Osnova má ovšem ještě jiné pozadí,
a to sociálně-politické. § 4 hovoří
v odst. 2 o způsobu umísťování
a říká se, že služební místa
v ostatních podnicích obsazují se v tom poměru,
že z každých tří služebních
míst téhož druhu, která se zároveň
nebo za sebou obsazují týmž propůjčovatelům,
propůjčí se vždy první místa
déle sloužícímu poddůstojníku.
To je ustanovení, jež se týká také
soc. poj. ústavů a soukromých podniků.
A nyní se rozvine tato myšlenka dále v §u
9, kde se mluví o seznamech míst. Podle tohoto paragrafu
j sou pak zaměstnavatelé povinni j ednotlivé
druhy služebních míst oznamovati ministerstvu
nár. obrany, které sestaví úhrnný
seznam takových míst a jej čas od času
vyhlásí. Podrobnosti budou určeny vládním
nařízením. (Předsedníctví
převzal místopředseda inž. Dostálek.)
Odborové organisace a ministerstvo soc. péče
snaží se, aby otázka zprostředkovatelen
práce u nás definitivně byla vyřešena.
Ve starém Národním shromáždění
byla již do určité míry učiněna
dohoda, podle které nastane nová organisace veřejného
zprostředkování práce, při
čemž se také pamatovalo na to, aby odborové
zprostředkovatelny byly postaveny na roveň zprostředkovatelnám
veřejným. Nyní přichází
se se zákonem o certifikatistech a buduje se zde nová
oficielní zprostředkovatelna míst, která
bude vtělena v ministerstvu národní obrany,
kde i soukromí podnikatelé budou povinni, pokud
se na ně vztahuje § 2, ohlašovati uprázdněná
místa. Jestliže dobře chápu, bude se
na soukromé zaměstnavatele vztahovati také
§ 11 pro ten případ, nebude-li dosti vhodných
uchazečů zaznamenaných v této listině
uprázdněných míst, kterou povede národní
obrana, a že pak takové místo by se musilo
vypsati dokonce i veřejným konkursem.
Ale, pánové, jestliže by se snad zde uplatňovaly
názory, že přeháním, že
to líčím v barvách příliš
temných, pak § 14, který předpisuje
sankce, všechno to potvrzuje. Prosím, jestliže
už je to kruté pro sociálně-pojišťovací
ústavy, přijmou-li nějakého schopného
člověka, kterého nutně potřebují,
a na jeho místo by se pak musil násilným
způsobem dosaditi déle sloužící
poddůstojník, pak se mi zdá u těch
soukromých podnikatelů, že je to už vůbec
nemožné.
Prosím, co obsahuje třetí odstavec §u
14?
"Propůjčí-li někdo proti ustanovení
tohoto zákona služební místo v soukromých
závodech nebo v podnicích uvedených v §
2, č. III., bude potrestán pokutou od 1000 do 10.000
Kč, a to i tehdy, kdyby propůjčení
místa nemohlo již býti prohlášeno
za neplatné; příslušný k stíhání
jest politický úřad (administrativní
policejní vrchnost) I. stolice sídla závodu
(podniku). Pokuty připadají státu. Pravoplatná
rozhodnutí úřadů, jimiž se pokuty
ukládají, jsou vykonatelna soudní exekucí
v celém státním území."
Slavná sněmovno! Očekával jsem, že
zde vystoupí zástupce politických živnostníků
a ohradí se proti tomu, aby státní správa
trestala živnostníka za to, že přijal
nějakého zaměstnance do svého soukromého
závodu, pokutou od 1000 do 10.000 Kč. Nevím,
zdali pánové v tomto bodu domyslili všechno,
ale zdá se mně, že nepřímou cestou
budou trestáni také hlavně soukromí
zaměstnanci, o nichž jsem zde již dnes několikráte
hovořil.
Tedy § 14, zejména jeho odst. 3, mluví za všechno,
a co jsem uvedl v úvodě své řeči,
že jde o nebezpečný zásah do práv
soukromého podnikatele a že jde o nebezpečný
útok proti soukromým zaměstnancům,
je § 14. dostatečně již potvrzeno.
