Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Doufáme-li v nevyhladitelném optimismu, že dnes posledně prodlužujeme starý zákon o ochraně nájemníků, musím především prohlásiti, že moje strana nemá pražádného důvodu zachovati se k dnes předloženému vládnímu návrhu jinak. než zde v této sněmovně učinila v dřívějších letech. Ačkoliv jsme věděli, že všechny naše odůvodněné podněty a návrhy budou projednány slavnou vládní "pětkou" s větším opovržením než cokoli jiného, nepřestali jsme spolupracovati na zlepšení jednotlivých paragrafů a odstavců zákona o ochraně nájemníků, v nichž nebylo možno dokázati žádné soustavy a žádné logičnosti, jak dokazují dlouhé řeči členů našich sněmoven ve výborech a v plenu obou sněmoven, jakož i podané pozměňovací návrhy. Po příkrém odmítnutí naší dobré vůle musili jsme však konečně odmítnouti odpovědnost za důsledky tohoto zákona a v důsledku toho hlasovati proti němu. A hle! Pozdější doba dala nám za pravdu. Dnes, kdy stojíme před novou etapou boje proti bytové krisi, budiž nám dovoleno učiniti jakési malé súčtování a ohlédnouti se po získaných zkušenostech, poněvadž snad přece nebudou docela bez ceny při příštích poradách o novém zákonu o podpoře stavebního ruchu.

Především nesmí se přehlížeti, že nikterak nestačí zabývati se jen dvěma opatřeními bytové politiky, totiž ochranou nájemníků a podporou stavebního ruchu. Řešení mnohotvárné otázky bytové vyžaduje, aby se uvedlo v běh ještě mnoho jiných opatření, jako na př. moderní reforma stavebních řádů, péče o dostatečné otevření stavebních míst a odstranění překážek, jež zde vznikají ze soukromého vlastnictví, umožnění decentralisovaného bydlení zlepšením a zlevněním místní dopravy, reforma stavebního práva, zlevnění staveb výhodami pro nové metody stavební a použití levných stavebních hmot, levnější opatřování stavivy, dalekosáhlou typisací a normalisací a pod. více. Pouhé omezení se na vytvoření ochrany nájemníků a na více méně nezpůsobilé pokusy s podporou stavebního ruchu musily přirozeně boj proti bytové krisi již předem učiniti bezvýsledným.

Toho jsme si byli vědomi hned na samém počátku, že ochrana nájemníků nemůže míti v hospodářském řádu, jenž je v podstatě vybudován na svobodě soukromého vlastnictví a na uzavírání smluv, dlouhého trvání, již z toho důvodů, poněvadž přece ochrana nájemníků je konec konců velmi citlivým zasažením do hospodářského života, v němž ceny všech statků jsou určovány zákony národohospodářského styku. Z tohoto důvodu musili jsme tedy vždy zákony o ochraně nájemníků a podpoře stavebního ruchu zkoumati v tom směru, zda se jimi přibližuje okamžik, kdy bude moci býti počato s jich omezením neb zrušením. A musíme-li dnes ještě uznati, že se nemůže pomýšleti na zrušení ochrany nájemníků, musíme si přiznati, že všechny naše pokusy byly marné, poněvadž zákony námi udělané nebyly ani s to, aby zlepšily postavení na bytovém trhu, ani také nenalezly střední cesty mezi protilehlými přáními majitelů domů a nájemníků.

Že v tomto státě zákonem stanovená podpora stavebního ruchu naprosto zklamala, může býti dokázáno tím, že dnes ještě trvá citelný nedostatek bytů v nezměněné míře a že jsme v letech 1925 a 1926 neměli vůbec stavebního ruchu. Hlavní příčinu toho, že podpora stavebního ruchu selhala, dlužno hledati v tom, že se nepodařilo odstraniti vládnoucí nedostatek kapitálu, jakožto hlavní brzdu soukromé stavební činnosti. V tom směru však, jak se zdá, příští zákon o podpoře stavebního ruchu bude opět pokusem s nedostatečnými prostředky. Neboť tato otázka nesmí se řešiti zřízením stavebního fondu z kapes majitelů domů a nájemníků starých bytů, nýbrž vede nás k veliké hospodářské otázce dnešní doby vůbec, která vyžaduje přeměnu celé naší finanční správy od fiskálních zájmů k zájmům hospodářským, aby naše ztroskotané hospodářství bylo opětně přivedeno k životu, aby byl podporován obchod a obrat, aby byly vytvořeny možnosti pracovní a aby nyní roztržené veliké hospodářské celky byly znovu vybudovány odstraněním celních závor. Jen povznesením celkového hospodářství může býti podporována stavební činnost. Pro řešení takových úkolů není však možno získati zdejší sněmovní většinu. Před krátkou dobou byl v zásobovacím výboru podán návrh, aby byl pozván ministr obchodu, aby podal zprávu o nynější hospodářské krisi a o prostředcích k jejímu odstranění. A vládní většina tento návrh kvapně zamítla a tím dokázala, že se těmito nepříjemnými věcmi nechce zaneprázdňovati. Pštrosí politikou se však nebezpečí nejen neodvrátí, nýbrž naopak zvětšuje.

Ochrana nájemníků, nutná ještě dnes proto, že stavební ruch selhal, musila s přirozenou nutností zvýšiti rozpory mezi majiteli domů a nájemníky. Neboť kdežto majitelé domů pociťují jako nesnesitelné omezování, že jim ochrana nájemníků nedovoluje zvyšovati nájemné nad nejvyšší zákonitou výměru a dávati výpověď z jiného důvodu než zákonem uznaného, musejí se nájemníci brániti proti umenšování ochrany nájemníků, poněvadž se jinak musejí báti, že se stanou předmětem bezohledného vykořisťování a že zůstanou v případě výpovědi při vládnoucím nedostatku bytů bez přístřeší. Majitel domu se brání proti tomu, aby platil za hospodářsky silnějšího, poněvadž výtěžek nájemného z jeho domu pro něj znamená příjem bez práce, a není již ochoten, poukazuje na úbytek nájemného, přinášeti další oběti k udržování svého domu nebo dokonce na podporu stavebního ruchu. Nájemník lituje sám sebe jako hospodářsky slabšího, poněvadž musí platiti nájemné téměř úplně ze svého pracovního příjmu, a brání se plným právem proti každému zhoršení své životní míry, tedy i proti zhoršení svých zvyklostí bytových. A z neznalosti skutečných poměrů se počítá nedostatek stavební činnosti k tíži ochrany nájemníků a nejen majitelé domů, nýbrž i všichni zúčastnění na stavební živnosti jsou proti němu voláni do boje. A rozpor tak protilehlých zájmů musí vždy a stále uváděti vládu do nových rozpaků, z nichž hledá ve velikém chvatu východisko povrchním kompromisem, nepomýšlejíc na to, že vždy znova ohrožuje sociální mír, musí-li každoročně nadhazovati otázku ochrany nájemníků. Tak se však nepodaří nalézti žádanou střední cestu mezi zájmy majitelů domů a nájemníků a určiti hranici mezi nesociálně působícími a sociálně nezávadnými zvýšeními nájemného. To vše jsou nechtěné důsledky ochrany nájemníků.

Moje strana poznala a ukázala hned od počátku na nedostatky tohoto zákonodárství, varovala také před následky takového pochybeného zákonodárství, jež logicky nutno očekávati, nikdy však nebyla slyšena. Dnes máme to zadost učinění, že skutečný vývoj nám dal za pravdu. Zákon o ochraně nájemníků nevytvořil přirozeně nových bytů, musil však býti ve své zásadě do dneška zachován v platnosti, pokud stavební činnost nevybuduje dostatečného počtu bytů. Stavební činnost je však otázkou celkového hospodářského postavení tohoto státu. Podaří-li se rozřešiti hospodářskou otázku, bude tím vyřešena i otázka stavebního ruchu, aniž budou majitelé domů a nájemníci štváni do stálého boje zájmového.

