Pátek 10. prosince 1926

Vzhledem k těmto zjevům nemá moje strana příčiny, aby zaujala ku předloženému vládnímu návrhu jiné stanovisko než jaké zaujala dne 15. března t. r. Jsme proti tomu, aby byl upírán nárok na invalidní rentu válečnému poškozenci hospodářsky samostatně činnému, jenž má ročního. příjmu 5000 Kč, čili, přepočteno, denní příjem 13 Kč 69 h, nebo hospodářsky nesamostatně činnému poškozenci, jenž má roční příjem 10.000 Kč, i čili denní příjem 27 Kč 38 h. Každému jest známo, že v době, kdy vláda sama provozuje systematickou politiku zdražování, zavádějíc pevná agrární cla, zvyšujíc daň z lihu a cukru, omezujíc ochranu nájemníků atd., nemůže zdravý člověk s takovýmto příjmem vystačiti, oč méně válečný mrzák částečně neschopný výdělku, jenž má s takovýmto důchodem nejen živořiti, nýbrž i ještě vystačiti na značné náklady stálého lékařského ošetřování a na jiné potřeby, jichž zdravý člověk nemá. Do širého světa musíme to rozhlásiti, že v tomto slavném, vítězném státě dostává válečný invalida, u něhož byla při nanejvýš zevrubné lékařské prohlídce uznána 100% nezpůsobilost k výdělku, pro sebe a svou ženu a 2 dítky na příklad měsíčně jen 376 Kč 66 h, kdežto jeho soudruh jen částečně ku práci nezpůsobilý musí se spokojiti s nižším procentem renty, při čemž tomuto poslednějšímu za trvající nezaměstnanosti a vzhledem k jeho tělesné vadnosti jest zůstaveno, aby si sám nějak přivydělal, co mu na živobytí schází. Aby dovršil se ještě obraz bídy a nouze, odmítá hrdým gestem vládní většina. vydati zákon o nuceném zaměstnávání válečných poškozenců, jaký mají dnes již všechny kulturní státy činně světové války se zúčastnivší. Žádnými důvody nelze vládu k tomu pohnouti, aby prodloužila lhůtu ku přihláškám o důchod válečných poškozenců, ačkoliv bylo jí prokázáno, že zaviněním jejich vlastních úředních orgánů nemohlo tisíce válečných poškozenců uplatniti včas svůj nárok, poněvadž zákon byl příliš pozdě vyhlášen anebo poněvadž negramotní byli úředními orgány samými zneužitím moci úřední se svými nároky odmítnuti a tak navždy pozbyli renty jim příslušející. Nebéře se ohledu na to, že leckterý válečný poškozenec zdál se býti před uplynutím přihláškové lhůty zcela nebo částečně zdravým, dnes však stal se přirozeným zhoršením své válečné choroby úplně výdělku nezpůsobilým. Takovýmto lidem má býti i nadále znemožněno, aby dnes mohli přihlásiti se s nárokem na důchod. Naproti tomu však jsou podrobováni váleční důchodci stále novým lékařským prohlídkám a jsou vždy více a více prosíváni tak zvanými "rozsudky smrti" těchto prohlídkových komisí, poněvadž, jak se zdá, velká úmrtnost válečných poškozenců příliš pomalu zmenšuje počet válečných důchodců pro stát, jenž nerad renty ony vyplácí. A kdežto vláda nechce slyšeti o žádném požadavku, týkajícím se zlepšení ochranné péče o válečné poškozence a ustavičně prázdnými sliby odkládá konečné vyřešení této otázky, pracují úřední orgány s opičí přímo zručností, jde-li o to, aby přeplatek na rentě válečného poškozence, když již jednou byl zjištěn, opět s největším urychlením ubohým obětem války srazily.

Takováto ochranná péče o válečné zaměstnance jest nejen výsměchem nejprimitivnějších zásad humanity, jest také hrozným a naprosto nesrozumitelným porušením práva.

