Vzhledem k těmto zjevům nemá moje strana
příčiny, aby zaujala ku předloženému
vládnímu návrhu jiné stanovisko než
jaké zaujala dne 15. března t. r. Jsme proti tomu,
aby byl upírán nárok na invalidní
rentu válečnému poškozenci hospodářsky
samostatně činnému, jenž má ročního.
příjmu 5000 Kč, čili, přepočteno,
denní příjem 13 Kč 69 h, nebo hospodářsky
nesamostatně činnému poškozenci, jenž
má roční příjem 10.000 Kč,
i čili denní příjem 27 Kč 38
h. Každému jest známo, že v době,
kdy vláda sama provozuje systematickou politiku zdražování,
zavádějíc pevná agrární
cla, zvyšujíc daň z lihu a cukru, omezujíc
ochranu nájemníků atd., nemůže
zdravý člověk s takovýmto příjmem
vystačiti, oč méně válečný
mrzák částečně neschopný
výdělku, jenž má s takovýmto
důchodem nejen živořiti, nýbrž
i ještě vystačiti na značné náklady
stálého lékařského ošetřování
a na jiné potřeby, jichž zdravý člověk
nemá. Do širého světa musíme
to rozhlásiti, že v tomto slavném, vítězném
státě dostává válečný
invalida, u něhož byla při nanejvýš
zevrubné lékařské prohlídce
uznána 100% nezpůsobilost k výdělku,
pro sebe a svou ženu a 2 dítky na příklad
měsíčně jen 376 Kč 66 h, kdežto
jeho soudruh jen částečně ku práci
nezpůsobilý musí se spokojiti s nižším
procentem renty, při čemž tomuto poslednějšímu
za trvající nezaměstnanosti a vzhledem k
jeho tělesné vadnosti jest zůstaveno, aby
si sám nějak přivydělal, co mu na
živobytí schází. Aby dovršil se
ještě obraz bídy a nouze, odmítá
hrdým gestem vládní většina.
vydati zákon o nuceném zaměstnávání
válečných poškozenců, jaký
mají dnes již všechny kulturní státy
činně světové války se zúčastnivší.
Žádnými důvody nelze vládu k
tomu pohnouti, aby prodloužila lhůtu ku přihláškám
o důchod válečných poškozenců,
ačkoliv bylo jí prokázáno, že
zaviněním jejich vlastních úředních
orgánů nemohlo tisíce válečných
poškozenců uplatniti včas svůj nárok,
poněvadž zákon byl příliš
pozdě vyhlášen anebo poněvadž negramotní
byli úředními orgány samými
zneužitím moci úřední se svými
nároky odmítnuti a tak navždy pozbyli renty
jim příslušející. Nebéře
se ohledu na to, že leckterý válečný
poškozenec zdál se býti před uplynutím
přihláškové lhůty zcela nebo
částečně zdravým, dnes však
stal se přirozeným zhoršením své
válečné choroby úplně výdělku
nezpůsobilým. Takovýmto lidem má býti
i nadále znemožněno, aby dnes mohli přihlásiti
se s nárokem na důchod. Naproti tomu však jsou
podrobováni váleční důchodci
stále novým lékařským prohlídkám
a jsou vždy více a více prosíváni
tak zvanými "rozsudky smrti" těchto prohlídkových
komisí, poněvadž, jak se zdá, velká
úmrtnost válečných poškozenců
příliš pomalu zmenšuje počet válečných
důchodců pro stát, jenž nerad renty
ony vyplácí. A kdežto vláda nechce slyšeti
o žádném požadavku, týkajícím
se zlepšení ochranné péče o válečné
poškozence a ustavičně prázdnými
sliby odkládá konečné vyřešení
této otázky, pracují úřední
orgány s opičí přímo zručností,
jde-li o to, aby přeplatek na rentě válečného
poškozence, když již jednou byl zjištěn,
opět s největším urychlením ubohým
obětem války srazily.
Takováto ochranná péče o válečné
zaměstnance jest nejen výsměchem nejprimitivnějších
zásad humanity, jest také hrozným a naprosto
nesrozumitelným porušením práva.
