie toto prevádza okresný náčelník Mareš na žiadosť riaditeľa istého Krausa, ktorý vôbec nie je príslušníkom republiky a tiež i firma je cudziacka. Táto firma s Krausom v čele šliape po živote týchto obetí, do roboty ich neberie ani vtedy, keď robotníkov potrebuje a celý rad z nich vrátil sa z vojenskej služby domov, ale nahradzuje robotníkov z iných oblastí proti výslovnému nariadeniu ministra s plnou mocou pre správu Slovenska, podľa ktorého musia sa v prvom rade zamestnať robotníci z miesta. Toto však na Mareša a Krausa, bývalého maďarského kráľovského radcu neplatí. Tento Mareš, okresný náčelník, deportovaný z Moravy, alebo importovaný na Slovensko, trestuhodným spôsobom previedol voľby do liečebného fondu v Gelnici. Opozičnú kandidátku vôbec nedal vytlačiť, ale povolal si robotníčky a týmto dal podpisovať akúsi listinu, že kandidátné lístky dostali. Tento Mareš má v rukách vyšetrovanie proti notárovi Ortovi, proti ktorému som vzniesol obžalobu s tejto tribúny, že vydieral tabakové robotníčky vo Smolníku, ale dosiaľ nič neurobil v tej to veci. Za to však vyslal na konferenciu robotníckeho ľudu 23. t. m. do Krompachov po zuby ozbrojených četníkov, ktorí túto brutálnym spôsobom rozohnali. Nedovolil, aby robotný ľud si pohovoril o tom, prečo je priemysel na Slovensku odbúraný a ľud ožobráčený a prečo sú "Prügelpatenty" zavádzané atď. Ďalej má podriadeného notára, ktorý sa liečieva v košickom blázinci a tento je vysielaný za komisára na schôdze komunistickej strany. Podľa údajov tohoto človeka odsudzovaní sú potom naši referenti do žalára.

Druhý prípad je z Moldavy, kde okresný súd odsúdil súdr. Jamnického z Jásova za to, že sa opovážil žalovať istú susednú obec na náhradu. Obec Mezov urobila tomuto škody. Na miesto vyšiel súd a určil škodu na 1600 Kč. Tento však, poneváč by bolo pripadlo z týchto 1600 Kč i na chudobných domkárov, odpustil túto sám a povedal, že sa uspokojí s 200 Kč. Ale vec prišla pred súd, a tí istí sudcovia, ktorí mu prisúdili 1600 Kč, druhý raz ho odsúdili na 425 Kč, lebo sa vraj opovážil túto vec znova žalovať. Takto vyzerajú súdy na Slovensku!

Tretí prípad. Pri Kráľovskom Chlumci je obec Veľký Kövesd, kde dosiaľ neboly obecné voľby. Tam hospodári notár, ktorý už bol všetkým, bol už Horthy-husár, agrárnik, ľudák a neviem čím od prevratu. V tejto obci, kde tento notár vládne, prevádza sa ohromný švindel ako s obecným majetkom, tak s pasmi. Z Maďarska prevádzajú sa kone a tam vystavujú pasy. Keď istý občan vec udal súdu, bol odsúdený pre udavačstvo, hoci že mal troch svedkov, že kone sú pašované a že občania, na ktorých mená boli pasy vystavené, nikdy kone nemali.

Na istom majeri Lajosháza, okres Košice, vymeriaval veľkostatkár nepravou mierou konvenciu; musel som 6 razy zakročovať na okresnom úrade než miera zmizla, ale veľkostatkárovi sa nič za okrádanie sluhov nestalo.

Iný prípad v Moldave. Tam ohlásili súdruhovia schôdzu, ktorá najprv bola úradom zakázaná. Naši súdruhovia apelovali na županský úrad, ktorý povolenie udelil. Tu ho mám. (Ukazuje listinu.) Schôdza sa konala, ale za krátku dobu dostali súdruhovia od úradu pokutu 4600 Kč, že vydržovali protizákonnú schôdzu. Tu mám povolenie županské i povolenie okresného náčelníka. To je turecké hospodárstvo v týchto súdnych veciach na Slovensku.

