Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podle obsahu osnov, které dnes byly předloženy, a které snad ještě se chystají, můžeme říci, že se připravuje dílo zkázy naší samosprávy. Je skutečně ironií, že na tomto díle spolupůsobily dvě nejkonservativnější složky německého národa. Jsem jist, že i dělnictvo a pokrokový lid národa druhého je proti těmto osnovám (Tak jest!) a že agrární strana německá a křesťansko-sociální strana německá propůjčují se pro toto dílo buď z neznalosti věcí anebo pouze za velmi lacinou a přechodnou odměnu zastoupení v této vládě. (Výkřiky posl. Johanise.)

My zde pozorujeme, že dnešní režim československo-německé vlády nevznikl z ideálních pohnutek, nýbrž že tento útvar byl vytvořen pouze ze zájmů třídních a protipokrokových. Vítali bychom myšlenku smíření obou národů. My sociální demokraté nemáme příčiny, abychom rozdmychovali nacionální boj, ale toto sdružení neplyne z upřímnosti, ani z potřeby národnostního smíru, nýbrž má materialistický základ, základ velmi špatný, ze kterého vycházejí reakční strany proti svobodám lidu, proti samosprávě a proti všem vymoženostem doby revoluční. (Výborně!)

Vidíme, že toto sdružení, přes to, že oba směry zevně si zachovávají nacionální nátěr bylo umluveno nikoliv na zásadě národnostního smíru, nýbrž za účelem zkarikování Československé republiky. Víme, že cílem osnov, které jsou předloženy, jest oslabiti pravomoc lidu v zastupitelských sborech a nastoliti libovůli byrokracie. Všechny úvahy koaličních stran jsou neupřímné, poněvadž popírají, co skutečně v osnovách je. Jsou to osnovy příbuzné osnovám, které předložil v r. 1904 min. předseda Körber ve starém Rakousku. Znamená to postátnění samosprávy, znamená to zrušení řady okresů a žup, které měly význam decentralisační, význam zjednodušení samosprávy, znamená to ubití lidové iniciativy, jejíž potlačením obce, města a vůbec územní svazky nebudou moci rozvinouti blahodárnou činnost ku prospěchu veřejnému, ku prospěchu lidu a pokroku vůbec. Lidová iniciativa, která zejména dnes v době poválečné vytvořila divy na poli samosprávy, bude úplně potlačena a na její místo bude postaven náčelník okresu, náčelník země s absolutistickou správní a politickou mocí, s možností cestou nařízení a vyhlášení prováděti další oklešťování naší samosprávy.

Je to černý nevděk, který je tu páchán proti samosprávě. Celý náš národ povstal za Körbra proti této osnově a tato osnova velikými projevy všeho lidu byla odsouzena a stihlo ji opovržení. Národ tehdy cítil, že Körbrova osnova znamená konec samosprávy. A to ostudné, co nebylo možné v Rakousku, má se státi v naší republice.

My varujeme, my protestujeme, že se tak činí proti vůli samosprávy, a varujeme před důsledky, které nastanou. A jestli celý nár od vyslovoval opovržení Körberově osnově, jako osnově ubíjející základy našeho samosprávného života, tu jistě takové opovržení stihne všechny, kdož tuto popravu u nás vykonají. (Výborně! - Potlesk poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Kreibich. Dávám má slovo.

