Pan ministr soc. péče na straně jedné
naříká na úpadek populace našeho
národa, kreslí nám chmurný obraz budoucnosti
čsl. národa na základě statistiky
porodů českého a německého
obyvatelstva v našem státě - městský
fysikát obce pražské na straně druhé
uveřejňuje hrůzný fakt, že ve
vnitřní Praze máme 80% tuberkulosních
dětí a naše hypervlastenecko-fašistická
veřejnost vidí jedinou záchranu národa
v prozpěvováni "Hej Slované" a
"Hrom a peklo" v sálech Slovanského ostrova
a v nadávání socialistům, na místě
aby si uvědomila, že je pro záchranu národa
nutno změnit tendenci našeho zákonodárství,
aby sociálně a hmotně povzneslo úroveň
národa na možnost lidské existence, aby mohl
ploditi zdravé děti, aby je mohl vychovávati
v zdravé, dobré a řádné občany
tohoto státu a nemusil obmezovati přírodu
prostředky, jež snižují populaci národa.
Národ, jehož příští generace
bydlí v doupatech, semeništích to tuberkulosy
a nakažlivých nemocí, jehož naděje
chřadne bídou a nedostatkem výživy,
generace, jejíž mládí se ubíjí
předčasnou nutností výdělku,
těžkou prací, musí zakrnět a
jest nezadržitelně k zániku odsouzen. Zde se
naší vlastenecké veřejnosti otvírá
pole široké vlastenecké působnosti skutky,
nikoliv ústy!
300.000 státním a veřejným zaměstnancům
vnucen byl novými platovými zákony systém
dvou dětí a nyní zamýšlí
se 250.000 vál. invalidům, 260.000 vdovám
a pozůstalým, přes 300.000 sirotkům.
z nichž je přes 30.000 bez otce a matky, zhoršiti
existenci přímo k nemožnosti, k povlovnému
umírání.
Připočteme-li k tomu miliony nedostatečně
placeného a nezaměstnaného dělnictva,
máme před očima chmurný obraz zoufalé
situace velké většiny příslušníků
národa, odsouzených k živoření,
obraz strhující většinu národa
k zániku. Otřese se svědomí naší
vlastenecké společnosti, aby na tento výkřik
"žaluji" odpověděla vyburcováním
a zmobilisováním všech prostředků
- dobré vůle a obětavosti k odvrácení
této katastrofy, která pomalu, ale jistě
sráží národ do propasti daleko hlubší,
než světová válka sama.
Pan zpravodaj vypočítával zde, kolik naše
republika věnovala již na péči o válečné
poškozence. I když uznáváme úctyhodnost
tohoto vydání, nemůžeme souhlasiti s
tím, že by náš stát nemohl v tomto
směru učiniti více. Není to vždy
zákon sám, který tvrdě doléhá
na existenci válečných poškozenců,
nýbrž v mnohých případech tvrdá
praxe a úzkoprsé provádění
zákona v jednotlivostech, často také sabotáž
nejlepšího úmyslu zákonodárce
a dobrého ducha zákona, které vyvolávají
nespokojenost tisíců válečných
poškozenců, a působí nespokojenost celku.
Nebylo vždy dostatečného pochopení v
individuelních případech a velmi zhusta ideální
výklad zákonů ztroskotal o odpor finanční
správy. V poslední době vyvolalo velké
vzrušení zamýšlené zrušení
okr. úřadoven pro válečné poškozence,
jimž budou ještě značně ztíženy
každoročně se stereotypně opakující
sociálně lékařské prohlídky,
metla to válečných invalidů, vdov
i předků, poněvadž budou musit tito
lidé dojíždět na velké vzdálenosti
do míst zbylých úřadoven.
Je mylným názorem, že invalidé méněprocentní
nepotřebují důchodů. Statistika z
roku loňského i letošního dokazuje pravý
opak četností případů úmrtí
invalidů s přiznanou 20 až 35% neschopností.
Zruší-li se okresní úřadovny,
nastanou nové administrativní obtíže
a zvýší se chaos ve vyřizování
podaných žádostí, nastane otázka,
kam nedostatečně vypravené zemské
úřadovny přemístí veškeré
spisy soustředěné od okresních úřadoven?
