Není pravdivé tvrzení ministrů financí
a sociální péče, že na vydatnou
podporu stavebního ruchu není úhrady. Když
bylo možno vydati zákon o honorování
válečných půjček, zákon
o honorování dodávek válečných
dodavatelů, zákon o sanačním fondu
zkrachovaných bank - a nejnověji opět má
býti vydán zákon o sanaci zkrachovaných
německých spořitelen, - když je možno,
abychom ve státním rozpočtu měli každoročně
mnohamilionové položky na chov koní a stavbu
prasečích chlívků, tím spíše
je možno obstarati úhradu na stavbu lidových
obydlí a tím přispěti ke zdravému
vývoji příštích generací.
Oháníte se stále humanitářskými
hesly a sociální péčí a při
tom statisíce dětí hynou v doupatech beze
světla, bez vzduchu a nutné potravy. Co jsou nám
platny všechny vaše ústavy počínaje
Masarykovou ligou a konče Červeným křižem,
když nedáte lidu to, co potřebuje?
Bytová otázka v Československu a z ní
se vyvinuvší bytová katastrofa musí
býti léčena prostředky radikálními,
t. j. musí býti obstarána úhrada na
podporu stavebního ruchu z prostředků veřejných
a na útraty těch, kteří platiti mohou.
Máme velký počet kapitalistů, kterým
vycházíte stále vstříc a kteří
nejsou zdaněni tak, jak by býti měli, a proto
v zájmu veřejném a za účelem
odstranění bytové bídy musí
býti zdaněni tak, aby kapitály, kterými
vládnou, sloužily také jednou zájmům
veřejným a ne k ukájení jejich nízkých
choutek.
Na bytovou otázku musíme se dívati jako na
obrovskou živelní katastrofu a škody touto katastrofou
způsobené odstraňovati, je zájmem
veřejným a proto povinností státu
a obci.
Již v §u 365 občanského zákona
máme ustanovení, podle něhož státní
správa může zasahovati do soukromého
vlastnictví, vyžaduje-li toho zájem veřejný.
Další podrobná ustanovení máme
v zákoně komunikačním z r. 1899 a
ve stavebním řádu. Jest jen potřebí
nyní, aby bylo použito také mimořádných
prostředků. Takovým mimořádným
prostředkem je také zákon vyvlastňovací,
zvláště pokud se týká vyvlastňování
stavenišť, vyvlastňování stavebních
hmot a stavebního materiálu vůbec. Zákon
tento musel by býti jasný, určitý,
nepřipouštějící žádné
byrokratické zdlouhavosti, čímž dobrá
věc jen trpí. Proto se jeví železnou
nutností, aby předložená osnova byla
změněna tak, aby skutečně poskytovala
zbraň proti spekulantům a kořistníkům
z lidské bídy a pomohla k lidskému bydlení
pracující třídě, která
tvoří základ každého státu.
Pánové, to, co předložila vláda
a čemu chcete říkati zákon o podpoře
stavebního ruchu, nejen že není ani zdaleka
tím, zač jej pokládáte, nýbrž
je to přímo výsměch všem nebydlícím,
bytovou katastrofou postiženým, neboť neřeší
bytové otázky a bytové bídy vůbec.
Již v sociálně-politickém a rozpočtovém
výboru domáhali jsme se svým návrhem,
aby otázka bytová byla řešena plánovitě
a velkoryse, aby bytové katastrofě bylo skutečně
pomoženo. Opakujeme svůj návrh a voláme
pracující třídu a všechny nebydlící,
aby si na vás, pánové, takový zákon
vynutili.
K návrhu samému. V hlavě I vládního
návrhu mluví se o opatření stavenišť.
Říká se, že lze použíti
pozemků státních a státní správa
se zmocňuje, aby pozemky k zastavění způsobilé,
jichž nehodlá ona použíti prodala za náhradu
obecné hodnoty. Je viděti, že státní
správa nepřichází vůbec vstříc
podpoře stavebního ruchu.
Co je to obecná hodnota? Obecná hodnota pozemků
znamená cenu, která v dotyčné obci
a v téže poloze se platí za 1 čtvereční
sáh, to znamená, že státní správa
bude se svými pozemky, které leží ladem,
dělati výborné obchody. Chce-li státní
správa stavebnímu ruchu prospěti, měla
by dáti pozemky k disposici za cenu nabývací
s připočtením skutečných výloh.
