§ 6, odst. 2 c) zůstane pouze na papíře.
Že zde však sotva přijde Němec v úvahu,
to také ponecháváme klidně vládním
stranám.
My pokládáme za důležitější
jiná ustanovení. Především odst.
2 §u 2. Služební místa tam uvedená
"jsou místa, která se příště
uvolní u obcí, okresů a jejich podniků,
fondů a zařízení. Toto ustanovení
jest pro nás nesnesitelné, poněvadž
nemůžeme pochopiti, proč mají býti
služební místa v našich obcích
uvolněna pro cizí poddůstojníky. Toto
ustanovení však dále spojujeme s projednávanou
správní reformou. Tam jsou již všichni
zemští a okresní zaměstnanci až
do posledního cestáře povinně přijímáni
do české státní služby a prohlašuje
se, že pro ně platí všechna právní
ustanovení o státních zaměstnancích.
Po správní reformě budou se tedy musiti všichni
němečtí okresní a zemští
zaměstnanci, pokud ještě nějací
jsou, podrobiti jazykové zkoušce a my známe
tyto věci dobře již z minulosti, abychom si
mohli vypočítati, že jich pravděpodobně
jen velice málo obstojí u těchto zkoušek,
že tedy budou hromadně propadávati a budou
propouštěni Jde při tom o tisíce německých
rodin a osob. Ty mají býti správní
reformou zničeny a připraveny o chléb. Okamžitou
náhradu za ně dává však již
odst. 2 v §u 2. Český poddůstojník
a legionář bude se pohodlně roztahovati v
uprázdněných služebních místech
a posilovati českou menšinu. Jak jinak pracuje, jest
samo o sobě vedlejší věcí.
Projednávanou správní reformou vede česká
vláda prvý útok na samosprávu. Prozatím
má to postihnouti jen okresy a země. Avšak
cesta jednou započatá dráždí
k pokračování. Proto máme dosti důvodů
k domněnce, že za krátko padne bez toho již
velmi okleštěná samospráva obcí.
Pro případ, že by byl přijat odst. 2
§u 2, podali jsme doplňovací návrh k
§u 11, odst. 1, který zní takto: "Zadavatel
jest oprávněn do rozepsání soutěže
pojmouti zvláštní ustanovení o osobní
schopnosti a národnosti uchazečově."
Chceme tím chrániti jak německé obce
a okresy, tak také německé podnikatele (2,
odst. 3), aby nemusili přijímati do svých
služeb nevítané cizí živly a chceme
tím zároveň udržeti německé
pracoviště pro příslušníky
německého národa. Žádáme,
aby tento návrh byl pojat do znění zákona,
poněvadž velmi dobře víme již napřed,
že vláda nelítostně škrtne takový
dodatek, kdyby se objevil v důvěře ve zcela
všeobecné znění §u 6, odst. 2 c)
v budoucím rozepsání míst, zruší
příslušné usnesení obce nebo
okresního zastupitelstva a všechny, kteří
při něm působili, zavře, pokud možno
podle zákona na ochranu republiky nebo obnoveného
Prügelpatentu. Resoluční návrh tohoto
znění nemá po zkušenostech, které
jsme zde učinili, vůbec ceny. Tento navrhovaný
dodatek jest poslední záchranná kotva proti
národní bídě, která postihne
tímto návrhem německé samosprávné
sbory. Bude-li zamítnut, budou jeho následky nedozírné.
Záleží na německých vládních
stranách, aby vynaložily svůj vliv pro přijetí
tohoto návrhu. Neučiní-li toho, jedině
ony budou vinny, že došlo k počeštění
německých obecních a okresních úřadů,
a pomyslíme-li na odst. 3 §u 2, také celého
německého hospodářského života.
Ony jsou jazýčkem na váze. Dobře si
zapamatujeme, jak budou hlasovati. (Výkřiky posl.
Krumpeho.) Odst. 3 §u 2 jest podle našeho mínění
hospodářskou nehorázností. Neškolených
poddůstojníků má se nuceně
užívati v hospodářském životě.
