Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno!
Projednávání obchodní smlouvy s Maďarskem
použili někteří pánové
k tomu, aby projevili všeobecný názor na naši
obchodní politiku vůbec. V debatě byly proneseny
i některé vážné výtky
proti řízení naší obchodní
politiky, Byl to zejména kol. Pik, který
kritisoval velmi ostře naši obchodní politiku.
Vyjádřil se o ní, že bývá
úzkoprsá, a také vytýkal chybu, že
nestaráme se o uzavírání obchodních
smluv s balkánskými státy atd. Tyto všechny
výtky vycházejí z mylných předpokladů.
Přehlíží se při nich úplně,
že zahraniční ministerstvo, které obchodní
politiku vlastně řídí - a myslím,
že p. kol. Pik tuto okolnost přehlédl
- jako úřad, který řídí
uzavírání obchodních smluv, musí
býti vedeno určitým, jasným, přesným
programem, jak odpovídá našim hospodářským
zájmům. Také se přehlíží
okolnost, že sjednávání nové
smlouvy s nějakým cizím státem není
odvislé pouze od našeho státu, nýbrž
závisí také na dobré vůli státu
druhého, že je tu řada jiných překážek
a obtíží, které se často staví
v cestu našim upřímným snahám
o uzavření obchodních smluv pokud možno
se všemi státy cizími.
Každý objektivní posuzovatel, který
chce kritisovati naši obchodní politiku, nesmí
popříti fakt, že právě náš
stát v posledních několika letech uzavřel
poměrně největší počet
obchodních smluv se svými sousedy i se vzdálenými
cizími státy. Těžko by se jmenoval jiný
stát, který by se nám v tom směru
mohl vyrovnati.
Slavná sněmovno! Račte jen uvážiti,
že od okamžiku, co existuje ta t. zv. majorita vámi
odsuzovaná, jedná se o obchodní smlouvy s
pěti státy, s Německem, Rakouskem, Maďarskem,
Švýcarskem a připravuje se již delší
dobu, skoro půl roku, jednání s Jugoslavií.
Tato jednání jsou velmi namáhavá a
také není tolik úředníků,
aby se vyslalo tolik delegací. Jednání jsou
vleklá, vyžadují mnoho času, ale konstatuji,
že směřují již všecky k závěrečnému
stadiu, takže se dočkáme uzavření
definitivních smluv. Právě dnešního
dne uzavírá se obchodní smlouva se Švýcarskem,
naše delegace jede do Vídně, aby dojednala
obchodní smlouvu s Rakouskem, a také tam bude jednáno
o obchodní smlouvu s Maďarskem. To jsou všechno
fakta, která není možno přehlížeti.
Usiluje se, abychom upravili vzájemné obchodní
a hospodářské styky se sousedními
státy.
Někteří pánové kladli velkou
váhu na uzavření obchodní smlouvy
s Jugoslavií. Pokud se týče tohoto státu,
mohu konstatovati, že s Jugoslavií máme obchodní
smlouvu od r. 1920, a to t. zv. smlouvu všeobecnou nebo rámcovou,
spočívající na zásadách
nejvyšších výhod. Podle této klausule
poskytují si oba státy, Československo Jugoslavii
a naopak, vlastně smluvní cla, která byla
povolena v dřívější smlouvě
u celé řady cizích států. Nebylo
by tudíž správné, aby se naší
obchodní politice vytýkalo, že snad se nepečuje
o to, aby hospodářské styky s Jugoslavií
byly usnadněny. Naopak konstatuji, že obchodní
styk s Jugoslavií zejména v posledních letech
vyvíjel se dosti příznivě, což
potvrzují statistická data o obchodu zahraničním.
Konstatuji, že vývoz Československa do Jugoslavie
činil r. 1925 825 mil. Kč, r. 1926 963 mil. Kč,
dovoz z Jugoslavie k nám r. 1925 činil 502 mil.