Že toto opatření postihne opět tisíce
poškozenců, jejichž záležitosti utrpí
opět průtah, leží na bíledni.
Organisace služby péče o válečné
poškozence nebyla ještě vybudována tak,
aby bylo zajištěno dochvilné vyřizování
záležitostí této péče
se týkající, a již se dosud nedohotovená
budova administrativy této má znovu bourat a přestavovat.
Varujeme před tímto opatřením, které
na konec vymstí se opětně na nešťastných
obětech války, zhorší běh úřadování
a vyvolá novou nespokojenost.
Soc.-politický výbor v jedné z předchozích
schůzích projevil vůli projednati celou materii
týkající se péče o válečné
poškozence na základě četných
podaných iniciativních návrhů. Tato
vůle byla v poslední schůzi zvrácena
vládní majoritou a iniciativní návrhy
byly zamítnuty. Resoluce soc.-politického výboru
jest jen slabou náplastí, která znovu vyvolá
naději válečných poškozenců,
aby pak tím krutěji byla zklamána.
Stále a stále volá se u nás po nutnosti
vytvoření vlastní parlamentní tradice,
která by posílila důvěru lidu k parlamentarismu
a k demokracii v našem státě. Vytváříme-li
svou parlamentní tradici tímto způsobem,
pak se nemůžeme diviti, že lid ztrácí
důvěru k parlamentarismu a víru v demokracii
a že žene se tímto způsobem voda na mlýn
zapřísáhlým nepřátelům
parlamentarismu a hlasatelům diktatury zleva neb zprava!
(Předsednictví převzal místopředseda
inž. Dostálek.) Vznášíme u
příležitosti projednávané osnovy,
jež znovu situaci válečných poškozenců
zhoršuje, důrazný protest proti zamýšlenému
zhoršení péče o válečné
poškozence, vdovy a sirotky a naopak žádáme,
aby důchody jejich byly vyměřeny tak, aby
stačily k obživě jejich rodin a za tím
účelem aby byl novelisován požitkový
zákon ze dne 20. února 1920, č. 142, doplněný
novelou ze dne 25. ledna 1922, č. 39. Protestujeme proti
zbytečným, stále se opakujícím
lékařským prohlídkám, na něž
stát vydává ročně 15 mil. korun,
žádáme stanovení nové lhůty
přihlašovací o důchod, vybudování
léčebné péče o
invalidy, jich vdovy, sirotky a pozůstalé, uzákonění
povinného zaměstnání invalidů.
udílení dispensí pro řemeslnou živnost,
kterou jsou s to provozovati, úpravu poměrů
zaměstnanců-invalidů ve státních
a veřejných službách a znovupřijetí
restringovaných těchto zaměstnanců,
vyvlastňování a spravedlivé přidělování
trafik a skladů válečným poškozencům,
přidělování jich jako společníků
k dosavadním držitelům, poskytování
daňových úlev a levného úvěru,
spravedlivého přidělování půdy
při provádění pozemkové reformy,
poskytování prothés státem, umožnění
vykonávati své povolání učitelům-vál.
poškozencům udělením vhodných
míst. benevolentní posuzování žádosti
synů, vdov a invalidů o propuštění
z vojny, a pokud se týče předmětné
osnovy právě projednávané navrhujeme,
aby hranice příjmová byla jednotně
stanovena částkou 12.000 Kč pro samostatně
i nesamostatně výdělečné válečné
poškozence.
Nebude-li náš pozměňovací návrh
přijat, nemůžeme z důvodů, které
jsem v předu uvedl, pro osnovu tuto hlasovati. (Výborně!
Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Simm. Uděluji mu slovo.
Posl. Simm (německy): Slavná sněmovno!
Při rozpravě o předložené zprávě
sociálně-politického a rozpočtového
výboru k zákonu o vytvoření hranice
příjmové pro válečné
poškozence nezaujímám jiného stanoviska,
než které jsem před časem zde v tomto
směru jménem své strany zaujal, když
šlo o rozpravu o životních otázkách
válečných poškozenců. Stanovisko
to jest: Prohlašujeme péči státu o válečné
poškozence za nedostatečnou a pravíme dále,
že se v žádném případě
neukazuje tak rozpor mezi ujištěními o blahovůlí
k sociálně slabým a o pomoci potřebným
lidem a mezi skutečným poskytnutím pomoci
těmto lidem, jako právě v tomto zvláštním
případě. Po celý rok upozorňovali
jsme na to a posilujeme své mínění
v tomto směru v době, pánové, ve které
přes všechna opačná ujišťování,
jež jsme i dnes opětně slyšeli, přece
má býti učiněn troufalý pokus,
aby byl otřesen ten špatný status quo v zákonodárství
o válečných poškozencích. To
se sice ještě neděje projednáváním
předložené osnovy zákona, tato ponechává
pro rok 1927 ještě stav platný do konce 1926,
platí to však právě jen pro tuto podrobnost
v péči o válečné poškozence.