Takto staví se státní správa na stejnou
úroveň jako soukromí spekulanti.
V odst. 3 §u 2 se praví, že vyvlastění
po zemků nepostihuje práv spojených s pozemkem
nebo jiným předmětem, o jehož vyvlastnění
jde. To znamená, že t. zv. služebnosti budou
i na vyvlastněných pozemcích váznouti,
což bude velkou překážkou stavebního
ruchu.
Dále se praví, že především
jest vyvlastniti příhodné pozemky již
parcelované nebo pozemky neparcelované, pro které
byla čára stavební a úroveň
pravoplatně určeny a jsou k zastavění
způsobilé. Jest nutno upozorniti, že ačkoliv
máme stavební zákon podle kterého
má každá obec míti správné
plány polohy a plány regulační atd.,
je tisíce obcí, kde tyto plány nejsou nebo
se na nich léta nepracuje a nejsou dohotoveny. Tu by muselo
býti ustanovení v zákoně, podle něhož
by byly povinny všechny obce nejdéle do jednoho měsíce
míti plány polohy, plány regulační
a stavební čáry přesně určené
tak, aby po aktivování zákona nevznikly nové
překážky.
Další nevýhodné ustanovení jest,
dle něhož pozemky soukromé, vyjímajíc
příhodné pozemky parcelované, mohou
býti vyvlastněné jen tehdy, není-li
v obci jiných pozemků způsobilých
k zastavění.
Zde se dělá velká výhoda parcelářským
spekulantům.
Jest jisto, že soukromí vlastníci pozemků
budou se odvolávati na znění zákona
a používati všech právních prostředků,
aby buď vyvlastnění svých pozemků
úplně zmařili, anebo aspoň oddálili
do té doby, až bude v okolí postaven větší
počet domů a tím cena jejich pozemků
stoupne.
Zde právě měl býti pravý opak
v předloze zákona. Pozemky patřící
státu, obci atd. nejsou tak předmětem spekulačním
jako pozemky soukromé, které jsou v mnoha, případech
vhodným předmětem obohacování.
Proto v zákoně mělo býti jasné
a dvojí výklad nepřipouštějící
ustanovení, podle něhož v prvé řadě
mají býti vyvlastěny pozemky, které
jsou ve vlastnictví soukromém, a to za cenu nabývací,
s připočtením skutečných výloh
a mírného občanského zisku, teprve
v druhé řadě pozemky obcí a veřejných
korporací, neboť při vyvlastňování
těchto pozemků nebudou žádné
průtahy a mimo to velká část obcí
přichází sama vstříc v zájmu
svého obyvatelstva a vlastního svého rozvoje.
Město Praha na příklad prodává
stavební pozemky družstvům všeobecně
prospěšným i soukromým stavebníkům
poměrně levně, a zvláště
družstvům se vychází velmi vstříc.
Zákon vyvlastňovací zapomíná
však úplně, že nestačí jen
vyvlastňovati staveniště, ale že jest
také nejvýše zapotřebí, aby byl
obstarán a zajištěn stavební materiál,
cihly, vápno, kámen, písek atd. Proto v zákoně
muselo by býti přímé ustanovení
o vyvlastění cihelen a pozemků s ložisky
cihlářské hlíny, pískoven,
kamenných lomů, vápenic a cementáren
a stavebního materiálu vůbec. Proto je nutno,
aby také na tuto okolnost v zákoně bylo pamatováno
a aby byl návrh v tomto směru doplněn příslušnými
paragrafy, dávajícími právo obcím
a státu, vyvlastniti všechny podobné podniky
v zájmu veřejném. Dále zákon
naprosto nepočítá se spekulací a ziskulačnosti
kartelů a sindikátů se stavebními
hmotami. Jako nutný doplněk zákona musel
by býti ještě oddíl, podle něhož
by byly rozpuštěny všechny kartely a syndikáty
a zrušeny všechny jejich prodejny a kanceláře.
(Posl. Mikulíček: A co s poslanci, kteří
jsou členy těchto syndikátů?) -
Ty do kriminálu!