Má býti zřízena protežovaná
třída, která bezohledně vytlačí
všechny ostatní, sebezdatnější
čekatele. Což vláda neví o všeobecné
hospodářské krisi, o vzrůstající
nezaměstnanosti? Chce opakovati skvělou praksi železniční
správy, ba zákonem potvrditi praksi, za níž
všichni němečtí železniční
zaměstnanci byli propuštěni a za ně
musili býti dopravováni dělníci vrchní
stavby z českých krajin, vzdálených
sta kilometrů?
Všechny koncesované podniky, ba podle u 4, odst. 2
dokonce i prozatímně obsazená místa,
spadají pod toto zákonné ustanovení.
V živnostenském právu vidíme rozhodný
přírůstek povinných koncesí
a vidíme, že se žádá, aby byl podán
průkaz způsobilosti. Ještě před
30 lety bylo jen asi 15 koncesovaných živnosti, dnes
je jich celá spousta. Téměř každé
důležitější živnostenské
nebo obchodní odvětví jest koncesováno.
Jde tedy ve skutečnosti téměř o veškeré
národní hospodářství, vlastně
hlavně jen o německý hospodářský
život v tomto státě. Hospodářský
život nesnese již zatížení zdlouhavými
byrokratickými hračičkami. Má
dosti práce s nesčetnými výkazy, průkazy
a tabulkami, které se mu ukládají v sociálním
pojištění, daňových zákonech
a které mu ukládá statistická zvědavost
státní správy. Nyní se od něho
očekává, že podnikatel oznámí
nejprve příslušná služební
místa ministrovi národní obrany, který
sestaví úhrnný seznam takových míst
a čas od času jej vyhlásí (§
9). Za druhé, že uvolněné vyhrazené
služební místo vyhlásí ve veřejném
konkursu, vyměří přiměřenou
lhůtu podáním žádosti a opět
o tom zpraví ministerstvo národní obrany
(§ 11, odst. 1). Za třetí, že povede seznam
došlých žádostí a zadání
místa ohlásí ministerstvu nár. obrany
(§ 11, odst. 2, § 13, odst. 1). Za čtvrté,
že každému žadateli vydá potvrzení,
že podal žádost a uvede počet oprávněných
žadatelů, kteří na to místo byli
již zaznamenáni (§ 12, odst. 4). Za páté,
že sám bude prováděti srážky
uložené uchazeči podle §u 8, odst. 2,
odevzdá je státní pokladně a sám
za to ručí. Kolik nejasností jest obsaženo
v těchto ustanoveních, které mají
býti opět objasněny vládními
nařízeními. Co znamená "čas
od času", "přiměřená
lhůta"? Je to 14 dní, měsíc nebo
rok? Střední podnikatel bude si musiti zaříditi
celou kancelář pro tyto práce a náklady
ovšem, pokud to půjde, přesunouti na výrobu.
Tento zákon přispívá tedy opět
ke vzrůstající drahotě a zostření
hospodářské krise. Co se však stane,
jestliže podnikatel náhle, na přiklad úmrtím,
ztratí zaměstnance a potřebuje za něj
ihned náhrady, nemají-li vzniknouti v provozu těžké
škody? Podle zákona i v tomto případě
musí býti zachovány všechny tyto byrokratické
formality. Není výjimky, neboť jest výslovně
zakázáno i prozatímně obsaditi místo.
Továrna, hospodářství může
se zastaviti, jen když český militarismus a
šovinismus může si schladiti žáhu.
To se nazývá u nás hospodářskou
politikou! Co tomu říká pan ministr financí?
Opět bude se měřiti, jak jest to již
zde zvykem, dvojím loktem. U českých koncesovaných
živnosti zamhouří se obě oči,
německá živnost bude pykati.
Německé živnosti hrozí vážné
nebezpečí. To dlužno s tohoto místa
hlasitě a srozumitelně vysloviti, aby to proniklo
do všech německých krajin a aby všichni,
koho to postihne, poznali, zda němečtí zástupci
živnostníků v této vážné
hodině splnili také svou poslaneckou povinnost aspoň
ke svému vlastnímu stavu. Z ministerstva národní
obrany vyvine se však zcela zvláštní ústředna
pro zprostředkování míst a může
si k tomu cíli vystavěti v Bubenči druhý
palác.
Největší odpor musí však vzbuditi
u všech sociálně cítících
lidí § 14. Zaměstnanec neprávem ustanovený
má býti bez nároku na odškodnění
nebo výpovědní lhůtu propuštěn
ze služby. Velectění pánové,
což nemáme občanský zákoník,
obchodní zákoník, zákon o obchodních
pomocnících, podle nichž uzavřené
smlouvy musí býti také dodržovány?
Což prostě nedbáte veškerého platného
práva? Neznáte již mravnosti a ohledu na hospodářsky
slabé? Jak pak, jestliže zaměstnanec nemá
na celé věci viny, byl-li to omyl, nebo, jestliže
dokonce správní soud dodatečně tak
po dvou, třech letech na stížnost nařízené
propuštění zruší jako nezákonné?
Kdo dá náhradu takovému chudákovi,
který se octne s rodinou v příkopě?
Pobuřuje nás taková chladná surovost,
se kterou se potkáváme v zákoně a
prohlašuji: Stane-li se tento návrh zákonem,
bude to zvláštní pomník zvráceného,
nesociálního smýšlení vládních
stran a nepřinese jim dobrého ovoce.
Příznačná pro ducha doby, v níž
žijeme, jsou ustanovení, že okolnost, že
místo bylo zadáno nenáležitým
způsobem, lze zjistiti buď z úřední
povinnosti nebo z jiného podnětu. Jistě by
stačilo, kdyby se tomu, kdo se domnívá, že
má nárok na ono místo, ponechalo právo
vznésti odpor proti jeho obsazení. Jest příznačné,
že se s tím zákon nespokojil. Opět musí
přijíti policie, konfidenti, provokatéři,
kteří se tak skvěle osvědčili
ve finančním trestním řízení
a musí býti štváni na státní
občany. Tak tomu chce česká vláda
společně s německými vládními
stranami!
Povinné umísťování poddůstojníků
v hospodářství pokládáme za
úplně pochybené a škodlivé opatření
a musíme se tedy také vysloviti proti trestním
ustanovením §u 14, odst. 3. Jen mimochodem poznamenávám,
že tresty jsou příliš vysoké a
že v jejich sazbě jest patrno jejich vnitřní
příbuzenství s novými policejními
tresty, obsaženými ve správní reformě.
A nyní k poslední a nejlepší vládní
předloze, tisk 893 nebo 561, o volebním právu
vojínů. My, Němci, poznali jsme v uplynulé
době volební právo vojáků z
nejhorší jeho stránky. R. 1919 a 1923 zneužila
ho vláda politicky v obecních volbách, aby
v několika německých obcích vytvořila
umělé české menšiny a následkem
toho také dosadila české členy obecního
zastupitelstva, dokonce i městské rady. Prapory
byly za voleb svévolně posunovány a často
se stalo, že titíž vojáci volili v několika
obcích. Německé obyvatelstvo má to
ještě v živé paměti a jedině
s tohoto stanoviska posuzuje také tyto návrhy. Lze
tedy říci, že většina německého
obyvatelstva souhlasí s tímto návrhem, pokud
obsahuje zrušení volebního práva vojínů.
Nám, německým nacionálům, bylo
ovšem známo také toto vše a naším
stanoviskem vždy bylo, že dospělý vojín
má voliti tam, kde bydlil před nastoupením
k vojenské službě. V tom smyslu jsem také
mluvil v branném výboru a podal jsem také
dva pozměňovací návrhy k dnešnímu
projednání.
Velectění! Ale jen s tohoto stanoviska nedá
se tento návrh posuzovati. Také zde musíme
si dáti otázku: Co má dělati v tomto
celku? Především musíme si přece
připomenouti a opakuji vlastně jen to, co již
včera také prohlásil kol. Špatný
- že všeobecné volební právo
jest pro dospělého státního občana
právem poskytnutým ústavou, a jestliže
nyní chcete takovým malým vedlejším
zákonem zbaviti kategorii státních občanů
volebního práva, musíte si především
uvědomiti, že saháte na ústavu. Nemůžete
nedbati toho, že jest to zasáhnutí do ústavy
a již nad tím se musíte sami zamysliti. My,
Němci, nejsme povoláni, abychom byli strážci
vaší ústavy. Ale-já prohlašuji:
Již z těchto věcí lze usuzovati jak
se sama česká vláda dívá na
ústavu tohoto státu, jak pohlíží
na právo a zákon, zvláště na
nabyté právo. A řekl bych: Dosud ještě
nikdy nebylo tak velice patrno, jak se zde z oficielní
strany nedbá zákonů. Stalo se všeobecným
zvykem, že se velké části zákona,
ustanovujícího pravidla, ponechávají
vládnímu nařízení. Nechcete
se zabývati věcí samou, nechcete příslušná
ustanovení vytýčiti v samotném zákoně
a ponecháváte je prostě vládnímu
nařízení. Vládní nařízení
místo zákona! Zákonu nepřikládá
se již vůbec žádného významu,
ba správní reforma jest právě školským
příkladem toho, že si troufáte citovati
v zákoně dřívější
vládní nařízení, což se
stanoviska zákonodárné techniky jest nemožné
a neslýchané. Mají-li se ustanovení
vládního nařízení státi
zákonem, nechť se pojmou do zákona jako jeho
vlastní ustanovení. Avšak v každém
směru jest nepřípustno, aby se nařízení
v zákoně prostě citovalo a tím se
stalo dodatečně zákonem. Jest to neúcta
k veškerému zákonodárství, neúcta,
která se táhne jako červená nit celou
správou a zákonodárstvím. Na jedné
straně se žádá, aby státní
občan měl úctu k zákonu a dopustí-li
se nejmenšího poklesku, trestá se podle zákona
na ochranu republiky a Prügelpatentu, pro vás však
není žádné překážky,
a všech těchto věcí nedbáte prostě
se samozřejmostí, která skutečně
jen budí podiv.
A pak, velectění, již dříve jsem
řekl: Rdoušení samosprávy správní
reformou jest první krok ve všeobecném směru,
v němž dnes politika kráčí, a
máme odůvodněnou obavu, že dojde i na
obce. A právě tak jest to se všeobecným
volebním právem. Jakmile jste jednou udělali
průlom do nějaké stavby, zříti
se celá budova, a nelze skutečně neuznati,
jestliže se dnes odnímá volební právo
vojákům, proč by se totéž nemělo
opakovati zítra u úředníků
a zaměstnanců. Vzdyť bylo již řečeno,
že mezi železničními dělníky
jest 40.000 komunistů. To jest věc, které
nelze trpěti. Tedy buď pryč s dělníky
nebo, když to nelze udělati, pryč s volebním
právem! Pánové! Není to tak nemožné,
a zde platí pravidlo: principiis obsta! Jsou to počátky,
proti nimž se dlužno postaviti a s tohoto stanoviska
musíme se tedy dívati na tento návrh docela
jinýma očima než ti, kteří viděli
jen jeho účinek v minulosti na několika obecních
volbách. (Místopředseda Horák zvoní.)
Hned jsem hotov, pane předsedo.
Musím ještě také poznamenati, proč
se má vlastně odníti vojákům
volební právo, a v které chvíli se
to děje. V oficielním odůvodnění
se praví, že vojsko má býti odpolitisováno.
Nyní najednou má býti odpolitisováno,
když až dosud bylo přece vždy politickým
nástrojem české vlády. Svědčí
o tom právě volební prapory. Politikaření
dálo se však směrem vládě nepříjemným,
totiž komunistickým, volební prapory totiž
selhaly, nevolily již česky, nýbrž komunisticky
a volební právo musí tudíž zmizeti.
