Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Několikráte již jsme kritisovali stanovy Poradního sboru pro otázky hospodářské a usilovali o to, aby tento Poradní sbor byl skutečným hospodářským parlamentem, sborem, který by nestranně, bez vlivů politických připravoval věcně osnovy rázu hospodářského a sociálního. Litujeme, že již titul této korporace "Poradní sbor" také vystihuje všechnu působnost této instituce, neboť skutečně je to pouze sbor poradní, který není nikde respektován, jehož práce nemá velkého významu a úplně se přechází.

Vzpomínám maně posledního jednání v Německu o t. zv. Reichswirtschaftsratu. Celá veřejnost, nejen dělnická, ale i zaměstnavatelská, občanské strany německého parlamentu věnují mimořádnou péči a pozornost projednávání osnovy o t. zv. Reichswirtschaftsratu. Jsou si plně vědomi, co to znamená tvořiti hospodářské instituce s určitým posláním. U nás nemůžeme se dovolati ani toho, aby Poradní sbor pro otázky hospodářské byl poněkud více respektován a aby jeho návrhy byly brány vážněji než dosud.

Poukazovali jsme několikráte na ustanovení Národní rady hospodářské ve Francii, která dokonce má pravomoc, že návrhy, které vypracuje, musí býti parlamentu předloženy, tedy jakýsi zásah do legislativy. Považuji to za zdravý zjev, neboť otázky rázu hospodářského zasluhují, aby se nestranně a s potřebným klidem, přípravou a věcností mohly projednávati.

Ale i jiné okolnosti nás přesvědčují, že není u nás dostatek dobré vůle, aby se s dělnictvem a zaměstnanectvem o těchto otázkách jednalo. Polská vláda nedávno, je to asi 6 neděl, pozvala do Varšavy zástupce úřednictva a dělnictva, zástupce vědeckých kruhů, inženýrstva a poslanců, kde vicepremier Bartel v zahajovací řeči prohlásil, že jde o utužení styků členů vlády se všemi kruhy obyvatelstva. Proto navazuje vláda styky také s dělnictvem, aby se s ním poradila o otázkách hospodářského vývoje a pokroku. Tedy, prosím, dělníci v Polsku také nejsou ve vládě, ale polská vláda považuje za svou povinnost pozvati zástupce dělníků a s nimi hovořiti o otázkách hospodářských. A jestliže to svedla polská vláda, která nemá, pokud jde o zájmy dělnické, dobré pověsti, myslím, že by i dnešní vláda republiky Československé měla na tuto součinnost pamatovati. Jedna z těch možností byla vyjádřena v požadavku změny stanov Poradního sboru pro otázky hospodářské.

Našim sousedům Němcům se vytýká, že při svých jednáních příliš vyzdvihují svůj nacionalismus, že vyzdvihují své choutky po nové válce. Chtěl bych poukázati na jeden zjev, který nás poučuje a ze kterého by také páni z vládní většiny mohli pro budoucnost něco čerpati. V Düsseldorfu konala se loni konference zahraničních Němců. Na této konferenci přednášeli různí národohospodáři z Německa o otázkách ekonomických a mimo jiné hovořil také prof. Goebel z Hannoveru o "Světovém hospodářském významu zahraničního Němectva". Bylo tu vytýčeno 14 bodů, které charakterisují nejlépe železnou snahu ovládnouti hospodářsky nejen vlastní stát, nýbrž celou Evropu, snahu, která musí býti respektována, poněvadž každý národ má možnost, právo i povinnost, aby podobným způsobem upevňoval svoji existenci. Neusnesli se tam na ničem, co by svědčilo o nové válce, o nějaké expansi politické nebo o nacionalismu, nýbrž řekli prostě toto: že žádají dohodu se súčastněnými zahraničními státy o vzájemné výměně výrobků dotyčných zemí, že žádají odstranění nebo alespoň zmírnění obranných opatření (antidumping), zejména valutových přirážek a obranných cel, že žádají odstranění dovozních a vývozních zákazů, že žádají ujednání obchodních smluv, úvěry pro dovoz, plánovitou akci pro propagandu slovem i tiskem, že žádají pravidelné zahraniční návštěvy schopných, jazyků znalých obchodních zástupců, žádají dále plnění zásady odpovědného obchodníka, najme pokud jde o jakost zboží, dodacích lhůt a cen, výstavbu zahraničních zastupitelstev, zejména přibráním význačných obchodníků, spoluúčast hospodářských poradců u konsulátů a zastupitelstev zahraničních, podporu hospodářského zastoupení v cizině, tak na př. zřízením zahraničních obchodních komor, a ulehčen dopravy do ciziny, najmě rychlou dopravu a snížení dopravních sazeb, podporu veletrhů a výstav a konečně poučování dělnictva o významu zahraničního obchodu. Nic méně a nic více. Tak vyhlíží usnesení korporace, která v německé říši hraje nespornou úlohu.

