Místopředseda Horák (zvoní):
Dále je ke slovu přihlášen p. posl.
Krumpe. Dávám mu slovo.
Posl. Krumpe (německy): Slavná sněmovno!
Zákon, který máme před sebou, nazývá
se provisoriem a jest tudíž nutno jako provisorium
jej hodnotiti a kritisovati, ježto sám se vzdává
toho, aby byl nazýván a považován za
zákon o podpoře stavebního ruchu. Toto provisorium
má za účel překlenouti nějakým
způsobem nynější zející
mezeru, která trvá od doby, kdy vypršela platnost
posledního zákona o podpoře stavebního
ruchu z r. 1924 až do dnešního dne, překlenouti
ji až do té doby, kdy bude vydán vlastní
a skutečný zákon o podpoře stavebního
ruchu, který, jak dovozuje důvodová zpráva,
lze očekávati na jaře roku 1928, mezeru,
která dosud ochromovala náš stavební
ruch a zvyšovala naši bytovou tíseň. Jest
nám milejší, jestliže ministerstvo sociální
péče předkládá zákon
přechodný, než kdyby bylo bývalo překotným
způsobem promrskalo nový zákon o podpoře
stavebního ruchu, jehož bolesti bychom pocítili
teprve, až by začal účinkovati. Jest
tudíž provisorium nikoli krokem zpět, jak dovozuje
pan posl. Schweichhart, toto provisorium jest krokem kupředu
proti onomu velkému nic, které trvalo od r. 1924.
Při tom podpora stavebního ruchu nebyla pohřbena
teprve rokem 1924, nýbrž pro většinu míst
již koncem června 1923, ježto po červnu
1923 jen několik málo taxativně vypočtených
míst mělo ještě možnost dostati
stavební příspěvky.
Provisorium není zákonem o podpoře stavebního
ruchu v pravém slova smyslu, k tomu jest jeho obsah příliš
skrovný. Z osmi hlav mají význam jako skutečný
zákon o podpoře stavebního ruchu vlastně
jen dvě hlavy, ačkoli nechci upírati, že
pro každý zákon o podpoře stavebního
ruchu jest opatření stavebních míst
nezbytností, že k opatření stavebních
míst musí býti nezbytně pamatováno
na možnost vyvlastňovati, ježto zejména
ve městech a na vesnicích s omezenými staveništi
naráží opatření stavebních
míst často na nepřekonatelné obtíže,
ježto prodej pozemků bývá zdržován
ne snad jen z hospodářských nebo zásadních
pohnutek, nýbrž namnoze z pouhé tvrdohlavosti.
Musí zde býti možnost vyvlastňovati.
Jest však omylem, jestliže se pan posl. Schweichhart
domnívá, že my, německé vládní
strany, máme možnost vymýtiti lichvaření
pozemky tím, že vykonáváme na pozemkovou
reformu, takový vliv, že se opatří dostatečné
množství stavebních pozemků. Zdá
se, že panu posl. Schweichartovi ušlo, nebo se
zdá, že úmyslně zamlčuje, že
veškerou zabranou půdou disponuje pouze státní
pozemkový úřad a že se tento úřad
zcela vymyká vlivu parlamentu. Byli bychom rádi,
kdybychom měli tuto moc, jakou nám pan posl. Schweichhart
připisuje, že bychom totiž skutečně
mohli disponovati zabranou půdou, a ručím
vám, že správa této půdy byla
by lepší a spravedlivější, než
je dosud.
Druhá hlava o rozhodčích soudech mzdových
není zrovna v úzké souvislosti se zákonem
o stavebním ruchu samotným a návrh nebyl
by ani lepší ani horši, kdybychom tuto hlavu
vynechali nebo dokonce ji ještě rozšířili.
Pro podporu stavebního ruchu mají význam
pouze obě hlavy o státní záruce a
o osvobození od daní.
Pokud se osvobození od daní týče,
ustanovuje návrh osvobození od daní na 35
let při stavbách malých bytů, za něž
se považují liberálním způsobem
byty do 80 m2 stavební plochy, které
lze dnes již označiti jako slušné a dobré
bydlení. Větší byty jsou osvobozeny
na 25 let. V tomto směru má tento návrh značné
zlepšení proti návrhu z dřívější
doby tím, že zcela jasně textuje, že osvobození
se vztahuje nejen na státní daně, nýbrž
na všechny daně obecní a na obecní dávky,
které se vypočítávají podle
hodnoty nájemného, nýbrž také
na všechny poplatky, pokud nejsou snad úplatou za
nějaký skutečný výkon nebo
výhodu. Toto textování jest proto důležité,
poněvadž při dřívějším
textování bylo možno z osvobozených
bytů vybírati činžovní přirážky,
které byly v četných městech, poněvadž
názvosloví mezi poplatky a daněmi tento výklad
připouštělo. Nyní říká
zákon zcela jasně, že novostavby jsou osvobozeny
také od činžovních přirážek
v jednotlivých městech. Toto osvobození od
daní znamená značnou hodnotu a kapitalisovaná
hodnota rovná se asi 40 až 50% stavební hodnoty.
Považujeme osvobození od daní na 35 let za
postačitelné a osvobození od daní
na př. na 50 let sotva by asi zvýšilo efekt
pro přítomnou dobu. Tomuto osvobození od
daní připisuje se takový význam, že
organisace stavitelů považovaly osvobození
od daní za dostatečnou podporu stavebního
ruchu a také hájily toto stanovisko. My ovšem
nemůžeme býti zcela stejného náhledu,
i když jsme si plně vědomi, co osvobození
od daní znamená.
Státní záruka pamatuje na to, aby stát
a nikoli již bytový stavební fond mohl zaručiti
jednotlivým novostavbám zápůjčku
až do výše 40% ve druhé hypotece, při
čemž zápůjčka v první
položce může činiti 35 nebo 40% stavební
sumy, podle toho, zda běží o stavby obecně
prospěšné nebo soukromé. Jsem dalek
toho, abych přeceňoval význam této
záruky a nechtěl bych také naprosto přispěti
k tomu, aby někdo přikládal této záruce
příliš vypjaté naděje, že
záruka by byla s to, aby značně povzbudila
stavební ruch anebo dokonce aby znatelnou měrou
působila na naši bytovou tíseň nebo
aby ji zmenšila. Co vlastně způsobuje záruka?
Záruka nemá žádný jiný
význam, než že na př. soukromník,
který má dostatečný roční
příjem, takže může platiti úroky
a umořování stavebního nákladu,
má možnost opatřiti si druhou hypoteku, ježto
tato hypoteka mu výnosem domu nikdy není zajištěna
a také peněžní ústavy zapůjčují
novostavbám v první položce nejvýše
40% stavební hodnoty. Avšak to je všechno. Pro
větší obce nemají záruky vůbec
žádného významu, ježto obecní
zápůjčky jsou zaručeny jinak, takže
nepotřebují teprve státní záruky.
Mohlo by běžeti pouze o malé obce se slabým
úvěrem. Že možnost zatížení
u soukromníků jest omezena na 75%, jest rozumná
zásada, neboť nikomu by se tím dnes nepomohlo,
kdybychom ho svedli, aby se odhodlal k novostavbě s 10%
stavebního kapitálu. Výsledek by byl, že
onen člověk by pozbyl dokonce svého kapitálu,
poněvadž by nebyl s to, aby při vysokém
úroku ze zápůjčky tento dům
se svým dluhem ještě udržel, a tak již
mnoho lidí ztratilo své trpce nastřádané
úspory v posledních letech, poněvadž
přikročili ke stavbám s příliš
vypjatými nadějemi a potom byli úrokovým
břemenem ubiti a rozdrceni. Soukromý podnikatel
staveb jest nucen sehnati sám 25%, čímž
se jeho risiko značně zvyšuje a brání
se namnoze lehkomyslnému podnikání staveb.
Lituji jen toho, že nebylo dbáno našich návrhů,
aby stavebním družstvům byla přiznána
možnost zvýšeného zatížení
až do 90%. Možnost zatížení jen do
80% činí stavbu stavebním družstvům
skutečně ne možnou, neboť lze se sotva
domnívati, že se někdo odhodlá k družstevnímu
stavění, musí-li sehnati 20% stavební
sumy jakožto stavební podíl.
Dnes stojí byt o 3 pokojích a kuchyni okolo 100.000
Kč, takže ten, kdo činí nárok
na takový byt, musel by poskytnouti stavebnímu družstvu
stavební příspěvek při nejmenším
15.000 až 20.000 Kč, kdežto, kdo reflektuje na
byt o jednom pokoji, 5.000 až 8.000 Kč. Tím
vůbec zanikají výhody družstevního
podnikání a nikoho ani nenapadne, aby pro úsporu
5% dával přednost stavbě družstevní
před soukromou, čehož jest v zájmu družstevnictví
a družstevního hnutí trpce litovati. Neboť
obecně prospěšná družstva mají
při řešení bytové otázky
a při potírání bytové tísně
významný úkol, který také dosud
plnily. Potud jest tento zákon pro stavební družstva
značně bezvýznamný a bezúčinný
a utěšuji se jen tím, že tento zákon
má jen krátké trvání až
do 31. března 1928, takže může býti
potom nahrazen zákonem lepším a účinnějším.
Se zadostiučiněním konstatuji, že v
mnohých bodech bylo vyhověno našemu podnětu
danému při prvním návrhu, zejména
pokud se týče stavby rodinných domků,
při nichž první návrh ustanovoval, že
tyto rodinné domky smějí míti pouze
jeden byt, kdežto nynější návrh
stanoví, že tyto rodinné domky mohou obsahovati
také dva byty. Prvým textováním byla
by bývala vyslovena přímo zásada nuceného
stavění vil a tato zásada byla by bývala
učinila zákon v mnohých směrech úplně
neúčelným a bezúčinným.
Jest sice ideálem veškeré bytové péče
stavění domků pro jednu rodinu a byli bychom
šťastni, kdybychom opravdu všude mohli stavbu domků
pro jednu rodinu nejen doporučovati, nýbrž
také vymoci. Jest to ideál všeho bydlení,
jak pokud se týče stránky zdravotní,
tak i ve všech ostatních směrech. Avšak
nedostatek stavebních míst to znemožňuje.
Právě stavba domků pro jednu rodinu přivedla
jednotlivá města v posledních letech do nejtěžší
finanční tísně. Města nemající
dostatek stavebních míst nejsou s to, aby stavbu
domků pro jednu rodinu podporovala, a mnohá města
v posledních letech musela vynaložiti na opatření
stavebních míst mnohem větší
částky, nežli je hodnota domů na nich
vystavěných. Mnohá města byla by bývala
dokonce na tom mnohem lépe, kdyby byla bývala tyto
domky sama postavila a kdyby byla nechala v nich lidi bydleti
zadarmo. Byla by bývala měla stále ještě
výhodu proti nynějšímu stavu, kdy skupina
20 domků vyžadovala často nákladu až
5 milionů korun jen na opatření stavebního
pozemku, na zřízení komunikací, kanalisace,
atd.
Že zákon o stavebním ruchu byl rozšířen
i na stavby obecní, jest rovněž ústupek
našim návrhům, za nějž nutno děkovati,
a že byl rozšířen i na ty, které
byly postiženy živelními pohromami, povodní,
požárem atd., to ocení také ti, kdo
tím byli postiženi.
Různí řečníci projevili obavu,
že částka 120,000.000 Kč, která
byla poskytnuta na záruku, nebude míti téměř
žádného výsledku. Avšak tato obava
poněkud zmizí, uvážíme-li krátkost
doby, pro kterou zákon platí. Tento návrh
má význam vlastně jenom pro stavební
sezonu 1927. Dne 31. března 1928 vyprší toto
provisorium a ježto do té doby bude jistě již
nový zákon dostatečně znám,
nikoho asi nenapadne, aby se r. 1928 domáhal výhod
tohoto zákona, bude-li tento zákon nahrazen zákonem
lepším, který poskytne větší
podporu. Bojím se skoro, že ani těchto 120,000.000
Kč nebude spotřebováno, jestliže ministerstvo
sociální péče s touž důkladností
a zdatností bude zkoumati všechny docházející
žádosti, jak tomu bylo před několika
lety, jestliže tato důkladnost půjde tak daleko,
že každá žádost bude potřebovati
až dvou roků, než bude vyřízena,
půjde-li tak daleko, že bude potřebí
4 až 5 intervencí, aby referujícímu
úředníku bylo objasněno, že okno
do sklepa, které on škrtl, přece jen jest nutné.
Obracím se k ministerstvu sociální péče
s výzvou, aby při zkoumání docházejících
žádostí o stavební podporu postupovalo
přece jen poněkud velkoryseji a blahovolněji,
zejména při uznávání stavebních
sum, a i když je to krásné a chvalitebné,
že jsou v ministerstvu tak důkladní, přece
jen bych doporučoval, aby se pracovalo poněkud zběžněji,
místo aby se přesně odměřovalo
každé okno do sklepa, zda by snad nebylo možno
na něm něco ušetřiti a pod. Skrovně
tekoucí zdroj státní podpory stavebního
ruchu nesmí býti úplně zdušen
byrokratickým úřadováním.
Stavební družstva vyslovila přání,
aby podobně jako při vyřizování
jednotlivých žádostí při vyvlastňování,
při zažádání o stavební
podporu atd., bylo pokud, možno i v ministerstvech pamatováno
na terminování. Nejsem tak nedůvěřivý,
abych tomuto přání dával formu návrhu.
Doufám, že ministerstvo a stavební oddělení
učiní všechno, aby tuto skrovnou podporu tak
rychle a bez nesnází, jak jen je možno, poskytovalo,
aby těm, kdož přes to mají chuť
stavěti, vším způsobem tuto chuť
také posílilo.
Tento zákon se nedotýká velkých problémů.
Chce býti provisoriem, všechny důležité
otázky bytové tísně nechává
stranou. Jsem přesvědčen, že nový,
příští zákon bude museti obsahovati
o několik bodů více, a náhoda, že
tento zákon pozbývá platnosti téhož
dne, jako zákon na ochranu nájemníků,
nasvědčuje již dnes tomu, že nový
zákon o podpoře stavebního ruchu bude spojen
se zákonem na ochranu nájemníků. Namnoze
se sice popírá souvislost mezi podporou stavebního
ruchu a ochranou nájemníků, avšak mezi
oběma jest zásadní souvislost především
v tom, že ochrana nájemníků nemůže
býti odstraněna dříve, dokud stavební
ruch nenabude takového rozsahu, aby poskytl dostatečného
množství obytných místností,
aby nebylo obavy, že zrušením zákona na
ochranu nájemníků bude rozmnožen počet
lidí bez přístřeší. Ochrana
nájemníků a zákon o podpoře
stavebního ruchu spolu souvisí a musí býti
společně vyřizovány a usnášeny.
Náhledy nájemníků a majitelů
domů stojí proti sobě v příkrém
odporu. Dnes jest nemožno, jest to přímo nesmysl,
mluviti o. okamžitém odstranění ochrany
nájemníků a vůbec jen mysleti na takové
odstranění, to jest vyloučeno. Takové
odstranění ochrany nájemníků
způsobilo by sociální pohromu netušeného
rozsahu, pohromu proto, poněvadž skutečně
počet obytných místností, který
jest po ruce, nestačí poptávce. A kdyby bylo
tisíckrát statisticky dokázáno, že
jest vlastně méně lidí, kteří
potřebují bytu, a více obytných místností,
než před válkou, odpovídám na
to, že statistikami lze vždycky, dokázati také
pravý opak. Statistiky jsou velmi dobrým nástrojem,
aby se dokázalo nebo popřelo to, co kdo chce. Okamžité
zrušení ochrany nájemníků musí
býti předem odmítnuto.
Avšak právě tak nesmyslné jest mluviti
také o stabilisaci ochrany nájemníků
na dalších 20 nebo 30 let. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.)
Pravda jest uprostřed. Ochrana nájemníků
musí býti odstraňována pomalu a pozvolna,
jak to připouští množství nově
postavených obytných místností. Že
musí býti odstraňována, to jest požadavek
hospodářský. Ochrana nájemníků
jakožto opatření donucovací spočívá
tíživě na celém hospodářství,
a jest to skutečnost, že ochrana nájemníků
poškozovala i dosavadní stavební ruch, ba dokonce,
že na její vrub padá většina nynější
bytové tísně. Ochrana nájemníků
jest dědictví poválečné doby,
jako bytová tíseň jest dědictvím
doby válečné. Doba převratu byla svrchovaně
příznivá ideím nuceného hospodaření,
ačkoli právě doba válečná
a poválečná prokázala zcela zřetelně
úplný bankrot všeho nuceného hospodaření.
Byt byl také jediným předmětem, který
bylo možno skutečně zcela a úplně
postihnouti nuceným hospodařením. Tak máme
toto neblahé nucené hospodářství
8 let. Zapomnělo se na pravý okamžik, kdy mělo
býti toto nucené hospodaření odstraněno.
V době vysoké konjunktury v letech 1921 a 1922 bylo
by bývalo možno zvýšené činže
snadno zakalkulovati do našeho hospodářského
života a stavba domů byla by se bývala stala
opět podnikáním, které se vyplácí,
soukromý kapitál byl by býval hledal také
možnost ukládati peníze do staveb domů
a byl by býval poskytl domy a obytné místnosti
tak, jak se to dálo dříve. Tento okamžik
byl promeškán. Jest nemožno napraviti zase najednou
toto velké zmeškání posledních
8 let. Proto mají všechny výzvy k nynější
vládní většině, aby obratem ruky,
ihned odstranila bytovou tíseň, pouze agitační
význam, nikoliv význam skutečný, který
by byl jaksi odůvodněn skutečným stavem
věcí. (Výkřiky na levici.)
Odstraňování ochrany nájemníků,
pokud jde o výpovědi, bude museti pokračovati
pomalu a pozvolna. Právě tak jest tomu také
se zvyšováním činží. Také
činže budou museti jednou dosáhnouti valorisované
předválečné hodnoty. Ačkoli
varuji před tím, aby se myslelo, že zvýšení
činží již samo o sobě by bylo způsobilé,
aby nějak zmírnilo bytovou tíseň,
nebo dokonce aby ji odstranilo, jak se namnoze říká,
že by stačilo, aby činže ve starých
domech byly zvýšeny na úroveň činží
v novostavbách a tím že by se bytová
tíseň odstranila. Jest jisto, že bytová
úroveň obyvatelstva se pozvedla a konstatujeme to
jako potěšitelnou známku a přejeme si
jen, aby se veškeré obyvatelstvo na tuto vyšší
úroveň bydlení také dostalo, také
ti, kdož jsou dneska bez bytu.
Stavba domů a hospodaření s nimi musí
býti vráceno soukromému hospodářství.
Stavění prostřednictvím státu
a obcí má jen podpůrný význam,
pokud soukromé hospodářství nestačí.
Tedy opětné zavedení soukromého hospodaření!
Vídeňský pokus se vší rozhodností
odmítáme. Vychvalovaná, totiž jenom
sociálními demokraty vychvalovaná rudá
Vídeň učinila pokus v otázce bytové,
který dnes již celý svět odmítá.
(Výkřiky posl. de Witte.) Mezinárodní
stavební sjezd, který loňského roku
zasedal ve Vídni a byl obeslán dobrými znalci
oboru stavebního a největšími znalci
stavby měst z celého Německa (Výkřiky
na levici.) - těm přece musíte přiznati,
že něčemu rozumějí - zlomil hůl
nad systémem Breitnerovým a odmítl jej. (Výkřiky
něm. soc. demokratických poslanců.) Jest
snadné obcházet s fotografiemi vídeňských
městských domů, novostaveb, které
postavilo město Vídeň. Avšak musíte
přinésti také jiné fotografie, trosky
domů, které byly ve Vídni vyvlastňovacím
systémem Breitnerovým vytvořeny. Na troskách
tisíců domů postavili jste několik
nových. Vyvlastňováním vídeňského
domovního majetku způsobili jste nezměrnou
bídu nájemníků i domácích
pánů ve Vídni, s výjimkou těch,
kteří jsou sociálními demokraty, kteří
mohou tam dostati byty, když byli až do hlubin ledví
prošli zkouškou domovníků a důvěrníků
v poschodích. (Výkřiky posl. de Witte.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Krumpe (pokračuje): Vídeňský
pokus naprosto odmítáme. (Posl. Heeger [německy]:
Křesťanskosociální falšovatel!
- Výkřiky posl. de Witte.) Nejdříve
musíte vyvrátiti, že se ve Vídni konal
stavební kongres. Pane de Witte, řvaním
nic nevyvrátíte, nýbrž jedině
důvody. (Výkřiky na levici.) Nový
zákon o ochraně nájemníků a
o podpoře stavebního ruchu bude museti býti
kompromisem mezi nájemníky a domácími
pány. Jest samozřejmé, že tento kompromis
nebude moci úplně uspokojiti ani nájemníky,
ani domácí pány a a tuto nespokojenost na
obou stranách musíme předvídati. Proto
jest přáním jednotlivých německých
a vůbec oposičních stran, aby se tento zákon
dostal pod střechu pokud možno ještě před
obecními volbami. Vidím tyto pány, kteří
dneska obcházejí v rouchu počestného
rozhořčení nad tím, že jest opět
zmařen jeden rok stavební sezony, jak by titíž
pánové, když bychom se dnes usnesli na takovém
zákoně, se stejným rozhořčením
chodili kolem, aby popuzovali domácí, pány
a nájemníky proti nám s poukazem: "To
vám způsobily vládní strany!"
Neběží jim tolik o stavbu a o stavební
zákon jako o nádhernou látku k agitaci. (Výkřiky
posl. de Witte.) Ano, to jest u vás při tom
to nejdůležitější. (Výkřiky.)
K zákonu byla podána resoluce... (Německé
výkřiky: Vždyť vy se již neodvažujete
do schůzi! - Posl. de Witte [německy]: Váš
ministr Mayr-Harting dal si policií zakázati schůzi!
- Výkřiky.),