Jedno nám raz musí byť jasné, že
vlastne prečo dostávajú váleční
poškodenci podpory? Či za to, že utrpeli istú
práceneschopnosť, ale keď chcú žiť
s ich rodinou, tak sa musia namáhať v tej práci,
ktorá je prospešnejšia k ich výžive,
na pr. maloživnostník, krajčír alebo
obuvník, ktorému chybuje jedno oko a musí
šiť, jednoruký natierač, ktorý
musí jednou rukou natierať, je zistené, že
títo následkom namáhavej práce rýchlejšie
umierajú. A čo potom s ich rodinami? Obyčajne
po umretí invalida sa konštatuje, že nezomrel
na chorobu, na ktorú bol uznaný invalidom, ale na
inú, následkom čoho jeho pozostalí
nedostávajú po jeho smrti žiadnu podporu. Prečo
má byť dvojaká hranica príjmová,
či tým samostatným sa nechce tak jesť
ako nesamostatným?
Podotýkam, že mimo nás a Nemecka ani v jednom
štáte nie je hranica príjmová pre válečných
poškodencov ustálená. Tam podpory vyplácajú
nie podľa zárobkov, ale podľa zranenia, utrpenia.
Nepostačí terajšia hranica príjmová,
ktorú vláda navrhuje, najmä nie za dnešných
drahotných pomerov, keď so dňa na deň
stále drahota stúpa následkom zavedenia agrárnych
ciel, kongruí, zdraženia cukru, zdraženia železníc
atď. Toto všetko zapríčinili tí,
ktorí počas vojny sedeli doma a hromadili kapitál,
upisovali na válečné pôžičky
a tým predlžovali utrpenie bojujúcim v zákopoch
a ich doma pozostalým rodinám.
Hneď po utvorení sa republiky usilovaly kapitalistické
vrstvy o to, aby bol vynesený zákon na vrátenie
válečných pôžičiek. Dnešný
obrvlastenci sa sišli a povedali si: milujeme našu republiku
až do posledného jej haliera, ako to i posledná
aféra s válečnými pôžičkami
dokazuje. Koľko bude ešte takých afér,
o ktorých sa verejnosť nedozvie alebo sa nesmie dozvedieť!
Páni z koalície predsa sľubovali počas
volieb válečným poškodencom na každom
ich shromaždení, že sa budú o nich starať.
Teraz tu máte možnosť, aby ste chyby spáchané
napravili tým, že odhlasujete hranicu príjmovú
jednotnú, a to 18.000 Kč ročne.
Že ste válečným poškodencom sľubovali,
uvediem aspoň jeden príklad. Váleční
poškodenci v Kamenici nad Lipou vydržiavali manifestačný
sjazd dňa 20. júna 1926, na ktorom sa usniesli na
rezolúcii, v ktorej žiadajú upravenie krívd,
spáchaných na válečných obetiach.
Túto rezolúciu podpísaly skoro všetky
organizácie tamojšie, ako: miestna organizácia
československej strany socialistickej, miestna organizácia
československého živnostníctva a obchodníctva,
organizácia strany lidovej, miestna organizácie
čsl. nár. demokracie, za miestnu domovinu v Kamenici
n. L. Jozef Chaloupek, predseda.
Teda nielen sľubovať, ale i splniť treba tie požiadavky.
Ja viem, že si pomyslíte: čo nás do
nich, však je od nich Boh vysoko a Praha ďaleko, teda
sa nedozvedia, čo robíme. Strana komunistická
však bude usilovať o to, aby sa váleční
poškodenci dozvedeli, kto je ich zastáncom a kto to
s nimi vážne myslí.