A co u nás? Vytýkali jsme, že nemáme obchodně a hospodářsky školených praktických činitelů v našich zahraničních zastupitelských úřadech. Máme velmi málo zahraničních zastupitelských úřadů, u nichž nalezne cizí obchodník a národohospodář informace, které by pomáhaly k seznamování s výrobou našeho státu, které by podporovaly náš vývoz. To je právě zásadní chyba. Ostatní státy na tuto propagandu, na vyškolení obchodních attaché, nebo jak je chceme jmenovati, to je lhostejno, věnují nejenom více peněz, ale také jinou péči. Schází nám propaganda vůbec. A co vidíme v cizině? Setkáváme se tu a tam s propagandou pražských vzorkových veletrhů, která je vedena po způsobu evropském, velkorysém, ale postrádáme také jiných informací o našem průmyslu, kterých je tak za hranicemi potřebí. Schází nám podpora obchodních zástupců a cestujících v cizině. Pan ministr železnic si to vykládá tak, že zvýší o 50% tarify, aby obchodní cestující vůbec nemohli jezditi. Jednali jsme s p. ministrem železnic, aby vyhověl obchodním cestujícím v tom, že nebude požadovati 10% dávky, která se má odváděti ministerstvu financí. On to slibuje, ale okamžitě zvýší lístky o dalších 20%, takže se zvýšením loňského roku bez mála to dělá 50%. To je malé pochopení pro propagaci našeho obchodu a pomalu to půjde tak, že žádný obchodní cestující nebude moci jezditi na drahách.

Schází nám spoluúčast zaměstnanců při sjednávání obchodních smluv, požadavek, který v Německu byl již respektován a proto také spoluúčinnost německého průmyslu s dělnictvem na poli obchodním se rentovala, kdežto u nás pro ně není pochopení, naopak jsou spíše snahy, aby se význam zaměstnance v praxi a distribuci podceňoval.

Vážení pánové! Je jisto, že nejde pouze o hospodářský problém, který by souvisel s významem republiky za hranicemi, jde také o problém politický. O tom zde bylo dnes hovořeno. Náš kredit za hranicemi nemá jen významu hospodářského, finančního, on má také význam morální. A jestliže republika Československá bude označována plným právem v Evropě za stát reakční, nikterak nám to nepomůže na poli hospodářském, nikterak to nebude fedrovati náš dovoz a vývoz. A proto pánové z vládní většiny by si měli velmi dobře rozmysliti, než dají souhlas k oněm osnovám, které jsou v naprostém rozporu s naší demokracií, které jsou v rozporu se svobodou, která zakotvila v naší ústavě, že veškerá moc pochází z lidu. Tyto osnovy jsou s touto zásadou v naprostém rozporu.

Na příklad slyšíme, že vláda má v úmyslu - snad to jsou jen pověsti - dosaditi do nemocenských pojišťoven správní komise, ve kterých by měla spolurozhodovati opětně ona famosní jedna třetina t. zv. odborníků se zaměstnavateli o majetku, který de facto patří dělnictvu.

Pánové, o konfliktu bankovních zaměstnanců již lépe ani nemluvit! Je to prostě československý skandál, když se každý rok opakuje spor mezi malým úřednictvem v bankách a řediteli. To není spor mezi ústavem a mezi úředníky, to je spor mezi řediteli a malými úředníky. A poněvadž malí úředníci právem domáhají se toho, aby jejich existence byla zaručena pomocí řádné a jasné kolektivní smlouvy, tedy snad chápeme tu nervosu pánu bankovních ředitelů, kteří se snaží, aby se o jejich smlouvách veřejnost nic nedověděla. A jestliže bankovní úředníci, kteří také patří ke stranám dnešní majority, dovolávají se veřejnosti a ve svém obranném boji říkají, co mají na platech pouze tři ředitelé v bankách, tu přichází pražská policie a tento plakát, (ukazuje sněmovně plakát) který byl propuštěn censurou, nedovoluje vylepiti, poněvadž prý by byl porušen v Praze veřejný pořádek. Jde pouze o to, že se poukazuje na platy bankovních ředitelů. A když náš poslanecký klub se ohradil u ministerstva vnitra proti tomuto nemožnému, zahanbujícímu postupu pražské policie, bylo sice slíbeno ministerstvem vnitra, že příštího dne klub obdrží odpověď, ale já konstatuji, že odpovědi neobdržel a že musil býti dotyčný pán ještě jednou volán, aby laskavě poslaneckému klubu strany soc. demokratické řekl, jaký je názor ministerstva vnitra o postupu pražské policie. Konstatuji, že ministerstvo vnitra s tímto postupem souhlasí. (Výkřiky posl. Geršla.)

Málo platno, pánové, nemůžete rozdělovati ty věci. Jde-li o prestyž státu, který chce sjednávati obchodní smlouvy s cizinou, musí tento stát také dbáti toho, aby politická svoboda, tak jak je vyjádřena v základních zákonech, byla skutečně prováděna. Nebude-li toho, pak budeme ztráceti nejen kredit finanční, ale i kredit morální.

Je proto zvláště důležité, aby právě sjednávání obchodních smluv byla také po této stránce věnována pozornost. Chci poukázati mimo jiné též na to, že je snaha, aby mezinárodni obchodní právo smluvní, to jest nový typ kolektivních obchodních smluv, nastoupil místo těchto dosavadních forem obchodních smluv, jehož úkolem by bylo, aby s jednotným celně tarifním schematem tvořil předpoklady pro užší obchodní souručenství, v prvé řadě evropských států.

Je třeba si všímati těchto důležitých problémů souvisících s naší obchodní politikou. Schvalujeme každý počin na poli obchodně politickém, je-li k prospěchu oněch cílů, jež jsem zde naznačil. Jako mluvčí pracujících vrstev reklamuji energická opatření proti nezaměstnanosti a žádám řešení naléhavých hospodářských problémů za účasti legitimních zástupců zaměstnanectva. (Výborně! Potlesk poslanců čsl. soc. de m. strany dělnické.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Zoch. Uděluji mu slovo.

Posl. Zoch: Slávna snemovňa! I z radov opozičných strán bolo prízvukované, že uzavretie obchodnej smluvy s Maďarskom sa srovnáva so záujmy našej republiky, a bolo prízvukované poslancom Dérerom cele správne, že uzavretie obchodnej smluvy s Maďarskom vyžaduje obzvlášte záujem Slovenska. To prízvukoval pán posl. dr Dérer cele správne. Ale jeho dôvody, ktoré uvádzal na potvrdenie týchto svojích slov, neboly už cele správné. Poukazoval na to, že slovenský priemysel následkom toho, že Slovensko bolo pripojené k Československej republike, utrpel mnohé ztraty. Ale robil v prvom rade odpovednou za tieto ztraty dnešnú - ako ju on menoval - "colno-kongruovú" väčšinu. Cele loyálne doznal však ku koncu druhej čiastky tohoto svojho tvrdenia, že tieto ťažkosti slovenského priemyslu sú dávnejšieho dáta. A nemöže tedy ani pán posl. dr Dérer tvrdiť, že by bola t. zv. colno-kongruová väčšina za pár mesiacov svojho trvania mohla odčiniť všetko to zlé, ktoré n a Slovensku priemysel musel prekonať.

Pán posl. dr Dérer poukazoval na to, že keď potrebujeme smluvu s Maďarskom, nesmieme nikdy zabúdať na maďarské nebezpečie. Maďarského nebezpečia si všetci musíme byť vedomí. A ja sa nazdávam, že nielen poslanci opozičných strán zo Slovenska, ale že i všetci poslanci vládnych strán sú si tohoto maďarského nebezpečia veľmi dobre vedomí. (Posl. dr Dérer: Ktorí majú za člena dr Tuku! Tak prosím, prečo nežaluje v pán dr Tuka? Posl. Hlinka ho k tomu vyzval!)

Ja sa nazdávam, že keby sme skúmali minulosť bývalých sociálne-demokratických poslancov zo Slovenska, našli by sme, že i medzi nimi sú niektoré osobnosti, ktoré so strany slovenskosti nezodpovedaly. (Posl. dr Dérer: Ani jediného! - Posl. dr Winter: Koho? Jmenujte ho!) Ale nie je mojím cieľom, aby ja Tuku bránil, ohľadom ktorého ja mám svoju mienku. (Posl. dr Dérer: Dáme vám lekcie z patriotizmu!) Neprijímam lekcií z patriotizmu.

To maďarské nebezpečie existuje, ale proti maďarskému nebezpečiu je nemožno bojovať tak, ako si to predstavu je pán posl. dr Dérer, lebo keď by sme jedného Bethlena odstránili, prišiel by na jeho miesto druhý Bethlen. Kto pozna smýšľanie v Maďarsku, každý vie, že v Maďarsku je proti Československej republike podľa dnešného smýšľania možná len Bethlenovská politika. Proti Maďarsku sa musíme brániť našou vnútornou politikou. Musíme sa brániť tak, aby Maďari videli, že v Československej republike nemajú nikoho, kto by bol v ich iredentistických snahách pomocníkom. Nebol som to ja ani nikto z vládnych strán, ale práve pán posl. dr Dérer, ktorý hneď po voľbách prízvukoval, že pre konsolidáciu Slovenska je bezpodmienečne potrebné pribrať ľudovú stranu do vlády Vtedy mu pri tomto neprekážalo ani to, že už vtedy bol posl. dr Tuka členom ľudovej strany.

Slávna snemovňa! Otvorene sa priznávam k tomu, že patrím medzi úprimný h ctiteľov a obdivovateľov práce pána ministra Beneša, ale nikdy nemôžem súhlasiť s tým, aby tento náš obdiv a tato úcta dala niekomu podnet k tomu, aby politika a práca p. ministra Beneša nesmela byť kritizovaná. (Tak jest!) A prízvukujem jedno, že p. ministrovi Benešovi najhoršiu službu konajú práve tí, ktorí hľadajú protibenešovskú akciu tam, kde jej vôbec niet, kde ona vôbec nemôže byť.

Pán posl. Dérer protibenešovské ostrie videl v tom, že agrárna strana vyjednávala s agrárnymi poslanci maďarskými, s t. zv. Szent-Iványovci, že títo agrární poslanci maďarskí postavili si medzi podmienky bod, že politika Československej republiky voči Maďarsku, má byť politikou smierlivou a že minister Hodža pri jednej porade akceptoval túto podmienku. Ja sa zpytujem, či p. minister Beneš od začiatku trvania republiky neprízvukoval často, že so všetkými susednými štáty chceme žiť v miere a pokoji, či pán minister Beneš toto isté nepovedal aj ohľadom maďarskej otázky? Kde je tu tedy porušenie linie politiky Benešovskej? My chceme s Maďary iste mier, ale nie taký mier, že by maďarské pomery znebezpečovaly práve našu republiku. A tu som poukázal na to, že kto chce riešiť otázku Maďarska, ten musí pracovať na konsolidovaní pomerov na Slovensku. Posudzoval tedy túto vec pán posl. dr Dérer veľmi správne. My predsa veľmi dobre vieme, či právom, či neprávom, ale fakt je to, že Maďari preto zdvíhali svoje zraky vždycky proti Československej republike, že si mysleli, že v Hlinkovcoch, ktorí stáli mimo vládnej väčšiny, majú tu pomocníkov, vravím, či právom, či neprávom, ale fakt je to, a každý z nás veľmi dobre vie, že práve toto bolo príčinou, že maďarská vláda si vždycky trúfala vystupovať proti Československej republike, keď s Jugosláviou chcela uzavierať nie obchodnú, ale záujmovú politickú smluvu. A keď teraz tej posmievanej colno-kongruovej väčšine sa po veľa vyjednávaniach podarilo spraviť to, čo pán posl. dr Dérer druhý či tretí deň po voľbách považoval za správné, pritiahnuť ľudovú stranu do vlády, tedy preto táto colno-kongruová väčšina býva odsudzovaná. (Posl. dr Dérer: Nie preto, lež za clá, za kongruu a za správnu reformu je odsudzovaná! Nikto nemá proti tomu nič, aby ľudáci boli vo vláde!) Odsudzovaná je i preto. Že i pre toto je odsudzovaná, najlepšie dokazuje tá okolnosť, čo vyvodil pán posl. dr Dérer ďalej z vyjednávania s Maďary, menovite so Szent-Iványovci. Ako je úspechom pre republiku i to, že ľudáci sú pritiahnutí do vlady je úspechom iste i to, a úspechom práve voči Maďarsku, že je umožnená taká platforma, aby i Maďary boli členmi našej vládnej väčšiny. A z tohoto vyjednávania s Maďary vyvodil p. posl. dr Dérer to, ako by toto bola akcia proti pánu ministrovi Benešovi.