Posl. Kreibich (německy): Po dvouměsíční přestávce schází se opět po prvé poslanecká sněmovna, a pročteme.-li si denní pořad, vidíme, že byly na něj dány čistě formální věci, poněvadž zkrátka na denním pořadu něco být musí. Kdo se podívá na denní pořad musí se tázati: Což se za ty dva měsíce nepřihodilo v oboru hospodářského života, ve vnitřní a zahraniční politice vůbec nic, že sněmovna nemá příčiny se těmito otázkami zabývati? A přece vidíme, že právě v posledních dvou měsících staly se hospodářské otázky, otázky v nitřní a zahraniční politiky stále ožehavějšími, vidíme, že se v hospodářství, že se ve vnitřní i zahraniční politice krise stále více přiostřuje. Statistika našeho zahraničního obchodu, hospodářský statistický přehled za poslední léta ukazují, že tato krise jest nejen akutní, nýbrž že naopak jde o hlubokou, chronickou krisi našeho veškerého hospodářského života a že hrozí nebezpečí, že tato krise bude pro veškerý náš hospodářský život katastrofální. Tato krise nebyla však způsobena jen nějakými událostmi, nějakým hospodářským vývojem, který není v moci vlády, naopak tato krise má svou příčinu většinou v hospodářské politice, která byla zavedena loňskými usneseními nového celního sazebníku. Tato krise jest uměle stupňována, nejen politikou vlády, jest uměle stupňována celou hospodářskou politikou, zvláště také úvěrní politikou finančního kapitálu a touto hospodářskou politikou finančního kapitálu zhoršuje se také celá naše bytová krise. Následek této krise jest hromadná nezaměstnanost, jakou jsme měli v Československu jen před několika lety, když jsme prožívali velikou hospodářskou krisi. Tato nezaměstnanost doléhá na pracující třídy tím krutěji, že ohromnou chybou, která byla spáchána přijetím gentské soustavy, touto zradou na nezaměstnaných, podpora v nezaměstnanosti klesla na nejmenší míru. (Předsednictví převzal místopředseda Horák. - Výkřiky posl. Bolena.) Tato nezaměstnanost se stupňuje, zhoršuje se však také částečná nezaměstnanost, a to strašlivou drahotou, jejíž příčinu dlužno rovněž hledati v naší hospodářské a celní politice. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Ke vší té bídě nynější většina zamýšlí ještě také zhoršiti sociální zákonodárství, bez toho skrovné a úplně nedostatečné, k jehož rušení přikročila všenárodní vládní koalice již zhoršením zákona o ochraně nájemníků, zhoršením zákonů o stavebním ruchu a zákona o gentské soustavě. V nejbližší době octneme se před problémem návratu mnoha tisíc československých dělníků z Francie, kteří pro hospodářskou krisi pozbudou tam práce. Městské zastupitelstvo pražské zabývalo se touto otázkou v posledních schůzích. Avšak vláda i většina sněmovny odmítly dáti na denní pořad poslanecké sněmovny otázku hospodářské krise a hospodářské politiky. Tenkráte, když šlo o cla a kongruu, když šlo o to, a by byly naplněny kapsy agrárníků a popů, tenkráte byla nynější vládní většina velmi agilní, velmi čilá, velmi horlivá, aby uspokojila třídní zájmy velkoagrárníků a zájmy popů. Dnes, kdy jde o nouzi velké massy nezaměstnaných, jest vláda i vládní většina úplně nevšímavá.

Což se ve vnitřní politice v posledních dvou měsících nestalo nic, aby bylo nutno konati zde rozpravu o celé vnitropolitické situaci? Již, když se sněmovna naposled sešla, podala návrh na zničení obecní samosprávy. K tomuto návrhu přidala nyní vládní návrh o správní reformě, který má v celé veřejné správě obnoviti absolutismus byrokracie návrh, který znamená konec vší samosprávy a tím také konec posledního skrovného zbytku národní samosprávy. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ustanoveními, která mají nahraditi starý rakouský "Prügelpatent", zhoršuje se policejní právo proti starému Rakousku tak ohromně, že téměř všichni musíme prositi staré Rakousko za odpuštění, že jsme je nazývali "policejním státem". (Souhlas na levici.) Proti policejnímu státu, který zde má býti zřízen podle tohoto zákona o správní reformě, staré Rakousko bylo se svou veřejnou správou téměř demokratickým státem. Toto zhoršení reakce provádí se ve všech oborech, vedeno historicky osvědčenou německou buržoasií. Není to náhoda, že se celý tento reakční režim ukazuje v poslední době nejmocněji a nejzřetelněji v odboru, jemuž v čele stojí německý ministr, německý klerikální ministr Mayr-Harting: v ministerstvu spravedlnosti. A pokud existovalo staré Rakousko i pokud jest Československo, nebylo ještě doby, že by státní zástupce zuřil proti tisku tak nestydatě, jako za režimu osvědčeného tyrolského klerikála Mayr-Hartinga. (Výkřiky komunistických poslanců.) Tato služba, tato spolupráce německé buržoasie o tomto celém reakčním režimu jest vybudována na tom podkladě, že má býti ukojeno nejhanebnější prospěchářství německých agrárníků a kapitalistů, jest vybudována na podkladě jednotné fronty buržoasie, aby dělnické třídy všech národů v tomto státě mohly býti ještě krutěji vykořisťovány, jest vybudována n a zradě německé buržoasie, jíž se dopustila na právu sebeurčení národů v tomto státě a tím také na německém národě v tomto státě, jest vybudována na nejhanebnější korupci vládních stran. (Souhlas komunistických poslanců.) Lze přímo říci cenu, kolik tun polského dovezeného uhlí stojí každé německé ministerské křeslo. Jest to úplně nečestný, politický kompromis, který uzavřela německá buržoasie, který uzavřeli němečtí agrárníci a klerikálové s českou buržoasií.

Tímto vládním návrhem o správní reformě dostala se na přetřes celá otázka ústavy a správy a také celá národní otázka v tomto státě. Právě v otázce národní, v otázce práva sebeurčení vidíme, že se nynější vládní většina dokonce ani neostýchá nohami zdeptati právo sebeurčení, vytýčené v ústavě, aby úplně zničila právo sebeurčení národů v tomto státě. Dokonce úplná autonomie Zakarpatské Ukrajiny, vytýčená v ústavě, dokonce tato národní autonomie jest přiváděna ad absurdum zákonem o správní reformě a tím jest porušována ústava. Tím, že němečtí ministři a německé vládní strany dávají souhlas k tomuto návrhu, dokazují, že jsou vůbec proti sebeurčení. Za to, že tento návrh o sebeurčení Zakarpatské Ukrajiny - ostatní národy nemají ani písmenkou zaručeno v ústavě, byť i jen minimum sebeurčení nebo samosprávy - nohama deptá ustanovení o samosprávě Zakarpatské Ukrajiny, patří celé ministerstvo na lavici obžalovaných. (Potlesk komunistických poslanců.)

Všechny tyto otázky by vyžadovaly, aby se zde, v této sněmovně, když se sejde, konala politická rozprava. Všechny tyto otázky by vyžadovaly, aby vláda předstoupila před sněmovnu a učinila zde prohlášení o celkové politice. Tato vláda nemůže se však odvážiti předstoupiti před sněmovnu s veřejným politickým prohlášením. Tato vláda nemůže se odvážiti vyložiti cíle své celé politiky otevřeně veškerému obyvatelstvu, poněvadž jest vybudována na špinavém kompromisu, na hanebném třídním prospěchářství, poněvadž veškerý její politický cíl záleží v uskutečňování v nejhanebnějšího systému vykořisťování v tomto státě. Proto se musí vláda obávati v světla sněmovny a politické veřejnosti a musí o, svých plánech pracovati v tajných komůrkách se zástupci velkokapitálu. Tato vláda jest příliš zbabělá (Výkřiky komunistických v poslanců.), než aby předstoupila před sněmovnu, právě tak jako zástupci této politiky, a to se týká především zástupců Němců, jsou již dnes příliš zbabělí, než aby předstoupili před obyvatelstvo, aby v německém území na veřejných schůzích skládali účty, poněvadž obyvatelstvo těchto území ukázalo těmto ministrům a jiným agentům kapitalistické reakce dvéře.

Dlužno si dáti otázku: Což se v mezinárodní politice nestalo nic, aby bylo třeba konati rozpravu o zahraniční politice, rozpravu o zahraniční politice vůbec? Všechna vyjednávání o zahraniční politice byla odsunuta úplně do zahraničního výboru. A přece dnes otázky mezinárodní politiky, přesuny v zahraniční politice mají tak ohromný význam, že by bylo třeba, aby vláda nejen prohlášením ministra pro věci zahraniční v zahraničním výboru, nýbrž aby prohlášením celé vlády oznámila své stanovisko v zahraniční politice sněmovně. Neboť ve výboru jsme viděli, že pan ministr zahraniční měl sice výklad, že však zástupci vládních stran učinili svá prohlášení k tomuto výkladu s takovou spoustou výhrad, že se tedy nemůžeme spolehnouti, že politika a prohlášení zahraničního ministra znamená v každém směru také úplně politiku vlády. V zahraniční politice má pro nás především důležitost zhoršení imperialistického režimu a zhoršení imperialistických snah, zhoršení imperialistických rozporů mezi jednotlivými kapitalistickými státy a z toho vyplývající vzrůstající zbrojení. V posledních dnech opět úplně padl pokus - jehož jsme ovšem vážně nebrali, avšak jest to přece příznačné navrhnouti konferenci o odzbrojení. Za tímto selháním všech pokusů, aby se o odzbrojení mluvilo v mezinárodním měřítku, skrývá se ohromné vojenské zbrojení. Jak špatné svědomí mají dnešní imperialistické lupičské vlády a jejich pomahači v malých státech, pokud jde o vojenské zbrojení, vysvítá z nařízení, které v posledních dnech vydala vláda Československé republiky, v němž se nejen, jak to bylo dříve obvyklé ve starém Rakousku, zakazuje při mobilisaci a při vojenských opatřeních podávati o tom zprávy v novinách, nýbrž v němž se také zakazuje psáti v novinách o stavu vojenských zbrojení a o účinku bojových prostředků. Co to znamená? Vláda ví, že kdyby obyvatelstvo úplně otevřeně a v plném rozsahu zvědělo, co znamená nynější stav příprav plynové války, zmocnilo by se ho tak ohromné vzrušení, že by hnutí proti těmto válečným zbrojením musilo nabýti mnohem většího rozsahu. Vláda však také ví, že se za kulisami vojenských vlád, za kulisami zbrojícího kapitálu a muničních podniků horečně pracuje o zdokonalení a zhoršení zbraní plynové války. Aby však obyvatelstvo o tom nic nezvědělo a bylo drženo v omylu, bylo vydáno nařízení, jímž se má dosíci, aby se obyvatelstvu nedostalo ani zpráv o nebezpečnosti a o stavu dnešních bojových prostředků v plynové válce.

V zahraniční politice jest důležité přátelské sblížení československé zahraniční politiky s Německem a Maďarskem ve chvíli, kdy reakční režim v Německu a v Maďarsku dosáhl svého vrcholu. Přátelské sblížení s německým probouzejícím se posíleným imperialismem, sblížení německé buržoasie a sblížení německého imperialismu s českou buržoasií a s naším státem není v očích ani jediného znalce německé politiky v rozporu s režimem utlačování německé menšiny v tomto státě. Tento rozpor jest agitační fráze, politika tato se výtečně doplňuje. Neboť svazek německého imperialismu a německo-rakouské buržoasie s maďarským režimem, který, jak známo, dosáhl ve světové válce svého nejvyššího vrcholu, byl vybudován na úplném zbavení práv více než půl milionu Němců v Maďarsku, zbavení práv, které bylo daleko horší, než jak jsou na tom dnes německé menšiny v Československu. Československá buržoasie napodobí nyní tento příklad, neboť ani osud Slováků, kteří dnes zůstali ještě v Maďarsku, ani osud lužických Srbů, ani jiných národních menši v Německu nemůže nijak odvrátiti československou buržoasii od sblížení s německým imperialismem a s reakčním režimem v Maďarsku. Neboť nejde zde o snahu, jak to vždy líčí ve svých frázích ministr zahraniční, abychom zůstali v dobrých stycích s oněmi státy, nýbrž jde zde o sblížení vybudované na snahách, vybudovati jednotnou frontu imperialistických mocností v Evropě a jejich pomahačů proti sovětskému Rusku.