Téměř se zdá, že i v táboře českých většinových stran byly tu a tam hlavy, které jasně poznaly celou hloubku bytové otázky a také nezpůsobilost pokusů k jejímu řešení, a proto obrátily pozornost veřejnosti od věcného obsahu na stránku národnostní. Tak bylo mezi důvody přednesenými s české strany proti zrušení ochrany nájemníků poukazováno na to, že v případě zrušení zákona o ochraně nájemníků dají němečtí majitelé domů svým českým nájemníkům výpověď z bytů pro jejich národnost, čímž by všechny národnostní menšiny v německém jazykovém území byly ohroženy. Takovými frásemi byla pro tak důležitou předlohu zajištěna většina českých hlasů. A ve chvíli, kdy tato většina tu byla, mohly se všechny vědecké a sociálně-politické úvahy považovati za úplně zbytečné, poněvadž přece může býti přijat také špatný zákon, jen když splní svůj národnostní účel.

Na této cestě nemůže a nechce však moje strana následovati vládní většinu. (Potlesk poslanců něm. strany národní.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále pan posl. Schmerda.

Posl. Schmerda (německy): Projednávaný zákon jest typickým příkladem, jak se naše zákony nedodržují. Právě dnešní návrh, jenž jest prodloužením zákona, ukázal nám, že se vlastně pokoušíte jen nepatrnými prostředky rozřešiti krisi, která otřásá celým hospodářstvím. Pozorujeme-li tuto věc blíže, vidíme, že se s tímto zákonem dělají převážně obchody, místo aby se poskytovala sociální péče. Praví-li zákon ve svých prvních paragrafech, že jest zakázáno spojovati několik bytů, víme, že ve skutečnosti nikdo tuto věc nezkoumá, nikdo se nestará, jsou-li byty spojovány či nikoliv. Úřady vědí docela dobře, že je zde sta prázdných bytů, nepodnikají však ničeho, aby tomu zabránily. Nikdo nepronajímá těchto prázdných bytů, poněvadž jsou potřebné k dosažení zisku a k rozmnožení důchodu bez práce. Prázdné byty opatřují se nábytkem a pak se velice draze najímají podnájemníkům. Velice zřetelně to vidíme ve velkých městech, zvláště zde v Praze. Ačkoliv vláda a všechny úřady o tom vědí, nikdo nezakročí. Přes to se zde dnes praví, že se tímto zákonem chce prozatím zabrániti krisi, zvláště, jak pravil pan referent Dubický, má býti zabráněno, aby byty nezůstaly prázdné. Zákon byl již dvakráte novelován, dnes se prodlužuje po třetí, přes to však je sta a sta bytů prázdných, kdežto dělníci jsou bez bytů. Praví-li pan Dubický, že bytová nouze nemůže býti odstraněna dekrety, dlužno přece s druhé strany uvážiti, že tento zákon není vlastně nic jiného než podvod, zdánlivý čin pro širokou veřejnost, aby majetné třídě, kapitalistům, byly poskytnuty výhody. A praví-li pan Dubický, že musíme hospodařiti s prázdnými byty, dlužno na to odpověděti, že tento návrh, tento zákon není hospodařením, nýbrž prostě potvrzením dnešních poměrů. Pan Dubický říká nám dále, že stát příště nebude ničím přispívati k bytové péči, za to že se pokusí usnadniti těžkou otázku bytové krise novým zákonem, jenž prý všem vrstvám obyvatelstva přinese dobrodiní a všechny uspokojí. Avšak již výrok pana Dubického, že stát podle příštího zákona nebude ničím přispívati, nám ukazuje, jak velké naděje může obyvatelstvo klásti do tohoto zákona. Praví-li se, že musí býti uvedeny v čin myšlenky zákona a říká-li se na druhé straně, že musí býti udržen status quo, není to nic jiného, než že má býti udržena bytová krise, bytová nouze.

Také druhý paragraf, jenž umožňuje okresním politickým správám zabírati prázdné byty, nebude se ovšem prováděti. Právě jako úřady nedbají naprosto prvního paragrafu, nebudou ve prospěch majetných dbáti také druhého paragrafu, na škodu ubohého obyvatelstva. Praví se: Prázdné byty dlužno přihlásiti. Co však vidíme? Sta a sta bytů jest nejen v Praze, nýbrž zvláště venku v malých venkovských městečkách prázdných, ale majetníci se zdráhají pronajímati je dělníkům, poněvadž nechtějí míti dělníky.