Že v súvise s týmto konsolidovaním slovenských pomerov prišla do otázky aj správna reforma, veľactená snemovňa, za toto naša strana zodpovednosť brať nemôže. A tiež nevyšlo z nej, že len teraz prišla na pretras táto otázka, príčina toho väzí v minulosti, v tom, že na Slovensku nebol vybudovaný župný sväz a nebola župná reforma dobudovaná. (Posl. dr Dérer: Niektorí z dnešnej vládnej majority to nechcú zaviesť v historických zemiach, to je príčina, áno!) A ak nechce to za 4 roky a či za 5 rokov ani sociálna demokracia, keď sa na Slovensku mohla previesť župná reforma, mohla sa previesť aj v historických zemiach za ten čas, keď vo vláde rozhodovaly socialistické strany. To sa zameškalo. (Posl. dr Dérer: A znemožňovaly to nektoré strany, ktoré sú dnes vo vládnej väčšině!)

Ja o správnej reforme dnes hovoriť nechcem. Chcel som priklincovať len toľko, že nepovažujem za správné, aby bol minister Beneš bratý v ochranu tam, kde nikomu ani nenapadá ministra Beneša napadať, aby nebola robená protibenešovská tak zv. podkopná politika tam, kde sa vlastne pracuje v tom smere, ako to Beneš toľkoráz naznačil.

Ja na základe toho všetkého, že Slovensko potrebuje konsolidovanie pomerov, menom mojej strany osvedčujem, že budeme hlasovať za obchodnú smluvu s Maďarskom s tým, že my všetkými možnými prostriedky budeme napomáhať konsolidovaniu našej republiky, aby republika naša bola tak silná, že by sa v Maďárii nielen Bethlenovi, ale nikomu nesnívalo, že voľakedy môže vložiť svoju nohu na Slovensko ako integrujúcu čiastku Československej republiky. (Potlesk.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní). Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám prvého pana zpravodaje, pana posl. dr Uhlíře, aby se ujal slova k doslovu.

Zpravodaj posl. dr Uhlíř: Ctěná sněmovno! Našemu maďarskému sousedu mohlo by lichotiti, že debata o pouhé prozatímní úpravě obchodně-politických vztahů mezi republikou Československou a Maďarskem protáhla se takřka na 4 hodiny. Z toho se dá čekati, že debata o definitivní úpravě bude ještě delší a ještě pečlivější.

Ovšem nesmí se zapomínati, že debaty o zahraničních obchodně-politických úmluvách používá se k exkursím do zcela jiných odborů naší politiky. Až na dvě, tři výjimky debata soustřeďovala se na zcela jiné otázky, než které byly vyjádřeny prvním bodem našeho denního pořádku.

Jako zpravodaj za výbor zahraniční neměl bych tedy vlastně proč reagovati na poznámky, které se nevztahují právě k tomuto prvnímu bodu denního pořádku. Přece však dovolte mi, abych aspoň dvou referátů z předchozí debaty se dotkl.

Polemika kol. Knirsche s rozdanou dnes odpovědí vlády na interpelaci posl. inž. Junga, že se zneužívá zákona na ochranu republiky, může se jakž takž vykládati jako polemická kapitola k naší politice zahraniční. Pan kol. Knirsch především konstatoval - a domnívá se, že má pravdu - že Československo dosud neučinilo nic, aby si získalo důvěru a přátelství států okolních, Německa, Rakouska a Maďarska. K tomu v zájmu pravdy je třeba poznamenati, že pro politiku našeho státu jako právně politické východisko jsou smlouvy mírové, versailleská, st.-germainská a trianonská, především směrodatné. Tyto smlouvy mírové byly podepsány vládami příslušných sousedních států a musí jimi býti respektovány. Československo nemá práva nijak tyto smlouvy porušovati tím snad, že by vycházelo vstříc některým politikům extremních stran, zvláště těm, kteří se z války nenaučili, že pangermanistická tendence příčí se pojmu moderní demokracie a pojmu lidskosti vůbec.