Mezitím co se vynasnažuje pan ministr zahraničí dr Beneš nyní v tomto okamžiku v zasedání Svazu národů v Ženevě zase jednou předvésti celému světu uchvacující podívanou co do pacifismu a ideí odzbrojení, chce současně pan ministr národní obrany Udržal doma rozšířiti výsostná práva tohoto státu a vždy více mladých státních občanů přibrati pro službu ve zbrani a službu válečnou, prodloužiti proti platným zákonům brannou povinnost, vystupňovati do miliard jdoucím investičním rozpočtem výzbroj v šílený rozsah a postaviti tak celý národ předvojenskou výchovou mládeže do služeb militarismu. Proti právu státu, požadovati život a zdraví státních občanů pro službu válečnou, klade však vláda osvojené si státem právo, že stát smí se vyhnouti svaté povinnosti, aby se postaral o oběti války a o lidské jejich zaopatření z peněz státních. Jest to logika, které dovedou porozuměti skutečně jen vládní strany, kterou nemůže však právě pochopiti omezený poddanský rozum oposičních stran.

Proto odepře moje strana předloženému vládnímu návrhu svých hlasů. (Souhlas a potlesk poslanců něm. strany národní.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Schubert. Uděluji mu slovo.

Posl. Schubert (německy): Slavná sněmovno! Projednávaný návrh neobsahuje žádných změn dřívějšího zákonného stavu, nýbrž setrvává při dvojí hranici příjmu stanovené v starém návrhu. Letos jste upadli do chyby roku loňského, že jste nechali projíti platnost zákona 31. prosincem a teprve několik měsíců potom zase přikročujete k prodloužení zákona, který dnešním návrhem nabude zase účinnosti do 31. prosince 1927. Letos bylo aspoň zabráněno stavu ex lex. Hlasujeme pro termínovaný návrh, aby se včas dostal pod střechu a abychom se vyhnuli nebezpečí, že snad, kdyby nastal stav ex lex, bylo by používáno starého zákona s jeho ještě nižší hranicí příjmů. V tomto prostém prodloužení nynějšího stavu nejsou ovšem nějaké nové kladné vymoženosti, nýbrž znamená to jenom, že bylo zabráněno většímu bezpráví na těch, jež válka uvrhla do nemoci. Naše mnohem dále směřující požadavky trvají ovšem dále a bude především úkolem vlády najíti nové zdroje příjmů, aby brzy v rozsahu co největším splnila další oprávněná přání válečných poškozenců. Takové nové berní zdroje možno najíti zajisté lehce a hravě, aniž by byly znovu zatěžovány novými daněmi naše výrobní stavy, které beztak již sténají pod velkým daňovým břemenem. Jest cesta, jak vyhověti dalším přáním invalidů a já vám chci tuto jednoduchou, schůdnou a jistě k vítězství vedoucí cestu také ukázati. Navazuji v tom směru na zprávy obsažené v národohospodářské části všech deníků, že jsou podniky, které poskytují, zdůrazňuji, rekordní výnosy, asi 100% až 104%. Výnosy 25%ní uvádějí se jenom tak mimochodem jako méněcenné.

Pokusím se opatřiti si statistiku o takových podnicích, při nichž se, jak se zdá, tak rozběsnilo nikoliv požehnání práce, nýbrž požehnání spekulace. Takové podniky, které vykazují abnormální zisky, nejsou osamělé, a tyto rekordní zisky bylo by možno velmi vydatně snížiti přirážkovou daní pro invalidy. Kdo hledá, nalézá. Zde však není třeba ani velkého hledání a pátrání, zde může Paktolus téci velmi bohatě a to tím spíše, budou-li odpovědné orgány vládní kromě toho míti spravedlivý, avšak při tom přísný zrak pro všechny zakryté bilance a uzávěrky. Zemědělství a živnosti nemohou se chlubiti, že pracují s tak vysokými procenty zisku, naopak jsou upřímně rády, když jen tak vůbec hladce vyjdou -a ani to již nebývá. Zmíněné milionové zisky získané bez námahy a mnohými lidmi zatajované jsou nadmíru příznivým a velmi výnosným daňovým objektem pro péči o invalidy a také pro jiné účely. Kdo dělá jenom papírové návrhy, aby invalidům pomohl, a nepoukazuje při tom na nové prameny příjmů, koná, mírně řečeno, jenom teoretickou práci z pilnosti. Vážnost této věci vyžaduje, abychom nejprve, myslíme-li to s pomocí invalidům vážně, opatřili pro ně úhradu a šetřili na všech jiných stranách, abychom na péči o invalidy zmobilisovali peněžní prostředky. Můj klub se domnívá, že rozpuštěním okresních úřadů bude docíleno velkých úspor, jež mohou invalidům přímo přijíti k dobru. Tedy nový způsob úhrady bylo by možno nalézti i zde. Kdyby od samého počátku nebyly považovány okresní politické správy jenom za průběžné úřady, nýbrž kdyby jim byla dána rozsáhlá moc rozhodovací, bylo by to věci více prospělo a tak mnohým, přemnohým tvrdostem a tak mnohému bezpráví by bylo z velké části zabráněno.

Prohlášení o tom, do které lhůty mají býti žádosti podávány, mělo se díti také v úředních dnech politických úřadů intensivněji, a my máme tatáž přání o přihláškách, která opětovně projevili slovenští kolegové ve výborech. Okresní politické správy jsou pro válečné invalidy a pro jejich vdovy a sirotky snáze dosažitelný než okresní úřady, jsou účastníkům mnohem blíže, znají poměry jednotlivců mnohem lépe a mohou mnohem rychleji pracovati, než těžkopádné okresní úřady, a mají celý aparát starostů měst a obcí, četnictva atd. po ruce a rychle k disposici. Kromě toho smýšlí úřad, který není daleko od rány, ohleduplněji a mnohem humáněji, než úřad, který daleko od poškozeného úřaduje u zeleného stolu a nezná blíže starostí a strastí muže, ženy a dítěte a při nejlepší vůli ani také znáti nemůže, (Souhlas.) jako bližší úřady okresní politické správy, které často samy bez jakýchkoliv prostředníků mohou z vlastního názoru bezvadně opatřiti nejosobnější a nejpodrobnější data. (Souhlas.) Jak řečeno: V užším obvodu politického okresu, kde možno každého člověka mnohem snáze až do nitra prozkoumati, odstraní se mnohem více tvrdostí a zabrání se mnohému bezpráví, než v daleko rozlehlých územích okresních úřadů, které - opakuji při nejpoctivější a nejcharakternější nestrannosti nemohou proniknouti věc vlastním názorem, aby ji ve všech případech úplně ovládly.

Zákonodárství o invalidech není pro nás politikem, zde nemají co mluviti politické úvahy, nýbrž srdce. Invalidům možno však pomoci také s druhé strany, a to již se skutečně také stalo. Při zadávání subvencí na zemědělské stroje, přihlížela naše zemědělská rada k invalidům se zvláštním zřetelem - pokud to dovolují prostředky, bohužel příliš malé, jež jí dává ministerstvo zemědělství k disposici a těšíme se, že jsme v úzkém, uzavřeném rámci zemědělské rady mohli aspoň částečně v něčem pomoci tak mnohému politování hodnému invalidovi. Kéž by s ministerstvem zemědělství nebylo tak macešsky jednáno proti jiným ministerstvům, abychom mohli aspoň malou měrou splniti přání zemědělců a invalidů všech zemědělských kategorií, jakožto část naší lidské povinnosti za těžká neštěstí válkou utrpěná. Co invalidům poskytla zemědělská rada, měly by stejně napodobiti podobné korporace - mám zde na mysli především naše obchodní a živnostenské komory - pokud se tak již nestalo. Tyto hospodářské korporace jednají správně, jestliže ve skutečném závodění snaží se zmírniti a uklidniti nouzi a bídu. Německé zemědělství a jeho zástupci nevyhýbali se dosud tomu, aby těmto šlechetným a lidumilným účelům věnovali také prostředky, jež dalo rolnictvo k disposici. Jest také pochybeno, jestliže berní úřady vidí v družstvech válečných poškozenců především daňové objekty a předpisují jim daně tak vysoké, že je tím přímo ohrožena jejich existence a úspěšná činnost. Pozemkový úřad při rozdělování půdy nepřihlíží náležitě k našim invalidům. Berní správy opomíjejí v mnohých případech při různých předpisech daní vyjíti vstříc náležitě v rámci zákona zvláště invalidům rolníkům a živnostníkům a poskytnouti jim úlevy, tím spíše, když naši sedláci žádných důchodů nemají. Bylo by si také přáti, aby synové invalidních sedláků a živnostníků dostali úlevy ve vojenské službě. Odporučovala by se liberálnější praxe při počítání výnosů z tabákových trafik. Nádražní knihkupectví měla by býti zadávána v první řadě invalidům. Invalidé jsou v mnohém směru pastorky štěstěny.

Jako světlý paprsek mohu aspoň uvésti, že oba odbory zemědělské rady konají spravedlnost k invalidům-učitelům a zachovávajíce platné předpisy, přihlížejí k nim v rozsáhlé míře při žádostech o místa a také jinak. Doufáme. že pan ministr financí bude moci plně a také rychle postihnouti zdroje daní, o nichž jsem se na začátku své řeči zmínil, aby konečně bylo vyhověno našim, svého času podaným a dosud v mnohém směru nesplněným návrhům. To je nutno také z důvodů prestiže vůči cizině, neboť jsou-li snad na místě všude fiskální úvahy a pochyby, u invalidů by měly přece bez výjimky umlknouti. Při zadávání licencí na biografy mělo by se především přihlížeti ke sdružením invalidů a měla by se dávati přede všemi jinými přednost invalidům. Na to klademe největší váhu. To přece stát nic nestojí a my již dnes apelujeme na zemskou správu politickou a na ministerstvo vnitra, aby v tomto směru bylo k invalidům přihlíženo. K ulehčení a zlevnění lékařské pomoci bylo by třeba zříditi v pohraničních horách nové lékařské obvody. Na Šumavě a v západních Čechách jsou obvody často 10 hodin vzdálené od bydliště invalidů, takže přichází invalidům za těžko na takovou vzdálenost vyhledávati lékaře a kromě toho jest lékařská pomoc příliš nákladná. Vyhrazujeme si konečné stanovisko k věci, až bude předložen návrh určitě nám slíbený o novelisaci, a až budeme míti potom příležitost posouditi, zda a pokud bylo vyhověno našim návrhům.

Z toho důvodu budeme hlasovati také pro tento termínovaný zákon, rovněž pro resoluční návrh soc.-politického výboru, po jehož přijetí bude moci vláda opět doplniti zákon podle přání invalidů. Přijetím tohoto resolučního návrhu bude po prvé dosaženo zlepšení zákona o invalidech, po prvé snad tím bude učiněn průlom do starého přežitého zákonodárství o invalidech. Schvalujeme také resoluci, podle níž má býti upuštěno při důchodu do 13.000 Kč od vrácení částek omylem přeplacených, poněvadž tím bude aspoň z části invalidům ulehčeno. Úmluva s Rakouskem o vyplácení peněz ze životního pojištění v československých korunách, která byla již senátem přijata, upravuje také věc pojištění válečných půjček a tím také mnohý invalida nepřijde o pojištění z válečných půjček srážené v dřívějších dobách. My chceme zmírniti útrapy a nouzi těch, kteří byli zasaženi válkou, nechceme míti slovo o lásce k bližnímu jenom na rtech. Zmíněné objekty daňové musí býti plně zachyceny, aby konečně bylo zjednáno místo a volná dráha pro všechny naše návrhy a přání. To je vážné mínění mého klubu, který vždycky pociťuje jako vážnou povinnost, aby usiloval o péči o invalidy. My hlasujeme tedy pro tuto předlohu a pro obě resoluce, které zajišťují příznivé projednávání otázky invalidů, čehož doposud nebylo. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. Jaša.

Posl. Jaša: Slavná sněmovno! Poměry válečných poškozenců, dík málo potěšujícímu příslibu pana ministra financí a nápovědím pana ministra soc. péče, že sníží jejich důchody, dostanou se jistě do popředí zájmů této sněmovny. Přáli bychom si ovšem, aby se tak stalo za okolností pro válečné poškozence příznivějších, než jak projevy příslušných ministrů naznačily.

Důvodová zpráva k předložené osnově praví, že hranice příjmů, vylučující z důchodů, zůstala nezměněna proto, že také hospodářské a mzdové poměry za poslední rok se nezměnily. Ale tvrzení takové není správné. Od doby, kdy zákon stanovil hranici 5000 Kč až 10.000 Kč, poměry drahotní a mzdové velmi značně se změnily, a to k horšímu, přes všechno opačné tvrzení. Především mzdy poklesly a drahota stoupla, a to zejména u životních potřeb rostlinné produkce. Hospodářské poměry všech lidí, žijících ze mzdy anebo z důchodů, podstatně se zhoršily od zavedení cel. Podražila mouka - za poslední 4 měsíce zdražila žitná mouka z 250 Kč na 323 Kč, t. j. o plných 30% - jízdné na drahách bylo zvýšeno, cukr byl zdražen a ještě bude zdražen, podražily zejména brambory, jichž cena za poslední rok stoupla v drobném ze 44 hal. na 1 Kč 80 hal. až 2 Kč. Zejména zdražení brambor velmi těžce se pociťuje v domácnostech, zvláště v domácnosti invalidy, jehož denní důchod činí 2 Kč. Proto jsou tu všechny důvody, aby hranice příjmů, stanovící vyloučení z důchodu, byla vzhledem k drahotním poměrům přiměřeně zvýšena.

Pan ministr financí projevil ve svém rozpočtovém exposé úmysl, sanovati státní finance snížením důchodů válečných poškozenců. Podle něho drahotní přídavky musí se podrobiti revisi. Chystá se odníti nebo snížiti důchody invalidům s nižší pracovní neschopností a přidati invalidům těžším.

Nemáme nic proti tomu, aby důchody invalidů přes 80% byly zvýšeny. Důchod invalidy se 100% u nás nečiní ani polovinu příjmu invalidy v Německu nebo Rakousku a je mnohem nižší než v Belgii nebo ve Francii. Ale postavíme se veškerou silou proti tomu, aby v této době drahoty, v době velikých daňových defraudací u kapitalistů, v době sanace různých kapitalistických podniků, kdy vláda dovedla nalézti několik milionů Kč z peněz poplatnictva na dostihové zábavy kobylkářů, snižovány byly důchody obětem války a vdovám a sirotám po válečných poškozencích.

V republice počítá se na 250.000 invalidů, dále 260.000 vdov a předků, 300.000 sirotků, z nichž 30.000 bez otce a matky. Většina těchto lidí po prohlášeních ministrů financí a soc. péče žije v těžkých obavách o další svůj osud. R. 1923 a 1924 bylo vyloučeno z nároku na důchod 45.572 válečných poškozenců, většinou na základě nových lékařských prohlídek, nyní má toto vyloučení vzíti na sebe charakter masový, a to ohlášeným zákonem.

Jaký div, že v řadách invalidů a válečných poškozenců objevila se nálada přímo zoufalá. Dokonce bylo nutno, aby tyto oběti války manifestovaly za uchování svého holého života veřejně na ulicích. Maně ptá se každý z nás, kteří jsme poznali děs války v plném rozsahu a měli jsme možnost nahlédnouti do hlubin nejen jejího děsného průběhu, nýbrž i následků, zda opravdu stát je na tom tak velice zle, aby nechal nejubožejší z ubohých manifestovati pro udržení skromných státních almužen.

Každý z nás, kdož tisíckrát měl před sebou perspektivu státi se bezmocnou obětí válečného zranění nebo choroby, dovede se snad vpraviti do duševního rozpoložení invalidy, když tento čte v časopisech o různých aférách, o milionových úplatcích a má se chvěti obavou o svůj malý krajíc chleba, ztrpčovaný beztoho vědomím nezaviněné ztráty pracovní schopnosti a radosti ze života. V kruzích válečných poškozenců mluví se o úmyslu vlády odebrati důchody všem invalidům do 36% invalidity a drahotní přídavek, na nějž finanční správa má beztoho již delší dobu namířeno.

Pro tento úmysl sbírají se samozřejmě všechny důvody. Ministr soc. péče poukazuje, že invalidé v Rakousku berou důchod až od 35% a invalidita podle něho do 25% není taková, aby měla býti i nadále po 8 letech podporována. Panu ministrovi ušlo při tom, že ti invalidé, kteří před 8 lety byli klasifikováni 25%, ve většině případů po nových lékařských prohlídkách dávno byli prohlášeni za uzdravené nebo jejich invalidita, zejména u tuberkulosních, podstatně stoupla. Srovnávati invalidní péči naši s jinými státy je velmi příznivé pro požadavky našich invalidů a velmi nepříznivé pro úmysly ministrů. Rakouský případ, na nějž ministr soc. péče poukázal, je zcela ojedinělý. Nezáleží však jen na procentu invalidity, ale hlavně na tom, jak se tento stupeň nezpůsobilosti pracovní u invalidů stanoví. Právě předpisy klasifikační v Rakousku jsou ještě dnes k invalidům velmi liberální, a kromě toho dostalo se invalidům pod 35% r. 1926 zvláštních podpor a připravuje se tam novela zákona, podle níž mají invalidé od 20% dostati důchod znovu. Ale při srovnáních s jinými státy dlužno býti objektivním a úplným, a tu je nutno poukázati na to, že ve Francii a v Polsku jsou důchody vyměřovány již od 15%.

Srovnání invalidní péče naší s jinými státy nestaví nás nijak do zvláště příznivého světla a nepodepře nijak nových úmyslů vlády s invalidy. Francie dává ze svého rozpočtu na válečné poškozence 4%, Německo 3% a Československo 0*45 %. Srovnávati invalidní péči naši s invalidní péčí na př. v Německu vůbec nelze. Podle číslic našeho ministerstva soc. péče vydal Mezinárodní úřad práce srovnávací tabulku o důchodových poměrech invalidů a kupní síle tohoto vyměřeného důchodu v různých státech a z této srovnávací tabulky je viděti, že Československo je v tom směru na místě posledním, a žádné zaklínací formule. které to popírají, tu nepomohou. Před námi v péči o invalidy jsou i státy velmi chudé, jako Rakousko a Polsko. Je ovšem nutno přihlížeti nejen k číslicím valutárním, ale také změřiti důchod invalidy k jeho síle nákupní.

Je zapotřebí všimnouti si také naší klasifikační praxe: Na prohlídky lékařské dala republika 15 mil. Kč. Tyto prohlídky dějí se často na vzdálenost několika desítek kilometrů a řadou těchto prohlídek bylo dosaženo "obdivuhodného" zlepšení zdravotního stavu invalidů. Znám invalidu, jenž je poloslepý, ke svému řemeslu krejčovskému naprosto nezpůsobilý. Měl 45%, po prohlídce invalidita snížena na 20%. Ač je skoro celý rok bez práce, vyměřila mu berní správa ročně příjmu 7000 Kč, takže důchod ztratil. Konečně, když berní správa výměr poopravila, hrozí mu nebezpečí, že důchod ztratí na základě nově ohlášeného zákona.

Znám invalidu, který si přinesl z války strašnou nemoc, spavost. Leží už po léta na lůžku u rodičů, jimž oběma je přes 70 let. Důchod nepobírá, poněvadž lékař vyslovil pochybnost, zda nemoc je důsledkem války. Stav mnohých invalidů se stále zhoršuje, ale oni dík "náhlým uzdravením" důchod ztrácejí. Jsou případy, že invalida, který se může pohybovati jen pomocí mechanického vozíku, je klasifikován 30, ale také 20%. Celkem vzato, případy náhlého a přímo zázračného uzdravení i těžkých invalidů jsou dnes častější, než byly za dob biblických.

V té době, kdy bylo by zapotřebí především obnoviti lhůtu k přihláškám, přichází vláda se slibem restrikce důchodů. Je ještě na tisíce poškozenců války, kteří nemohli bez vlastní viny uplatniti svůj nárok. Jsou to nedospělé děti, jinde negramotní rodiče, někde úřad nevykonal správně a včas svoji informační povinnost, někde pozůstalý starý otec nebo matka upustili od přihlášky, poněvadž v té době měli svoji výživu, kterou však zatím úplně ztratili, nejčastěji úmrtím živitele. Je tedy povinností vlády učiniti určitá opatření, aby lhůta ku přihláškám byla obnovena. Mluviti pro snížení nebo odbourání drahotního přídavku u důchodů invalidů není ničím opodstatněno. Drahotní poměry se nezlepšily, nýbrž zhoršily a vláda přece nemůže za platnosti cel a při duchu celně-kongruové majority počítati s jejich zlepšením. Započetla drahotní přídavky právem státním zaměstnancům do platu, ona také v osnově daňové válečnou přirážku zahrnuje do daní. Jaké jsou tedy důvody pro to, aby těm nejpotřebnějším a nejubožejším vláda odbourávala drahotní přídavek, jenž je stejně nepatrný?

Dovoláváme se na tomto foru znovu a znovu spravedlnosti pro válečné poškozence při zadávání trafik a skladů tabáčních. Je potřebí, aby zvítězila v tom směru již jednou spravedlnost a zákon nad různými machinacemi a intervencemi z řad buržoasních činitelů pro lidi, kteří drží neprávem tyto trafiky či sklady bez zásluh o stát a mají dosti prostředků ku své výživě.

Svého času vydala vláda nařízení, aby při provádění pozemkové reformy byl vzat mimořádný zřetel na invalidy. Ale skutečné provádění parcelace bylo daleko od intencí tohoto nařízení. Komisaři namnoze parcelovali tak, jako by tohoto nařízení vůbec nebylo. Nerozhodovala namnoze invalidita, nýbrž příslušnost k "Domovinám". Parcelace znamenala pro invalidy namnoze jen o jedno trpce pocítěné zklamání a příkoří více.

Jeden veliký president řekl svému národu, když tento stanul na prahu chrámu své svobody: "Pečujme, aby mezi námi chudáků nebylo!" Jak si tento apel vyložila celně-kongruová koalice? Dělnictvu zdražila chléb a cukr, železniční tarify, vojákům snížila žold, chystá bezohledná opatření proti nájemníkům a invalidům, agituje vášnivě proti starobnímu a invalidnímu pojištění. Při tom tvrdí, že není protisociální, a mrzí se, když je nazývána útvarem reakčním. Je útvarem reakčním a v lehkost a nevážnost, s jakou dosahuje problematických úspěchů pouze mechanickou většinou, zavádí ji v jejím třídním sobectví k záhubnému konci.

Dovolte mně v souvislosti s touto otázkou dotknouti se problému populačního, který u nás v letech poválečných nabyl takového významu a ostří, že pan ministr sociální péče už dvakráte považoval za nutné se o něm rozhovořiti. Podle něho populační poměry změnily se v neprospěch českého obyvatelstva v tomto státě a jsme v poměru skoro na témže místě jako Francie. Ministr v té věci nařídil nové šetření. Takové šetření může sice přinésti ve svém výsledku zajímavá čísla, ale na faktu samém nezmění naprosto nic. Otázka tato je už na tolik vážná, že počínají si jí všímati nejen ministerstva, ale také jiné sociální a veřejné instituce. Dokonce již Ústředí starostenských sborů a silničních výborů na Moravě za účasti zemské péče o mládež konalo o ní poradu. Je jisto, že řádná organisace sociálně-zdravotní, péče o matky a kojence má tu svoji velkou úlohu. Ale všecky tyto prostředky nejsou s to zastaviti rostoucí depopulaci a všechna tato jednání jsou povahy více slovní než praktické, dokud vláda a sněmovní majorita nebude dělati jinou sociální a hospodářskou politiku. Dnešní většině chybí odvaha a dobrá vůle přiznati socialistům, že je to v prvé řadě kalamita bytová, mzdy a důchodové poměry, které depopulaci působí a rozmnožují.

Úkolem národa není jen ploditi potomstvo, ale především dbáti, aby toto potomstvo bylo silné, zdravé a schopné snášeti obrovský konkurenční zápas, který je očekává. Nelze počítati jen pokles porodů, nýbrž nutno také spočítati úmrtnost dětí z nedostatku výživy a tuberkulosou. Nelze horovati pro zvýšení populace a týmiž ústy prohlašovati, že vdovám a sirotkům po válečných poškozencích musí býti snížen důchod nebo aspoň drahotní přirážky. Takovým způsobem dosáhne se sice úspor v rozpočtu, ale počet sebevražd invalidů vzroste a rovněž úmrtnost v řadách jejich sirotků.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP