Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: inž. Dostálek,
dr Buday, Horák, Slavíček,
Stivín, Zierhut.
Zapisovatelé: Petrovič, Rýpar.
229 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr Gažík,
Najman, Šrámek, dr Tiso, Udržal;
za ministerstvo nár. obrany min. rada dr Vorel.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 68. schůzi
poslanecké sněmovny.
Dovolené udělil jsem: dodatečně na
včerejší, jakož i na dnešní
schůzi pí. posl. Vobecké; na dnešní
schůzi p. posl. Śliwkovi; na dnešní,
případně zítřejší
schůzi p. posl. Surovjakovi - vesměs pro
neodkladné záležitosti.
Došla oznámení o změnách ve výborech.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Zemědělský výbor zvolil ve dnešní
schůzi místopředsedou posl. Šamalíka.
Do výboru zemědělského vyslal
klub poslanců republikánské strany zeměděl.
a malorol. lidu posl. Honzla za posl. dr Zadinu.
Do výboru iniciativního vyslal klub poslanců
čsl. nár. demokracie posl. dr Lukavského
za posl. dr Hajna; klub poslanců čsl. strany
lidové posl. Vičánka za posl. Bezděka.
Do výboru pro veř. zdravotnictví
vyslal klub poslanců republikánské strany
zeměděl. a malorol. lidu posl. Bečáka
za posl. Haupta; klub poslanců "Vereinigter parlam.
Klub des Bundes der Landwirte, der Deutschen Gewerbepartei und
der Ungarischen Nationalpartei" posl. Hellera za posl.
Eckerta.
Do výboru pro dopravu a veř. práce
vyslal klub poslanců "Deutsche christl.-soz. Volkspartei"
posl. Kunze za posl. Oehlingera.
Do výboru kulturního vyslal klub poslanců
čsl. soc. dem. strany dělnické posl. V. Beneše
za posl. Bečko, klub poslanců čsl. strany
lidové posl. dr J. Nováka za posl. Vičánka.
Předseda: Došla naléhavá interpelace.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Naléhavá interpelace posl. Špatného,
Davida, Bergmanna a druhů ministru nár. obrany o
sebevraždě vojína Josefa Nováka v Terezíně.
Předseda: Došly dotazy. Žádám
o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Dotazy posl. inž Kalliny:
ministrovi soc. péče, že matce Luise Mänlové
z Kysiblu číslo 68 nebyl vyplacen sirotčí
důchod, na nějž má nárok (č.
D 668-II),
ministrovi nár. obrany, že nebyla vyřízena
žádost inženýra Viléma Gindely
z Kynšperku nad Ohří (č. D 669-II).
Předseda: Došly odpovědi na dotazy.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Odpovědi:
min. financí na dotaz:
posl. Adámka ve věci jmenování úředníků
při pohraniční finanční stráži
(č. D 459-II),
posl. Fedora v záležitosti poukázania daru
z milosti pre Rozáliu Scholzovu, obyvateľku mesta
Košíc (Šrobárova ul. č. 32, I.
p. (č. D 575-II),
posl. Krebse:
o zvláštním nakládání
šluknovské berní správy s poplatníky
(č. D 494-II),
aby byla provedena úprava mezd dělnictva v československých
tabákových továrnách (č. D
592-II),
posl. inž. Kalliny o berní správě v
Chebu (č. D 558-II);
min. školství a nár. osvěty na dotaz
posl. dr Schollicha a druhů o postupu při osvobozování
od školného na středních školách
(č. D 564-II);
min. pošt a telegrafů na dotaz posl. Rýpara,
Špačka a druhů o stavbě poštovní
budovy ve Slezské Ostravě (č. D 611-II);
min. soc. péče a nár. obrany na dotaz posl.
Bayera a druhů o revisi rent válečných
poškozenců (č. D 512-II).
Předseda: Výboru imunitnímu
přikázal jsem žádosti.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Žádosti:
okr. soudu pro přestupky v Praze ze dne 18. března
1927, č. T IV 447/27-1, za souhlas s trest. stíháním
posl. Hrušky pro přestupky podle §u 11,
§u 14 a §u 19 zákona z 15. listopadu 1867, č.
135 ř. z. (č. J 352-II).
sedrie v Košicích ze dne 25. ledna 1927, č.
Tk 92/26-6, předloženou vrch. stát. zastupitelstvím
v Košicích ze dne 18. března 1927, č.
3035/27, za souhlas s trest. stíháním posl.
Kubicsko pro přečin urážky na
cti podle §u 2 zák. čl. XLI z r. 1914 (č.
J 353-II),
zem. trest. soudu v Praze ze dne 25. února 1927, č.
TI XIV 228/27-2, za souhlas s trest. stíháním
posl. Stříbrného pro přečin
podle čl. VIII zákona ze dne 17. prosince 1862.
č. 8 ř. z. z r. 1863 (č. J 354-II).
Předseda: Přikročíme k projednávání
pořadu schůze.
Budeme pokračovati ve sloučené rozpravě
o prvých pěti odstavcích pořadu, to
jest:
1. Zpráva výboru branného o vládním
návrhu (tisk 362) zákona, kterým se doplňuje
a částečně mění zákon
o vojenském kázeňském a kárném
právu, jakož i o odnětí vojenské
hodnosti a přeložení do výslužby
řízením správním (tisk 752).
2. Zpráva výboru ústavně-právního
k vládnímu návrhu (tisk 561) zákona
o volebním právu příslušníků
branné moci a četnictva (tisk 893).
3. Zpráva výboru branného k vládnímu
návrhu (tisk 438) zákona o délce presenční
služby vojenské (tisk 868).
4 Zpráva výboru branného o vládním
návrhu (tisk 728) zákona, jímž se stanoví
mírový počet československého
vojska od 1. října 1927 (tisk 890).
5. Zpráva výborů branného a soc.-politického
k vládnímu návrhu (tisk 849) zákona
o umisťování déle sloužících
poddůstojníků (tisk 894).
Další dosud přihlášení řečníci
jsou: na straně "proti" pp. posl. dr.
Keibl, Bolen, Geršl, Heeger,
inž. Jung, Jaša, Hackenberg, Krebs,
dr Dérer, Klein; na straně "pro"
p. posl. Ježek.
Dávám slovo dalšímu řečníku,
zapsanému na straně "proti", p.
posl. dr Keiblovi.
Posl. dr Keibl (německy): Velectění!
Dámy a pánové! Vláda podala sněmovně
pět návrhů o vojsku československého
státu. Všechny mezi sebou příčinně
souvisí, vždyť všechny mají sloužiti
k tomu, aby upevnily československé vojsko uvnitř
i navenek, aby zvýšily a zajistily jeho vojenskou
údernost.
Začíná-li stát budovati svou vojenskou
moc, musí pro to míti jistě velmi závažné
důvody. Důvody dlužno zpravidla hledati v zahraniční
politice, zvláště když se s takovouto
reorganisací očekávají také
obrovské oběti od národního hospodářství.
Ve starém Rakousku a v císařském Německu
vyvolaly dříve nové vojenské požadavky
nejtěžší parlamentní boje, vznikly
z nich těžké vnitřně-politické
krise a tehdejší vlády jen nerady a donuceny
pokračujícím napětím mezistátních
evropských poměrů odhodlávaly se k
takovým návrhům. V tomto státě,
zdá se, že jest tomu naprosto jinak. Zde jde všechno
jako na drátkách a vláda má odůvodněnou
naději, že oněch pět vládních
návrhů dostane hladce pod střechu ve 2 až
3 sněmovních schůzích.
Ovšem, co tyto návrhy ve skutečnosti znamenají
pro národní hospodářství, o
tom se v oficielních odůvodněních
nemluví. Ohromné náklady na československé
vojsko, jak se zdá, nebudí již ničí
zájem, poněvadž již byly zařazeny
do státního rozpočtu pro rok 1927. Na podzim
1926 povolila na dlouhou řadu let sněmovna ministerstvu
nár. obrany úvěr na výzbroj roční
částkou 315 milionů Kč, jest tedy
jen spravedlivé a slušné, jestliže ono
nyní chce tohoto úvěru využíti
a československé vojsko řádně
vybudovati. Sám pan ministr financí zjistil, že
zdejší poplatníci již vůbec nesnesou
dalšího zatížení daněmi.
Ovšem to mu nevadilo, aby vypracoval daňovou reformu,
která zatěžuje nad míru právě
drobné a střední výdělečné
stavy. Dále tvrdil, že se pro výměru
daní přiznává jen třetina skutečného
příjmu a řekl, že doufá, že
se berní správě podaří zachytiti
veškerý příjem. Může tedy
obyvatelstvo tohoto státu očekávati krásnou
budoucnost. Budoucími daňovými zákony
hospodářsky vykrvácí, úplně
lhostejno, jak jednotlivá ustanovení jejich budou
zníti, a to vše jen proto, aby se nasytil moloch militarismu,
neboť v tomto státě lze sice šetřiti
na kultuře, vyučování, lidovém
zdraví, sociální péči, avšak
nikdy na vojsku.
A tak je vnitřní souvislost mezi státním
rozpočtem a daňovou reformou s jedné a brannými
předlohami s druhé strany. Při tom ví
dnes každý, že hospodářství
tohoto státu prožívá stav trvalé
krise, že jest to jen zdánlivý rozkvět,
jestliže pro zápletky v jiných zemích
mohou zde některé výdělečné
skupiny dočasně pracovati a že se pohroma musí
nezbytně dostaviti. Tedy hospodářské
předpoklady pro další vybudování
branné moci chybí úplně, ba vláda
dokonce ani netvrdí, že by takové předpoklady
zde byly. Musí to tedy býti nesmírně
důležité politické důvody, které
nutí vládu, aby přes smutné hospodářské
poměry předstoupila před sněmovnu
s těmito návrhy.
Kdybychom mohli věřiti slovům předních
státníků, musil by celý svět
žíti v jediném mírovém ráji.
Německo, stát se 60 miliony obyvatelů, musí
se spokojiti s námezdním vojskem 100.000 mužů,
jest tedy úplně odzbrojeno; president Ameriky zasílá
do Evropy jednu notu za druhou a žádá v nich
další odzbrojení; úkolem Svazu národů
přece jest, aby zabránil všem válkám
již v zárodku. Nač tedy právě
Československo potřebuje dobře vyzbrojeného
mohutného vojska? Něco jest zde zajisté nesprávné:
Buďto tak všeobecně ujišťovaná
láska k míru a ochota k odzbrojení jest licoměrnictvím,
anebo není třeba, aby Československo vydržovalo
tak velké vojsko 130.000 mužů mírového
stavu, zvláště, když jest to trpasličí
stát s 15 miliony obyvatelů. Vždyť máme
evropské státy, totiž severské státy
a Švýcarsko, které mají zdravé
a silné národní hospodářství,
a které již svá vojenská břemena
snížily na nejmenší míru. Také
ony mají hranice, jichž lze strategicky velmi špatně
hájiti, a mezistátní smlouvy, které
jim zaručují jistou bezpečnost, nejsou přece
konec konců nic jiného než smlouvy a v rozhodné
chvíli mohou opět jenom selhati, avšak před
Československou republikou a před jejími
velkými a malými spojenci mají jednu přednost,
totiž čestné a přímočaré
vedení své zahraniční politiky, která
vždy směřuje k tomu, ponechati všechny
národy v pokoji a míru, přáti každému
jeho vývoj, ponechati jej k jeho vlastnímu rozhodnutí
a tak si ušetřiti všechny nepříjemné
zahraničně-politické zápletky.
Jinak jest tomu u tohoto státu. Na venek, oficielně
překypuje láskou k míru, ve skutečnosti
však nenechá si ujíti jediné příležitosti,
aby nedráždil přímé sousedy a
je nepoškozoval, a tajně, avšak soustavně,
ve spolku s Francií připravuje nové vojenské
přepadnutí střední Evropy. To jest
česká politická soustava a je svrchovaný
čas, aby se jí strhla maska s jejího licoměrnického
obličeje. Rozpomeňme se jen! Sotva se vyklubal československý
stát z vajíčka, zahájil hospodářskou
válku s Německem a Rakouskem, která dodnes
není skončena. Proč právě s
Německem nelze sjednati obchodní smlouvu, proč
obchodní smlouva s Rakouskem musí býti uzavřena
znovu - a doufejme na čestnějším podkladě
než v Lánech? Jsem přesvědčen,
že pro pana ministra zahraničí dr Beneše
byl to v životě nejkrásnější
den, když se císař Karel odvážil
svého druhého puče. Byl by ho jistě
zlíbal, kdyby ho byl měl u sebe. Neboť teď
mohl udeřiti na Maďarsko a bylo by jistě došlo
tenkráte k válce, kdyby vyšší moc
nebyla zadržela zdviženou ruku horlivého velikáše.
Připomeňme si jen dnes, jakou úlohu hrál
pan Beneš v Ženevě při hlasování
o osudu Horního Slezska, připomeňme si účel,
pro který založil Malou Dohodu, jeho stanovisko proti
připojení Rakouska k Německu. Připojení
Rakouska k Německu lze sice prodloužiti, avšak
zadržeti se nedá, dojde k němu samo od sebe
a nikomu do toho, jako čistě záležitosti
Rakouska, nic není, nejméně pak Československu.
Ono, posuzujeme-li věc samu o sobě, nemá
na tom ani hospodářské, ani politické
účasti, leda, že by tím, že Rakousko,
které by musilo jako část německé
říše hospodářsky vzkvésti
a zmohutněti, bylo pro Československo kupcem cennějším
než dosud. Francie nemůže však z politických
důvodů prestiže snésti, aby se Rakousko
připojilo k Německu. Opojena vítězstvím,
oloupila německou říši o její
brannou moc, kolonie, o její nejlepší průmyslové
oblasti a také o průmyslová tajemství,
nikdy se neměla povznésti z prachu. Pouhý
strach před budoucí možnou odplatou a trestem
drží v zajetí francouzskou politiku přes
Locarno a Brianda. A tu Beneš jako věrný
Frýdolín musí mu pomáhati přes
všechny překážky, i když se to příčí
vlastnímu národnímu hospodářství.
Připojení Rakouska bohatě by nahradilo Německu
mnohou ztracenou věc, zesílilo by a tomu dlužno
zabrániti všemi prostředky.
A tím octli jsme se u jádra věci. Československo
nechce míru, zvláště ne s německým
národem - ať již jest to státoprávní
organisace ve formě německé říše
nebo Rakouska, nebo národní menšina vnitřní
politiky - poněvadž tak chce Francie. To jest česká
vládní soustava od roku 1918. A zůstala vždy
táž přes různé osoby, které
zde stály v jejím čele, a přes různé
strany, které zde pomáhaly, a nezměnilo se
to ani nyní, kdy vládnou také dvě
německé strany. (Předsednictví
převzal místopředseda Horák.) Proto
musí být české vojsko pohotově,
proto se nesmí snížiti jeho mírový
stav, proto musí býti odpolitisováno, proto
musí se zneužívati hospodářství,
zvláště německého hospodářství
tohoto státu k zaopatřování poddůstojníků,
ono musí vydati poslední haléř na
válečné zbrojení a aby, kdyby bylo
třeba, všechno šlo krásně a jako
na drátkách, sahá se na volební právo,
osobní svobodu, domovní právo a ničí
se poslední zbytek samosprávy.
Dámy a pánové! Není to pouhá
náhoda, že se projednávají najednou
branné předlohy, daňová reforma a
proslulá forma správy. Patří dohromady
a vzájemně se doplňují. Ještě
nikdy se československá vládní soustava
neprojevila zřetelněji, ještě nikdy
se neukázaly všechny vztahy vnitřní
a hraniční politiky tohoto státu jasněji
než právě tentokráte. A kdo by to stále
ještě nepochopil, může poslední
a nejrozhodnější věci viděti
ze zprávy k vládnímu návrhu o zachování
starých mírových presenčních
stavů, jak nám ji přednesl v branném
výboru pan zpravodaj. Stejně jako důvodová
zpráva k vládnímu návrhu tvrdí,
že Československo v poměru k jiným státům
má menší mírové presenční
stavy, že zavedení miliční soustavy,
jež jest ustanoveno ve starém branném zákoně,
za nynějších politických poměrů
jest nemožné. Jest příznačné,
že uvádí, právě tak, jako důvodová
zpráva k vládnímu návrhu, jen příslušná
čísla států Malé Dohody a na
námitku, že velká německá říše
musí se spokojiti jen se 100.000 námezdních
vojáků, odpověděl, že Německo
ve skutečnosti odzbrojeno vůbec není, že
k říšské obraně dlužno přičísti
veškerou policii, všechny vlastenecké svazy,
tělocvičné spolky a hasičské
sbory, a tu že docházíme k vojsku několika
milionů mužů. Tím demaskoval pan zpravodaj
českou politiku a to si zapamatujeme. Nyní vidíme
úplně dobře, kde podle názoru pánů
z vládních lavic dlužno hledati nepřítele
Československé republiky. Tím však jest
také samo sebou dáno naše stanovisko k branným
návrhům.
Jestliže nyní promluvím k jednotlivým
návrhům zákonů a jménem své
strany odůvodním dokonce několik pozměňovacích
návrhů, chci tím ony návrhy jen kritisovati,
avšak zákony samy o sobě jsou a zůstávají
pro nás jako celek naprosto nepřijatelné.
Máme zde nejprve návrh tisk 752 o vojenském
disciplinárním právu. Může nám
býti dosti lhostejné, jak si stát upraví
vnitřní služební poměry vojska,
nás zajímá tento návrh jen proto,
že jest vsunut do celé branné soustavy, aby
upevnil a vybudoval veškerou českou brannou moc. Nebudu
se tedy zabývati tímto návrhem a přejdu
hned k tiskům 438 a 868 o pro dloužení vojenské
presenční služební doby a k tiskům
890 a 728, jimiž se stanoví počet československého
vojska.
Vláda prý slíbila agrárníkům
obou národů, že tyto návrhy zákonů
potřebuje jen pro nejbližší dvě
léta a že od 1. října 1928 budou zrušeny.
Podobně vyslovil se také pan ministr národní
obrany k zástupcům tisku, které přijal
před několika dny. Rád připouštím,
že tento slib byl učiněn, avšak pochybuji,
že bude dodržen. Návrh zapadá tak do celé
podstaty české politiky, že by bylo nejprve
třeba, aby se česká politika změnila
od základu, než by vůbec mohlo dojíti
ke zkrácení vojenské služební
doby. Že se to stane, dnes ovšem nejsilnější
člověk jistě nevěří.
K tomu ještě dlužno přičísti
mravní názor, který všichni již
dostatečně známe, jaký má česká
vláda na dodržování daných slibů.
Pan předseda vlády Švehla hájil
již při jedné příležitosti
stanovisko, že slibu, který sám učinil
jako ministr vnitra v jiné vládě, nemusí
později dodržeti jako předseda vlády.
Proč by pan ministr národ. obrany měl mysliti
jinak, mravněji? Totéž platí o domnělém
upuštění od záměru, aby byla
zavedena vojenská výchova mládeže před
vojenskou presenční službou. Byly prý
však učiněny ještě také
další sliby, aby se německým vládním
stranám ulehčilo hlasování pro branné
návrhy. Má býti zavedena zeměbrana,
náhradní záloha - tisk 941 byl již rozdán
ve sněmovně - branci, kterých jest odvedeno
přes 70.000 mají být zařazeni do této
nové zeměbrany, náhradní zálohy,
aby zemědělci a živnostníci jen několik
málo týdnů byli zdržováni od
svého občanského povoláni, a mají
se poskytovati pravidelné dovolené na setí
a na žně jako ve starém Rakousku. Jsem přesvědčen,
že tyto sliby budou dodrženy. Neboť jednak shodují
se s požadavky agrárníků a živnostníků
obou národů a tyto hospodářské
zájmy ovládají dnes celé státní
ústrojí a za druhé branná moc tohoto
státu ještě více vzroste tím,
připojí-li se k stálému vojsku ještě
kádr zeměbrany a náhradní zálohy.
Tyto věci zapadají tedy do příliš
dobře známého směru celé české
státní politiky. Co to však znamená
pro ostatní stavy a pro ostatní lid? Tyto ústupky
snižují pro zemědělské a živnostenské
obyvatelstvo tak podstatně vojenskou služební
dobu, že lze říci, že nové branné
zákony pro ně téměř již
vůbec neplatí, že se jim tedy dostává
zcela mimořádné přednosti. Břemena,
která ukládají nové zákony
obyvatelstvu, postihují tedy všechny ostatní
stavy, zvláště dělníky a zaměstnance
a svobodná povolání a politicky postihují
životní zájmy celého německého
národa vůbec. Toho všeho však německé
vládní strany nedbají, těmito sliby
jsou uspokojeny, všechny ostatní stavy a německý
národ jako celek může při tom vzít
čert. (Posl. Krumpe [německy]: My přece
patříme také k německému národu!)
To jsou strašlivé následky úzkoprsé
a obmezené stavovské politiky, která vidí
jen sebe a jen nejbližší dobu, spokojuje se nezávaznými
sliby dočasné vlády a nestará se,
jak to bude vypadat, až se poměry změní,
až se dostane k veslu jiná vláda.
Nyní k návrhu tisk 894, vlastně 849, o umísťování
déle sloužících poddůstojníků.
Pro každý vojenský stát jest péče
o jeho déle sloužící poddůstojníky
samozřejmou povinností. Tímto návrhem
vstoupilo Československo oficielně mezi vojenské
státy. Nyní jest otázka: Jak se toto zaopatření
provádí? Poněvadž déle sloužící
poddůstojník se sotva hodí pro každé
jiné povolání než pro vojenské;
bylo by nejpřirozenější věcí,
umístiti ho opět ve vojsku. Měl by se jim
otevříti postup subalterních důstojníků
až ke kapitánovi. Proto pokládáme znění
§u 2, odst. 1 a), který mluví jen o vojenských
a četnických gážistech mimo služební
třídu, za příliš úzké.
Než to není věcí oposice a docela již
ne úkolem Němců v tomto státě,
aby zde podávali nějaké návrhy na
zlepšení.
§em 2, odst. 1 b), ožívá opět starý
rakouský vojenský certifikatista přes ustanovení
§u 6, odst. 2 c) - že uchazeč musí vyhovovati
všeobecným i zvláštním podmínkám,
ustanoveným pro propůjčení služebního
místa, o něž jde. Jak má vyhověti,
třebas i starý poddůstojník, který
nikdy nespatřil nejmenšího z vnitřní
služby ve státním civilním úřadě,
všeobecným a zvláštním podmínkám
této služby? Bude to tedy tak, jako to bývalo
kdysi. Poddůstojník dostane dovolenou, aby si mohl
za tento rok opatřiti jakž takž praksi u státního
civilního úřadu, bude podroben nanejvýše
formální lehké zkoušce - která
zkušební komise mohla by se přece odvážiti
nechati propadnouti legionáře! - a pak splnil všechny
zvláštní a všeobecné podmínky
a vypudí svým certifikátem každého
sebe zdatnějšího člověka, který
není poddůstojníkem.