Mezitím co se vynasnažuje pan ministr zahraničí
dr Beneš nyní v tomto okamžiku v zasedání
Svazu národů v Ženevě zase jednou předvésti
celému světu uchvacující podívanou
co do pacifismu a ideí odzbrojení, chce současně
pan ministr národní obrany Udržal doma
rozšířiti výsostná práva
tohoto státu a vždy více mladých státních
občanů přibrati pro službu ve zbrani
a službu válečnou, prodloužiti proti platným
zákonům brannou povinnost, vystupňovati do
miliard jdoucím investičním rozpočtem
výzbroj v šílený rozsah a postaviti
tak celý národ předvojenskou výchovou
mládeže do služeb militarismu. Proti právu
státu, požadovati život a zdraví státních
občanů pro službu válečnou, klade
však vláda osvojené si státem právo,
že stát smí se vyhnouti svaté povinnosti,
aby se postaral o oběti války a o lidské
jejich zaopatření z peněz státních.
Jest to logika, které dovedou porozuměti skutečně
jen vládní strany, kterou nemůže však
právě pochopiti omezený poddanský
rozum oposičních stran.
Proto odepře moje strana předloženému
vládnímu návrhu svých hlasů.
(Souhlas a potlesk poslanců něm. strany národní.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Schubert. Uděluji mu slovo.
Posl. Schubert (německy): Slavná sněmovno!
Projednávaný návrh neobsahuje žádných
změn dřívějšího zákonného
stavu, nýbrž setrvává při dvojí
hranici příjmu stanovené v starém
návrhu. Letos jste upadli do chyby roku loňského,
že jste nechali projíti platnost zákona 31.
prosincem a teprve několik měsíců
potom zase přikročujete k prodloužení
zákona, který dnešním návrhem
nabude zase účinnosti do 31. prosince 1927. Letos
bylo aspoň zabráněno stavu ex lex. Hlasujeme
pro termínovaný návrh, aby se včas
dostal pod střechu a abychom se vyhnuli nebezpečí,
že snad, kdyby nastal stav ex lex, bylo by používáno
starého zákona s jeho ještě nižší
hranicí příjmů. V tomto prostém
prodloužení nynějšího stavu nejsou
ovšem nějaké nové kladné vymoženosti,
nýbrž znamená to jenom, že bylo zabráněno
většímu bezpráví na těch,
jež válka uvrhla do nemoci. Naše mnohem dále
směřující požadavky trvají
ovšem dále a bude především úkolem
vlády najíti nové zdroje příjmů,
aby brzy v rozsahu co největším splnila další
oprávněná přání válečných
poškozenců. Takové nové berní
zdroje možno najíti zajisté lehce a hravě,
aniž by byly znovu zatěžovány novými
daněmi naše výrobní stavy, které
beztak již sténají pod velkým daňovým
břemenem. Jest cesta, jak vyhověti dalším
přáním invalidů a já vám
chci tuto jednoduchou, schůdnou a jistě k vítězství
vedoucí cestu také ukázati. Navazuji v tom
směru na zprávy obsažené v národohospodářské
části všech deníků, že jsou
podniky, které poskytují, zdůrazňuji,
rekordní výnosy, asi 100% až 104%. Výnosy
25%ní uvádějí se jenom tak mimochodem
jako méněcenné.
Pokusím se opatřiti si statistiku o takových
podnicích, při nichž se, jak se zdá,
tak rozběsnilo nikoliv požehnání práce,
nýbrž požehnání spekulace. Takové
podniky, které vykazují abnormální
zisky, nejsou osamělé, a tyto rekordní zisky
bylo by možno velmi vydatně snížiti přirážkovou
daní pro invalidy. Kdo hledá, nalézá.
Zde však není třeba ani velkého hledání
a pátrání, zde může Paktolus
téci velmi bohatě a to tím spíše,
budou-li odpovědné orgány vládní
kromě toho míti spravedlivý, avšak při
tom přísný zrak pro všechny zakryté
bilance a uzávěrky. Zemědělství
a živnosti nemohou se chlubiti, že pracují s
tak vysokými procenty zisku, naopak jsou upřímně
rády, když jen tak vůbec hladce vyjdou -a ani
to již nebývá. Zmíněné
milionové zisky získané bez námahy
a mnohými lidmi zatajované jsou nadmíru příznivým
a velmi výnosným daňovým objektem
pro péči o invalidy a také pro jiné
účely. Kdo dělá jenom papírové
návrhy, aby invalidům pomohl, a nepoukazuje při
tom na nové prameny příjmů, koná,
mírně řečeno, jenom teoretickou práci
z pilnosti. Vážnost této věci vyžaduje,
abychom nejprve, myslíme-li to s pomocí invalidům
vážně, opatřili pro ně úhradu
a šetřili na všech jiných stranách,
abychom na péči o invalidy zmobilisovali peněžní
prostředky. Můj klub se domnívá, že
rozpuštěním okresních úřadů
bude docíleno velkých úspor, jež mohou
invalidům přímo přijíti k dobru.