S prednostným právom trafík a licencií
je to tiež tak, že len protekčné dietky
ich dostanú. Máme mnoho prípadov, že
štátni zamestnanci-penzisti najnovšie dostávajú
licencie na trafiky a výčapy. Na príklad
mesto Prešov má 4 vlastné licencie výčapné,
ale tieto nedostanú do prenájmu invalidi, ale bohatí
židia, ako: Dávid Stein, ktorý má gazdovstvo
a svoje vinice v Maďarsku, Zimmermann, Keller a Schreiber,
teda všetko zbohatlíci. Naproti tomu invalidi sú
prinútení len po kútoch svoju živnosť
prevádzať. Pýtam sa: ako trestáte týchto
zbohatlíkov, keď invalidom predpíšete,
že koľko möžu zarobiť? Predsa invalidi
tiež musia daň platiť ako i tí zdraví,
čo tedy dostane válečný poškodenec
za jeho utrpenie, lebo pri obdanení nerobia sa žiadné
rozdiely, ba dokonca od úradov je válečný
invalid-krčmár viac šikanovaný, ako
ten zbohatlík.
R. 1919 prvý minister s plnou mocou pre správu Slovenska
pán dr Šrobár prehlásil na shromaždení
v Ružomberku, že sa u nás budú licencie
riešiť spravodlive a že každá národnosť
dostane toľko licencií, koľko jej prislúcha.
Nuž, výšspomenutý prípad najlepšie
dokazuje, ako spravodlive sa riešily tieto licencie.
Válečným poškodencom sa stále
na oči vyhadzuje, že sa musí na nich doplácať.
Na válečných poškodencov sa vôbec
nedopláca. Váleční poškodenci
zarábajú sami na seba. Veď tabakový
monopol prináša štátu vyše miliardy
ročne čistého zisku a tento dohán
predávajú váleční poškodenci
až na 50%, teda zarábajú sami na seba. Od r.
1919 do konca r. 1925 bolo na válečných poškodencov
preliminované 3.627,645.441 Kč. Za túto dobu
válečným poškodencom vyplatené
bolo len 3.137,073.252 Kč, teda na týchto obetiach
sa ušetrilo za spomenuté roky celkom 490 milionov
572.189 Kč, takmer 1/2
miliardy. Kde sa podely tieto peniaze? U nás sa
všetko vrhá do pažeráku militarizmu, policie,
četníctva a všelijakých špiclov,
tam vôbec nevidno žiadneho šetrenia. U nás
sa podporujú zkrachované banky, klusácke
spolky, závodné kone a vojenskí psi. Na druhej
strane sa odoberá posledná skyva chleba ubohým
sirotkám, vdovám, invalidom a starcom.
O tom všetkom, pravda, sa invalidi nesmú dozvedieť
z ich ústredného orgánu "Nového
Života", ktorého i 43. číslo zo
dňa 23. októbra bolo konfiškované až
na 4 miestach, a to len preto, lebo priniesol Manifest, z ktorého
bolo konfiškované toto (čte):
"Hrabivosť a koristníctvo vzťahuje opäť
ruku na naše podpory. Ženie sa plným útokom
proti obetiam svetovou vojnou zmrzačeným. Boj proti
podporám válečných poškodencov
bol zahájený 14. októbra t. r. rečou
pána ministra financií dr Engliša v parlamente.
Dnes v dobe úžasného zdražovania chleba,
zemiakov, cukru a všetkých ostatných životných
potrieb, chcú nám zastaviť a snížiť
dosavádné biedné podpory. Plán k tomu
je už vypracovaný."
Pod titulom "V záujme pravdy" z posledného
odstavca bolo konfiškované toto (čte):
"Nuž, čakáme a potom presne sdelíme
mená tých, ktorí budú mať odvahu
zdvihnúť ruku na zhoršenie dnešného
vöbec nedostatočného zákonodarstva o
obeti vojny."
Pod titulom "Pripravuje sa" bol konfiškovaný
celý 5. odstavec, ktorý znie (čte): "Naše
pahýly pohrozia na pražských uliciach tým,
ktorí nás chcú pripraviť o poslednú
skyvu chleba. S nami pôjdu vdovy a siroty padlých
našich kamarádov, ktorí z hrobov všetkých
bojísk sveta volajú kliatbu na tých, ktorí
ich pozostalých chcú pripraviť o posledný
zbytok pečlivosti za zavraždeného otca v zákopách.