Všech těchto ustanovení v návrhu vládním
postrádáme, a má-li vláda opravdu
úmysl stavebnímu ruchu prospěti, musí
býti zákon v tomto směru doplněn.
Také ve vládním návrhu postrádáme
jakéhokoliv ustanovení o stavební povinnosti,
která by zákonem měla býti přímo
uložena státu, okresům a obcím. Může-li
stát, postaví-li v ně které obci vojenské
kasárny, uložiti obci, aby postavila byty pro důstojníky,
proč by ne mohla býti zákonem uložena
povinnost státu, okresům a obcím, aby pro
své nebydlící občany postavily lidské
obydlí?
Ustanovení o státní záruce ve vládním
návrhu znamená uzákonění politické
protekce a korupce. Vládní návrh o stavebním
ruchu v tomto směru potvrzuje v plné míře
naše tvrzení, že podporování stavebního
ruchu v Československé republice je dokonalým
švindlem a podvodem, neboť v § 30, odst. 2 se výslovně
praví: "Na poskytnutí podpory podle ustanovení
této hlavy nemá nikdo nároku." - To
znamená, že bude nyní podle tohoto zákona
v Československé republice uzákoněna
protekce a korupce. Státní podpora se nebude tedy
podle tohoto zákona poskytovati tomu, kdo nemá bytu
a chtěl by si jej postaviti, nýbrž, státní
správa může poskytovati a bude poskytovati
podle tohoto zákona podpory na byty jenom tomu, kde ona
sama dle své libovůle rozhodne. Vedle toho se budou
podporovati stavby těch stavebníků, kteří
mají peníze a mohou si vystavěti obydlí
o 80 m2 podlahové plochy, to znamená
o jedné kuchyni a třech pokojích, avšak,
kdo nemá peněz, nebude si moci postaviti ani obydlí
o jedné nebo o dvou světnicích.
Bude tedy pokračováno ve stavbě vilových
čtvrtí, jako je pražská Vořechovka,
ale nebude nic učiněno pro chudáky, kteří
bydli v dřevěných boudách na Žižkově,
v Proseku, ve Vysočanech a jinde, nebo dokonce ve skalních
děrách jak je zjištěna celá řada
případů v celé Československé
republice.
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Pane kolego, vaše řečnická lhůta
již uplynula.
Posl. Štětka (pokračuje): O podrobnostech
zákona bude mluviti druhý náš řečník
z klubu.
S ohledem na ohromnou nezaměstnanost, s ohledem na ohromnou
bídu a drahotu a s ohledem na bytovou katastrofu žádáme
jménem celé pracující třídy,
aby byl vydán zákon který by dal pracující
třídě práci, který by dal pracující
třídě chleba, který by dal pracující
třídě lidské bydlení. (Potlesk
komunistických poslanců.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Pana posl. Štětku jsem povinen ve smyslu
jednacího řádu volati pro neparlamentní
výroky k pořádku. Činím tak
dodatečně. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Další slovo má kol. posl. dr Labaj.
Posl. dr Labaj: Slávna snemovňa! Naše
zákonodarstvo už od samého prevratu počínajúc
stále zaoberá sa stavebným ruchom. Vynieslo
už viac zákonov na tomto poli, obetovali sme na pozdvihnutie
tejto akcie už viac stomilionov korún... (Výkřiky
komunistických poslanců: Dejte pozor, když
budete oposičně mluvit, vyloučí vás
ze strany!) Ja som aj opozičný, ale zákon
odhlasujem!
Obetovali sme mnoho stomilionov korún na povznesenie stavebného
ruchu, ale pri tom všetkom vidíme, že bytová
núdza ešte vždy jestvuje. Podľa mojej skromnej
mienky príčina tohoto väzí v tom, že
náš zákon na ochranu nájomníkov
v mnohých ohľadoch má svoje chyby a vady. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Zákon na ochranu nájomníkov má cieľ
chrániť výlučne chudobných nájomníkov.
Žiaľ bohu, o našom zákone na ochranu nájomníkov
toto povedať nemôžeme. Dnes v tejto otázke
stojíme tak, že kým na jednej strane obetujeme
stámiliony na pozdvihnutie stavebného ruchu, na
druhej strane s niektorými nesprávnymi a chybnými
odstavcami zákona na ochranu nájomníkov tak
rečeno sami hatíme stavebný ruch.
