Čtvrtek 24. března 1927

Osnova má ovšem ještě jiné pozadí, a to sociálně-politické. § 4 hovoří v odst. 2 o způsobu umísťování a říká se, že služební místa v ostatních podnicích obsazují se v tom poměru, že z každých tří služebních míst téhož druhu, která se zároveň nebo za sebou obsazují týmž propůjčovatelům, propůjčí se vždy první místa déle sloužícímu poddůstojníku. To je ustanovení, jež se týká také soc. poj. ústavů a soukromých podniků. A nyní se rozvine tato myšlenka dále v §u 9, kde se mluví o seznamech míst. Podle tohoto paragrafu j sou pak zaměstnavatelé povinni j ednotlivé druhy služebních míst oznamovati ministerstvu nár. obrany, které sestaví úhrnný seznam takových míst a jej čas od času vyhlásí. Podrobnosti budou určeny vládním nařízením. (Předsedníctví převzal místopředseda inž. Dostálek.)

Odborové organisace a ministerstvo soc. péče snaží se, aby otázka zprostředkovatelen práce u nás definitivně byla vyřešena. Ve starém Národním shromáždění byla již do určité míry učiněna dohoda, podle které nastane nová organisace veřejného zprostředkování práce, při čemž se také pamatovalo na to, aby odborové zprostředkovatelny byly postaveny na roveň zprostředkovatelnám veřejným. Nyní přichází se se zákonem o certifikatistech a buduje se zde nová oficielní zprostředkovatelna míst, která bude vtělena v ministerstvu národní obrany, kde i soukromí podnikatelé budou povinni, pokud se na ně vztahuje § 2, ohlašovati uprázdněná místa. Jestliže dobře chápu, bude se na soukromé zaměstnavatele vztahovati také § 11 pro ten případ, nebude-li dosti vhodných uchazečů zaznamenaných v této listině uprázdněných míst, kterou povede národní obrana, a že pak takové místo by se musilo vypsati dokonce i veřejným konkursem.

Ale, pánové, jestliže by se snad zde uplatňovaly názory, že přeháním, že to líčím v barvách příliš temných, pak § 14, který předpisuje sankce, všechno to potvrzuje. Prosím, jestliže už je to kruté pro sociálně-pojišťovací ústavy, přijmou-li nějakého schopného člověka, kterého nutně potřebují, a na jeho místo by se pak musil násilným způsobem dosaditi déle sloužící poddůstojník, pak se mi zdá u těch soukromých podnikatelů, že je to už vůbec nemožné.

Prosím, co obsahuje třetí odstavec §u 14?

"Propůjčí-li někdo proti ustanovení tohoto zákona služební místo v soukromých závodech nebo v podnicích uvedených v § 2, č. III., bude potrestán pokutou od 1000 do 10.000 Kč, a to i tehdy, kdyby propůjčení místa nemohlo již býti prohlášeno za neplatné; příslušný k stíhání jest politický úřad (administrativní policejní vrchnost) I. stolice sídla závodu (podniku). Pokuty připadají státu. Pravoplatná rozhodnutí úřadů, jimiž se pokuty ukládají, jsou vykonatelna soudní exekucí v celém státním území."

Slavná sněmovno! Očekával jsem, že zde vystoupí zástupce politických živnostníků a ohradí se proti tomu, aby státní správa trestala živnostníka za to, že přijal nějakého zaměstnance do svého soukromého závodu, pokutou od 1000 do 10.000 Kč. Nevím, zdali pánové v tomto bodu domyslili všechno, ale zdá se mně, že nepřímou cestou budou trestáni také hlavně soukromí zaměstnanci, o nichž jsem zde již dnes několikráte hovořil.

Tedy § 14, zejména jeho odst. 3, mluví za všechno, a co jsem uvedl v úvodě své řeči, že jde o nebezpečný zásah do práv soukromého podnikatele a že jde o nebezpečný útok proti soukromým zaměstnancům, je § 14. dostatečně již potvrzeno.

Ale jde ještě o něco jiného. Máme kolektivní smlouvy, podle kterých je zaměstnavatel povinen hlásiti uprázdněné místo buďto nějaké ve smlouvě uvedené zprostředkovatelně práce, anebo odborové zprostředkovatelně práce. Tyto kolektivní smlouvy podle tohoto zákona se vlastně ruší v tomto bodu, poněvadž zákon předpisuje pro určité podniky jiný způsob umísťování osob, a pak, prosím, nedivte se, že označujeme tuto osnovu s hlediska sociálně-politického také jako útok proti právům soukromých zaměstnanců, proti kolektivním smlouvám, proti právu umísťovati své vlastní členy v soukromých podnicích.