Ich nezahrabané kosti trčia do výšky,
ako prísaha k pomste utlačovateľom vdov a sirôt."
V tom istom článku posledný odstavec (čte):
"Proti surovým zbraniam buržoázie a byrokracie
do boja, váleční invalidi, so zostalými
pahýly, vdovy a siroty so zaťatými päsťmi
a slzami v očiach. Kto v tomto nerovnom boji zvíťazi?"
Tiež 44. číslo tohoto časopisu zo dňa
30. októbra t. r. bolo konfiškovane na 3 miestach,
a to článok s nadpisom "Do Prahy", 8.
odst., ktorý znie (čte): "Dať pôžičku
umierajúcej vdove a zachrániť matku piatim
osiroteným deťom je špatné, preto sa musí
takému ministrovi vynadať, ale platiť vrahom
československého národa a podporovať
korupciu a zkrachované banky, na to sú peniaze!"
Článok s nadpisom "Obchod s atentátmi",
začiatok 4. odstavca (čte): "Že
k takému výstrelku došlo, nemožno sa dnes
diviť".
Ten istý článok, posledný odstavec
(čte): "Nemožno sa potom diviť, že
prichádza k anonymným útokom zúfalca."
Z toho je vidno, že čoho je v stave meštiacka
koaličná väčšina, keďže
už konfiškuje štátotvorným organizáciam
časopisy len preto, lebo sú i tieto nútené
poukazovať na dnešný režím. Do dnes
sa konfiškovaly len komunistické časopisy,
teraz však už prichádza i na štátotvorné.
Preto je povinnosťou válečných poškodencov,
aby ruku v ruke svorne postupovali a utvorili jednotnú
bojovnú frontu s pracujúcimi vrstvami, lebo len
s touto spoločne môžu váleční
poškodenci dosiahnuť svojich oprávnených
požiadavkov. (Tak jest!)
Dovoľte, aby som v závere svojej reči citoval
výrok pána prezidenta republiky, kterého
použil vo svojom rozhovore s redaktorom "Deutsche Presse"
a ktorý je tiež v úzkej súvislosti i
s predmetom práve prejednávaným. Pán
prezident hovoril: "Prakticky hovorené: nevyrábať
kanóny, uniformy atď. znamená dnes nechať
bez zamestnania tisíce robotníkov a stá inženierov
a úradníkov."
Citujem doslovne výrok pána prezidenta preto, lebo
bol v našom slovenskom denníku "Pravda"
zkonfiškovaný a dúfam, že sa mi podarí
touto cestou ho imunizovať, aby sme ho mohli bez nebezpečia
opätnej konfiškácie odtlačiť! Pri
tom vyslovujem nádeju, že predsedníctvo poslaneckej
snemovne uzná môj dobrý úmysel a výrok
pána prezidenta republiky v mojej reči prepustí.
(Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Ke slovu není již nikdo dále přihlášen.
Rozprava je skončena.
Žádám o přečtení podaných
návrhů.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
1. Pozměňovací návrh posl. Kopasze
a soudr.:
Čl. I nechť zní:
Ustanovení §u 2, odst. 1 zákona ze dne 20.
února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích
válečných poškozenců ve znění
zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n.,
se mění a bude zníti:
"Nárok na požitky přísluší
válečnému poškozenci, jehož roční
příjem není větší nežli
18.000 Kč, je-li však vyšší příjem
menší nežli součet 18.000 Kč a
důchodu (§ 6), jenž by válečnému
poškozenci jinak příslušel, jest mu přiznati
důchod v částce, doplňující
tento součet."
Odst. 4 §u 2, zákona č. 142/1920 ve znění
zákona č. 39/1922 se zrušuje.
2. Eventuální pozměňovací návrh
posl. Kopasze a soudr.
Bude-li zamítnut první pozměňovací
návrh na změnu čl. I, navrhujeme:
Čl. I nechť zní:
Ustanovení §u 2, odst. 1 zákona ze dne 20.