Kč a r. 1926 584 mil. Kč. Z těchto dat je
viděti, že vzájemný dovoz stoupá,
takže možno na základě toho usuzovati,
že tyto vzájemné styky se vyvíjely dosti
příznivě.
Přiznávám, že nemůžeme býti
s dosavadními výsledky spokojeni a že se dají
činiti různá další opatření,
abychom stupňovali vzájemnou výměnu
našeho zboží a tak posílili vnitřní
hospodářský život v obou státech.
Dnes právě jsme před uzavřením
t. zv. tarifní obchodní smlouvy, která půjde
do merita věci, půjde na celní tarif a bude
se jednati o celní slevy v tarifech dosud platných.
Přípravy pro tuto obchodní smlouvu tarifní
jsou vykonány a jednání začnou koncem
tohoto měsíce. Jelikož na obou stranách
je velmi upřímná snaha toto jednání
co možná nejdříve skončiti, očekává
se, že toto jednání povede k velmi příznivému
výsledku.
Jako referent výboru živnostenského dovoluji
si konstatovati, že s hlediska hospodářského
nebyly proti obchodní smlouvě s Maďarskem předneseny
žádné námitky, a proto trvám
na předneseném návrhu, aby slavná
sněmovna tuto provisorní smlouvu s Maďarskem
schválila. (Souhlas.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Přistoupíme ke hlasování.
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Schvalovací usnesení má toliko jeden odstavec
a budeme hlasovati o celém najednou. (Námitek
nebylo.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí se schvalovacím usnesením
ve znění doporučeném pp. zpravodaji,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím poslanecká sněmovna
přijala toto schvalovací usnesení
ve čtení prvém.
Čtení druhé navrhnu na pořad příští
schůze.
Tím vyřízen jest 1. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce pořadu, jímž jest:
2. Zpráva výboru zahraničního a
výboru pro průmysl, obchod a živnosti o vládním
návrhu (tisk 600), kterým se předkládá
Národnímu shromáždění
prozatímní úprava obchodních styků
mezi republikou československou a republikou Tureckou,
sjednaná výměnou not v Angoře dne
30. záři 1926 (tisk 768).
Zpravodajem výboru zahraničního jest p. posl.
dr Hnídek, zpravodajem výboru pro průmysl,
obchod a živnosti jest p. posl. dr Zadina.
Uděluji slovo prvému zpravodaji, panu posl. dr Hnídkovi.
Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno!
Vláda předkládá již po druhé
slavné sněmovně ke schválení
prozatímní úmluvu obchodních styků
mezi naší republikou a republikou Tureckou. Nedávno
měli jsme příležitost jednati o této
věci. Tehdy jsem ve svém referátu uvedl,
že republika naše uzavřela zatímní
smlouvu s Tureckem 6. srpna 1925. Ale než tato úmluva
byla schválena Národním shromážděním
v Angoře, byl vydán zákon, kterým
se zvyšovaly koeficienty celní v republice Turecké
z 5 na 8. Výhod výše těchto koeficientů
užívaly jen státy, které měly
uzavřeny pevné smlouvy, nebo takové prozatímní
smlouvy, jejichž trvání nepřevyšovalo
6 měsíců. V důsledku toho byl by býval
nastal bezesmluvní stav mezi naší republikou
a Tureckem. Proto bylo třeba, aby tato zatímní
smlouva byla prodloužena, což se stalo 11. dubna 1926.
Mělo se tenkráte za to, že zatím bude
přece jen hotova smlouva definitivní, ale, bohužel,
nestalo se tak a bylo třeba, aby nenastal bezesmluvní
stav, přistoupiti k dalšímu prodloužení,
a to se stalo výměnou not mezi naší
legací v Turecku a zahraničním ministrem
republiky Turecké 30. září 1926.
Tato zatímní smlouva, spočívající
na zásadě nejvyšších výhod,
je uzavřena na 6 měsíců. Definitivní
obchodní smlouva měla býti uzavřena
již letošního ledna, ale nestalo se naší
vinou, že tato definitivní smlouva obchodní
mezi naší republikou a Tureckem nebyla dojednána.
Stane se tak - jak doufáme - v nejbližších
dnech. Je velmi důležito, aby nebyly přerušeny
úplně obchodní styky a nenastal bezesmluvní
stav mezi naší republikou a Tureckem, poněvadž
naše obchodní bilance vzhledem k republice Turecké
je značně aktivní. R. 1925 byla aktivní
123,587.000 Kč. Tyto obchodní styky jsou neobyčejně
čilé. Z Turecka se k nám dováží
zejména tabák, jižní ovoce a od nás
do Turecka vyvážíme především
textilie, cukr, konfekci, sklo a zboží železné.
(Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)
Z toho důvodu, že tyto styky jsou tak čilé,
je záhodno, aby, jak jsem již řekl, co nejdříve
definitivní smlouva obchodní byla uzavřena,
a jménem zahraničního výboru navrhuji,
aby byla schválena prozatímní smlouva mezi
republikou Československou a republikou Tureckou. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Uděluji slovo
druhému zpravodaji, p. posl. dr Zadinovi.
Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno!
Zpravodaj zahraničního výboru kol. dr Hnídek
objasnil otázku, o které se jedná, uvedl
důvody, které vedly naši vládu k tomu,
aby uzavřela tuto provisorní smlouvu, a objasnil
i vzájemné styky mezi republikou naší
a Tureckou.
Nemám, co bych přičinil k této zprávě
referenta zahraničního výboru, jenom na jednu
okolnost upozorňuji. Právě v posledních
dnech došly nás zprávy, že Turecko dělá
určité obtíže dovozu některých
našich výrobků, jmenovitě fezů,
jichž jsme vyváželi do Turecka veliké
množství za veliké obnosy. Byl prý tam
vydán zvláštní zákon o prodeji
fezů, kterým naši interesenti trpí dosti
značné škody nejen tím, že dovezené
zboží nemohou prodávati, nýbrž
i tím, že zaplatili clo z něho a nemohou je
nyní dostati zpět. Na tuto okolnost upozorňuji
vládu a vyslovuji očekávání,
že se vláda přičiní, aby náš
interesovaný průmysl byl vzat v ochranu a škody,
které mu hrozí, byly odčiněny.
Z těchto všech důvodů jako referent
živnostenského výboru doporučuji posl.
sněmovně, aby tuto provisorní úmluvu
mezi republikou naší a republikou Tureckou schválila.
(Potlesk.)
Předseda (zvoní): Prve než zahájíme
rozpravu, navrhuji podle usnesení předsednictva
a v souhlase s projevenými přáními,
aby se sloučilo jednání a rozprava o osnově
této, jakož i o osnově, která jest příštím
odstavcem pořadu, to jest o zprávě výboru
zahraničního a výboru pro průmysl,
obchod a živnosti o obchodní smlouvě mezi Československem
a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou (tisk
769).
Důvodem pro toto sloučení jest, že obě
tyto osnovy regulují naše zahraniční
styky obchodní.
Jsou snad nějaké námitky proti navrženému
sloučení rozpravy o odstavcích 2 a 3 dnešního
pořadu? (Námitek nebylo.)
Není jich. Budeme tedy oba tyto odstavce projednávati
společnou rozpravou.
Přistoupíme tudíž k odst. 3 pořadu:
3. Zpráva výboru zahraničního a
výboru pro průmysl, obchod a živnosti o vládním
návrhu (tisk -577), kterým se předkládá
Národnímu shromáždění
dodatkový protokol k obchodní smlouvě mezi
československou republikou a Hospodářskou
Unii belgo-lucemburskou z 28. prosince 1925, podepsaný
v Praze dne 30. srpna 1926 (tisk 769).
Zpravodaji o tomto třetím odstavci pořadu
jsou: za výbor zahraniční p. posl. Světlík,
za výbor pro průmysl, obchod a živnosti p.
posl. dr Zadina.
Dávám slovo napřed p. posl. dr Zadinovi,
jako zpravodaji výboru pro průmysl, obchod a živnosti.
Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno!
Dodatkový protokol k obchodní smlouvě mezi
naší republikou a Hospodářskou Unií
belgo-lucemburskou upravuje dvě otázky, a sice vzájemné
u znání značek na střelných
zbraních a dále účinnost našeho
smluvního cla dovozního na koně.
Otázka uznání belgických značek
na střelných zbraních v Československu,
nadhozená belgickou delegací již za jednání
o obchodní smlouvu mezi republikou Československou
a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou, nebyla
touto smlouvou rozřešena a proto Belgie, které
na této věci s ohledem na její poměr
k jiným státům záleželo, činila
ratifikaci smlouvy odvislou na předchozí dohodě
obou států v této otázce.
Pokud se týče cla na koně při dovozu
do Československa, předpokládala belgická
vláda, když se jednalo o uzavření smlouvy
mezi státem naším a belgickým, že
clo na koně, na kterém Belgii velmi mnoho záleželo,
nebude zvýšeno. Avšak zákonem o zemědělských
clech, který byl projednán roku loňského
a vyšel jako čís. 109 Sb. z. a n., došlo
ke zvýšení cla dovozního na koně
a z toho důvodu Belgie se snažila docíliti
nové úpravy v tomto směru.
Tyto obě otázky, jednak otázka označování
střelných zbraní, jednak otázka dovozního
cla na koně, tangující obě smluvní
strany byly předmětem nového jednání
mezi vládou naší a vládou belgickou
a došlo se k dohodě, ve které tyto otázky
byly příznivým způsobem pro obě
strany upraveny. Toto ujednání platí od 1.
října m. r. Otázka dovozního cla na
koně s hlediska našeho byla upravena tím způsobem,
že Belgii přiznala se klausule nejvyšších
výhod, to znamená, že každá sazba
smluvní, která bude povolena některému
cizímu státu na položku koní, bude také
přiznána Belgii pro její rasy, jako jsou
flámské, brabantské a ardenské.
Na základě těchto důvodů dovoluj
i si jako referent výboru živnostenského doporučiti
posl. sněmovně, aby tento dodatkový protokol
o doplnění smlouvy s Belgií schválila.
(Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo zpravodaj i za výbor zahraniční, panu
posl. Světlíkovi.
Zpravodaj posl. Světlík: Slavná sněmovno!
Jedná se o dodatkový protokol ke smlouvě
Československa s Hospodářskou Unií
belgo-lucemburskou ze dne 28. prosince r. 1925, který byl
podepsán dne 30. srpna 1926.
Dodatku tohoto bylo třeba, ježto ve smlouvě
neřešila se otázka vzájemného
uznání značek na střelných
zbraních, ačkoliv již tehdy belgická
delegace se o to namáhala. Belgie však prohlásila,
že ratifikaci obchodní smlouvy činí
závislou na řešení této věci.
Dodatkový protokol proto řeší věc
tak, že obě smluvní strany vzájemně
uznávají svoje značky. Poplatky z důvodů
kontrolních ovšem zůstávají,
byť i snížené, a podmínky zkoušek
a značkování jsou vyhrazeny zvláštní
dohodě.
Druhá věc, kterou řeší dodatkový
protokol, je otázka cla na koně. Smlouva ze dne
28. prosince 1925 totiž předpokládala, že
clo nebude pozměněno. Než to se stalo zákonem
ze dne 22. června 1926. Dodatkový protokol věc
nyní upravuje tak, že Belgie dostane nejvyšší
výhody pro koně svých ras pro případ,
že by Československá republika poskytla v budoucnu
celní slevy pro koně některému třetímu
státu.
