Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Ak vezmem všetky tieto slabé stránky do ohľadu, pri tom všetkom tento návrh je predsa len isté plus, čo sa týka stavebného ruchu, lebo je to predsa len viac, než keby zákon vôbec nebol vynesený. (Výkřiky posl. dr Dérera a Hancka.)

Ohľadom na to, že tento zákon je vlastne len dočasného rázu a na budúci rok má i tak prijsť t. zv. celkový, celorámcový zákon o stavebnom ruchu, ktorý bude súčasne spojený úzko so zákonom na ochranu nájomníkov, v ktorom sa uplatnia i tie zásady, ktoré som ja tu vo svojej reči pripomenul, preto z týchto príčin tento zákon s mojej strany prijímame a môj klub zaň bude hlasovať. (Potlesk.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Dále má slovo pan posl. inž. Záhorský. Uděluji mu je.

Posl. inž. Záhorský: Pane předsedo, slavná sněmovno! (Když se blížil konec účinnosti zákona o stavebním ruchu ze dne 25. ledna 1923, č. 35 Sb. z. a n., nemohlo býti pochybnosti o tom, že uplynulým rokem.1924 nebude odstraněna krise bytová. Proto také poslední zákon o stavebním ruchu ze dne 7. března 1924, čís. 58 Sb. z. a n., byl velmi nedostatečným opatřením tehdejší vlády, z jehož obsahu bylo možno již tehdy tušiti, že v nejbližší době nebude již sledován dosavadní způsob podpory stavebního ruchu, záležející v tom, že bral na sebe stát za stavebníka určité části platebních závazků.

Na sklonku r. 1924 projevovalo se stále intensivněji veřejné mínění, že nutno vyřešiti podporu stavebního ruchu bez dalšího přímého zatěžování pokladny státní a v souvislosti se zákonem na ochranu nájemníků.

Do nového stadia dostalo se řešení této těžké otázky, když pověřilo ministerstvo soc. péče přípravnými pracemi pro příští zákonné úpravy stavebního ruchu a ochrany nájemníků výbor pro otázky bytové péče a stavební činnosti poradního sboru pro hospodářské otázky při ministerstvu obchodu a průmyslu.

Tento výbor ujal se prací v listopadu 1924, tedy před uplynutím platnosti posledního zákona o stavebním ruchu, účinného do 31. prosince 1924, a zákona na ochranu nájemníků, účinného do 31. března 1925, a hned v prvých poradách dal výraz svému přesvědčení, že je nanejvýš žádoucno vyhnouti se pokud možno provisorním řešením a každým způsobem co možno nejdříve přikročiti k trvalé zákonné úpravě jak podpor stavebních, tak i ochrany nájemníků.

V poradním sboru projevilo se jednomyslné mínění, že důvody, pro které došlo k zákonné úpravě ochrany nájemníků a podpory stavebního ruchu, částečně ještě na delší dobu nepozbudou své platnosti, takže se jeví nutným, aby nebyla zrušena ochrana nájemníků a podpora stavebního ruchu rázem, nýbrž jen poznenáhlu uvolňována a přerušována. V poradním sboru projevovalo se úsilí připraviti vládě návrh, který by slučoval ochranu nájemníků a podporu stavebního ruchu v jediném zákoně, jehož účinností bylo by se předešlo včas nynější diskontinuitě v zákonné úpravě stavebního ruchu. Základní ideje, na kterých měl býti vybudován tento návrh, uznávaly se z důvodů hospodářských, finančních a celostátních téměř všeobecně. Nebylo pochybnosti o tom, že jen postupným a nenáhlým zvyšováním nájemného lze získati příspěvky do bytového fondu, ze kterého by se dostávalo přímé podpory stavebního ruchu, aniž by nesla nějakých břemen pokladna státní.

Značně se rozcházelo však mínění účastníků poradního sboru pro otázky hospodářské, když se hledala koncepce zákona, která by sice zachovala tuto základní myšlenku, ale zároveň ji učinila realisace schopnou, neboť realisace této myšlenky je závislá na splnění předpokladu, že nájemníci jsou s to, zaplatiti postupně zvyšované činže ze svých důchodů, a jestliže jejich důchody na to nestačí, že budou míti tolik moci, aby si vynutili zvýšení mezd a platů, přiměřené stupňovaným nájmům. Bohužel, vývoj poměrů hospodářských, sociálních i politických na počátku r. 1925 ukazoval, že blíží se období, ve kterém bude velmi obtížným učiniti tomuto předpokladu zadost. Proto bez samolibosti mohou socialisté o sobě říci, že jednali rozvážně a prozíravě, když usilovali o takové rozřešení kombinace ochrany nájemníků a podpory stavebního ruchu, jež by bylo zárukou, že zvyšování činží nevyvolá potřebu tak vysokého zvýšení mezd a platů, jež by zavinilo zhoubné otřesy hospodářského života a sociální boje. Socialisté, jsouce si tohoto stavu věcí vědomi, našli již počátkem r. 1925 řešení podpory stavebního ruchu v souvislosti s ochranou nájemníků, jež bylo nejenom realisace snadno schopné, ale i s hlediska celostátního dobře přijatelné. K jeho obsahu se vrátím, až budu mluviti k odvolané předloze úřednické vlády, tisk 460.

Řešení, které sledoval sbor pro otázky hospodářské, neprojevovalo dostatečného zřetele k velikosti důchodu nájemníkova a nevedlo tudíž k návrhu zákonné úpravy všeobecně přijatelnému. V tom spočívala osudná chyba práce sboru, jinak v podstatě velmi cenné, jež působila, že nedostalo se vládě vhodného návrhu včas, takže ochrana nájemníků opět odděleně byla vyřešena zákonem ze dne 26. března 1925, č. 48 Sb. z. a n., s platností do 31. března 1928, ale podpora stavebního ruchu po uplynutí r. 1924 nebyla vyřešena dodnes.

Bývalá koaliční vláda ministerského předsedy Švehly byla sice odhodlána již 10. července 1925 předložiti poslanecké sněmovně vládní návrh zákona o stavebním ruchu tisk 5220, ale neučinila tak pro známý politický odpor strany národně demokratické. Marně namáhala se naše strana národněsocialistická a čsl. strana soc.-demokratická o vyřešení podpory stavebního ruchu vlastním společným návrhem iniciativním.

Teprve úřednická vláda min. předsedy Černého předložila posl. sněmovně vládní návrh zákona o stavebním příspěvku, ochraně nájemníků a stavebním ruchu, tisk 460, ze dne 18. června 1926, který však vůbec se nestal předmětem porad ani výboru soc.-politického, ani výboru rozpočtového. Aniž byla poskytnuta příležitost ve výborech, aby zaujaly jednotlivé politické strany svoje stanovisko k této vládní předloze a ji podle něho modifikovaly, odvolala ji nynější vláda občanských stran 10. února 1927, nahradivši ji návrhem zákona o stavebním ruchu tisk 851, který je předmětem dnešního jednání sněmovny.

Srovnáváme-li obsah této předlohy tisk 851 s obsahem předlohy odvolané tisk 460, nerozpakujeme se říci, že nebylo potřebí čekati na takové řešení podpory stavebního ruchu 2 roky a 3 měsíce a zaviniti diskontinuitu její zákonné úpravy, poškozující souvislý vývoj stavebního podnikání. Je samozřejmé, že taková úprava podpory stavebního ruchu mohla následovati ihned za zákonem o ochraně nájemníků z 26. března 1925, čís. 48, nepodařilo-li se včas koncipovati zákon dlouhodobý, řešící zároveň péči bytovou a stavební.

Bylo by to velikou výhodou, neboť dnes měli bychom za sebou již dvouletou zkušenost o tom, zdali lze vystačiti na překonání bytové krise jen takovou podporou, jakou sleduje poskytovati projednávaný zákon.