Okrem toho policajná brutalita nezná hraníc. Na prešovskej policii pri vyšetrovaní z podozrenia vraždy zbili tak občana Jozefa Lešaka, že ležal 3 mesiace v nemocnici, že bol dopravený naskrz strýznený, ačkoľvek na prvý výsluch bolo jasné, že vraždu nespáchal. Vyšetrovanie prevádzal Števonka, známy z rôznych afér v Prešove a jeho pomocník Ocilák. Košická policia v tomto ohľade nie je lepšia. Dňa 20. t. m. zatkla čínskeho delegáta strany Kuomindan a vyšupovala ho z republiky, ačkoľvek tento mal riadny pas a povolený mu bol pohyb po celej republike. Príčina bola tá, že mal hovoriť o čínskych udalostiach na tábore. Na moju intervenciu, že delegát je tu legálne a hovoril už v Čechách, na Morave a v Sliezsku, dostal som odpoveď, že im do toho nie je nič, že oni tu majú svoje zákony a Číňana vyšupovali. A toto všetko robí sa teraz, keď sú ľudáci vo vláde.

Príklad: U nás jeden tajomník bol odsúdený do žalára na 2 mesiace preto, že na schôdzi hovoril, že sa vojakom odoberie volebné právo, pretože vraj šíril falošné zvesti. Pýtam sa, kde je štátny návladný, aby zavrel všetky vládne strany, pretože dokážem, že je to pravda, že vojakom volebné právo bude odobraté. Ľudáci ovšem k tomu všetkému dávajú súhlas a keby nezdvihli ruky pre odebratie volebného práva vojakom, nemohlo by im byť odňaté. Oni to ale neurobia a tým dokážu vojakom, že majú síce právo hubu držať a ďalej slúžiť, ale nie voliť. Vstupom do vlády sú ľudáci viazaní robiť katanské dielo na zbytkoch povojnových vymožeností ľudu. A oni to katanské dielo už aj robia, tu v parlamente odňatím volebného práva vojakom a mimo parlamentu súhlasom k odbúraniu zbytkov slovenského priemyslu. Dali súhlas k odbúraniu Slabošovskej papierne a tým k zničeniu tisícov a tisícov ako robotníckych, tak i maloroľníckych rodín, ktoré boly závislé na tejto továrni. Ľudáci hlasovali proti nášmu návrhu aby sa hneď preliminovalo vo štátnom rozpočte na stavbu železnice Margecany - Červená Skala, Handlová - Štubňa, Prešov - Vranov, lebo im vraj podal ruku Švehla na to, že sa železnice tieto stavať budú. Nuž, a teraz železnice tieto nielen že sa nebudú stavať, ale i železnica, ktorá bola v stavbe, Veselí nad Moravou - Nové Mesto n. Váhom, je zastavená, podľa posledných zpráv, a vraj preto, že ministerstvo železníc nechce dať na to peniaze. Ľudáci o tom všetkom vedia, poneváč všetko toto sa deje s ich súhlasom. Ale zkrachované podniky s jednej strany a pápežská nunciatúra s druhej strany donútily ich k vstupu do vlády, ako i cirkevné veľkostatky, ostrihomský primáš Csernoch, ktorí chce z cirkevných veľkostatkov ťažiť na Slovensku. To sú tie záujmy ľudu, pre ktoré ste vy išli do vlády. Sanovanie zkrachovaných podnikov, Ľudová banka v Ružomberku, ktorú vám vláda sanovala a pre ktorú dostávate 10 mil. Kč bezúročného vkladu. Vy ste znemožnili uznanie sovietskeho Ruska, ačkoľvek viete, že by to znamenalo chlieb pre tisíce robotníkov, ktorí dnes na Slovensku hladujú. Takto zradzujete krok za krokom záujmy pracujúceho ľudu na Slovensku za vaše vlastné záujmy, za ministerské kreslá. Z vašich sľubov neuskutočňuje sa nič. Máte už ministra sanitéta, ako ho zdravý humor ľudu nazval, a tento váš minister sanitét sociálnej pečlivosti nič iného nerobí, iba to, čo jeho predchodca: Odmršťuje oprávnené požiadavky vdov a sirôt, ako ste to vy veľaráz uvádzali, že keď podáte žiadosť, vždy sa vám odpovie: "Nelze vyhověti."

Nuž hľa, tu jeden taký dôkaz: Vdova Mária Slivová v Košiciach podala si žiadosť na ministerstvo soc. pečlivosti, aby dostala podporu po svojom mužovi, ktorý padol od úrazu na vojne, teraz už za republiky. Dostala však odmietnutie, že vraj jej muž, ktorý síce na Slovensku sa narodil a bol vzatý do vojska, nebol príslušníkom republiky. Následkom toho ona bola so žiadosťou odmrštená. Jej muž bol kopnutý koňom v Banskej Bystrici na vojne, ale keď treba bolo, aby za to vdova a siroty dostaly podporu, tedy je ministrom soc. pečlivosti odmrštená, poneváč jej muž a otec detí nebol príslušníkom republiky. Tedy na to bol dobrý, aby ho tam zabili, ale teraz, poneváč nebol príslušníkom republiky, môže jeho žena so žiadosťou ísť kamkoľvek chce. Toto je prvý čin tohoto ministra sanitéta, keď toto vracia s tým veľmi pekným, zasa českým názvom, nie po slovensky, že "vyhověti nelze".

Druhý taký dokument je istý Ján Gaži, invalida, ktorý bol na vojne poranený šrapnelom. Jeho kolegovia, ktorí s ním bojovali, dokážu, že bol poranený. Lekárske svedectvo dva razy podal, ktoré dokazuje, že poranenie povstalo šrapnelom. Žiadal len o to, aby znova bol prehliadnutý, aby dostal nejakú podporu, ako to dostali iní. I tomuto odvetil minister sanitét, že veru "vyhověti nelze", ba ani nepripustil, aby bol tento chudák znova prehliadnutý, napriek tomu, že podáva vysvedčenie lekárske a že má dôkazy o tom, že na vojne bol ranený. Tedy vidíte krásnu činnosť týchto vašich novopečených ministrov!

Ešte je tomu nie tak veľmi dávno, čo ste aspoň len predstierali boj za demokraciu. Tak 31. marca 1922 s tohoto miesta terajší minister Gažík hovoril na adresu vládnych strán: "Niet pochyby, že pomery na Slovensku sa musia konsolidovať, ale tie sa nedajú konsolidovať četníckou zbraňou, cenzúrou a diktatúrou. Slovenský národ sa nespokojí so zrušením zák. čl. LXIII v tom smysle, ako to zákon navrhuje, totiž obnovením starého Rakúska na Slovensku, lež jedine autonomiou, ako mu to Pittsbourgská dohoda zaručuje", ďalej hovoril tento istý minister 15. apríla 1924: "Korupciu omlúva ministerstvo tým, že sa v každom štáte kradne" a verejnú kritiku nazval obchodom s morálkou. A nestačil Gažík ako minister zasadnúť do kresla, už sa zavádzajú staré rakúské pomery odňatím volebného práva vojakom, ľudová strana, za ktorú v ministerskom kresle sedí, berie miliony pre svoje banky. Nuž či toto nie je korumpovanie? Lenže teraz je korumpovaná vládnymi peniazmi ľudová strana, a to je už niečo inšie.

Pánovia z ľudovej strany, vy ste to skoro dogazdovali! Vaša zrada, farizejstvo, sa veľmi skoro odhalilo. My vám toto len pripisujeme k dobru. Len teraz dôjdu všeobecnej pravdy naše hlásané slová, že váš boj za autonomiu nebol ničím iným, ako boj za mastné válovy. Dnes opojení slávou silného, dávate to už ľudu po lopate, že o čo vám išlo, o akú autonomiu. "Slovák" priniesol Hlinkov článok, v ktorom tento píše vyzývavým spôsobom o vojakoch, vraj "nech 21ročný šviháci nepolitizujú, ale bránia vlasť". To znamená iným spôsobom, že vojaci sú dobrí na jatky za žrádlo pre kanóny, ale politizovať, to budem ja, Hlinka Andrej. A toto nazýva prácou za autonomiu, keď vojak nebude smieť ústa otvoriť. Len vesele tak ďalej! Ľudová strana bude za nedlho druhou politickou mrtvolou na Slovensku.