Jaké jsou další úmysly, poznáváme
ani ne tak z uklidňujících řečí
snad pánů z vládní strany, jako spíše
z hodně významně vypadajících
výroků šéfa finanční správy.
Při jednání o státním rozpočtu
mluvil pan ministr financí zcela otevřeně
o nutné revisi zákonů o péči
o válečné poškozence, revisi,
jež, ohlašuje-li ji šéf finanční
správy tohoto státu, může býti
snad míněna jen ve smyslu zhoršující
činnosti proti dosavadnímu zákonodárství,
kde se děje vždy pokus něco při takových
věcech opraviti ve prospěch finanční
správy v takových věcech, o něž
se starají všichni lidé mající
sociální pochopení. Krátce řečeno:
Zde, jak se zdá, je první zkušební kámen
pro nynější koalici. My všichni jsme povinni
upozorniti na to ony lidi, kteří s námi chtějí
býti lepší vůle, než té
vůle, jež se chystá - jaká ironie je
v těchto slovech - uvésti v život dosud provozovanou
politiku sociálních pokusů. Plánovitou
činností proti úmyslům státní
správy - a ty zde byly, to zde prohlašujeme - bylo
ještě tenkráte možno, aby tyto úmysly
byly na delší dobu odsunuty, alespoň bylo zabráněno
jejich okamžitému provedení. Nemáme
však žádné pochybnosti, že bude třeba
největšího vlivu všech kruhů v
této sněmovně, majících sociální
pochopení, aby se došlo k opaku toho, co zamýšleno,
nikoliv ke zhoršení péče o válečné
poškozence, nýbrž ke zlepšení tohoto
zákonodárství v tom směru, který
jsme již v létě tohoto roku také ukázali
svými iniciativními návrhy. Pánové,
dojíti tam, kam nám velí netoliko naše
sociální poznání a z tohoto sociálního
poznání důsledně vyplývající
čin, nýbrž dojíti tam - a tímto
apelem se obracíme na vládní strany - kam
velí dojíti udržení ještě
té trochy státní prestiže, to musí
býti naší snahou. Československý
stát nezůstává právě
ve svém zákonodárství o válečných
poškozencích bez povšimnutí. Toto zákonodárství
jest srovnáváno na mezinárodním foru
se stejnorodým zákonodárstvím jiných
států, a při tom prohlašujeme, že
nic nemůže tak poškoditi vážnost
československého státu, než tato srovnávající
kritika zákonodárství o obětech války
v Československu a v jiných státech. Podati
důkaz tohoto tvrzení není nám za těžko,
v neposlední řadě podáváme
jej z merita dnešního zákona. Tento návrh
zákona stanoví opětně, že příjmová
hranice pro válečné poškozence stanoví
se na 5000 u hospodářsky samostatných a na
10.000 u hospodářsky nesamostatně činných
válečných poškozenců. Jde při
tom o prodloužení zákonného stavu platného
až do konce letošního roku, který, když
před časem novelou z 10. dubna 1924, č. 79,
stal se zákonem, již tenkráte byl podroben
ostré naší kritice. Tenkráte stáli
jsme na stanovisku, a dnes ještě stojíme na
tomto stanovisku, že příjmové hranice,
kterou je vázáno požívání
důchodu, vůbec nemá býti. Míníme
to zásadně. Oběť, kterou přinesl
válečný poškozenec, je taková,
že vůbec nemůže býti oceněna
snad povolením nějakého důchodu. Bylo
by to přímo hříchem proti veškerému
dobrému duchu, kdybychom chtěli vůbec nějakou
odměnu považovati za vyrovnání přinesené
oběti. Výše důchodu, který se
přiznává, však přece podle našeho
mínění až do jisté míry
může býti vysvědčením,
jak je kdo schopen oceňovati takovou oběť krve
a zdraví, jež byla přinesena pro celou společnost.
Požívání tohoto důchodu nesmí
podle našeho mínění býti ničím
jiným, než neporušitelným právem
každého válečného poškozence.
Podle našeho mínění mělo by býti
možným nejvýše dobrovolné zřeknutí
tohoto práva příslušejícího
válečným poškozencům, nikdy však
zákon, který tyto důchody přiznává
jen do jisté hranice, přes kterou pak váleční
poškozenci důchod ztrácejí. To se děje
jen u nás v Československu, a již nikde jinde.
Tím si získává Československo
v celé mezinárodní péči o válečné
poškozence vyjimečné postavení. Je jediným
státem, jenž stanoví příjmovou
hranici, kterou je vázáno požívání
důchodu, a stanoví ji v tak důsledné
formě zákonem, jako se to opět má
státi v předloženém návrhu zákona.
Žádný stát, řekl jsem již,
nevytvořil takové úpravy. Všude je zachovávána
námi doporučovaná zásada, že
důchod přísluší tomu, kdo přinesl
oběť a není snad vázán na nějaký
příjem, který si válečný
poškozenec, vrátiv se do svého občanského
života, nějak prací vydělal. (Posl.
Patzel [německy]: Zde se z toho dělá početní
příklad!) Tak jest!
Německo má sice v určité podobě
příjmovou hranici, je však stanovena daleko
výše a tak upravena, že při dosažení
stanoveného příjmu neztrácí
se celý důchod, nýbrž nastává
pouze odstupňování důchodu. Školský
příklad: Místní přídavek
a vyrovnávací přídavek vyplácejí
se bez ohledu na jakoukoliv výši osobního příjmu
válečného poškozence. K tomuto stanovisku
měla by se konečně propracovati podle našeho
mínění - a doporučili jsme to přece
také již vládě při různých
projednáváních zákonů o válečných
poškozencích - i naše vláda.
Musí býti opětně upozorněno
na to, že v poslední době nic nesnížilo
vážnost tohoto státu v cizině tou měrou,
jako právě odlišnost našeho zákonodárství
o válečných poškozencích proti
jiným státům. (Posl. Patzel [německy]:
Za to dr Beneš v Ženevě krásně
řeční!) Tak jest!
Účelem předloženého zákona
je přece i pro laika nepopíratelně, aby byl
proveden pokus prospěšný státní
pokladně, jehož rentabilitu má nésti
válečný poškozenec. Velevážení,
oč důležitější jest tato
celá věc, jež v zákoně je stanovena,
ještě pro válečného poškozence
a pro jeho život, vysvítá zvláště
z pozorování pohotovosti orgánů státní
správy zvláště při oceňování
příjmu válečného poškozence.
Varujeme opětně před přijetím
předlohy beze změny a poukazujeme znovu, jako i
posledně při rozpravě o podobném zákoně
v této sněmovně, na své pozměňovací
návrhy, jež jistě nejsou předkládány
sněmovně snad z nějakého demagogického
smýšlení, nýbrž naprosto nepouštějí
se zřetele zásadu reálního uskutečnění.
Před krátkou dobou se stavěli za stejné
návrhy s tónem plného vnitřního
přesvědčení jiní páni
ze sněmovny než my, kteří dnes pokládají
za svou povinnost vystupovati jako obhájcové vládní
politiky, jak se to zvláště ukazuje při
předloženém zákonu.
Pan kol. Zajicek poukázal jako řečník
vládní většiny ve výboru při
jednání o předloženém zákonu,
i dnes opětně při stanovisku k tomuto zákonu
ve sněmovně samé, na rozhovor s ministrem
sociální péče, jejž v jeho účinku
oceňuje jako dostatečně silný, aby
podle jeho mínění byl považován
za to, že celé zákonodárství
o válečných poškozencích bude
již v nejbližší době od základu
novelisováno. Zaopatřovací zákon z
roku 1920, který přece již jednou byl novelován
novelou z 25. ledna 1922, má býti podroben znovu
novelisaci, jež prý více uspokojí než
to, co dnes se ukázalo při projednávání
předloženého zákona o skromných
přáních válečných poškozenců.
V této novele má býti vypuštěno
ustanovení o příjmové hranici, kterou
je vázáno požívání důchodu
válečným poškozencem, nebo má
býti vyhověno přání po přiměřeném
zvýšení tohoto důchodu, nebo má
býti vynecháno ustanovení o rozdílu
mezi samostatně výdělečně činnými
a nesamostatně výdělečně činnými.
Tato novela, tak mluvil kol. Zajicek ve výboru a
tak mluvil i dnes, potřebuje jen času k vypracování,
k projednání v poradách a k propracování,
aby pak mohla býti předložena zákonodárnému
sboru ve formě, jež již nepotřebuje odmítavé
kritiky.
Musí nám býti dovoleno, abychom přece
jen trochu pochybovali o uskutečnění těchto
slibů i pana ministra sociální péče,
v neposlední řadě též z toho
důvodu, že zákon o stanovení příjmové
hranice má přece, bude-li dnes přijat, vytvořiti
opětně pro celý rok stav, proti kterému
jsme působili zvláště v létě
podanými iniciativními návrhy na novelisaci
celé péče o válečné
poškozence. Ovšem bylo by třeba změniti
od základu celé naše zákonodárství
o válečných poškozencích. Již
jsem řekl, že se československé zákonodárství
o válečných poškozencích liší
nepříznivě nejen v podrobnostech o ustanovení
příjmové hranice a pokud jde o požívání
důchodu od ostatních států, nýbrž
i že celý soubor zákonodárství
o válečných poškozencích - jak
jsem také řekl - se nepříznivě
liší od stejné materie zákonů
jiných států. Toto zákonodárství
československého státu je v jádře
horší, než kde jinde. Sazby důchodu jako
v Československu nenaleznou se v tak nízké
výměře v žádném jiném
státě.
Podle dnes platných ustanovení dostává
na příklad invalida s výdělečnou
neschopností od 20 do 24% denně celých 98
h, invalida od 25 do 35% 1.47 Kč, od 35 do 44% výdělečné
nezpůsobilosti 1 Kč 97 h a stoupá to, až
nejtěžší invalidé, kteří
mají invaliditu nebo nezpůsobilost k výdělku
od 85 do 100%, mohou dostati denně celých 6.54 Kč.
Stejně směšně malé jsou požitky
vdov, jež, jak známo, jsou-li bezdětné
a méně než z 30% výdělku neschopné,
nedostávají vůbec důchodu. Teprve
pak, pečují-li o 1 dítě nebo jsou
aspoň z 30% výdělku nezpůsobilé.
dostávají 1.46 Kč denně, nebo pečují-li
o 2 děti pod 16 let neb jsou alespoň 50% výdělku
nezpůsobilé, denně 2.46 Kč. Sazby,
jež platí podle platného zákonodárství
o válečných poškozencích pro
poloviční sirotky, úplné sirotky a
předky, jsou stejně směšně nepatrné
jako právě uvedené sazby důchodů
pro invalidy a vdovy. Jak velice se v tom směru, pánové,
lišíme od jiných států, dokonce
i od oněch států, které vůbec
nepožívají výhod státu vítězného,
ba i od států poražených, o tom mluví
srovnání požitků důchodů
válečných invalidů v různých
státech, jejž vydal před krátkým
časem odborový sekretariát mezinárodního
pracovního společenství válečných
invalidů.
Neuváděl bych sněmovně všechny
tyto sazby, jak platí v jednotlivých státech
Evropy, rád bych si však dovolil na jednom zvláštním
příkladě je předvésti, abych
ukázal rozdíl zaopatření válečných
poškozenců v Německu a v Rakousku, tedy dvou
států platících za přemožené
ve válce, a v Československu. Tu praví se
na příklad: Příplatek pro slepce v
Německu činí 611 rentových marek,
v Rakousku 1627 zl. korun, kdežto v Československu
činí celých 346.80 zl. korun. Nebo
na příklad sazba pro invalidy 100%ní: 100%ní
svobodný invalida dostává v Německu
1032 rentové marky, v Rakousku 986 zl. korun, v Československu
naproti tomu jen 520 zl. korun. Nebo abych užil dalšího
příkladu: 50%ní svobodný invalida
dostává v Německu 360 rentových marek,
v Rakousku 49 zl. korun, v Československu důchod,
jenž opětně není v žádném
poměru. Nebo vezměme na příklad případ
k výdělku neschopné vdovy bez příplatku
na děti. Ta dostává v Německu 242
rentové marky, v Československu 130 zl. korun, nebo
oba rodičové, kteří na příklad
v Německu dostávají 465 rentových
marek, dostanou v Československu jen 115 zl. korun. Myslím,
že jsem těmito několika čísly,
která jsem zde jmenoval, dokonale ilustroval, jak velkomyslně
jednají jiné státy, jako Německo a
Rakousko u srovnání se zákonodárstvím
o válečných poškozencích v našem
státě, v Československu. Při nejrůznějších
příležitostech, jež se naskytují,
aby bylo promluveno slovo ve prospěch válečných
poškozenců, obraceli jsme se na sněmovnu s
výzvou, aby péče o válečné
poškozence byla nyní konečně jednou
přivedena na cesty, jež by snesly kritiku ciziny,
aby také přestalo posuzování zákonodárství
v Československé republice, jako se to stalo před
mezinárodním forem, kde organisace válečných
poškozenců pronesly kritiku, jež přece
jen nemůže býti pominuta, kritiku, jež
velmi mnoho znamená pro stát a jeho poškozenou
vážnost v cizině, jestliže praví
toto: Konference (totiž válečných poškozenců)
konstatuje znovu, že zákonodárství v
Československu, jež určeno je k tomu, aby různým
kategoriím obětí války zajistilo nezbytnou
pro ně podporu, nebylo zlepšeno, ač konference
z roku 1925 výslovně poukázala na nedostatečné
částky odškodnění poskytovaných
v Československu. Konference upozorňuje vládu
Československa na těžké postavení,
v němž jsou ti z jeho státních příslušníků,
bez rozdílu, zda vyšli ze stavu důstojníků
či mužstva, kteří válkou byli
oloupeni o svou výdělečnou způsobilost
nebo o svou výživu. Konference nepochybuje, že
vláda republiky je ochotna, pokud možno rychle přivésti
podmínky pro odškodnění obětí
války v soulad s všeobecnými zásadami
jí přijatými. Konference obrací se
mimo to k veřejnému mínění
v Československé republice a žádá
je, aby dopomohlo k provedení zásadám lidskosti,
jež doporučují rychlé a podstatné
zlepšení postavení obětí války.
Touto výzvou obrací se cizina k odpovědným
činitelům československého státu.
Rádi bychom s tohoto místa stejnou silou obrátili
se na odpovědné vedení státu s výzvou,
aby nečekalo již s novelisací péče
o válečné poškozence, jak jsme ji směrodatně
vytýčili ve svých podaných iniciativních
návrzích, nýbrž aby ji co nejrychleji
vyřídilo, aby ji v nejkratší době
skutečně provedlo. V tom smyslu stavíme se
přirozeně odmítavě i proti dnešnímu
zákonu. Budeme hlasovati pro své pozměňovací
návrhy, nikoliv však pro tento zákon. (Potlesk
poslanců něm. nár.-socialistické strany
dělnické.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem jest pan
posl. Kopasz. Uděluji mu slovo.
Posl. Kopasz: Československá republika
dosiahla včera vrcholu demokracie, a to tým, že
v rozpočtovom výbore vládni zákonodarci
odhlasovali ďalšie trápenie hladom válečných
poškodencov a ich pozostalých, že nepripustili
zvýšenie hranice príjmovej. Hneď ale v
tej istej schôdzi tí istí ľudia odhlasovali
ohromné miliony na militarizmus, teda na nástroje
k mrzačeniu ľudu. (Tak jest!) Pán zpravodaj
bude toto považovať tiež za reč agitačnú,
ako to prehlásil vo svojom úvode.