V celku možno o tomto návrhu zákona říci, že má ráz jednoročního provisoria, v němž jsou obsažena veškerá ustanovení předešlých zákonů, pokud neukládají státu přímý závazek platiti za stavebníka sebe menší část anuity ze zaručené zápůjčky. Z tohoto charakteristického znaku celého zákona je patrno, že zaujala nynější vláda velmi pohodlné stanovisko k návrhu zákona bývalé úřednické vlády, jestliže z něho vyloučila veškeré nové podstatné myšlenky a zásady, jejichž správnost sice uznává, ale jejichž realisaci nedovedla vyřešiti tak, aby nenarazila na nepřekonatelné překážky a obtíže politické těch vlastních stran, jež se vydávají za ochránce lidu malého důchodu. Co zbylo z vládního návrhu tisk 460 takto okleštěného, představuje přes mnohé nedostatky přece jakýsi stupeň podpory stavebního ruchu a proto nelze nám zásadně vládní návrh tisk 851 odmítati. Snažili jsme se v soc.-politickém a rozpočtovém výboru podstatně zlepšiti vládní návrh svou spoluprací, nepřekročujíce správnou mez ohledů na celkové poměry státu, ale naše účelné návrhy pozměňovací a, doplňovací doznaly přijetí majoritou jen v malém rozsahu. A řeknu také ihned proč. Ne proto, že by neuznávala občanská majorita výboru věcnost a závažnost důvodů našich návrhů, vždyť i zpravodaj výboru sliboval loyálně, že se ujme v osmičce našich návrhů, nýbrž proto, že většina výboru jako celek nedovede obhájiti svoje mínění vůči členům vlády, spokojujíc se jich odmítavým stanoviskem bez slyšení jeho opravdového odůvodnění. Tato moje připomínka týká se zejména pozměňovacích návrhů k paragrafům finančního obsahu, a to §u 36 a §u 39, jimiž jsme žádali zvýšení zaručené zápůjčky na vyšší částku stavebního nákladu do 85% ze 75% a zvýšení záruky státu za zápůjčky do úhrnné částky 300 mil. Kč místo 120 mil. Kč.

Jestliže se ustanovuje v §u 40, že vlastník domu je povinen, aby nahradil státu všechny platy, které stát učiní na zápůjčku z důvodů záruky, pak mám za to, že §§ 36 a 39 uvalují malé risiko na pokladnu státní. Toto mínění potvrzuje také prakse se zárukami, poskytovanými ministerstvem soc. péče na vrub bytového fondu.

O hlavě V, jednající o státní záruce, možno říci, že je malou podporou pro stavebníky nejmenších bytů, neboť málokterý jednotlivec bude míti vlastních prostředků v částce 25% stavebního nákladu rodinného domku a málokteré družstvo 20% stavebního nákladu domu nájemného. Nepostarají-li se obce o větší přírůstek bytů malých a nejmenších, je obava, že projednávaným zákonem se nepomůže slabým důchodcům k bytu vůbec. A tak mohou býti odkázáni opět jenom na svépomoc, která se projeví proti vůli státu i obcí v chatrné stavbě bud a domečků, neboť sotva lze předpokládati, že by tito lidé mohli platiti z jedné místnosti 1500 až 2500 Kč nájmu, jakož lze předvídati ve stavbách obytných domů postavených za podpory projednávaného zákona.

Relativně je návrh zákona mnohem prospěšnější jak majetnějším stavebníkům, tak i nájemníkům, což jistě nikoho z nás nepřekvapuje při dnešním složení majority této sněmovny. Toto složení také nejlépe vysvětluje, proč byl vynechán v hlavě I, jednající o opatření staveniště, za §em 10 § 67 vládního návrhu tisk 460, který dává obci hlavního města Prahy právo vyvlastniti všechny pozemky, jichž jest třeba k zastavění, zřízení ulic, náměstí a jiných zařízení k účelům veřejným, jde-li o založení nové osady nebo o rozšíření některé z jejich částí, k úlevě nouze o byty. Odmítání tohoto paragrafu nynější většinou této sněmovny je zřejmým dokladem, že nad veřejný zájem obce klade výše sobecký zájem jednotlivce, který se obohacuje bez vlastního přičinění, když cena jeho půdy roste vzrůstem města, o jehož rozvoj žádnou materielní obětí se nepřičinil.