Jedině to nemohlo by nás nijak zvlášť
rozčilovati, avšak musíme dáti pozor,
slyšíme-li, že se tím, že se zruší
výkon volebního práva vojáků,
má upevniti vojsko. Nyní vidíme jasně
souvislost návrhu s ostatními třemi brannými
návrhy, všechny slouží témuž
účelu: Vláda potřebuje schopný
nástroj pro svou kazimírovskou politiku, dobrý
válečný nástroj proti nenáviděnému
Němectví. A tím se situace na ráz
mění. Tak jako musíme bojovati proti jiným
branným návrhům, musíme se také
postaviti proti tomuto návrhu přes smutné
zkušenosti s volebními prapory.
A objasní se nám ještě jiná příčinná
souvislost, uvážíme-li, že se tento návrh
projednává v téže době, jako
tak zvaná správní reforma. Omezení,
ba zrušení samosprávy tam, omezení všeobecného
volebního práva zde. Tento návrh ve svém
nenápadném šatu není ve skutečnosti
nic jiného než prvý - jak jsem již dříve
řekl - tichý útok na všeobecné
volební právo. My, němečtí
nacionálové, žádáme bez výhrady
všeobecného volebního práva, poněvadž
jest to všeobecný požadavek širokých
vrstev a domníváme se, že ke šťastnému
řešení německé otázky,
která konec konců jest otázkou evropskou,
jest nezbytně třeba pomoci širokých
vrstev. Zde jde o životní otázku německého
národa, a tu musí zmlknouti všechny malicherné
námitky. S tohoto vyššího stanoviska posuzujeme
projednávanou otázku a musíme tedy také
z tohoto důvodu hlasovati proti návrhu.
V branném výboru hájil jsem tytéž
názory, avšak tisk neuvedl moje vývody plně.
Jest však příznačné, že
veškerý tisk německých vládních
stran - a včera dostal jsem opět do rukou časopis
křesť.-sociální strany "Iglauer
Wochenpost" - ačkoliv neznal skutečný
stav věci, ba neměl o něm ani ponětí,
vychrlil na mou hlavu a mou stranu celý džber kalu.
"Zrada na německém národě"
píše se tam všude. Strana nacionální
dopouští se zrady na německém národě,
poněvadž chce, aby opět ožily volební
prapory! Tak to odtamtud zaznívalo celý týden.
Ušetřil jsem si odpověď na dnes, poněvadž
se nechci hádati s lidmi, kteří se nedají
poučiti, avšak pohlížím-li na celou
politickou situaci, jak se projevuje těmito pěti
vládními návrhy a připravovanou správní
reformou, vidím, že se Československo právě
chystá, aby si ukovalo ve vší tichosti a tajnosti
výzbroj a meč, aby jako žoldnéř
Francie v dané chvíli porušilo mír v
Evropě, aby přepadlo německou říši
a německý národ vůbec. (Další
poslední tři věty byly usnesením předsednictva
poslanecké sněmovny ze dne 23. března 1927
podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny
z těsnopisecké zprávy.) (Potlesk poslanců
něm. strany národní.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Ke slovu je dále přihlášen p. posl.
Bolen. Uděluji mu slovo.
Posl. Bolen: Pánové! Hned na počátku
své řeči považuji za nutno upozorniti
veřejnost na záležitost, která souvisí
se zvýšenou nervositou ve střední a
jihovýchodní Evropě a tím také
s vojenskými předlohami, jež předložila
vláda československá veřejnosti a
československé sněmovně. V Budapešti
opět se koná výjimečný soud
proti zatčeným dělníkům a staví
se šibenice. Nejsou vyloučeny rozsudky smrti a dokonce
i popravy. Každý ví, že v Uhrách
nejsou poměry takové, aby tam bylo možno mluviti
o bezprostředním sociálním převratu.
Jako loni při procesu soudr. Rakosiho i nyní dělá
maďarská vláda procesem proti soudr. Szanto
a druhým souzeným dělníkům
umělý poplach, aby zpracovávala velké
státy západní Evropy pro souhlas k tomu,
aby nad ustanovení trianonského míru mohlo
býti prováděno v Uhrách zbrojení
a aby odstraněny byly poslední námitky západoevropských
velkostátů proti restauraci Habsburků v Uhrách.