Zahraniční výbor projednal ve své
schůzi dne 1. prosince 1926 vládní návrh
dodatkového protokolu a doporučuje přijetí
tohoto usnesení:
Národní shromáždění Československé
republiky souhlasí s dodatkovým protokolem k obchodní
smlouvě mezi Československou republikou a Hospodářskou
Unií belgo-lucemburskou z 28. prosince 1925, podepsaným
v Praze dne 30. srpna 1926 a uvedeným v prozatímní
platnost vládní vyhláškou ze dne 17.
září 1926, číslo 173/1926 Sb.
z. a n. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Přikročíme
ke společné rozpravě.
Prve než tuto rozpravu zahájíme, navrhuj i
podle usnesení předsednictva, aby řečnická
lhůta byla stanovena 20 minutami. Námitek není?
(Nebyly.)
Námitek není, navržená řečnická
lhůta je tedy přijata.
Přihlášeni jsou řečníci
na straně "proti" pp. posl. dr Šmeral,
dr Gagatko a Mondok.
Uděluji slovo prvému přihlášenému
řečníku, panu posl. dr Šmeralovi.
Posl. dr Šmeral: Příležitosti,
že poslanecká sněmovna projednává
obchodní smlouvu s asijským státem, republikou
Tureckou, používáme k tomu, abychom obrátili
pozornost na nejdůležitější nyní
události světové politiky, na koncentrování
anglických vojsk ve východní Asii proti osvobozovacímu
hnutí revoluční Číny. Dáváme
výraz pobouření, které v dělnictvu
všech národů a také v dělnictvu
této země vyvolává zločinná
politika anglického imperialismu a výhrůžné
soustřeďování anglického vojska
v Šanghaji. Žádáme, aby také oficielní
československá politika rychle zaujala protestní
stanovisko proti politice obrněné pěsti,
vojenského vyhrožování a násilí,
kterou lord Churchill a anglický ministr kolonií
Emery provádějí v Číně.
To se může konkrétně státi tím,
když Československo okamžitě vyhlásí
politické uznání čínské
národní vlády v Kantoně a když
s kantonským státem zahájí stejné
jednání, jaké vedlo k nyní schvalované
provisorní obchodní smlouvě s Tureckem.
Československo je povinno dokázati, že je státem
opravdu samostatným, že není v takovém
postavení, aby buď aktivně anebo aspoň
mlčením musilo podporovati všechny zločiny
imperialismu a mezinárodní kontrarevoluce. Jeho
dosavadní politika vůči sovětovému
Rusku dokazuje opak.
Aspoň krok ze stavu vasalské závislosti na
světovém imperialismu učinilo by Československo
tím, kdyby teď vyslovilo jasný protest proti
anglické válečné politice v Číně,
kdyby ke zdůraznění tohoto protestu prohlásilo,
že uznává právně vládu
kantonského státu a že chce jednati s ní
o smluvní úpravu obchodních styků.
Ministru zahraničních záležitostí
dr Benešovi v poslední schůzi zahraničního
výbor u položil člen našeho klubu soudr.
Kreibich otázku o stanovisku vlády k uznání
kantonského státu. Ministr na ni neodpověděl.
Žádáme odpověď.
Jménem revolučního proletariátu Československa
vysíláme s této tribuny vřelé
pozdravy mezinárodnímu sjezdu proti potlačování
koloniálních národů, který
se koná nyní v Bruselu, a zejména přítomným
na něm zástupcům čínské
strany komindan. (Výborně! Potlesk komunistických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. dr Gagatko.
Uděluji mu slovo.
Posl. dr Gagatko (rusky): Slavná sněmovno!
Používám rozpravy o mezinárodních
smlouvách naší republiky s Maďarskem a
Tureckem, abych jménem té části karpatoruského
obyvatelstva, kterou kladu si za čest zde zastupovati,
protestoval proti návrhu zákona "o organisaci
politické správy", jenž byl dnes v této
sněmovně předložen, zvláště
pak proti té jeho části, která se
týká Podkarpatské Rusi.