V Československej republike válečný
poškodenci trestajú sa za to, že chcú
pracovať. Podľa vládnej predlohy o hranici príjmovej
válečný poškodenec nesmie viac zarobiť
ročne, ak je maloživnostník alebo maloroľník,
ako 5000 Kč, robotník, malý úradník
alebo nádenník viac ako 10.000 Kč. Keďže
by túto hranicu príjmovú prevýšil,
tak sa mu podpora jednoducho strhne, hoci i páni zákonodarci
nášho parlamentu vedia, že tá podpora,
ktorú dostávajú váleční
poškodenci, je tak malá, že v mnoho prípadoch
nestačí ani na suchý chlieb. Na príklad
84%ný válečný poškodenec dostane
mesačne 240 Kč, má 4 nezaopatrené
dietky, na každé dostane mesačne 16 Kč,
tedy 10% zo základnej podpory. Dostane tedy do ruky pre
6člennú rodinu mesačne 304 Kč, t.
j. denne na jedného člena rodiny 1.66 Kč.
Podotýkam, že 84%ným invalidom je klasifikovaný
len ten, ktorému chybuje celá pravá končatina,
kto utrpel taký úraz, že nemöže len
v sede pracovať, ako: ztrata dolnej končatiny, ztrata
jedného oka a oslabenie druhého. Ale obyčajne
na takýto úraz je invalid klasifikovaný niekedy
len na 25 až 331/3%. Tedy ako vidno, sú to takmer
všetko ťažkí invalidi. Keď ale nechcú,
aby oni a ich deti hladom zomreli, tak sa musia chytiť volajakej
práce, ak ju môžu dostať, keď nie
oni, tak ich ženy alebo deti. Zárobok členov
rodiny sa v celom obnose započíta do príjmovej
hranice, na druhej strane však štát započíta
na jedno nezaopatrené dieťa len 10% zo základnej
podpory. 80%ný válečný poškodenec
s 2 deťmi v Nemecku dostane mesačne 602.30 Kč,
tedy o 362.30 Kč viac mesačne ako u nás 84%ný.
Tomuto sa strhne len 1/10 podpory,
keď dosiahne zárobku ročne 77.000.
Teda štát porazený, ktorý musí
platiť ohromné reparácie, ale o válečných
poškodencov sa stará tak, aby tí nemuseli siahnuť
ku samovražde, tak ako u nás.
Je to tak tiež s válečnými vdovami.
Postačí, keď niektorá vdova má
nepriateľa a ten udá, že deti zarábajú,
k čomu úplne stačí, keď dieťa
vdovy, panské decko v mesiaci dva, tri dni pomerkuje, za
tú dobu, kým milosťpanička ide na prechádzku
alebo sa s domácim priateľom zabáva, po druhé
stačí i to, keď niekto poukáže,
že válečná vdova má niekoho na
strave z pohlavia mužského, aby bola podpora válečnej
vdove zastavená bez toho, že by sa u nej samej presvedčili
o správnosti udajov. Pravda, šetrenie sa deje strannícky,
obyčajne sa ide k udavačovi.
Kým válečná vdova dostane znova svoju
podporu, uplynie obyčajne až celý rok, čo
sa končí tým, že válečnú
vdovu predvolajú na prehliadku, na ktorej prehliadke celé
inkvizície prevedú, a jestli chce vdova ďalej
svoju podporu dostávať v záujme svojich dietok,
podrobí sa tejto starodávnej španielskej inkvizícii.
Prečo nevolali na prehliadky tieto ženy vtedy, keď
ich mužovia museli rukovať na vojnu a chrániť
vlasť na oko, ale vo skutočnosti záujmy medzinárodnej
kapitalistickej triedy - a nekonštatovali to, či sú
schopné vychovať svoju rodinu bez mužov, ktorí
sa starali o ich existenciu? Už i tento zákon je nespravodlivý.
Prečo sa majú trestať tie vdovy, ktoré
majú známosť po akejkoľvek stránke
s mužským, keďže toto nemá s podporou
celkom nič spoločného, lebo nám je
známe, že akákoľvek známosť
nemá nič spoločného s vydržiavaním
rodiny. Už viackrát sme podali návrh na predlženie
zákona ohľadom opozdených prihlášok
válečných poškodencov a ich pozostalých,
ale to toľko platí, ako by hrach na stenu hádzal,
páni zákonodarci z vládnej strany toho nepotrebujú.
Tiež v každom štáte je vynesený zákon
o povinnom zamestnaní válečných poškodencov
a vdov, podľa ktorého isté procentá
válečných invalidov i zamestnávajú,
kdežto u nás sa váleční poškodenci
i zo štátnej služby prepúšťajú,
aby urobili miesta protekčným deťom a bobečkom.