Na vesnicích, kde pozemkovou reformou mnoho set zemědělských dělníků bylo ze zemědělství vyřazeno, je to velice špatné. Zemědělští dělníci musili se vystěhovati z deputátních bytů, nedostali však jiných bytů, takže jsou nyní bez přístřeší. Typický příklad máme ve Vidnavě, kde celá dělnická rodina loňské zimy musila bydliti a spáti ve stodole, kdežto v samé Vidnavě jest asi 22 bytů prázdných. Zde jest příklad, že okresní politické správy prostě přihlížejí, jak jsou byty prázdné, kdežto dělníci jsou nuceni bydliti v děrách, ve stodolách a stájích a vydávati své děti všanc nepohodě. Nikdo se o to nestará přes mnohá slova, že se prý tímto zákonem zmírní bytová krise. Jest to tedy jen zdání, zákon sám však jest ilusorní. Podle §u 2 zákona může okresní politická správa žádati vyvazení od oněch lidí, kteří nechtějí poskytnouti svých prázdných bytů. Vidíme však zřetelně, že se obchází také tento bod zákona, že okresní politické správy klidně přihlížejí, když se z dřívějších bytů dělají obchodní místnosti a kanceláře, když jsou byty prázdné a majetníci se zdráhají tyto byty pronajmouti. Nepřipouštějí také žádného vyvazení pro stavbu, takže také tento bod zákona jest úplně klamný. Všude vidíme, jak vzrůstají vagonové čtvrti, a jest to přímo kulturní ostudou pro Československo, lze-li při jízdě železnicí všude viděti vagonové čtvrti.

§ 3 praví, že není přípustno míti dva nebo více bytů v jedné obci, přes to však víme, že se nikdo o to nestará, že to nikdo nekontroluje a rádi bychom viděli, kdyby se v Praze a ve větších městech provedl jednou soupis, kolik osob má dva byty.

V §u 4 se praví: Bytů není dovoleno užívati k jiným účelům. Ale i zde, v sídle vlády, na Žižkově udal Svaz nájemníků, že z bytů byly učiněny dílny bez povolení úřadů. A co se stalo? Prostě se těmto lidem udělilo povolení dodatečně. Tak se obchází zákon. Usnášíte se na zákonech, jichž sami nedodržujete. Dodržujete jen ty zákony, které jsou obráceny proti pracujícímu obyvatelstvu a jichž potřebujete ke svým reakčním snahám.

Vidíme dále, že zde v Praze, zvláště na předměstích, užívá se bytů jako hotelů. Udílejí se povolení na přeměnu soukromých bytů v hotely. Těchto hotelů se jistě neužívá pro cizinecký ruch, pro cestující, není to obyčejně nic jiného než ukryté bordely, hodinové hotely pro pouliční prostitutky, které jistě nemohou za své povolání. Pro ně jest dosti bytů, ony se vykořisťují tak, že vysokým nájemným jsou připravovány o výdělek. Avšak pro dělníky není bytů. Tak vypadá bytová péče, ale tak také vypadá měšťácká morálka, o které tvrdíte, že si jí velice vážíte. Celý zákon jest tedy jen na papíře a usnesete-li se dnes na něm znovu, znamená to jen, že nechcete ničeho měniti na bytové krisi. To, co pravil kol. Dubický, znamená jen, že nenastanou podstatné změny. Změna nastane jen potud, že zatížíte ještě více široké vrstvy lidu, abyste na druhé straně opatřili zisky kapitalistům. Lidu se slibuje, kapitalistům se dává. Odmítáme ovšem takovou bytovou péči, která jest jen příkladem oné zvláštní měšťácké péče, již zde vidíme u každého zákona. Jest směšné, budete-li také zde hlasovati. Sněmovna se přece nestala ničím jiným než hlasovacím strojem, bez zřetele na to, jsou-li příslušné zákony lidu vhod či nikoliv. Hlavní věcí jest postarati se o zisky pro své vrstvy. Dejte znovu obcím právo a možnost zabavovati prázdné byty, kteréžto právo jste jim odňali, poněvadž máte na mysli ziskuchtivost bytových lichvářů. Již když jste se tehdy usnášeli, pomýšleli jste na to, abyste zrušili ochranu nájemníků a poskytli dárek majitelům domů. Tento zákon není ničím než dárkem pro majitele domů, kdežto dělníci musejí strádati. Lichva s domy, řetězový obchod s byty se tím jen podporuje. Naříkáte, že jest nedostatek bytů. Vezměte však do ruky "České Slovo" nebo jiný měšťácký časopis a naleznete, že lze dostati dosti bytů, ale ovšem za velké odstupné, a právě vaši voličové jsou to, kteří často musejí platiti lichvářské nájemné, jež svou zákonodárnou činností ještě podporujete. Střední vrstvy, zvláště zde v Praze úředníci a celý střední stav jsou nuceni platiti vysoké ceny za byty, také za jednotlivé pokoje, a tímto zákonem se bytové krisi neodpomůže.

