Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Dne 30. listopadu 1924 byl v Řezně založen sudetsko-německý zemský svaz pro Bavory, jehož stanovy úplně souhlasí se stanovami vídeňského spolku. Všechny sudetsko-německé spolky v cizině usilovaly pilnou a věcnou agitační prací vzbuditi především pochopení a plnou účast veškerého našeho národa pro bezprávné sudetské Němce. Ve všech svobodných německých zemích pořádaly velké schůze a projevy za účasti mnoha tisíc lidí, na nichž jak vyslanci z vlasti, tak také Rakušani a říšští Němci ujímali se sebeurčení všech národů, nevyjímajíc ani našeho národa. Že naši rodáci každoročně veřejně a slavnostně slaví také den 4. března 1919 jako smuteční den jest příkazem úcty k zemřelým a národní cti.

Dlužno konstatovati, že veškerá spolková činnost vlasteneckých svazů, vytvořených podle veřejného práva, ještě nikdy v žádné zemi nedala příčinu tamějším státním dohlédacím úřadům, aby zakročily. Jen česká vláda velice nepříjemně pociťovala agitační práci svazů již se zřetelem na svou českou národní zahraniční propagandu, placenou z daní, a v několika diplomatických notách zaslaných Rakousku a Německé říši činila nárok na tak zvané sousedské přátelské pocity pro Československo. Dne 16. prosince 1921 byla uzavřena známá lánská státní smlouva mezi Československem a Rakouskem. Čl. 4 této smlouvy zní: "Oba státy se zavazují, že na svých územích nebudou trpěti žádné politické nebo vojenské organisace, které by směřovaly proti celistvosti a bezpečí druhé smluvní strany. Oba státy se zavazují ke spolupráci a pomoci proti všem úmyslům a pokusům o obnovu starého režimu, jak se stanoviska zahraniční, tak také vnitřní politiky, a rovněž i se zřetelem na státní i vládní formu. Povolané úřady obou států budou si vzájemně pomáhati, aby v tomto smyslu mohly účinně potírati tajné pikle."

Tato smlouva způsobila ovšem v rakouské Národní radě velké pochybnosti se zřetelem na čl. 4, takže se vídeňská vláda musila dohodnouti s Prahou a dne 24. ledna 1922 oznámila zahraničnímu výboru úřední výklad čl. 4, na němž se dohodly oba státy. Na to se tento výbor usnesl: "Výbor béře na vědomí oznámení svazového kancléře, že mezi oběma vládami jest dohoda, že ustanovení čl. 4 neobsahují žádných opatření proti trvání a činnosti spolků, jejichž účelem jest pěstování národního rázu a podpora hospodářských a osvětových účelů jejich rodáků. Pomoc, kterou si oba státy podle příslušného článku budou poskytovati, bude se týkati jakéhokoliv pokusu o násilnou změnu nynější státní formy, ať jest podniknut s kterékoliv strany."

Není tedy pochybnosti, že zdůrazňování německého rázu sudetsko-německých území a našich přirozených osvětových styků se všemi rodáky ani podle čl. 4 státní smlouvy lánské neposkytuje české vládě právního podkladu, aby nějakým způsobem politicky zakročovala proti zahraničním spolkům.

Dne 19. března 1923 nabyl v Československu působnosti bezpříkladný zákon na ochranu republiky. Mezi jinými praví v §u 17: "Kdo založí tajnou organisaci, jejímž účelem jest podvraceti samostatnost, ústavní jednotnost nebo demokraticko-republikánskou formu státu, kdo znaje účel takového sdružení k němu přistoupí, s ním se stýká, jeho činnosti jakýmkoliv způsobem se zúčastní, je nebo jeho členy v jich podvratných snahách hmotně nebo jakýmkoliv jiným způsobem podporuje, trestá se za přečin tuhým vězením od jednoho měsíce do dvou let. Tajnou organisací je i taková, která majíc ve skutečnosti účel uvedený v odst. 1, předstírá jiný účel."

Poslední věta tohoto paragrafu otevírá dveře dokořán vší svévoli při výkladu zákona a nejlibovolnějším opatřením soudních a politických úřadů. Rád věřím Čechům, že již pro svůj vlastní politický charakter a pro svou nedávnou minulost nejsou ochotni přijímati za bernou minci skutečně upřímná prohlášení našich sudetsko-německých svazů v cizině o jejich účelech. Nikdy však demokratická republika nemá práva jen na základě nedůvěry nařizovati a prováděti pronásledování vlastních a cizích státních občanů. V té chvíli dospěl by právní stát ke svému konci.