Zákon na ochranu nájomníkov je skutočne
dvojsečný meč, má chrániť
výlučne len chudobných nájomníkov.
Nielen že neslúži chudobným nájomníkom,
ale opačne škodí im. Lebo akonáhle chráni
rovnako tak chudobných ako aj zámožných
nájomníkov, takto možno tým zámožným
nájomníkom, aby zákonom súc chránení
nemuseli stavať a aby mohli vo velkých bytoch za lacné
nájomné a na úkor chudobných nájomníkov
bydlieť. Naproti tomu, keby zákon o ochrane nájomníkov
nechránil zámožných nájomníkov,
v tom páde by títo boli prinútení
stavať a takto by napomáhali stavebnému ruchu.
Chyba je ďalej, že zákon o ochrane nájomníkov
týchto zámožných a nezámožných
nájomníkov rovnako háji, aj v tom ohľade,
kde sa jedná o povýšenie nájomného.
Toto je zase nesprávné, a to preto, lebo tým,
keď rovnako háji i tých zámožných
ohľadom povýšenia nájomného, zase
len dáva im možnosť, aby títo nestavali.
Keby ale naproti tomu dovolil povoľovanie zvýšenia
pri zámožných nájomníkoch, tak
týchto zase indirektne núti ku stavbám a
tak by sa zase len pomáhalo tej bytovej núdzi.
Náš zákon na tieto chyby trpí. Ja poznám
u nás na našom vidieku jedného drevoobchodníka,
ktorý dcére dal veno 1/4 mil.
korún, ale za to si tento nepostaví dom. Prečo?
Lebo za 2000 korún má 5izbový byt a chráni
ho zákon, a tak samozrejme bol by hlúpy, aby staval,
keď ho zákon na ochranu nájomníkov sám
háji.
Zákon na ochranu nájomníkov, ako som povedal,
je dvojsečný. Akonáhle chráni i zámožných,
tak škodí. Na tieto chyby som ja už viacrazy
poukázal tak s tohoto miesta ako aj v sociálne-politickom
výbore. Koľkokrátkoľvek som o tom hovoril
či už o zákone na ochranu nájomníkov,
či o zákone o stavebnom ruchu, vždy som na
to poukázal. Žiaľ bohu, ne našiel som porozumenia
a preto ešte aj dnes sa topíme v bytovej núdzi
a dnes zase musíme obetovať 120 milionov na povznesenie
stavebného ruchu.
Čo sa samého tohoto návrhu týče,
neskladám v ňom veľké nádeje,
a to preto, lebo neodstránily bytovú núdzu
ani tie zákony predošlé, ktoré umožnily
(Výkřiky komunistických poslanců)
aj podporu v hotových peniazoch, tým menej odstráni
tento zákon, ktorý na miesto podpory v hotovosti
poskytuje len štátnu záruku.
Podľa tohoto návrhu štát zaručí
40% stavebných nákladov v druhom poradí.
V prvom poradí si môže zase získať
pôžičku a nechať poistiť proti druhému
veriteľovi pre ďalších 35%, pri činžáku
40%, spolu 70%, poťažne 80%, zo svojho musí dať
25%, poťažne 20%, ako som sa už zmienil.
Tento spôsob poskytovania tejto štátnej záruky
podľa mojej mienky nedržím za dosť šťastlivý,
a to preto, keď vezmeme len za základ postavenie jednoizbového
a jednokuchyňového domčoku - u nás
na Slovensku postavenie takého domčoku stojí
minimum 50.000 Kč - v sociálne-politickom výbore
síce bolo uvádzané, že stojí
30.000 aj 25.000, neviem, môže byť, že pri
veľkých nájomných domoch je to možné,
ale kde sa rodinný domčok stavá, je to nemožné.
U nás na Slovensku postavenie takého domčoku
rozhodne stojí 50.000 Kč.
Keď vezmeme, že 75% si vypožičia, tak si
vlastne musí vypožičať 37.500 Kč.