Na jedno se však ještě zapomnělo. Ten déle sloužící poddůstojník, který bude umístěn v soukromém podniku, se bude diviti, až se s ním bude jednati o jeho pensijní a starobní pojištění. Je známo, že soukromí zaměstnanci mají své samostatné pensijní pojištění, které započalo zákonem z r. 1909 a posledně bylo novelisováno r. 1920. Tedy déle sloužící poddůstojník, který vstoupí do služeb soukromého podniku, musí býti přihlášen do pensijního pojištění. Jeho poměr, pokud by vstoupil do služeb státního nebo veřejně-právního podniku, je po této stránce zcela jiný než v podniku soukromém.

Myslím, že zde je závada a pánové mně prominou, když řeknu, že vřadili soukromé podniky do zákona, ale úplně zapomněli na právní otázky soukromých zaměstnanců.

Pánové, osnova tato je pro nás krutá ještě s hlediska hospodářského. Měli jsme možnost při provádění obchodních smluv před krátkou dobou s tohoto místa upozorniti vládu a odpovědné činitele na hrozící nezaměstnanost v našem státě. Uvedli jsme, že máme asi 140.000 nezaměstnaných lidí. Podle statistiky, která byla v nedávných dnech uveřejněna v časopise "Nová Práce", je přesně vypočítáno, že každým rokem přibývá u nás asi 45.000 osob, které hledají práci, ať to jsou lidé studovaní nebo dělníci nebo snad malí živnostníci, prostě asi pro 45.000 osob máme hledati u nás práci. Uvažme nyní celkovou situaci v našem malém státě. Vláda nemá hospodářského programu. Ministerstvo obchodu, které je obsazeno pouze provisorně z důvodů politických, nezaujímá k hospodářské krisi stanovisko a dotazy, které činíme na toto ministerstvo, jsou negativně vyřizovány. Chápeme těžké postavení pana ministra obchodu v dnešní vládě. On je pouze jakousi - řekl bych - výplní v dnešní vládě, než přijde jeho parlamentní nástupce, který snad zaujme stanovisko k hospodářské krisi, ve které náš stát se dnes zmítá. Ale málo platno, počet nezaměstnaných u nás roste. A právě pan ministr soc. péče nejlépe by se mohl přesvědčiti, jak smýšlejí dělníci křesťansko-sociální o tom, že pan ministr soc. péče pro nedostatek práce ve svém resortu nepředkládá osnovu zákona, kterým se má novelisovati zákon o gentském systému, aby ti zaměstnanci, kteří jsou již léta bez zaměstnání, měli alespoň nějakou podporu. Není vyhlídek, že bude lépe a i národohospodáři ze stran vládních mohou prokázati, že náš průmysl se bude ještě spíše restringovati než aby oživil. Statistika, kterou jsem zde již jednou uvedl a kterou pro zajímavost opakuji, předložená a vypracovaná pro mezinárodní hospodářskou konferenci, která se koná v květnu v Ženevě, dokazuje, že československý stát v seznamu států vývozních je na 14. místě. Jsme státem, který je na výsost průmyslovým, který převzal nejlepší druhy produkce, ať jde o textilie, o průmysl těžký, chemický, sklářský nebo papírnický. Mohli bychom jistě ve světě hráti jinou úlohu, kdybychom pro otázky hospodářské měli větší pochopení. Ale ta otázka uznání sovětského Ruska a navázání styků se sovětským Ruskem je nejlepším dokladem, jak se věci hospodářské u nás vyřizují. Zákon, o kterém mluvím a který kritisuji, má vstoupiti v platnost za 4 až 5 let, tedy r. 1932 nebo r. 1933. Táži se: Bude snad tehdy lépe? Jsem pessimistou a říkám: nikoliv, spíše hůře. Jestliže se domníváte, že malý stát ve střední Evropě snese trvalou stabilisovanou nezaměstnanost, pak se mýlíte. Zanášíte tak do našeho veřejného života poměry, ze kterých těžko budete se zodpovídati. Na to činím vás pozorna. Onen občanský národohospodář v Nové Práci, který přisel ke statistice 45.000 osob, hledajících každého roku u nás existenční opatření, dokazuje, že je třeba, abychom vyváželi lidi. Kam prosím? Emigrace je zastavena. Měli jsme snad jedinou Francii, kam jsme mohli aspoň část stavebních a zemědělských dělníků posílati. Francie však stejně tak prožívá éru krise a vrací nám naše zaměstnance. Co se děje v Jugoslavii, víme dobře, jak tam namnoze krutým, brutálním způsobem naši příslušníci byli vypovídáni a vraceli se k nám. Amerika je dnes k disposici pouze pro nejbližší příbuzné amerických občanů, nepřichází tudíž pro nás v úvahu. Táži se, kam chcete emigrovati naše lidi, o jakém vystěhovalectví máme u nás hovořiti? O žádném. Ještě více našich příslušníků z ciziny bude se vraceti a rozmnožovati řady našich nezaměstnaných. Tento problém nelze dnes ani v nejbližších letech ještě řešiti.

Prosím, jaký je stav u soukromých zaměstnanců specielně? Provádíme akce a bojujeme o pracovní možnost, bojujeme s levnějšími silami, bojujeme s neblahým zjevem našeho sociálního života, že pensisté, lidé, kteří dobrovolně odcházeli ze služeb veřejných a státních, lidé restringovaní, hledají své místo v službách soukromých. To je také pro nás problémem. Chápeme velmi dobře, že osoba, která má nedostatečnou pensi nebo dostala menší obnos jako odbytné, musí nějakým způsobem hledati svoji obživu a první cesta jde do soukromého zaměstnání. Ctění pánové! V Německu - a tam je, jak známo, měšťácká vláda - byl ministr sociální péče nucen vydati nařízení o t. zv. Doppelverdiener, to jsou ti, kteří mají buď pensi nebo jiný příjem a ještě konají službu v soukromých podnicích. Německá vláda, která je také vládou pravičáckou jako vláda u nás v Československu, velmi bedlivě si všímá sociálních zjevů, všímá si vzrůstu číslice nezaměstnanosti, učinila v tomto směru opatření. My s tím zjevem bojujeme, ale nemůžeme se domoci nápravy, poněvadž sociálně chápeme snahu osob, které nějakým způsobem hledají ještě vedlejší zaměstnání.

Pro soukromé zaměstnance je však s hlediska moderní techniky ještě jiné nebezpečí. Již dnes máme řadu obětí moderní techniky v kancelářích. Následkem mašinisování kancelářského zařízení propouštějí se zaměstnanci. Je to problém velmi nebezpečný. Internacionála soukromých zaměstnanců svolává mezinárodní porady bankovních a pojišťovacích úředníků, aby se poradili, jakým způsobem by čelili nebezpečí, které nastává pro práci lidskou zaváděním technických novot do kanceláří. - U nás na př. firma Schenker a spol. a jiné velké firmy propouštějí zaměstnance z důvodu zavádění strojů do kanceláří. A soukromí zaměstnanci nemohou následovati, řekl bych, zoufalých činů dělníků, kteří svého času rozbíjeli stroje, když jim dělaly konkurenci. Jsme si přirozeně vědomi toho, že nemůžeme se uzavírati technickým pokrokům v kancelářích, v obchodu a průmyslu, ale je třeba, aby tato otázka byla regulována tak, aby nezaměstnanost zbytečně se nerozmnožovala.

Vážení pánové! Hospodářská situace našeho státu a nedostatek hospodářského pochopení pro průmyslový stát, kterým jsme a kterým patrně na nejbližší desetiletí zůstaneme, neposkytuje nám naděje, že by bylo lépe; a proto po této stránce litujeme, že vláda neslyší hlasů soukromých zaměstnanců i zástupců dělníků a nevyhnula se nebezpečí, které zcela jistě z tohoto zákona pro soukromé zaměstnance vyplyne. Upozorňujeme znovu na to a domníváme se, že by déle sloužící poddůstojníci mohli nalézti své zaměstnání ve státní a veřejné správě a že není třeba, aby dělali konkurenty soukromým zaměstnancům. Vojenská správa by měla také pamatovati na to, že není třeba, aby se mezi občany a vojáky v tomto směru vyvinul nějaký nezdravý boj. Mám za to, že vojenská správa jinak, aspoň teoreticky, sleduje cíl, aby mezi vojskem - to jsou také naši soudruzi, naši přátelé, jsou to bývalí dělníci, zaměstnanci - a civilními občany byl přátelský poměr. Ale jakmile je postavíte na základnu vzájemného boje o existenci, o život, vyvoláváte mezi nimi zápas, který nebude ve prospěch ani vojenské správě a přirozeně ne také ve prospěch státu, ani ve prospěch těchto dvou zápasících táborů zaměstnaneckých řad.

Že soukromí zaměstnanci jako dělníci jsou postiženi nesmírně zákonem, kterým se uchovává 18měsíční služba vojenská, jest věcí samozřejmou a moji kolegové již na tyto otázky dostatek upozornili. Dnešní schůze branného výboru zaměstnávala se osnovou, jíž se u nás zavádí náhradní záloha. Chtěl bych již předem říci, že tak, jak vláda tuto osnovu sněmovně předkládá, jsou opětně práva zaměstnanců dotčena. Úlevy, o kterých osnova hovoří, budou se týkati favorisovaných dvou vrstev, proti kterým ničeho nemáme a kterým to přejeme. Jsou to vrstvy živnostenské a zemědělské. Ale mám za to, že jestliže v této osnově se dvě vrstvy favorisují, stejné právo by mělo býti v takové široké formě vyjádřeno ve prospěch zaměstnanců.

Přirozeně použijeme fora branného výboru, abychom tam obhájili tyto své návrhy a zásady. Předkládáme sněmovně různé návrhy, které se zejména týkají zákona o umísťování déle sloužících poddůstojníků. Jsou to návrhy, které mají chrániti jednak soukromé zaměstnance ve svém celku a kterými se má předejíti nebezpečí v hospodaření a správě sociálně-pojišťovacích ústavů. Jsou to návrhy, které se týkají práv legionářů a oněch práv oficiantů, o kterých jiný zákon hovoří. Žádám slavnou sněmovnu, aby přijetím našich návrhů, hlavně pokud jde o soukromé zaměstnance, jaksi projevila pochopení pro tyto důležité vrstvy zaměstnanecké a předešla tak škodám a nebezpečím, jež ze zákonů těch pro zaměstnance určitě vyplynou. (Potlesk čsl. soc.-demokratických poslanců.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Elstner. Uděluji mu slovo.

Posl. Elstner (německy): Vojenské návrhy doplňují logicky řadu reakčních návrhů zákonů, jimiž nás česká koaliční vláda od svého vzniku obdařuje. Jako v ostatních oborech zákonodárství, tak také při projednávání těchto návrhů vystupuje německý koaliční společník jako nejspolehlivější a nejotročtější podpora reakce. Jsou to titíž páni, kteří po léta žijí frází o národním šovinismu, kteří nemohou ani dosti otevírati hubu jako povolaní vůdcové v boji za uskutečnění národních ideálů - titíž německo-nacionální a křesťansko-sociální demagogové, kteří, dokud nebyli připuštěni ke korytu, hlásali boj proti methodám národního utlačování, zvláště proti vojenskému útisku a kteří nyní, když jim do jejich natažených rukou bylo vtisknuto potřebné množství dovozních listů na uhlí, dávají svůj souhlas k nejhanebnějším reakčním útokům na široké vrstvy pracujícího lidu. Není to ještě tak dávno, co páni ze Svazu zemědělců, křesťansko-sociální strany a strany drobných živnostníků na voličských schůzích hřímali proti vojenským břemenům, jimiž budou postiženi dělníci a drobní lidé v Československu. Nyní již tito demagogové hudou jinou písničku: Jejich pomocí mohla se vláda odvážiti podati ve sněmovně tak zvané vojenské návrhy.

Říká se, že Československá republika ve všech oborech veřejné správy a v zákonodárství jest věrným otiskem poměrů ve starém Rakousku. Toto prohlašování jest správné tehdy, doplníme-li, že reakční opatření v naší demokratické republice přesahují vše, co v tomto směru vykonalo staré Rakousko, že reakce v Československu slaví největší triumfy ve všech oborech zákonodárství a hlavně pak od chvíle, když dva vůdci tak zvaných sudetských Němců zdobí ministerské lavice.

Československý ministr války šťastně si to obhlédl u kolegů svého resortu v cizině, jak odkašlávají a jak plijí a dovede s nejdrzejším povídáním o lásce Československa k míru odůvodniti nejneslýchanější válečná břemena. Miliardy daní vymačkané z pracujících vrstev budou házeny do chřtánu militarismu, ovšem ve jménu lásky k míru vládnoucích lidí ve státě; vojenská služební povinnost se prodlužuje, ovšem v zájmu míru; vojíni jsou okrádáni o volební právo - ovšem, aby byl zachován mír; a na konec jest to ta nejčistší mírová politika, jestliže se v československém vojsku se vší energií vychovává ona slepá poslušnost, která již staré Rakousko zesměšnila v celém světě. V jedné věci má náš ministr války, pan Udržal, pravdu, vychází-li totiž z toho názoru, že Československá republika chce mír. Avšak právě v této věci se plně projevuje závislost naší republiky na západoevropských imperialistických státech. Vojenské zbrojení, obrovský náklad na vojenské technické potřeby tohoto státu, jest mezi jiným diktován potřebami západních mocností, zvláště pak francouzského imperialismu. Zvláštní reakční ráz vojenských návrhů lze si vysvětliti z toho, že československý militarismus má sloužiti nejen, jak to nedávno otevřeně vylíčil poslanec německých vládních stran, totiž posl. Jos. Mayer, za nejúčinnější zbraň v boji proti vnitřnímu nepříteli, to jest proti dělnické třídě, nýbrž že se s ním počítá také jako s nástrojem ve službách evropské protirevoluce. Český militarismus má splniti oba tyto úkoly. Má býti jak povolným nástrojem v zájmu reakčních evropských mocností, tak také má sloužiti k udržování mas v Československu, které drancovací a potlačovací politikou jsou štvány do zoufalství. Dělníci a drobní lidé ve městě a na venkově mají prví zaplatiti útraty našeho obrovského vojensko-technického aparátu, nejrafinovanější soustavou nepřímých daní.

Nedosti na tom, že proti brannému zákonu, podle něhož automaticky má tohoto roku vstoupiti v platnost 14měsíční služební doba, zůstává při 18měsíční služební době, vojáci, aby byli povolnější a aby se jich mohlo snadněji zneužíti proti jejich vlastním sociálním zájmům a proti jejich třídním druhům, jsou okrádáni o nejzákladnější státoobčanské právo, které přísluší podle ústavy všem občanům, o právo volební. A jak se na př. vyjádřil známý člen Svazu zemědělců Windirsch, jest to úplně v pořádku. Bude-li vojín podveden o volební právo, zvýší-li se podle návrhu na správní reformu věk pro výkon volebního práva z 21 na 24 let věku, jest tento čin podle mínění Windirschova velmi zdravý, neboť se jím dosáhne toho, že nezralý živel bude vyloučen z masy oprávněných voličů. Tyto nestydatosti vyjímají se skvěle zvláště v ústech takového Windirsche, který za války jako statečný hrdina v zázemí a propagátor válečných půjček patřil k největším válečným štváčům. (Výkřiky posl. Neuratha.) Tenkráte v zájmu německé věci usiloval, aby se pokračovalo ve světové válce, a dnes žere tento germánský hrdina z ruky českému dědičnému nepříteli. Patří k tomu drzé čelo, aby se odůvodnila loupež volebního práva, která byla spáchána na statisících státních občanů. Podle názoru takových pánů povinností mladých lidí jest jen, aby ve službě imperialistické války, kdyby k ní došlo, opět jen zašli ve střeleckých zákopech (Výkřiky posl. Wünsche.) nebo jestliže již nestačí policie a četnictvo, aby udržovali na uzdě stávkující dělníky, zahájili akci v tomto oboru. Proto má býti odňati vojínům volební právo, mají se z nich státi občané druhého řádu. Pod licoměrnickým heslem "odpolitisování vojska" používá se soustavy stíhání, dohlížení a špehování vojáků, jejíž účelem jest, aby se z nich stali lidé naprosto bez vůle a bez práv. Podle této soustavy smí vojín čísti jen to, co censuroval jeho nadřízený úřad, nemá přijíti do styku s dělnictvem a nebo dokonce snad s komunistickou stranou. Dosud se vláda a úřady nemohly dovolávati žádných zákonných ustanovení, když bránily vojínům, aby užívali svých státoobčanských práv. Ale toto panstvo odjakživa se vyznamenávalo tím, že kašlalo na zákony, když toho žádaly jeho třídní zájmy. Tato soustava nejpitomějšího špehování, pronásledování a sekatury, která přesahuje všechny methody starého Rakouska a jíž se užívá proti vojákům, jejichž odporu nelze tak lehce zlomiti, zavinila již mnoho sebevražd a pokusů o sebevraždu. Toto olupování vojáků o jejich práva doplňuje se ještě soustavou trýznění, která stále větší počet těchto mladých lidí žene k zoufalství. Jest třeba k tomu celé omezenosti kapitalistické vlády, aby se člověk mohl domnívati, že se vystačí s touto soustavou na zlomení odporu vojáků proti jejich trýznitelům. Postaráme se již o to, aby bylo obnoveno spojení mezi dělnickou třídou a vojskem v našem smyslu a aby zůstalo zachováno. Jsme nepřáteli každého militarismu ve službách kapitalismu, avšak jsme a zůstaneme přáteli a spojenci vojáků. Tato sněmovna za pomoci německo-měšťáckých lokajů může se usnésti na vojenských návrzích, avšak nebudou nám a dělnictvu překážeti, abychom se nepostarali o to, aby odpor proti pobuřujícímu provokačnímu a reakčnímu zákonodárství této sněmovny nabýval stále mocnějších forem také mezi vojáky.

Podle názoru koalovaných vykořisťovatelských stran není na tom dosti, že desetitisíce mladých lidí tráví 14měsíců svého života naprosto bez užitku a zhoršují sociální stav svých příslušníků, poněvadž po dobu vojenské služby jsou vyřazeni z produktivní práce. Vojáci jsou opět vydáváni na 18 měsíců militarismu. Československá buržoasie mohla daňovým zákonodárstvím, správní reformou a vojenskými předlohami teprve tehdy přejíti k nejkrajnějším a nejnestydatějším útokům na dělnictvo, když si zajistila podporu německých vládních pacholků. V loupeži volebního práva, v prodloužení vojenské služební doby, ve zjemnění oné soustavy sekatury soudu proti vojákům projevují se positivní úspěchy, národní vymoženosti německých měšťáckých vládních politiků.

Že soustava certifikátů, zvýšení počtu déle sloužících poddůstojníků na 6000 a jejich umístění v státních úřadech znamená další mimořádné poškození úředníků a ovšem především úředníků národních menšin, to jest našim německým hrdinům, kteří sedí v koaliční vládě, jedno. Avšak každý tomu rozumí, že, je-li vyhrazeno tisíce úřednických míst pro déle sloužící poddůstojníky, otevírají se dokořán dveře známým svévolnostem a násilnostem proti úředníkům národních menšin. Avšak němečtí hrdinové národní fráze těchto potíží prostě nedbají. Pro ně je hlavní věcí, že prodejem dovozních listů na uhlí neváznou pokladny jejich stran. Jak by jim přišlo za těžko, kdyby se měly vzdáti jednou nabytých výsad, je patrno ze slov posl. Windirsche, která podle zprávy "Reichenberger Zeitung" pronesl ve schůzi okresního svazu německých zemědělců ve Frýdlantě dne 13. února. Cituji: "Kdyby německé vládní strany zamítly tyto branné návrhy, rovnalo by se to odvolání německých ministrů, vystoupení Němců z vlády a tím vzdání se oné velké politiky, konané v zájmu veškerého Němectva."

Co dlužno rozuměti touto politikou, konanou pro celé Německo, jsou agrární cla a kongrua, daňová reforma a následkem toho zatížení pracujícího obyvatelstva ohromnými nepřímými daňovými břemeny, loupež obecní samosprávy, policejní režim jako výsledek správní reformy. S odstraněním volebního práva vojáků toto panstvo beze všeho souhlasí, loupež politických práv, spáchaná na dělnících, jest pro tyto lidi bažící po vládě, samozřejmá. Průměrný mírový stav vojska má činiti 120.000 mužů. Máme-li na mysli, že zároveň má býti ještě zřízena náhradní záloha, která, jak se domníváme, stane se výsadou pro syny agrární buržoasie, neboť oni to budou, kteří budou sloužiti jen 3 měsíce, docházíme k tomu, že onen veliký kontingent mírového stavu vojska bude vybírán z řad průmyslového a zemědělského dělnictva.

Za 1.50 Kč denního platu, z něhož se musí kupovati ještě různé potřeby a tabák, jsou vojáci odsouzeni na 18 měsíců k zabíjení svého drahocenného času. Nesmyslné cvičení, k smrti unavující honění v manévrech, čištění šatů, bezpodmínečná podřízenost, tak zvaná disciplina, umrtvující každé sebevědomí, to jest život všech lidí, kteří nenosí stříbrné náramenníky. To jest v několika slovech militarismus, jaký pocítí nyní dělníci také v této demokratické republice, v tak zvaném vyšším Švýcarsku. Všechna tato opatření, daňová reforma, správní reforma a nynější vojenské předlohy se svým reakčním obsahem provádějí se v době, kdy nezaměstnanost nabývá stále většího rozsahu, nezaměstnanost zaviněná obchodní a hospodářskou politikou, příznačnou jen pro Československo, stupňovaná znárodňovacími snahami kapitalistů, vzrůstající drahotou atd.

Tato krise projevuje se pak obzvláště ve sklářském průmyslu v Pojizeří a v Krkonoších. Již 4 roky nemohou sklářští dělníci, zaměstnaní ve výrobě krystalové a lahviček, prstenů a kamínků, nalézti živobytí. Dělníci po celé týdny a měsíce nepřijdou vůbec do podniků. U několika podnikatelů mohou pracovati jen jeden až dva dny v týdnu. Většina jich jest proslaveným zákonem o gentské soustavě již měsíce vyloučena z podpory. Nouzi a bídu těchto dělníků nelze prostě vylíčiti.

V poslední době zvýšenou produkcí smirkového zboží mizí poslední naděje dělníků, že by někdy vybředli z této bídy. Dělníci a část podnikatelů žádá, aby výroba smirkového zboží byla zakázána. Snahou těchto odvětví jest, aby dobrým jakostním zbožím dobyla nazpět ztracené odbytiště. Tyto snahy jsou mařeny smirkovými výrobky, jejichž jakost ani zdaleka nedosahuje jakosti broušeného zboží, avšak prodává se poměrně levněji. Další příčinou stálého zhoršování krise jsou různá cla a dávky, daň z obratu a podobné věci. Místo reakčních vojenských návrhů a ohromných neproduktivních výdajů na militarismus měla by nynější vláda, zvláště německé vládní strany podniknouti vše, aby zabránily zániku celého průmyslového odvětví a aby nouzi tisíců dělníků a mnoha malých lidí zmírnily. V době, kdy dělnici, poněvadž se setkávají s hluchýma ušima vlády a rozhodujících úřadů, mohou v boji proti škůdcům průmyslu budovati jen na vlastní síle a přejíti k veřejným protestním projevům, úřad takové projevy zakazuje. Jestliže vláda trpí taková opatření úřadů, dokazuje tím svou nezpůsobilost, aby sebe nepatrněji zmírnila krisi.

Při této příležitosti vzpomínám na zprávu, která před několika měsíci prošla občanskými časopisy, podle níž byl zřízen výbor pro studium hospodářských poměrů v Jizerských horách a Krkonoších. Členem tohoto výboru podle oněch zpráv byl také posl. Windirsch, o němž se vždy velmi mnoho slyšelo, když šlo o zdražení chleba, za to však nebylo po něm slechu, když šlo o zmírnění nouze nezaměstnaných. V pondělí předstihujíce veškeré očekávání, kráčely Jabloncem ohromné masy, dávajíce najevo svou bídu a strádání, avšak nikoliv, aby jen demonstrovaly a pak opět v klidu pohlížely na ničitele průmyslu a snášely bídu, z velké části zaviněnou vládou. Jest to poslední volání sklářských dělníků k vládě, aby učinila vše, aby zmírnila bídu, nemají-li masy sáhnouti k svépomoci.

Protestujeme co nejostřeji proti nynějším opatřením úřadů, které nedovedou udělati nic jiného, než na žádost podnikatele, příliš horlivého v nepřátelství k dělnictvu a snad také velikášského zaměstnance obce, která nemá více než 400 nezaměstnaných, vyslati ohromné množství četnictva, jak jsem včera mohl viděti v Josefodolu u Jablonce nad Nisou. Žádáme, aby bylo ihned odvoláno. Nezaměstnaní žádají místo všech těchto vojenských návrhů, velmi těžce zatěžujících veškerý hospodářský život, náležitou státní podporu v nezaměstnanosti, provádění nouzových staveb, uznání Sovětského Ruska, úlevy pro výrobu a vývoz. (Potlesk komunistických poslanců.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP