Deset haléřů denně dostane na dítě
válečný poškozenec. Státní
zaměstnanec, učitel se šesti dětmi podle
nového zákona dostane na jedno dítě
denně 1 Kč 40 hal. Při stanovení mezd
u dělníků na počet dětí
vůbec se nepřihlíží. Při
tom ještě i v této síni z úst
buržoasních politiků slyšeli jsme několikráte
cynická slova, že úkolem státu není
platiti přídavky "populační".
A přece u všech vrstev odkázaných na
mzdu nebo důchod, které nevlastní reality
nebo zboží, každý přírůstek
v rodině znamená rozmnožení nikoli radosti,
ale bolesti a bídy.
Minimální zabezpečení a zaopatření
dětí, řekl bych, prostá jejich záchrana
u těchto vrstev a v těchto rodinách je nejtěžší
a nejsvízelnější problém dneška
i budoucna. Sociální ochrana dělnictva, upravení
důchodů invalidů, veřejných
zaměstnanců, reforma školská, řešení
palčivé krise bytové, čelení
drahotě, tu jest nejvděčnější
pole práce proti klesání populace.
Pan ministr financí prohlásil, že stát
není úrazovou pojišťovnou, aby platil
nebo nahrazoval někomu zmenšení pracovní
výkonnosti. To jest pravda, ale je také nutno zevrubněji
zkoumati poměr státu k invalidům a opačně.
Pan ministr financí tím snad chtěl říci,
že stát nemá povinnost k těm, kdož
ve válce ztratí zdraví nebo život. Ztráta
zdraví nebo pracovní neschopnost u invalidů
nastala bezesporně ve službách státu.
Nechce-li stát jako zaměstnavatel vojáku,
kterého posílá na smrt, nahraditi ztráty
na zdraví nebo na poklesu jeho pracovní schopnosti
přímo, pak nechť ho pojistí u pojišťovacího
ústavu. To některé státy, jako Italie,
také učinily. Ony civilisované státy,
které své vojsko nepojišťují, nahrazují
jim ztráty na pracovní schopnosti přímo
invalidní rentou. To je ve všech státech s
určitým stupněm civilisace. Stát je
kolektiv, jeho poměr k občanu má býti
generosní. Chce-li, aby občan dal mu kromě
peněz ještě své zdraví, má
mu tuto ztrátu, kterou penězi vlastně vynahraditi
nelze, honorovati bez jakýchkoliv omluv a výmluv,
pokud možno důstojně a slušně.
Přemýšlíme-li o tom, proč ve
státech jiných, zejména ve státech
starých, o invalidy je mnohem lépe postaráno,
přijdeme k závěru, že význam
této otázky nebyl u vládních činitelů
ještě domyšlen v celém rozsahu, jaký
ona pro stát, zejména pro jeho budoucnost, má.
Je to snad omyl a nezkušenost vedení mladého
státu, kde političtí činitelé
nezvážili ještě zkušeností
ten veliký psychologický moment, který otázka
invalidní pro stát a jeho upevnění
má. Na miliony nás odcházelo v létě
roku 1914 na válečná bojiště,
a nikdo nevěděl, zda se vrátí a v
jakém stavu. A skoro každý z nás ve
svém nitru se ptal, jakým způsobem v případu
smrti bude postaráno o jeho rodinu tím státem,
který ho na bojiště vyslal. Na sta vojáků
na frontách se mne ptalo, zda a jak v případě,
padnou-li, bude o jejich rodiče a děti postaráno.
Nejsme nadšenci válečných dobrodružství
a válek, nemilujeme jich, naopak děsíme se
toho neštěstí s ohledem na stát a škody,
které v válka působí. Pracujeme k
udržení míru, všemi silami bojujeme proti
válce. Ale skutečnosti a duch národů
i států je takový, že není vždy
možno vyhnouti se světovým konflagracím.
A dejme tomu, že taková chvíle jednou přijde
a statisíce mužů tohoto státu bude povoláno
na bojiště. Jest-li nedovedete zakázati těmto
lidem mysliti, a to nedovedete, budou se opětně
statisíce těchto lidí v předvečer
bitev ptáti sebe i kamarádů, jak bude postaráno
o jejich rodiče, ženy a děti v případě
jejich smrti. A budou počítati důchody, zda
budou moci jejich rodiče, ženy či děti
z těchto důchodů býti živi. Nechci
se o psychologii takových chvil rozšiřovati.
Jako bývalému frontovému vojáku je
mně jasná jako den. Pravíte, že budujete
obranu státu! Děláte to tak, že rozšiřujete
dobu presenční u vojska, ale podlamujete už
napřed ducha této obrany. Nejste důslední
a nepočítáte s budoucností. Tisíce
lidí, které snad v budoucnu pošlete do války,
nejsou živi jen ideály, nýbrž optají
se vás, jak chcete řešiti otázku svých
invalidů. Budujete obranu státu! Ta nezvýší
se mechanickým zvýšením doby presenční,
nýbrž především tím, že
zajistíte život obětem války. Nejen
dobrý výcvik, nýbrž dejte také
jistotu invalidům. Této stránky věci
měl by si všímati kromě ministra financí
a sociální péče také
ministr nár. obrany. Po ulicích plouží
se oběti války a on má k nim ještě
svoje povinnosti. Neboť jeho povinnosti je nejen dívati
se do státní pokladny, nýbrž připravovati
stát na zítřek, na zítřek,
který i proti vůli nás všech může
býti krvavý a kdy lidé pozvednou k vládě
tázavé rty a budou se ptáti na věci,
na které vláda pro jiné zájmy a daleko
méně významné otázky zapomněla.
Nechcete-li se starati o invalidy, nechcete-li předem odstraňovati
obavy o zítřejší den u těch,
kteří trpěli nebo padli pro zájmy
nikoliv svoje, nýbrž veřejné, pak jste
neodhadli správně význam otázky invalidní,
psychologický význam státního dosahu
tak, jak pochopila to Francie nebo Německo, nemluvě
ani o Americe a Anglii.
A proto v poslední chvíli, kdy jest ještě
čas, varujeme: Zastavte! Vaše třídní
sobectví může jíti jen tak daleko, pokud
neohrožuje stát! Jinak přejímáte
za své činy těžkou a tvrdou odpovědnost
před budoucností. Invalida, kterého potkáte
na ulici, ve chvíli, kdy raněn ležel na bojišti
nebo pod pitevním nožem lékaře odpočíval,
viděl před sebou otevřenu bránu věčnosti.
Jděte s úctou mimo něj a dejte mu, co mu
patří. Nedovedete-li mu vrátiti zdraví,
nejítřte aspoň znovu jeho ran! (Potlesk
poslanců čsl. strany soc. demokratické.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Slovo dále má p. posl. Zajicek.
Posl. Zajicek (německy): Slavná sněmovno!
Po druhé v tomto roce se obíráme zákonem
o zaopatření válečných poškozenců.
Na jaře se všeobecně vytýkalo, že
zákon, jenž pozbyl platnosti 31. prosince 1925, byl
prodloužen teprve o několik měsíců
později. Opětovnému stavu bez zákona
nutno bezpodmínečně zabrániti. S tohoto
stanoviska posuzujeme předložený zákon.
Nevidíme v něm nic jiného než provisorium,
a to ne provisorium na celý rok, jak říká
pan posl. Horpynka, nýbrž provisorium nejvýše
na několik měsíců. Žádáme
důrazně, aby tento zákon byl co nejdříve
novelisován a aby se při tom co nejvíce přihlíželo
k iniciativním návrhům posl. Schuberta,
Zajicka a Čuříka. Poukazuji
na resoluční návrh toho se týkající,
který jsme před několika dny podali ve výboru
soc. politickém.
Hlavní požadavky invalidů jsou: Škrtnutí
přeplatků. Mnoho invalidů a mnoho válečných
vdov bylo vyzváno, aby přeplacené prý
požitky vrátiti. Dotčený dostane úřední
vyzvání, aby splatil ihned příslušnou
částku. Rekuruje a dostane odpověď,
že mu zemský úřad povoluje placení
na splátky 100 Kč měsíčně.
Rekuruje opět. Povolí se mu splátky po 50
Kč měsíčně, ale na konec dotyčný
invalida 50 Kč měsíčně neplatí.
Platí jednou 10 Kč, potom 5 Kč, pak vůbec
nic a finanční prokuratura nemůže nikdy
proti takovým osobám zakročiti, poněvadž
vždy podají důkazy, že mají alespoň
dobrou vůli platiti. Na jedné straně vidíme
spoustu popsaného papíru, a na druhé nevidíme
žádný finanční efekt pro stát.
Navrhli jsme včera v rozpočtovém výboru,
aby vláda tyto přeplatky prostě škrtla
oněm válečným poškozencům,
jichž roční příjem byl v r. 1925
menší než 13.000 Kč.
Naléhavý jest požadavek, aby renty nejtěžších
invalidů byly zlepšeny. Uvážíme-li,
že na př. v chudém Rakousku dostává
válečný slepec měsíčně
1500 Kč, u nás však toliko 300, případně
s přídavkem 500 Kč, tu musíme říci,
že tento požadavek nejtěžších
invalidů jest zcela oprávněn. Bylo nám
řečeno, že zvláště výhodné
jsou trafiky. Snad jsou trafiky pro některé invalidy
o něco lepší než renta. Ale na druhé
straně jsou sta trafikantů, kteří
jsou zcela oprávněně nespokojeni, hlavně
ti, kteří v posledních měsících
obdrželi společníka. V Brně jest trafika,
v níž jest ne méně než 9 společníků
a to ne společníků, kteří by
v obchodě spolupracovali, nýbrž jsou to lidé,
kteří prvního každého měsíce
přijdou, vyberou si 500 až 1000 Kč a opět
odejdou.
Stále a stále žádají organisace
invalidů, aby příjmová hranice byla
zvýšena. Činí dnes 5000, případně
10.000 Kč. Poukazuji, že v dnešní schůzi
bude vládními stranami podán resoluční
návrh v tom smyslu, aby tato mez byla zrušena a jest
samozřejmé, že se v této věci
něco musí státi. (Posl. de Witte [německy]:
Vždyť můžete prostě hlasovati pro
náš návrh!) Pane kolego, promluvím
dnes o této věci zevrubně. Nechceme příštipkovati,
nýbrž provésti celou novelisaci zákona.
Jest samozřejmé, že dnes, kdy daňovou
reformou bude v určitých případech
příjmová hranice pravděpodobně
co nejdříve zvýšena až na 13.000
Kč, že se při této příležitosti
bude také musiti upraviti příjmová
hranice invalidů. Toto zvýšení hranice
by přineslo invalidům skutečný užitek.
Ale jenom tenkráte, když by nebylo nebezpečí,
že by při vyšší hranici berní
správa příjem výše neocenila.
S praktického stanoviska by bylo pro invalidy a válečné
vdovy důležitější, kdyby berní
správy dostaly pokyn, aby při výměře
daní braly ohled na invaliditu.
Bohužel jest mnoho lidí, kteří neberou
rentu, ač by na ni měli nárok a to proto,
že svého času zmeškali přihlásiti
se. Poukazovalo se na to, že v předešlých
letech byly lhůty, tuším třikráte,
prodlouženy a že tedy měli invalidi a válečné
vdovy dosti času na uplatnění svých
nároků. Pánové, jsou však stále
ještě sta případů, kdy nutno
vskutku říci, že nelze dotyčným
osobám přičísti za vinu, že se
svého času nepřihlásily. Příklad
z praxe: Před půl rokem onemocněl bývaly
voják. Jeho matka jede k odborníkům do Brna
a Vídně a všichni prohlásí souhlasně,
že tato nemoc jest následkem dřívější
válečné choroby. Ten člověk
se cítil po převratu poměrně zdravým
a nemoc propukla znovu teprve po přestávce 4 až
5 let. Nepřihlásil se svého času a
nedostal také žádné renty. Uvedu vám
jiný případ - případ muže,
jenž za války onemocněl rheumatismem. Po válce
touto nemocí netrpěl. Před 2 roky propukla
nemoc opětně a ten muž jest po 5 měsíců
upoután na lůžko, nemůže nic vydělávati,
a nemá podle tohoto zákona nároku na rentu,
ježto se svého času nepřihlásil.
Očekáváme, že bude takovým osobám
dána možnost, aby také ony mohly dosáhnouti
renty.
Dovolte, abych ještě promluvil několik slov
o kapitole "Subvencování invalidů".
(Výkřiky.) Vítáme to, že
trafikantům a výdělkovým společenstvům
jest poskytován státem úvěr, vítáme
to, že mnozí invalidi, kteří se octli
v bídě, dostávají ze státních
prostředků subvence. Musíme však konstatovati,
že jak úvěry, tak i částky, určené
na tyto subvence, jsou příliš malé a
že bude nutno poskytovati tento úvěr nejen
invalidům, kteří si na př. chtějí
otevříti trafiku, nýbrž také
osobám, jez potřebují peníze k jiným
nutným účelům.
Veliká nespokojenost jest s tím, že některé
invalidní úřady pracují velice pomalu.
Myslím, že hlavní vina spočívá
v tom, že invalidní úřady jsou přetíženy
mnoha rekursy a mnoha dopisy, týkajícími
se těchto přeplatků. Kdyby tedy většina
těchto přeplatků byla škrtnuta, měli
by úředníci více času pro jiné
záležitosti a stížnosti v tomto směru
by ustaly.
Dva řečníci přede mnou mluvili dnes
o sociálně-lékařských prohlídkách.
Myslím, že nestojí nikdo na tom stanovisku,
aby tvrdil, že nechceme vůbec sociálně-lékařských
prohlídek. Jsou případy, kdy se zlo vskutku
zvětšuje a kdy jest vyšetření sociálním
lékařem pro dotčeného dobrodiním.
Jsme toho mínění, že by se páni
členové sociálně lékařských
prohlídkových komisí měli říditi
spíše stanoviskem pravé humanity, než
stanoviskem fiskálním. Vládní strany
žádaly, aby při těchto sociálně
lékařských prohlídkách platila
nejen vysvědčení oněch lékařů,
kteří jsou komisi přiděleni, nýbrž
také vysvědčení od lékařů
soukromých, zvláště od odborníků.
Myslím, že by to byla jistě věc, kterou
by invalidi radostně uvítali.
Pánové, trváme bezpodmínečně
na projednání našich iniciativních návrhů
z léta tohoto roku. A prohlašovalo-li se radostně
před několika týdny, že německé
strany budou museti odvolati své iniciativní návrhy,
tu prohlašuji, že nám to ani ve snu nenapadá
a že se nikterak nestydíme za řeči,
jež jsme s tohoto místa v březnu tohoto roku
pronesli. Naše strana trvá na novelisaci invalidního
zákona a sen. Medinger hájil nedávno
v senátě veřejně tento požadavek
jménem našeho klubu.
Toto naše stanovisko bylo dnes častováno různými
pěknými tituly. Chci zde opakovati jen některé
z těch výrazů. Říkalo se, že
to jest švindl, podvod, předstíraná
láska k válečným poškozencům,
pak se tu mluvilo o jesuitském kousku, o demagogických
řečech atd. Pánové, je-li to, co my
činíme, jesuitským kouskem, pak není
to, co činí mnozí jiní, nic jiného,
než sprostý židovský úskok. (Souhlas
něm. křesť. socialistických, odpor a
smích něm. soc. demokratických poslanců.)
Jest to židovský úskok, vykládati
invalidům, že němečtí vládní
poslanci mohou zcela a plně uskutečniti požadavky,
obsažené v našich iniciativních návrzích.
To by se o nás mohlo říci jen, kdyby se vláda
skládala toliko z německých vládních
stran. Jest to štvaní invalidů, říká-li
se, že jsme nepřáteli invalidů, ježto
prý jsme přehlasovali všechny návrhy
na zlepšení. Proto, že jsme proti tomu, aby se
nyní, říkám nyní, jednalo o
zlepšovacích návrzích, nejsme ještě
dávno nepřáteli invalidů. Velice se
nám zazlívalo naše stanovisko k rozpočtu
a k výkladu ministra financí.
Vidíte, pane kolego de Witte, že mluvím
o všem, co si přejete. Vskutku jsou do státního
rozpočtu pro r. 1927 vloženy tytéž částky,
jako pro rok 1926. (Německé výkřiky:
Ale jest to o 145 milionů měně!) O tom
hned promluvím. Jisté jest, že pro invalidní
renty jest rozhodným nikoliv státní rozpočet,
nýbrž zákon o platech válečných
poškozenců. (Německé výkřiky:
Proto má býti zhoršen!) Doložím
to ihned. Myslím, že byla r. 1920 ve státním
rozpočtu určena pro invalidy částka
1 miliardy, a skutečně byly vydány toliko
malé obnosy. Dále jest jisto, že se v posledních
letech vydalo na válečné poškozence
vždy méně, než bylo ve státním
rozpočtu stanoveno. V posledním roce se však
vydalo o 145 milionů více, než bylo ve státním
rozpočtu určeno. Kdyby na př. měli
invalidi podle zákona o válečných
poškozencích nárok na 2 miliardy a v rozpočtu
by nebyly stanoveny 2 miliardy, nýbrž jen 100 milionů,
musili by váleční poškozenci přece
tyto 2 miliardy dostati. (Německé výkřiky:
Proč jste proti tomu hlasovali? - Hluk. - Místopředseda
Zierhut zvoní.) Poněvadž nám jest
státní rozpočet méně důležitý,
než invalidní zákon a novela. (Výkřiky
posl. de Witte a Krumpe. - Místopředseda
Zierhut zvoní.) Státní rozpočet
obsahuje mnohá ustanovení, která jistě
neodpovídají našim přáním.
Jestliže jsme pro něj hlasovali, stalo se to z více
důvodů. Jest všeobecně známo,
že jest nutno předložiti návrhy pro státní
rozpočet do konce března. Jest technicky nemožné
změniti v říjnu státní rozpočet
tak, aby odpovídal všem našim přáním.
(Trvalý hluk na levici.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Prosím o klid. - Prosím pana řečníka,
aby pokračoval.
Posl. Zajicek (pokračuje): Slavné
shromáždění, vytýká-li
se nám, že jsme hlasovali proti vlastním svým
návrhům, musím upozorniti pány na
to, že pánové z dnešní oposice
také hlasovali proti našim resolučním
návrhům. (Hluk na levici.) Připomínám
těm pánům, že dnešní oposice
nehlasovala v sociálně-politickému výboru
pro náš resoluční návrh a když
se včera v rozpočtovém výboru hlasovalo
o resolučním návrhu Bradáčově,
hlasoval pro něj jen jediný komunistický
poslanec. Dále se nám vytýká, že
jsme hlasovali proti nvrhu, aby vláda předložila
do 8 dnů novelu. Pánové, to jest bohužel
technicky nemožné. Bylo by ovšem možno předložiti
sněmovně již hotový návrh zákona,
který odpočívá v ministerstvu sociální
péče, a k tomu by nebylo třeba 8 dní,
tu by stačila jediná hodina - a to onen návrh
zákona, který byl vypracován za socialistického
ministra a jenž má všem válečným
poškozencům pod 40% rentu odníti. (Souhlas.)
Vůbec celého problému válečných
poškozenců se používá k tomu, aby
se inscenovala proti nám štvanice. Mám zde
vůdčí list německých sociálních
demokratů "Sozialdemokrat" z 23. listopadu 1926.
Na prvé stránce jest dlouhý článek
s nadpisem: "Váleční vítězové
a oběti války" s podtitulem: "Občanská
vláda chce invalidům škrtnouti skrovné
renty - žebrácká hůl hrdinům
veliké doby". V tomto článku se praví:
"Vláda uchystala nejbídnějším
z ubohých, kteří museli za bohaté
obětovati zdraví neb život, zvláštní
dárek, jehož se má obětem velké
doby dostati k vánocům. Ministr financí chce
škrtnouti všechny renty invalidů méně
než 75%ním." Ti pánové by nám
měli říci, kdy to ministr financí
řekl. Článek pokračuje: "Agrárníci
a křesťanští sociálové vytáhli
v zázemí ženám narukovavších
již poslední krejcar z kapsy, odňali jim poslední
kus prádla ze skříně a láli
jim ještě, že berou podpory."
Dále se praví: "Nyní dokončují
agrárníci a sluhové kněží
své dílo. Opětně zvýšili
své zisky cly a kongruou. Zvedli svou životní
úroveň opět na úroveň keťasů
doby předválečné". Takové
věci si máme nechati líbiti? Mluví
stále o míru a smíření, ale
takovými články zamýšlí
právě opak. Chtějí štvanici a
chtějí z celé záležitosti těžiti.
(Hluk.) Dále, pánové, se v tom článku
praví: "Zájmy invalidů nemohou býti
hájeny těmi, kdo z války těžili".
S tím souhlasíme. Ale jest sprosté, označují-li
se němečtí vládní poslanci
co váleční kořistníci. Píší
dále, že vláda protidělnická
a protisocialistická jest prý tady. Přiznáváme
rádi, že vláda není přívržencem
marxismu, ale jest osočováním, říká-li
se, že dnešní vláda jest protidělnická.
(Hluk.) Mohu říci, že jsou v našich
řadách tisíce lidí, kteří
mají na titul "dělník" právě
takové právo, jako páni marxisté,
organisovaní komunisticky nebo sociálně demokraticky.
Poukázal jsem již v sociálně-politickém
výboru na to, že až do nedávné
doby byli všichni ministři sociální
péče vzati z marxistických stran, že
také všichni referenti ve výboru sociálně-politickém
a rozpočtovém a zde v plenu byli marxisté.
A nyní se táži, co učinili ti pánové,
aby vzali ohled na hlavní přání invalidů?
Po mnoho let měli socialisté v tomto státě
nesmírnou moc. Tenkráte, když měli moc,
tenkráte, když celá životní úroveň
byla vyšší než dnes, tenkráte měli
ti pánové příležitost dokázati
činem svoji lásku k invalidům. Ale tenkráte
měli socialističtí pánové zcela
jiné starosti.
Budeme pro tento zákon hlasovati ne proto, že odpovídá
našim požadavkům, nýbrž poněvadž
jest provisoriem. (Potlesk.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Slovo dále má pan posl. Bergmann.
Posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Osnova,
která je předmětem dnešního jednání,
prodlužuje účinnost zákona ze dne 4.
května 1926, č. 74 Sb. z. a n., a stanoví
hranici příjmovou vylučující
z nároku na požitky válečných
poškozenců u samostatně výdělečně
činných osob částkou 5.000 Kč
a u nesamostatně výdělečných
obnosem 10.000 Kč ročně.
Důvodová zpráva k této vládní
osnově uvádí, že se poměry hospodářské
a mzdové nezměnily proti době, v níž
byl projednáván zákon č. 74/1926 a
proto ponechává se v r. 1926 stanovená hranice
pro rok 1927.
O tom, že se hospodářské a mzdové
poměry v našem státě od května
1926 podstatně změnily, bylo v této sněmovně,
jak v debatě o nástupním prohlášení
česko-německé vlády, tak v debatě
rozpočtové sneseno tolik důkazů, že
bylo by zbytečně znovu a znovu zde na ně
poukazovati, když jest všeobecně známo,
že nynější vládní majorita
i její tisk nesmí a nechce, třeba pod tlakem
nejpádnějších důkazů,
přiznati, že od května 1926 se hospodářské
poměry u nás podstatně zhoršily značným
vzestupem cen všech životních potřeb a
poměry mzdové přiostřily se zvýšenou
nezaměstnaností dělnictva i inteligence.
Ani zprávy státního statistického
úřadu nejsou dostatečným průkazným
materiálem. aby přesvědčily vládnoucí
strany o tom, že trpíme značnou hospodářskou
depresi.
Předložená osnova ponechává i
na dále dvojí hranici příjmů,
ačkoliv k tomu není žádných důvodů
a při projednávání předlohy
v soc.-politickém výboru i mluvčí
živnostenské strany středostavovské
přimlouval se za stejnou hranici příjmovou,
při hlasování však nerozhodl se pro
náš pozměňovací návrh,
aby byla jednotná hranice příjmová
stanovena 12.000 Kč.
Bylo na posledním mezinárodním sjezdu vál.
poškozenců v Ženevě konstatováno,
že naše péče o válečné
poškozence pokulhává za státy ostatními
na místě posledním. Vyjma Německa
nemá žádný jiný stát stanovenou
nějakou hranici příjmovou a i tam při
hranici asi 74.000 Kč má 70% váleč.
poškozenec nárok na plný důchod. Ve
Francii dostává se vál. poškozencům
zvláštních odměn za to, že pracují,
v Československu je trestáme ztrátou důchodu
a demoralisujeme k zahálce i členy jejich rodin,
neboť do hranice příjmové se započítává
příjem všech členů společné
domácnosti, takže nejsou ojedinělé případy,
kdy 100% válečný poškozenec, úplně
upoutaný na lůžko, vyžadující
pečlivé obsluhy a pomoci cizích osob, nemá
nárok na důchod, poněvadž příjem
členů společné domácnosti převyšuje
zákonem stanovenou hranici příjmu. Tak macešsky
nechová se žádný stát k svým
válečným poškozencům!
V Polsku a Francii přiznává se invalidům
důchod již při 15% neschopnosti, u nás
vydává se ročně na tak zv. sociální
lékařské přehlídky, které
snad proto se zovou sociálními, že mají
rozmnožovat sociální bídu a utrpení
váleč. poškozenců, stále k přehlídkám
poháněných, částka 15 milionů
korun. (Slyšte!) Bezrucí, beznozí, osleplí
a pomocí mechanických strojů a protéz
se pohybující invalidé honí se tak
dlouho k přehlídkám, až se ze 100%ního
invalidy stane 35%ní nebo 20%ní invalida.
Mezinárodní sjezd válečných
poškozenců vydal dne 30. září
1926 srovnávací tabulku důchodů a
nákupní síly válečných
invalidů v jednotlivých státech podle poměrů
v dubnu 1926. Podle této tabulky činí důchody
válečných poškozenců a kupní
jejich síla: ve Spojených Státech amerických
225.56 bodů, v Anglii 112.59 bodů, v Italii 109.25
bodů, v Německu 104.20 bodů, v Belgii 102.83
bodů, v Rakousku 100.- bodů, ve Francii 76.27 bodů,
v Polsku 50.42 bodů, v Československu 40.25 bodů.
Mezinárodní sjezd válečných
poškozenců upozornil již r. 1925 na nedostatečnou
peci o vál. poškozence v Československu a letošní
konference znovu upozornila naši vládu na těžkou
situaci vál. invalidů a projevila naději,
že československá vláda bude ochotna
přivésti co nejrychleji odškodnění
válečných obětí jak mužstva,
tak i důstojníků v soulad se všeobecnými
ustanoveními, na konferenci přijatými. Konference
se zároveň obrátila k celé československé
veřejnosti s apelem, aby v zájmu lidskosti dopomohla
k podstatnému zlepšení stavu válečných
obětí.
Jak vidno, tento apel nezůstal bez účinku
na vládu našeho státu, neboť pan ministr
financí dr Engliš již v rozpočtovém
exposé avisoval, že míní odebrati renty
vál. invalidům až do 35% výdělečné
neschopnosti, a snížiti drahotní přídavky
o 50%. Mezinárodnímu sjezdu dostává
se tedy zamítavé odpovědi a nebohým
obětem světové války briskního
odmítnutí. Obé jest důkazem, že
lidskost pomalu u nás mizí a na její místo
nastoluje se tvrdý výsměch plného
žaludku bídě, utrpení a zoufalství
statisíců vál. invalidů, vdov a sirotků.
Důchod 35%ního invalidy činí denně
1.50 až 2.50 Kč, nebyla-li překročena
zákonem stanovená hranice příjmů
5 až 10.000 Kč a obstál-li invalida při
několika revisních prohlídkách, vdova
při 35%ní výdělečné
neschopnosti pobírá denně 2.50 Kč,
sirotek do 18 roků 1.60 Kč denně. Drahotní
přídavky činí jednu třetinu
důchodu, příplatky na děti 10 až
50 hal. denně. Tyto nepatrné almužny mají
býti buď zcela odebrány aneb o 50% sníženy.
Stále a stále ohlížíme se, co
o nás řekne cizina, jde-li však o to, přitlačit
toho nejubožejšího z ubohých ke zdi, neohlížíme
se, co o nás cizina bude souditi. Takovéto odpovědi
jistě mezinárodní konference ženevská
od naší vlády a veřejnosti na svůj
vřelý apel neočekávala.
V Německu věnuje se na vál. poškozence
3 1/2 % celého státního
rozpočtu, ve Francii 4%, a u nás 0.45%, a ještě
má být tato položka snížena, aby
byl náš rozpočet aktivním!