Podkarpatská Rus připojila se k Československé
republice, abych tak řekl, dobrovolně, ale za známých
podmínek, a to: 1. Území jižně
od Karpat s ruským obyvatelstvem bude organisováno
jako samosprávná jednotka s guvernérem v
čele. 2. O otázkách školy, jazyka, církve,
vnitřní administrace bude rozhodovati autonomní
sněm. 3. Státní zaměstnanci budou
se bráti především z obyvatelstva Podkarpatské
Rusi.
Tyto podmínky jsou obsaženy v mezinárodní
saintgermainské smlouvě a v ústavních
zákonech Československé republiky. (Výkřiky
posl. Sedorjaka.)
Bez zřetele na tyto záruky nebyla dosud splněna
ani jediná podmínka z výše uvedených.
Otázka hranic jest otevřena. Dočasná
hraniční čára vedla od Čopu
k Užhorodu a odtud na západ od Uže, nikoliv podle
Uže, nýbrž na západ od Uže k polské
hranici, takže nejen sám Užhorod, nýbrž
i obce na pravém břehu Uže jako Domanince,
Onokovce, Nevické, Perečín, Malá a
Velká Berezná, Vološanka, Kostrina, Užok
a jiné patřily ještě fakticky ke karpatoruskému
samosprávnému území. Definitivní
hranice - jak se pravilo - budou označeny na základě
dohody interesovaných národů a tato dohoda
bude sankcionována zákony československého
parlamentu a autonomního karpatoruského užhorodského
sněmu.
Zatím se nedbá ani této dočasné
hraniční čáry, která byla ustanovena
mezinárodní smlouvou. Slovenská klerikální
strana, která nedávno prohrála svou politiku
v této sněmovně, chce zakrýti svou
porážku před svým národem a chce
přinésti svým voličům jako
vítězné trofeje Užhorod a ruské
obce na pravém břehu Uže. Otázka hranic
nebyla by tak naléhavá, kdyby v západní
části Podkarpatské Rusi, v území
tak zvaném "Východní Slovensko"
ruské menšiny užívaly - nemluvím
již o občanských právech - aspoň
svých lidských práv. Těchto práv
nemají. A proto tedy otázka vnitřních
hranic v naší republice, otázka národopisné
hranice mezi ruským a slovenským národem
jest otázkou naléhavou.
Vezměme druhou otázku škol, jazyka, církve,
vnitřní administrace. Ony všechny jsou také
otevřeny a autonomní práva jsou rovna nule.
Tak, jak se u nás rozhodovalo o těchto otázkách,
nerozhodovalo se to jsem nucen konstatovati - v nejhorších
dobách rakouského absolutismu a v dobách
maďarského imperialismu. Ke cti Maďarů
budiž řečeno, ačkoliv u nich směřovalo
se k určitému cíli pomaďarštění,
že přece nešli k tomuto cíli zvláštními
zákony proti našemu národu, nýbrž
oni vydali zákony pro všechny občany stejné.
Jenom že naše inteligence neužívala těchto
zákonů, poněvadž se dala do služby
maďarských imperialistů. To znamená,
že nejsou zde vinni pouze Maďaři, nýbrž
že vinni jsou i ti, kdož šli do služby proti
svému vlastnímu národu.
Vezměme ještě i další věci.
Otázky, abych tak řekl, autonomního rázu,
rozhodovaly se u nás jednoduše a snadno. Byl vyvolán
jazykový spor, byl vytažen spor rusko-ukrajinský,
v církevních věcech byl vyvolán spor
uniátsko-pravoslavný. Nejen mezi Rusíny,
nýbrž i mezi Židy povstala otázka víry
ve formě boje rabína Spiry proti belzskému
rabínovi a belzského rabína proti Spirovi.
Tímto způsobem byla získána půda
pro koloniální politiku a za těchto podmínek
bylo nutno spravovati naši zem.