Vrcholu neupřímnosti a svévole dosahuje však česká politika výnosem, jenž sudetsko-německým časopisům pod trestem zakazuje opakovati pouhé zprávy o tom, co sudetsko-německé zahraniční spolky pořádají, mimo to dovoluje státnímu zástupci, aby stíhal odpovědného redaktora i tehdy, když časopis hned po tisku byl zabaven a tak se vůbec nedostal do veřejnosti. (Posl. dr Koberg [německy]: Vaše řeč bude přece také zabavena!) Tomu přece nevěřím. Toto opatření zastiňuje carský absolutismus a činí českou demokracii před veškerou cizinou předmětem posměchu. Posl. Krebs [německy]: Potřebují jen Sibiře, vypovídali by nás beze všeho!) Zde bylo však také porušeno slovo, pokud jde o lánskou smlouvu, na jejímž výkladu zvláště se dohodly československá a rakouská vláda, a při tom nedvojsmyslně uznaly volnost čistě kulturní propagační práce vlasteneckých vazů. Nemám opravdu příčinu, abych se staral o pověst tohoto státu u velkého německého národa a u mezinárodní veřejnosti, táži se však vlády, která prý směřuje k německo-české spolupráci, jak chce odpovídati, že nejen stíhá nevinné členy sudetsko-německých zahraničních svazů jako nebezpečné buřiče, nýbrž že dokonce obtěžuje svobodně zvolené zástupce lidu pro jejich účast na schůzích v cizině a že svobodu tisku v Československu úplně sesměšnila zabavováním každého slova, souvisejícího s těmito vlasteneckými svazy. Konstatuji ještě jednou na základě stanov, politických státních smluv a mravního uznání sudetsko-německých požadavků, jehož získaly vlastenecké svazy v celém světě, že není žádného důvodu, aby se činila nenávistná opatření proti našim zahraničním organisacím, jak se to děje.

Mimo to: Vlastenecký svaz v Rakousku požádal nedávno z vlastního popudu rakouské vládní úřady, aby daly úředně zjistiti sedmiletou činnost jeho a jeho odboček v celém státě a aby materiál předložily pražskému ministerstvu pro věci zahraniční jako odpověď na jeho neustálé podezřívání. Vlastenecký svaz se neobává rozsudku světa právně smýšlejícího. Nemá žádných tajemství a nepomýšlí na žádné puče. Pobouření, že české úřady obtěžují jeho členy, kde jest to jen možno, zdvojnásobuje se tím, že k vlasteneckému svazu patří několik desítek tisíc sudetských Němců, kteří se stali rakouskými svazovými příslušníky, a dokonce rozených Rakušanů a říšských Němců, a přehmaty cizí státní moci a cizích státních úřadů považuji za nesnesitelné omezování jejich občanské svobody. Po této stránce dopustily se zvláště československé zastupitelské úřady v cizině, jako na př. český konsulát v Linci, zcela neuvěřitelného trýznění cizích státních občanů, kteří žádali o vstupní visum do Československa.

Předseda (zvoní): Upozorňuji pana řečnila, že jeho řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Knirsch (pokračuje): Budu hned hotov. Chtěli dokonce odepříti visum předsedovi rakouské Národní rady, poněvadž prý se choval nepřátelsky proti Čechům a účastnil se hlavního shromáždění podpůrného spolku, a také s předsedy rakouských ochranných spolků, kteří nemají vůbec co dělati s Československem, nakládali jako s podezřelými nepřáteli tohoto státu. Protestujeme s tohoto místa proti tomu, aby zastupitelské úřady v cizině byly činny jako čistě česká národní agitační místa, aby udržovaly ostudnou špehounskou soustavu a zřejmě se schválením nadřízených úřadů dávaly se k disposici československých soudů při soudních přelíčeních proti domnělým velezrádcům z ciziny, jak se to na př. stalo v případě odsouzení technika Schiebla v Opavě. Také proti kol. posl. Krebsovi byli jako svědci tendence jeho řeči ve vídeňské radnici vedeni čeští telefonisté z Cmuntu se svým stenogramem. Na takové nedbám práv a mravní vážnosti svobodně volených zástupců lidu nebylo by lze v jiném státě ani mysliti.

Konstatujeme-li zde úplně veřejnou práci našich vlasteneckých svazů, nemáme příčiny zamlčeti, že se mimo zákonité meze spolků projevuje denně rostoucí hnutí pro svobodu sudetských Němců, které jest vedeno přirozeným odporem každého německého krajana proti násilnému oddělení 3 1/2 milionu sudetských Němců od celého národa a proti všem oněm brutálním opatřením, jež jsme v tomto vnuceném státě musili 8 let snášeti. Nerozpakuji se otevřeně a bez obalu přiznati se k tomuto hnutí pro svobodu. Tato vlna rozhořčení není s vlasteneckými svazy v žádné vnější nebo vnitřní spojitosti. Jest právě jen ozvěnou způsobu pražského panstva, které si libuje ve všeslovanských cílech a v pocitu absolutního českého panství, jakoby se byl svět dosud ještě nedověděl, že tento stát jest státem národnostním, v němž Češi činí sotva polovinu obyvatelstva.

Podle každého demokratického pojmu a v souhlasu s liberálním duchem spolkových zákonů v Rakousku a v Německé říši neručí ovšem vlastenecký svaz také za soukromé projevy a novinářské články svých členů Vždy jde jen o to, zdali spolek páchá nedovolené činnosti nebo se na nich usnáší. To se ve skutečnosti nestalo v žádném vlasteneckém svazu od té doby, co trvá. Připomínám konečně dnešním českým držitelům moci, s jakou povýšenou ironií oni sami ve starém Rakousku uváděli v pohrdání soustavu policejního státu a tak chtěli světu vštípiti víru, že český národ v Rakousku jest barbarsky zotročen. Ještě na mírových konferencích o světové válce bylo toto obviňování staré rakouské soustavy jednou z jejich nejsilnějších zbraní. Žijí zde nikoliv sami a uzavřeni mezi velkým německým národem jako ostrov v německém oceáně. Politický a hospodářský vliv němectví ve střední Evropě nepopíratelně vzrůstá a jistě bude také vám zřejmo, že český národ závisí na tomto rozvoji. Proto malicherná a přeceňující se politika šikán, kterou jste posledně zahájili proti citům veškerého německého lidu, nehodí se opravdu do této doby a není ani chytrá.

Jako sudetsko-německý lid v Československu nikdy nepřestal se cítiti živým členem svého velkého národa, tak bude také veškerá hanba a veškeré utrpení, které jste na nás navršili, žíti dále také v paměti naší mateřské země. Přichází den, kdy i my budeme účastni sebeurčení národů a budeme svobodně a nezávisle rozhodovati o svých cestách. Zařiďte své chování tak, abyste se v oné dějinné chvíli nemusili třásti o budoucnost svého národa. (Souhlas a potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Pik. Dávám mu slovo.

Posl. Pik: Slavná sněmovno! Na denním pořadu jsou tři zprávy výborové: o úpravě obchodních styků mezi Československou republikou, Maďarskem a Tureckem a o dodatkovém protokolu mezi naším státem a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou.

Vítáme každý čin obchodního spojení, který státy v hospodářských věcech sbližuje, ale který také sbližuje národy k smírnějšímu postupu a soutěži na poli hospodářském a kulturním. Každá obchodní smlouva, vybudovaná pečlivě s ohledem na poměry výrobní a hospodářské a zájmy všeobecné, má svůj význam pro stát, pro třídy produkční, pro pracující lid. Proto také až dosud vítali jsme každý počin obchodního a hospodářského sblížení smluvního, které nejen zajišťuje rozvoj hospodářských sil u nás, nýbrž sbližuje nás s ostatními, a zejména se spřátelenými státy.

S politováním však konstatujeme, že styky a prospěchy hospodářské naší Československé republiky jsou znemožňovány úzkoprsou a příliš sobeckou celní politikou.

Je řada států, s nimiž sice formálně jsme ve spojení přátelském, avšak ve skutečnosti na poli hospodářském neprojevujeme žádné snahy po přátelském styku obchodním a hospodářském. Znemožňuje se zvláště styk se státy balkánskými, se státy povahy zemědělské, se státy spřátelenými a územně nám nejbližšími. Tarasíme cestu nejen dovozu potřebných předmětů spotřeby k nám, nýbrž znemožňujeme rozvoj vývozní expanse našemu průmyslu.

Příklad tvrdého celního opatření ukazuje nám nejlépe nemožnost přátelských hospodářských a obchodních styků se spřátelenou Jugoslavií. Dnes právě hostí Československá republika representanty Národní skupštiny jugoslávské, země, která jistě nejen je nám velmi blízká územně, nýbrž jejíž národy - srbský, chorvatský a slovinský - jsou nám blízké svým osudem, svými cíli, zájmy politickými a kulturními (Posl. Tomášek: Společenstvím zápasu za samostatnost!) a také tím, že jsme spolu velmi těžce, na různých frontách sice, ale za jedním cílem bojovali, za cílem povaliti tyranii dřívějšího Rakouska a osvoboditi národy, které pod jhem rakouského režimu úpěly. (Výborně!)

My připojujeme se s největší srdečností k uvítáni delegace jugoslávské, neboť nedávno dostalo se nám stejně srdečných projevů od národa Srbů, Chorvatů a Slovinců. My zvláště při té příležitosti zdůrazňujeme, že nikoliv lesklá vítací slova, promísená city, nýbrž konkrétní řešení otázek, jež se dotýkají Jugoslavie a nás, může nás nejvíce sblížiti a může nám přinésti značný prospěch hospodářský a sociální. (Výborně! Potlesk.)

Poznali jsme Jugoslavii jako zemi nadějného rozvoje, avšak poznali jsme také, že tato země, z 80% zemědělská, nemá možnosti, aby své produkty zemědělské dovezla na trhy evropské, zejména aby své produkty, velmi levné a pro naše obyvatelstvo potřebné, dovezla na trh naší Československé republiky. (Výkřiky poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)

Pozorujeme, že právě nový celní tarif, který byl u nás prosazen s nepochopitelnou justamentností, zejména znemožňuje uplatnění dokonalých hospodářských styků mezi naší republikou a Jugoslavií. Chceme-li tedy osvědčiti skutečné přátelství Jugoslavii, která je nám velmi územně blízká, musíme upustiti od akademických a citových projevů, posaditi se ke stolům a konkrétně řešiti hospodářské otázky obou zemí. To znamená umožnit i Jugoslavii export výrobků na naše trhy a umožniti našemu průmyslu, aby se mohl rozvinouti na trhu jugoslávském, který nemá dostatečné produkce průmyslové. (Výborně! - Potlesk poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické.)

Poměry u nás volají po moudré politice hospodářské a celní. Žádali jsme svolání poslanecké sněmovny, aby tato iniciativně nebo cestou zákonodárnou řešila naléhavé otázky sociální a hospodářské. Pozorujeme nesmírnou krisi produkční, těžkou krisi nezaměstnanosti a těžkou krisi bytovou. Postrádali jsme jakýchkoli iniciativních počinů se strany vlády a dnešního režimu, aby tyto otázky byly řešeny.

Poznamenávám, že zejména otázka bytová a otázka stavebního ruchu jest nejvýše ožehavá a naléhavá a musí býti co nejúčelněji řešena. Bude tím řešena bída bytová, bude řešena nezaměstnanost. Lehkomyslné oddalování zákona o podpoře stavebního ruchu způsobilo velkou krisi a nezaměstnanost. Upozorňuji, že Národní banka československá vykazuje přebytků 2 miliardy Kč nezúročitelných peněz. Peníze jsou thesaurovány, průmysl a živnosti stavební nemohou použíti prostředků kapitálových ke svému rozvoji. To znamená, že vláda svojí nečinností komplikuje naše hospodářské a sociální poměry a že dnešní režim nemá smyslu pro tyto těžké bolesti našeho lidu a státu.

Poznamenávám dále, že dnes předložený návrh zákona o stavebním ruchu není s to, aby valně pomohl bytovou krisi řešiti, aby valně odpomohl nezaměstnanosti. Podle tohoto zákona, který jest zhoršen proti zákonům dřívějším, stát garantuje za úvěry pouze do 120 mil. Kč. To znamená, jak i důvodová zpráva předlohy praví, že v republice do roku 1928 může býti zbudováno pouze za 266 mil. Kč obytných domů se státní zárukou. Považme, jaká jest krise bytová, srovnejme tento obnos a shledáme, že je to kapka do moře bídy, kapka, kterou nebude vyřešena ani bytová otázka, ani nezaměstnanost.

Vezmeme-li potřebu velkých měst, můžeme říci, že jen Praha sama by spotřebovala tento obnos, který stát chce zaručiti pro stavby v celé republice. Sama Plzeň potřebuje 2500 bytů, to znamená nejméně 100 domů o 25 bytech, čili okrouhle stavební náklad 80 milionů Kč. Velké obce v průmyslových obvodech budou míti stejné nároky a potřeby. To znamená, že garantovaný obnos 120 mil. Kč naprosto nestačí ke kryti této velké potřeby bytové, ale že také naděje, která je skládána v předlohu zákona, že se rozvine stavební ruch, se rozplyne v dým, poněvadž jest to minimum, které nezásobí prací a projekty ani stavební živnosti, ani nezaměstná desetitisíce nezaměstnaných a nouzi trpících dělníků.

Překvapuje nás velice, že tato osnova vylučuje obce z práva použíti státní garancie. (Slyšte!) Státní garancie má býti pouze pro družstva a soukromníky, ale pro obce, které nesou největší tíži břemen bytové nouze, tato státní garancie je v předloze vyloučena.

Představíme-li si obraz toho, co vykonaly obce v době poválečné, a že vlastně jen iniciativou obcí rozvinul se stavební ruch a řešení nouze bytové, shledáme, že toto drsné ustanovení nové předlohy znemožňuje stavební podnikání obcí. Soukromé podnikání jest vyloučeno, dokud stát bude zaručovati majetným vrstvám vysokou míru úrokovou. Soukromníci nestaví proto, poněvadž ukládají své kapitály do státních papírů, a nebudou-li moci stavěti obce a jiné samosprávné korporace, znamená to těžkou poruchu našeho podnikání.

Předloha ustanovuje také, že se má rozvinouti akce stavební podle losové akce, odprodejem státních losů. Předloha praví, že se má použíti pro tento účel 580 milionů Kč, avšak nepřipomíná, že již 450 milionů Kč bylo spotřebováno dřívějším stavebním podnikáním. To znamená, že pro stavbu domů s byty pro státní a jiné veřejné zaměstnance zbývá jen obnos 130 milionů Kč.

Při této příležitosti vytýkáme, že ministerstvo financí nařídilo zastavení stavby státních domů, a to proto, poněvadž podle zákona neupotřebilo plné kvoty zákonem přípustné do 600 milionů Kč na stavbu těchto domů, upotřebilo pouze 450 milionů Kč, a 150 mil. Kč použilo k proplacení docela jiných závazků, nežli byl závazek ze zákona. Tímto zastavením stavby státních obytných domů těžce byli poškozeni státní a jiní veřejní zaměstnanci, kteří bytů nemají.

Pozorujeme, že dnešní vláda a majorita, zatím co zhoršuje podmínky obchodních smluv a zatím co celními opatřeními znemožnila vývoz našeho průmyslu, nečiní na jiných polích to, co je nutno jako náhrada za nedbalost a za těžká opatření proti rozvoji našeho průmyslu a proti zaměstnání lidu.

Vláda a ministerstvo sociální péče nepodniká žádných zvláštních akcí pro řešení bídy a nouze lidu. Poznamenávám, že všechny hlasy, které volaly po novelisaci zákona o podpoře nezaměstnaných, jsou ignorovány. Také jest ignorována předloha o podpoře přestárlých osob, těch osob nebohých z nejubožejších, které nemají žádného výdělku, nemají schopnosti k práci a jsou odkázány na žebrotu. Zde křesťanské srdce sociální péče zůstalo tvrdé a studené. Naopak pan ministr soc. péče svým zásahem, místo aby dal popud k řešení těchto problémů sociálních, zapůsobil, aby soc.-politický výbor nebyl vůbec svoláván k vyřešení zákona o stavebním ruchu, zákona o přestárlých a k novelisaci zákona o podpoře nezaměstnaných.

Vidíme také na druhé straně, že i jiné otázky hospodářské jsou zanedbávány. Zvláště zdůrazňuji, že je briskován zákon o prodloužení pachtů. Pan ministr zemědělství zůstává hluchým k hlasům našich malých venkovanů, a snad zájmy velkých majitelů půdy propachtované jsou mu bližší nežli zájmy desetitisíců domkářů a malorolníků, kteří netrpělivě čekají na realisování zákona o prodloužení pachtů.

Dnešní schůze, na níž jsou 3 předlohy rázu spíše více formálního, je výsměchem na volání lidu, aby byly řešeny naléhavé otázky hospodářské. Na pořadu této schůze není nic, co by vzbudilo naději širokých mas a zejména těch, kteří dnes těžce trpí nezaměstnaností a bídou. Položíme-li otázku, co vláda po celé 2 měsíce činila, co připravovala a zdali osvědčila rozšafnost a moudrost pro pochopení těžkého problému doby, dostane se nám odpovědi, že vláda soustředila svoji energii a svoji pozornost na body, cíle a účely zcela jiné. Je ironií, že dnešní režim pravicový při tak důležitém problému, jako je problém berní, ignoruje všechny podněty našich zástupců v rozpočtovém výboru a popravuje jejich návrhy, které žádají odlehčení daňových břemen pro dělníky, gážisty, domkáře a malorolníky.

Na druhé straně pozorujeme, že v zákulisí místo projednávání otázek hospodářských a sociálních připravuje se vražedný útok na naši samosprávu.

Při předložení osnovy zákona o finančním hospodářství samosprávy prohlásil ministr dr Engliš, že předloha není útokem na samosprávu, nýbrž je prý pouhým kontrolním opatřením. A pravil, že odpor proti této osnově je prý výrazem rivality mezi obecní a okresní samosprávou. Vývoj poměrů však ukazuje, že dr Engliš nemluvil správně. Nebudeme míti již samosprávu nadřízenou, nebudeme míti okresního zastupitelstva, nýbrž budeme míti okresy postátněné. To znamená, že naše námitka proti zákonu o finančním hospodářství obcí byla správná, že běží o zbyrokratisování nadřízených úřadů. To také znamená, že v okresích bude rozhodovati nikoliv lid a samospráva, nýbrž valným dílem byrokracie jednou třetinou nevolených členů a že tato korporace postátněná nebude pouze kontrolním orgánem obecní samosprávy, nýbrž že bude skutečně ubíječem života a pravomoci naší samosprávy. (Výborně!) Okres postátněný bude míti právo vylučovati z obecního rozpočtu položky a okresní náčelník bude míti právo nadiktovati obcím dávky jakéhokoliv druhu a jakékoliv výše. Proti tomuto opatření nemá obec obranných prostředků rekursních. To znamená, že obecní samospráva postátněním okresů bude postavena pod poručnictví státní byrokracie. O to se stará dnešní majorita a dnešní vláda, namísto řešení otázek hospodářských a sociálních.

Stěžujeme si, že při tak důležitém problému správním byly utajeny obsahy předloh celé veřejnosti. Vytýkáme neslýchaný postup dnešní majority a vlády, že předlohy své ponechala pouze v zákulisí, že je nedodala veřejnosti, aby veřejnost mohla býti včas orientována o podstatě celého útoku dnešního režimu proti naší samosprávě.

Je velmi smutné, že strany, které v osnově zákona o reformě správy akcentují potřebu zastoupení odborníků jmenovaných, ignorovaly v této věci odborníky vůbec. Problém je tak důležitý, že zejména měli býti voláni odborníci v oboru veřejné správy a ústavního práva vůbec. Zde rozhodovali pouze exponenti politických stran. Odborníci, kteří pracovali na naší ústavě, kteří tvořili právní a ústavní základy našeho státu, byli briskováni a jejich hlasů nebylo dbáno.

Ignorují se také projevy Svazu měst a okresů, ignoruje se sjezd tak význačné korporace, sjezd samosprávy moravské. Ignorují se projevy měst a obcí, a majorita dnešní přes tyto hlasy jde za svým cílem a státní orgánové na popud vlády pronásledují projevy obci a zakazují schůze, aby lid nemohl dáti výraz svému rozhořčení.

Poznamenávám, že nebylo dbáno ani hlasů aktivních samosprávných odborníků z řad koalovaných stran. Takovým hlasem byl projev olomouckého starosty, národního demokrata dr Fischera, který s největší rozhodností postavil se již proti první osnově o finančním hospodářství samosprávy, jako osnově, která podetíná pravomoc a hospodářské síly samosprávy. Byl to dále aktivní samosprávný činitel dr Pelc ze Slezska, který ve svých velmi účinných odborných úvahách postavil se proti osnově o finančním hospodářství obcí, ale i proti celému projektu pokažení naší samosprávy, proti jejímu okleštění, a který velmi důrazně poukázal, že po aktivování těchto zákonů bude celá naše samospráva zničena.

Nebylo ani dbáno hlasů sen. dr Karase, muže, který po desetiletí ztrávil svůj život v autonomních službách, muže samosprávy dobře znalého, který právem po svých zkušenostech řekl, že tyto osnovy jsou hřebíkem do rakve naší samosprávy.