Ale jde ještě o něco jiného. Máme
kolektivní smlouvy, podle kterých je zaměstnavatel
povinen hlásiti uprázdněné místo
buďto nějaké ve smlouvě uvedené
zprostředkovatelně práce, anebo odborové
zprostředkovatelně práce. Tyto kolektivní
smlouvy podle tohoto zákona se vlastně ruší
v tomto bodu, poněvadž zákon předpisuje
pro určité podniky jiný způsob umísťování
osob, a pak, prosím, nedivte se, že označujeme
tuto osnovu s hlediska sociálně-politického
také jako útok proti právům soukromých
zaměstnanců, proti kolektivním smlouvám,
proti právu umísťovati své vlastní
členy v soukromých podnicích.
Na jedno se však ještě zapomnělo. Ten
déle sloužící poddůstojník,
který bude umístěn v soukromém podniku,
se bude diviti, až se s ním bude jednati o jeho pensijní
a starobní pojištění. Je známo,
že soukromí zaměstnanci mají své
samostatné pensijní pojištění,
které započalo zákonem z r. 1909 a posledně
bylo novelisováno r. 1920. Tedy déle sloužící
poddůstojník, který vstoupí do služeb
soukromého podniku, musí býti přihlášen
do pensijního pojištění. Jeho poměr,
pokud by vstoupil do služeb státního nebo veřejně-právního
podniku, je po této stránce zcela jiný než
v podniku soukromém.
Myslím, že zde je závada a pánové
mně prominou, když řeknu, že vřadili
soukromé podniky do zákona, ale úplně
zapomněli na právní otázky soukromých
zaměstnanců.
Pánové, osnova tato je pro nás krutá
ještě s hlediska hospodářského.
Měli jsme možnost při provádění
obchodních smluv před krátkou dobou s tohoto
místa upozorniti vládu a odpovědné
činitele na hrozící nezaměstnanost
v našem státě. Uvedli jsme, že máme
asi 140.000 nezaměstnaných lidí. Podle statistiky,
která byla v nedávných dnech uveřejněna
v časopise "Nová Práce", je přesně
vypočítáno, že každým rokem
přibývá u nás asi 45.000 osob, které
hledají práci, ať to jsou lidé studovaní
nebo dělníci nebo snad malí živnostníci,
prostě asi pro 45.000 osob máme hledati u nás
práci. Uvažme nyní celkovou situaci v našem
malém státě. Vláda nemá hospodářského
programu. Ministerstvo obchodu, které je obsazeno pouze
provisorně z důvodů politických, nezaujímá
k hospodářské krisi stanovisko a dotazy,
které činíme na toto ministerstvo, jsou negativně
vyřizovány. Chápeme těžké
postavení pana ministra obchodu v dnešní vládě.
On je pouze jakousi - řekl bych - výplní
v dnešní vládě, než přijde
jeho parlamentní nástupce, který snad zaujme
stanovisko k hospodářské krisi, ve které
náš stát se dnes zmítá. Ale málo
platno, počet nezaměstnaných u nás
roste. A právě pan ministr soc. péče
nejlépe by se mohl přesvědčiti, jak
smýšlejí dělníci křesťansko-sociální
o tom, že pan ministr soc. péče pro nedostatek
práce ve svém resortu nepředkládá
osnovu zákona, kterým se má novelisovati
zákon o gentském systému, aby ti zaměstnanci,
kteří jsou již léta bez zaměstnání,
měli alespoň nějakou podporu. Není
vyhlídek, že bude lépe a i národohospodáři
ze stran vládních mohou prokázati, že
náš průmysl se bude ještě spíše
restringovati než aby oživil. Statistika, kterou jsem
zde již jednou uvedl a kterou pro zajímavost opakuji,
předložená a vypracovaná pro mezinárodní
hospodářskou konferenci, která se koná
v květnu v Ženevě, dokazuje, že československý
stát v seznamu států vývozních
je na 14. místě. Jsme státem, který
je na výsost průmyslovým, který převzal
nejlepší druhy produkce, ať jde o textilie, o
průmysl těžký, chemický, sklářský
nebo papírnický. Mohli bychom jistě ve světě
hráti jinou úlohu, kdybychom pro otázky hospodářské
měli větší pochopení. Ale ta
otázka uznání sovětského Ruska
a navázání styků se sovětským
Ruskem je nejlepším dokladem, jak se věci hospodářské
u nás vyřizují. Zákon, o kterém
mluvím a který kritisuji, má vstoupiti v
platnost za 4 až 5 let, tedy r. 1932 nebo r. 1933. Táži
se: Bude snad tehdy lépe? Jsem pessimistou a říkám:
nikoliv, spíše hůře. Jestliže se
domníváte, že malý stát ve střední
Evropě snese trvalou stabilisovanou nezaměstnanost,
pak se mýlíte. Zanášíte tak do
našeho veřejného života poměry,
ze kterých těžko budete se zodpovídati.
Na to činím vás pozorna. Onen občanský
národohospodář v Nové Práci,
který přisel ke statistice 45.000 osob, hledajících
každého roku u nás existenční
opatření, dokazuje, že je třeba, abychom
vyváželi lidi. Kam prosím? Emigrace je zastavena.
Měli jsme snad jedinou Francii, kam jsme mohli aspoň
část stavebních a zemědělských
dělníků posílati. Francie však
stejně tak prožívá éru krise
a vrací nám naše zaměstnance. Co se
děje v Jugoslavii, víme dobře, jak tam namnoze
krutým, brutálním způsobem naši
příslušníci byli vypovídáni
a vraceli se k nám. Amerika je dnes k disposici pouze pro
nejbližší příbuzné amerických
občanů, nepřichází tudíž
pro nás v úvahu. Táži se, kam chcete
emigrovati naše lidi, o jakém vystěhovalectví
máme u nás hovořiti? O žádném.
Ještě více našich příslušníků
z ciziny bude se vraceti a rozmnožovati řady našich
nezaměstnaných. Tento problém nelze dnes
ani v nejbližších letech ještě řešiti.
Prosím, jaký je stav u soukromých zaměstnanců
specielně? Provádíme akce a bojujeme o pracovní
možnost, bojujeme s levnějšími silami,
bojujeme s neblahým zjevem našeho sociálního
života, že pensisté, lidé, kteří
dobrovolně odcházeli ze služeb veřejných
a státních, lidé restringovaní, hledají
své místo v službách soukromých.
To je také pro nás problémem. Chápeme
velmi dobře, že osoba, která má nedostatečnou
pensi nebo dostala menší obnos jako odbytné,
musí nějakým způsobem hledati svoji
obživu a první cesta jde do soukromého zaměstnání.
Ctění pánové! V Německu - a
tam je, jak známo, měšťácká
vláda - byl ministr sociální péče
nucen vydati nařízení o t. zv. Doppelverdiener,
to jsou ti, kteří mají buď pensi nebo
jiný příjem a ještě konají
službu v soukromých podnicích. Německá
vláda, která je také vládou pravičáckou
jako vláda u nás v Československu, velmi
bedlivě si všímá sociálních
zjevů, všímá si vzrůstu číslice
nezaměstnanosti, učinila v tomto směru opatření.
My s tím zjevem bojujeme, ale nemůžeme se domoci
nápravy, poněvadž sociálně chápeme
snahu osob, které nějakým způsobem
hledají ještě vedlejší zaměstnání.
Pro soukromé zaměstnance je však s hlediska
moderní techniky ještě jiné nebezpečí.
Již dnes máme řadu obětí moderní
techniky v kancelářích. Následkem
mašinisování kancelářského
zařízení propouštějí se
zaměstnanci. Je to problém velmi nebezpečný.
Internacionála soukromých zaměstnanců
svolává mezinárodní porady bankovních
a pojišťovacích úředníků,
aby se poradili, jakým způsobem by čelili
nebezpečí, které nastává pro
práci lidskou zaváděním technických
novot do kanceláří. - U nás na př.
firma Schenker a spol. a jiné velké firmy propouštějí
zaměstnance z důvodu zavádění
strojů do kanceláří. A soukromí
zaměstnanci nemohou následovati, řekl bych,
zoufalých činů dělníků,
kteří svého času rozbíjeli
stroje, když jim dělaly konkurenci. Jsme si přirozeně
vědomi toho, že nemůžeme se uzavírati
technickým pokrokům v kancelářích,
v obchodu a průmyslu, ale je třeba, aby tato otázka
byla regulována tak, aby nezaměstnanost zbytečně
se nerozmnožovala.
Vážení pánové! Hospodářská
situace našeho státu a nedostatek hospodářského
pochopení pro průmyslový stát, kterým
jsme a kterým patrně na nejbližší
desetiletí zůstaneme, neposkytuje nám naděje,
že by bylo lépe; a proto po této stránce
litujeme, že vláda neslyší hlasů
soukromých zaměstnanců i zástupců
dělníků a nevyhnula se nebezpečí,
které zcela jistě z tohoto zákona pro soukromé
zaměstnance vyplyne. Upozorňujeme znovu na to a
domníváme se, že by déle sloužící
poddůstojníci mohli nalézti své zaměstnání
ve státní a veřejné správě
a že není třeba, aby dělali konkurenty
soukromým zaměstnancům. Vojenská správa
by měla také pamatovati na to, že není
třeba, aby se mezi občany a vojáky v tomto
směru vyvinul nějaký nezdravý boj.
Mám za to, že vojenská správa jinak,
aspoň teoreticky, sleduje cíl, aby mezi vojskem
- to jsou také naši soudruzi, naši přátelé,
jsou to bývalí dělníci, zaměstnanci
- a civilními občany byl přátelský
poměr. Ale jakmile je postavíte na základnu
vzájemného boje o existenci, o život, vyvoláváte
mezi nimi zápas, který nebude ve prospěch
ani vojenské správě a přirozeně
ne také ve prospěch státu, ani ve prospěch
těchto dvou zápasících táborů
zaměstnaneckých řad.
Že soukromí zaměstnanci jako dělníci
jsou postiženi nesmírně zákonem, kterým
se uchovává 18měsíční
služba vojenská, jest věcí samozřejmou
a moji kolegové již na tyto otázky dostatek
upozornili. Dnešní schůze branného výboru
zaměstnávala se osnovou, jíž se u nás
zavádí náhradní záloha. Chtěl
bych již předem říci, že tak, jak
vláda tuto osnovu sněmovně předkládá,
jsou opětně práva zaměstnanců
dotčena. Úlevy, o kterých osnova hovoří,
budou se týkati favorisovaných dvou vrstev, proti
kterým ničeho nemáme a kterým to přejeme.
Jsou to vrstvy živnostenské a zemědělské.
Ale mám za to, že jestliže v této osnově
se dvě vrstvy favorisují, stejné právo
by mělo býti v takové široké
formě vyjádřeno ve prospěch zaměstnanců.
Přirozeně použijeme fora branného výboru,
abychom tam obhájili tyto své návrhy a zásady.
Předkládáme sněmovně různé
návrhy, které se zejména týkají
zákona o umísťování déle
sloužících poddůstojníků.
Jsou to návrhy, které mají chrániti
jednak soukromé zaměstnance ve svém celku
a kterými se má předejíti nebezpečí
v hospodaření a správě sociálně-pojišťovacích
ústavů. Jsou to návrhy, které se týkají
práv legionářů a oněch práv
oficiantů, o kterých jiný zákon hovoří.
Žádám slavnou sněmovnu, aby přijetím
našich návrhů, hlavně pokud jde o soukromé
zaměstnance, jaksi projevila pochopení pro tyto
důležité vrstvy zaměstnanecké
a předešla tak škodám a nebezpečím,
jež ze zákonů těch pro zaměstnance
určitě vyplynou. (Potlesk čsl. soc.-demokratických
poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Elstner. Uděluji mu slovo.
Posl. Elstner (německy): Vojenské
návrhy doplňují logicky řadu reakčních
návrhů zákonů, jimiž nás
česká koaliční vláda od svého
vzniku obdařuje. Jako v ostatních oborech zákonodárství,
tak také při projednávání těchto
návrhů vystupuje německý koaliční
společník jako nejspolehlivější
a nejotročtější podpora reakce. Jsou
to titíž páni, kteří po léta
žijí frází o národním
šovinismu, kteří nemohou ani dosti otevírati
hubu jako povolaní vůdcové v boji za uskutečnění
národních ideálů - titíž
německo-nacionální a křesťansko-sociální
demagogové, kteří, dokud nebyli připuštěni
ke korytu, hlásali boj proti methodám národního
utlačování, zvláště proti
vojenskému útisku a kteří nyní,
když jim do jejich natažených rukou bylo vtisknuto
potřebné množství dovozních listů
na uhlí, dávají svůj souhlas k nejhanebnějším
reakčním útokům na široké
vrstvy pracujícího lidu. Není to ještě
tak dávno, co páni ze Svazu zemědělců,
křesťansko-sociální strany a strany
drobných živnostníků na voličských
schůzích hřímali proti vojenským
břemenům, jimiž budou postiženi dělníci
a drobní lidé v Československu. Nyní
již tito demagogové hudou jinou písničku:
Jejich pomocí mohla se vláda odvážiti
podati ve sněmovně tak zvané vojenské
návrhy.
Říká se, že Československá
republika ve všech oborech veřejné správy
a v zákonodárství jest věrným
otiskem poměrů ve starém Rakousku. Toto prohlašování
jest správné tehdy, doplníme-li, že
reakční opatření v naší
demokratické republice přesahují vše,
co v tomto směru vykonalo staré Rakousko, že
reakce v Československu slaví největší
triumfy ve všech oborech zákonodárství
a hlavně pak od chvíle, když dva vůdci
tak zvaných sudetských Němců zdobí
ministerské lavice.
Československý ministr války šťastně
si to obhlédl u kolegů svého resortu v cizině,
jak odkašlávají a jak plijí a dovede
s nejdrzejším povídáním o lásce
Československa k míru odůvodniti nejneslýchanější
válečná břemena. Miliardy daní
vymačkané z pracujících vrstev budou
házeny do chřtánu militarismu, ovšem
ve jménu lásky k míru vládnoucích
lidí ve státě; vojenská služební
povinnost se prodlužuje, ovšem v zájmu míru;
vojíni jsou okrádáni o volební právo
- ovšem, aby byl zachován mír; a na konec jest
to ta nejčistší mírová politika,
jestliže se v československém vojsku se vší
energií vychovává ona slepá poslušnost,
která již staré Rakousko zesměšnila
v celém světě. V jedné věci
má náš ministr války, pan Udržal,
pravdu, vychází-li totiž z toho názoru,
že Československá republika chce mír.
Avšak právě v této věci se plně
projevuje závislost naší republiky na západoevropských
imperialistických státech. Vojenské zbrojení,
obrovský náklad na vojenské technické
potřeby tohoto státu, jest mezi jiným diktován
potřebami západních mocností, zvláště
pak francouzského imperialismu. Zvláštní
reakční ráz vojenských návrhů
lze si vysvětliti z toho, že československý
militarismus má sloužiti nejen, jak to nedávno
otevřeně vylíčil poslanec německých
vládních stran, totiž posl. Jos. Mayer,
za nejúčinnější zbraň
v boji proti vnitřnímu nepříteli,
to jest proti dělnické třídě,
nýbrž že se s ním počítá
také jako s nástrojem ve službách evropské
protirevoluce. Český militarismus má splniti
oba tyto úkoly. Má býti jak povolným
nástrojem v zájmu reakčních evropských
mocností, tak také má sloužiti k udržování
mas v Československu, které drancovací a
potlačovací politikou jsou štvány do
zoufalství. Dělníci a drobní lidé
ve městě a na venkově mají prví
zaplatiti útraty našeho obrovského vojensko-technického
aparátu, nejrafinovanější soustavou
nepřímých daní.
Nedosti na tom, že proti brannému zákonu, podle
něhož automaticky má tohoto roku vstoupiti
v platnost 14měsíční služební
doba, zůstává při 18měsíční
služební době, vojáci, aby byli povolnější
a aby se jich mohlo snadněji zneužíti proti
jejich vlastním sociálním zájmům
a proti jejich třídním druhům, jsou
okrádáni o nejzákladnější
státoobčanské právo, které
přísluší podle ústavy všem
občanům, o právo volební. A jak se
na př. vyjádřil známý člen
Svazu zemědělců Windirsch, jest to
úplně v pořádku. Bude-li vojín
podveden o volební právo, zvýší-li
se podle návrhu na správní reformu věk
pro výkon volebního práva z 21 na 24 let
věku, jest tento čin podle mínění
Windirschova velmi zdravý, neboť se jím
dosáhne toho, že nezralý živel bude vyloučen
z masy oprávněných voličů.
Tyto nestydatosti vyjímají se skvěle zvláště
v ústech takového Windirsche, který
za války jako statečný hrdina v zázemí
a propagátor válečných půjček
patřil k největším válečným
štváčům. (Výkřiky posl.
Neuratha.) Tenkráte v zájmu německé
věci usiloval, aby se pokračovalo ve světové
válce, a dnes žere tento germánský hrdina
z ruky českému dědičnému nepříteli.
Patří k tomu drzé čelo, aby se odůvodnila
loupež volebního práva, která byla spáchána
na statisících státních občanů.
Podle názoru takových pánů povinností
mladých lidí jest jen, aby ve službě
imperialistické války, kdyby k ní došlo,
opět jen zašli ve střeleckých zákopech
(Výkřiky posl. Wünsche.) nebo jestliže
již nestačí policie a četnictvo, aby
udržovali na uzdě stávkující
dělníky, zahájili akci v tomto oboru. Proto
má býti odňati vojínům volební
právo, mají se z nich státi občané
druhého řádu. Pod licoměrnickým
heslem "odpolitisování vojska" používá
se soustavy stíhání, dohlížení
a špehování vojáků, jejíž
účelem jest, aby se z nich stali lidé naprosto
bez vůle a bez práv. Podle této soustavy
smí vojín čísti jen to, co censuroval
jeho nadřízený úřad, nemá
přijíti do styku s dělnictvem a nebo dokonce
snad s komunistickou stranou. Dosud se vláda a úřady
nemohly dovolávati žádných zákonných
ustanovení, když bránily vojínům,
aby užívali svých státoobčanských
práv. Ale toto panstvo odjakživa se vyznamenávalo
tím, že kašlalo na zákony, když toho
žádaly jeho třídní zájmy.
Tato soustava nejpitomějšího špehování,
pronásledování a sekatury, která přesahuje
všechny methody starého Rakouska a jíž
se užívá proti vojákům, jejichž
odporu nelze tak lehce zlomiti, zavinila již mnoho sebevražd
a pokusů o sebevraždu. Toto olupování
vojáků o jejich práva doplňuje se
ještě soustavou trýznění, která
stále větší počet těchto
mladých lidí žene k zoufalství. Jest
třeba k tomu celé omezenosti kapitalistické
vlády, aby se člověk mohl domnívati,
že se vystačí s touto soustavou na zlomení
odporu vojáků proti jejich trýznitelům.
Postaráme se již o to, aby bylo obnoveno spojení
mezi dělnickou třídou a vojskem v našem
smyslu a aby zůstalo zachováno. Jsme nepřáteli
každého militarismu ve službách kapitalismu,
avšak jsme a zůstaneme přáteli a spojenci
vojáků. Tato sněmovna za pomoci německo-měšťáckých
lokajů může se usnésti na vojenských
návrzích, avšak nebudou nám a dělnictvu
překážeti, abychom se nepostarali o to, aby
odpor proti pobuřujícímu provokačnímu
a reakčnímu zákonodárství této
sněmovny nabýval stále mocnějších
forem také mezi vojáky.
Podle názoru koalovaných vykořisťovatelských
stran není na tom dosti, že desetitisíce mladých
lidí tráví 14měsíců
svého života naprosto bez užitku a zhoršují
sociální stav svých příslušníků,
poněvadž po dobu vojenské služby jsou
vyřazeni z produktivní práce. Vojáci
jsou opět vydáváni na 18 měsíců
militarismu. Československá buržoasie mohla
daňovým zákonodárstvím, správní
reformou a vojenskými předlohami teprve tehdy přejíti
k nejkrajnějším a nejnestydatějším
útokům na dělnictvo, když si zajistila
podporu německých vládních pacholků.
V loupeži volebního práva, v prodloužení
vojenské služební doby, ve zjemnění
oné soustavy sekatury soudu proti vojákům
projevují se positivní úspěchy, národní
vymoženosti německých měšťáckých
vládních politiků.
Že soustava certifikátů, zvýšení
počtu déle sloužících poddůstojníků
na 6000 a jejich umístění v státních
úřadech znamená další mimořádné
poškození úředníků a ovšem
především úředníků
národních menšin, to jest našim německým
hrdinům, kteří sedí v koaliční
vládě, jedno. Avšak každý tomu
rozumí, že, je-li vyhrazeno tisíce úřednických
míst pro déle sloužící poddůstojníky,
otevírají se dokořán dveře
známým svévolnostem a násilnostem
proti úředníkům národních
menšin. Avšak němečtí hrdinové
národní fráze těchto potíží
prostě nedbají. Pro ně je hlavní věcí,
že prodejem dovozních listů na uhlí
neváznou pokladny jejich stran. Jak by jim přišlo
za těžko, kdyby se měly vzdáti jednou
nabytých výsad, je patrno ze slov posl. Windirsche,
která podle zprávy "Reichenberger Zeitung"
pronesl ve schůzi okresního svazu německých
zemědělců ve Frýdlantě dne
13. února. Cituji: "Kdyby německé vládní
strany zamítly tyto branné návrhy, rovnalo
by se to odvolání německých ministrů,
vystoupení Němců z vlády a tím
vzdání se oné velké politiky, konané
v zájmu veškerého Němectva."
Co dlužno rozuměti touto politikou, konanou pro celé
Německo, jsou agrární cla a kongrua, daňová
reforma a následkem toho zatížení pracujícího
obyvatelstva ohromnými nepřímými daňovými
břemeny, loupež obecní samosprávy, policejní
režim jako výsledek správní reformy.
S odstraněním volebního práva vojáků
toto panstvo beze všeho souhlasí, loupež politických
práv, spáchaná na dělnících,
jest pro tyto lidi bažící po vládě,
samozřejmá. Průměrný mírový
stav vojska má činiti 120.000 mužů.
Máme-li na mysli, že zároveň má
býti ještě zřízena náhradní
záloha, která, jak se domníváme, stane
se výsadou pro syny agrární buržoasie,
neboť oni to budou, kteří budou sloužiti
jen 3 měsíce, docházíme k tomu, že
onen veliký kontingent mírového stavu vojska
bude vybírán z řad průmyslového
a zemědělského dělnictva.
Za 1.50 Kč denního platu, z něhož
se musí kupovati ještě různé
potřeby a tabák, jsou vojáci odsouzeni na
18 měsíců k zabíjení svého
drahocenného času. Nesmyslné cvičení,
k smrti unavující honění v manévrech,
čištění šatů, bezpodmínečná
podřízenost, tak zvaná disciplina, umrtvující
každé sebevědomí, to jest život
všech lidí, kteří nenosí stříbrné
náramenníky. To jest v několika slovech militarismus,
jaký pocítí nyní dělníci
také v této demokratické republice, v tak
zvaném vyšším Švýcarsku. Všechna
tato opatření, daňová reforma, správní
reforma a nynější vojenské předlohy
se svým reakčním obsahem provádějí
se v době, kdy nezaměstnanost nabývá
stále většího rozsahu, nezaměstnanost
zaviněná obchodní a hospodářskou
politikou, příznačnou jen pro Československo,
stupňovaná znárodňovacími snahami
kapitalistů, vzrůstající drahotou
atd.