Až se bude projednávati zákon o podpoře stavebního ruchu, o němž mluvil již pan Dubický, zaujmeme proti němu zásadní stanovisko. Bylo jen nutno říci těchto několik slov, aby se ukázalo veřejnosti, že prodloužení tohoto zákona není nic jiného než podvod s bytovou krisí, než podvod a šalba na nájemnících, aby nynější poměry byly potvrzeny a udrženy. Zabavujte prázdné byty, dejte obcím právo k tomu, vystupujte proti bytové lichvě a budete pak míti možnost potírati všeobecnou bytovou krisi. Bylo zde řečeno, že demokratické tradice parlamentu jsou zkracovány tím, že hlasujete pro všecko. My však nevěříme ve vaše demokratické tradice, byl to jen nátěr na vaší firmě demokracie. Zřetelně se ukazuje, že již i dřívější vlády brutálně prostě všechno pošlapaly a přehlasovaly, co se postavilo proti nim. Ovšem že i s pomocí nynější koalice, snad snáze než dříve, přehlasujete vše, co jest proti vašim úmyslům. Není to nic jiného než znamení stoupající reakce, jež se se svou nenávistí obrací proti pracujícím vrstvám. Vaše bytová péče podkopává vaši vlastní občanskou morálku, kdežto na druhé straně tuberkulosa ohromně vzrůstá. Pohleďte na stěsnané dělnické rodiny, kde celé rodiny, ba často dvě až tři rodiny jsou nuceny žíti v jedné obytné místnosti. Není možno, aby při nynější drahotě, při nezaměstnanosti, při drahém nájemném mohl dělník zaříditi svůj život tak, jak by bylo zapotřebí. Proto v prodloužení zákona nevidíme nic jiného, než že se jím potvrzuje kulturní ostuda, která v Československu trvá. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Uděluji slovo zpravodaji panu posl. Dubickému k doslovu.

Zpravodaj posl. Dubický: Slavná sněmovno! Dalo se očekávati, že při projednávání zákona, který jsem v zastoupení soc.-politického výboru odůvodnil, vznikne obšírnější debata, ne ani pro zákon samotný, nýbrž spíše s ohledem na předložený návrh o další podpoře stavebního ruchu. Lze pochopiti některá stanoviska pp. řečníků, pokud je formulovali k zákonu stavebnímu. Pravil jsem, že minulá vláda návrh osnovy předložila, návrh sám je v soc.-politickém výboru. Bude věcí tohoto výboru a parlamentu, aby k různým námětům zde v debatě přednášeným přihlížely, aby vládní osnovu přizpůsobily takovým změnám, které by odpovídaly spravedlivým požadavkům všech, kdož zájem na stavebním ruchu mají.

Konstatoval jsem, že naše vláda v otázce podpory stavebního ruchu vykonala svoji povinnost. Každý, kdo zná detaily ze státního rozpočtu a komu jsou známy cifry z ministerstva soc. péče, ví, že republika naše podporovala stavební ruch finančně mnohem více než ostatní státy, a to i státy silnější. Pravil jsem již, že je věcí parlamentu a příslušných výborů, aby ve vládní osnově byly učiněny změny, kterým se ostatně ani vláda neuzavírá. Faktem však zůstane, že z titulu státních financí nebude možno na podporu stavebního ruchu věnovati další miliony. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Pokud jde o vládní návrh, který projednáváme, chci znovu konstatovati, že se tím prodlužuje jen dosavadní stav. Novela zákona nic nezhoršuje, nic nového neřeší, poněvadž je úmyslem vlády, aby k jarnímu zasedání předložena byla nová souborná předloha zákonů bytových, která by doplňovala návrh zákona o stavebním ruchu.

Vytýkaly se projednávanému zákonu některé nedostatky. Nesmí se zapomínati, že všechna zákonná bytová opatření, která až dosud v našem státě existují, mají více méně charakter opatření válečných a poválečných. Úkolem zdravého zákonodárství musí býti, aby všechny zákony přizpůsobovány byly normálním poměrům a zdravému hospodářskému vývoji.

Obstarání nových bytů, kterých potřebujeme, nemůže býti rozřešeno zákonným dekretem, nýbrž v prvé řadě živou podporou soukromého podnikání, aby se více a intensivněji stavělo, aby nové byty rostly.

K připomínce p. posl. inž. Záhorského stran změny stylisace §u 1 osnovy zákona. dovoluji si uvésti, že suverenita této sněmovny není textací osnovy výborové dotčena. Sněmovna může kdykoliv a jakýmkoliv způsobem prodloužiti účinek tohoto zákona, a nemohu tedy souhlasiti s ním, aby v §u 1 byla změna, jak ji sám p. posl. inž. Záhorský ve svých věcných připomínkách zdůraznil. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Mám za to, že návrh projednávaný jest jen opatřením nouzovým, že se dostaneme po novém roce k detailnějšímu řešení všech bytových a stavebních zákonů, a nemohu tedy nic jiného, než znovu žádati poslaneckou sněmovnu, aby zákonu dostalo se ústavního schválení.

Předseda (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Sněmovna je schopna se usnášeti. Osnova zákona má 2 články, nadpis a úvodní formuli.

Jelikož k ní nebyly podány pozměňovací návrhy, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 2 články, nadpisem a úvodní formulí, ve znění doporučeném panem zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu ve čtení prvém.

Druhé čtení provedeme při projednávání odst. 6 dnešního pořadu, bude-li jí přiznáno zkrácené projednávání.

Tím je vyřízen 3. odstavec dnešního pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce pořadu, jímž jest:

5. Druhé čtení osnovy zákona, jimž se povoluji daňové výhody pro nově vzniklé výrobní podniky národohospodářské důležitosti (tisk 517).

Zpravodajem výboru rozpočtového je pan posl. Pekárek.

Má pan zpravodaj nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Pekárek: Slavná sněmovno! V tisku vloudila se do §u 1 nepatrná chyba. Má totiž v předposlední a poslední řádce místo "dalším súčastněným ministrem" správně státi "dalšími súčastněnými ministry".

Navrhuji opravu této tiskové chyby.

Předseda: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji sněmovna přijala ve čtení prvém, s opravou navrženou panem zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím vyřízen jest 5. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce pořadu, jímž jest:

6. Návrh, aby řízením zkráceným podle §u 55 jednacího řádu projednány byly osnovy:

a) zákona, kterým se mění zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 53 Sb. z. a n., o dávkách za úřední úkony ve věcech správních a prodlužuje jeho platnost (tisk 756),

b) zákona, kterým se pozměňuje zákon ze dne 21. prosince 1923, č. 268 Sb. z. a n., o dani z obratu a dani přepychové a prodlužuje jeho platnost (tisk 757),

c) zákona o prodlouženi účinnosti a doplnění zákona o mimořádných opatřeních bytové péče (tisk 747),

d) zákona o hranici příjmu, vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců (tisk 759).

K odůvodnění návrhu uvádím, že cílem zkráceného projednávání jest toliko uspořiti samostatnou formální schůzi pro čtení druhé, které by jinak mohlo se konati až po uplynutí 24 hodin, a tím poskytnouti možnost, aby se tyto osnovy dostaly dříve do senátu.

Kdo tedy souhlasí, aby prve jmenovaným 4 osnovám přiznáno bylo zkrácené projednávání podle §u 55 jedn. řádu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Zkrácené projednání jest tedy přiznáno a vykonáme ihned druhá čtení jmenovaných osnov.