Vzpomínám si, že před několika dny v za hraničním výboru kol. inž. Kallina mermomocí chtěl slyšeti od našeho zahraničního ministra, že jeho stanovisko v otázce "Anschlussu", jak se běžně říká, Rakouska k Německu se změnilo. Mermomocí chtěl za dnešní vnitropolitické konstelace slyšeti od našeho zahraničního ministra, že skutečně pod tlakem těchto politických poměru zahraniční ministr svoje stanovisko změnil a že v důsledku toho zahraniční ministr Československé re publiky směl by dnes býti a jednati proti duchu mírových smluv, a to v otázce "Anschlussu" jednostranně se stanoviska pangermánského. Takové názory jsou - při nejmenším řečeno - paradoxní, a musí býti a priori v zamítnuty. Pan kol. Knirsch sám bezděky potvrzuje správnost intervence státní moci proti různým excesům, které sice líčí nevinně jako podniky národně kulturní, ale které ve skutečnosti mají cíl jiný než předstírají. Neboť co jiného znamená právě jeho hrozba, že při rostoucím politickém a hospodářském vlivu němectví ve střední Evropě přijde chvíle, kdy národ československý se bude musiti třásti o svoji budoucnost? Tato zvláštní interpretace Locarna a Thoiry a účasti Německa ve Společnosti Národů prozrazuje s dostatek, že kol. Knirsch a jeho druzi jsou na straně organisací s účely příčícími se samostatnosti našeho státu. Nehrozí snad - dnes to doznal výslovně - pučem nebo revoltou, konečně proč bychom od pana kol. Knirsche ve sněmovně očekávali, aby nám řekl, co chtějí a jak se na to připravují. Ale pan kol. Knirsch musí odpustit, že stát z opatrnosti je připraven na všechno a že má dosti energie, aby učinil naráz konec každé dvojsmyslnosti podobné politiky. Výkřiky posl. Knirsche.)

Pan kol. Knirsch ve svých poznámkách stěžoval si na potlačování sudetských Němců, kteří prý trpí hladovými mzdami. Myslím, že si dosti nerozumí ve své celkové koncepci politické, jestliže tyto "Hungerlöhne" vykládá jednostranně a nepracuje-li místo dosavadního způsobu své politiky raději ve smyslu positivním, aby celý stát a celá střední Evropa vymkly se tomuto neblahému hospodářskému stavu, při kterém široké vrstvy dělnictva a všeho našeho občanstva bez rozdílu národnosti těmito hladovými mzdami nejvíce trpí. (Výkřiky německých poslanců.) Pan kol. Knirsch při příležitosti polemiky s vládní odpovědí napadl také některé naše zahraniční zastupitelské úřady a uvedl konsulát v Linci a kterýsi případ s visem. Já se stavím za tuto odpověď a s hlediska zahraničního výboru se domnívám, že je přímo povinností našich zastupitelských úřadů za hranicemi, aby měly v evidenci také politické spolky a organisace, které by něco snad podnikaly proti naší republice. Proto tam ty zastupitelské úřady máme, ne, aby se jen na všechno bez zájmu dívaly a neoznamovaly, na čem jsme svrchovaně interesováni, co se proti našemu státu děje. (Výkřiky německých poslanců.)

Stavím se na stanovisko zastupitelských úřadů. Jsme povinni vzíti je v ochranu. Je to jejich úkolem, aby svoji úřední povinnost konaly vůči státu, který zastupují. Proto tam jsou a pro nic jiného.

Pan kol. Schäfer se jen krátce ovšem zmínil o našem vztahu ke království Srbů, Chorvatů a Slovinců a chtěl statisticky doložiti, že prý to, co se dnes podniká k prohloubení vzájemnosti hospodářské mezi našimi dvěma státy, nestojí při těchto statistických výsledcích celkem za to. Je to, řekl bych, podivná řeč dělnického zástupce. Hospodářská struktura Československa a Srbo-Chorvatsko-Slovinska je taková, že se navzájem doplňují. Je v zájmu našeho průmyslu, abychom co nejdříve vstoupili v řádné a živé národohospodářské styky s královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců, protože zvýšením vzájemného obchodu přibude zaměstnanosti a zvýší se roveň právě dělnických vrstev v našem státě.

Jinak, dámy a pánové, nemám poznámek k tomu, co zde bylo předneseno při příležitosti debaty o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění prozatímní úprava obchodních styků mezi Československou republikou a Maďarskem, sjednaná v Praze dne 26. srpna 1926, a doporučuji vám, abyste ve shodě s názorem zahraničního výboru schvalovací usnesení přijali. (Výborně! Potlesk.(

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Žádám p. zpravodaje posl. dr Zadinu, aby se ujal slova k doslovu.