Od tohoto obnosu musí úroky platiť. Nakoľko
u nás na Slovensku sporiteľne nie sú tak rozšírené,
ako v historických zemiach, tak tento úver nedostane
nikde na nižšie než na 10%, bude musieť platiť
3750 Kč. Ja sa pýtam vás, či ten robotník
alebo podúradník pri štátnom úrade,
ktorý má, myslím, 12.000 ročného
platu, je v stave platiť 3750 Kč? Myslím, že
nie, lebo ináč musel by si to od úst utrhnúť.
Čo nastane? Nastane to, že sa tieto úroky rozmnožia,
zdvojnásobia a ztrojnásobia, zadĺži sa
a nastane doba, kedy musí štát s jeho štátnou
zárukou zakročiť Štát síce
zakročí, vyplatí úroky i chybujúcu
istinu, ale ďalej majetník domčoku nebude oslobodený
od držby, lebo vystúpi proti nemu znova štát
ako veriteľ a bude ho stále prenasledovať a čo
pri ňom najde, mu sosekvestruje, lebo nakoľko v zákone
nie je presne vyjadrené, že jeho domčok je
oslobodený od exekúcie, mám obavu, že
sa prípadne tento zákon bude vysvetľovať
tak, že mu i tento domčok soberú so strany
štátu. Je síce pravda, že je povedané,
že ministerstvo financií, rešpektíve ministerstvo
soc. pečlivosti môže odpísať držbu
v páde nedobytnosti, ale nie je jasné, či
nevzťahuje sa to tiež na domčok, keď nemá
iných prostriedkov. Tedy to je veľmi subjektívné,
toto môžeme si vykladať, ako chceme. Komu štát
chce, môže odpísať, komu nechce, nemusí
odpísať. Obávam sa, že sa to bude prevádzať
podľa politického kľúča, že
čo sú politicky spoľahliví, tým
sa odopíše, a čo nespoľahliví,
sa neodopíše a takto sa to môže vysvetlovať.
Tak môže nastať prípad, že ten majiteľ
domčoku nielen že o domčok prijde, ale prijde
aj o ostatný majetok, o 12.500 Kč, ktoré
doň investoval.
Myslím, že toto je trochu nebezpečné
podnikanie a že do tak hazardnej stavby náš ľud
sa ani mnoho nepustí, lebo človek sa bojí
prirodzene zadĺženia a menovite, keď vie vopred,
že štát ho bude prenasledovať, že financi
stále budú na neho chodiť a kde bude mať
tú najmenšiu movitosť, tú mu hneď
sosekvestrujú. Preto do takej stavby sa ľudia - aspoň
u nás na Slovensku - púšťať nebudú.
Ja som tiež na Slovensku aspoň na vonkove nevidel,
že by sa takéto rodinné domky stavaly, až
na činžáky, ktoré stavajú rôzné
družstvá, lebo pri týchto nájomných
domoch je stavba lacnejšia a postavenie jednoizbového
bytu stojí menej.
Myslím, slávna snemovňa, že šťastnejšie
by bolo skutočne, keby náš štát,
rešp. ministerstvo dalo istú finančnú
podporu každému, kto chce stavať, hoci menšiu,
ale aby vedel, že ju má, že je domčok
jeho vlastníctvom a že s ním môže
dišponovať a nehrozí mu nebezpečie, že
ho bude štát prenasledovať, že mu budú
sekvestrovať veci a že ho hmotne na nivoč privedú.
Je pravda, že v takom páde by stavby boly menej početnejšie,
lebo nestavali by toľko, lebo keď štát menej
dá, musí ten patričný viac do toho
investovať, a nemáme veľa tých, ktorí
majetkom dišponujú. Ale to, čo si postaví,
bolo by jeho a nebol by v tom ohrožený. Toto je pri
dnešných pomeroch nemožné, a to z tej
jednoduchej príčiny, lebo naše ministerstvo
financií hneď na to povie: Nemám k tomu groše.
Myslím, že tu by bolo bývalo prospešnejšie,
keby bol do tohoto návrhu skutočne ten spôsob
vymáhania istého stavebného fondu prevzatý,
ktorý je v predošlom zákone číslo
myslím 460. V tomto návrhu sa hovorí, že
v starých bytoch, v starých domoch sú byty
pomerne lacnejšie než v nových stavbách,
poneváč nové stavby sú vyňaté
zo zákona o ochrane nájomníkov, a naproti
tomu byty v starých domoch sú viazané zákonom
o ochrane nájomníkov, a tak dnes vidíme,
že byty v nových stavbách sú o veľa
drahšie než v starých a na mnohých miestach
vidíme, že v nových stavbách sú
byty ľahko k dostaniu a naproti tomu, nedajbože toho
nájomníka zo starého bytu dostať, lebo
on tam dobre býva a lacno, a preto veľmi spravodlivé
by bolo, aby zákon na ochranu nájomníkov
bol použitý ku zvýšeniu nájomného
v týchto starých bytoch a toto plus, ktoré
by sme získali, nedať patričným majiteľom
domov, ale nech by to štát sobral a použil toho
ako fondu, ktorý by mohol slúžiť na krytie
týchto výdajov vyskytnuvších sa pri
podporovaní stavebného ruchu.
Slávna snemovňa! Pri prejednávaní
tohoto zákona nemôžem bez poznámky nechať,
že naše Slovensko pri udeľovaní tejto stavebnej
podpory je ukrivdené. Ja som si zaopatril isté dáta
z ministerstva soc. pečlivosti, z ktorých vysvitá,
že vlastne z týchto stavebných fondov, z tejto
stavebnej podpory Slovensku sa vlastne ani hádam 8% neudelilo.
Tu je jeden výkaz, kde je uvedený stavebný
náklad, a je tu rečené, že v Čechách
stavebný náklad až do r. 1926 činí
3.275,000.000 Kč, na Morave a vo Sliezsku 1.061,000.000
Kč a naproti tomu na Slovensku len 456 mil. Kč.
Z toho vidíme, že na Slovensku ani jedna desatina
sa neinvestovala. Z toho bolo štátom zaručené
1.100,000.000 Kč a v hotovosti bolo vyplatené 700
mil. Kč v historických zemiach a na Slovensku len
80 mil. Kč.
Vidíme tedy, že tento pomer je veľmi nespravodlivý
a že sa skutočne Slovensku krivdí, a nie dosť
na tom, že sa Slovensku dalo len 80 mil., týchto 80
mil. vlastne ani Slováci nedostali lebo naší
Slováci, žiaľ bohu, mnohí ani nevedeli,
že nejaká takáto podpora existuje a mnohí,
keď i vedeli a uchádzali sa o ňu, boli zase
z politických dôvodov odmietnutí s ich žiadosťami
a tak týchto 80 mil. dostaly zase len družstvá
viac-menej české.
Aby som na to poukázal, uvádzam, že stavebný
náklad na Slovensku u družstiev činí
325 mil., pri obciach 63 mil. a pri súkromníkoch
51 milionov. Tedy vlastne za slovenské peniaze môžeme
počítať výlučne len tie 63 mil.
a 51 mil., 114 mil. korún a 325 mil. korún, to dostaly
družstvá, ktoré sú českého
pôvodu, tedy Slováci vo skutočnosti na Slovensku
dostali len 114 milionov a k tomu primerane patričnú
podporu.
Žiaducným by bolo, aby v budúcnosti skutočne
úrady sa postaraly o to, aby publikum, ktoré mieni
stavať, bolo upozornené na výhody týchto
stavebných zákonov a aby sa slovenskí uchádzači
podporovali a ich prosby aby boly prajne vybavované.
Slávna snemovňa! Poznamenávam, že ministerstvo
financií avízuje vždy a i pri prejednávaní
tohoto návrhu v soc.-politickom výbore, že
peňazí nemá. Naše socialistické
strany to tiež vytýkajú a uvádzajú,
že skutočne robotníctvo býva v zlých
bytoch, že býva vo vogónoch, v barákoch,
menovite tu v Prahe. Stále sa odvolávajú
na Prahu. Uznávam, že je skutočne v Prahe veľa
ľudí, ktorí v neľudských bytoch
bývajú, ale zase, pánovia, nemôžete
žiadať od nás, ktorí zastupujeme to vonkovské
daňujúce obecenstvo, aby sa nové stá
a stámiliony daní, uvaľovaly na to vonkovské
obecenstvo za tým cieľom, aby sa vám v Prahe
prípadne paláce stavaly. Veď Praha je dnes
raz tak veľka, ako bola pri prevrate. Uvádzate, že
vo veľkej biede žije, že si robotníctvo
nemá z čoho stavať atď. Uznávam
to, veď som sám na čele robotníckej
organizácie, že robotníctvo (Výkřiky
komunistických poslanců.) skutočne málo
zarába, ale musíte nahliadnuť, že i na
strane tunajšieho robotníctva je trochu chyba, a to
v tom smysle, že robotníctvo nešporuje. Uznávám,
že málo zarába, ale tiež viem, že
pražské kiná nestačia, vieme, že
tanečné zábavy sa deň so dňa
vydržujú, vieme, že kabarety sú stále
plné a že z mnoho procent chudobné robotníctvo
plní tieto tanečné zábavy. Kto má
raz peniaze na kiná, nech sa učí šporovať,
nech si ukladá. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Mňa v tejto veci vy nepresvedčite.
Nikdy nepripustíme k tomu, aby ste vy chodili do kina a
bavili sa a aby vám potom štát z daní
daňujúceho vonkovského obyvateľstva
staval byty. Mýlite sa veľmi v tej veci. Naučte
sa trochu šporovať a potom prijdete do lepšieho
položenia. (Výkřiky čsl. soc.-demokratických
a komunistických poslanců.) Mal som jedného
profesora, ktorý mi povedal: Každý človek,
keď chce, môže ukladať, môže šporovať.
Keď zarobí denne 20 Kč, môže uložiť
jednu korunu, keď zarobí 10 Kč, môže
uložiť 50 hal., ale vždy nech si za zásadu
drží uložiť. Nech si uloží,
aby, keď prijdú horšie časy, mohol si
za to byt postaviť. Pánovia, darmo budete kričať,
v tom mňa nepresvedčíte. My nikdy nepripustíme,
aby ste sa zabávali a aby naše daňujúce
obecenstvo, medzi ktoré patrí i slovenské
ubohé robotníctvo, vám v Prahe paláce
stavalo. (Výkřiky posl. dr Dérera.)
Slávna snemovňa! Zákon o stavebnom ruchu
má aj iné menšie vady, medzi inými menej
významnými je i tá, že sú pri
t. zv. rozhodčích súdoch advokáti
vytvorení. Tuná nehovorí zo mňa advokát,
ja sám som vo veľa rozhodčích súdoch
pojednával, ale nikdy som od robotníctva platu nepožadoval,
lebo keby som bol žiadal, boli by ma kameňovali. Ale
nedržím to za správné v záujme
robotníctva, poťažne v záujme zamestnávateľa,
lebo mám zkúsenosti, jestli si k tomu rozhodčiemu
súdu nepostaví tá patričná
stránka človeka, ktorý veci a zákonu
rozumie, tak práve z tej príčiny, že
má nerozumného zástupcu, môže
prehrať a v tomto ohľade ide to na úkor verejnosti,
na úkor robotníctva, poťažne zamestnávateľa.
Ja viem, že rolu v tom hrala okolnosť, že advokát
by veľa požadoval. Ale v tom ohľade dala by sa
zjednať náprava v tom smysle, že by sa určila
taxa o 50% menšia, než je v iných prípadoch
ustálená, aby tak robotníctvo nebolo vystavené
tomu, že následkom špatného zastúpenia
prehrá prípadne spravodlivú svoju záležitosť.
(Posl. dr Dérer: Koľko máte nezamestnaných?)
Máme nezamestnaných, žiaľ bohu, ale
toho ste vinní vy, lebo po 8 rokov, čo ste boli
vo vláde, dovoľovali ste odmontovávať
všetky slovenské továrne. (Výkřiky
posl. dr Dérera.) Ako sme my vo vláde, slabošovská
továrňa mala byť zastavená, a práve
naša strana to bola, ktorá sa zasadila, aby nebola
zastavená. Tedy to nám nemôže nikto vytýkať,
že by sme my zabudli brániť na Slovensku priemysel.
Keby ste ho vy za 8 rokov, čo ste boli vo vláde,
bránili tak ako my, keď sme vo vláde!