února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích
válečných poškozenců, ve znění
zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n.,
se mění a bude zníti:
"Nárok na požitky přísluší
válečnému poškozenci, jehož roční
příjem není větší, nežli
14.000 Kč, je-li však vyšší příjem
menší nežli součet 14.000 Kč a
důchodů (§ 6), jenž by válečnému
poškozenci jinak příslušel, jest mu přiznati
důchod v částce doplňující
tento součet."
Odst. 4 §u 2 zákona č. 142/1920 ve znění
zákona č. 39/1922 se zrušuje.
3. Doplňovací návrh posl. Horpynky a
druhů:
Čl. I doplňuje se slovy: "při čemž
s částečnou změnou zavedených
zákonných ustanovení hranice příjmu,
která vylučuje nárok na důchod válečných
poškozenců, stanoví se jednotně jak
pro samostatně hospodářsky činné,
tak hospodářsky nesamostatně činné
válečné poškozence částkou
12.000 Kč a zároveň se za těchto změněných
poměrů prodlužuje lhůta přihlášky
o důchod o celý rok ode dne uveřejnění
tohoto zákona."
4. Pozměňovací návrh posl. de Witte
a druhů:
Ve čl. I budiž místo slov "se změnou
stanovenou zákonem ze dne 10. dubna 1924, č. 79
Sb. z. a n.", vloženo znění: "s tou
změnou, že se hranice příjmů
jak pro samostatné tak i pro nesamostatné
stanoví částkou 12.000 Kč".
5. Pozměňovací návrh posl. R. Chalupy,
dr Meissnera, Remeše a druhů:
Poněvadž drahotní poměry se tou měrou
zhoršily, že odpovídají úplně
poměrům v r. 1922, navrhujeme, aby hranice příjmová
pro válečné poškozence hospodářsky
samostatně činné byla zvýšena
z 5000 Kč na 6000 Kč a pro hospodářsky
nesamostatné z 10.000 Kč na 12.000 Kč do
31. prosince 1927.
6. Pozměňovací návrh posl. Bergmanna,
Langra, Tučného, Pechmanové a spol.:
Čl. I nechť zní:
Působnost §u 2, odst. 1 zákona ze dne 20. února
1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných
poškozenců ve znění zákona ze
dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., prodlužuje
se do 31. prosince 1927 s touto změnou:
"Hranice příjmu válečného
poškozence, až do které má nezkrácený
nárok na důchod, při činnosti hospodářsky
samostatné i při činnosti hospodářsky
nesamostatné, stanoví se roční částkou
12.000 Kč."
7. Pozměňovací návrh posl. Simma
a druhů:
Čl. I nechť zní:
Ustanovení §u 2, odst. 1 zákona ze dne 20.
února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění
zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n.,
se mění a zní:
"Nárok na požitky přísluší
válečnému poškozenci, jehož roční
příjem není větší nežli
16.000 Kč, je-li však vyšší jeho
příjem menší než součet
16.000 Kč a důchodu (§ 6), jenž by válečnému
poškozenci jinak příslušel, jest mu přiznati
důchod v částce, doplňující
tento součet."
Odst. 4 §u 2 zákona ze dne 20. února 1920,
č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona
ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., se ruší.
8. Eventuální návrh posl. Simma a
druhů:
Bude-li zamítnut náš pozměňovací
návrh k §u 2, odst. 1 a 4, navrhujeme, aby čl.
I zněl:
"Účinnost §u 2, odst. 1 zákona
ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění
zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n.,
prodlužuje se až do dalšího opatření."
9. Resoluční návrh posl. Bradáče,
Malíka, dr Dolanského, dr Budaye, Windirsche, dr.
Lukavského, Mlčocha, dr. Luschky, Stenzla a soudr.:
Vláda se vybízí, aby v době co nejkratší
předložila k ústavnímu projednání
novelu k zákonu o válečných poškozencích,
která by stanovila jednotnou hranici příjmu,
vylučující z nároku na důchod
válečných poškozenců, a to jak
pro samostatně tak i nesamostatně hospodářsky
činné.