Otázka habsburské restaurace v Uhrách stává
se stále akutnější. Od loňského
roku nastala v ní změna, že Anglie a Italie
byly pro ni maďarskou politikou zainteresovány.V nejbližších
dnech jede hrabě Bethlen do Říma, aby tam
o této otázce s Mussolinim dále jednal. Chce
při této příležitosti uzavříti
s Italií vojenskou smlouvu. Nepotřebuji dlouze vykládati,
co to ve chvíli napětí mezi Italií
a Jugoslavii znamená pro Československo. V Uhrách
po rozbití dělnického hnutí bílým
terorem není uvnitř žádná síla,
žádná strana, která by byla s to restaurační
plány znemožniti. Také sociální
demokracie zaujímá tam v tomto ohledu úplně
oportunistické stanovisko a nemíní volati
massy do boje proti monarchistické restauraci. V této
situaci nový proces proti zatčeným komunistům
a třídně vědomým nekomunistickým
dělníkům má mezinárodní
význam. Nejen z důvodů humanity. ale z důležitých
důvodů politických veřejné
mínění všech pokrokových lidí
Evropy se bouří, aby podobně jako loni při
procesu sour. Rakosiho zadrželo ruku budapešťského
kata.
Žádáme vládu, aby oficielně upozornila
vládu uherskou na to, jak na lid této země
působí hanebný proces, organisovaný
na podporu monarchistických a militaristických plánů
vládnoucí maďarské oligarchie. Tato
oficielní akce zahraničního ministerstva
posloužila by míru a bezpečnosti Československa
více nežli všechny nyní projednávané
vojenské předlohy.
A nyní k věci. V době, kdy lid úpí
pod účinky krise hospodářské,
kdy rozpočet státní je uměle nakadeřen
a ministr financí se zuby nehty drží každého
pakatele tam, kde je šetření nejméně
na místě, jako se to projevilo při odbourání
t. zv. vymožeností železničářů,
v době, kdy stát, země a obce nemají
peněžních prostředků na nejdůležitější
úkoly soc. péče, kdy nezaměstnaní
hladoví, kdy školní děti se tísní
v přeplněných a nedostatečných
učebnách a nemocní jsou odmítáni
z nemocnic pro nedostatek místa, kdy starci a invalidé
chodí žebrotou a z beznaděje sahají
k sebevraždám, kdy massy pracujících
z měst i venkova jsou obtíženy ohromnými
břemeny daní spotřebních, nemá
vláda agrárníků a klerikálů
jiných starostí, nežli dále zvýšiti
vojenská břemena prodloužením služební
doby vojínů a zákonem o déle sloužících.
Současně chystá se vláda provésti
občanskou kastraci vojáků, protože buržoasie
a její kapitalistický stát nemohou potřebovati
v armádě myslící a svých práv
vědomé občany, jako je tomu v SSSR, nýbrž
toliko slepé vykonavatele rozkazů a nemyslící
žoldnéře, u nichž "láska"
ke kapitalistické "vlasti" vynucuje se hrůzou
železné discipliny a strašným zákoníkem,
nesoucím všechny znaky předpisů vydávaných
pro bandity, najímané v době 30leté
války. (Tak jest! - Potlesk komunistických
poslanců.)
Při tom je pro státního zástupce přečinem
nebo zločinem každá zmínka o militarismu
a pod titulem "bezpečnosti státu" omezuje
se svoboda tištěného slova způsobem
přímo neslýchaným. Svoboda tištěného
slova, která má býti nejdůležitějším
veřejným právem v každém ústavním
státě, zde skutečně neexistuje, tisku
vnucen náhubek a na státní návladní,
podřízené klerikálům, platí
více než kdy jindy slova Viktora Huga: "Kdyby
mozek lidstva jako otevřená kniha před vámi
ležel a kdyby ve vaši moci bylo, vy byste v něm
škrtali."
Je nutno zdůrazniti především tu skutečnost,
že nejreakčnější vojenské
předlohy podává ministr vojenství,
který je příslušníkem strany
agrární, to jest strany, vydávající
se za jedinou zástupkyni venkovského pracujícího
lidu, jejíž zakladatel rolník Alfons Šťastný
psal r. 1891 proti vojáctví, naříkal,
a to plným právem, že jsou rolníci obtíženi
povinností brannou trojnásobně, předně
tím, že platí na vydržování
stálého vojska, za druhé, že musí
místo svých synů, pokud jsou na vojně,
platiti doma pomocné síly, a za třetí,
že musí své syny na vojně podporovati.
"Tak leží na stavu selském vedle daně
z krve ještě dvojnásobná daň
peněžní. Mimo to se synové rolničtí
na vojně nic pořádného nenaučí.
Nářky rolnictva na vysoká a rostoucí
břemena vojáctví jsou velmi oprávněny."
(Předsednictví převzal místopředseda
dr Buday.)
Podle tvrzení měšťáckých
demokratů má býti parlament vždy pravým
výrazem skutečné vůle voličstva.
Mám zato, že ani ten nejotrlejší redaktor
agrární strany, a proto také ani žádný
z agrárních poslanců nedovolí si tvrditi,
že je výrazem vůle venkovského voličstva
obsah vojenských předloh a zejména též
"vymoženost", za jakou je vydáván
zákon o domobraně, který prakticky znamená
jen rozmnožení stálého vojska. Vůle
pracujících zemědělců je docela
jiná: snížiti vojenská a daňová
břemena. (Tak jest! - Potlesk komunistických
poslanců.)
Domkáři-malorolníci i střední
rolníci, hlavně v horských krajích,
na Slovensku a Podkarpatsku těžce nesou, že ještě
dříve, než dozní cepy ve stodolách
a než uzrají brambory na polích, vymáhá
na nich berní úřad daně, protože
vojenští páni potřebují mnoho
peněz na nové kanony a na přípravy
pro novou válku. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Nikdo se neohlíží na
to, jak bude malému zemědělci v zimě,
nikdo se neohlíží na to, že každý
groš, který poplatník je nucen odváděti
jako daň, byl těžce získán úmornou
prací a znamená pravidelně odříci
si to nejnutnější. Zatím co se stát
hrdlí se žebráky o několik korun daní,
vyhazují se zbytečně na věci neužitečné,
ba škodlivé, ohromné miliony. Jen na "praktická"
cvičení s novými děly, na polní
cvičení a na munici pro výcvik věnuje
se ročně 150 mil. Kč. Co užitečných
věcí dalo by se za tyto peníze poříditi!
Dnes už pomalu mohl by nade dveřmi všech berních
úřadů viseti obraz nahého poplatníka
a pod ním pro "útěchu" veřejnosti
nápis: "Blaze tomu, kdo nic nemá." (Výborně!
Potlesk komunistických poslanců.)
A tu je na místě otázka: Proč přináší
pracující lid ty nejtěžší
oběti, jakým právem jsou na něm žádány
a co poskytuje za ně pracujícím lidem měst
i venkova kapitalistický stát? Na tuto otázku
odpovídá ministr financí známou frází,
že stát poskytuje svým občanům
potřebné obrany a ochrany a nutné podpory
pro jejich duševní a hmotný rozvoj. Je to licoměrnost,
protože skutky vlády odporují těmto
slovům ministra financí. Není to smysl pro
spravedlnost a není to starostlivost, co měšťácké
státníky vůči pracujícím
lidem vede, nýbrž je to netajená antipatie,
netajené nepřátelství a odpor. Státní
zásadou v Československu se stalo, popřávati
práva a spravedlnosti toliko silnému a bohatému,
slabého však pokládati za bezprávného
a utlačovati. (Tak jest!) Strana naše učiní
proto všechno, aby pracující lid měst
i venkova zesílil, t. j. v prvé řadě,
aby byl třídně vědomý.