Tak vzniká pozemková lichva, jíž se mělo čeliti zmíněným paragrafem 67 v tisku 460. Není divu, že za platného stavebního zákona bují ve Velké Praze lichva pozemková, jež pohlcuje i ony výhody, jež poskytnouti chtěla obec pražská stavebníku ve snížení investičních příplatků, vyměřovaných podle velikosti staveniště. Značné snížení, na němž se zastupitelstvo obce pražské usneslo, bylo majitelům půdy pohnutkou, aby o totéž zvýšili jejich cenu jako stavenišť.

Pro ponechání §u 67 v hlavě I lze uvésti ještě tento velmi vážný důvod: Každým regulačním plánem města, jimž se mění půda zemědělská ve stavební, některé pozemky se značně zhodnocují, některé znehodnocují. Vlastník pozemků zhodnocených se nepřičinil o zhodnocení půdy a vlastník půdy znehodnocené nezavinil její znehodnocení. Nezasloužený zisk a nezaviněnou ztrátu lze vyloučiti jedině takovým způsobem, jaký je obsažen ve zmíněném paragrafu 67, který ovšem z předlohy vlády úřednické do dnešní vládní předlohy pojat nebyl. Je zajímavo, že toho, k čemu se odhodlala konservativní Anglie v r. 1925, když dala možnost vyvlastňovati půdu pro tyto účely, jako to činil § 67, demokratická republika Československá nemůže se domoci.

Hlava VII, jednající o změnách dočasné a dílčí bezúčinnosti stavebních řádů a statutů, vykazuje některá zlepšení a doplňky obdobných u-stanovení hlavy VIII zákona ze dne 25. ledna 1923, čís. 35 Sb. z. a n.

Pro velká města, zvláště pak pro Prahu, která pečují o správnou výstavbu promyšlenými plány regulačními a podmínkami zastavovacími, je velmi cenný doplněk k §u 47 zákona čís. 35/1923, obsažený v odst. 1 §u 63 (tisk 892), který připouští stavby obytných domů o pěti patrech jenom tehdy, není-li to závadné z ohledů veřejných anebo jestliže pravoplatné zastavovací podmínky jinak neustanovují. Kusé ustanovení dříve platného §u 47 zavinilo mnohé škody panoramatických cenných pohledů, které na dlouhou dobu zůstanou smutným pomníkem bezohledné sobeckosti, zneuctívající krásy Prahy. Žalostným příkladem je nástavba u Helmů v Lazarské ulici pod Novoměstskou věží a celá řada jiných.

Mám obavu, aby podobně nebylo zneužito výhod, které poskytuje hlava VI o daňových a poplatkových úlevách, k sobeckému obohacení jednotlivce, je-li stavebníkem podnikatel stavby, jenž by neupravil nájemné přiměřeně k poskytnutým úlevám. Tuto naši obavu, vyslovenou již v poradách výboru soc.-politického, sdílí s námi správně také zpravodaj výboru ve své zprávě na stránce 2, neboť praví: "že daňové osvobození působí směrem snížení nájemného jen u domů stavěných stavebními družstvy a jinými stavebníky obecně prospěšné povahy, zejména obcemi, tedy u staveb, které vládní návrh chce před jinými podporovati, ale že je bez patrného vlivu na nájemné u staveb, nemajících povahu domů s malými byty, působíc u těchto staveb především jako podnikatelský zisk nejen ve prospěch stavebníka, nýbrž i ve prospěch vlastníka stavebního pozemku". Ač zpravodaj výboru takto projevil naprostou shodu s naším přesvědčením objektivně a zmužile, přesto nebylo pojato podle našeho námětu do zákona žádné doplnění §u 49, jímž by se zabránilo aspoň nápadnému zneužití úlev k sobeckému obohacení na vrub pokladny státní, zříkající se daní a poplatků jedině ve prospěch snížení nájemného. Proto navrhujeme doplnění zákona ustanovením tohoto znění:

Osvobození od domovní daně činžovní a třídní a jiné úlevy poplatkové poskytují se žadatelům, kteří prokáží náležitou kalkulací, že se projevuje účinek úlev daňových a poplatkových v přiměřené výši nájemného.

Jedině takové ustanovení poskytuje státní správě možnost jakési kontroly správného užití úlev, jež nemá právo odmítati nikdo, kdož se uchází o podporu státu pro svoje podnikání. Československá strana nár.-socialistická, majíc na zřeteli tyto nedostatky zákona mnou vytčené, není obsahem zákona uspokojena, neodmítá jej však zásadně, nýbrž ještě v poslední chvíli pokusí se svými návrhy jeho obsah zlepšiti, aby se stal projednávaný zákon o stavebním ruchu skutečně a hlavně podporou těch, kteří ochrany nejvíce potřebují jako hospodářsky a sociálně slabí, a aby jeho účinnost na zmírnění bytové nouze se přiblížila aspoň částečně oné účinnosti, jaké by bylo dosaženo, kdyby předloha býv. úřednické vlády (tisk 460) byla zlepšena a zpracována podle těch námětů a zásad, jaké přinesly a zastávaly strany socialistické ve sboru pro otázky hospodářské.

Předloze tisk 460 vytýkali jsme základní chybu, jež znehodnotila realisaci jinak správných zásad a úmyslů, že poměrně v krátké době 7 let zvyšovala nájmy z r. 1914 o 350% podle jediné stupnice s ročním přírůstkem 50%, bez ohledu na velikost bytu, již zpravidla považovati lze za míru síly důchodu nájemníkova, a že dávala na vrub podílu ze zvýšeného nájmu připadajícího majitelům domů do oběhu nové dluhopisy, jimiž podporovala novou spekulaci s domovním majetkem v neprospěch majitelů domů, zejména s malými byty. Že tento způsob byl nepřijatelným a ne proveditelným bez otřesu hospodářského a sociálního vývoje státu, potvrzuje dočasný útěk od této předlohy. Její přijetí by bylo znamenalo, že se průměrně zvyšuje, na př. ve Velké Praze, po 7 let od roku k roku nájem z jedné místnosti o 125 Kč, čili sedmým rokem o 875 Kč, takže by dostoupil nájem za jednu místnost ve starém domě 1500 Kč.

Další veliká nespravedlnost byla by se projevila v tom, že by přispěli do bytového fondu nájemníci bytů nejmenších několikanásobným obnosem, který by zaplatili nájemníci bytů velkých, 5 pokojů přesahujících.

Jest zajímavá statistika z Velké Prahy, podle které okrouhle odevzdávají v nájemném nájemníci bytu s jednou kuchyní nebo jednou kuchyní a jedním pokojem 38,9 mil. Kč, nájemníci s jednou kuchyní a 2 pokoji 23,3 mil. Kč, nájemníci s jednou kuchyní a 3 pokoji 19.7 mil. Kč, s jednou kuchyní a 4 pokoji 10,2 mil. Kč, s jednou kuchyní a 5 i více pokoji - jsou i 24pokojové byty v Praze 10,1 mil. Kč.

Podíváte-li se na tato statistická čísla, vidíte, že nájemníci nejmenší, tedy s jednou kuchyní a pokojem, byli by bývali podle vládní předlohy zaplatili čtyřikrát tolik do bytového fondu co nájemníci s byty o 5 a více pokojích. Tatáž metoda distribuce břemen, jako se projevuje v systémech berních. Tyto zřejmé vady předlohy tisk 460 bylo možno vyloučiti bez opuštění správných principů.

Ukázal jsem ve sboru pro otázky hospodářské a v Masarykově akademii práce řešení na těchže principech s 5 stupnicemi pro zvyšování nájmu, rozpočteného na 10 let a 300%, které znamenalo pro nájemníky jedné kuchyně nebo kuchyně s jedním pokojem nové zatížení pouze o 5% vyšší než je zatížení, uložené těmto nájemníkům podle platného zákona na ochranu nájemníků. Tedy pouze 5%! Při tom bylo by se získalo ve Velké Praze do bytového fondu 850 mil. Kč za 10 let a majitelům domů bylo by se odevzdalo ve zvýšeném nájmu přímo na penězích 800 mil. Kč. Části ze zvýšených nájmů, připadající majitelům domů, byly by však odstupňovány podle jedné stupnice pro 10 let platné, takže by byly stejně percentuálně výnosné domy s malými byty jako s byty velikými. Tím by se odčinila nespravedlnost platného zákona na ochranu nájemníků, podle kterého jsou percentuelně výnosnější domy s byty velikými než domy s byty malými a početnějšími, ač tyto přispívají nejvíce ke zmírnění bytové nouze.

Bohužel, že za dnešního režimu občanské majority poskytuje se poslanci oposice velmi málo příležitosti ke kladné spolupráci v tvoření zákonů, i když odkládá všecku stranickou mentalitu v otázkách hospodářských ve snaze prospěti především konsolidaci vlastního státu. Dnes stačí odmítnouti v této sněmovně i nejlepší myšlenku ironickým a nedemokratickým poukazem, že jest socialistická. A přece nebýti po státním převratu v této sněmovně spolupráce socialistů, sotva by se těšily dnes vládnoucí strany občanské z urovnaných a stabilisovaných poměrů Československé republiky. (Výborně!) A proto svůj vděk osvědčují dnes rušením práv demokracie, nevydávajíce ze své državy jediný hmotný úspěch, k němuž jim pomohlo často kompromisní zákonodárství. (Výborně!) Jsou však na bludné cestě ti, kteří se v této sněmovně domnívají, že také v republice Československé lze činiti moc právem a demokracii vydati na milost autokracii mezinárodní buržoasie. (Výborně!)

K vládnímu návrhu připojujeme mimo některé pozměňovací a doplňovací návrhy také resoluční návrh, aby vláda pojala do příštího dlouhodobého zákona o stavebním ruchu ustanovení o mimořádné podpoře staveb v obci hlav. města Prahy, jimiž by se urychlilo provedení regulační části města, jež by byly uznány vládním nařízením z důvodů veřejných neodkladnými. Mám za to, že není nutno, abych široce odůvodňoval účelnost tohoto regulačního návrhu, neboť je všeobecně známo, že státní převrat učinil z Prahy metropoli svobodného státu československého, jejíž rychlý vývoj a přeměna v hlavní město republiky žádá také mimořádné podpory státu. Myslím, že náš parlament neodepře přijetí této resoluce, když béře pohostinství v tomto sídelním městě.

Jestliže se usnesla slavná sněmovna v roce 1920 na zákoně o státní regulační komisi pro Velkou Prahu s okolím, aby dala naší metropoli moderní regulační a zastavovací plán, který by v jednotné koncepci harmonicky sloučil směrnice všestranného rozvoje a stavby města, pak je také povinností této sněmovny, aby vytvořila účinné předpoklady, by pouhý plán proměnil se také ve skutečnost.

Dnešní bytová nouze stěžuje provedení téměř každé jen poněkud odvážné regulace v neprospěch nejen zájmu veřejného, nýbrž často i v neprospěch malých nájemníků, hledajících útočiště v částech města nejvíce zdravotně závadných. Však ministerstvo obchodu mohlo by nám posloužiti svojí zkušeností, kterou nabylo při stavbě své centrální budovy u Štefánikova mostu.

Vzhledem k tomu, co jsem přednesl, mohu říci: Přijímáme projednávaný zákon jen jako nouzové jednoroční provisorium, kterým si pomáhá nynější vláda z politických rozpaků, nemohouc odolati tlaku veřejného mínění, volajícího přes 2 roky po zákonné úpravě podpory stavebního ruchu. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.)

Očekáváme s klidem a určitostí, že do roka projednávati bude slavná sněmovna zákon nový a lepší, který již také ponese zjevné známky naší kladné spolupráce, jež se řídí nesobeckou snahou, vyřešiti nejtěžší problém hospodářský, problém bytový, dlouhodobým zákonem, který by byl spolehlivou zárukou správného vývoje zdravého národa a silného státu. (Výborně! - Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Bečko. Uděluji mu slovo.