10. Resoluční návrh posl. Horpynky a
druhů:
Vláda se vybízí, aby do 31. ledna 1927 předložila
zákonodárným sborům novelu zákona
ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích
válečných poškozenců ve znění
zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n.,
v níž by se přiměřeně
přihlíželo ke změnám a doplňkům
navrženým v iniciativních návrzích,
tisk poslanecké sněmovny č. 555, 556 a 557.
11. Resoluční návrh posl. Horpynky a
druhů:
Vláda se vybízí, aby nařízením
přikázala do 31. prosince 1926 zemským úřadům
pro péči o válečné poškozence,
aby ihned přestaly srážeti přeplatky,
jež mají nahraditi váleční poškozenci.
12. Resoluční návrh posl. Horpynky a
druhů:
Vláda se vyzývá, aby do 31. ledna 1927 předložila
zákonodárným sborům vládní
návrh o povinném přijímání
válečných poškozenců do veřejných
a soukromých služeb a o ochraně jejich pracovního
místa.
13. Resoluční návrh posl. de Witte a
druhů:
Vláda se vyzývá, aby neprodleně podala
návrh zákona, jímž se prodlužují
lhůty pro přihlášení nároku
na důchod válečných poškozenců.
14. Resoluční návrh posl. Kopasze a
soudr.:
Vládě se ukládá, aby do týdne
předložila posl. sněmovně návrh
zákona, kterým se stanoví nová jednoroční
lhůta k přihláškám o důchod
válečných poškozenců, prostá
jakýchkoli vylučovacích výminek a
omezovacích ustanovení.
15. Resoluční návrh posl. Kopasze a
soudr.:
Vládě se ukládá, aby do konce tohoto
roku předložila posl. sněmovně návrh
novelisace zákona č. 142/1920 ve znění
zákona č. 39/ 1922 o požitcích válečných
poškozenců, jenž by vyhovoval plně požadavkům
organisací válečných poškozenců.
16. Resoluční návrh posl. Kopasze a
soudr.:
Vládě se ukládá, aby do konce tohoto
roku předložila posl. sněmovně návrh
zákona o povinném zaměstnávání
invalidů, jenž by byl ve shodě s požadavky
organisací válečných poškozenců
a organisací sdružujících státní
zaměstnance invalidy.
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Žádám pana zpravodaje za výbor soc.-politický,
pana posl. Malíka, aby se ujal slova k doslovu.
Zpravodaj posl. Malík: Slavná sněmovno!
Okolnost, že k projednávané osnově vládní
mluvilo tolik řečníků, je důkazem.
že jde o věc velmi důležitou. Kdyby všichni
řečníci myslili to poctivě s válečnými
poškozenci a byli také podle toho tak mluvili a neměli
úmyslů jiných. slušelo by to jen vítati.
Bohužel, padla zde slova a námitky, které dokazují
všecko možné, jenom ne poctivou vůli,
válečným poškozencům, obětem
světové války, pomoci. Padla zde slova o
tvrdosti, o špatném sociálním cítění
nynější občanské majority. Odmítám
tato slova jako nemístná a jako neprokázaná.
Vážení pánové! Prohlašuji,
že co děláme dnes, není nic jiného
nežli prodloužení stavu, k němuž
došlo, když v čele ministerstva soc. péče
byli pánové Habrman, dr Winter a kdy
referenty o zákonech týkajících se
válečných poškozenců byli páni
posl. Ant. Novák. R. Chalupa, Svoboda
a jiní.
Vážení pánové! My tento dosavadní
stav pouze prodlužujeme. nic nezhoršujeme, naopak vám
dokáži, že stav dosavadní zlepšujeme.
Ve zprávě výborů soc.-politického
a rozpočtového jsou otištěny ke konci
dvě resoluce. Resolucí první vyzýváme
vládu, aby v době nejkratší předložila
novelu osnovy zákona o požitcích válečných
poškozenců a aby při tom dbala několika
iniciativních návrhů, v nichž byly,
abych tak řekl, soustředěny všechny
požadavky válečných poškozenců.
Rozpočtový výbor přijal druhou resoluci,
v níž se vláda vybízí, aby ministerstvo
soc. péče podpory, jež jednou vyplatilo, nežádalo
zpět v těch případech, kdy majetek
dotyčného válečného poškozence
nedosahuje určitého jmění. Konečně
je zde třetí resoluční návrh
posl. Bradáče. Malíka, dr Dolanského.
dr Budaye, Windirsche, dr Lukavského Mlčocha, Luschky,
Stenzla a soudr. jenž praví: "Vláda se
vybízí. aby v době co nejkratší
předložila k ústavnímu projednání
novelu zákona o válečných poškozencích,
která by stanovila jednotnou hranici příjmu,
vylučujícího z nároku na důchod
válečných poškozenců, a to jak
pro samostatně, tak i nesamostatně hospodářsky
činné."
Mohu říci, že 7 let jsme my zástupcové
venkovských vrstev hospodářsky činných
trpěli tuto méněcennost v tom, že byla
hranice pro válečné poškozence hospodářsky
samostatně činné vyjádřena
nižší částkou nežli pro osoby
hospodářsky nesamostatné. Žádáme
nápravu v tomto směru, ovšem z důvodů
technických a administrativních není možné,
aby tato náprava byla provedena ihned. Vybízíme
proto vládu, aby v nejbližším zákoně
o válečných poškozencích navrhla
stejnou hranici pro poškozence válečné
hospodářsky samostatně činné
jako pro poškozence hospodářsky nesamostatně
činné.
Vážení pánové a dámy!
Z toho vidíte, že nynější stav
nezhoršujeme, naopak zlepšujeme. Jsou ještě
jiné důvody, které mluví pro to, abychom
zůstali na dosavadní hranici příjmové.
Je to okolnost, že ani poměry cenové, ani poměry
mzdové se podstatně nezměnily. Průměrné
indexní číslo v r. 1924 bylo u potravin a
paliva 914, u oděvu (střed) 986, r. 1925 indexní
číslo (střed) 893, r. 1926 indexní
číslo (střed) 855. Pokud jde o poměry
mzdové, zjištěny byly průměrné
mzdy týdenní na příklad u dělníka
krejčovského v roce 1924 131.25 až 185 Kč,
r. 1925 128.01 až 185 Kč, r. 1926 127.50 až 185
Kč, u dělníka obuvnického r. 1924
116.25 až 161.25 Kč, r. 1925 115.60 až do 160
Kč, r. 1926 116 Kč až 159.20 Kč.
Z uvedených průměrných mezd je tedy
vidno, že ani průměrný kvalifikovaný
dělník není pracovním svým
příjmem vyloučen z nároku na důchod,
ježto roční příjem jeho ze mzdy
nedosahuje 10.000 Kč. Počítáme-li,
že má týdně 185 Kč a že
by byl zaměstnán celých 52 týdnů
v roce, tedy jeho celý příjem ze mzdy činí
9620 Kč a nedosahuje tudíž ještě
příjmové hranice 10.000 Kč. Tedy postihuje
tato hranice až dělníky, kteří
jsou jaksi nadprůměrní, mají výdělek
větší.
Dovoluji si připomenouti, že hranice příjmová
stanoví se pro poškozence samého bez rodinných
příslušníků, bez manželky,
dětí, rodičů a pod. Pro ty se hranice
příjmová zvyšuje za každou osobu
o 10%. Na př. jde-li o invalidu, který má
ženu a 3 děti, pak jeho hranice původní
10.000 Kč se zvyšuje za každou osobu o 10%, to
znamená v tomto případě o 4000 Kč,
hranice příjmová vylučující
z nároku na důchod válečných
poškozenců je 14.000 Kč.
Poslední řečník v debatě, mluvčí
strany komunistické p. posl. Kopasz užil velmi
ostrých slov. Užil jich proto, poněvadž
jinak by nebyl komunistou. (Odpor komunistických poslanců.)
Jisto je, že kdyby naše péče o válečné
poškozence byla nejlepší ze všech států
světa, těchže ostrých slov užil
by proti péči v našem státě.
(Odpor komunistických poslanců. - Výkřiky
posl. Mikulíčka.)