Tato krise projevuje se pak obzvláště ve sklářském
průmyslu v Pojizeří a v Krkonoších.
Již 4 roky nemohou sklářští dělníci,
zaměstnaní ve výrobě krystalové
a lahviček, prstenů a kamínků, nalézti
živobytí. Dělníci po celé týdny
a měsíce nepřijdou vůbec do podniků.
U několika podnikatelů mohou pracovati jen jeden
až dva dny v týdnu. Většina jich jest
proslaveným zákonem o gentské soustavě
již měsíce vyloučena z podpory. Nouzi
a bídu těchto dělníků nelze
prostě vylíčiti.
V poslední době zvýšenou produkcí
smirkového zboží mizí poslední
naděje dělníků, že by někdy
vybředli z této bídy. Dělníci
a část podnikatelů žádá,
aby výroba smirkového zboží byla zakázána.
Snahou těchto odvětví jest, aby dobrým
jakostním zbožím dobyla nazpět ztracené
odbytiště. Tyto snahy jsou mařeny smirkovými
výrobky, jejichž jakost ani zdaleka nedosahuje jakosti
broušeného zboží, avšak prodává
se poměrně levněji. Další příčinou
stálého zhoršování krise jsou
různá cla a dávky, daň z obratu a
podobné věci. Místo reakčních
vojenských návrhů a ohromných neproduktivních
výdajů na militarismus měla by nynější
vláda, zvláště německé
vládní strany podniknouti vše, aby zabránily
zániku celého průmyslového odvětví
a aby nouzi tisíců dělníků
a mnoha malých lidí zmírnily. V době,
kdy dělnici, poněvadž se setkávají
s hluchýma ušima vlády a rozhodujících
úřadů, mohou v boji proti škůdcům
průmyslu budovati jen na vlastní síle a přejíti
k veřejným protestním projevům, úřad
takové projevy zakazuje. Jestliže vláda trpí
taková opatření úřadů,
dokazuje tím svou nezpůsobilost, aby sebe nepatrněji
zmírnila krisi.
Při této příležitosti vzpomínám
na zprávu, která před několika měsíci
prošla občanskými časopisy, podle níž
byl zřízen výbor pro studium hospodářských
poměrů v Jizerských horách a Krkonoších.
Členem tohoto výboru podle oněch zpráv
byl také posl. Windirsch, o němž se
vždy velmi mnoho slyšelo, když šlo o zdražení
chleba, za to však nebylo po něm slechu, když
šlo o zmírnění nouze nezaměstnaných.
V pondělí předstihujíce veškeré
očekávání, kráčely Jabloncem
ohromné masy, dávajíce najevo svou bídu
a strádání, avšak nikoliv, aby jen demonstrovaly
a pak opět v klidu pohlížely na ničitele
průmyslu a snášely bídu, z velké
části zaviněnou vládou. Jest to poslední
volání sklářských dělníků
k vládě, aby učinila vše, aby zmírnila
bídu, nemají-li masy sáhnouti k svépomoci.
Protestujeme co nejostřeji proti nynějším
opatřením úřadů, které
nedovedou udělati nic jiného, než na žádost
podnikatele, příliš horlivého v nepřátelství
k dělnictvu a snad také velikášského
zaměstnance obce, která nemá více
než 400 nezaměstnaných, vyslati ohromné
množství četnictva, jak jsem včera mohl
viděti v Josefodolu u Jablonce nad Nisou. Žádáme,
aby bylo ihned odvoláno. Nezaměstnaní žádají
místo všech těchto vojenských návrhů,
velmi těžce zatěžujících
veškerý hospodářský život,
náležitou státní podporu v nezaměstnanosti,
provádění nouzových staveb, uznání
Sovětského Ruska, úlevy pro výrobu
a vývoz. (Potlesk komunistických poslanců.)