Posl. Bečko: Ctená snemovňa! Stavebný ruch je podstatná súčiastka hospodárskeho a sociálneho problému poválečného. Otázka bytová sa týka v tejto dobe predovšetkým širokých ľudových vrstiev, na ktorých následky bydlenia objavujú sa nielen na prítomnej, ale aj nasledujúcej generácii.

Štát československý veľmi výdatne podporil rozmach stavebného ruchu. Čo sa dialo na základe zákonov vynesených predchodzím Národným shromaždením? Zákony o stavebnom ruch u umožnily 36.667 bytov o náklade 4.644,680.971 Kč. Slovensko je účastné na tomto náklade čiastkou 408 mil. Kč. Prečo to je? Tu je potrebné, aby som so zreteľom na zvláštné pomery na Slovensku poukázal na okolnosti, ktoré práve zapríčiňujú to, že Slovensko, ačkoľvek podľa pisateľa článku "Výsledky stavebného ruchu na Slovensku" v "Národnom Hospodáre" slovenskom platí Slovensko z celkovej sumy daní úhrnom 15%, na podporách na stavebnom ruchu štátom poskytovaných je účastné len 8%. V tomto "Národnom Hospodáre" napísal na cestu, keď vyšiel, predseda a zakladateľ p. posl. Andrej Hlinka úvodný článok. Preto práve tieto číslice sú zaujímavé z tých dôvodov, že strana ľudová v minulosti prevádzala politiku výhradne negatívnu, venovala predovšetkým všetko úsilie tomu, aby rozvrátila každý kus existujúcej dôvery k platným zákonným opatreniam, ktoré boly vynášané. A dnes, keď je tu účastná na spolutvorení týchto zákonov, zase vo smysle negatívnom snaží sa pôsobiť na Slovensku tým, že Slovensko informuje inak, neinformuje ho o tom, akú strana ľudová robí politiku. Tu je zaujímavé všimnúť si tohoto článku po tej stránke, že dokazuje sa ním to, že 8% z celkového nákladu, z celkove poskytnutej podpory stavebnej Slovensku sa dostalo, ale nikde sa nepoukazuje na príčiny, pre ktoré sa to stalo a nikde niet žiadneho príznaku slovenských činiteľov, ktorý by nasvedčoval tomu, že tu je vážny úmysel Slovensko odviesť od tejto negatívnej činnosti, že tu niekto má vážny úmysel, menovite z dnešných vládnych strán, obzvlášte strany ľudovej, vzbudiť smysel v pospolitom ľude slovenskom pre vzájemnú súčinnosť menovite pri riešení bytovej núdze, lebo núdza bytová sa predovšetkým týka tohoto ľudu.

Ovšem tá mnohomluvnosť, ktorá je tu a tie okolnosti, ktoré tu naznačil p. posl. dr Labaj, kde vytýkal, že robotníctvo sa zabáva v biografoch, že má smysel pre tance a iné veci, ale že nemá smysel pre to, aby šporilo, tieto okolnosti bránia tomu, aby sme mohli pospolitosť slovenského ľudu priviesť na tú úroveň, aby začal vážne myslieť o svojich problémoch. Všetko svedči o opaku toho. Charakteristické predovšetkým je to, že takýmito argumenty má sa pozornosť Slovenska odviesť od oficielnej politiky strany ľudovej, ktorú ona robí dnes.

Je treba zaoberať sa pri stavebnom ruchu aj s otázkou nezamestnanosti na Slovensku, s tým, nakoľko otázka nezamestnanosti drží sa na Slovensku v patrnosti, nakoľko sa príčiny nezamestnanosti tiež zisťujú a do akej miery je možné zistiť podľa úradných záznamov skutočný stav nezamestnaného robotníctva na Slovensku.

Zákon o stavebnom ruchu by mal predsa byť jednou podstatnou súčiastkou, ktorá by poskytla značnej čiastke nezamestnaného robotníctva na Slovensku zamestnanie už či v mestách alebo na vonkove, ktorá by poskytovala mimo toho v mestách slušné bývanie týmto ubohým rodinám. Mám zvlášte na mysli hlavné mesto Slovenska, Bratislavu, a nie je treba ísť niekam, len sa prejsť okolo starých zámeckých schodov v Bratislave a presvedčíme sa, že to nie sú byty pre ľudí, ale dúpatá v pravom slova smysle. A práve teraz strana ľudová s pánom dr Labajom, ako sociálnym politikom, má príležitosť, aby zákon o stavebnom ruchu dával aj priamu finančnú podporu a, nielen štátnu záruku. Týmto by číslice pre článok do toho "Národného Hospodára" ako výsledky tohoto zákona boly o mnoho priaznivejšie aj na Slovensku, tu je príležitosť, aby strana ľudová spôsobila že by bol štátom poskytnutý aspoň príspevok na dobu 25 rokov. To by ale bola pozitívna práca a tú nechcú páni robiť a preto sa obmedzujú na kritiku, že robotníci sedávajú v biografoch, že nie je pravda, že by na Slovensku bola nezamestnanosť.

Prosím, budem hovoriť pravdu. Pán posl. Hlinka ako predseda strany v úvodníku dnešného "Slováka", číslo 61, napísal toto a to charakterizuje veľmi náležitým spôsobom, akým smerom má úmysel strana ľudová robiť politiku z každého ohľadu: "Na nezamestnanosť socialistických agitátorov sme vyplatili dosiaľ 1500 milionov Kč. Kdo to zaplatí a navráti? Naši socialistickí krikľúni?" (Výkřiky.)

Prosím, pán posl. dr Labaj s tohoto miesta hovoril, že sa robotníci bavia v biografoch, a pánu predsedovi a vodcovi strany ľudovej Andrejovi Hlinkovi nestačí, že nazval tých, ktori berú štátnu podporu, darebákmi, ale dnes ich nazýva socialistickými agitátory. To, pánovia, ani trošku neposlúži ku cti strany ľudovej. Takýmto spôsobom sa nedá zakričať na Slovensku otázka, že ľudová banka dostala vklad 10 mil. Kč bez úroku na 40 rokov. Takýmto spôsobom sa nedá zakričať protiľudová politika, ktorú robí ľudová strana, aby sa postavila na nohy a zachránila svoje strannícke podniky, kým robotníctvo hynie hladom.

Pán minister železníc vydal rozkaz, že na práci tunelu porieckeho pri stavbe železnice Nové Mesto n. Váhom-Veselí n. Mor. nesmie byť ďalej pokračované, čiže práca na tomto tunele musí byť zastavená. Ten rozkaz je vydaný pod číslom 3364/27. Následok tohoto rozkazu nemôže byť iný, ako to, že bude prepustené prinajmenej 600 robotníkov. Prosím, čo pán dr Labaj urobil, aby tomuto prípadu bolo zamedzené? Máme dojem, že je to práve strane ľudovej vhod, lebo bude viac tých robotníkov, o ktorých bude môcť písať pán posl. Andrej Hlinka, predseda a zakladateľ strany, že sú to socialistickí agitátori, že sú to darebáci. Postarali ste sa, aby dostali podporu títo ľudia, zakročili ste v tejto veci? To nie, to už nepatrí do rámca vašej politiky, o tieto veci sa nestaráte, len na shromaždeniach ľudu o tom vykladáte. A vy ste kričali o tých Krompachoch.

Pánovia z ľudovej strany, len si povedzte, akú máte situáciu dnes, čo ste urobili, aby bola zachránená továreň v Slavošovciach? Tu nezáleží na tom panu dr Labajovi, koľkoráz sa ide k ministrovi, ako sa pucujú kľučky na ministerských dverách, záleží na celkovej politickej línii strany. A tá je u strany ľudovej v základe pochybná. Dávate súhlas a súčasne intervenujete, aby ste na vonok ukázali, že nám na veci záleží. Za ten čas ale slovenský priemysel sa vesele ďalej odbúrava. V tomto je dvojaká tvár vašej politiky. (Výkřiky.)