Tedy nový způsob úhrady bylo by možno
nalézti i zde. Kdyby od samého počátku
nebyly považovány okresní politické
správy jenom za průběžné úřady,
nýbrž kdyby jim byla dána rozsáhlá
moc rozhodovací, bylo by to věci více prospělo
a tak mnohým, přemnohým tvrdostem a tak mnohému
bezpráví by bylo z velké části
zabráněno.
Prohlášení o tom, do které lhůty
mají býti žádosti podávány,
mělo se díti také v úředních
dnech politických úřadů intensivněji,
a my máme tatáž přání
o přihláškách, která opětovně
projevili slovenští kolegové ve výborech.
Okresní politické správy jsou pro válečné
invalidy a pro jejich vdovy a sirotky snáze dosažitelný
než okresní úřady, jsou účastníkům
mnohem blíže, znají poměry jednotlivců
mnohem lépe a mohou mnohem rychleji pracovati, než
těžkopádné okresní úřady,
a mají celý aparát starostů měst
a obcí, četnictva atd. po ruce a rychle k disposici.
Kromě toho smýšlí úřad,
který není daleko od rány, ohleduplněji
a mnohem humáněji, než úřad,
který daleko od poškozeného úřaduje
u zeleného stolu a nezná blíže starostí
a strastí muže, ženy a dítěte a
při nejlepší vůli ani také znáti
nemůže, (Souhlas.) jako bližší
úřady okresní politické správy,
které často samy bez jakýchkoliv prostředníků
mohou z vlastního názoru bezvadně opatřiti
nejosobnější a nejpodrobnější
data. (Souhlas.) Jak řečeno: V užším
obvodu politického okresu, kde možno každého
člověka mnohem snáze až do nitra prozkoumati,
odstraní se mnohem více tvrdostí a zabrání
se mnohému bezpráví, než v daleko rozlehlých
územích okresních úřadů,
které - opakuji při nejpoctivější
a nejcharakternější nestrannosti nemohou proniknouti
věc vlastním názorem, aby ji ve všech
případech úplně ovládly.
Zákonodárství o invalidech není pro
nás politikem, zde nemají co mluviti politické
úvahy, nýbrž srdce. Invalidům možno
však pomoci také s druhé strany, a to již
se skutečně také stalo. Při zadávání
subvencí na zemědělské stroje, přihlížela
naše zemědělská rada k invalidům
se zvláštním zřetelem - pokud to dovolují
prostředky, bohužel příliš malé,
jež jí dává ministerstvo zemědělství
k disposici a těšíme se, že jsme v úzkém,
uzavřeném rámci zemědělské
rady mohli aspoň částečně v
něčem pomoci tak mnohému politování
hodnému invalidovi. Kéž by s ministerstvem
zemědělství nebylo tak macešsky jednáno
proti jiným ministerstvům, abychom mohli aspoň
malou měrou splniti přání zemědělců
a invalidů všech zemědělských
kategorií, jakožto část naší
lidské povinnosti za těžká neštěstí
válkou utrpěná. Co invalidům poskytla
zemědělská rada, měly by stejně
napodobiti podobné korporace - mám zde na mysli
především naše obchodní a živnostenské
komory - pokud se tak již nestalo. Tyto hospodářské
korporace jednají správně, jestliže
ve skutečném závodění snaží
se zmírniti a uklidniti nouzi a bídu. Německé
zemědělství a jeho zástupci nevyhýbali
se dosud tomu, aby těmto šlechetným a lidumilným
účelům věnovali také prostředky,
jež dalo rolnictvo k disposici. Jest také pochybeno,
jestliže berní úřady vidí v družstvech
válečných poškozenců především
daňové objekty a předpisují jim daně
tak vysoké, že je tím přímo ohrožena
jejich existence a úspěšná činnost.
Pozemkový úřad při rozdělování
půdy nepřihlíží náležitě
k našim invalidům. Berní správy opomíjejí
v mnohých případech při různých
předpisech daní vyjíti vstříc
náležitě v rámci zákona zvláště
invalidům rolníkům a živnostníkům
a poskytnouti jim úlevy, tím spíše,
když naši sedláci žádných
důchodů nemají. Bylo by si také přáti,
aby synové invalidních sedláků a živnostníků
dostali úlevy ve vojenské službě. Odporučovala
by se liberálnější praxe při
počítání výnosů z tabákových
trafik. Nádražní knihkupectví měla
by býti zadávána v první řadě
invalidům. Invalidé jsou v mnohém směru
pastorky štěstěny.
Jako světlý paprsek mohu aspoň uvésti,
že oba odbory zemědělské rady konají
spravedlnost k invalidům-učitelům a zachovávajíce
platné předpisy, přihlížejí
k nim v rozsáhlé míře při žádostech
o místa a také jinak. Doufáme. že pan
ministr financí bude moci plně a také rychle
postihnouti zdroje daní, o nichž jsem se na začátku
své řeči zmínil, aby konečně
bylo vyhověno našim, svého času podaným
a dosud v mnohém směru nesplněným
návrhům. To je nutno také z důvodů
prestiže vůči cizině, neboť jsou-li
snad na místě všude fiskální
úvahy a pochyby, u invalidů by měly přece
bez výjimky umlknouti. Při zadávání
licencí na biografy mělo by se především
přihlížeti ke sdružením invalidů
a měla by se dávati přede všemi jinými
přednost invalidům. Na to klademe největší
váhu. To přece stát nic nestojí a
my již dnes apelujeme na zemskou správu politickou
a na ministerstvo vnitra, aby v tomto směru bylo k invalidům
přihlíženo. K ulehčení a zlevnění
lékařské pomoci bylo by třeba zříditi
v pohraničních horách nové lékařské
obvody. Na Šumavě a v západních Čechách
jsou obvody často 10 hodin vzdálené od bydliště
invalidů, takže přichází invalidům
za těžko na takovou vzdálenost vyhledávati
lékaře a kromě toho jest lékařská
pomoc příliš nákladná. Vyhrazujeme
si konečné stanovisko k věci, až bude
předložen návrh určitě nám
slíbený o novelisaci, a až budeme míti
potom příležitost posouditi, zda a pokud bylo
vyhověno našim návrhům.
Z toho důvodu budeme hlasovati také pro tento termínovaný
zákon, rovněž pro resoluční návrh
soc.-politického výboru, po jehož přijetí
bude moci vláda opět doplniti zákon podle
přání invalidů. Přijetím
tohoto resolučního návrhu bude po prvé
dosaženo zlepšení zákona o invalidech,
po prvé snad tím bude učiněn průlom
do starého přežitého zákonodárství
o invalidech. Schvalujeme také resoluci, podle níž
má býti upuštěno při důchodu
do 13.000 Kč od vrácení částek
omylem přeplacených, poněvadž tím
bude aspoň z části invalidům ulehčeno.
Úmluva s Rakouskem o vyplácení peněz
ze životního pojištění v československých
korunách, která byla již senátem přijata,
upravuje také věc pojištění válečných
půjček a tím také mnohý invalida
nepřijde o pojištění z válečných
půjček srážené v dřívějších
dobách. My chceme zmírniti útrapy a nouzi
těch, kteří byli zasaženi válkou,
nechceme míti slovo o lásce k bližnímu
jenom na rtech. Zmíněné objekty daňové
musí býti plně zachyceny, aby konečně
bylo zjednáno místo a volná dráha
pro všechny naše návrhy a přání.
To je vážné mínění mého
klubu, který vždycky pociťuje jako vážnou
povinnost, aby usiloval o péči o invalidy. My hlasujeme
tedy pro tuto předlohu a pro obě resoluce, které
zajišťují příznivé projednávání
otázky invalidů, čehož doposud nebylo.
(Potlesk.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Slovo dále má pan posl. Jaša.
Posl. Jaša: Slavná sněmovno! Poměry
válečných poškozenců, dík
málo potěšujícímu příslibu
pana ministra financí a nápovědím
pana ministra soc. péče, že sníží
jejich důchody, dostanou se jistě do popředí
zájmů této sněmovny. Přáli
bychom si ovšem, aby se tak stalo za okolností pro
válečné poškozence příznivějších,
než jak projevy příslušných ministrů
naznačily.
Důvodová zpráva k předložené
osnově praví, že hranice příjmů,
vylučující z důchodů, zůstala
nezměněna proto, že také hospodářské
a mzdové poměry za poslední rok se nezměnily.
Ale tvrzení takové není správné.
Od doby, kdy zákon stanovil hranici 5000 Kč až
10.000 Kč, poměry drahotní a mzdové
velmi značně se změnily, a to k horšímu,
přes všechno opačné tvrzení.
Především mzdy poklesly a drahota stoupla,
a to zejména u životních potřeb rostlinné
produkce. Hospodářské poměry všech
lidí, žijících ze mzdy anebo z důchodů,
podstatně se zhoršily od zavedení cel. Podražila
mouka - za poslední 4 měsíce zdražila
žitná mouka z 250 Kč na 323 Kč, t. j.
o plných 30% - jízdné na drahách bylo
zvýšeno, cukr byl zdražen a ještě
bude zdražen, podražily zejména brambory, jichž
cena za poslední rok stoupla v drobném ze 44 hal.
na 1 Kč 80 hal. až 2 Kč. Zejména zdražení
brambor velmi těžce se pociťuje v domácnostech,
zvláště v domácnosti invalidy, jehož
denní důchod činí 2 Kč. Proto
jsou tu všechny důvody, aby hranice příjmů,
stanovící vyloučení z důchodu,
byla vzhledem k drahotním poměrům přiměřeně
zvýšena.
Pan ministr financí projevil ve svém rozpočtovém
exposé úmysl, sanovati státní finance
snížením důchodů válečných
poškozenců. Podle něho drahotní přídavky
musí se podrobiti revisi. Chystá se odníti
nebo snížiti důchody invalidům s nižší
pracovní neschopností a přidati invalidům
těžším.
Nemáme nic proti tomu, aby důchody invalidů
přes 80% byly zvýšeny. Důchod invalidy
se 100% u nás nečiní ani polovinu příjmu
invalidy v Německu nebo Rakousku a je mnohem nižší
než v Belgii nebo ve Francii. Ale postavíme se veškerou
silou proti tomu, aby v této době drahoty, v době
velikých daňových defraudací u kapitalistů,
v době sanace různých kapitalistických
podniků, kdy vláda dovedla nalézti několik
milionů Kč z peněz poplatnictva na dostihové
zábavy kobylkářů, snižovány
byly důchody obětem války a vdovám
a sirotám po válečných poškozencích.
V republice počítá se na 250.000 invalidů,
dále 260.000 vdov a předků, 300.000 sirotků,
z nichž 30.000 bez otce a matky. Většina těchto
lidí po prohlášeních ministrů
financí a soc. péče žije v těžkých
obavách o další svůj osud. R. 1923 a
1924 bylo vyloučeno z nároku na důchod 45.572
válečných poškozenců, většinou
na základě nových lékařských
prohlídek, nyní má toto vyloučení
vzíti na sebe charakter masový, a to ohlášeným
zákonem.
Jaký div, že v řadách invalidů
a válečných poškozenců objevila
se nálada přímo zoufalá. Dokonce bylo
nutno, aby tyto oběti války manifestovaly za uchování
svého holého života veřejně na
ulicích. Maně ptá se každý z
nás, kteří jsme poznali děs války
v plném rozsahu a měli jsme možnost nahlédnouti
do hlubin nejen jejího děsného průběhu,
nýbrž i následků, zda opravdu stát
je na tom tak velice zle, aby nechal nejubožejší
z ubohých manifestovati pro udržení skromných
státních almužen.
Každý z nás, kdož tisíckrát
měl před sebou perspektivu státi se bezmocnou
obětí válečného zranění
nebo choroby, dovede se snad vpraviti do duševního
rozpoložení invalidy, když tento čte v
časopisech o různých aférách,
o milionových úplatcích a má se chvěti
obavou o svůj malý krajíc chleba, ztrpčovaný
beztoho vědomím nezaviněné ztráty
pracovní schopnosti a radosti ze života. V kruzích
válečných poškozenců mluví
se o úmyslu vlády odebrati důchody všem
invalidům do 36% invalidity a drahotní přídavek,
na nějž finanční správa má
beztoho již delší dobu namířeno.
Pro tento úmysl sbírají se samozřejmě
všechny důvody. Ministr soc. péče poukazuje,
že invalidé v Rakousku berou důchod až
od 35% a invalidita podle něho do 25% není taková,
aby měla býti i nadále po 8 letech podporována.
Panu ministrovi ušlo při tom, že ti invalidé,
kteří před 8 lety byli klasifikováni
25%, ve většině případů
po nových lékařských prohlídkách
dávno byli prohlášeni za uzdravené nebo
jejich invalidita, zejména u tuberkulosních, podstatně
stoupla. Srovnávati invalidní péči
naši s jinými státy je velmi příznivé
pro požadavky našich invalidů a velmi nepříznivé
pro úmysly ministrů. Rakouský případ,
na nějž ministr soc. péče poukázal,
je zcela ojedinělý. Nezáleží
však jen na procentu invalidity, ale hlavně na tom,
jak se tento stupeň nezpůsobilosti pracovní
u invalidů stanoví. Právě předpisy
klasifikační v Rakousku jsou ještě dnes
k invalidům velmi liberální, a kromě
toho dostalo se invalidům pod 35% r. 1926 zvláštních
podpor a připravuje se tam novela zákona, podle
níž mají invalidé od 20% dostati důchod
znovu. Ale při srovnáních s jinými
státy dlužno býti objektivním a úplným,
a tu je nutno poukázati na to, že ve Francii a v Polsku
jsou důchody vyměřovány již od
15%.
Srovnání invalidní péče naší
s jinými státy nestaví nás nijak do
zvláště příznivého světla
a nepodepře nijak nových úmyslů vlády
s invalidy. Francie dává ze svého rozpočtu
na válečné poškozence 4%, Německo
3% a Československo 0*45 %. Srovnávati invalidní
péči naši s invalidní péčí
na př. v Německu vůbec nelze. Podle číslic
našeho ministerstva soc. péče vydal Mezinárodní
úřad práce srovnávací tabulku
o důchodových poměrech invalidů a
kupní síle tohoto vyměřeného
důchodu v různých státech a z této
srovnávací tabulky je viděti, že Československo
je v tom směru na místě posledním,
a žádné zaklínací formule. které
to popírají, tu nepomohou. Před námi
v péči o invalidy jsou i státy velmi chudé,
jako Rakousko a Polsko. Je ovšem nutno přihlížeti
nejen k číslicím valutárním,
ale také změřiti důchod invalidy k
jeho síle nákupní.
Je zapotřebí všimnouti si také naší
klasifikační praxe: Na prohlídky lékařské
dala republika 15 mil. Kč. Tyto prohlídky dějí
se často na vzdálenost několika desítek
kilometrů a řadou těchto prohlídek
bylo dosaženo "obdivuhodného" zlepšení
zdravotního stavu invalidů. Znám invalidu,
jenž je poloslepý, ke svému řemeslu
krejčovskému naprosto nezpůsobilý.
Měl 45%, po prohlídce invalidita snížena
na 20%. Ač je skoro celý rok bez práce, vyměřila
mu berní správa ročně příjmu
7000 Kč, takže důchod ztratil. Konečně,
když berní správa výměr poopravila,
hrozí mu nebezpečí, že důchod
ztratí na základě nově ohlášeného
zákona.
Znám invalidu, který si přinesl z války
strašnou nemoc, spavost. Leží už po léta
na lůžku u rodičů, jimž oběma
je přes 70 let. Důchod nepobírá, poněvadž
lékař vyslovil pochybnost, zda nemoc je důsledkem
války. Stav mnohých invalidů se stále
zhoršuje, ale oni dík "náhlým uzdravením"
důchod ztrácejí. Jsou případy,
že invalida, který se může pohybovati
jen pomocí mechanického vozíku, je klasifikován
30, ale také 20%. Celkem vzato, případy náhlého
a přímo zázračného uzdravení
i těžkých invalidů jsou dnes častější,
než byly za dob biblických.
V té době, kdy bylo by zapotřebí především
obnoviti lhůtu k přihláškám,
přichází vláda se slibem restrikce
důchodů. Je ještě na tisíce poškozenců
války, kteří nemohli bez vlastní viny
uplatniti svůj nárok. Jsou to nedospělé
děti, jinde negramotní rodiče, někde
úřad nevykonal správně a včas
svoji informační povinnost, někde pozůstalý
starý otec nebo matka upustili od přihlášky,
poněvadž v té době měli svoji
výživu, kterou však zatím úplně
ztratili, nejčastěji úmrtím živitele.
Je tedy povinností vlády učiniti určitá
opatření, aby lhůta ku přihláškám
byla obnovena. Mluviti pro snížení nebo odbourání
drahotního přídavku u důchodů
invalidů není ničím opodstatněno.
Drahotní poměry se nezlepšily, nýbrž
zhoršily a vláda přece nemůže za
platnosti cel a při duchu celně-kongruové
majority počítati s jejich zlepšením.
Započetla drahotní přídavky právem
státním zaměstnancům do platu, ona
také v osnově daňové válečnou
přirážku zahrnuje do daní. Jaké
jsou tedy důvody pro to, aby těm nejpotřebnějším
a nejubožejším vláda odbourávala
drahotní přídavek, jenž je stejně
nepatrný?
Dovoláváme se na tomto foru znovu a znovu spravedlnosti
pro válečné poškozence při zadávání
trafik a skladů tabáčních. Je potřebí,
aby zvítězila v tom směru již jednou
spravedlnost a zákon nad různými machinacemi
a intervencemi z řad buržoasních činitelů
pro lidi, kteří drží neprávem
tyto trafiky či sklady bez zásluh o stát
a mají dosti prostředků ku své výživě.
Svého času vydala vláda nařízení,
aby při provádění pozemkové
reformy byl vzat mimořádný zřetel
na invalidy. Ale skutečné provádění
parcelace bylo daleko od intencí tohoto nařízení.
Komisaři namnoze parcelovali tak, jako by tohoto nařízení
vůbec nebylo. Nerozhodovala namnoze invalidita, nýbrž
příslušnost k "Domovinám".
Parcelace znamenala pro invalidy namnoze jen o jedno trpce pocítěné
zklamání a příkoří více.
Jeden veliký president řekl svému národu,
když tento stanul na prahu chrámu své svobody:
"Pečujme, aby mezi námi chudáků
nebylo!" Jak si tento apel vyložila celně-kongruová
koalice? Dělnictvu zdražila chléb a cukr, železniční
tarify, vojákům snížila žold, chystá
bezohledná opatření proti nájemníkům
a invalidům, agituje vášnivě proti starobnímu
a invalidnímu pojištění. Při
tom tvrdí, že není protisociální,
a mrzí se, když je nazývána útvarem
reakčním. Je útvarem reakčním
a v lehkost a nevážnost, s jakou dosahuje problematických
úspěchů pouze mechanickou většinou,
zavádí ji v jejím třídním
sobectví k záhubnému konci.
Dovolte mně v souvislosti s touto otázkou dotknouti
se problému populačního, který u nás
v letech poválečných nabyl takového
významu a ostří, že pan ministr sociální
péče už dvakráte považoval za nutné
se o něm rozhovořiti. Podle něho populační
poměry změnily se v neprospěch českého
obyvatelstva v tomto státě a jsme v poměru
skoro na témže místě jako Francie. Ministr
v té věci nařídil nové šetření.
Takové šetření může sice
přinésti ve svém výsledku zajímavá
čísla, ale na faktu samém nezmění
naprosto nic. Otázka tato je už na tolik vážná,
že počínají si jí všímati
nejen ministerstva, ale také jiné sociální
a veřejné instituce. Dokonce již Ústředí
starostenských sborů a silničních
výborů na Moravě za účasti
zemské péče o mládež konalo o
ní poradu. Je jisto, že řádná
organisace sociálně-zdravotní, péče
o matky a kojence má tu svoji velkou úlohu. Ale
všecky tyto prostředky nejsou s to zastaviti rostoucí
depopulaci a všechna tato jednání jsou povahy
více slovní než praktické, dokud vláda
a sněmovní majorita nebude dělati jinou sociální
a hospodářskou politiku. Dnešní většině
chybí odvaha a dobrá vůle přiznati
socialistům, že je to v prvé řadě
kalamita bytová, mzdy a důchodové poměry,
které depopulaci působí a rozmnožují.
Úkolem národa není jen ploditi potomstvo,
ale především dbáti, aby toto potomstvo
bylo silné, zdravé a schopné snášeti
obrovský konkurenční zápas, který
je očekává. Nelze počítati
jen pokles porodů, nýbrž nutno také
spočítati úmrtnost dětí z nedostatku
výživy a tuberkulosou. Nelze horovati pro zvýšení
populace a týmiž ústy prohlašovati, že
vdovám a sirotkům po válečných
poškozencích musí býti snížen
důchod nebo aspoň drahotní přirážky.
Takovým způsobem dosáhne se sice úspor
v rozpočtu, ale počet sebevražd invalidů
vzroste a rovněž úmrtnost v řadách
jejich sirotků.