S vojakmi už dnes zachádza sa ako s pod radnými živlami a po odobratí volebného práva zostanú úplne nulou v politickom živote. K tomuto dopomôže jedine strana ľudová. Zradila autonomiu, zradzuje vojakov, len aby svoje sobecké záujmy dosiahla a zapáčila sa svojím terajším chlebodárcom, českej buržoázii. Za miliony, ktorými idete sanovať vaše zkrachované podniky, idete napľuvať na občianske právo vojakov. Idete im zapchať ústa, aby nemohli ani ceknúť oproti šikanovaniu, ktoré sa im dostáva so strany militaristického režímu. Judáš proti vám bol anjel. I ten síce vzal odplatu za svoju zradu 30 strieborných, ako i vy beriete miliony, ale keď to vzal, prebudilo sa v ňom svedomie a obesil sa. Vy to ale neurobíte, ale stanete sa sami katami tej časti občianstva, od ktorej žiadate, aby obetovala za vás životy. Pamätajte však, že sa historia bude opakovať a vy budete smetení s povrchu politického dejišťa, ako dosiaľ stalo sa s každým zradcom. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Slovo dále má pan posl. Klein.

Posl. Klein: Slavná sněmovno! Již po druhé pokouší se československý zákon vniknouti do práva soukromého podnikatele a tím také do jisté míry do práva soukromého zaměstnance. V poslední době byl to § 212 platového zákona, který má na paměti, aby úprava podle tohoto zákona byla prováděna také v sociálně pojišťovacích ústavech, ve kterých jsou podle své povahy zaměstnáni soukromí zaměstnanci, podléhající zákonu o obchodních pomocnících.

My jsme měli zejména ve výboru soc.-politickém tuhý zápas o to, aby tam, kde pracuje soukromý zaměstnanec, nebyl uplatňován zákon o státních zaměstnancích, poněvadž se tím vyvolává nemožný prejudic, ježto povaha zaměstnání soukromého zaměstnance je podstatně jiná, než práce a povolání zaměstnance státního a veřejného, nemluvě o tom, že zákon soukromým zaměstnancům i po stránce pojistné dává jiné možnosti, než pensijní pojištění zaměstnanců státních a veřejných. Dokazovali jsme, že není přípustno, aby platový zákon o státních zaměstnancích vztahoval se na zaměstnance soukromé, když zákon o obchodních pomocnících výslovně uvádí tyto kategorie do rámce uvedeného zákona, leč majorita zamítla tyto návrhy a plenum sněmovní, ač mělo třikráte možnost korigovati toto bezpráví spáchané na soukromých zaměstnancích, neboť příslušné opravné návrhy námi předložené byly předmětem sčítání hlasů, vždy ve své většině vyslovilo se proti.

To je první nebezpečný zásah do práv soukromých zaměstnanců. Nebezpečí je také v tom, že se má ponechati sociálně pojišťovacím ústavům, které jsou po stránce odborné, pojistně technické a finanční nejlépe spravovány, aby svým zaměstnancům upravovaly platy tak, jak toho zasluhují. Já zde zejména vyzdvihuji všeobecný pensijní ústav, který jest jedním z nejvzornějších sociálně-pojišťovacích ústavů v tomto státě, ústav, jehož režie pohybuje se kolem 8 %, který však přes to podporuje z přebytků nezaměstnané pojištěnce a který i jiným způsobem poskytuje dávky neobligátní, zejména v léčebném řízení, a daleko více poskytuje než na př. náhradní ústavy dosud podle zákona vydržované.

Tento ústav má v popředí nejen osobnosti, jichž jména jsou nám zárukou, řekl bych, vědeckého založení našeho sociálního pojištění, nýbrž má i řadu úřednictva, které si osvojilo v cizině a studiem odborné znalosti, a je přirozeno, že matematika, pojistného technika, právníka a jiného úředníka nelze platiti podle nějaké šablony, že se zde individualismus musí uplatňovati, chce-li se, aby soc. pojišťovací ústav opravdu prosperoval. A jestliže ministerstvo financí a ministerstvo soc. péče jako ministerstvo resortní, řekl bych, násilným způsobem donucuje tento ústav, aby uplatňoval stupnice platového zákona, pak mohu jako člen správní komise tohoto ústavu klidně prohlásiti, že je to útok proti tomu ústavu, že je to útok proti pojištění soukromých zaměstnanců a povede to k tomu, že řada schopných úředníků bude hledati jinde svou existenci, poněvadž pravděpodobně jejich požitky budou zkracovány. Tedy nemá býti úkolem státní správy, aby zasahovala tam, kde se uplatňuje dobrý odborník a kde je snaha vybudovati ústav po každé stránce, aby mu tu chuť k práci brala a aby se odborník zařazoval do nějaké šablony, která v takových ústavech se nemůže nikdy osvědčiti. Opakuji, že je to podstatný zásah do práva soukromých zaměstnanců.