Že se sněmovna nezabývá všemi těmito otázkami v době, kdy všechny tyto otázky stávají se stále palčivějšími, a že se v takové době zabývá vyřízením formálního denního pořadu, jest opět důkazem úplného úpadku parlamentarismu. Dnešní schůze, která se zde koná, a schůze, která snad bude zítra, doplňují jen odhalení bezvýznamnosti a karikatury celého tohoto parlamentního režimu, k němuž došlo před několika týdny v soudní síni v Praze v procesu proti poslancům. (Potlesk komunistických poslanců.) Toto chování sněmovny, tato absolutní bezvýznamnost, toto absolutní selhání sněmovny ve všech těchto otázkách, jest jen svědectvím, že v této sněmovně, i kdybychom sebe více ještě protestovali, i kdybychom vznášeli sebe více žalob, tyto otázky rozhodnuty nebudou, a že jest nutno, aby massy venku, mimo sněmovnu, byly mobilisovány k boji, aby byly vedeny v jednotné frontě do boje proti tomuto celému režimu. Boj, do něhož musíme vésti massy pracujícího lidu ve sražené jednotné frontě, musí směřovati proti panství finančního kapitálu, proti stabilisaci hladu a bídy, která tvoří obsah hospodářské politiky tohoto státu pod vedením bankovního kapitálu, proti kapitalistické moci a násilné politice, proti konání nádenických služeb imperialistické moci a násilné politice, proti štvaní imperialismu do války, především však proti štvaním do války proti sovětskému Rusku a Číně, proti válečnému zbrojení, proti militarismu, proti přípravám nové plynové války. Boj musí býti veden proti diktatuře kapitalistů v tomto státě, vykonávané prostřednictvím absolutismu demokracie a bezmezného policejního režimu. Cílem tohoto boje musí býti nejen svržení této vlády, nýbrž i svržení celé soustavy kapitalistického vykořisťování, politického a národního útisku a špinavé korupce v tomto statě. Náš boj musí býti veden za právo sebeurčení národů a bez uskutečnění tohoto práva sebeurčení jest vše, co zde bylo řečeno o sblížení a míru národů, jalovou frází. Dokud není práva sebeurčení, není možno sblížení národů. Náš boj musí býti veden na základě práva sebeurčení za mír mezi pracujícími národy všech zemí a národů, za plnou národní a územní samosprávu v tomto státě. Náš boj musí býti veden za socialisaci bank, za socialisaci dolů a těžkého průmyslu, abychom mohli finančnímu kapitálu vzíti ty posice, jež maje v ruce ovládá stát hospodářsky. Musíme bojovati za vládu dělníků a rolníků v tomto státě, musíme bojovati za uskutečnění unie socialistických republik v Evropě. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Horák (zvoní): Slovo má dále pan posl. Schäfer.

Posl. Schäfer (německy): Slavná sněmovno! Podporujeme všechny kroky ke zlepšení obchodních styků s jinými státy, poněvadž se tím umožňuje práce a pracuje se proti krisím a jejich návratu. Musíme litovati, že v době od zřízení tohoto státu postupovalo se v obchodní politice právě obráceně a nesprávně. Umíněně trvali jste na této nesprávné orientaci obchodní politiky. Nedbajíce sousedních států, k nimž přece dlužno především přihlížeti, pokud jde o obchodní styky Československa, hledali jste přátelské a hospodářské vztahy a vybudovávali jste je a při tom jste úplně přehlédli, že k pouhému udržení československého průmyslu - neříkám ani k podporování průmyslu a živnosti - bylo by bývalo především třeba překonati potíže, které vznikly roztržením velkého středoevropského hospodářského území, a dobýti nazpět ztracená odbytiště. Bylo to možno. Avšak z docela klamných názorů nakládali jste se sousedními státy, zvláště s Rakouskem a Německem, dlouhou dobu tak, že to musilo působiti nanejvýš nepříznivě na obchodní styky s těmito státy. Jak nesprávná byla tato politika, vidíme ze statistiky zahraničního obchodu. Každý nový měsíční výkaz ukazuje nám zřetelně, že pro Československo mají hospodářský význam především Německo, Rakousko a Maďarsko a že teprve velmi daleko za nimi přichází na státy, s nimiž se zvláštní láskou hledáme spojení, Rumunsko, pak Francie a Jugoslavie. Právě v těchto dnech máme návštěvu jugoslávských poslanců, oplacení návštěvy československých poslanců v Bělehradě před několika měsíci. Hospodářsky mají však takovéto návštěvy, takovéto vzájemné podkuřování, vskutku nepatrnou cenu.

Pohlédněme jen na příslušné číslice. Vidíme, že podle lednového výkazu Německo participuje na výnosu 42,48%, Maďarsko 9% a Rakousko 15,01%. Tři jiné státy, s nimiž jste v posledních letech mnohem více koketovali, nežli bylo politicky nutno, vykazují účast na dovozu, která u Francie činí 1,24%, u Rumunska 4,90% a u Jugoslavie 4,87%. Francie, jak vidíte, nemá pro náš obchod vlastně příliš velkého významu. Československo vyváželo do Francie dělníky, pro něž zde v zemi nebylo možno opatřiti existenci, pro něž v zemi pro nesprávnou a zvrácenou obchodní politiku nebylo existenčních podmínek.

Při číslicích dovozu vidíme tentýž poměr. Podle lednového výkazu činí účast Rakouska 6,13%, Maďarska 5,17% a Německa 22,22%. Ostatní tři státy, které jsem uvedl svrchu, totiž Francie, Rumunsko a Jugoslavie participují 4,25, 3,02 a 5,12%. Co říkají tato čísla? Říkají, že především by bylo třeba, abychom dospěli k obchodním smlouvám pro nás příznivým s prvými třemi státy, jejichž účast na našem dovozu a vývozu činí téměř polovici. Od nějaké doby se velmi mnoho mluví o tom, že teprve celními zákony v srpnu bylo Československu umožněno správně vystupovati a postupovati při obchodních vyjednáváních. Naproti tomu v posledních měsících se potíže při sjednávání smluv zvýšily. S Rakouskem vyskytly se potíže, vyjednávání s Německem vázne. Stejné jest to s Maďarskem. Po všem, co se přihodilo v létě, musíme konstatovati, že celními zákony, že celní politikou od ledna nastaly při uzavírání obchodních smluv s nejdůležitějšími evropskými státy, s nimiž máme zvláště vyměňovati zboží, spíše potíže. Snažili jste se dělníkům a drobným lidem osladiti celní politiku tím, že Československo nemůže býti bez pevných cel na agrární výrobky, že jich potřebuje jako ekvivalentu při vyjednávání o nových obchodních smlouvách. V podstatě však příčinou nové celní politiky, která byla provedena v létě, nebylo nic jiného, než aby se na útraty širokých vrstev dosáhlo vysokých cen za agrární výrobky, a aby se tím zvýšily zisky.

Po této cestě pokračovali jste až dosud dále. Prvý čin nové vládní koalice přinesl obyvatelstvu vzrůstající zbídačení, statisíce lidí je odsuzuje, statisíce lidí, kteří před tím věřili ve slavné sliby německých měšťáckých stran při posledním volebním boji. Činy, které potom následovaly, a činy, před nimiž nyní stojíme, směřují však proti zásadě demokracie a proti právům obyvatelstva. Spojitost obchodní politiky s vnitřní politikou nutí nás již nyní, abychom učinili prohlášení k tomuto útoku na samosprávu, který byl soustavně ve vší tichosti a tajně připraven a který má býti nyní proveden.

Bylo mi uloženo mým klubem, abych učinil toto prohlášení:

Jsou tomu právě čtyři měsíce, co pan předseda vlády ve své nástupní řeči označil dosazení česko-německé občanské vlády za význačnou etapu československé politiky a prohlašoval nastoupení jejího úřadu za historickou chvíli. Bylo-li toto označení již smělé vzhledem k sotva provedené celní loupeži, kongrui a zvýšení daně z cukru, pak toto slavnostní prohlášení bylo skutečným výsměchem, když vláda předložila daňovou reformu, jejíž výsledek není nic jiného, než obohacení vládnoucích tříd a velmi těžké zatížení pracujících lidí, než že vláda a většinové strany připravovaly jeden atentát za druhým na sociálně politické vymoženosti, na osmihodinovou pracovní dobu, na sociální pojištění, na nezaměstnané, na válečné poškozence a ochranu nájemníků. A nyní nám nová většina předkládá jako korunu všeho svůj návrh na organisaci správy, jenž znamená konec posledních zbytků demokracie. Policejní předpisy, které příznačným způsobem stojí v čele nového správního řádu, nejen oživují opět modernisovaný "Prügelpatent", nýbrž vyvolávají dokonce strašidlo předbřeznové reakce. Zapomenuta jest prvá a poslední zásada ústavy, že všechna moc pochází z lidu, naopak, všechna moc jest dávána do rukou byrokracie a veškerý veřejný život postaven pod policejní dohled. O samosprávě, stane-li se dnes podaný návrh zákonem, nelze již vážně mluviti.

Pokládáme za svou povinnost protestovati co nejvášnivěji proti takovémuto záměru při první příležitosti. Neméně za nutné pokládáme však zjistiti odpovědnost oněch německých stran, které ještě do voleb vytáhly s heslem národní samosprávy, a které pro svou agitaci používaly jako vývěsního štítu práva sebeurčení národů, pokud předstíraly, že vedou boj proti vládnoucí soustavě, a které nyní při prvé příležitosti, kdy mají spolurozhodovati, nohama šlapají po právu sebeurčení a po samosprávě. Nejen dávají na pospas obě německé župy, které čistě české Národní shromáždění bylo ochotno zříditi, hlasují i pro to, aby právě ona země, v níž německé obyvatelstvo jest relativně nejsilněji zastoupeno, zmizela s mapy. Jestliže župní zřízení omezilo demokracii z nacionalismu, německé občanské strany házejí na pospas všechny národní zájmy ze zášti k demokracii. Ať si je česká byrokracie všemocná - tak usuzují - jen když nám pomůže udržeti německou dělnickou třídu na uzdě.

Dělnická třída musí se postaviti proti tomuto reakčnímu záměru. V zájmu lidových vrstev všech národů žádáme místo byrokratického správního systému, který jest mocenským aparátem buržoasie, plnou a neomezenou demokratickou samosprávu ve všech instancích a ve všech odvětvích veřejné správy. Víme, že důsledné a bezohledné provedení správní autonomie obsahuje v sobě také národní autonomii, a domníváme se tedy, že skutečné národní zájmy německé dělnické třídy nelze obhajovati jinak, než když hájíme třídních zájmů mezinárodního proletariátu.

Proti loupežnému tažení vládnoucích tříd stavíme obranu proletariátu, proti dorozumění buržoasie o všeobecném utlačování proletariátu dorozumění národů o pokojném společném žití. Ať si vládní strany provedou své reakční dílo, tím rychleji přivodí jen den, kdy podvedené lidové vrstvy vynesou nad nimi rozsudek.

A k tomu dovolte mi ještě několik slov. Když se sešel nově zvolený parlament, ještě tenkráte slyšeli jsme s tohoto místa prohlášení oněch stran, které jsou dnes ve vládě. Nynější ministr veř. prací prof. dr Spina tenkráte výslovně zdůraznil ve svém státoprávním prohlášení, že úsilím a cílem jeho strany jest, aby si národové vybojovali sebeurčení a aby Němci v tomto státě dosáhli samosprávy. Podobná prohlášení slyšeli jsme také od jiných zástupců německých stran. Při této příležitosti chci připomenouti řeč, kterou rok před tím pronesl o svatodušních svátcích při velké slavnosti v Litoměřicích tehdejší posl. Křepek, vůdce svazu zemědělců. Byla to řeč proti potlačovací politice československého státu vůči menšinovým národům. Mluvil tenkráte o zranění citů německých zemědělců, jež Křepek spatřoval v tom, že byly odstraněny pomníky císaře Josefa. Pravil: "Musí-li lidé mlčeti, budou mluviti kameny." Chtěl tím vyjádřiti, že v pouhé kameny budou žalovati na systém tohoto státu, na potlačování menšin v tomto státě. Na tyto řeči se ještě nezapomnělo, jejich ohlas ještě nedozněl a již němečtí členové svazu zemědělců, křesťanští sociálové a živnostníci náležejí k vládě, která zamýšlí jíti ještě mnohem dále v připravování širokých lidových vrstev o práva, než k tomu byla odvaha dosud. Což v oné části českého obyvatelstva, která si dosud ještě zachovala demokratické cítění, což u lidí, kteří smýšlejí ještě demokraticky, nemusí proniknouti myšlenka, že zpátečnictví v tomto státě, že rdoušení širokých vrstev lidu, že rdoušení samosprávy bylo umožněno jen tím, že se k českým většinovým stranám přidružily jako nástroj německé občanské strany? (Potlesk něm. soc. demokratických poslanců.)