Předloha, která je předmětem našeho jednání, totiž zákon o umísťování déle sloužících poddůstojníků, je druhým zákrokem, který znamená stejně tak krutý zásah do práv soukromého podnikatele a přirozeně také do práv soukromého zaměstnance.

Lituji, že zpravodaj o této osnově není přítomen, ač se sám hlásí jako zástupce gážistů a soukromých zaměstnanců a měl by vyslechnouti stesky těchto vrstev. Považuji osnovu k zákonu o umísťování déle sloužících poddůstojníků za daleko krutější zásah do práv soukromých zaměstnanců. Není mojí věcí hájiti práva soukromých podnikatelů, k tomu jsou zde jiné strany, a jestliže tak nyní nečiní, pravděpodobně se později k tomu vrátí. Já jen hájím práva zaměstnanců, kterých se tento zákon bezprostředně týká. Tendence tohoto zákona spěje k tomu, aby déle sloužícím poddůstojníkům nejméně po 8leté službě zabezpečilo se pevné místo. Tato trvalost místa může býti zaručena u státu a u veřejné správy. Něco jiného jest již právě u oněch veřejno-právních korporací a sociálně pojišťovacích ústavů, o kterých jsem mluvil při kritice §u 212 platového zákona, kde - pravda - zásah tento bude nesporně nepříznivě působiti. Znám dopodrobna práci úředníků sociálně pojišťovacích ústavů a vidím opět před sebou ten aparát našeho všeobecného pensijního ústavu. Nepodceňuji kvalifikaci déle sloužících poddůstojníků, ale nikdo nepopře, že kdo se po 8 let věnuje vojenskému výcviku, i když mu snad vojenská správa umožní po stránce kulturní, aby se sebevzdělával, aby navštěvoval kursy atd., přece jenom nemůže zastávati ono kvalifikované místo v takovém pensijním ústavě jako úředník, který za léta nabyl znalostí teoretických a později i prakse a který dnes v tom kolektivu representuje ústav, o kterém jsem se tak pochvalně již vyjádřil.

Když podle zákona bude potřebovati ústav nových úředníků a z každých tří nově přijatých ten první musí býti déle sloužícím poddůstojníkem, při čemž se nepřihlíží k jeho kvalifikaci a prostě se deklaruje povinnost: "Musíš vzíti onoho déle sloužícího poddůstojníka!", pak řeknu, že opětně zasahujete velmi rušivě do toho velmi jemného aparátu sociálně pojišťovacích ústavů. A když dokonce jdete tak daleko, že v §u 14 mluvíte o tom, že pro případ obsazení místa proti tomuto zákonu ona osoba, která byla přijata, musí býti propuštěna bez nároku na náhradu a na to místo dosazena osoba, která odpovídá předpisům tohoto zákona, pak myslím, že není promyšleno všechno, nač snad autor zákona anebo majorita měla myslet. To je ona záležitost §u 212, o které hovoří § 2 ve svém druhém odstavci.

Avšak ještě daleko horší zásah a důsledky tohoto zásahu jeví se v odstavci třetím tohoto paragrafu, který už přímo zasahuje do soukromého podnikání. Poslední pasus tohoto paragrafu týká se soukromých závodů a zde je právo soukromého zaměstnance, který podléhá zákonu o obchodních pomocnících, přímo dotčeno.

Pánové snad zapomněli, že déle sloužící poddůstojník, který vstoupí do veřejné a státní správy, má místo zaručeno. Jakmile však vstoupí do soukromé služby, podle zákona o obchodních pomocnících - a on pak není ničím jiným než soukromým zaměstnancem - může býti každého 1. a 15. dne měsíce 4nedělní výpovědí propuštěn. Rozdílu zde nelze dělat. Má-li snad zákon dosáhnouti toho, aby v soukromých závodech byly dvě kategorie zaměstnanecké, jedna privilegovaná z řad déle sloužících poddůstojníků, která nesmí býti propuštěna, a druhá kategorie - ta dnešní - která podléhá zákonu o obchodních pomocnících a může býti vypovězena každého 1. a 15., pak ovšem je to velmi skryto v té osnově, ale je jisto, že by to vyvolalo nejkrajnější odpor v řadách soukromých zaměstnanců. Není-li tomu tak, pak těm déle sloužícím poddůstojníkům v soukromých službách nic nedáváte, neboť budou podléhati všem dočasným konjunkturám a s tím spojenému propouštění a restrikci, poněvadž pak podle mého názoru nemůže státní správa nebo ministerstvo nár. obrany vázati soukromé podnikatele, aby doživotně zaměstnávali déle sloužícího poddůstojníka jako soukromého zaměstnance. Konstatuji, že je to slabina celého tohoto zákona. V zákoně se o tom vůbec nemluví, ač důvodová zpráva několikráte zmiňuje se o tom, že jde o trvalé zaměstnání déle sloužícího poddůstojníka.

Již v §u 7, odst. 2 hovoří se o této trvalosti. A také důvodová zpráva na str. 9 vrací se k této tendenci, o které jsem hovořil. Je zajímavo, že v revolučním Národním shromáždění, když se zrušoval rakouský zákon o certifikatistech, zvlášť se uváděla okolnost, že déle sloužícím poddůstojníkům vyhrazuje se přednostní právo ve státní službě. A prosím, nyní toto přednostní právo vyhrazuje se do jisté míry nejen ve státní službě, nýbrž zejména v soukromé službě. Pánové, ta věc je velmi nebezpečná, poněvadž všeobecné hospodářské poměry pravděpodobně se budou vyvíjeti tak - r. 1932 a 1933 nebude to asi o nic lepší - že podnikatel, který bude míti nějaký vztah ke státu - státní dodávky a pod. - aby ty státní dodávky obdržel, nebo aby jinak stát ho zaměstnával - bude propouštěti zaměstnance z dosavadního stavu, nebude přijímati nové, nýbrž aby vyhověl státní správě, bude tam dosazovati déle sloužící poddůstojníky a tak navazovati obchodní styky se státem, resp. s ministerstvem nár. obrany. Po této stránce zdá se mi, že je to zásah velmi nebezpečný a opravdu měla by vládní majorita ještě jednou uvažovati o důsledcích, které plynou z tohoto zákona pro soukromé zaměstnance.

Pokud jde o tu trvalost zaměstnání, jsou zde také váleční poškozenci v nebezpečí. Důvodová zpráva velmi jasně se o tom vyjadřuje, na str. 9. Praví se tam: Lze však míti za to, že zrušení zákona o certifikatistech, bylo kromě projevu nevole proti vojenským opatřením bývalého státu - způsobeno také čistě poválečným zjevem, že se vyskytlo po válce mnoho lidí, kteří vlivem válečných útrap utrpěli újmu na zdraví a stali se tak pro své původní povolání méně schopnými a hledali lehčí způsob existence, uchylujíce se do služeb státních (veřejných). - Pánové, co jsem uvedl jako nebezpečí pro soukromé zaměstnance, mohu uvésti stejně tak jako nebezpečí pro válečné poškozence. Váleční poškozenci právem dovolávali se ochrany, zejména výboru soc.-politického, který o této osnově jednal a žádali, aby v zákoně měli záruku, že osnovou zákona o umísťování déle sloužících poddůstojníků nebudou dotčena práva válečných poškozenců. Majorita tyto opravné doplňovací návrhy zamítla a proto váleční poškozenci znovu žádají od plena sněmovny, aby návrhy, které v tomto směru předkládáme, sněmovna akceptovala, poněvadž na jedné straně jsou tu závazky státní správy vůči válečným poškozencům, a na druhé straně jsou zde obavy, že mohou z tohoto zákona v neprospěch válečných poškozenců vyplynouti škody.